<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-287/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0287</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:707">EU:C:2018:707</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20180913">13. 9. 2018</DATE> – věc C‑287/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Česká pojišťovna</HT> </P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (devátého senátu)</P><P><DATE ISO="20180913">13. září 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: čeština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Podnikové právo</KEYWORD><KEYWORD>Boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2011/7/EU</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 1 a 3</KEYWORD><KEYWORD>Náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky</KEYWORD><KEYWORD>Náklady na upomínky zaslané z důvodu prodlení dlužníka s platbou</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑287/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích (Česká republika) ze dne <DATE ISO="20170310">10. března 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20170519">19. května 2017</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Česká pojišťovna a.s.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">WCZ, spol. s r.o.,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),</P><P>ve složení C. Vajda, předseda senátu, K. Jürimäe a C. Lycourgos (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokát: M. Wathelet,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za Evropskou komisi Z. Malůškovou a M. Patakia, jakož i D. Kukovcem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20180529">29. května 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne <DATE ISO="20110216">16. února 2011</DATE> o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="048" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 48, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Česká pojišťovna a.s. a WCZ, spol. s r.o. v otázce náhrady nákladů na upomínky, které Česká pojišťovna před podáním žaloby na zaplacení pojistného zaslala společnosti WCZ z důvodu jejího prodlení s platbou tohoto pojistného.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 12, 19 a 20 odůvodnění směrnice 2011/7 uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>(12)</NO.P><TXT>Opožděná platba představuje porušení smlouvy, které je v mnoha členských státech pro dlužníky finančně přitažlivé vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení nebo pomalému řízení k dosažení nápravy. Je nezbytné změnit tento trend a od opožděných plateb odrazovat, a proto je nezbytná rozhodná změna ve prospěch kultury včasné platby včetně ustanovení, že vyloučení nároku na účtování úroků by mělo být vždy považováno za hrubě nespravedlivou smluvní podmínku nebo praxi. Součástí této změny by mělo být rovněž zavedení konkrétních ustanovení o lhůtách splatnosti a o náhradách věřitelům za vzniklé náklady a mimo jiné ustanovení o tom, že vyloučení nároku na náhradu nákladů spojených s vymáháním by mělo být považováno za hrubě nespravedlivé, neprokáže-li se něco jiného.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(19)</NO.P><TXT>K odrazení od opožděných plateb je nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(20)</NO.P><TXT>Kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající interní náklady spojené s vymáháním by měl mít věřitel rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. K těmto nákladům patří zejména náklady, které věřiteli vzniknou pověřením advokáta nebo využitím služeb společnosti vymáhající pohledávky.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 6 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Náhrada nákladů spojených s vymáháním<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 [eur].</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Česká právní úprava</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Ustanovení § 369 odst. 1 poslední věty zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 179/2013 Sb., stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů […], činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky <FT TYPE="NUMBER">1200</FT> Kč [přibližně 46 eur].<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Ustanovení § 142a odst. 1 uvedeného soudního řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Česká pojišťovna a WCZ uzavřely dne <DATE ISO="20121107">7. listopadu 2012</DATE> pojistnou smlouvu s účinností od téhož data.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20150310">10. března 2015</DATE> upozornila Česká pojišťovna společnost WCZ na zánik uvedené smlouvy ke dni <DATE ISO="20150225">25. února 2015</DATE> z důvodu, že nebylo zaplaceno pojistné, a požadovala úhradu dlužného pojistného ve výši <FT TYPE="NUMBER">1160</FT> Kč (přibližně 44 eur) za období od <DATE ISO="20141107">7. listopadu 2014</DATE> do <DATE ISO="20150225">25. února 2015</DATE>. Česká pojišťovna zaslala společnosti WCZ před podáním žaloby k předkládajícímu soudu celkem čtyři upomínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Česká pojišťovna se u uvedeného soudu domáhá, aby společnosti WCZ uložil povinnost zaplatit uvedenou částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">1160</FT> Kč (přibližně 44 eur) navýšenou o zákonné úroky z prodlení za období od <DATE ISO="20150225">25. února 2015</DATE> do zaplacení dlužného pojistného a dále povinnost zaplatit náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši <FT TYPE="NUMBER">1200</FT> Kč (přibližně 46 eur). Česká pojišťovna navíc požaduje, aby jí WCZ nahradila náklady soudního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Předkládající soud zdůrazňuje, že článek 6 směrnice 2011/7 byl proveden § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a že podle české právní úpravy jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Předkládající soud nejprve konstatoval, že vnitrostátní právo ukládá soudům, aby jako součást nákladů řízení přiznávaly i náklady spojené s jednou upomínkou, kterou žalobce zašle žalovanému před podáním žaloby, a poté si kladl otázku, zda má být vedle paušální náhrady nákladů na vymáhání pohledávky podle článku 6 směrnice 2011/7 přiznána ještě náhrada nákladů na upomínání podle vnitrostátních procesních předpisů. Uvedený soud totiž uvádí, že podle bodu 19 odůvodnění této směrnice má paušální náhrada podle jejího článku 6 krýt právě náklady věřitele spojené s upomínáním. Podle předkládajícího soudu z toho vyplývá, že kumulativním přiznáním náhrady podle uvedeného článku 6 i podle vnitrostátních procesních předpisů by mohl žalobce obdržet dvakrát totéž.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Taková otázka je podle něj ve věci probíhající u předkládajícího soudu klíčová, neboť Česká pojišťovna požaduje paušální náhradu ve výši <FT TYPE="NUMBER">1200</FT> Kč (přibližně 46 eur) podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a článku 6 směrnice 2011/7, jakož i náhradu nákladů právního zastoupení včetně náhrady nákladů na upomínky před podáním žaloby vyplývající z vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Okresní soud v Českých Budějovicích (Česká republika) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Má čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice [2011/7] být vykládán tak, že ukládá soudu přiznat úspěšnému žalobci ve sporu o úhradu pohledávky z obchodní transakce vymezené v čl. 3 nebo 4 uvedené směrnice částku 40 [eur] (nebo ekvivalent v národní měně) a vedle toho náhradu nákladů soudního řízení, a to včetně náhrady nákladů na upomínání žalovaného před podáním žaloby ve výši stanovené procesními předpisy členského státu?<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT> </P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 6 směrnice 2011/7 vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Úvodem je třeba poznamenat, že článek 6 směrnice 2011/7 usiluje o zajištění náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky věřitele v případech, kdy se úrok z prodlení stane splatným podle této směrnice. Z předkládacího rozhodnutí kromě toho vyplývá, že článek 6 směrnice 2011/7 byl do českého práva proveden § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se pevná částka ve smyslu čl. 6 odst. 1 této směrnice stanoví na <FT TYPE="NUMBER">1200</FT> Kč (přibližně 46 eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba uvést, že ze znění článku 6 směrnice 2011/7 nevyplývá, že náklady věřitele na upomínky, jež zaslal, aby se domohl splacení své pohledávky, nemohou být nahrazeny nad rámec pevné částky ve výši 40 eur stanovené v odstavci 1 tohoto článku 6.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Uvedený odstavec 1 totiž zmiňuje pouze nárok věřitele na to, aby získal alespoň pevnou částku ve výši 40 eur. Odstavec 2 uvedeného článku 6 dále stanoví, že členské státy zajistí, aby tato pevná částka byla splatná automaticky i bez nutnosti upomínky dlužníkovi a představovala náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Tato ustanovení tak mezi těmito náklady nečiní rozdíl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 3 směrnice 2011/7 pak stanoví, že věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 téhož článku přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které přesahují uvedenou částku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba na jedné straně uvést, že unijní normotvůrce použil v čl. 6 odst. 3 směrnice 2011/7 výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>které tuto […] částku přesahují<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, čímž chtěl zdůraznit, že v přiměřené výši lze nahradit jakékoli náklady spojené s vymáháním, které převyšují částku 40 eur.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Ačkoli na straně druhé francouzské znění čl. 6 odst. 3 směrnice 2011/7 hovoří o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>jiných<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> nákladech spojených s vymáháním a na základě takového upřesnění by se mohlo jevit, že jde o jiný druh nákladů spojených s vymáháním, než jsou náklady uvedené v odstavci 1 tohoto článku, je třeba uvést, že zejména řecké, anglické, italské a nizozemské znění tohoto ustanovení tento výklad nepodporují, jelikož namísto výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>jiné<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> používají výrazy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/><HT TYPE="ITALIC">opoiadipote schetika ypoloipomena<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>any<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>ogni</HT><QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/><HT TYPE="ITALIC">alle</HT><QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury přitom formulace použitá v jedné z jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ pro výklad tohoto ustanovení ani jí nemůže být přiznána přednost před jinými jazykovými verzemi. Ustanovení unijního práva musí být totiž vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Evropské unie (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180606">6. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Tarragó da Silveira</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑250/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:398">EU:C:2018:398</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba zdůraznit, pokud jde o cíl směrnice 2011/7, že tato směrnice bojuje proti opožděným platbám v obchodních transakcích, přičemž podle bodu 12 odůvodnění této směrnice opožděná platba představuje porušení smlouvy, které je pro dlužníky finančně přitažlivé, mimo jiné vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení účtovaným za opožděné platby (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170216">16. února 2017</DATE>, <NAME.CASE>společnost IOS Finance EFC</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑555/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:121">EU:C:2017:121</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že uvedená směrnice usiluje o účinnou ochranu věřitele proti opožděným platbám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161215">15. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Nemec</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑256/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:954">EU:C:2016:954</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Taková ochrana s sebou nese i to, že uvedenému věřiteli bude nabídnuta co nejúplnější náhrada jemu vzniklých nákladů spojených s vymáháním, aby tak odrazovala od takových opožděných plateb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Bylo by tedy v rozporu s takovým cílem vykládat článek 6 směrnice 2011/7 v tom smyslu, že brání tomu, aby náklady na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku jeho prodlení s platbou mohly být nahrazovány ve výši přesahující 40 eur, i když tyto náklady překročí takovou pevně stanovenou částku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Dále je třeba připomenout, že směrnice 2011/7 nahrazuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne <DATE ISO="20000629">29. června 2000</DATE> o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="200" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 200, s. 35</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 226), jejíž čl. 3 odst. 1 písm. e) stanovil, že věřitel je oprávněn požadovat přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které mu v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka vznikly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Jelikož nic nenasvědčuje tomu, že unijní normotvůrce hodlal přijetím směrnice 2011/7 zmenšit ochranu věřitele, kterou měl podle směrnice 2000/35, bylo by nelogické se domnívat, že podle směrnice 2011/7 může věřitel získat pouze náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku jeho prodlení omezenou na 40 eur, i když jsou tyto náklady vyšší, kdežto za účinnosti směrnice 2000/35 za ně mohl získat přiměřenou náhradu, která tuto částku mohla případně převyšovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Je třeba nicméně upřesnit, že náhrada podle čl. 6 odst. 3 směrnice 2011/7 musí být přiměřená, takže nemůže zahrnovat tu část uvedených nákladů, která již je hrazena v rámci pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku, ani náklady, které se jeví jako nadměrné s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Ze znění článku 6 směrnice 2011/7 i z účelu této směrnice tedy vyplývá, že toto ustanovení musí být vykládáno tak, že umožňuje věřiteli, který požaduje náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou, získat navíc k paušální částce ve výši 40 eur i přiměřenou náhradu té části těchto nákladů, která překračuje výši této paušální částky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Tento závěr nemůže být zpochybněn poukazem na body 19 a 20 odůvodnění směrnice 2011/7.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Je totiž třeba uvést, že odůvodnění aktu unijního práva není právně závazné a nelze se jej dovolávat za účelem odchýlení se od samotných ustanovení dotyčného aktu ani za účelem výkladu těchto ustanovení ve smyslu zjevně odporujícím jejich znění (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140619">19. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Karen Millen Fashions</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑345/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2013">EU:C:2014:2013</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Z bodu 19 odůvodnění ani z bodu 20 odůvodnění směrnice 2011/7 dále každopádně nevyplývá, že pevná částka uvedená v čl. 6 odst. 1 této směrnice musí být považována za maximální částku, kterou lze přiznat věřiteli jako náhradu nákladů spojených se zasíláním upomínek dlužníkovi z důvodu jeho prodlení s platbou či obecněji jako náhradu interních či administrativních nákladů spojených s vymáháním pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konkrétně uvést, jak poukázal generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, že z anglického a francouzského znění bodu 20 odůvodnění směrnice 2011/7 by se sice jevilo, že paušální náhrada nákladů je vyhrazena pouze na interní náklady spojené s vymáháním (<HT TYPE="ITALIC">fixed sum to cover internal recovery costs</HT>) v protikladu k náhradě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>zbývajících<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> nákladů na vymáhání (<HT TYPE="ITALIC">other recovery costs they incur</HT>), nicméně takové formální rozlišování interních a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>zbývajících<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> nákladů na vymáhání se neobjevuje v jiných jazykových verzích téhož bodu odůvodnění, jako jsou verze ve znění italském (<HT TYPE="ITALIC">diritto al pagamento di un importo forfettario per coprire i costi intern [...] esigere anche il risarcimento delle restanti spese di recupero sostenute</HT>) či nizozemském (<HT TYPE="ITALIC">het recht op betaling van een vast bedrag ter dekking van interne invorderingskosten [...] recht hebben op terugbetaling van de overige invorderingskosten die ontstaan</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Dále ani to, že bod 19 odůvodnění směrnice 2011/7 uvádí, že tato směrnice by měla stanovit pevnou minimální částku na náhradu administrativních a interních nákladů spojených s vymáháním opožděných plateb, nevylučuje, že by věřiteli mohla být přiznána přiměřená náhrada těchto nákladů, pokud by tato pevná minimální částka nepostačovala na jejich pokrytí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>I když je pravda, že uvedený bod odůvodnění upřesňuje, že náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním, toto tvrzení musí být vykládáno ve světle tohoto bodu odůvodnění jako celku. Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce tímto pouze zdůraznil, že automatická povaha paušální náhrady ve výši 40 eur má věřitele motivovat, aby omezil náklady na vymáhání na tuto částku, avšak nevylučuje, že by věřitel mohl v případě potřeby získat větší přiměřenou náhradu, která však není automatická.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že článek 6 směrnice 2011/7 musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku za část těchto nákladů přesahující tuto pevnou částku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne <DATE ISO="20110216">16. února 2011</DATE> o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává věřiteli požadujícímu náhradu nákladů na upomínky zaslané dlužníkovi v důsledku<?PAGE NO="7"?> dlužníkova prodlení s platbou kromě pevné částky ve výši 40 eur podle odstavce 1 tohoto článku i nárok na přiměřenou náhradu ve smyslu odstavce 3 téhož článku za část těchto nákladů přesahující tuto pevnou částku.</HT> </P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Vajda</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Jürimäe</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Lycourgos</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20180913">13. září 2018</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Vedoucí soudní kanceláře</P><P>A. Calot Escobar</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Předseda devátého senátu</P><P>C. Vajda</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>