<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-108/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018TJ0108</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2021:104">EU:T:2021:104</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20210224">24. 2. 2021</DATE> – věc T‑108/18 [<HT TYPE="ITALIC">Výňatky</HT>]</HT></P><P><HT TYPE="SC">Universität Koblenz-Landau v. EACEA</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (desátého rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20210224">24. února 2021</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Rozhodčí doložka</KEYWORD><KEYWORD>Programy Tempus IV</KEYWORD><KEYWORD>Grantové dohody</KEYWORD><KEYWORD>Smluvní povaha sporu</KEYWORD><KEYWORD>Překvalifikování žaloby</KEYWORD><KEYWORD>Způsobilé náklady</KEYWORD><KEYWORD>Systémové a opakované nesrovnalosti</KEYWORD><KEYWORD>Vrácení vyplacených částek v plné výši</KEYWORD><KEYWORD>Proporcionalita</KEYWORD><KEYWORD>Právo být vyslechnut</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost uvést odůvodnění</KEYWORD><KEYWORD>Článek 41 Listiny základních práv</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑108/18,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Universität Koblenz-Landau</HT>, se sídlem v Mayence (Německo), zastoupená C. von der Lühem a I. Felder, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA)</HT>, zastoupené H. Monetem, jako zmocněncem, ve spolupráci s R. van der Houtem a C. Wagnerem, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU na zrušení dopisů EACEA ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> týkajících se částek vyplacených žalobkyni v rámci grantových dohod uzavřených na realizaci tří projektů v oblasti vysokoškolského vzdělávání a podpůrně návrh podaný na základě článku 272 SFEU na určení, že uplatněný nárok na vrácení neexistuje,</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát),</P><P>ve složení S. Papasavvas, předseda, A. Kornezov (zpravodaj), E. Buttigieg, K. Kowalik-Bańczyk a G. Hesse, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Ramette rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20200916">16. září 2020</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0002"><P>Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění považuje Tribunál za účelné.</P></NOTE></HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žalobkyně, Universität Koblenz-Landau, je německou veřejnoprávní vysokou školou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>V letech 2008 a 2010 podepsala žalobkyně v rámci programů Evropské unie pro spolupráci se třetími zeměmi, jejichž cílem je modernizovat systémy vysokoškolského vzdělávání v těchto zemích, nazvaných Tempus IV, tři následující grantové dohody:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>grantová dohoda ze dne <DATE ISO="20081205">5. prosince 2008</DATE> s referenčním číslem 2008-4744 na realizaci projektu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Educational Centers Network on Modern Technologies of Local Governing<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> (Síť vzdělávacích center pro moderní techniky řízení místní správy) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>dohoda Ecesis<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), podepsaná mezi žalobkyní, jako jediným příjemcem, a Evropskou komisí;</P></ITEM><ITEM><P>grantová dohoda ze dne <DATE ISO="20101018">18. října 2010</DATE> s referenčním číslem 2010-2844 na realizaci projektu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Development and Integration of University Self-assessment Systems<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> (Vytvoření a integrace univerzitních systémů vlastního hodnocení) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Diusas<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), podepsaná zejména mezi žalobkyní, jako koordinátorkou a spolupříjemkyní, a Výkonnou agenturou pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA);</P></ITEM><ITEM><P>grantová dohoda ze dne <DATE ISO="20100930">30. září 2010</DATE> s referenčním číslem 2010-2862 týkající se realizace projektu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Development of Quality Assurance System in Turkmenistan on the Base of Bologna Standards<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> (vytvoření systému zajišťování kvality v Turkmenistánu na základě kritérií Boloňského procesu) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>dohoda Deque<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>), podepsaná zejména mezi žalobkyní, jako koordinátorkou a spolupříjemkyní, a EACEA.</P></ITEM></LIST></P><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>dopis ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE><QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>) EACEA informovala žalobkyni, že se rozhodla vymáhat částku <FT TYPE="DECIMAL">756381,89</FT> eura na základě dohody Ecesis. Pokud jde o dohody Diusas a Deque, informovala žalobkyni o svém úmyslu požadovat pouze vrácení těch částek, které obdržela v rámci těchto dohod jako konečný příjemce, vyloučila tedy částky, které žalobkyně převedla spolupříjemcům, jejichž výše jí žalobkyně ještě měla oznámit. EACEA upřesnila, že pokud nebude informována a částkách, které byly na základě těchto dohod vyplaceny spolupříjemcům, požádá o vrácení těchto částek v plné výši nebo o vrácení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>vyšší<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> částky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V dopise ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>dopis ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE><QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>) EACEA konstatovala, že žalobkyně nepředložila informace nezbytné pro určení výše částek, které jí byly vyplaceny na základě dohod Diusas a Deque a následně převedeny jiným spolupříjemcům. EACEA dále uvedla, že s nimi sama navázala kontakt a že od některých z nich obdržela požadované informace. Na základě takto získaných informací EACEA stanovila částku, která má být vrácena, na <FT TYPE="DECIMAL">695919,31</FT> eura, pokud jde o dohodu Diusas, a na <FT TYPE="DECIMAL">343525,10</FT> eura, pokud jde o dohodu Deque. EACEA vyzvala žalobkyni, aby jí případně předložila své vyjádření ve lhůtě patnácti kalendářních dnů, přičemž upřesnila, že v případě nepředložení tohoto vyjádření přistoupí k vymáhání výše uvedených částek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180213">13. února 2018</DATE> EACEA zaslala žalobkyni výzvu k úhradě ve výši <FT TYPE="DECIMAL">756381,89</FT> eura z titulu dohody Ecesis (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>výzva k úhradě<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Celková částka požadovaná z titulu tří dohod tak činila <FT TYPE="DECIMAL">1795826,30</FT> eura.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180222">22. února 2018</DATE> podala žalobkyně projednávanou žalobu. Tato žaloba směrovala proti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Komisi […], zastoupené [EACEA]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>V souladu s rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne <DATE ISO="20180328">28. března 2018</DATE> byla tato žaloba považována za žalobu směřující proti EACEA, jakož i proti Komisi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Samostatným podáním, které bylo kanceláři Tribunálu doručeno dne <DATE ISO="20180504">4. května 2018</DATE>, vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu Tribunálu v rozsahu, v němž žaloba směřuje proti ní. Žalobkyně předložila své vyjádření k této námitce dne <DATE ISO="20180618">18. června 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podáním, které bylo kanceláři Tribunálu doručeno dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>, předložila EACEA svou žalobní odpověď.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Podáním, které bylo kanceláři Tribunálu doručeno dne <DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, předložila žalobkyně repliku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Podáním, které bylo kanceláři Tribunálu doručeno dne <DATE ISO="20180925">25. září 2018</DATE>, předložila EACEA dupliku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20181008">8. října 2018</DATE> Tribunál na základě čl. 89 odst. 3 písm. d) jednacího řádu vyzval Komisi, aby předložila určité dokumenty. Komise této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Dopisem, který byl kanceláři Tribunálu doručen dne <DATE ISO="20181102">2. listopadu 2018</DATE>, předložila žalobkyně vyjádření k dokumentům předloženým Komisí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Na základě žádostí žalobkyně bylo řízení dvakrát přerušeno rozhodnutími ze dne 28. února a ze dne <DATE ISO="20190611">11. června 2019</DATE> z důvodu, že žalobkyně a EACEA zahájily jednání, jehož cílem bylo dosáhnout případného urovnání sporu smírem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190905">5. září 2019</DATE> byla třetí žádost o přerušení řízení zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191023">23. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Universität Koblenz-Landau v. Komise a EACEA</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑108/18</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:768">EU:T:2019:768</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), odmítl Tribunál žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž směřovala proti Komisi, a uložil žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne <DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE> bylo na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu pozměněno složení senátů Tribunálu, byla projednávaná věc přidělena desátému senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V souladu s čl. 106 odst. 2 jednacího řádu podala EACEA dne <DATE ISO="20191106">6. listopadu 2019</DATE> žádost o vyslechnutí na jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20200311">11. března 2020</DATE> rozhodl Tribunál předat na základě článku 28 svého jednacího řádu věc desátému senátu zasedajícímu v rozšířeném kolegiu pěti soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V rámci organizačních procesních opatření ze dne <DATE ISO="20200312">12. března</DATE> a <DATE ISO="20200527">27. května 2020</DATE>, přijatých na základě čl. 89 odst. 3 písm. a) a d) jednacího řádu, položil Tribunál otázky účastnicím řízení, které na ně odpověděly ve stanovených lhůtách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál o zahájení ústní části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne <DATE ISO="20200916">16. září 2020</DATE>, po jehož skončení byla ústní část řízení ukončena.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Podáním, které bylo kanceláři Tribunálu doručeno dne <DATE ISO="20210203">3. února 2021</DATE>, žalobkyně podala žádost o opětovné zahájení ústní části řízení podle čl. 113 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Tribunálu na základě usnesení státního zastupitelství v Koblenci ze dne <DATE ISO="20201228">28. prosince 2020</DATE>, které jí bylo doručeno dne <DATE ISO="20210128">28. ledna 2021</DATE>. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20210204">4. února 2021</DATE> předseda desátého rozšířeného senátu Tribunálu tuto žádost zamítl, o čemž byli účastníci řízení informováni dopisem kanceláře Tribunálu ze dne <DATE ISO="20210205">5. února 2021</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Žalobkyně v žalobě navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil dopis ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>zrušil dopis ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>odložil vykonatelnost dopisu ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a dopisu ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE>, jakož i [výzvy k úhradě] do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto o projednávané žalobě na neplatnost;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalované náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>V replice žalobkyně podpůrně navrhuje, aby Tribunál překvalifikoval projednávanou žalobu na žalobu podanou na základě článku 272 SFEU a určil, že pohledávka ve výši <FT TYPE="DECIMAL">756381,89</FT> eura uplatňovaná na základě dohody Ecesis a pohledávka ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1039444,41</FT> eura uplatňovaná na základě grantových dohod Diusas a Dequa neexistují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Kromě toho žalobkyně uvedla, že již není třeba rozhodnout o třetím bodu návrhových žádání uvedeném v žalobě, protože EACEA se rozhodla pozastavit vymáhání částek, o jejichž vrácení požádala v dopisech ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE>, o čemž byla žalobkyně informována dopisem ze dne <DATE ISO="20180409">9. dubna 2018</DATE>, předloženým v příloze C.5 žalobní odpovědi. Žalobkyně na jednání v odpovědi na otázku položenou v této souvislosti Tribunálem potvrdila, že vzala zpět třetí bod svých návrhových žádání, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>EACEA navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>odmítl žalobu jako nepřípustnou a podpůrně, aby ji zamítl jako neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>EACEA na jednání prohlásila, že již nezpochybňuje své postavení žalované, a tedy nezpochybňuje přípustnost žaloby v rozsahu, v němž směřuje proti ní, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Tribunálu a námitkám nepřípustnosti vzneseným EACEA</HT></HT></P></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K překvalifikování žaloby na žalobu podanou na základě článku 272 SFEU</HT></P></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že projednávaná žaloba, která byla původně podána na základě článku 263 SFEU, musí být překvalifikována na žalobu podanou na základě článku 272 SFEU a že Tribunál má pravomoc o této žalobě rozhodnout v souladu s článkem 272 SFEU a rozhodčími doložkami uvedenými v článku I.8 dohody Ecesis a v článku I.9 dohod Diusas a Deque.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení práva být vyslechnut, druhý z <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>nesprávného použití evropského práva<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, třetí z nedostatku odůvodnění a čtvrtý z porušení zásady proporcionality.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Nejprve je třeba zabývat se prvním a třetím, poté druhým a nakonec čtvrtým žalobním důvodem.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu a třetímu žalobnímu důvodu, z nichž první vychází z porušení práva být vyslechnut a třetí z nedostatku odůvodnění</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K možnosti dovolávat se práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění v rámci sporu smluvní povahy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>EACEA tvrdí, že práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění se nelze účinně dovolávat v rámci sporu ze smlouvy. EACEA uvádí, že tedy neměla povinnost vyslechnout žalobkyni před tím, než jí zaslala dopisy ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a ze dne <DATE ISO="20180208">8. února 2018</DATE> výzvu k úhradě, ani povinnost tyto dopisy a výzvu odůvodnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Tuto námitku je třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba zdůraznit, že právo být vyslechnut a povinnost uvést odůvodnění, na které se žalobkyně odvolává v rámci prvního a třetího žalobního důvodu, bylo zakotveno v čl. 41 odst. 2 písm. a) a c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), podle nichž jsou orgány, instituce a jiné subjekty Unie povinny jednak respektovat právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout, a jednak odůvodňovat svá rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Tribunál již měl příležitost rozhodnout, že Listina, která je součástí primárního práva, ve svém čl. 51 odst. 1 bez výjimky stanoví, že její ustanovení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, a že tedy základní práva mají za cíl upravovat výkon pravomocí, které jsou svěřeny unijním orgánům, včetně případu, kdy se tak děje ve smluvním rámci (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180503">3. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Sigma Orionis v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑48/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:245">EU:T:2018:245</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180503">3. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Sigma Orionis v. REA</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑47/16</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:247">EU:T:2018:247</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200513">13. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Talanton v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑195/18</NO.CASE>, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:194">EU:T:2020:194</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Rovněž podle Soudního dvora platí, že pokud orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie plní smlouvu, podléhají i nadále povinnostem, které pro ně vyplývají z Listiny a z obecných zásad unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>ADR Center v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:576">EU:C:2020:576</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že pokud se strany ve smlouvě na základě rozhodčí doložky rozhodnou přiznat unijnímu soudu pravomoc rozhodovat spory týkající se této smlouvy, bude mít tento soud pravomoc posuzovat případné porušení Listiny a obecných zásad unijního práva nezávisle na použitelném právu stanoveném v uvedené smlouvě (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Inclusion Alliance for Europe v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑378/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:575">EU:C:2020:575</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba zdůraznit, že orgány, instituce a jiné subjekty Unie, pokud jednají ve smluvním rámci, nejsou zcela srovnatelné se soukromými smluvními stranami. Granty, které tyto subjekty poskytují, se vyplácí z veřejných rozpočtů Unie, takže při poskytování takovýchto grantů zůstávají unijní orgány, instituce a jiné subjekty vázány zejména rozpočtovými požadavky vyplývajícími z článku 317 SFEU a finančními pravidly, které v této souvislosti stanoví příslušné finanční nařízení. A dále, pokud smlouva, tak jako v projednávané věci, obsahuje rozhodčí doložku zakládající pravomoc unijního soudu, disponuje zejména Komise mimořádnými pravomocemi podle unijního práva, které jí umožňují formálně stanovit smluvní pohledávku tím, že na základě čl. 72 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne <DATE ISO="20020625">25. června 2002</DATE>, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="248" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 248, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), nebo čl. 79 odst. 2 nařízení č. 966/2012 jednostranně příjme rozhodnutí, které je podle článku 299 SFEU exekučním titulem, a jehož účinky a závaznost vyplývají z uvedených ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>ADR Center v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:576">EU:C:2020:576</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Navíc je nutno konstatovat, že podle čl. 108 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 1605/2002 a čl. 121 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 966/2012 může být grant poskytnut buď prostřednictvím písemné dohody, nebo prostřednictvím rozhodnutí Komise oznámeného příjemci. Unijní normotvůrce tak stanovil, že grant může být poskytnut jak smluvní, tak i správní cestou. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie se přitom nemohou podle svého uvážení vyhnout svým povinnostem vyplývajícím z primárního práva, včetně Listiny, v závislosti na tom, zda se rozhodnou poskytnout granty raději prostřednictvím dohody než prostřednictvím rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Námitku EACEA týkající se možnosti dovolávat se práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění ve sporech smluvní povahy je tudíž třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K právu být vyslechnut</HT></TXT></NP></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Na prvním místě je třeba ověřit, zda EACEA zaručila žalobkyni možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko před tím, než jí zaslala dopisy ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> a výzvu k úhradě ze dne <DATE ISO="20180213">13. února 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Soudní dvůr již totiž měl příležitost rozhodnout, že orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie jsou povinny v souladu zejména s požadavky zásady řádné správy dodržovat zásadu kontradiktornosti v rámci takového auditního postupu, jako je postup stanovený v článku II.19 sporných dohod. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie si musí před přijetím rozhodnutí o vymáhání, vydáním výzvy k úhradě, vypovězením smlouvy nebo před odmítnutím vyplatit smluvní straně další platby opatřit všechny relevantní informace, a zejména ty, které jim může poskytnout jejich smluvní partner (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150611">11. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>EMA v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑100/14 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:382">EU:C:2015:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>V této souvislosti Tribunál zaprvé konstatuje, že návrh zprávy o auditu byl žalobkyni předán a že EACEA žalobkyni vyzvala, aby ke zjištěním auditorů uvedla své stanovisko, což žalobkyně skutečně podrobně učinila ve svých dopisech ze dne <DATE ISO="20160929">29. září</DATE> a <DATE ISO="20161111">11. listopadu 2016</DATE> (viz výše body 10 a 11). Návrh zprávy o auditu zejména uváděl, že zjištěné nesrovnalosti jsou potenciálně systémové a opakované. Ve výše uvedených dopisech žalobkyně zaujala stanovisko ke všem zjištěním, která byla uvedena v návrhu zprávy o auditu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Zadruhé EACEA dopisem ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE> zaslala žalobkyni závěrečnou zprávu o auditu a závěrečnou zprávu OLAF. První z těchto zpráv se zabývá vyjádřeními a důkazy, které žalobkyně předložila ve svých dopisech ze dne <DATE ISO="20160929">29. září</DATE> a <DATE ISO="20161111">11. listopadu 2016</DATE> v souvislosti s každým z 35<?PAGE NO="7"?> finančních zjištění (Financial Audit Findings) a v souvislosti se 7 zjištěními týkajícími se řízení (Management Audit Findings), přičemž vždy vysvětluje posouzení, která v této souvislosti provedli auditoři.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Zatřetí EACEA v dopise ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE> uvedla, že z důvodu závažnosti zjištěných nesrovnalostí, jakož i jejich systémové a opakované povahy, zvažuje požadovat vrácení všech částek vyplacených žalobkyni na základě sporných dohod. Žalobkyně byla vyzvána, aby předložila své vyjádření týkající se zamýšleného požadování vrácení ve lhůtě 60 dnů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Žalobkyně této výzvě vyhověla dopisem ze dne <DATE ISO="20170925">25. září 2017</DATE> a opětovně předložila dokumenty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Za těchto okolností EACEA dopisem ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> oznámila, zejména pokud jde o dohody Diusas a Deque, svůj úmysl požadovat vrácení částky odpovídající částce, kterou žalobkyně obdržela jako konečný příjemce, a že vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neposkytla nezbytné informace, které by jí umožnily stanovit skutečnou výši této částky, neměla jinou možnost než ji určit na základě dostupných informací. EACEA rovněž informovala žalobkyni o svém rozhodnutí požadovat vrácení celé částky, kterou vyplatila na základě dohody Ecesis, v jejímž rámci byla žalobkyně jediným příjemcem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> stanovila EACEA částky, které mají být vráceny, pokud jde o dohody Diusas a Deque, na základě informací, které se jí podařilo získat od některých spolupříjemců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba konstatovat, že žalobkyně měla možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko dříve, než jí byly zaslány dopisy ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE>, jakož i výzva k úhradě, a to jak pokud jde o povahu a rozsah zjištěných nesrovnalostí, tak pokud jde o částky, které mají být vráceny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Na druhém místě žalobkyně nicméně tvrdí, že nemohla předložit originály některých faktur, které požadovala EACEA ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, z toho důvodu, že v té době je již neměla, protože tyto faktury byly zajištěny v souvislosti s probíhajícím trestním řízením, které vede státní zastupitelství v Koblenci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že objektivní a prokázaná nemožnost předložit na žádost EACEA určité dokumenty z důvodů, které nelze přičítat dotyčné osobě, může v určitých případech v zásadě zbavit tuto osobu jakékoli možnosti užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko ke skutečnostem, jichž se tyto dokumenty týkají, pokud jejich nepředložení mělo vliv na určení částek, které jsou předmětem žádostí o vrácení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>O takovouto situaci se však v projednávané věci nejedná. I když je nesporné, že žalobkyně nebyla objektivně a prokazatelně schopna z důvodů, které jí nelze přičítat, předložit originály faktur, které požadovala EACEA ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, nic to nemění na tom, že toto nepředložení nemělo žádný vliv na určení částek, které byly předmětem žádostí o vrácení uvedených v dopisech ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> a ve výzvě k úhradě ze dne <DATE ISO="20180213">13. února 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Ze spisu totiž vyplývá, že státní zastupitelství v Koblenci zajistilo dokumenty dne <DATE ISO="20170622">22. června 2017</DATE>, zatímco jak audit, tak i vyšetřování OLAF byly provedeny v období od roku 2014 do roku 2016, to znamená před předmětným zajištěním, takže jak auditoři, tak i OLAF se mohli seznámit s obsahem dotčených faktur a vyvodili z nich příslušné závěry, jak ostatně připouští žalobkyně ve svém vyjádření k organizačnímu procesnímu opatření, které přijal Tribunál dne <DATE ISO="20200527">27. května 2020</DATE>. K tomuto zajištění došlo rovněž poté, co byl žalobkyni dne <DATE ISO="20160422">22. dubna 2016</DATE> zaslán návrh zprávy o auditu, který již obsahoval podstatnou část zjištění týkajících se správy sporných dohod. Z uvedené zprávy zejména vyplývá, že závěry auditorů vycházejí z přezkumu téměř všech nákladů uplatněných v rámci sporných dohod (viz bod 7 výše). Navíc v dopisech ze dne <DATE ISO="20160929">29. září</DATE> a <DATE ISO="20161111">11. listopadu 2016</DATE>, tedy stále ještě dlouho před dotčeným zajištěním, žalobkyně předložila své vyjádření ke zjištěním, která byla uvedena<?PAGE NO="8"?> v návrhu zprávy o auditu, v té době tedy mohla nahlédnout do všech relevantních dokumentů, které měla k dispozici, včetně faktur, které byly předmětem pozdějšího zajištění, a vyjádřit tak své stanovisko s plnou znalostí věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že EACEA ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE> požádala o předložení některých originálů faktur. Nicméně v dopise ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> vzala EACEA na vědomí skutečnost, že žalobkyně neměla požadované originály faktur k dispozici, a že je tedy nemohla předložit. Nevyvodila však z toho žádné důsledky. Z ničeho, co je uvedeno v tomto dopise nebo v dopise ze dne <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE>, totiž nevyplývá, že nepředložení uvedených faktur mělo jakýkoli dopad na určení částek, které jsou předmětem žádostí o vrácení, jež jsou uvedeny v dopisech ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> a ve výzvě k úhradě ze dne <DATE ISO="20180213">13. února 2018</DATE>. Jak vysvětluje EACEA ve své odpovědi na otázku položenou v rámci organizačního procesního opatření ze dne <DATE ISO="20200312">12. března 2020</DATE> a na jednání, aniž to bylo žalobkyní zpochybněno, některé z četných nesrovnalostí zjištěných v závěrečných zprávách o auditu a OLAF se týkaly zejména nesrovnalostí týkajících se obsahu faktur (viz bod 15 výše), a nikoli skutečnosti, že se nejednalo o originály.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Kromě toho ani skutečnost, že žalobkyně neměla k dispozici požadované originály faktur, nemohla bránit předložení informací nezbytných pro účely rozlišení, o které žádala EACEA, na částky, které žalobkyně získala jako konečný příjemce na základě dohod Diusas a Deque, a částky, které žalobkyně převedla na spolupříjemce z uvedených dohod. Podle dopisu EACEA ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE> mělo být totiž toto rozlišení provedeno na základě bankovních převodů nebo bankovních výpisů, a nikoli na základě uvedených faktur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že nepředložení originálů faktur, které ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE> požadovala EACEA, nemělo žádný vliv na určení částek, které jsou předmětem žádostí o vrácení uvedených v dopisech ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> a ve výzvě k úhradě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>První žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K povinnosti uvést odůvodnění</HT></TXT></NP></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Rozsah povinnosti uvést odůvodnění musí být posouzen v závislosti na konkrétních okolnostech každého případu, zejména na obsahu aktu, na povaze uplatňovaných důvodů a na zájmu na získání vysvětlení, který může mít ten, jemuž je akt určen, a k tomu, aby mohlo být posouzeno, zda je odůvodnění dostatečné, je důležité jej situovat do právního a skutkového kontextu, v němž byl dotčený akt přijat. Akt je tedy dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotyčnému adresátovi známy a umožňují mu pochopit dosah opatření, které vůči němu bylo přijato (obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Bamba</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑417/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:718">EU:C:2012:718</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111024">24. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>P v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑213/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:617">EU:T:2011:617</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120927">27. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Applied Microengineering v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑387/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:501">EU:T:2012:501</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>V projednávané věci Tribunál zaprvé konstatuje, že dopisy ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> jasně určují právní základ pro zamýšlené požadování navrácení, a sice čl. II.19 odst. 3 a 5 sporných dohod a čl. 135 odst. 4 nařízení č. 966/2012 (viz body 16 až 20 výše), a částky, které EACEA považovala za částky, jež musí být vráceny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>Zadruhé rozsáhlá písemná korespondence mezi účastníky řízení, ke které došlo poté, co byl žalobkyni dopisem ze dne <DATE ISO="20160422">22. dubna 2016</DATE> zaslán návrhu zprávy o auditu, a která byla připomenuta v bodech 7 až 20 výše, obsahuje dostatečné a shodující se informace umožňující žalobkyni pochopit důvody, pro<?PAGE NO="9"?> které se EACEA rozhodla požadovat dotčené vrácení a způsob, jakým byly určeny částky, které mají být vráceny. Zejména, jak bylo uvedeno v bodech 80 a 81 výše, závěrečná zpráva o auditu, o jejíž závěry se opírá EACEA pro účely zamýšleného vymáhání, zohlednila všechna vyjádření žalobkyně a důkazy, které předložila, přezkoumala je a jednotlivě zamítla, přičemž u každého z nich uvedla důvody, proč tato vyjádření nebo důkazy nezpochybnily zjištění, ke kterým auditoři dospěli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Zatřetí EACEA v dopise ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> odpověděla na všechny argumenty, které žalobkyně uvedla ve svých dopisech ze dne <DATE ISO="20170809">9. srpna</DATE> a <DATE ISO="20170925">25. září 2017</DATE>, a jasně vysvětlila, že částky, které mají být vráceny, nebyly určeny na základě nákladů, jenž jsou považovány za nezpůsobilé, nýbrž na základě zjištění závažných, systémových a opakovaných nesrovnalostí ovlivňujících provádění sporných dohod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že dopisy ze dne <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE> obsahují dostatečné odůvodnění, které žalobkyni umožňuje pochopit důvody, proč se EACEA rozhodla požadovat vrácení dotčených částek, a unijnímu soudu provést přezkum.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Třetí žalobní důvod vycházející z chybějícího nebo nedostatečného odůvodnění musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>nesprávného použití evropského práva<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></HT></P></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první výtce vycházející z neexistence právního základu umožňujícího požadovat vrácení vyplacených částek v plné výši</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>Žalobkyně má za to, že ani čl. II.19 odst. 3 a 5 sporných dohod, ani čl. 135 odst. 4 nařízení č. 966/2012, neumožňuje EACEA požadovat vrácení částek, které jí byly vyplaceny v rámci sporných dohod, v plné výši.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>EACEA argumenty žalobkyně zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>V projednávané věci Tribunál konstatuje, že podle čl. I.8 prvního pododstavce dohody Ecesis se poskytnutí předmětného grantu řídí ustanoveními této dohody, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>příslušnými pravidly Společenství<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> a podpůrně belgickým právem upravujícím poskytování grantů. Pokud jde o dohody Diusas a Deque, podle článku I.9 obou těchto dohod se řídí smluvními ustanoveními a příslušnými pravidly unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o relevantní smluvní ustanovení, je třeba uvést, že podle čl. II.19 odst. 3 obou těchto dohod má EACEA právo provádět kontroly týkající se využití grantů. Podle tohoto ustanovení mohou výsledky kontrol vést k vydání rozhodnutí požadujících vrácení. Rovněž čl. II.19 odst. 5 dohod upřesňuje, že OLAF je oprávněn provádět kontroly, které mohou rovněž vést k vydání rozhodnutí požadujících vrácení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>Tato ustanovení, o nichž žalobkyně tvrdí, že byla porušena, tedy nevylučují možnost EACEA požadovat vrácení částek, které byly vyplaceny na základě uvedených dohod, v plné výši. Tato ustanovení totiž uvádí, že EACEA může požadovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>vrácení<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> grantů bez jakéhokoli omezení v tomto ohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>příslušná unijní pravidla<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ve smyslu čl. I.8 prvního pododstavce dohody Ecesis a článku I.9 dohod Diusas a Deque, Tribunál uvádí, že v projednávané věci je <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> použitelné nejprve nařízení č. 1605/2002, které bylo s účinností od <DATE ISO="20130101">1. ledna 2013</DATE> zrušeno (článek 212 nařízení č. 966/2012), a poté nařízení č. 966/2012, které bylo s účinností od <DATE ISO="20180802">2. srpna 2018</DATE> zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne <DATE ISO="20180718">18. července 2018</DATE>, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU)<?PAGE NO="10"?> č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="193" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 193, s. 1</REF.DOC.OJ>). Podle čl. 187 druhého pododstavce nařízení č. 1605/2002 a článku 212 nařízení č. 966/2012 se nařízení č. 1605/2002 obecně používalo od <DATE ISO="20030101">1. ledna 2003</DATE> do <DATE ISO="20130101">1. ledna 2013</DATE>, přičemž sporné dohody byly uzavřeny v roce 2008 a 2010 (viz bod 2 výše). Navíc dobou plnění dohod, a v důsledku toho auditovaným obdobím, bylo období od <DATE ISO="20090115">15. ledna 2009</DATE> do <DATE ISO="20110114">14. ledna 2011</DATE>, pokud jde o dohodu Ecesis, od <DATE ISO="20101015">15. října 2010</DATE> do <DATE ISO="20121014">14. října 2012</DATE>, pokud jde o dohodu Diusas a od <DATE ISO="20101015">15. října 2010</DATE> do <DATE ISO="20131014">14. října 2013</DATE>, pokud jde o dohodu Deque. Z toho vyplývá jednak, že nařízení č. 1605/2002 bylo použitelné <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> na dohody Ecesis a Diusas, a jednak, že totéž nařízení a nařízení č. 966/2012 byla postupně použitelná na dohodu Deque.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Článek 119 odst. 2 nařízení č. 1605/2002 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>[j]estliže příjemce neplní své povinnosti, je grant v případech uvedených v prováděcích pravidlech pozastaven, snížen nebo zrušen poté, co je příjemci dána možnost se vyjádřit<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>zrušen<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> tedy připouští možnost vrácení vyplacených částek v plné výši.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Článek 135 odst. 4 nařízení č. 966/2012 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Jestliže lze tyto chyby, nesrovnalosti nebo podvody přičíst příjemci grantu nebo jestliže příjemce grantu porušil své povinnosti vyplývající z grantové dohody nebo z rozhodnutí o udělení grantu, může příslušná schvalující osoba rovněž snížit výši grantu nebo získat zpět neoprávněně vyplacené částky podle grantové dohody nebo rozhodnutí o udělení grantu, a to v rozsahu odpovídajícím závažnosti chyb, nesrovnalostí, podvodů nebo porušení povinností, pod podmínkou, že příjemci grantu byla dána možnost se vyjádřit.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Mimoto čl. 135 odst. 5 nařízení č. 966/2012 stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Pokud kontroly či audity odhalí systémové nebo opakující se chyby, nesrovnalosti, podvody nebo porušení povinností, které lze přičíst příjemci grantu a které mají významný dopad na řadu grantů, jež mu byly uděleny za podobných podmínek, může příslušná schvalující osoba pozastavit provádění všech dotčených grantů, nebo je-li to vhodné, vypovědět dotčené grantové dohody s tímto příjemcem grantu nebo zrušit rozhodnutí o udělení grantu tomuto příjemci grantu, a to v závislosti na závažnosti chyb, nesrovnalostí či podvodů nebo porušení povinností, pod podmínkou, že příjemci grantu byla dána možnost se vyjádřit.</ALINEA><ALINEA>Příslušná schvalující osoba může rovněž po sporném řízení snížit výši grantů nebo získat zpět neoprávněně vyplacené částky, pokud jde o všechny granty, kterých se týkají systémové nebo opakující se chyby, nesrovnalosti, podvody nebo porušení povinností uvedené v prvním pododstavci, které lze podrobit auditu podle grantových dohod nebo rozhodnutí o udělení grantu.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>Ani článek 119 odst. 2 nařízení č. 1605/2002, ani čl. 135 odst. 4 nařízení č. 966/2012 tedy nebrání tomu, aby bylo požadováno vrácení grantu v plné výši. Stačí totiž uvést, že toto posledně uvedené ustanovení výslovně vyžaduje, aby byla zohledněna závažnost zjištěných pochybení, nesrovnalostí, podvodů nebo porušení povinností. Skutečnost, že tyto nesrovnalosti mají systémovou nebo opakující se povahu, je tedy zjevně prvkem, který je třeba zohlednit při posuzování závažnosti uvedených nesrovnalostí. Je-li tedy závažnost zjištěných pochybení, nesrovnalostí, podvodů nebo porušení povinností taková, že zpochybňuje celý systém kontroly a správy dotčených dohod, a tedy všechny uplatňované výdaje, nelze požadované vrácení vyplacených částek v plné výši považovat za nepřiměřené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Tento závěr je mimoto potvrzen čl. 135 odst. 5 druhým pododstavcem nařízení č. 966/2012, podle kterého v případě systémových a opakovaných nesrovnalostí, které lze přičíst příjemci grantu a které mají významný dopad na řadu grantů, může schvalující osoba <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>získat zpět neoprávněně vyplacené<?PAGE NO="11"?> částky<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> podle všech dohod dotčených těmito nesrovnalostmi. Toto ustanovení tedy nevylučuje možnost požadovat vrácení daného grantu v plné výši, je-li závažnost zjištěných nesrovnalostí taková, že všechny dotčené částky musí být považovány za vyplacené neoprávněně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Tento závěr je rovněž v souladu se zásadou řádného finančního řízení unijního zdrojů, která je zakotvena v článku 317 SFEU. V případě nedodržení podmínek stanovených grantovou dohodou jsou tedy orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie povinny vyžadovat vrácení vyplaceného grantu až do výše částek, které jsou považovány za neprokázané nebo neověřitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Unijní soud měl navíc již příležitost rozhodnout, že v systému poskytování finanční podpory Unie podléhá použití této podpory pravidlům, která mohou vést k částečnému nebo úplnému vrácení již poskytnuté podpory (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100707">7. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hellenic Ventures a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑44/06</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:284">EU:T:2010:284</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101216">16. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Arci Nuova associazione comitato di Cagliari a Gessa</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑259/09</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:536">EU:T:2010:536</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Z toho vzhledem k výše uvedenému vyplývá, že smluvní ustanovení a relevantní ustanovení nařízení č. 1605/2002 a nařízení č. 966/2012, tak jak jsou vykládána unijním soudem, v zásadě nebrání EACEA, aby požadovala vrácení částek, které byly žalobkyni vyplaceny na základě sporných dohod, v plné výši. Otázka, zda je takovéto vymáhání v projednávaném případě v souladu se zásadou proporcionality, je předmětem čtvrtého žalobního důvodu, a bude tedy přezkoumána níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>První výtku druhého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé výtce vycházející z neexistence systémových a opakovaných nesrovnalostí</HT></TXT></NP></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139</NO.P><TXT>Žalobkyně konečně nemůže vyvozovat žádný argument ze skutečnosti, že čl. 135 odst. 4 nařízení č. 966/2012 nehovoří o systémových a opakovaných nesrovnalostech nebo že tyto pojmy nejsou v uvedeném nařízení definovány. Stačí totiž uvést, že toto ustanovení výslovně vyžaduje, aby byla zohledněna závažnost zjištěných nesrovnalostí. Skutečnost, že tyto nesrovnalosti mají systémovou nebo opakující se povahu, je zjevně prvkem, který je třeba zohlednit při posuzování závažnosti uvedených nesrovnalostí. Dále skutečnost, že nařízení č. 966/2012 používá tyto pojmy, zejména v čl. 135 odst. 5, aniž by je výslovně definovalo, nemůže mít žádný dopad na zamýšlené vymáhání, protože obsah těchto pojmů vyplývá bezpochyby z jejich obvyklého smyslu, podle něhož jsou systémovými a opakovanými nesrovnalostmi takové nesrovnalosti, které se vyznačují svým opětováním a skutečností, že ovlivňují celý systém kontroly a řízení, tak jako ty, které byly uvedeny v bodech 123 až 130 výše.</TXT><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0165"><NO.P>165</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EACEA požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů,</P><P>TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)</P><?PAGE NO="12"?><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Universität Koblenz-Landau se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Papasavvas</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Kornezov</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Buttigieg</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Kowalik-Bańczyk</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Hesse</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20210224">24. února 2021</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>