<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-280/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CJ0280</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:443">EU:C:2021:443</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20210603">3. 6. 2021</DATE> – věc C‑280/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">Generalno konsulstvo na Republika Bulgaria</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20210603">3. června 2021</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: bulharština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Určení mezinárodní příslušnosti soudů členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Článek 5 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Pracovník, který je státním příslušníkem členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva uzavřená s konzulárním zastoupením tohoto členského státu v jiném členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Funkce pracovníka</KEYWORD><KEYWORD>Neexistence výsad veřejné moci</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑280/20,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Sofijski Rajonen sad (okresní soud v Sofii, Bulharsko) ze dne <DATE ISO="20200527">27. května 2020</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20200625">25. června 2020</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">ZN</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Generalno konsulstvo na Republika Bulgaria v grad Valensia, Kralstvo Ispania,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení N. Wahl, předseda senátu, F. Biltgen a J. Passer (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za bulharskou vládu M. Georgievou a L. Zaharievou, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jakož i I. Gavrilovou, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Heller a G. Kolevou, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve spojení s bodem 3 odůvodnění tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi ZN a Generalno konsulstvo na Republika Bulgaria v grad Valensia, Kralstvo Ispania (generální konzulát Bulharské republiky ve Valencii [Španělsko], dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>generální konzulát<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) ve věci žádosti o vyplacení náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 3 až 5 a 15 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>(3)</NO.P><TXT>[Evropská unie] si stanovila cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, mimo jiné tím, že usnadní přístup ke spravedlnosti, zejména uplatňováním zásady vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských věcech. Pro postupné vytváření tohoto prostoru má Unie přijmout opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, zejména pokud jsou nezbytná k řádnému fungování vnitřního trhu.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(4)</NO.P><TXT>Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování vnitřního trhu. Je nezbytné přijmout ustanovení, která umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zajistí rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí přijatých v členských státech.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(5)</NO.P><TXT>Taková ustanovení náleží do oblasti justiční spolupráce v občanských věcech ve smyslu článku 81 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Smlouva o fungování EU<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(15)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného. Příslušnost by měla být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího prvku. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (<HT TYPE="ITALIC">acta iure imperii</HT>).</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 tohoto nařízení zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,</P></ITEM><ITEM><P>v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Oddíl 5 uvedeného nařízení upravuje příslušnost pro individuální pracovní smlouvy. Článek 20 téhož nařízení, zahrnutý do uvedeného oddílu, v tomto ohledu uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="020.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6, čl. 7 bod 5 a, v případě žalob podaných proti zaměstnavateli, čl. 8 bod 1.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="020.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Nemá-li zaměstnavatel, se kterým zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu, bydliště v některém členském státě, avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště v tomto členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 21 nařízení, rovněž zahrnutý do tohoto oddílu, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="021.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Zaměstnavatel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>u soudů členského státu, v němž má bydliště, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v jiném členském státě:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="021.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Zaměstnavatel, který nemá bydliště v žádném členském státě, může být žalován u soudu členského státu v souladu s odst. 1 písm. b).<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Bulharské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákoník práce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 362 Kodeks na truda (zákoník práce) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>[…] Spory z pracovněprávních vztahů mezi zaměstnanci – bulharskými státními příslušníky pracujícími v zahraničí – a bulharskými zaměstnavateli v zahraničí rozhoduje příslušný soud v Sofii, zatímco je-li zaměstnanec žalovaným, [uvedené spory rozhoduje] příslušný soud v místě bydliště zaměstnance v tuzemsku.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákon o diplomatické službě</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 21 Zakona za diplomatičeskata služba (zákon o diplomatické službě) stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="021.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>[…] Zastupitelské úřady Bulharské republiky v zahraničí jsou územními organizačními složkami ministerstva zahraničních věcí, které zajišťují diplomatickou nebo konzulární činnost v jiné zemi nebo ve vztahu k mezinárodním vládním organizacím.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="021.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Zastupitelskými úřady v zahraničí jsou:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>velvyslanectví;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>stálá zastoupení a stálé delegace při mezinárodních vládních organizacích;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>generální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární jednatelství;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>diplomatické úřady a styčné kanceláře;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>zvláštní mise ve smyslu Úmluvy o zvláštních misích, která byla přijata dne <DATE ISO="19691208">8. prosince 1969</DATE> Valným shromážděním Organizace spojených národů […]</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="021.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Zřízení zastupitelských úřadů v zahraničí, určení jejich druhu a jejich rušení provádí Rada ministrů na návrh ministra zahraničních věcí.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 22 zákona o diplomatické službě stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="022.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Zastupitelský úřad v zahraničí se skládá ze šéfa mise, diplomatického personálu, administrativního a technického personálu, jakož i služebního personálu ve smyslu Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích přijaté ve Vídni dne <DATE ISO="19610418">18. dubna 1961</DATE> […], Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích přijaté ve Vídni dne <DATE ISO="19630424">24. dubna 1963</DATE> […] a Úmluvy o zvláštních misích.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="022.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Na zastupitelských úřadech v zahraničí se podle jejich povahy, funkcí a obsazení mohou zřídit kanceláře.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 80 tohoto zákona zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>S písemným souhlasem ministra zahraničních věcí uděleným na základě odůvodněné zprávy může vedoucí zastupitelského úřadu v zahraničí uzavřít pracovní smlouvu s místním rezidentem.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>ZN je bulharskou státní příslušnicí s bydlištěm v Sofii, která je držitelkou povolení k pobytu ve Španělsku, kde poskytovala služby spojené s činností generálního konzulátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190430">30. dubna 2019</DATE> podala ZN v Bulharsku žalobu proti generálnímu konzulátu, kterou se domáhala jednak uznání jejího pracovního poměru a jednak vyplacení náhrady za nevyčerpanou placenou dovolenou za kalendářní rok, a sice 120 nevyužitých dnů dovolené za kalendářní rok, jež odpovídají 30 dnům za rok, v období od <DATE ISO="20130102">2. ledna 2013</DATE> do <DATE ISO="20170629">29. června 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>ZN tvrdí, že během uvedeného období poskytovala na základě šesti po sobě jdoucích smluv uzavřených s generálním konzulátem služby související s přijímáním dokumentů do spisů předložených bulharskými státními příslušníky u konzulátu a se správou těchto spisů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>ZN tvrdí, že v souladu se zákonem o diplomatické službě mohou zastupitelské úřady Bulharské republiky zaměstnávat osoby pouze na základě pracovních smluv, které formálně upravují vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V tomto ohledu upřesňuje, že uzavřené smlouvy splňují požadavky na obsah pracovní smlouvy podle bulharského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Generální konzulát zpochybňuje příslušnost bulharských soudů k rozhodování sporu v původním řízení a dovolává se příslušnosti španělských soudů jakožto soudů místa výkonu práce ZN.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Předkládající soud má pochybnosti o existenci mezinárodního prvku, jelikož se spor v původním řízení týká bulharského zaměstnance a bulharského zaměstnavatele a jejich právní vztah je úzce spjat s Bulharskou republikou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud mimoto podotýká, že bulharský zákon výslovně stanoví, že v případě smluv uzavřených mezi bulharským zaměstnavatelem usazeným v zahraničí a bulharským státním příslušníkem pracujícím v zahraničí mohou být případné spory projednány pouze bulharskými soudy. Vzhledem k tomu, že generální konzulát je podsekcí bulharského státního orgánu usazenou v jiném členském státě a jeho činnost je v zásadě spojena se službou bulharským státním příslušníkům, nařízení č. 1215/2012 se podle předkládajícího soudu nepoužije na spory mezi státními příslušníky jednoho členského státu a konzulárními zastoupeními téhož členského státu se sídlem v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Sofijski Rajonen sad (okresní soud v Sofii, Bulharsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Musí být čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 ve spojení s bodem 3 jeho odůvodnění vykládán v tom smyslu, že je třeba toto nařízení použít k určení mezinárodní příslušnosti soudů členského státu pro rozhodování sporu mezi zaměstnancem z tohoto členského státu a konzulární službou tohoto členského státu na území jiného členského státu, anebo je třeba tato ustanovení vykládat tak, že je na takový spor třeba použít vnitrostátní pravidla pro určování příslušnosti státu, jehož jsou obě strany sporu státními příslušníky?<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je to, zda musí být čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s bodem 3 odůvodnění tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že se použije k určení mezinárodní příslušnosti soudů členského státu k rozhodování sporu mezi zaměstnancem z jednoho členského státu a konzulárním orgánem tohoto členského státu, který se nachází na území jiného členského státu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Pro podání odpovědi na předběžnou otázku, která se týká čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s bodem 3 odůvodnění uvedeného nařízení, je nutno určit použitelnost nařízení č. 1215/2012 na situaci, která vedla ke sporu v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V tomto ohledu je zaprvé třeba přezkoumat, zda spor v původním řízení spadá do působnosti nařízení č. 1215/2012 jakožto týkající se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>věcí občanských a obchodních<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1215/2012 nahrazuje nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>, Zvl. vyd. 19/04, s. 42), platí výklad podaný Soudním dvorem ve vztahu k ustanovením posledně zmíněného nařízení rovněž pro nařízení č. 1215/2012, pokud lze ustanovení obou těchto unijních právních nástrojů považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>rovnocenná<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161116">16. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Schmidt</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑417/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:881">EU:C:2016:881</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba podotknout, že podle čl. 1 odst. 1 první věty nařízení č. 44/2001 se toto nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní. Výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>věci občanské a obchodní<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> vedl k vyloučení určitých soudních rozhodnutí z působnosti uvedeného nařízení z důvodu prvků, které charakterizují povahu právních vztahů mezi účastníky sporu nebo předmět tohoto sporu (viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090428">28. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Apostolides</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑420/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:271">EU:C:2009:271</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že ačkoli určité spory mezi orgánem veřejné správy a osobou soukromého práva mohou spadat do působnosti nařízení č. 1215/2012, je tomu jinak, jestliže orgán veřejné správy jedná v rámci výkonu veřejné moci. Uplatnění výsad veřejné moci jednou ze stran sporu z důvodu výkonu jejích výjimečných pravomocí, které jdou nad rámec pravidel obecného práva použitelných na vztahy mezi jednotlivci, totiž takový spor vylučuje z oblasti občanské a obchodní ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Pokud jde o spor mezi velvyslanectvím třetího státu nacházejícím se na území některého členského státu a jeho zaměstnanci, Soudní dvůr rozhodl, že funkce velvyslanectví, jak vyplývá z článku 3 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, uzavřené ve Vídni dne <DATE ISO="19610418">18. dubna 1961</DATE>, spočívá hlavně v zastupování vysílajícího státu, v ochraně jeho zájmů, jakož i v podpoře vztahů s přijímajícím státem. Při výkonu těchto funkcí může velvyslanectví, jako kterákoliv jiná veřejnoprávní entita, jednat <HT TYPE="ITALIC">iure gestionis</HT> a nabývat práv a povinností občanskoprávní povahy v návaznosti zejména na uzavírání soukromoprávních smluv. Tak je tomu v případě pracovních smluv uzavíraných s osobami, které nevykonávají činnost spadající do výkonu veřejné moci (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Mahamdia</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑154/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:491">EU:C:2012:491</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Tak je tomu tím spíše i v případě, kdy se jedná o spor mezi generálním konzulátem a osobou, která v něm poskytuje služby v podobě individuální práce související s přijímáním dokumentů do spisů předložených bulharskými státními příslušníky u konzulátu, jakož i se správou těchto spisů, což jsou služby, které nespadají do výkonu veřejné moci a nehrozí u nich, že budou zasahovat do zájmů Bulharské republiky v oblasti bezpečnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Mahamdia</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑154/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:491">EU:C:2012:491</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Proto může spor vyplývající z takové smlouvy, o jakou jde v původním řízení, spadat do působnosti nařízení č. 1215/2012 jakožto spor týkající se občanských a obchodních věcí. Předkládajícímu soudu však přísluší určit, zda tomu tak je, s ohledem na všechny skutkové okolnosti věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o mezinárodní prvek, jehož existence je podmínkou použitelnosti uvedeného nařízení, je třeba uvést, že nařízení č. 1215/2012 sice v bodech 3 a 26 odůvodnění používá pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>přeshraniční spory<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, avšak neobsahuje žádnou definici tohoto pojmu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="399" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 399, s. 1</REF.DOC.OJ>), přitom definuje rovnocenný pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>přeshraniční případ<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> jako případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byl podán návrh na vydání platebního rozkazu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200507">7. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Parking a Interplastics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑267/19 a C‑323/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:351">EU:C:2020:351</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že obě tato nařízení spadají do oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, je třeba harmonizovat výklad rovnocenných pojmů, které unijní normotvůrce v těchto nařízeních použil (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200507">7. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Parking a Interplastics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑267/19 a C‑323/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:351">EU:C:2020:351</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Na základě uvedeného čl. 3 odst. 1 Soudní dvůr rozhodl, že vzhledem k tomu, že žalobce v řízení o platebním rozkazu má sídlo v jiném členském státě, než je členský stát soudu, má spor přeshraniční povahu, a spadá tedy do působnosti nařízení č. 1896/2006 (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200507">7. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Parking a Interplastics</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑267/19 a C‑323/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:351">EU:C:2020:351</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V této souvislosti je ve vztahu k pracovním smlouvám uzavřeným velvyslanectvím jménem státu třeba podotknout, že velvyslanectví představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>provozovnu<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 18 odst. 2 nařízení č. 44/2001, pokud činnost zaměstnanců, s nimiž tyto smlouvy uzavřelo, souvisí s činnostmi <HT TYPE="ITALIC">iure gestionis</HT> vykonávanými velvyslanectvím v přijímajícím státě (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Mahamdia</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑154/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:491">EU:C:2012:491</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Tento závěr platí tím spíše tehdy, když pracovní smlouva není uzavřena velvyslanectvím, ale generálním konzulátem, pokud jsou splněny podmínky vyjmenované v bodě 48 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Mahamdia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:491">EU:C:2012:491</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Obdobně je třeba dovodit, že generální konzulát představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>provozovnu<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> pro účely nařízení č. 1215/2012, neboť splňuje kritéria uvedená v judikatuře Soudního dvora. Konkrétně generální konzulát vystupuje coby územní organizační složka ministerstva zahraničních věcí dlouhodobě navenek jako detašované pracoviště tohoto ministerstva. Generální konzulát zastupuje ministerstvo v přijímajícím státě; je řízen generálním konzulem a je schopen samostatně vykonávat práva a povinnosti vyplývající z občanského práva. Z toho vyplývá, že konzulát může být vnímán jako centrum činnosti v souladu s tím, co bylo uvedeno v bodech 49 a 50 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Mahamdia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:491">EU:C:2012:491</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že jelikož konzulát představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>provozovnu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> jednoho členského státu v jiném členském státě, je třeba mít za to, že jedna ze stran sporu má bydliště či sídlo nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož bylo zahájeno řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že smlouvy o poskytování služeb dotčené ve věci v původním řízení byly uzavřeny ve Španělsku a v témže členském státě byly plněny i povinnosti uložené těmito smlouvami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedeného je třeba dospět k závěru, že spor v původním řízení má mezinárodní prvek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se předběžná otázka omezuje na použití nařízení č. 1215/2012 a netýká se určení příslušnosti bulharských, nebo španělských soudů v projednávané věci, bude na předkládajícím soudu, aby vyvodil závěry s ohledem na použití článku 362 bulharského zákoníku práce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s bodem 3 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se toto nařízení použije k určení mezinárodní příslušnosti soudů členského státu pro rozhodování sporu mezi zaměstnancem z jednoho členského státu, který nevykonává činnosti spadající do výkonu veřejné moci, a konzulárním orgánem tohoto členského státu nacházejícím se na území jiného členského státu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení s bodem 3 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se toto nařízení použije k určení mezinárodní příslušnosti soudů členského státu pro rozhodování sporu mezi zaměstnancem z jednoho členského státu, který nevykonává činnosti spadající do výkonu veřejné moci, a konzulárním orgánem tohoto členského státu nacházejícím se na území jiného členského státu.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>