null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
8. října 2026(*)
„ Přezkum rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 21. ledna 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu) (T‑134/25, EU:T:2026:35) – Řízení o předběžné otázce – Letecká doprava – Nařízení (ES) č. 261/2004 – Náhrada škody cestujícím v letecké dopravě v případě významného zpoždění letu – Podmínky – Článek 5 odst. 3 – Pojem ,mimořádné okolnosti‘ – Rozhodnutí řízení letového provozu – Přidělení odletových slotů zpožděných v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek – Narušení jednoty a souladu unijního práva“
Ve věci C‑108/26 RX,
jejímž předmětem je podrobit přezkumu na základě čl. 256 odst. 3 třetího pododstavce SFEU rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 21. ledna 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu) (T‑134/25, EU:T:2026:35), jímž Tribunál rozhodl o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Okresního soudu města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko) ze dne 21. listopadu 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 12. února 2025, v řízení
D S.A.
proti
P S.A.
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení: K. Jürimäe (zpravodajka), předsedkyně senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce druhého senátu, Z. Csehi, M. Gavalec a F. Schalin, soudci,
generální advokát: R. Norkus,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za D S.A.: P. P. Gad, adwokat,
– za P S.A.: E. Uznańska, adwokatka,
– za polskou vládu: B. Majczyna a D. Lutostańska, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: B. Sasinowska a N. Yerrell, jako zmocněnkyně,
s přihlédnutím k článku 62a a čl. 62b druhému pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 10. září 2026,
vydává tento
Rozsudek
1 Předmětem tohoto řízení je přezkum rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 21. ledna 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu) (T‑134/25, dále jen „přezkoumávaný rozsudek“, EU:T:2026:35), jímž Tribunál rozhodl o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko) ze dne 21. listopadu 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 12. února 2025, v řízení
2 Předmětem přezkumu je otázka, zda zejména s ohledem na rozsudky Soudního dvora ze dne 31. ledna 2013, McDonagh (C‑12/11, EU:C:2013:43), a ze dne 23. března 2021, Airhelp (C‑28/20, EU:C:2021:226), narušuje přezkoumávaný rozsudek jednotu nebo soulad unijního práva v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že:
– rozhodnutí řízení letového provozu není okolností, která je z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce, jelikož není součástí jeho činnosti, ale spadá do činností a pravomocí služeb řízení letového provozu;
– takové rozhodnutí se bez ohledu na své odůvodnění vymyká účinné kontrole tohoto dopravce, ledaže přispěl k jeho přijetí, a
– v důsledku toho musí být čl. 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10; oprava Úř. věst. 2022, L 199, s. 31), vykládán v tom smyslu, že takové rozhodnutí může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení bez ohledu na délku zpoždění, které s sebou nese, a na své odůvodnění, je-li prokázáno, že se toto rozhodnutí vymykalo účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce, zejména pokud lze vyloučit, že uvedený dopravce přispěl k přijetí tohoto rozhodnutí.
Právní rámec
3 Body 1, 2, 14 a 15 odůvodnění nařízení č. 261/2004 znějí:
„(1) Činnost Společenství v oblasti letecké dopravy by měla mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Kromě toho by měl být obecně brán zásadní zřetel na požadavky ochrany spotřebitele.
(2) Odepření nástupu na palubu a zrušení nebo významné zpoždění letů způsobuje cestujícím závažné potíže a nepohodlí.
[...]
(14) Stejně jako podle [Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, uzavřené v Montrealu dne 28. května 1999, podepsané Evropským společenstvím dne 9. prosince 1999 a schválené jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 (Úř. věst. 2001, L 194, s. 38; Zvl. vyd. 07/05, s. 491)] by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce.
(15) Za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá významné zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení.“
4 Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Zrušení“, v odst. 1 písm. c) a v odstavci 3 stanoví:
„1. V případě zrušení letu:
[...]
c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, ledaže [jsou o zrušení informováni]
[…]
[...]
3. Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.“
5 Článek 7 uvedeného nařízení, nadepsaný „Právo na náhradu škody“, upravuje standardizovanou paušální náhradu škody cestujícím, jejíž výše je určena zejména v závislosti na délce letu.
Skutečnosti předcházející přezkoumávané věci
Spor v původním řízení a předběžné otázky
6 A byla cestující letu LO 6110, který měl být dne 25. července 2023 uskutečněn leteckým dopravcem P.
7 Letadlo, kterým měl být tento let uskutečněn, mělo odletět z letiště v Izmiru (Turecko) v 18:20 h. UTC a přistát ve Varšavě (Polsko) ve 21:10 h. UTC.
8 Ve skutečnosti toto letadlo odletělo ve 21:40 h. UTC a přistálo následujícího dne v 00:17 h. UTC, tedy se zpožděním na příletu přesahujícím tři hodiny.
9 Letu LO 6110 předcházel let LO 6111 uskutečněný stejným letadlem v rámci „rotace“. Letadlo, které mělo uskutečnit let LO 6111, mělo vzlétnout z Katovic (Polsko) ve 14:55 h. UTC a přistát v Izmiru v 17:20 h. UTC. Ve 12:55 h. UTC obdržel dotčený letecký dopravce od služeb řízení letového provozu zprávu o přidělení slotu (Slot Allocation Message, SAM) s uvedením, že letu LO 6111 byl přidělen odletový slot na 16:30 h. UTC. Toto rozhodnutí o přidělení slotu vycházelo z opatření učiněného v rámci řízení toku letového provozu (Air Traffic Flow Management, ATFM), souvisejícího s omezením vzdušného prostoru Maďarska a Rumunska, které bylo zavedeno v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek. V 15:04 h. UTC zaslal tentýž dopravce zprávu s uvedením, že je připraven uskutečnit let (Ready to depart, REA), a požádal o povolení k odletu dříve. Tato zpráva však nepřiměla služby řízení letového provozu ke změně rozhodnutí o přidělení slotu, ani nevedla k tomu, že by mohl být let LO 6111 uskutečněn dříve. Odlet se nakonec uskutečnil v 16:02 h. UTC s příletem v 18:32 h. UTC, což představuje zpoždění na příletu o jednu hodinu a dvanáct minut.
10 Po přistání v Izmiru byla na letadle zjištěna technická závada. Její oprava trvala dvě hodiny a osm minut.
11 Dne 26. července 2023 postoupila A svůj nárok na paušální náhradu škody společnosti D, která se specializuje na vymáhání pohledávek.
12 Společnost D poté podala k Okresnímu soudu města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko) žalobu, kterou se domáhala, aby byla společnosti P uložena povinnost zaplatit jí částku 400 eur navýšenou o zákonný úrok z prodlení od 17. srpna 2023 až do dne zaplacení.
13 Předkládající soud konstatoval, že pokud by časová ztráta vyplývající z opatření v rámci řízení toku letového provozu uložených dotčenému dopravci byla odečtena od celkové doby zpoždění, měl by let LO 6110 zpoždění kratší než tři hodiny. Klade si však otázku, zda lze rozhodnutí týkající se přidělení zpožděných slotů kvalifikovat jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004.
14 Za těchto podmínek se Okresní soud města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 5 odst. 3 [nařízení č. 261/2004] vykládán v tom smyslu, že každé rozhodnutí řízení letového provozu bez ohledu na dobu jeho trvání, i když samo o sobě nezpůsobuje zpoždění v délce trvání alespoň 3 hodin, představuje mimořádnou okolnost?
2) Pokud nepředstavuje mimořádnou okolnost každé rozhodnutí řízení letového provozu, měl by vnitrostátní soud zkoumat, co bylo důvodem rozhodnutí řízení letového provozu, např. nepříznivé povětrnostní podmínky způsobující omezení kapacity sektorů na trase letu, a je v takovém případě oprávněn posoudit, zda se jednalo o mimořádnou okolnost?
3) Pokud je let cestujícího zpožděn o více než 3 hodiny, a to i v důsledku rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahovalo k letu bezprostředně předcházejícímu letu cestujícího z důvodu omezené kapacity sektorů na trase letu v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek, představuje toto rozhodnutí řízení letového provozu mimořádnou okolnost?
4) Musí se v této situaci rozhodnutí řízení letového provozu vztahovat přímo ke zpožděnému letu, nebo se může vztahovat i na předchozí let při rotaci?“
Přezkoumávaný rozsudek
15 V přezkoumávaném rozsudku Tribunál nejprve v bodě 41 odpověděl na první a druhou otázku, a to tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že rozhodnutí řízení letového provozu může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení bez ohledu na délku zpoždění, které s sebou nese, a na své odůvodnění, je-li prokázáno, že se toto rozhodnutí vymykalo účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce, zejména pokud lze vyloučit, že uvedený dopravce přispěl k přijetí tohoto rozhodnutí, což musí ověřit předkládající soud.
16 Na podporu této odpovědi Tribunál na prvním místě v bodech 17 až 25 uvedeného rozsudku vyloučil, že by každé rozhodnutí řízení letového provozu představovalo „mimořádnou okolnost“. Tento výklad byl zdůvodněn tím, že pojem „mimořádné okolnosti“ musí být vykládán restriktivně a vyžaduje splnění dvou kumulativních podmínek, které je třeba posuzovat případ od případu. Takovými okolnostmi jsou podle těchto podmínek události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole.
17 Na druhém místě se Tribunál vyjádřil k těmto kumulativním podmínkám.
18 V tomto ohledu zaprvé v bodech 28 a 29 přezkoumávaného rozsudku dovodil, že rozhodnutí řízení letového provozu není skutečností vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce, protože nelze mít za to, že by bylo neodmyslitelně spjato s provozem letadla, které uskutečnilo zpožděný let, a protože navíc spadá do činností a pravomocí služeb řízení letového provozu.
19 Zadruhé měl Tribunál v bodech 33 až 36 přezkoumávaného rozsudku za to, že se takové rozhodnutí bez ohledu na své odůvodnění vymyká účinné kontrole tohoto dopravce, ledaže by k jeho přijetí přispěl. Tribunál upřesnil, že v tomto kontextu není relevantní okolností důvod přijetí rozhodnutí řízení letového provozu, nýbrž toto rozhodnutí samo, jelikož je to právě toto rozhodnutí, které zvenčí ovlivňuje uskutečnění plánovaného letu, ledaže dopravce přispěl k jeho přijetí.
20 Na třetím místě Tribunál v bodech 37 až 40 uvedeného rozsudku dodal, že taková událost, jako je rozhodnutí řízení letového provozu, může představovat „mimořádnou okolnost“, i když sama o sobě nezpůsobila zpoždění v délce tří hodin nebo více.
21 Tribunál následně v bodě 45 uvedeného rozsudku odpověděl na třetí a čtvrtou otázku, a to tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že je-li kromě toho prokázáno, že se rozhodnutí řízení letového provozu vymykalo jeho účinné kontrole, může se letecký dopravce jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení dovolávat tohoto rozhodnutí, kterým byl dotčen předchozí let, který sám uskutečnil stejným letadlem, za podmínky, že existuje přímá příčinná souvislost mezi vznikem této okolnosti a zpožděním nebo zrušením letu, který následně uskutečnil, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu, zejména s ohledem na způsob, jakým dotyčný letecký dopravce provozuje dotčené letadlo.
Řízení před Soudním dvorem
22 V návaznosti na návrh prvního generálního advokáta dospěl přezkumný senát Soudního dvora v rozhodnutí ze dne 12. března 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu) (C‑108/26 RX, EU:C:2026:212), přijatém na základě článku 62 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 194 odst. 5 jednacího řádu Soudního dvora, k závěru, že je třeba provést přezkum přezkoumávaného rozsudku, jelikož existuje vážné nebezpečí narušení jednoty nebo souladu unijního práva.
23 Otázka, které se má podle zmíněného rozhodnutí týkat přezkum, je uvedena v bodě 2 tohoto rozsudku.
K přezkumu
24 Jak vyplývá z rozhodnutí ze dne 12. března 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu) (C‑108/26 RX, EU:C:2026:212) a z bodu 2 tohoto rozsudku, je v podstatě třeba nejprve posoudit, zda zejména s ohledem na judikaturu Soudního dvora týkající se pojmu „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 je výklad, který Tribunál použil v přezkoumávaném rozsudku v odpovědi na první a druhou otázku, slučitelný se zněním tohoto ustanovení, s jeho kontextem a s cíli, které toto nařízení sleduje.
25 Pokud by tomu tak nebylo, bylo by třeba následně zkoumat, zda uvedený rozsudek narušuje jednotu nebo soulad unijního práva (obdobně viz rozsudky ze dne 19. září 2013, Přezkum Komise v. Strack, C‑579/12 RX‑II, EU:C:2013:570, bod 25, a ze dne 26. března 2020, Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise, C‑542/18 RX‑II a C‑543/18 RX‑II, EU:C:2020:232, bod 52).
K výkladu pojmu „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004
26 Úvodem je třeba připomenout, že pro účely uplatnění nároku na poskytnutí náhrady lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a tito cestující se tedy mohou dovolávat nároku na poskytnutí náhrady podle článku 7 nařízení č. 261/2004, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí časovou ztrátu tří hodin nebo více, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři hodiny nebo více po čase příletu původně plánovaném dotyčným leteckým dopravcem [rozsudky ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C‑402/07 a C‑432/07, EU:C:2009:716, bod 69, a ze dne 13. června 2024, D. (Konstrukční vada motoru), C‑411/23, EU:C:2024:498, bod 24].
27 Článek 5 odst. 3 tohoto nařízení, vykládaný ve světle bodů 14 a 15 jeho odůvodnění, však zprošťuje provozujícího leteckého dopravce povinnosti platit náhradu, jestliže může prokázat, že je zrušení nebo významné zpoždění na příletu způsobeno „mimořádnými okolnostmi“, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, a když takováto okolnost nastala, že přijal opatření přiměřená situaci za použití veškerých personálních nebo hmotných zdrojů a finančních prostředků, které měl k dispozici, s cílem zabránit zrušení nebo významnému zpoždění dotyčného letu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. dubna 2019, Germanwings, C‑501/17, EU:C:2019:288, bod 19 a citovaná judikatura, ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 22, a ze dne 13. června 2024, D. (Konstrukční vada motoru), C‑411/23, EU:C:2024:498, bod 25].
28 Podle ustálené judikatury musí být pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 vykládán restriktivně vzhledem k tomu, že toto ustanovení představuje výjimku ze zásady práva cestujících na poskytnutí náhrady, a s ohledem na cíl tohoto nařízení, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících, jak vyplývá z bodu 1 odůvodnění tohoto nařízení [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 20, ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 24, a ze dne 13. června 2024, D. (Konstrukční vada motoru), C‑411/23, EU:C:2024:498, bod 26].
29 Tento pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 označuje události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole, přičemž tyto dvě podmínky jsou kumulativní a jejich splnění musí být posuzováno v každém konkrétním případě [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 23, ze dne 31. ledna 2013, McDonagh, C‑12/11, EU:C:2013:43, bod 29, ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 23, a ze dne 13. června 2024, D. (Konstrukční vada motoru), C‑411/23, EU:C:2024:498, bod 27].
30 Pro posouzení, zda událost svou povahou nebo původem není vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce, je třeba zejména určit, zda se provozující letečtí dopravci mohou běžně při výkonu činnosti setkávat s tímto typem událostí a zda takové události spadají pod běžnou správu těchto činností [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 24, usnesení ze dne 14. listopadu 2014, Siewert, C‑394/14, EU:C:2014:2377, bod 19, rozsudky ze dne 17. dubna 2018, Krüsemann a další, C‑195/17, C‑197/17 až C‑203/17, C‑226/17, C‑228/17, C‑254/17, C‑274/17, C‑275/17, C‑278/17 až C‑286/17 a C‑290/17 až C‑292/17, EU:C:2018:258, body 41 a 42, ze dne 26. června 2019, Moens, C‑159/18, EU:C:2019:535, body 18 a 19, ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, body 29 a 30, a ze dne 11. května 2023, TAP Portugal (Úmrtí druhého pilota), C‑156/22 až C‑158/22, EU:C:2023:393, bod 22].
31 Posouzení podmínky, že provozující letecký dopravce nemá nad událostí účinnou kontrolu, spočívá v určení, zda tato událost spadá mezi okolnosti, které tento letecký dopravce nemůže nijak ovlivnit [v tomto smyslu rozsudky ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 36, a ze dne 13. června 2024, Finnair (Konstrukční vada palivoměru), C‑385/23, EU:C:2024:497, bod 32]. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi událostmi, jejichž původ je „vnitřní“, a událostmi, jejichž původ ve vztahu k provozujícímu leteckému dopravci je „vnější“. Pojem „vnější události“ například zahrnuje ty události, které jsou výsledkem činnosti leteckého dopravce a vnějších okolností, které jsou v praxi více či méně časté, ale letecký dopravce nad nimi nemá kontrolu, neboť jsou způsobeny přírodním vlivem nebo jednáním třetí osoby [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, body 39 až 41, ze dne 7. července 2022, SATA International–Azores Airlines (Výpadek systému dodávek pohonných hmot), C‑308/21, EU:C:2022:533, bod 25, a ze dne 16. října 2025, AirHelp Germany (Letadlo zasažené bleskem), C‑399/24, EU:C:2025:791, body 28 a 29].
32 S ohledem na tyto úvahy je na prvním místě patrné, že Tribunál nerespektoval výkladové zásady a pojmy, které vyplývají z judikatury citované v bodech 28 až 31 tohoto rozsudku, když v bodech 28 a 29 přezkoumávaného rozsudku konstatoval, že rozhodnutí řízení letového provozu nelze považovat za rozhodnutí, které je z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce, neboť již pojmově nemůže být považováno za okolnost neodmyslitelně spjatou s provozem letadla, které uskutečnilo zpožděný let, a není ani součástí činnosti dotyčného leteckého dopravce, ale spadá do činností a pravomocí služeb řízení letového provozu.
33 Zaprvé Tribunál tím, že první z podmínek uvedených v bodě 29 tohoto rozsudku zúžil na posouzení vztahu mezi uplatňovanou událostí, tj. v projednávané věci rozhodnutím řízení letového provozu, a provozem dotčeného letadla, opomněl zohlednit ve světle judikatury připomenuté v bodě 30 tohoto rozsudku skutečnost, že každý provozující letecký dopravce se při výkonu činnosti nutně setkává, a to běžně a pravidelně, s rozhodnutími řízení letového provozu.
34 Zadruhé Tribunál tím, že své úvahy opřel o „vnější“ povahu rozhodnutí řízení letového provozu a o nedostatek pravomoci dotyčného provozujícího leteckého dopravce, zaměnil ony dvě kumulativní podmínky charakterizující pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004. Zatímco totiž Tribunál zamýšlel vyslovit se k první z uvedených podmínek, tato hlediska jsou součástí posouzení druhé z těchto podmínek, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 31 tohoto rozsudku, tedy že dotyčný provozující letecký dopravce nemá nad danou událostí účinnou kontrolu.
35 Na druhém místě z úvah uvedených v bodě 33 tohoto rozsudku vyplývá, že na rozhodnutí řízení letového provozu musí být nahlíženo tak, že svou povahou a původem jsou vlastní běžnému výkonu činnosti provozujícího leteckého dopravce. Vzhledem k tomu, že první ze dvou kumulativních podmínek uvedených v bodě 29 tohoto rozsudku není splněna, je třeba učinit závěr, že tato rozhodnutí nemohou být sama o sobě kvalifikována jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, aniž je třeba zkoumat druhou z těchto podmínek.
36 Je však třeba ještě připomenout, že podle judikatury Soudního dvora musí být kvalifikace okolnosti jako „mimořádné“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 provedena pouze s ohledem na okolnost, která vedla ke zrušení nebo významnému zpoždění dotyčného letu (rozsudek ze dne 26. června 2019, Moens, C‑159/18, EU:C:2019:535, bod 17). Pro určení, zda je toto zrušení nebo zpoždění případně způsobeno „mimořádnými okolnostmi“ ve smyslu tohoto ustanovení, je v rámci náhrady škody vzniklé cestujícím v důsledku zrušení nebo významného zpoždění jejich letu relevantní důvod takového zrušení nebo zpoždění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. října 2011, Sousa Rodríguez a další, C‑83/10, EU:C:2011:652, bod 34).
37 V tomto směru je třeba například poznamenat, že pokud je rozhodnutí, které vedlo k uzavření části evropského vzdušného prostoru nebo letištních drah, způsobeno jako v prvním případě sopečnou erupcí nebo jako ve druhém případě přítomností paliva na těchto drahách, posuzuje se otázka, zda zrušení nebo významné zpoždění letu vyplývající z takového uzavření je způsobeno mimořádnými okolnostmi, právě ve vztahu k posledně uvedeným událostem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 31. ledna 2013, McDonagh, C‑12/11, EU:C:2013:43, bod 34, a ze dne 26. června 2019, Moens, C‑159/18, EU:C:2019:535, body 13 a 18 až 22).
38 Z toho vyplývá, že k prokázání existence „mimořádných okolností“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 se provozující letecký dopravce nemůže spokojit s tvrzením, že významné zpoždění je způsobeno rozhodnutím řízení letového provozu. Přísluší mu, aby prokázal, že toto rozhodnutí bylo přijato z důvodu „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení. Je tedy na vnitrostátním soudu, kterému byla věc předložena, aby posoudil, zda událost, která je příčinou nebo důvodem uvedeného rozhodnutí, splňuje ony dvě kumulativní podmínky připomenuté v bodě 29 tohoto rozsudku.
39 Tento výklad, který vylučuje, že by každé rozhodnutí týkající se řízení letecké dopravy mohlo samo o sobě představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, je nezbytný rovněž s ohledem na zásadu restriktivního výkladu pojmu „mimořádné okolnosti“ a na cíl spočívající ve vysoké úrovni ochrany cestujících. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že odtržení takového rozhodnutí od důvodů, na nichž se zakládá, by mohlo značně rozšířit rozsah, v němž jsou letečtí dopravci zproštěni povinnosti poskytnout náhradu podle uvedeného nařízení, jelikož pouhé dovolání se existence administrativního rozhodnutí týkajícího se řízení letecké dopravy by postačovalo k uplatnění tohoto zproštění, aniž by bylo nutné prokazovat mimořádnou povahu důvodu, který k přijetí tohoto rozhodnutí vedl.
40 Takový výklad je rovněž v souladu s bodem 15 odůvodnění tohoto nařízení. Zúžením pojmu „mimořádná okolnost“ na případ, kdy rozhodnutí řízení letového provozu vztahující se k jednotlivému letadlu v určitý den vyvolá kromě jiného významné zpoždění, totiž unijní normotvůrce nijak nezamýšlel stanovit zásadu, že každé rozhodnutí řízení letového provozu může bez ohledu na své odůvodnění představovat takovou okolnost.
41 Proto je třeba konstatovat, že Tribunál nerespektoval pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, když v bodech 33 až 36 přezkoumávaného rozsudku konstatoval, že rozhodnutí řízení letového provozu může představovat mimořádnou okolnost bez ohledu na své odůvodnění, je-li prokázáno, že se vymyká účinné kontrole dotyčného provozujícího leteckého dopravce, zejména pokud lze vyloučit, že tento dopravce přispěl k jeho přijetí.
42 Z toho vyplývá, že odpověď Tribunálu podaná v bodě 41 přezkoumaného rozsudku na první a druhou otázku předkládajícího soudu, založená na posouzení uvedeném v bodech 26 až 40 tohoto rozsudku, je v rozporu s jazykovým, kontextuálním a teleologickým výkladem pojmu „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004.
K narušení jednoty a souladu unijního práva
43 Cílem článku 5 nařízení č. 261/2004, který stanoví povinnosti provozujícího leteckého dopravce v případě zrušení letu, je, jak vyplývá z bodů 1 a 2 odůvodnění tohoto nařízení, zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících s přihlédnutím k požadavkům ochrany spotřebitele obecně, pokud zrušení nebo významné zpoždění letu způsobuje cestujícím závažné nepohodlí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 18 a citovaná judikatura).
44 V souladu s tímto cílem musí být ustanovení, která cestujícím v letecké dopravě přiznávají práva, včetně ustanovení přiznávajících nárok na náhradu škody, vykládána široce (rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C‑402/07 a C‑432/07, EU:C:2009:716, bod 45), zatímco pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být jakožto výjimka ze zásady práva cestujících na náhradu škody vykládán restriktivně, jak bylo uvedeno v bodě 28 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 20).
45 Tribunál však tím, že ony dvě kumulativní podmínky charakterizující pojem „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 zaměnil a nezohlednil důvod, který vedl k rozhodnutí řízení letového provozu, vyložil tento pojem široce a ten pak podle něj v konečném důsledku zahrnuje jakékoli rozhodnutí řízení letového provozu, ledaže se prokáže, že provozující letecký dopravce přispěl k jeho přijetí. Tribunál tím porušil zásadu restriktivního výkladu uvedeného pojmu a současně i zásadu širokého výkladu nároku na náhradu škody. V důsledku toho rovněž narušil rovnováhu, o kterou toto nařízení usiluje, mezi právy a povinnostmi provozujících leteckých dopravců na jedné straně a právy a povinnostmi cestujících na straně druhé tím, že omezil povinnosti těch prvních a zúžil ochranu těch druhých.
46 Za těchto podmínek může takový výklad pojmu „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, který se ostatně dotýká podstatného ustanovení tohoto nařízení odrážejícího jeho základní cíl spočívající v ochraně cestujících v letecké dopravě, narušit jednotu a soulad unijního práva.
47 S ohledem na tyto okolnosti, posuzované jako celek, je třeba konstatovat, že přezkoumávaný rozsudek narušuje jednotu a soulad unijního práva v rozsahu, v němž Tribunál v odpovědi na první a druhou otázku položenou předkládajícím soudem rozhodl, že
– rozhodnutí řízení letového provozu není okolností, která je z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce, jelikož není součástí jeho činnosti, ale spadá do činností a pravomocí služeb řízení letového provozu,
– takové rozhodnutí se bez ohledu na své odůvodnění vymyká účinné kontrole tohoto dopravce, ledaže přispěl k jeho přijetí, a
– v důsledku toho musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 vykládán v tom smyslu, že takové rozhodnutí může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení bez ohledu na délku zpoždění, které s sebou nese, a na své odůvodnění, je-li prokázáno, že se toto rozhodnutí vymykalo účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce, zejména pokud lze vyloučit, že uvedený dopravce přispěl k přijetí tohoto rozhodnutí.
K důsledkům, které je třeba z přezkumu vyvodit, a k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
48 Článek 62b druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že shledá-li Soudní dvůr, že rozhodnutí Tribunálu narušuje jednotu nebo soulad unijního práva, nahrazuje odpověď Soudního dvora na otázky, které jsou předmětem přezkumu, odpověď Tribunálu.
49 V projednávané věci tedy přísluší Soudnímu dvoru, aby nejprve odpověděl na první a druhou otázku položenou předkládajícím soudem.
50 Z článku 62b druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie naproti tomu rovněž vyplývá, že Soudnímu dvoru nepřísluší nahrazovat odpověď Tribunálu na jím zkoumané otázky, které nebyly předmětem přezkumu. Z důvodů právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti považuje Soudní dvůr nicméně za vhodné v tomto rozsudku následně zopakovat odůvodnění, které Tribunál použil při zkoumání třetí a čtvrté otázky.
K první a druhé otázce
Ke druhé otázce
51 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako první, je, zda musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 vykládán v tom smyslu, že rozhodnutí řízení letového provozu samo o sobě a bez ohledu na své odůvodnění představuje „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, nebo zda je třeba při posouzení, zda se jedná o „mimořádnou okolnost“, zohlednit důvod, na němž se takové rozhodnutí zakládá.
52 Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba vzít v úvahu judikaturu citovanou v bodech 26 až 31 tohoto rozsudku.
53 Jak bylo uvedeno v bodech 35 až 39 tohoto rozsudku, z této judikatury v tomto ohledu vyplývá, že každé rozhodnutí řízení letového provozu nemůže samo o sobě a bez ohledu na své odůvodnění představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004.
54 Z uvedené judikatury rovněž vyplývá, jak bylo uvedeno v bodech 36 a 38 tohoto rozsudku, že je naopak třeba zohlednit důvod takového rozhodnutí, jinými slovy událost, která vedla k jeho přijetí, a posoudit, zda se jedná o událost, která není svou povahou nebo původem vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole, přičemž je třeba připomenout, že tyto dvě podmínky jsou kumulativní.
55 V projednávané věci z vysvětlení podaných předkládajícím soudem vyplývá, že rozhodnutí řízení letového provozu, o něž jde ve věci v původním řízení, bylo přijato kvůli omezení vzdušného prostoru Maďarska a Rumunska z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek.
56 V tomto ohledu z bodu 14 odůvodnění nařízení č. 261/2004 vyplývá, že mimořádné okolnosti mohou nastat zejména v případě povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu.
57 Okolnosti uvedené v tomto bodě 14 odůvodnění však nejsou nutně a automaticky důvodem pro zproštění povinnosti k náhradě škody stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004. V důsledku toho je třeba v každém jednotlivém případě posoudit, zda splňují ony dvě kumulativní podmínky připomenuté v bodě 29 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C‑549/07, EU:C:2008:771, body 22 a 23, a ze dne 17. dubna 2018, Krüsemann a další, C‑195/17, C‑197/17 až C‑203/17, C‑226/17, C‑228/17, C‑254/17, C‑274/17, C‑275/17, C‑278/17 až C‑286/17 a C‑290/17 až C‑292/17, EU:C:2018:258, bod 34).
58 Je tedy na předkládajícím soudu, aby určil, zda špatné povětrnostní podmínky, které vedly k rozhodnutí řízení letového provozu, o které jde ve věci v původním řízení, tyto podmínky splňují.
59 V tomto ohledu zaprvé platí, že provozující letečtí dopravci sice pravidelně čelí proměnlivým, či dokonce obtížným povětrnostním podmínkám, nic to však nemění na tom, že pokud jsou povětrnostní podmínky takové, že brání bezpečnému uskutečnění dotyčného letu v souladu s původně stanoveným plánem, nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce.
60 Zadruhé vzhledem k tomu, že povětrnostní podmínky, které jsou natolik závažné, že brání bezpečnému uskutečnění dotčeného letu v souladu s původně stanoveným plánem, jsou nepředvídatelným přírodním jevem, je třeba mít za to, že se vymykají účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce.
61 S výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, je tudíž patrné, že událost, která vedla k přijetí rozhodnutí řízení letového provozu, o něž jde ve věci v původním řízení, splňuje kumulativní podmínky k tomu, aby mohla být považována za „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004.
62 Ve světle výše uvedeného odůvodnění je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že rozhodnutí řízení letového provozu nemůže samo o sobě a bez ohledu na své odůvodnění představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, ale je naopak třeba zohlednit důvod, na němž se takové rozhodnutí zakládá, a zkoumat přitom případ od případu, zda se v případě události, která způsobila jeho přijetí, jedná o událost, která není svou povahou nebo původem vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole.
K první otázce
63 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 vykládán v tom smyslu, že událost může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, i když sama o sobě nevedla ke zpoždění v délce tří hodin nebo více.
64 Předkládající soud si tuto otázku klade, jelikož ve věci v původním řízení bylo významné zpoždění způsobeno zčásti povětrnostními podmínkami, které zpozdily odletový slot přidělený předchozímu letu, který byl uskutečněn se stejným letadlem, a zčásti zjištěnou technickou závadou na letadle, jejíž oprava trvala dvě hodiny a osm minut.
65 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004, vykládaného ve světle bodu 14 odůvodnění tohoto nařízení, v případě zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více, jež je způsobeno nejen mimořádnou okolností, které nebylo možné zabránit pomocí opatření přiměřených situaci a ve vztahu k níž letecký dopravce přijal veškerá přiměřená opatření s cílem čelit jejím následkům, ale i jinou okolností nespadající do této kategorie, musí být za účelem posouzení, zda za zpoždění tohoto letu na příletu musí být poskytnuta náhrada škody podle článku 7 uvedeného nařízení, zpoždění způsobené prvně zmíněnou okolností odečteno od celkové doby zpoždění daného letu na příletu (rozsudek ze dne 4. května 2017, Pešková a Peška, C‑315/15, EU:C:2017:342, bod 54).
66 Z toho vyplývá, že na první otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že událost může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, i když sama o sobě nevedla ke zpoždění v délce tří hodin nebo více, s tím důsledkem, že má-li významné zpoždění na příletu původ nejen v této události, ale i v další okolnosti, která nepředstavuje „mimořádnou okolnost“ ve smyslu uvedeného ustanovení, musí být za účelem posouzení, zda za zpoždění tohoto letu na příletu musí být poskytnuta náhrada škody podle článku 7 uvedeného nařízení, zpoždění způsobené touto událostí odečteno od celkové doby zpoždění daného letu na příletu.
Ke třetí a čtvrté otázce
67 Vzhledem k tomu, že jak bylo uvedeno v bodě 50 tohoto rozsudku, Soudnímu dvoru nepřísluší nahrazovat odpověď Tribunálu na jím zkoumané otázky, které nebyly předmětem přezkumu, je třeba v tomto rozsudku zopakovat odůvodnění, které Tribunál použil ve vztahu ke třetí a čtvrté otázce v bodech 42 až 45 přezkoumávaného rozsudku. Uvedené body zní takto:
„42 Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda se rozhodnutí […] řízení letového provozu, aby mohlo představovat ‚mimořádnou okolnost‘, musí vztahovat ke skutečně zpožděnému letu, nebo zda se může vztahovat i k předchozímu letu v rámci rotace.
43 V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 ve spojení s bodem 14 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že aby se letecký dopravce zprostil povinnosti poskytnout cestujícím náhradu v případě významného zpoždění nebo zrušení letu, který uskutečnil, může se dovolávat ‚mimořádné okolnosti‘, kterou byl dotčen předchozí let, který tento dopravce uskutečnil stejným letadlem, pod podmínkou, že existuje přímá příčinná souvislost mezi vznikem této okolnosti a zpožděním nebo zrušením následujícího letu, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu zejména s ohledem na způsob, jakým dotyčný letecký dopravce provozuje dotčené letadlo (rozsudky ze dne 11. června 2020, Transportes Aéreos Portugueses, C‑74/19, EU:C:2020:460, bod 55, a ze dne 22. dubna 2021, Austrian Airlines, C‑826/19, EU:C:2021:318, bod 57).
44 Pokud jde o rozhodnutí […] řízení letového provozu, je třeba podobně jako [Evropská k]omise poznamenat, že bod 15 odůvodnění nařízení č. 261/2004, který uvádí, že ‚[z]a vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá významné zpoždění […] jednoho nebo více letů uvedeného letadla‘, vyžaduje, aby se rozhodnutí […] řízení letového provozu týkalo nikoli konkrétního letu, ale konkrétního letadla.
45 Za těchto podmínek je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že [...] [provozující] letecký dopravce [se] jako ‚mimořádné okolnosti‘ ve smyslu tohoto ustanovení [může] dovolávat [události], kter[ou] byl dotčen předchozí let, který sám uskutečnil stejným letadlem, za podmínky, že existuje přímá příčinná souvislost mezi vznikem této okolnosti a zpožděním nebo zrušením letu, který následně uskutečnil, což [musí být posouzeno] zejména s ohledem na způsob, jakým [tento] letecký dopravce provozuje dotčené letadlo.“
K nákladům řízení
68 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 21. ledna 2026, D (Rozhodnutí řízení letového provozu) (T‑134/25, EU:T:2026:35), narušuje jednotu a soulad unijního práva v rozsahu, v němž Tribunál v odpověď na první a druhou otázku položenou Okresním soudem města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko) rozhodl, že:
– rozhodnutí řízení letového provozu není okolností, která je z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce, jelikož není součástí jeho činnosti, ale spadá do činností a pravomocí služeb řízení letového provozu;
– takové rozhodnutí se bez ohledu na své odůvodnění vymyká účinné kontrole tohoto dopravce, ledaže přispěl k jeho přijetí, a
– v důsledku toho musí být čl. 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, vykládán v tom smyslu, že takové rozhodnutí může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení bez ohledu na délku zpoždění, které s sebou nese, a na své odůvodnění, je-li prokázáno, že se toto rozhodnutí vymykalo účinné kontrole dotyčného leteckého dopravce, zejména pokud lze vyloučit, že uvedený dopravce přispěl k přijetí tohoto rozhodnutí.
2) Uvedený rozsudek se zrušuje, pokud jde o odpovědi na první a druhou otázku položenou Okresním soudem města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko).
3) Odpovědi Tribunálu Evropské unie na tyto předběžné otázky položené Okresním soudem města Varšavy (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie) se nahrazují následujícími odpověďmi:
– Článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004
musí být vykládán v tom smyslu, že
rozhodnutí řízení letového provozu nemůže samo o sobě a bez ohledu na své odůvodnění představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, ale je naopak třeba zohlednit důvod, na němž se takové rozhodnutí zakládá, a zkoumat přitom případ od případu, zda se v případě události, která způsobila jeho přijetí, jedná o událost, která není svou povahou nebo původem vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole.
– Článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004
musí být vykládán v tom smyslu, že
událost může představovat „mimořádnou okolnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, i když sama o sobě nevedla ke zpoždění v délce tří hodin nebo více, s tím důsledkem, že má-li významné zpoždění na příletu původ nejen v této události, ale i v další okolnosti, která nepředstavuje „mimořádnou okolnost“ ve smyslu uvedeného ustanovení, musí být za účelem posouzení, zda za zpoždění tohoto letu na příletu musí být poskytnuta náhrada škody podle článku 7 uvedeného nařízení, zpoždění způsobené touto událostí odečteno od celkové doby zpoždění daného letu na příletu.
4) Odpověď na třetí a čtvrtou předběžnou otázku, kterou Tribunál podal v rozsudku uvedeném v bodě 1 tohoto výroku a která je zde zopakována, zní:
Článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004
musí být vykládán v tom smyslu, že
provozující letecký dopravce se jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu tohoto ustanovení může dovolávat události, kterou byl dotčen předchozí let, který sám uskutečnil stejným letadlem, za podmínky, že existuje přímá příčinná souvislost mezi vznikem této okolnosti a zpožděním nebo zrušením letu, který následně uskutečnil, což musí být posouzeno zejména s ohledem na způsob, jakým tento letecký dopravce provozuje dotčené letadlo.
Podpisy
* Jednací jazyk: polština.