<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-226/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0226</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:211">EU:C:2019:211</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta G. Hogana – věc C-226/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Krohn &amp; Schröder</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Gerarda Hogana</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190314">14. března 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑226/18</HT></P><P>Krohn &amp; Schröder GmbH</P><P>proti</P><P>Hauptzollamt Hamburg-Hafen</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Celní unie</KEYWORD><KEYWORD>Dovozní a vývozní postupy</KEYWORD><KEYWORD>Celní dluh</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92</KEYWORD><KEYWORD>Článek 212a</KEYWORD><KEYWORD>Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1238/2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo</KEYWORD><KEYWORD>Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo</KEYWORD><KEYWORD>Osvobození</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 212a nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne <DATE ISO="19921012">12. října 1992</DATE>, kterým se vydává celní kodex Společenství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="302" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 302, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.</P></NOTE>, ve znění použitelném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>celní kodex<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), čl. 3 odst. 1 písm. a) až c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 ze dne <DATE ISO="20131202">2. prosince 2013</DATE>, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="325" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 325, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a čl. 2 odst. 1 písm. a) až c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 ze dne <DATE ISO="20131202">2. prosince 2013</DATE>, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="325" PAGE.FIRST="66" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 325, s. 66</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v řízení vedeném mezi společností Krohn &amp; Schröder GmbH a Hauptzollamt Hamburg-Hafen (Celní úřad v přístavu Hamburk, Německo, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>hlavní celní úřad<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) ve věci uložení antidumpingových a vyrovnávacích cel, neboť předmětnému zboží nebylo při uplynutí lhůty pro uskladnění přiděleno nové celně schválené určení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Projednávaná věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost vyjasnit vztah mezi celním kodexem a prováděcím nařízením, jež ukládá konečné antidumpingové clo a konečné vyrovnávací clo, zejména pokud jde o podmínky uplatnění osvobození.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Celní kodex</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 7 celního kodexu definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>zboží Společenství<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> jako zboží <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>dovezené ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území [Unie], a propuštěné do volného oběhu<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 20 celního kodexu definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>propuštění zboží<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>úkon, kterým celní orgány umožňují nakládat se zbožím za podmínek celního režimu, do něhož je propuštěno<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 49 odst. 1 celního kodexu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>U zboží, na které bylo podáno souhrnné celní prohlášení, musí být formality k přidělení celně schváleného určení splněny v těchto lhůtách:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>45 dnů ode dne, kdy bylo podáno souhrnné celní prohlášení, v případě zboží přepravovaného po moři;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>20 dnů ode dne, kdy bylo podáno souhrnné prohlášení, v případě zboží přepravovaného jinak než po moři.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 53 odst. 1 celního kodexu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Celní orgány přijmou bez prodlení všechna nezbytná opatření, včetně prodeje zboží, aby upravily postavení zboží, u nějž nebyly formality předepsané k přidělení celně schválného určení započaty ve lhůtě stanovené podle článku 49.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 74 odst. 2 celního kodexu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Požadují-li celní orgány na základě celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení, poskytnutí jistoty, nesmí být zboží do tohoto celního režimu propuštěno, dokud nebude jistota poskytnuta.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Celní dluh při dovozu zboží vzniká</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží, které podléhá dovoznímu clu, nebo z použití z celního režimu, do něhož bylo toto zboží propuštěno […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 212a celního kodexu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Jestliže celní předpisy stanoví použití zvýhodněného sazebního zacházení u některého zboží z důvodů jeho povahy nebo zvláštního určení nebo částečné nebo úplné osvobození od dovozního nebo vývozního cla podle článků 21, 82, 145 nebo 184 až 187, použije se toto zvýhodněné sazební zacházení nebo toto částečné nebo úplné osvobození v případech, kdy vznikl celní dluh podle článků 202 až 205, 210 nebo 211, pokud zúčastněná osoba nejednala podvodně ani z hrubé nedbalosti a pokud prokáže, že ostatní podmínky pro uplatnění zvýhodněného celního zacházení nebo poskytnutí částečného nebo úplného osvobození od cla byly splněny.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 866 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne <DATE ISO="19930702">2. července 1993</DATE>, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="253" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 253, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 02/06, s. 3.</P></NOTE>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Jestliže při dovozu vznikl celní dluh na základě článků 202, 203, 204 nebo 205 kodexu a dovozní clo bylo zaplaceno, považuje se toto zboží, aniž je dotčeno dodržování předpisů o zákazech a omezeních případně se vztahujících na dané zboží, za zboží Společenství, aniž by bylo nutné podat celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1238/2013</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 3 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 3 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Dovoz, pro nějž bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu v případě výrobků v současnosti kódu KN <FT TYPE="CN">ex85414090</FT> (kódy TARIC 8541409021, 8541409029, 8541409031 a 8541409039) a na nějž jsou vystaveny faktury společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v příloze [prováděcího rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20131204">4. prosince 2013</DATE>, kterým se potvrzuje přijetí závazku nabídnutého v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky po dobu uplatňování konečných opatření (2013/707/EU)(<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="325" PAGE.FIRST="214" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 325, s. 214</REF.DOC.OJ>)], je osvobozen od antidumpingového cla uloženého podle článku 1, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU vyrobila, dodala a fakturovala výše uvedené výrobky přímo nebo prostřednictvím své společnosti ve spojení, která je rovněž uvedena v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU, buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a propouštějí zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>k tomuto dovozu je přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze III tohoto nařízení a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>k tomuto dovozu je přiloženo osvědčení o vývozním závazku podle přílohy IV tohoto nařízení a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Přijetím prohlášení o propuštění do volného oběhu vzniká celní dluh:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud je u dovozu popsaného v odstavci 1 zjištěno, že není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v uvedeném odstavci</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1239/2013</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 3 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 2 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Dovoz, pro nějž bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu v případě výrobků v současnosti kódů KN <FT TYPE="CN">ex85414090</FT> (kódy TARIC 8541409021, 8541409029, 8541409031 a 8541409039) a na nějž jsou vystaveny faktury společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU, je osvobozen od antisubvenčního cla uloženého podle článku 1, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU vyrobila, dodala a fakturovala výše uvedené výrobky přímo nebo prostřednictvím své společnosti ve spojení, která je rovněž uvedena v příloze [prováděného] rozhodnutí 2013/707/EU, buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a [propuštění] zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>k tomuto dovozu je přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze 2 tohoto nařízení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>k tomuto dovozu je přiloženo osvědčení o vývozním závazku podle přílohy 3 tohoto nařízení; a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Celní dluh vzniká v okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud je u dovozu popsaného v odstavci 1 zjištěno, že není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v uvedeném odstavci</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti věci v původním řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Žalobkyně provozuje logistické centrum v hamburském přístavu. Dne <DATE ISO="20140821">21. srpna 2014</DATE> přijala do svého skladu dvě dodávky fotovoltaických modulů (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>zboží<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>) a podala prohlášení pro dočasné uskladnění zboží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Zboží bylo vyrobeno a zasláno společností Wuxi Suntech Power Co. Ltd (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>společnost Wuxi<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>), která je uvedena v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU. Zboží bylo určeno pro společnost SF Suntech Deutschland GmbH, která je přidruženým podnikem společnosti Wuxi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>S ohledem na skutečnost, že zboží nebylo přepravováno po moři, měla žalobkyně splnit formality k přidělení celně schváleného určení ve lhůtě 20 dnů ode dne podání souhrnného prohlášení, tedy do <DATE ISO="20140910">10. září 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Přípisem ze dne <DATE ISO="20140911">11. září 2014</DATE> žalovaný žalobkyni informoval, že zboží nebylo až do konce lhůty pro uskladnění dne <DATE ISO="20140910">10. září 2014</DATE> přiděleno nové celně schválené určení, a vyzval ji, aby předložila podklady potřebné pro dovoz. Žalovaný též upozornil na to, že se až do doby, než rozhodne jinak, se zbožím nesmí jakkoli nakládat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Prostřednictvím přípisu ze dne <DATE ISO="20140926">26. září 2014</DATE> žalobkyně předložila určité dokumenty, z nichž bylo zřejmé, že zboží bylo vyrobeno společností Wuxi a zasláno společnosti SF Suntech Deutschland GmbH, jedné z jejích přidružených společností v Německu. Mezi těmito dokumenty byla závazková faktura, jíž společnost Wuxi zboží fakturuje společnosti SF Suntech Deutschland GmbH a která obsahuje odkaz na rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20130802">2. srpna 2013</DATE>, kterým se přijímá závazek nabízený v souvislosti s řízením o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (2013/423/EU)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="209" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 209, s. 26</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a osvědčení o vývozním závazku vystavené China Chamber of Commerce for Import &amp; Export of Machinery &amp; Electronic Products (Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických produktů, CCCME). Toto osvědčení o vývozním závazku obsahovalo podobné prohlášení jako závazková faktura, ale s odkazem na prováděcí rozhodnutí 2013/707/EU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20141124">24. listopadu 2014</DATE> žalovaný mimo jiné vyměřil antidumpingové a vyrovnávací clo, když dospěl k závěru, že vznikl celní dluh při dovozu podle čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu, neboť zboží nebylo při uplynutí lhůty pro uskladnění zakotvené v článku 49 celního kodexu přiděleno nové celně schválené určení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141128">28. listopadu 2014</DATE> podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek. Tvrdila zejména, že i když vznikl celní dluh při dovozu v důsledku porušení povinnosti dočasného uskladnění, mělo být v souladu s článkem 212a celního kodexu uplatněno osvobození od antidumpingových cel zakotvené v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a osvobození od vyrovnávacích cel zakotvené v čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150504">4. května 2015</DATE> hlavní celní úřad snížil sazbu antidumpingového a vyrovnávacího cla na sazby použitelné pro fotovoltaické moduly vyráběné společností Wuxi, jak jsou stanoveny prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1238/2013 a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1239/2013. Naproti tomu zamítl požadovaná osvobození z důvodu, že podmínky pro to, aby byla tato osvobození na žalobkyni použitelná, nebyly splněny, jelikož závazková faktura předložená žalobkyní obsahovala odkaz na 2013/423/EU: rozhodnutí Komise, a nikoli 2013/707/EU: prováděcí rozhodnutí Komise zmíněné v osvědčení o vývozním závazku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150519">19. května 2015</DATE> předložila žalobkyně opravenou závazkovou fakturu s odkazem na 2013/707/EU: prováděcí rozhodnutí Komise. Jakmile žalobkyně poskytla požadovanou jistotu, hlavní celní úřad povolil propuštění zboží a zboží bylo dodáno společnosti SF Suntech Deutschland GmbH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150707">7. července 2015</DATE> hlavní celní úřad podaný opravný prostředek zamítl. Uvedl, že osvobození stanovená prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1238/2013 a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1239/2013 nemohla být přiznána, když nedošlo k propuštění zboží do volného oběhu. Navíc předložená faktura nesplňovala formální požadavky stanovené těmito nařízeními.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Žalobkyně následně podala žalobu k předkládajícímu soudu. Žalobkyně tvrdí, že osvobození od antidumpingových a vyrovnávacích cel představuje zvýhodněné sazební zacházení, nebo přinejmenším osvobození od dovozního nebo vývozního cla dle článku 212a celního kodexu. Rovněž trvá na tom, že první předložená faktura splňovala podmínky požadované prováděcími nařízeními. Opravená závazková faktura doručená dne <DATE ISO="20150519">19. května 2015</DATE> formální požadavky splňovala také. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že propuštění do volného oběhu nespadá do rozsahu působnosti článku 212a celního kodexu, a proto v daném okamžiku nelze po žalobkyni požadovat předložení závazkové faktury. Hlavní celní úřad takový výklad příslušných právních předpisů odmítá.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V rámci těchto skutkových okolností měl Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku, Německo) pochybnosti o vztahu mezi celním kodexem a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1238/2013 a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1239/2013. Rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>1)</NO.P><TXT>Vztahuje se článek 212a celního kodexu na osvobození od antidumpingového a vyrovnávacího cla podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013, resp. podle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku: Je podmínka stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 splněna při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, jestliže podnik, který je přidruženým podnikem podniku uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU, který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval, sice nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, avšak měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Mohou být závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, předloženy také během lhůty stanovené celními orgány podle čl. 53 odst. 1 celního kodexu?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na třetí otázku: Splňuje závazková faktura dle čl. 3 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a dle čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, která namísto na prováděcí rozhodnutí Komise 2013/707/EU odkazuje na rozhodnutí Komise 2013/423/EU, za okolností sporu v původním řízení a při zohlednění obecných právních zásad podmínky stanovené v bodě 9 přílohy III prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v bodě 9 přílohy 2 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na čtvrtou otázku: Může být závazková faktura ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, předložena také až v řízení o opravném prostředku proti stanovení celního dluhu?<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily žalobkyně v původním řízení a Evropská komise. Obě se také vyjádřily na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20190131">31. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>V souladu s požadavkem Soudního dvora omezím své poznatky v tomto stanovisku na první tři otázky, které jsou předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách podané Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>První otázkou se předkládající soud táže Soudního dvora, zda článek 212a celního kodexu zahrnuje osvobození od antidumpingového cla dle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a vyrovnávacího cla dle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>První aspekt odpovědi na tuto otázku je obsažen jak v prováděcím nařízení Rady (EU) č. 1238/2013, tak v prováděcím nařízení Rady (EU) č. 1239/2013. Podle čl. 1 odst. 3 těchto nařízení totiž platí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Vzhledem k tomu, že prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 ani prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 nevylučují ze své působnosti článek 212a celního kodexu, <HT TYPE="ITALIC">může</HT> být toto ustanovení použito.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Nicméně aby mohlo být použito, musí být osvobození od antidumpingových a vyrovnávacích cel, které je přípustné dle prováděcích nařízení, považováno za zvýhodněné sazební zacházení se zbožím <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>z důvodů jeho povahy nebo zvláštního určení nebo částečné nebo úplné osvobození od dovozního nebo vývozního cla podle článků 21, 82, 145 nebo 184 až 187<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Článek 212a celního kodexu.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> celního kodexu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>V tomto ohledu se domnívám, že osvobození od antidumpingových a vyrovnávacích cel v zásadě spadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>zvýhodněné sazební zacházení<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, přestože to není odůvodněno jejich povahou ani zvláštním určením. Takový výklad je v souladu s účelem článku 212a celního kodexu i účelem antidumpingových a vyrovnávacích cel. K uvedenému závěru jsem dospěl na základě následujících důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zaprvé, jak zdůrazňuje bod 12 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 82/97 ze dne <DATE ISO="19961219">19. prosince 1996</DATE>, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="017" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 17, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 02/08, s. 179.</P></NOTE>, jímž bylo vloženo původní znění článku 212a celního kodexu, okolnosti vzniku dluhu jsou nerozhodné v případech, kdy unijní právní předpisy stanoví úplné nebo částečné osvobození od vývozního nebo dovozního cla. Platí totiž, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>tam, kde právní předpisy Společenství stanoví úplné nebo částečné osvobození od vývozního nebo dovozního cla, musí se toto úplné nebo částečné osvobození vztahovat na všechny případy bez ohledu na okolnosti vzniku tohoto dluhu; […] za těchto okolností [se] nejeví použití základní sazby cla vhodnou sankcí v případě porušení pravidel celního řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Bod 12 odůvodnění nařízení (ES) č. 82/97.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. Zadruhé, jak uvádí Komise, je účelem antidumpingových a vyrovnávacích cel předejít újmě, která by mohla být způsobena průmyslu Evropské unie, nikoli trestat porušení celních předpisů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Na druhé straně je to také v souladu se zněním čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013, resp. čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, které užívají výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>je <HT TYPE="ITALIC">osvobozen</HT><QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> tam, kde se článek 212a celního kodexu týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>úplného nebo částečného <HT TYPE="ITALIC">osvobození</HT><QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Konečně je možno poukázat i na skutečnost, že ve věci Isaac International<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE> (<NO.CASE>C‑371/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:458">EU:C:2010:458</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jak připomněl Soudní dvůr v rozsudku v této věci, vnitrostátní soud vycházel z premisy, že osvobození od antidumpingového cla musí být považováno za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>zvýhodněné sazební zacházení<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> ve smyslu článku 212a celního kodexu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto směru viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Isaac International</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑371/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:458">EU:C:2010:458</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. bod 40).</P></NOTE>. Soudní dvůr tento závěr nezpochybnil. Naopak odpověděl na položenou otázku, která se týkala splnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>ostatních podmínek pro uplatnění<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu článku 212a celního kodexu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedených úvah je zřejmé, že článek 212a celního kodexu zahrnuje osvobození od antidumpingových cel podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013, resp. vyrovnávacích cel podle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 za předpokladu, že jsou rovněž splněny podmínky požadované těmito nařízeními.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Druhou otázkou se předkládající soud táže Soudního dvora, zda je podmínka stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 splněna při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, jestliže podnik, který je přidruženým podnikem podniku uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU (který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval), sice nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, avšak měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Na úvod je třeba připomenout, že žalobkyně je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>zúčastněná osoba<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu článku 212a celního kodexu. Soudní dvůr totiž rozhodl, že tento pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>musí být s ohledem na znění uvedeného článku chápán tak, že se vztahuje na každou osobu, fyzickou i právnickou, která je považována za dlužníka celního dluhu podle jednoho z článků 202 až 205 uvedeného kodexu<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Ultra-Brag</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:40">EU:C:2017:40</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, což je v projednávané věci případ společnosti Krohn &amp; Schröder GmbH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Nedomnívám se však, že Soudní dvůr může na druhou položenou otázku odpovědět kladně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Když byl totiž dříve vyzván k výkladu ustanovení, jež bylo podobné čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>osvobození od antidumpingového cla lze přiznat pouze v konkrétně stanovených případech za určitých podmínek, a jde tedy o výjimku z běžného režimu antidumpingového cla. <HT TYPE="ITALIC">Ustanovení zakotvující takovou výjimku tudíž musí být vykládána restriktivně</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140917">17. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Baltic Agro</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑3/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2227">EU:C:2014:2227</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Totéž výkladové pravidlo platí i pro samotný článek 212a celního kodexu (v tomto směru viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Isaac International</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑371/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:458">EU:C:2010:458</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Podle první věty čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 je předběžnou podmínkou uplatnění osvobození od antidumpingového, resp. vyrovnávacího cla předložení prohlášení k propuštění předmětného zboží do volného oběhu. V projednávané věci je zřejmé, že tato předběžná podmínka nebyla splněna, jelikož sporný celní dluh vznikl v důsledku skutečnosti, že formality k přidělení celně schváleného určení – například propuštění do volného oběhu – nebyly splněny ve lhůtě stanovené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>I kdybychom tedy za těchto okolností mohli předpokládat, že by čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 mohly být použitelné na základě čl. 212a celního kodexu, aniž by byla splněna předběžná podmínka, a to pouze v důsledku skutečnosti, že celní dluh vznikl podle článku 204 celního kodexu, musí být splněny i ostatní podmínky požadované podle čl. 3 odst. 1 písm. a) až d) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. a) až d) prováděcího nařízení Rady č. 1239/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>První z těchto podmínek je podmínka, že společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU vyrobila, dodala a fakturovala výše uvedené výrobky přímo buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a propouštějí zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii. Jednoduše řečeno, příjemce musí působit jako dovozce a zboží propouštět do volného oběhu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>V projednávaném případě podnik, který zboží přijal, není dovozce a nepropustil zboží do volného oběhu. I když lze předpokládat, že žalobkyně přijala zboží v zastoupení dovozce (jak žalobkyně uvedla na jednání dne <DATE ISO="20190131">31. ledna 2019</DATE>), stále je potřeba se vypořádat s povinností propuštění zboží do volného oběhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Nejenže nebylo předloženo prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu, zdá se, že zboží nebylo ani propuštěno do volného oběhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Podle vysvětlení podaného Komisí na jednání dne <DATE ISO="20190131">31. ledna 2019</DATE> bude zboží propuštěno do volného oběhu se zpětným účinkem na konci soudního řízení, jakmile bude zaplaceno příslušné dovozní clo.</P></NOTE>. Pokud je dotčené zboží považováno za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>zboží Společenství<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> a dodáno, je to pouze z důvodu použití článku 866 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Kromě toho platí, že příslušný subjekt může mít prospěch z tohoto ustanovení v zásadě jen tehdy, pokud příslušný celní dluh při dovozu vznikl podle článku 204 celního kodexu a <HT TYPE="ITALIC">bylo zaplaceno dovozní clo</HT>. V projednávaném případě však toto dovozní clo ve skutečnosti zaplaceno nebylo. Pokud bylo zboží dodáno určenému příjemci, stalo se tak pouze proto, že byla poskytnuta požadovaná jistota. Na dotaz ohledně této záležitosti položený členy Soudního dvora na jednání dne <DATE ISO="20190131">31. ledna 2019</DATE> odpověděly strany shodně tak, že poskytnutí jistoty nemůže být považováno za ekvivalent zaplacení dovozního cla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Shora uvedené lze shrnout takto: v projednávané věci není splněna ani předběžná podmínka, ani první podmínka požadovaná čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013: nebylo předloženo prohlášení k propuštění dovozu do volného oběhu, podnik, který zboží přijal, není dovozcem a předmětné zboží nebylo formálně propuštěno do volného oběhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jinými slovy, osvobození zakotvená v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 by se použila pouze v případě, že by se použila řada dalších nařízení a uplatnila řada právních fikcí – například pokud by žalobkyně byla považována za dovozce a pokud by zaplacení jistoty bylo považováno za dovozní clo splatné dle článku 866 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Takovéto uplatňování právních předpisů by ve svém důsledku vedlo k překroucení čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 a bylo by v přímém rozporu se shora uvedeným výkladovým pravidlem, dle něhož je ustanovení, které zakotvuje osvobození od antidumpingového cla, nutno vykládat restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140917">17. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Baltic Agro</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑3/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2227">EU:C:2014:2227</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Kromě toho je nutno poznamenat, že podmínky, jako jsou právě podmínky požadované v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, jsou předepsány <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>aby byly Komise a celní orgány dále schopny účinně sledovat plnění závazku společnostmi […] při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu příslušným celním orgánům […] Pokud nejsou tyto podmínky splněny, bude k okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu uloženo příslušné antidumpingové clo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140917">17. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Baltic Agro</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑3/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2227">EU:C:2014:2227</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Přestože nařízení č. 1238/2013 a nařízení č. 1239/2013 neobsahují stejný bod odůvodnění, jako je bod, na němž Soudní dvůr staví svůj výklad ve věci Baltic Agro, požadované podmínky pro přiznání osvobození jsou podobné.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Jak již Soudní dvůr uvedl v případu Isaac International<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE> (<NO.CASE>C‑371/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:458">EU:C:2010:458</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, podmínka, která umožňuje celním orgánům v rozhodné době ověřit, že jsou splněny veškeré požadavky na osvobození od antidumpingového cla, je zvláště důležitá<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto směru viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Isaac International</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑371/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:458">EU:C:2010:458</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. bod 43).</P></NOTE>. Použití článku 212a celního kodexu proto nemůže vést k tomu, aby bylo toto osvobození od antidumpingového cla přiznáno i v případě, že podmínka tohoto druhu splněna není<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto směru viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Isaac International</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑371/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:458">EU:C:2010:458</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, mám za to, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 jsou zvláště důležité. Není-li zajištěno splnění těchto podmínek, je o to více nutné podpořit závěr, že osvobození od antidumpingového cla jednoduše nenáleží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jak totiž navrhuje Komise ve svém písemném vyjádření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto směru viz body 45 a 49 písemného vyjádření Komise.</P></NOTE>, nelze vyloučit, že vedlejší účastenství třetí osoby v řízení – jako například žalobkyně v projednávané věci – a získání statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>zboží Společenství<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> po uskutečnění operace odlišné od propuštění zboží <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>do volného oběhu<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> – například dle článku 866 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 – ohrožují možnost ověření, že byly splněny i ostatní podmínky čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, což může potenciálně ohrozit finanční zájmy Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Ve světle shora uvedených úvah mi nezbývá než uzavřít, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 nejsou splněny při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, jestliže podnik, který je přidruženým podnikem podniku uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU (který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval), nebyl ani dovozcem tohoto zboží, ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, a to ani v případě, že měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Třetí otázka položená předkládajícím soudem má být zodpovězena pouze v případě kladné odpovědi na otázku druhou. Jelikož odpověď na druhou otázku dle mého názoru kladná není, není nutné na třetí otázku odpovídat. V zájmu úplnosti však přesto navrhuji se jí zabývat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Třetí otázkou se předkládající soud Soudního dvora táže, zda mohou být závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, předloženy také během lhůty stanovené celními orgány podle čl. 53 odst. 1 celního kodexu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Jak uvádím již v bodě 41 tohoto stanoviska, ustanovení upravující osvobození od antidumpingového cla musí být vykládána restriktivně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Jak však předkládající soud uvedl, Soudní dvůr ve věci Tigers rozhodl tak, že z článku 78 celního kodexu jako celku vyplývá, že je dovoleno předložit nové skutečnosti, jež mohou celní orgány vzít v úvahu, a to po podání celního prohlášení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171012">12. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tigers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:754">EU:C:2017:754</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Mám za to, že toto řešení je rovněž analogicky použitelné v případech dle článku 53 celního kodexu. K tomuto závěru jsem dospěl na základě následujících důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Zaprvé ze znění čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 vyplývá, že osvobození dovozu od antidumpingových, resp. vyrovnávacích cel zakotvené v těchto nařízeních vyžaduje, aby k dovozu, pro nějž bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu, <HT TYPE="ITALIC">byla</HT> <HT TYPE="ITALIC">přiložena</HT> závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku. Takto formulované znění však žádným způsobem nespecifikuje, kdy musí být taková faktura předložena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Pokud totiž tato formulace naznačuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>správný<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> okamžik nastává, když je předloženo celní prohlášení, je třeba konstatovat, stejně jako to zdůraznili Soudní dvůr a generální advokát ve věci Tigers<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>V tomto směru viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171012">12. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tigers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:754">EU:C:2017:754</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tigers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:474">EU:C:2017:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> ohledně prováděcího nařízení Rady (EU) č. 412/2013 ze dne <DATE ISO="20130513">13. května 2013</DATE> o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní pocházejícího z Čínské lidové republiky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="131" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 131, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, že žádné jiné ustanovení prováděcího nařízení Rady (ES) č. 1238/2013 ani nařízení č. 1239/2013, na rozdíl od jiných antidumpingových nařízení, nespecifikuje okamžik, kdy musí být závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku předloženy celním orgánům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>V nařízení citovaném generálním advokátem P. Mengozzim v jeho stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tigers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:474">EU:C:2017:474</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) dotčené ustanovení stanoví, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/><HT TYPE="ITALIC">Při předložení prohlášení o propuštění do volného oběhu</HT> je osvobození od cla podmíněno předložením platného originálu výrobního osvědčení vydaného jednou ze společností vyjmenovaných v odstavci 4 příslušným celním orgánům členských států.<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska) (čl. 2 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2320/97 ze dne <DATE ISO="19971117">17. listopadu 1997</DATE>, o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli pocházejících z Maďarska, Polska, Ruska, České republiky, Rumunska a Slovenské republiky, zrušení nařízení (EHS) č. 1189/93 a o zastavení řízení týkajícího se těchto dovozů z Chorvatské republiky, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="322" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 322, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/26, s. 329).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Navíc, přestože článek 62 celního kodexu stanoví podobné pravidlo, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>k celnímu prohlášení <HT TYPE="ITALIC">musí být připojeny</HT> všechny doklady, jejichž předložení je nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>uvedené ustanovení neupřesňuje, jaké důsledky bude mít nesoulad dokumentů připojených k tomuto celnímu prohlášení […] se stanovenými požadavky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171012">12. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Tigers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:754">EU:C:2017:754</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Zadruhé, okamžik předložení celního prohlášení je relevantní pouze pro hypotézu uvedenou v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, tedy pokud celní dluh vznikne v návaznosti na podání celního prohlášení k propuštění do volného oběhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Tak tomu v projednávané věci není. Pokud Soudní dvůr přijme východisko, že článek 212a celního kodexu je použitelný v případě vzniku celního dluhu podle čl. 204 odst. 1 celního kodexu z důvodu překročení lhůty stanovené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, je potřeba uznat, že okamžik, kdy musí být závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku podány, nemůže být totožný s okamžikem předložení daného prohlášení. Jak jsem již uvedl, to se v projednávané věci nestalo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Jelikož tedy čl. 53 odst. 1 celního kodexu zakotvuje právo, a dokonce povinnost celních orgánů přijmout <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/><HT TYPE="ITALIC">všechna</HT> nezbytná <HT TYPE="ITALIC">opatření</HT>, […] aby upravily postavení zboží, u nějž nebyly formality předepsané k přidělení celně schválného určení započaty ve lhůtě stanovené podle článku 49<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, mělo by být přípustné předložení závazkové faktury a osvědčení o vývozním závazku v rámci tohoto řízení, ve lhůtě stanovené celními orgány nebo nejpozději před propuštěním zboží, aby se zabránilo jakémukoli nebezpečí obcházení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Tato logika je v souladu s účelem antidumpingových a vyrovnávacích cel, tedy jak již bylo uvedeno v bodě 35 tohoto stanoviska, zamezit vzniku újmy, která by mohla být způsobena průmyslu Evropské unie, nikoli trestat porušení celních předpisů. Z širšího pohledu je tato logika rovněž v souladu s účelem celního kodexu, kterým je podle bodu 5 odůvodnění zejména zajištění správného uplatňování jím stanovených cel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V tomto směru viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Tigers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:474">EU:C:2017:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Ve světle shora uvedených úvah se domnívám, že závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení č. 1239/2013 při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, mohou být předloženy ve lhůtě stanovené celními orgány nebo nejpozději před propuštěním zboží.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na první dvě otázky položené Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>1)</NO.P><TXT>Článek 212a nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne <DATE ISO="19921012">12. října 1992</DATE>, kterým se vydává celní kodex Společenství se vztahuje na osvobození od antidumpingového cla podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 ze dne <DATE ISO="20131202">2. prosince 2013</DATE>, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky, a od vyrovnávacího cla podle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, ze dne <DATE ISO="20131202">2. prosince 2013</DATE>, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky, za podmínky, že jsou splněny podmínky požadované těmito nařízeními.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 nejsou při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, splněny, jestliže podnik, který je přidruženým podnikem podniku uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU ze dne <DATE ISO="20131204">4. prosince 2013</DATE>, kterým se potvrzuje přijetí závazku nabídnutého v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky po dobu uplatňování konečných opatření (který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval), nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, a to i v případě, že měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno.<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Pokud se Soudní dvůr s mým náhledem na druhou otázku neztotožní, navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí otázku položenou Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku, Německo) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>3)</NO.P><TXT>Závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení č. 1239/2013 mohou být při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, předloženy ve lhůtě stanovené celními orgány nebo nejpozději před propuštěním zboží.<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>