<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><ORDER xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.ORDER><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T‑347/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014TO0347(02)</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:433">EU:T:2016:433</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.ORDER><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>USNESENÍ ZE DNE <DATE ISO="20160712">12. 7. 2016</DATE> – VĚC T‑347/14</P><P>JANUKOVYČ v. RADA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení Tribunálu</HT> (devátého senátu)</P><P><DATE ISO="20160712">12. července 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Žaloba na neplatnost</KEYWORD><KEYWORD>Společná zahraniční a bezpečnostní politika</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině</KEYWORD><KEYWORD>Zmrazení finančních prostředků</KEYWORD><KEYWORD>Seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů</KEYWORD><KEYWORD>Zařazení žalobcova jména na seznam</KEYWORD><KEYWORD>Úprava návrhových žádání</KEYWORD><KEYWORD>Úmrtí žalobce</KEYWORD><KEYWORD>Nepřípustnost</KEYWORD><KEYWORD>Důkaz opodstatněnosti zařazení na seznam</KEYWORD><KEYWORD>Zjevně opodstatněná žaloba</KEYWORD></INDEX><ORDER.INIT><P>Ve věci T‑347/14,</P></ORDER.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Olga Stanislavivna Janukovyč</HT>, jakožto dědička po Viktoru Viktorovyči Janukovyčovi, s bydlištěm v Kyjevě (Ukrajina), zastoupená T. Beazleym, QC,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Radě Evropské unie</HT>, zastoupené původně E. Finnegan a J.-P. Hixem, poté J.-P. Hixem a P. Mahnič Bruni, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><INTERVENERS><P>podporované</P><P><HT TYPE="BOLD">Evropskou komisí</HT>, zastoupenou S. Bartelt a D. Gauci, jako zmocněnkyněmi,</P><PARTY.STATUS>vedlejší účastnicí,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><P>jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 263 SFEU znějící jednak na zrušení rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne <DATE ISO="20140305">5. března 2014</DATE> o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 66, s. 26</REF.DOC.OJ>), ve znění prováděcího rozhodnutí Rady 2014/216/SZBP ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE>, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="111" PAGE.FIRST="91" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 111, s. 91</REF.DOC.OJ>), a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne <DATE ISO="20140305">5. března 2014</DATE> o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 66, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 381/2014 ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="111" PAGE.FIRST="33" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 111, s. 33</REF.DOC.OJ>), a jednak na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/143 ze dne <DATE ISO="20150129">29. ledna 2015</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="024" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 24, s. 16</REF.DOC.OJ>), a nařízení Rady (EU) 2015/138 ze dne <DATE ISO="20150129">29. ledna 2015</DATE>, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="024" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 24, s. 1</REF.DOC.OJ>), jakož i rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/364 ze dne <DATE ISO="20150305">5. března 2015</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="062" PAGE.FIRST="25" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 62, s. 25</REF.DOC.OJ>), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/357 ze dne <DATE ISO="20150305">5. března 2015</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="062" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 62, s. 1</REF.DOC.OJ>), v rozsahu, v němž se týkají V. Viktorovyče Janukovyče,</P><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.GEN><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (devátý senát),</P><P>ve složení G. Berardis (zpravodaj), předseda, O. Czúcz a A. Popescu, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,</P></PREAMBLE.INIT><PREAMBLE.FINAL>vydává toto</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE.GEN><CONTENTS.ORDER><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Projednávaná věc zapadá do kontextu omezujících opatření vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Viktor Viktorovyč Janukovyč byl jedním ze synů bývalého ukrajinského prezidenta a členem Verchovné Rady (Vrchní rada).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140305">5. března 2014</DATE> přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2014">Úř. věst. L 66, s. 26</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/119 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní přímo ani nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze ani v jejich prospěch.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Podrobná pravidla týkající se předmětných omezujících opatření jsou stanovena v ostatních odstavcích téhož článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Téhož dne přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 66, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>V souladu s rozhodnutím 2014/119 ukládá nařízení č. 208/2014 povinnost přijmout dotčená omezující opatření a vymezuje podmínky těchto omezujících opatření, které jsou věcně stejné jako v uvedeném rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Jména osob, na které se vztahuje rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014, jsou uvedena na seznamu v příloze uvedeného rozhodnutí a v příloze I uvedeného nařízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>seznam<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) spolu s odůvodněním jejich zařazení na seznam a s dalšími údaji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Jméno V. V. Janukovyče bylo uvedeno v seznamu s identifikačními údaji <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>syn bývalého prezidenta; poslanec (člen ukrajinské Nejvyšší rady)<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> a s následujícím odůvodněním:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Osoba, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE> zveřejnila Rada v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT> oznámení určené osobám, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/119 a nařízením č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="066" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, C 66, s. 1</REF.DOC.OJ>). V tomto oznámení se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>[d]otčené osoby mohou zaslat Radě žádost včetně podpůrných dokumentů, aby rozhodnutí o jejich zařazení na [...] seznam bylo znovu zváženo [...]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>. V oznámení jsou rovněž dotčené osoby upozorněny na to, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>že mají možnost rozhodnutí Rady napadnout u [Tribunálu] v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 275 druhém pododstavci [SFEU] a čl. 263 čtvrtém a šestém pododstavci [SFEU]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Rozhodnutí 2014/119 bylo změněno prováděcím rozhodnutím Rady 2014/216/SZBP ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE>, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="111" PAGE.FIRST="91" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 111, s. 91</REF.DOC.OJ>), a nařízení č. 208/2014 bylo změněno prováděcím nařízením Rady (EU) č. 381/2014 ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="111" PAGE.FIRST="33" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 111, s. 33</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Rozhodnutí 2014/119 bylo následně změněno rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/143 ze dne <DATE ISO="20150129">29. ledna 2015</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="024" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 24, s. 16</REF.DOC.OJ>) a které vstoupilo v platnost dne <DATE ISO="20150131">31. ledna 2015</DATE>. V souvislosti s kritérii pro určování osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření, z článku 1 uvedeného rozhodnutí vyplývá, že v článku 1 rozhodnutí 2014/119 se odstavec 1 nahrazuje tímto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které tyto osoby vlastní, drží či kontrolují.</ALINEA><ALINEA><P>Pro účely tohoto rozhodnutí se osobou odpovědnou za zneužití ukrajinských státních prostředků rozumí i každá osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují v souvislosti se:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>zneužitím ukrajinských veřejných prostředků nebo majetku či se spoluúčastí na těchto činech nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>zneužitím pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění sebe nebo třetí osoby, čímž vznikla ztráta na ukrajinských veřejných prostředcích nebo majetku, či v souvislosti se spoluúčastí na těchto činech.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Nařízením Rady (EU) 2015/138 ze dne <DATE ISO="20150129">29. ledna 2015</DATE>, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="024" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 24, s. 1</REF.DOC.OJ>), bylo posledně uvedené nařízení změněno ve shodě s rozhodnutím 2015/143.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Rozhodnutí 2014/119 bylo později změněno rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/364 ze dne <DATE ISO="20150305">5. března 2015</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="062" PAGE.FIRST="25" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 62, s. 25</REF.DOC.OJ>) a nařízení č. 208/2014 bylo změněno prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/357 ze dne <DATE ISO="20150305">5. března 2015</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="062" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 62, s. 1</REF.DOC.OJ>). Rozhodnutím 2015/364 byl změněn článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření týkajících se V. V. Janukovyče byla prodloužena do <DATE ISO="20150606">6. června 2015</DATE>. Prováděcím nařízením 2015/357 byla tedy nahrazena příloha I nařízení č. 208/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Těmito akty bylo jméno V. V. Janukovyče ponecháno na seznamu s identifikačními údaji <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>syn bývalého prezidenta; poslanec (člen ukrajinské Nejvyšší rady)<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> a s novým odůvodněním následujícího znění:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku. Osoba spojená s označenou osobou (bývalým ukrajinským prezidentem Viktorem Fedorovičem Janukovičem), proti níž ukrajinské orgány vedou trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/876 ze dne <DATE ISO="20150605">5. června 2015</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="142" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 142, s. 30</REF.DOC.OJ>), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/869 ze dne <DATE ISO="20150605">5. června 2015</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="142" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 142, s. 1</REF.DOC.OJ>), bylo jméno V. V. Janukovyče ze seznamu vypuštěno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20140514">14. května 2014</DATE> podal V. V. Janukovyč projednávanou žalobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Evropská komise podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20140915">15. září 2014</DATE> a Ukrajina podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20140916">16. září 2014</DATE> požádaly o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20141112">12. listopadu 2014</DATE> povolil předseda devátého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Komise. Komise předložila spis vedlejší účastnice a V. V. Janukovyč a Rada předložili vyjádření k tomuto spisu ve stanovených lhůtách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141003">3. října 2014</DATE> podala Rada v souladu s čl. 18 odst. 4 druhým pododstavcem pokynů pro vedoucího kanceláře Tribunálu odůvodněnou žádost, aby obsah jedné z příloh žalobní odpovědi nebyl citován ve veřejně přístupných podkladech souvisejících s projednávanou věcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20141224">24. prosince 2014</DATE> informovala Ukrajina Tribunál, že bere zpět svůj návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20150311">11. března 2015</DATE> předseda devátého senátu Tribunálu rozhodl o vyškrtnutí Ukrajiny z rejstříku jakožto vedlejší účastnice řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20150311">11. března 2015</DATE> informovala kancelář Tribunálu účastníky řízení o ukončení písemné části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150320">20. března 2015</DATE> V. V. Janukovyč zemřel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20150408">8. dubna 2015</DATE> předložil zástupce V. V. Janukovyče jeho jménem kanceláři Tribunálu návrh na úpravu žaloby, aby bylo přihlédnuto jednak k rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138, a jednak k rozhodnutí 2015/364 a prováděcímu nařízení 2015/357, a to v rozsahu, v němž se tyto akty týkaly V. V. Janukovyče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Téhož dne podal zástupce V. V. Janukovyče jeho jménem žalobu zaregistrovanou kanceláří Tribunálu pod číslem T‑172/15 znějící na zrušení týchž aktů, s upřesněním, že uvedená žaloba byla podána preventivně souběžně s návrhem na úpravu žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V obou těchto aktech zástupce V. V. Janukovyče upřesnil, že V. V. Janukovyč zemřel krátce před jejich předložením. Dále uvedl, že na Ukrajině probíhá řízení o určení jeho právních nástupců a je pravděpodobné, že vdova po V. V. Janukovyčovi se stane jeho právní nástupkyní. Zástupce V. V. Janukovyče proto požádal o přerušení řízení po dobu nezbytnou pro určení právního nástupce a pro rozhodnutí, zda bude pokračováno v řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy devátého senátu Tribunálu ze dne <DATE ISO="20150713">13. července 2015</DATE> přijatým na základě čl. 69 písm. d) jednacího řádu Tribunálu bylo řízení v projednávané věci přerušeno do <DATE ISO="20151031">31. října 2015</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Tribunál (devátý senát) odmítl žalobu ve věci T‑172/15 jako zjevně nepřípustnou z důvodu, že ji podal zástupce V. V. Janukovyče po jeho smrti, a s přihlédnutím k tomu, že žádná skutečnost vyplývající ze spisu neumožňuje vykládat uvedenou žalobu tak, že byla podána na účet vdovy po V. V. Janukovyčovi, zmíněné v textu návrhu jakožto jeho budoucí dědička, nebo případných jiných právních nástupců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20151030">30. října 2015</DATE> založil zástupce V. V. Janukovyče do spisu úmrtní list V. V. Janukovyče a uvedl, že vdova po něm a jediná dědička, paní Olga Stanislavivna Janukovyč, hodlá pokračovat v řízení, a upřesnil důvody, proč přetrvává její zájem na řízení navzdory tomu, že jméno V. V. Janukovyče bylo ze seznamu vyškrtnuto.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160222">22. února 2016</DATE> se Rada vyjádřila k návrhu na úpravu žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE> předložila Rada odůvodněnou žádost podle článku 66 jednacího řádu, aby obsah jedné z příloh návrhu na úpravu žaloby nebyl citován ve veřejně přístupných podkladech souvisejících s projednávanou věcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160310">10. března 2016</DATE> se Komise vyjádřila k návrhu na úpravu žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20160317">17. března 2016</DATE> vyzvala kancelář Tribunálu účastníky řízení, aby se vyjádřili k použitelnosti článku 132 jednacího řádu na projednávanou věc s ohledem na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Stavickij v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑486/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:45">EU:T:2016:45</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Arbuzov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑434/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:46">EU:T:2016:46</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kljujev v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑341/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:47">EU:T:2016:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑332/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:48">EU:T:2016:48</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑331/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:49">EU:T:2016:49</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterými Tribunál zrušil rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 v rozsahu, v němž se týkala žalobců v uvedených věcech. Týmž dopisem byly účastnice řízení rovněž vyzvány, aby se vyjádřily k otázce, jaké důsledky je třeba v projednávané věci vyvodit, pokud jde o úpravu návrhových žádání, z usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Účastnice řízení na tento dopis odpověděly ve stanovených lhůtách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Žalobkyně, paní O. S. Janukovyč, v podstatě navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zrušil rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, a nařízení č. 208/2014, ve znění prováděcího nařízení č. 381/2014, rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138, jakož i rozhodnutí 2015/364 a prováděcí nařízení 2015/357 v rozsahu, v němž se tyto akty týkají V. V. Janukovyče;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Radě náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Rada navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zamítl žalobu;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně pro případ zrušení prohlásil, že účinky rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, budou, co se týče V. V. Janukovyče, zachovány až do doby, než nabude účinku částečné zrušení nařízení č. 208/2014, ve znění prováděcího nařízení č. 381/2014;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K návrhovým žádáním znějícím na zrušení rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, a nařízení č. 208/2014, ve znění prováděcího nařízení č. 381/2014, v rozsahu, v němž se tyto akty týkají V. V. Janukovyče</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Článek 132 jednacího řádu stanoví, že pokud již Soudní dvůr nebo Tribunál rozhodl o právní otázce nebo otázkách, které jsou totožné s právními otázkami vznesenými v žalobních důvodech, a pokud Tribunál konstatuje, že je skutkový stav zjištěn, může po ukončení písemné části řízení na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí účastníků řízení usnesením s odůvodněním obsahujícím odkaz na příslušnou judikaturu prohlásit žalobu za zjevně opodstatněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>V projednávané věci má Tribunál za to, že podmínky použití článku 132 jednacího řádu jsou splněny, a rozhodne, aniž by pokračoval v řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Úvodem je třeba poukázat na to, že se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, a zrušení nařízení č. 208/2014, ve znění prováděcího nařízení č. 381/2014, v rozsahu, v němž se tyto akty týkají V. V. Janukovyče. Je však nutno konstatovat, že ani prováděcí rozhodnutí 2014/216 ani prováděcí nařízení č. 381/2014 se V. V. Janukovyče netýkají. Návrhová žádání žalobkyně tedy směřují pouze ke zrušení rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 v rozsahu, v němž se tyto akty týkají V. V. Janukovyče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Žalobkyně se na podporu své žaloby dovolává sedmi žalobních důvodů, přičemž první žalobní důvod vychází z neexistence právního základu, druhý vychází ze zneužití pravomoci, třetí vychází z nedostatečného odůvodnění, čtvrtý vychází z nedodržení kritérií pro zápis na seznam, pátý vychází ze zjevně nesprávného posouzení, šestý vychází z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou právní ochranu a sedmý vychází z porušení práva na vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Tribunál považuje za účelné zkoumat nejprve čtvrtý žalobní důvod, na jehož podporu žalobkyně v podstatě uvádí, že omezující opatření namířená proti V. V. Janukovyčovi byla přijata bez dostatečně pevného skutkového základu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Tento žalobní důvod totiž nastoluje tutéž právní otázku, o níž již Tribunál rozhodl v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Stavickij v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑486/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:45">EU:T:2016:45</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Arbuzov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑434/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:46">EU:T:2016:46</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kljujev v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑341/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:47">EU:T:2016:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑332/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:48">EU:T:2016:48</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑331/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:49">EU:T:2016:49</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), které se staly pravomocnými a zakládají nyní překážku věci rozsouzené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Žalobkyně prostřednictvím tohoto žalobního důvodu zejména tvrdí, že zápis jména V. V. Janukovyče na seznam z pouhého důvodu, že byl vyšetřován, není ve světle relevantní judikatury v souladu s kritérii stanovenými rozhodnutím 2014/119 a nařízením č. 208/2014, která zmiňují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>osoby určené jako osoby odpovědné<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> za zneužití veřejných prostředků, a dále tvrdí, že pouhá skutečnost, že byl identifikován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>syn bývalého prezidenta<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, nepostačí k jeho kvalifikaci jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>osoby s ním spojené<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> v souladu s judikaturou. Rada podle žalobkyně v každém případě neunesla důkazní břemeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Žalobkyně v replice uvádí, že Rada neověřila tvrzení obsažená v dopise Nejvyššího státního zastupitelství Ukrajiny zaslaném vysoké představitelce Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>dopis ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE><QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), který je jediným důkazem, jejž měla Rada k dispozici ke dni přijetí rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014, a dále že se nemůže odvolávat na informace mladšího data než uvedené akty. Tento dopis tudíž není dostatečný k tomu, aby založil <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>konkrétní nezbytné důkazy a informace<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> k odůvodnění zápisu jména V. V. Janukovyče na seznam.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Rada v odpověď na tyto výtky nejprve uvádí, že podle relevantní judikatury jí samotné přísluší identifikovat osoby, jež mohou být na základě souhlasných informací kvalifikovány jako odpovědné za zneužití veřejných prostředků, a že je třeba výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>určené<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> dát široký výklad, tak aby vedle osob trestně stíhaných pro skutky spočívající ve zneužití veřejných prostředků mohl mířit i na osoby, které jsou vyšetřovány z důvodu účasti na trestných činech souvisejících se zneužitím ukrajinských veřejných prostředků a jejich nezákonným převodem. Takové vyšetřování totiž představuje předstupeň zahájení trestního řízení a míří na osoby, jež jsou podezřelé z účasti na těchto trestných činech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Rada dále tvrdí, že dopis ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE>, jenž byl potvrzen doplňujícími informacemi poskytnutými následně Nejvyšším státním zastupitelstvím Ukrajiny, uváděl, že v rámci trestního řízení zahájeného proti některým bývalým vysokým představitelům byly prokázány některé skutečnosti týkající se zneužití veřejných prostředků ve značné výši a následný nezákonný převod těchto prostředků mimo území Ukrajiny, a že bylo mimoto upřesněno, že vyšetřování týkající se výše uvedených trestných činů ukázalo, že další osoby, mezi nimi i V. V. Janukovyč, se účastnily trestných činů téže povahy. Rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 byly tudíž přijaty na dostatečně pevném skutkovém základě. Uložením přísnějšího požadavku by byla ohrožena účinnost režimu omezujících opatření souvisejících se zneužíváním veřejných prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že jak bylo připomenuto v bodě 38 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), má sice Rada v souvislosti s obecnými kritérii, která je třeba při přijímání omezujících opatření zohlednit, širokou posuzovací pravomoc, avšak účinnost soudní kontroly zaručené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, nebo o ponechání jména takové osoby na tomto seznamu, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. To znamená ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, dostatečně přesně a konkrétně podložené (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150421">21. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Anbouba v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑605/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:248">EU:C:2015:248</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Stejně jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v projednávané věci kritérium vytýčené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 stanoví, že omezující opatření se přijímají vůči osobám odpovědným za zneužití veřejných prostředků. Z bodu 2 odůvodnění uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že Rada tato opatření přijala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>s cílem konsolidovat a podpořit právní stát [...] na Ukrajině<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Jméno V. V. Janukovyče bylo na seznam zařazeno z důvodu, že je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>[osobou], jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Rada tedy vycházela z toho, že v případě V. V. Janukovyče probíhaly přípravné vyšetřovací kroky nebo předběžné vyšetřování, jež (prozatím) nevyústily v podání obžaloby pro jeho údajné zapojení do skutků spočívajících ve zneužití veřejných prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Stejně jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), se Rada na podporu zařazení jména V. V. Janukovyče na seznam dovolává dopisu ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE> a dalších důkazů z doby po přijetí rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Dopis ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE> se člení na dvě části. V první části se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>ukrajinské donucovací orgány<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> zahájily řadu trestních řízení na základě trestných činů spáchaných bývalými vysoce postavenými představiteli, u nichž bylo vyšetřováním shora uvedených trestných činů zjištěno zneužití vysokých částek veřejných prostředků a jejich následný nezákonný převod mimo území Ukrajiny.<?PAGE NO="8"?> Jména těchto vysokých představitelů (osm jmen, všechna začerněna) následují hned níže. Ve druhé části se dodává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>vyšetřování ověřuje účast dalších vysoce postavených představitelů předchozího režimu na trestných činech téhož druhu<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> a že se přepokládá, že budou o zahájení tohoto vyšetřování brzy informováni. Jména těchto dalších vysoce postavených představitelů (deset jmen), mezi nimi i jméno V. V. Janukovyče (jediné jméno, které není začerněno), rovněž následují hned níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Je nesporné, že V. V. Janukovyč byl určen jako osoba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>odpovědná za zneužití ukrajinských státních prostředků<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 pouze na tomto jediném základě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Stejně jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), je dopis ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE> mezi důkazy předloženými Radou v průběhu tohoto řízení jediným, který pochází z doby před přijetím rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014. Legalita těchto aktů tedy musí být posouzena z hlediska tohoto jediného důkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Jak přitom Tribunál rozhodl v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), je třeba mít za to, že uvedený dopis sice pochází od vysoce postaveného justičního orgánu třetí země, nicméně obsahuje jen povšechné a nejednoznačné tvrzení, že V. V. Janukovyč byl spolu s dalšími bývalými vysoce postavenými představiteli spojován s vyšetřováním, v němž byly v zásadě zjištěny skutky spočívající ve zneužití veřejných prostředků. Dopis totiž neobsahuje žádné upřesnění ke zjištění skutků ověřovaných vyšetřováním vedeným ukrajinskými orgány, natož pak k individuální – byť jen presumované – odpovědnosti V. V. Janukovyče v souvislosti s těmito skutky (v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑332/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:48">EU:T:2016:48</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Je třeba ještě poukázat na to, že na rozdíl od okolností, které nastaly ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ezz a další v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑256/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:93">EU:T:2014:93</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), potvrzený v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150305">5. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ezz a další v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:147">EU:C:2015:147</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a jichž se dovolává Rada, nedisponoval tento orgán v projednávané věci informacemi o skutcích či o jednáních, které ukrajinské orgány konkrétně vytýkají V. V. Janukovyčovi, a dopis ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE> nemůže ani tehdy, když je posuzován s ohledem na svůj kontext, představovat dostatečně pevný skutkový základ ve smyslu judikatury citované výše v bodě 48 pro zařazení jména V. V. Janukovyče na seznam z důvodu, že byl určen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>jako osoba odpovědná<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> za zneužití veřejných prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Bez ohledu na to, v jakém stadiu se nacházelo řízení, jež mělo být s V. V. Janukovyčem vedeno, nemohla vůči němu Rada přijmout omezující opatření bez znalosti skutků spočívajících ve zneužití veřejných prostředků, které mu byly konkrétně vytýkány ukrajinskými orgány. Pouze při znalosti těchto skutků by totiž byla Rada schopna vůbec určit, zda mohou být kvalifikovány jako zneužití veřejných prostředků a mohou zpochybnit existenci právního státu na Ukrajině, jehož konsolidace a podpora jsou cílem, který je přijetím předmětných omezujících opatření sledován, jak bylo připomenuto v bodě 49 výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑331/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:49">EU:T:2016:49</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>V případě zpochybnění legality je ostatně úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Je tedy třeba dospět k závěru, že v souladu s tím, jak Tribunál rozhodl ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Portnov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑290/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:806">EU:T:2015:806</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), s přihlédnutím k totožnosti právních otázek nastolených ve vztahu k důkaznímu břemeni Rady a dostatečně přesné a konkrétní<?PAGE NO="9"?> podloženosti důvodů uplatňovaných pro zařazení na seznam nesplňuje zařazení jména V. V. Janukovyče na seznam kritéria určování osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/119.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>A pokud jde konečně o podmínku související s konstatováním Tribunálu, že skutkový stav byl zjištěn, stanovenou v článku 132 jednacího řádu, je třeba poukázat na to, že skutkový prvek, o nějž se Rada opírala při zápisu jména V. V. Janukovyče na seznam, totiž skutečnost, že podle dopisu ze dne <DATE ISO="20140303">3. března 2014</DATE> byly učiněny přípravné vyšetřovací kroky nebo proběhlo předběžné vyšetřování ze strany ukrajinských orgánů vůči V. V. Janukovyčovi z důvodu zneužití veřejných prostředků, nebyl co do svého obsahu účastníky řízení popřen, a může tedy být považován za zjištěný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Z toho plyne, že projednávaná žaloba v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014, musí být v souladu s článkem 132 jednacího řádu prohlášena za zjevně opodstatněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty Rady vznesenými v odpověď na dotaz Tribunálu (viz bod 34 výše) a směřujícími ke zpochybnění použití tohoto článku na projednávaný případ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Úvodem je třeba podotknout, že Rada nevznáší specifické námitky k podmínkám, jež musí být splněny pro to, aby se článek 132 jednacího řádu mohl použít v projednávaném případě. Vznáší pouze dvě otázky procesního rázu, jež podle ní z projednávané věci činí specifický případ, který nemůže být vyřešen usnesením s odůvodněním ve smyslu tohoto článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Konkrétně pak Rada, podporovaná Komisí, zaprvé tvrdí, že na rozdíl od věcí, v nichž byly vydány rozsudky zmíněné v otázce položené Tribunálem (viz bod 34 výše), vyvstává v projednávané věci otázka, zda je dán zájem na dalším projednávání žaloby v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014, byl-li V. V. Janukovyč ze seznamu po své smrti vyškrtnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Zadruhé Rada tvrdí, že vzhledem k rozhodnutí 2015/364 a prováděcímu nařízení 2015/357, která stanovila ponechání jména V. V. Janukovyče na seznamu až do <DATE ISO="20150606">6. června 2015</DATE>, je třeba vyřešit otázku překážky litispendence.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Pokud jde o první námitku, je nutno konstatovat, že není jasná ani podložená. Rada totiž ve vyjádření k návrhu na úpravu žaloby neuvedla žádný argument, pokud jde o údajnou neexistenci zájmu žalobkyně na pokračování v řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Má-li být tato námitka chápána v tom smyslu, že žalobkyně ztratila zájem na vyřešení sporu, protože jméno V. V. Janukovyče bylo po jeho smrti ze seznamu vyškrtnuto, je třeba úvodem poukázat na to, že z judikatury vyplývá, že v žalobě na neplatnost podané adresátem aktu může pokračovat jeho univerzální právní nástupce, zejména v případě úmrtí fyzické osoby (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150422">22. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Tomana a další v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑190/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:222">EU:T:2015:222</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a dále že právní zájem žalobce na řízení musí přetrvávat až do vyhlášení soudního rozhodnutí, neboť jinak by nemohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé, což předpokládá, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130606">6. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Ayadi v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑183/12 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:369">EU:C:2013:369</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150422">22. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Tomana a další v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑190/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:222">EU:T:2015:222</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>V tomto ohledu judikatura upřesnila, že uznání protiprávnosti napadeného aktu sice nemůže samo o sobě napravit majetkovou škodu ani zásah do soukromého života, avšak může dotyčnou osobu rehabilitovat či představovat formu nápravy morální újmy, kterou dotyčná osoba utrpěla v důsledku této protiprávnosti, a odůvodnit tak trvání jeho právního zájmu na řízení. V této souvislosti okolnost, že zrušení předmětných omezujících opatření bylo definitivní, nebrání dalšímu trvání právního zájmu<?PAGE NO="10"?> na řízení v souvislosti s účinky aktů, které uložily tato opatření, v období mezi dnem jejich vstupu v platnost a dnem, kdy byla zrušena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba konstatovat, že veřejné označení V. V. Janukovyče jako osoby, vůči které bylo na Ukrajině vedeno trestní řízení v souvislosti s činy spočívajícími ve zneužití veřejných prostředků, bylo způsobilé mimo jiné poškodit pověst V. V Janukovyče jakožto politického představitele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Za těchto okolností platí, že jelikož univerzální právní nástupkyně V. V. Janukovyče má právo pokračovat v řízení, jak bylo upřesněno v bodě 67 výše, je její právní zájem na řízení zachován, a to navzdory vypuštění jména V. V. Janukovyče ze seznamu, a může se tedy u unijního soudu domáhat uznání, že V. V. Janukovyč neměl být nikdy na tento seznam zapsán nebo že na něj neměl být zapsán postupem, jejž sledovaly unijní orgány. To platí tím spíše, že k vypuštění jména V. V. Janukovyče ze seznamu došlo v důsledku jeho smrti, a nikoli na základě přezkumu důvodů, z kterých bylo jeho jméno na seznam původně zapsáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Je proto třeba uzavřít, že žalobkyně má nadále – i navzdory zrušení sporných omezujících opatření vůči V. V. Janukovyčovi – právní zájem na řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou námitku, postačí konstatovat, že neexistuje žádná žaloba, která by byla podána k Tribunálu před doručením právě projednávaného návrhu na úpravu žaloby a jež by proti sobě stavěla tytéž strany a směřovala ke stejnému účelu na základě týchž důvodů. Tribunál tak nemohl identifikovat žádnou otázku litispendence.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy je tedy třeba žalobě, která je zjevně opodstatněná ve smyslu článku 132 jednacího řádu, vyhovět v rozsahu, v němž zní na zrušení rozhodnutí 2014/119 v části, v níž se týká V. V. Janukovyče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Z týchž důvodů musí být zrušeno nařízení č. 208/2014 v rozsahu, v němž se týká V. V. Janukovyče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že rozhodnutím 2015/876 a prováděcím nařízením 2015/869 (viz bod 16 výše) bylo jméno V. V. Janukovyče ze seznamu vypuštěno, není již namístě rozhodovat o otázce zachování účinků rozhodnutí 2014/119 v rozsahu, v němž se týká V. V. Janukovyče.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K návrhovým žádáním znějícím jednak na zrušení rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138 a jednak na zrušení rozhodnutí 2015/364 a prováděcího nařízení 2015/357 v rozsahu, v němž se tyto akty týkají V. V. Janukovyče</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Článek 126 jednacího řádu stanoví, že v případě zjevného nedostatku pravomoci Tribunálu k projednání určitého návrhu nebo je-li určitý návrh zjevně nepřípustný nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněný, může Tribunál na návrh soudce zpravodaje kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení. V projednávaném případě pokládá Tribunál věc za dostatečně objasněnou písemnostmi ve spise a rozhodne, aniž by pokračoval v řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>V návrhu na úpravu žaloby se žalobkyně rovněž domáhá jednak zrušení rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138 v rozsahu, v němž první z těchto předpisů pozměňuje čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 a druhý z nich pozměňuje článek 3 nařízení č. 208/2014, a jednak zrušení rozhodnutí 2015/364 a prováděcího nařízení 2015/357.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Rada ve svém vyjádření k návrhu na úpravu žaloby uvádí, že Tribunál nemá s ohledem na článek 275 SFEU pravomoc rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí 2015/143, jež bylo přijato mimo jiné na základě článku 29 SEU, a že rozšíření návrhových žádání i na toto rozhodnutí a na nařízení 2015/138 je nepřípustné z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, v písemné odpovědi na otázku Tribunálu dále tvrdila, že návrh na úpravu žaloby musí být prohlášen za zjevně nepřípustný z týchž důvodů, jež vedly Tribunál k odmítnutí žaloby jako nepřípustné ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (viz bod 29 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že úprava žaloby podáním došlým kanceláři Tribunálu v průběhu řízení představuje za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, procesní úkon, který, aniž je dotčeno pozdější rozhodnutí Tribunálu stran přípustnosti, lze postavit na roveň podání žaloby formou návrhu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120621">21. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>Hamas v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑531/11</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:317">EU:T:2012:317</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci uvedeného článku podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Podle judikatury navíc musí být přípustnost žaloby posuzována ve vztahu k situaci panující v okamžiku podání návrhu. Nejsou-li v tomto okamžiku splněny podmínky pro podání žaloby, je tedy tato žaloba nepřípustná (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19841127">27. listopadu 1984</DATE>, <NAME.CASE>Bensider a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>50/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:365">EU:C:1984:365</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Je třeba poznamenat, že takové úvahy jsou vzhledem k judikatuře připomenuté výše v bodě 80 přenositelné na takové situace, jako je situace v projednávané věci, v nichž se žalobce prostřednictvím návrhu na úpravu žaloby domáhá zrušení nového aktu, kterým se nahrazuje nebo mění akt s týmž předmětem, proti němuž již byla podána žaloba na neplatnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Jak bylo připomenuto výše, V. V. Janukovyč zemřel dne <DATE ISO="20150320">20. března 2015</DATE>. Po jeho smrti, a sice dne <DATE ISO="20150408">8. dubna 2015</DATE>, doručil jeho zástupce kanceláři Tribunálu jménem V. V. Janukovyče návrh na úpravu žaloby. Ze spisu nevyplývá, že by byl tento úkon proveden na účet žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Z toho plyne, že v souladu s tím, jak Tribunál rozhodl ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), která je s projednávanou věcí v zásadě identická, musí být návrh na úpravu žaloby podaný zástupcem V. V. Janukovyče odmítnut jako nepřípustný, neboť V. V. Janukovyč zemřel předtím, než bylo podání doručeno kanceláři Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty vznesenými žalobkyní v její písemné odpovědi na otázku Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Žalobkyně zaprvé tvrdí, že proces určení právního nástupce V. V. Janukovyče v okamžiku podání návrhu na úpravu žaloby ještě probíhal, neboť žalobkyně čekala, než bude její právní nástupnictví potvrzeno ukrajinskými orgány, a dále že bylo zjevné, že návrh na úpravu žaloby byl podán jejím jménem jakožto právní nástupkyně zemřelého. Za těchto okolností a s ohledem na lhůtu pro podání žaloby na neplatnost stanovenou v čl. 263 šestém pododstavci SFEU nemohla žalobkyně s podáním návrhu na úpravu žaloby čekat na uvedené potvrzení právního nástupnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>V tomto ohledu postačí konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nebyl návrh na úpravu žaloby podán jejím jménem a na její účet. Mohla případně svým jménem a na svůj účet podat žalobu znějící na zrušení aktů, jejichž zpochybnění považovala za nezbytné, s odůvodněním vlastního zájmu na zrušení uvedených aktů, pokud nebyla jejich adresátkou. Alternativně mohla svým jménem a na<?PAGE NO="12"?> svůj účet projevit zájem na pokračování tohoto řízení a požádat o možnost upravit návrhová žádání ve světle nových aktů, jejichž zpochybnění považovala za nezbytné, i v tomto případě s doložením osobního zájmu na pokračování v řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Zadruhé žalobkyně uvádí, že Tribunál není vázán usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), pokud jde o přípustnost návrhu na úpravu žaloby, a že z uvedeného usnesení nelze vyvozovat žádné nepříznivé důsledky pro projednávaný případ. Úvaha, že úpravu návrhu lze postavit na roveň podání nové žaloby, a nikoli pokračování v řízení, je podle žalobkyně nesprávná. Mimoto žalobkyně podle svých slov neměla možnost předložit své argumenty v rámci věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a nebylo tedy důvodu podávat proti uvedenému usnesení kasační opravný prostředek. Tribunál konečně podle žalobkyně nepovažoval návrh na úpravu žaloby v průběhu řízení v projednávané věci, a to ani během jeho přerušení, za nepřípustný, a žádný z účastníků řízení nenamítal jeho nepřípustnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>V tomto ohledu a nezávisle na otázce, zde je Tribunál v projednávané věci uvedeným usnesením vázán, je třeba poukázat na to, že žaloba ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a návrh na úpravu žaloby v projednávané věci byly každopádně podány za identických okolností a podmínek, a proto není důvodu – a žalobkyně ani žádný důvod neuvádí – zacházet s oběma situacemi rozdílně. Kromě toho, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z ustálené judikatury vyplývá, že úpravu návrhu lze postavit na roveň podání nové žaloby formou návrhu (viz bod 80 výše). Okolnost, že žalobkyně neměla příležitost vyjádřit se ve prospěch přípustnosti žaloby v rámci věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a že nepovažovala za vhodné podat kasační opravný prostředek proti usnesení, kterým bylo ukončeno řízení v uvedené věci, je pro účely posouzení přípustnosti návrhu na úpravu žaloby irelevantní. Konkrétně se Tribunál v projednávané věci stejně, jak učinil ve vztahu k žalobě podané ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), omezuje na zjištění, že návrh na úpravu žaloby byl podán jménem zemřelé osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Kromě toho skutečnost, že Tribunál nepovažoval návrh na úpravu žaloby okamžitě za nepřípustný, když jej nechal doručit Radě a Komisi, je zcela irelevantní. V projednávané věci bylo mimoto v dopise, jejž soudní kancelář zaslala žalobkyni dne <DATE ISO="20151209">9. prosince 2015</DATE>, výslovně upřesněno, že založení návrhu na úpravu žaloby do spisu nemá žádný vliv na rozhodnutí o přípustnosti uvedeného podání. V tomto ohledu je ostatně třeba podotknout, že čl. 86 odst. 5 jednacího řádu stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>[a]niž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o přípustnosti návrhu na úpravu žaloby, určí předseda žalovanému lhůtu, aby se k návrhu na úpravu žaloby vyjádřil<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Zatřetí žalobkyně také tvrdí, že domnívat se, že návrh na úpravu žaloby je nepřípustný, by bylo totéž jako uložit procesní překážku, jež by byla v rozporu se zásadou efektivity a potažmo se zásadou hospodárnosti řízení. Žalobkyně totiž podle svých slov prokázala záměr pokračovat v řízení i právní zájem na řízení. Žalobkyně dále s poukazem na článek 7 Listiny základních práv, článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> v Římě, jakož i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva trvá na tom, že osoby blízké zemřelému mají možnost podávat žaloby, mají-li na tom majetkový či nemajetkový zájem. A konečně s ohledem na případnou žalobu na náhradu škody v návaznosti na toto řízení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení rozhodovat o porušení právní normy v samostatném řízení, když se jedná pouze o část napadených omezujících opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Tribunál nezpochybnil zájem osob blízkých zemřelému a konkrétně jeho univerzální dědičky na pokračování v řízení, jak bylo zahájeno původní žalobou podanou V. V. Janukovyčem. Tribunál totiž pouze konstatoval, stejně jak učinil ve věci, v níž bylo vydáno usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Janukovyč v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑172/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:569">EU:T:2015:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), že návrh na úpravu žaloby podal zástupce V. V. Janukovyče jeho jménem a po jeho<?PAGE NO="13"?> smrti (viz bod 87 výše). Pouze na tomto základě má Tribunál za to, že návrh na úpravu žaloby v projednávané věci je zjevně nepřípustný, a na podobném základě odmítl žalobu podanou ve věci T‑172/15 jako zjevně nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Je tedy třeba odmítnout úpravu žaloby, a tudíž i žalobu, jako zjevně nepřípustné v rozsahu, v němž jsou namířeny proti rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138, jakož i proti rozhodnutí 2015/364 a prováděcímu nařízení 2015/357, aniž je třeba rozhodovat o druhé námitce nepřípustnosti vznesené Radou k žalobě na zrušení rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je tedy třeba na straně jedné zrušit rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 v rozsahu, v němž se týkají V. V. Janukovyče, a na straně druhé odmítnout žalobu jako zjevně nepřípustnou v rozsahu, v němž je namířena proti rozhodnutí 2015/143 a nařízení 2015/138, jakož i proti rozhodnutí 2015/364 a prováděcímu nařízení 2015/357.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba upřesnit, že rozhodnutí 2015/364 je samostatným rozhodnutím, přijatým Radou po pravidelném přezkumu stanoveném v čl. 5 třetím pododstavci rozhodnutí 2014/119 a v čl. 14 odst. 4 nařízení č. 208/2014. Za těchto okolností platí, že zrušení rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 sice vede ke zrušení zápisu jména V. V. Janukovyče na seznamu pro období před datem vstupu v platnost rozhodnutí 2015/364, naproti tomu ale nemůže zpochybnit legalitu téhož zápisu po dobu po datu vstupu uvedeného rozhodnutí v platnost.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 2 jednacího řádu platí, že je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Tribunál o rozdělení nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě, je důvodné uložit Radě náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto návrhem. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v návrhu na úpravu žaloby, je důvodné uložit žalobkyni náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto návrhem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (devátý senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne <DATE ISO="20140305">5. března 2014</DATE> o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne <DATE ISO="20140305">5. března 2014</DATE> o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině se ve svých původních zněních zrušují v rozsahu, v němž se týkají Viktora Viktorovyče Janukovyče.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ve zbývající části se žaloba zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Olgou Stanislavivnou Janukovyč, jakožto dědičkou po Viktoru Viktorovyči Janukovyčovi, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v žalobě.</HT></TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Olga Stanislavivna Janukovyč, jakožto dědička po Viktoru Viktorovyči Janukovyčovi, ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou, pokud jde o návrh na neplatnost formulovaný v návrhu na úpravu žaloby.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">5)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.</HT></TXT><P>V Lucemburku dne <DATE ISO="20160712">12. července 2016</DATE>.</P></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.ORDER><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Vedoucí soudní kanceláře</P><P>E. Coulon</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Předseda</P><P>G. Berardis</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></ORDER>