<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑309/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CJ0309</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:523">EU:C:2015:523</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20150902">2. 9. 2015</DATE> – VĚC C‑309/14</P><P>CGIL A INCA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20150902">2. září 2015</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Právní postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2003/109/ES</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava</KEYWORD><KEYWORD>Vydání a prodloužení povolení k pobytu</KEYWORD><KEYWORD>Podmínka</KEYWORD><KEYWORD>Povinný finanční příspěvek</KEYWORD><KEYWORD>Částka, která je osmkrát vyšší než částka k získání vnitrostátního průkazu totožnosti</KEYWORD><KEYWORD>Porušení zásad směrnice 2003/109/ES</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑309/14,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Itálie) ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140630">30. června 2014</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Confederazione Generale Italiana del Lavoro (CGIL),</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Istituto Nazionale Confederale Assistenza (INCA)</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Presidenza del Consiglio dei Ministri,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Ministero dell’Interno,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Ministero dell’Economia e delle Finanze,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), předsedkyně senátu, J.-C. Bonichot, A. Arabadžev, J. L. da Cruz Vilaça a C. Lycourgos, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Carrasco Marco, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Confederazione Generale Italiana del Lavoro (CGIL) V. Angiolinim, L. Formilanem a L. Santinim, avvocati,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za Istituto Nazionale Confederale Assistenza (INCA) V. Angiolinim, L. Formilanem a L. Santinim, avvocati,</P></ITEM><ITEM><P>za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Palatiellou, avvocato dello Stato,</P></ITEM><ITEM><P>za francouzskou vládu F.-X. Bréchotem a D. Colasem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Condou-Durande a A. Aresuem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="016" PAGE.FIRST="44" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 16, s. 44</REF.DOC.OJ>), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/51/EU ze dne <DATE ISO="20110511">11. května 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="132" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. L 132, s. 1</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>směrnice 2003/109<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Confederazione Generale Italiana del Lavoro (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>CGIL<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a Istituto Nazionale Confederale Assistenza (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>INCA<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) na straně jedné a Presidenza del Consiglio dei Ministri (předsednictvo rady ministrů), Ministero dell’Interno (ministerstvo vnitra) a Ministero dell’Economia e delle Finanze (ministerstvo hospodářství a financí) na straně druhé za účelem zrušení vyhlášky o poplatku za vydání a prodloužení povolení k pobytu, kterou obě tato ministerstva přijala dne <DATE ISO="20111006">6. října 2011</DATE> (GURI č. 304 ze dne <DATE ISO="20111231">31. prosince 2011</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>vyhláška z roku 2011<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), jakož i jakéhokoli přípravného, následného či souvisejícího aktu.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 9, 10 a 18 odůvodnění směrnice 2003/109 uvádějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>(9)</NO.P><TXT>Ekonomické důvody by neměly být důvodem pro nepřiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a nesmějí být chápány jako nesplnění příslušných podmínek.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(10)</NO.P><TXT>Je třeba stanovit procesní pravidla pro posuzování žádostí o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Tyto postupy by měly být s ohledem na běžné pracovní zatížení správních orgánů členských států účinné a snadno zvládnutelné, jakož i průhledné a spravedlivé, aby dotyčným osobám nabízely dostatečnou právní jistotu. Neměly by se stát prostředkem k omezování výkonu práva pobytu.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(18)</NO.P><TXT>Vytvoření podmínek, na jejichž základě mohou státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, získat právo pobytu v jiném členském státě by mělo přispět k účinnému dosažení vnitřního trhu jako oblasti, ve které je zajištěn volný pohyb osob. Mohl by se také stát hlavním faktorem mobility, zejména na trhu práce Unie.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 8 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – [EU]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, v odst. 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Členské státy vydávají povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – [EU] dlouhodobě pobývajícím rezidentům. Doba platnosti povolení je minimálně pět let; po uplynutí doby platnosti se automaticky, případně na základě žádosti, prodlužuje.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 19 směrnice 2003/109, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Posouzení žádostí a vydání povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="019.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Jsou-li splněny podmínky stanovené v článcích 14, 15 a 16, s výhradou ustanovení o veřejném pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejném zdraví v článcích 17 a 18, vydá druhý členský stát dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi povolení k pobytu s možností prodloužení doby platnosti. Doba platnosti tohoto povolení k pobytu bude po jejím uplynutí na základě žádosti, je-li nezbytná, prodloužena. Druhý členský stát uvědomí o svém rozhodnutí první členský stát.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Druhý členský stát vydá rodinným příslušníkům dlouhodobě pobývajícího rezidenta povolení k pobytu s možností prodloužení doby platnosti, která mají stejnou dobu platnosti jako povolení vydané dlouhodobě pobývajícímu rezidentovi.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Italské právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 2b legislativního nařízení č. 286/1998 ze dne <DATE ISO="19980725">25. července 1998</DATE>, kterým se kodifikuje právní úprava v oblasti přistěhovalectví a pravidla týkající se postavení cizince (běžný doplněk ke GURI č. 191 ze dne <DATE ISO="19980818">18. srpna 1998</DATE>), který byl do tohoto legislativního nařízení vložen čl. 1 odst. 22 písm. b) zákona č. 94 ze dne <DATE ISO="20090715">15. července 2009</DATE> o veřejné bezpečnosti (běžný doplněk ke GURI č. 170 ze dne <DATE ISO="20090724">24. července 2009</DATE>), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Žádost o vydání a prodloužení povolení k pobytu podléhá zaplacení poplatku, jehož výše se stanoví v rozmezí mezi minimálně 80 a maximálně 200 eury vyhláškou Ministero dell’Economia e delle Finanze, vydanou ve spolupráci s Ministero dell’Interno, která stanoví rovněž způsob platby a způsob provedení ustanovení čl. 14a odst. 2[legislativního nařízení č. 286/1998]. Zaplacení poplatku se nevyžaduje za vydání a prodloužení povolení k pobytu v případech azylu, žádostí o azyl, podpůrné ochrany a povolení pobytu z humanitárních důvodů<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 14a legislativního nařízení č. 286/1998 zavádí a upravuje Návratový fond (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Fondo rimpatri<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="014.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zřizuje se Návratový fond při Ministero dell’Interno, za účelem financování nákladů na návrat cizinců do země původu nebo předchozího pobytu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Do uvedeného Fondu plyne polovina příjmů získaných výběrem poplatku uvedeného v čl. 5 odst. 2b, jakož i příspěvky případně vyčleněné Evropskou unií pro účely sledované Fondem. Zbývající část příjmů z poplatku uvedeného v čl. 5 odst. 2b je zanesena do předběžného rozpočtu Ministero dell’Interno na úhradu nákladů spojených s vyřizováním žádostí o vydání a prodloužení povolení k pobytu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Vyhláška z roku 2011, přijatá na základě čl. 5 odst. 2b a čl. 14a legislativního nařízení č. 286/1998, stanoví výši poplatků, které je třeba uhradit pro vydání a prodloužení povolení k pobytu, následujícím způsobem:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>a)</NO.P><TXT>80 eur za povolení k pobytu na dobu delší než tři měsíce a kratší nebo rovnou jednomu roku;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>100 eur za povolení k pobytu na dobu delší než jeden rok a kratší nebo rovnou dvěma rokům;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>200 eur za vydání povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývající rezidenty – ES a pro žadatele o povolení k pobytu ve smyslu čl. 27 odst. 1 písm. a) legislativního nařízení č. [286/1998].<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Třebaže předkládací rozhodnutí neobsahuje žádný odkaz na jiná vnitrostátní ustanovení stanovující jiné částky, které je třeba uhradit pro vydání a prodloužení povolení k pobytu, z vyjádření předložených Evropskou komisí, jakož i CGIL a INCA vyplývá, že na základě dříve existující stále platné italské právní úpravy je třeba pro vydání a prodloužení povolení k pobytu uhradit kromě poplatků stanovených ve vyhlášce z roku 2011 celkovou částku 73,50 eura, a to nezávisle na době platnosti povolení k pobytu.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Z vyjádření Komise konkrétně vyplývá, že na základě čl. 7s b odst. 1 písm. b) nařízení s mocí zákona č. 7 ze dne <DATE ISO="20050131">31. ledna 2005</DATE> o naléhavých opatřeních pro univerzity a výzkum, kulturní dědictví a činnosti, provádění rozsáhlých strategických prací, mobilitu úředníků a zjednodušení formalit týkajících se kolkovného a koncesních poplatků, které bylo se změnami přeměněno na zákon na základě zákona č. 43 ze dne <DATE ISO="20050331">31. března 2005</DATE>, jsou povolení k pobytu v papírové podobě nahrazena při podání žádosti o první vydání povolení k pobytu nebo jejich prodloužení elektronickými povoleními k pobytu v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE>, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. L 157, s. 1</REF.DOC.OJ>), a to od <DATE ISO="20060101">1. ledna 2006</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>V souladu s článkem 1 vyhlášky ministra hospodářství a financí ze dne <DATE ISO="20060404">4. dubna 2006</DATE> o stanovení výše nákladů, které musí žadatelé o elektronické povolení k pobytu uhradit, je částka těchto nákladů stanovena na 27,50 eura včetně daně z přidané hodnoty.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Na základě jediného článku vyhlášky ministra vnitra ze dne <DATE ISO="20051012">12. října 2005</DATE> o stanovení výše poplatků, které musí dotyčná osoba uhradit pro vydání a prodloužení povolení a dokladů k pobytu v rámci dohody uzavřené ve smyslu čl. 39 odst. 4a zákona č. 3 ze dne <DATE ISO="20031216">16. prosince 2003</DATE>, jsou náklady na služby, které musí hradit žadatel v rámci tohoto druhu řízení, stanoveny na 30 eur.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Konečně v souladu s článkem 4 oddílem 1 sazebníku uvedeného v příloze A nařízení prezidenta republiky č. 642 ze dne <DATE ISO="19721026">26. října 1972</DATE> o právní úpravě kolkovného, ve znění použitelném na věc v původním řízení, se výše kolkovného k vydání nebo prodloužení povolení k pobytu stanoví paušálně na 16 eur.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>CGIL a l’INCA podaly u Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud v Laziu) návrh na zrušení vyhlášky z roku 2011, přičemž uvedly, že poplatek, který musí být podle této vyhlášky uhrazen pro vydání a prodloužení povolení k pobytu státním příslušníkům pocházejícím ze třetích zemí, je nespravedlivý nebo nepřiměřený.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Předkládající soud měl za to, že je třeba i bez návrhu přezkoumat slučitelnost vnitrostátních pravidel – která ukládají platbu poplatku k vydání povolení pobytu, když stanoví zejména horní hranice v prováděcí právní úpravě – s ustanoveními unijního práva v dané oblasti.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládající soud s odkazem na rozsudek Komise v. Nizozemsko (C‑508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) uvádí, že právní předpisy dotčeného členského státu dodržují zásady uvedené ve směrnici 2003/109 pouze, pokud výše požadovaných poplatků, které nicméně mohou být v rámci rozpětí hodnot různé, nedosahují již od nejnižší hodnoty částek, které jsou příliš vysoké, a tedy nepřiměřené v porovnání s částkou, kterou musí uhradit státní příslušníci téhož státu k získání obdobného dokladu, jako je vnitrostátní průkaz totožnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Předkládající soud konkrétně připomněl, že v rozsudku Komise v. Nizozemsko (C‑508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) bylo uvedeno, že ustanovení právního řádu Nizozemského království, která již od nejnižší hodnoty poplatku požadovaného za vydání povolení k pobytu stanoví částku rovnající se přibližně sedminásobku poplatku požadovaného za vydání vnitrostátního průkazu totožnosti státnímu příslušníku dotyčného členského státu, jsou neslučitelná se zásadami uvedenými ve směrnici 2003/109.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>S ohledem na to, že podle předkládajícího soudu náklady na vydání průkazu totožnosti v Itálii v současné době činí přibližně 10 eur a že nejnižší částka stanovená vyhláškou z roku 2011 činí 80 eur, takže finanční zátěž uložená státnímu příslušníkovi třetí země, aby mu bylo vydáno povolení k pobytu v tuzemsku, je přibližně osmkrát vyšší, tento soud vyjadřuje s ohledem na rozsudek Komise v. Nizozemsko (C- 508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) pochybnosti, pokud jde o slučitelnost vnitrostátních ustanovení dotčených ve věci v původním řízení se zásadami směrnice 2003/109.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Tribunale amministrativo regionale per il Lazio rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Brání zásady stanovené směrnicí [...] 2003/109 [...] takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou předpisy uvedené v čl. 5 odst. 2b legislativního nařízení č. 286/1998, které stanoví, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>[ž]ádost o vydání a prodloužení povolení k pobytu podléhá zaplacení poplatku, jehož výše se stanoví v rozmezí mezi minimálně 80 a maximálně 200 eury vyhláškou Ministero dell’Economia e delle Finanze, vydanou ve spolupráci s Ministero dell’Interno, která stanoví rovněž způsob platby [...]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/>, přičemž se tak minimální výše poplatku stanoví přibližně na osminásobek nákladů za vydání vnitrostátního průkazu totožnosti?<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 2003/109 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která státním příslušníkům třetích zemí, kteří v dotyčném členském státě žádají o vydání či prodloužení povolení k pobytu, ukládá platbu poplatku, jehož výše činí 80 až 200 eur.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodů 4, 6 a 12 odůvodnění směrnice 2003/109, je jejím hlavním cílem integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou trvale usazeni v členských státech (rozsudek Komise v. Nizozemsko, C‑508/10, C:2012:243, bod 66).</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Je nutno uvést, že Soudní dvůr již uznal, že členské státy mohou podmínit vydání povolení a dokladů k pobytu na základě směrnice 2003/109 zaplacením poplatků a že při stanovení výše těchto poplatků mají prostor pro uvážení (rozsudek Komise v. Nizozemsko, C‑508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 64).</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Soudní dvůr však upřesnil, že posuzovací pravomoc přiznaná členským státům v tomto ohledu není neomezená a členské státy nemohou použít vnitrostátní právní úpravu, která může ohrozit dosažení cílů sledovaných směrnicí 2003/109 a tím ji zbavit užitečného účinku (viz rozsudek Komise v. Nizozemsko, C‑508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 65).</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Mimoto v souladu se zásadou proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva, musí být prostředky k provedení směrnice 2003/109 s to uskutečnit cíle sledované touto právní úpravou a nesmí překročit rámec toho, co je nezbytné k jejich dosažení (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Nizozemsko, C‑508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 75).</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>I když je tedy členským státům umožněno podmínit vydání povolení k pobytu na základě směrnice 2003/109 výběrem poplatků, nic to nemění na tom, že v souladu se zásadou proporcionality nemůže mít výše, ve které jsou stanoveny, za cíl ani za účinek vytvoření překážky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta přiznaného touto směrnicí, jakož i jiných práv, která<?PAGE NO="6"?> vyplývají z přiznání tohoto právního postavení, neboť jinak hrozí, že bude narušen jak cíl touto směrnicí sledovaný, tak i její duch (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Nizozemsko, C‑508/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 69).</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že výše poplatku dotčeného ve věci v původním řízení činí 80 eur za vydání a prodloužení povolení k pobytu na dobu delší než tři měsíce a kratší nebo rovnou jednomu roku, 100 eur za vydání a prodloužení povolení k pobytu na dobu delší než jeden rok a kratší nebo rovnou dvěma rokům a 200 eur za vydání povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývající rezidenty – EU.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Finanční dopad takového poplatku může být přitom pro některé státní příslušníky třetích zemí splňující podmínky stanovené směrnicí 2003/109 k vydání povolení k pobytu stanovených touto směrnicí značný, a to tím spíše, že s ohledem na dobu platnosti takových povolení musí tito státní příslušníci poměrně často žádat o prodloužení povolení a k částce tohoto poplatku se může připojit částka jiných poplatků stanovených dříve existující vnitrostátní právní úpravou, takže za takových okolností povinnost uhradit poplatek dotčený ve věci v původním řízení může představovat překážku pro to, aby uvedení státní příslušníci třetích zemí uplatnili svá práva přiznaná touto směrnicí.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobci ve věci v původním řízení a Komise jak v písemných vyjádřeních, tak na jednání uvedli, že na základě dříve existující stále platné italské právní úpravy je třeba každopádně jak pro vydání, tak pro prodloužení povolení k pobytu uhradit jiný poplatek ve výši 73,50 eura, a to nezávisle na době platnosti předmětného povolení k pobytu, přičemž se tato částka připojí k výši poplatku dotčeného ve věci v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Kromě toho z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v souladu s čl. 14a legislativního nařízení č. 286/1998 je polovina příjmů získaných výběrem poplatku dotčeného ve věci v původním řízení určena k financování nákladů na návrat státních příslušníků třetích zemí, nacházejících se na tuzemském území neoprávněně, do jejich země původu nebo předchozího pobytu, přičemž italská vláda tuto skutečnost na jednání potvrdila.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Argumentaci italské vlády, podle níž poplatek dotčený ve věci v původním řízení nemůže být nepřiměřený, jelikož příjem vyplývající z toho poplatku souvisí s činností týkající se nezbytného šetření za účelem ověření dodržování podmínek požadovaných k získání povolení k pobytu na základě směrnice 2003/109, přijmout nelze.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že směrnice 2003/109 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která státním příslušníkům třetích zemí, kteří v dotyčném členském státě žádají o vydání či prodloužení povolení k pobytu, ukládá platbu poplatku, jehož výše činí 80 až 200 eur, jelikož je takový poplatek nepřiměřený s ohledem na cíl sledovaný touto směrnicí a může vytvořit překážku pro výkon práv přiznaných touto směrnicí.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/51/EU ze dne <DATE ISO="20110511">11. května 2011</DATE>, brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která státním příslušníkům třetích zemí, kteří v dotyčném členském státě žádají o vydání či prodloužení povolení k pobytu, ukládá platbu poplatku, jehož výše činí 80 až 200 eur, jelikož je takový poplatek nepřiměřený s ohledem na cíl sledovaný touto směrnicí a může vytvořit překážku pro výkon práv přiznaných touto směrnicí.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>