<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-378/21</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62021CC0378</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:657">EU:C:2022:657</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – věc C‑378/21</HT></P><P><HT TYPE="SC">Finanzamt Österreich (DPH fakturovaná omylem koncovým spotřebitelům)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20220908">8. září 2022</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑378/21</P><P>P GmbH</P><P>za účasti:</P><P>Finanzamt Österreich</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzgericht (Rakousko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daň z přidané hodnoty</KEYWORD><KEYWORD>Mylná výše daňové sazby</KEYWORD><KEYWORD>Oprava daňové povinnosti</KEYWORD><KEYWORD>Faktická nemožnost opravy již vystavených faktur</KEYWORD><KEYWORD>Zbytnost opravy faktur, jestliže příjemci plnění nejsou osobami povinnými k dani</KEYWORD><KEYWORD>Neexistence nebezpečí ztráty daňových příjmů</KEYWORD><KEYWORD>Námitka bezdůvodného obohacení</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Právo upravující daň z přidané hodnoty je pro osoby povinné k dani, které tuto daň od svých zákazníků vlastně pouze vybírají na účet státu, rizikovou oblastí práva. Použije-li osoba povinná k dani chybně například příliš nízkou sazbu daně, přesto dluží správnou (vyšší) daň, kterou musí odvést státu. Platí to i tehdy, když vyšší DPH nemůže z právních nebo faktických důvodů dodatečně přenést na své zákazníky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V tomto řízení o předběžné otázce musí Soudní dvůr rozhodnout o opačném případu, kdy osoba povinná k dani celý rok nesprávně prováděla výpočet s použitím příliš vysoké sazby daně, kterou uváděla na faktuře a odváděla. Smí si stát tuto nadměrnou DPH ponechat nebo ji musí vrátit osobě povinné k dani? Po hmotněprávní stránce totiž daň v této výši vůbec nevznikla. Na druhé straně byly vystaveny faktury, na nichž byla uvedena nadměrná daň a které by mohly zákazníky svádět k nadměrnému odpočtu daně na vstupu. Je tedy nezbytné tyto faktury nejdříve opravit? Platí to i tehdy, když byly služby poskytnuty výlučně koncovým spotřebitelům, kteří nemají nárok na odpočet daně a nemohou jej tedy ani uplatnit?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>S přihlédnutím k povaze DPH jako spotřební daně by měl poskytovatel DPH, kterou zákazník zaplatil navíc, tomuto zákazníkovi vrátit. Není-li to ale právně možné (např. pokud byla cena sjednána jako pevná cena) nebo fakticky vyloučené (např. protože zákazníky jmenovitě nezná), vyvstává otázka, kdo se smí mylnou výší daně v konečném důsledku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>obohatit<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> – stát, nebo osoba povinná k dani, která se mýlila?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Unijní právní rámec určuje směrnice 2006/112/ЕS o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>) ve znění platném pro sporný rok (2019), která byla v tomto ohledu naposledy pozměněna směrnicí Rady 2018/2057 ze dne <DATE ISO="20181220">20. prosince 2018</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="329" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 329, s. 3</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 73 směrnice o DPH se týká základu daně a zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Při dodání zboží nebo poskytnutí služby jiných, než jsou plnění uvedená v článcích 74 až 77, zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží nebo poskytnutí služby, včetně dotací přímo vázaných k ceně těchto plnění.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 78 směrnice o DPH stanoví položky, které se zahrnují do základu daně, a položky, které se do něj nezahrnují:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Základ daně zahrnuje tyto položky:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>daně, cla, dávky a poplatky, s výjimkou samotné DPH; […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 193 směrnice o DPH pak definuje, kdo je osobou povinnou tuto daň odvést:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Daň je povinna odvést osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou případů, kdy daň odvádí jiná osoba podle článků 194 až 199b a článku 202.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 168 písm. a) směrnice o DPH se týká rozsahu odpočtu daně a zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Jsou-li zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění osoby povinné dani, má tato osoba nárok ve členském státě, v němž tato plnění uskutečňuje, odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, tyto částky:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>DPH, která je splatná nebo byla odvedena v tomto členském státě za zboží, jež jí bylo nebo bude dodáno, nebo za službu, jež jí byla nebo bude poskytnuta jinou osobou povinnou k dani; […]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 203 směrnice o DPH upravuje daňovou povinnost jejím uvedením na faktuře.</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Daň z přidané hodnoty je povinna odvést každá osoba, která uvede tuto daň na faktuře.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 220 odst. 1 směrnice o DPH upravuje povinnost vystavit fakturu:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Každá osoba povinná k dani zajistí, že buď ona sama, nebo pořizovatel zboží nebo příjemce služby, nebo jejím jménem a na její účet třetí osoba vystaví fakturu v těchto případech:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>za dodání zboží nebo poskytnutí služby jiné osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani; […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rakouské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 11 odst. 1 bodu 1 Bundesgesetz über die Besteuerung der Umsätze (spolkový zákon o zdanění obratů, zkráceně Umsatzsteuergesetz 1994 [zákon o dani z obratu z roku 1994], dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>UStG<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>) upravuje povinnost vystavit fakturu:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Poskytuje-li podnikatel plnění ve smyslu § 1 odst. 1 bodu 1, je oprávněn vystavit faktury. Poskytne-li tato plnění jinému podnikateli pro potřeby jeho podniku nebo právnické osobě, která není podnikatelem, je povinen vystavit faktury. Uskuteční-li podnikatel zdanitelné dodání nebo plnění v souvislosti s pozemkem osobě, která není podnikatelem, je povinen vystavit fakturu. Podnikatel musí splnit povinnost vystavit fakturu ve lhůtě šesti měsíců po uskutečnění plnění.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ustanovení § 11 odst. 12 UStG se týká daňové povinnosti v případě neoprávněného uvedení daně a zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Pokud podnikatel na faktuře za dodání zboží nebo poskytnutí služby odděleně uvedl částku daně, kterou podle tohoto spolkového zákona z tohoto plnění nedluží, je povinen odvést tuto částku na základě faktury, pokud ji vůči odběrateli dodaného zboží nebo příjemci služby náležitě neopraví. V případě opravy platí § 16 odst. 1 obdobně.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ustanovení § 239a Bundesgesetz über allgemeine Bestimmungen und das Verfahren für die von den Abgabenbehörden des Bundes, der Länder und Gemeinden verwalteten Abgaben (spolkový zákon o obecných ustanoveních a postupu týkajícím se daní spravovaných daňovými orgány spolkového státu, spolkových zemí a obcí, zkráceně Bundesabgabenordnung-BAO [spolkový daňový řád]) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Je-li daní, kterou má být v souladu s účelem daňového ustanovení hospodářsky zatížena jiná osoba než osoba povinná k dani, zatížen hospodářsky někdo jiný než osoba povinná k dani, neprovede se:</P><PARAG IDENTIFIER="239A.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>připsání na daňový účet,</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="239A.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>vrácení, překnihování nebo přeúčtování salda a</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="239A.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>použití k umoření daňových dluhů,</ALINEA><ALINEA>pokud by to vedlo k bezdůvodnému obohacení osoby povinné k dani.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav a řízení o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Účastník řízení, který podal stížnost k předkládajícímu soudu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>P GmbH<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) je společnost s ručením omezeným podle rakouského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Tato společnost provozuje kryté hřiště. Ve sporném roce 2019 účtovala společnost P GmbH k odměně za své služby (vstupné na kryté hřiště) běžnou rakouskou sazbu daně ve výši 20 %. Ve skutečnosti však tyto služby poskytované společností P GmbH podléhaly ve sporném roce 2019 snížené sazbě daně ve výši 13 % (jedna ze snížených sazeb daně platná ve sporném roce v Rakousku podle čl. 98 odst. 1 směrnice o DPH).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Společnost P GmbH vystavovala zákazníkům při zaplacení vstupného doklady z registrační pokladny, které jsou fakturami na malé částky podle § 11 odst. 6 UStG 1994 (zjednodušené faktury podle článku 238 směrnice o DPH ve spojení s jejím článkem 226b). Ve sporném roce 2019 vystavila společnost P GmbH celkem <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> faktur. Zákazníci společnosti P GmbH byli v roce 2019 výlučně koneční spotřebitelé, kteří nemají nárok na odpočet daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Společnost P GmbH opravila své přiznání k DPH za rok 2019, aby od finančního úřadu dosáhla vrácení daně zaplacené navíc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Finanční úřad tuto opravu odmítl ze dvou důvodů: 1. Společnost P GmbH dluží vyšší DPH na základě faktur, dokud své faktury neopraví. 2. DPH nezaplatila společnost P GmbH, nýbrž její zákazníci. Společnost P GmbH by se tak při opravě DPH obohatila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Proti tomuto rozhodnutí podala společnost P GmbH žalobu. Bundesfinanzgericht (Spolkový finanční soud, Rakousko), který je pro tuto žalobu příslušný, přerušil řízení a v rámci řízení o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU předložil Soudnímu dvoru tyto otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.P><TXT>Je podle článku 203 směrnice o DPH povinen zaplatit daň z přidané hodnoty vystavitel faktury, pokud – jako v případě, jako je tento – nemůže dojít k ohrožení daňových příjmů, protože příjemci služeb jsou koneční spotřebitelé, kteří nemají nárok na odpočet daně?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku, tedy že vystavitel faktury je povinen odvést DPH podle čl. 203 směrnice o DPH:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>J e možné neprovést opravu faktur vůči příjemcům plnění, pokud je na jedné straně vyloučeno ohrožení daňových příjmů a na druhé straně je oprava faktur fakticky nemožná?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Brání opravě daně z přidané hodnoty skutečnost, že daň zaplatili koneční spotřebitelé v rámci úplaty a osoba povinná k dani se tak opravou daně z přidané hodnoty obohatí?<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>V řízení před Soudním dvorem předložily písemné vyjádření Rakouská republika a Evropská komise. Soudní dvůr podle čl. 76 odst. 2 jednacího řádu rozhodl, že se nebude konat ústní část řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K předběžným otázkám a postupu jejich posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Předkládající soud se dvěma předběžnými otázkami táže na výklad článku 203 směrnice o DPH. Ten stanoví daňovou povinnost každému, kdo vystaví fakturu s DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Z otázek a popsaných skutkových okolností vyplývá, že v projednávané věci je vyloučeno, že zákazníci společnosti P GmbH mají nárok na odpočet daně, protože se jednalo výlučně o konečné spotřebitele (nebyly to tedy osoby povinné k dani). Při zpoplatněném používání vnitřního hřiště si lze sotva představit, že by osoba povinná k dani použila vstupenku prodanou společností pro účely svých zdaněných plnění (viz článek 168 směrnice o DPH).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Společnost P GmbH ovšem ve sporném roce vystavila <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> faktur pro pravděpodobně <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> různých uživatelů hřiště. Je možné, že mezi nimi byla přece jen nějaká osoba povinná k dani, která tuto fakturu – právem či neprávem – použila, aby uplatnila příslušný odpočet daně. I když otázky předkládajícího soudu takovou situaci vylučují, jedná se o prakticky relevantnější konstelaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu nejprve podám výklad článku 203 směrnice o DPH za předpokladu, že s <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> fakturami s daní uvedenou v nadměrné výši není spojeno žádné nebezpečí ztráty daňových příjmů (k tomu bod B). Následně budu vycházet z toho, že určité nebezpečí ztráty daňových příjmů nelze vyloučit (k tomu bod C). Na to pak navazuje otázka opravy daňové povinnosti podle článku 203 směrnice o DPH, u níž je nutno posoudit rovněž nezbytnost opravy <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> faktur (k tomu bod D). Závěrem posoudím, zda lze uplatnit námitku bezdůvodného obohacení společnosti P GmbH, jestliže zákazníci zaplatili cenu v plné výši (k tomu bod E).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K daňové povinnosti podle článku 203 směrnice o DPH bez nebezpečí ztráty daňových příjmů</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">DPH nesprávně uvedená na faktuře</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Podle článku 203 směrnice o DPH je daň z přidané hodnoty povinna odvést každá osoba, která uvede tuto daň na faktuře. Podle článku 193 směrnice o DPH je ovšem daň povinna odvést osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby. Vzhledem k tomu, že tato osoba povinná k dani podle čl. 220 odst. 1 bodu 1 směrnice o DPH je povinna vystavit fakturu přinejmenším jiné osobě povinné k dani, znamenalo by to druhou daňovou povinnost za stejné plnění. Článek 203 směrnice o DPH musí být proto vykládán restriktivně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>V opačném případě by osoba povinná k dani, která správně účtuje o zdanitelném plnění, musela DPH odvést dvakrát: jednou podle článku 203 směrnice o DPH a jednou podle jejího článku 193. Normotvůrce nemohl posledně uvedené zamýšlet. Článek 203 směrnice o DPH má vlastní smysl pouze, pokud stanoví daňovou povinnost nad rámec článku 193 směrnice. Vzhledem k tomu, že cílem článku 203 směrnice je vyloučit nebezpečí ztráty daňových příjmů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Takto výslovně mimo jiné rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210318">18. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>P (tankovací karty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:215">EU:C:2021:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>EN.SA.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑712/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:374">EU:C:2019:374</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> (blíže k tomu bod 30 a násl. níže), nemůže zahrnovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>normální případ<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, v němž osoba povinná k dani vystaví správnou fakturu. Z toho vyplývá, že článek 203 směrnice o DPH zahrnuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>pouze<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> DPH fakturovanou bezdůvodně, tedy DPH, která ze zákona nemá být odvedena, přesto však byla uvedena na faktuře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V projednávané věci byla na fakturách uvedena příliš vysoká částka daně (použitím běžné místo snížené sazby daně). Z toho vyplývající rozdíl, tj. příliš vysoká částka, byl tedy na faktuře uveden bezdůvodně. Je možné, že tento rozdíl je podle článku 203 směrnice o DPH povinna odvést osoba, která vystavila fakturu, jsou-li splněny další podmínky. Zbývající částka musí být odvedena již podle článku 193 směrnice o DPH a je nesporná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pojmu faktura ve smyslu článku 203 směrnice o DPH</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou doklady z registrační poklady tzv. fakturami na malé částky, které podle článku 238 směrnice o DPH ve spojení s jejím článkem 226b nemusí obsahovat všechny náležitosti. Avšak i na těchto fakturách musí být uvedena DPH, která má být odvedena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Tato faktura je faktura vystavená podle hlavy XI kapitoly 3 oddílů 3 až 6, která tak podle čl. 178 písm. a) opravňuje k odpočtu daně podle čl. 168 písm. a) směrnice o DPH. Na rozdíl od názoru Komise není v tomto ohledu relevantní, zda společnost P GmbH byla vůbec povinna vystavit konečným spotřebitelům příslušné faktury – proti tomuto hovoří čl. 220 odst. 1 bod 1 směrnice o DPH. Článek 203 směrnice o DPH navazuje pouze na existenci faktury a podle svého znění zahrnuje rovněž takzvané faktury na malé částky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Skutečnost, že se daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH týká rovněž DPH, která byla bezdůvodně (nadměrně) zvlášť uvedena na fakturách na malé částky, je v souladu s dosavadní judikaturou Soudního dvora týkající se účelu článku 203 směrnice o DPH. Podle této judikatury smysl a účel článku 203 směrnice o DPH spočívá ve vyloučení nebezpečí ztráty daňových příjmů, které může vzniknout z uplatnění neoprávněného odpočtu daně zaplacené na vstupu na základě faktury příjemcem této faktury<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Takto výslovně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210318">18. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>P (tankovací karty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:215">EU:C:2021:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>EN.SA.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑712/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:374">EU:C:2019:374</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rusedespred</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:233">EU:C:2013:233</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130131">31. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Stroy trans</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑642/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:54">EU:C:2013:54</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130131">31. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>LVK</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑643/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:55">EU:C:2013:55</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Je pravda, že nárok na odpočet existuje jen u těch daní, které souvisí s plněním podléhajícím DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19891213">13. prosince 1989</DATE>, <NAME.CASE>Genius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑342/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:635">EU:C:1989:635</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Daňové příjmy jsou však ohroženy, pokud adresát faktury, v níž je bezdůvodně uvedena DPH, může tuto fakturu použít ještě k uplatnění práva na odpočet podle článku 168 směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Takto výslovně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), s odkazem na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000919">19. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nelze totiž vyloučit, že daňová správa nebude moci včas zjistit, že využití formálně přiznaného práva na odpočet brání hmotněprávní důvody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Účelem článku 203 směrnice o DPH v případě bezdůvodně uvedené DPH ae tedy srovnatelný souběh odpočtu daně na vstupu <HT TYPE="ITALIC">příjemce</HT> faktury a daňového dluhu <HT TYPE="ITALIC">vystavitele</HT> faktury, jaký by také obvykle existoval v případě správné faktury mezi poskytovatelem plnění a jeho příjemcem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>V tomto smyslu viz rovněž moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>EN.SA</NAME.CASE>. (<NO.CASE>C‑712/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:35">EU:C:2019:35</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. Podle znění článku 203 směrnice o DPH není přitom nezbytné, aby příjemce faktury odpočet skutečně provedl. Postačuje, že existuje nebezpečí, že by takovýto odpočet mohl být proveden. Z toho vyplývá, že – jak správně zdůrazňuje Rakousko – se v souladu se smyslem a účelem vztahuje na všechny faktury, které mohou příjemce faktury svést k odpočtu daně na vstupu. Jak bylo uvedeno výše (body 28 a násl.), je tomu tak rovněž u faktur na malé částky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K nezbytnosti nebezpečí ztráty daňových příjmů</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>V konečném důsledku ručí tedy vystavitel faktury nezávisle na zavinění za riziko (tedy abstraktně), že na základě této (nesprávné) faktury může její příjemce provést neoprávněný odpočet daně. Jedná se o abstraktní odpovědnost vystavitele faktury. Tato odpovědnost platí rovněž v případě omylu ohledně správné sazby daně, jestliže je jako v projednávané věci na<?PAGE NO="7"?> faktuře uvedena základní sazba místo snížené sazby daně. Podmínkou ale je, jak správně zdůrazňuje Komise, že existuje nebezpečí neoprávněného (nadměrného) odpočtu daně zaplacené na vstupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Není proto jisté, zda je článek 203 směrnice o DPH v projednávané věci relevantní. Podle článku 168 směrnice o DPH může odpočet daně zaplacené na vstupu uplatnit pouze osoba povinná k dani (při splnění dalších podmínek). Konečný spotřebitel z <HT TYPE="ITALIC">podstaty věci</HT> nárok na odpočet daně nemá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>(Abstraktní) nebezpečí neoprávněného odpočtu daně osobou nepovinnou k dani se naproti tomu blíží nule, odhlédneme-li od případu podniku ve fázi založení. Jeho odpočet daně na vstupu správce daně beztak z důvodu neexistence zdanitelných plnění prověřuje podrobněji. Zřejmě také proto vychází předkládající soud z toho, že v situaci, jako je ta v projednávané věci, <HT TYPE="ITALIC">nemůže</HT> existovat nebezpečí ztráty daňových příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Pokud článek 203 směrnice o DPH představuje skutkovou podstatu vyznačující se existencí nebezpečí, takovéto nebezpečí je ze své podstaty vyloučeno, protože příjemci plnění a faktury jsou výlučně osobami, které nejsou osobami povinným k dani, nýbrž konečnými spotřebiteli, takže článek 203 směrnice o DPH se nepoužije.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Na první otázku lze proto odpovědět takto: Jsou-li příjemci plnění konečnými spotřebiteli, kteří nemají nárok na odpočet daně zaplacené na vstupu, vystavitel faktury nedluží DPH podle článku 203 směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K daňové povinnosti podle článku 203 směrnice o DPH v případě nebezpečí ztráty daňových příjmů, které nelze vyloučit</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Zejména Rakousko popírá tvrzení předkládajícího soudu, že nehrozí nebezpečí ztráty daňových příjmů. Ačkoliv se zdá pravděpodobné, že uživateli krytého hřiště jsou pouze koneční spotřebitelé, a nikoliv osoby povinné k dani z přidané hodnoty, přesto nelze <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> vyloučit, že při počtu <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> vstupenek (resp. faktur) mezi těmito uživateli případně nebyla jedna či více osob povinných k dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Lze si představit například situaci, kdy kryté hřiště navštíví otec se svým synem. Je-li tento otec osobou povinnou k dani (např. nezávislý fotograf), pak by existovalo přinejmenším abstraktní nebezpečí, že tuto fakturu – důvodně (prodá tam pořízené fotografie) nebo bezdůvodně (jedná-li se o soukromé fotografie) – zahrne do přiznání k DPH a uplatní nadměrný odpočet daně na vstupu. V tomto rozsahu by byl použitelný článek 203 směrnice o DPH. V konečném důsledku je ale úkolem předkládajícího soudu, aby posoudil, zda a v jakém rozsahu existuje abstraktní nebezpečí časového souběhu daňové povinnosti poskytovatele a odpočtu daně příjemce plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>I v případě, že jisté abstraktní riziko nelze v konkrétních případech vyloučit, neznamená to však, že se daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH vztahuje na všech <FT TYPE="NUMBER">22557</FT> faktur. Takováto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>logika nakažení<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> – protože nelze vyloučit, že takovouto fakturu dostala nějaká osoba povinná k dani, spadají všechny faktury do působnosti článku 203 směrnice – je právu upravujícímu DPH cizí a Rakousko ji ani blíže neodůvodňuje.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Daňová povinnost podle článku 203 směrnice se týká konkrétní nesprávné faktury. Případně lze odhadem, který zpravidla lze v daňovém právu procesním použít, stanovit počet abstraktně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>nebezpečných faktur<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a daňovou povinnost podle článku 203 směrnice o DPH omezit na tento počet. Posledně uvedené je rovněž v souladu se zásadou neutrality, podle níž osoba povinná k dani coby výběrčí daně na účet státu zásadně nemá být sama daní z přidané hodnoty zatížena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080313">13. března 2008</DATE>, <NAME.CASE>Securenta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑437/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:166">EU:C:2008:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040401">1. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Bockemühl</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑90/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:206">EU:C:2004:206</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V projednávané věci lze s ohledem na druh zdanitelného plnění (oprávnění ke vstupu na vnitřní hřiště), které uplatní osoba povinná k dani nanejvýš výjimečně, vycházet z velmi nízkého potenciálu nebezpečí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu lze odpověď na první otázku doplnit takto: V rozsahu, v němž mezi příjemci faktur byly i osoby povinné k dani, naproti tomu platí daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH. Podíl těchto faktur zakládajících abstraktní nebezpečí musí být případně stanoven odhadem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mylná výše sazby daně a povinnost opravit faktury</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž platí článek 203 směrnice o DPH, vyvstává otázka možnosti opravy těchto faktur za účelem snížení nadměrné daňové povinnosti (na základě faktury) na daň, která má být odvedena podle hmotného práva (na základě zdanitelného plnění) podle článku 193 směrnice o DPH. Otázka by stejnou měrou vyvstala, kdyby Soudní dvůr oproti mému návrhu rozšířil daňovou povinnost podle článku 203 směrnice o DPH rovněž na faktury vystavené konečným spotřebitelům nepovinným k dani.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Judikatura Soudního dvora týkající se možnosti opravy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že směrnice o DPH neobsahuje žádná ustanovení o opravě DPH bezdůvodně uvedené na faktuře jejím vystavitelem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Takto výslovně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210318">18. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>P (tankovací karty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:215">EU:C:2021:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Reemtsma Cigarettenfabriken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000919">19. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Dokud tedy tato mezera nebude unijním normotvůrcem vyplněna, je na členských státech, aby nalezly řešení tohoto problému<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Karageorgou a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/02 až C‑80/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:604">EU:C:2003:604</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000919">19. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19891213">13. prosince 1989</DATE>, <NAME.CASE>Genius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑342/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:635">EU:C:1989:635</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pro toto řešení ovšem Soudní dvůr vypracoval dva přístupy, k nimž musí členské státy přihlížet.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Je zaprvé úkolem členský států, aby za účelem zajištění neutrality DPH stanovily ve svých vnitrostátních právních řádech možnost opravy <HT TYPE="ITALIC">každé</HT> bezdůvodně vyfakturované daně, pokud vystavitel faktury prokáže <HT TYPE="ITALIC">dobrou víru</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210318">18. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>P (tankovací karty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:215">EU:C:2021:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200702">2. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Terracult</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑835/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:520">EU:C:2020:520</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>EN.SA.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑712/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:374">EU:C:2019:374</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130131">31. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Stroy trans</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑642/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:54">EU:C:2013:54</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19891213">13. prosince 1989</DATE>, <NAME.CASE>Genius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑342/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:635">EU:C:1989:635</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>To podle názoru Soudního dvora vylučuje například vnitrostátní úpravu, která vylučuje opravu daně po zahájení daňové kontroly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210318">18. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>P (tankovací karty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:215">EU:C:2021:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Totéž platí, je-li oprava daňové povinnosti vystavitele, který fakturu vystavil v dobré víře, podmíněna opravou faktur, která fakticky není možná, protože jména příjemců faktur nejsou známa. Takováto podmínka by byla nepřiměřená<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>V tomto smyslu k nesplnitelné podmínce viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rusedespred</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:233">EU:C:2013:233</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>A dále zásada neutrality DPH vyžaduje, aby bylo možné opravit bezdůvodně vyfakturovanou daň z přidané hodnoty, pokud vystavitel faktury včas a zcela odstraní nebezpečí ztráty daňových příjmů, <HT TYPE="ITALIC">aniž</HT> mohou členské státy takovou opravu podmínit dobrou vírou vystavitele faktury<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200702">2. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Terracult</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑835/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:520">EU:C:2020:520</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>EN.SA.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑712/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:374">EU:C:2019:374</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130131">31. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>LVK</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑643/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:55">EU:C:2013:55</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Karageorgou a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/02 až C‑80/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:604">EU:C:2003:604</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000919">19. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato oprava nesmí navíc záviset na uvážení daňové správy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000919">19. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Oprava daňové povinnosti vystavitele faktury jednajícího v dobré víře</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Z této judikatury vyplývá, že osoba povinná k dani, která prokáže dobrou víru, může neodůvodněně vyúčtovanou daň z přidané hodnoty (myšlena je její daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH) opravit navzdory ne zcela vyloučenému nebezpečí ztráty daňových příjmů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19891213">13. prosince 1989</DATE>, <NAME.CASE>Genius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑342/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:635">EU:C:1989:635</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Tato judikatura<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Výchozím bodem byl rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19891213">13. prosince 1989</DATE>, <NAME.CASE>Genius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑342/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:635">EU:C:1989:635</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Od té doby je tato část textu trvale opakována, aniž by ovšem kdy bylo skutečně objasněno, proč a za jakých podmínek lze v této souvislosti hovořit o osobě povinné k dani jednající v dobré víře – srovnej jen rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210318">18. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>P (tankovací karty)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:215">EU:C:2021:215</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200702">2. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Terracult</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑835/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:520">EU:C:2020:520</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>EN.SA.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑712/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:374">EU:C:2019:374</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130131">31. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Stroy trans</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑642/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:54">EU:C:2013:54</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> přihlíží ke skutečnosti, že poskytovatel plnění (který také vystavuje fakturu resp. ji zčásti musí vystavit – viz článek 220 směrnice o DPH) má pouze funkci výběrčího daní na účet státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211111">11. listopadu 2021</DATE>, <NAME.CASE>ELVOSPOL</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:911">EU:C:2021:911</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201015">15. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>E. (DPH – snížení daňového základu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:829">EU:C:2020:829</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>A-PACK CZ</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑127/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:377">EU:C:2019:377</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171123">23. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Di Maura</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑246/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:887">EU:C:2017:887</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080313">13. března 2008</DATE>, <NAME.CASE>Securenta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑437/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:166">EU:C:2008:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040401">1. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Bockemühl</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑90/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:206">EU:C:2004:206</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Komise jej v písemném vyjádření dokonce označuje za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>prodlouženou ruku finančního úřadu<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Plní-li tuto funkci v dobré víře, pak musí stát, který jej jako výběrčího daně zapojil, odpovídat za následky případných chyb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce přesně nevyplývá, proč společnost P GmbH použila nesprávnou sazbu daně. Předkládající soud proto musí ověřit, zda lze v tomto smyslu v projednávané věci hovořit o vystaviteli faktury v dobré víře. Přitom je ovšem nutno vzít v úvahu, že správná sazba daně někdy závisí na složitých právních definicích, a nelze ji proto vždy jednoznačně určit. V takových případech existuje vysoké riziko právního omylu. Čím komplexnější je směrnice o DPH resp. vnitrostátní zákon o DPH, tím vyšší je toto riziko pro osobu povinnou k dani.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Pokud tedy byla nesprávná sazba daně použita pouze z důvodu nesprávného právního posouzení (právní omyl), lze podle mého názoru vycházet z toho, že vystavitel faktury jednal v dobré víře. Příkladem může být situace, kdy je příslušná sazba daně sporná a osoba povinná k dani se – jak se ukáže později – rozhodla pro nesprávný názor. Něco jiného může platit, pokud se osoba povinná k dani výší sazby daně vůbec nezabývá, tedy pokud bylo jednoznačné, jaká sazba daně se použije. Takovýto právní omyl by nebyl pochopitelný ani vysvětlitelný, takže v takovém případě bych o vystaviteli faktury jednajícím v dobré víře v tomto smyslu nehovořila. Rozhodující tedy je, zda lze osobě povinné k dani coby výběrčímu daní na účet státu vytýkat vystavení chybné faktury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Konstatuje-li tedy předkládající soud, že společnost P GmbH při použití nesprávné běžné sazby daně jednala v tomto smyslu v dobré víře, pak není relevantní, zda bylo odstraněno nebezpečí ztráty daňových příjmů. Vzhledem k tomu, že nebezpečí ztráty daňových příjmů vyplývá ze samotné existence chybných faktur, nebyla by oprava faktur pro opravu daňové povinnosti ani nezbytná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Oprava daňové povinnosti nezávisle na dobré víře vystavitele faktury</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Otázka opravy faktur za účelem odstranění nebezpečí ztráty daňových příjmů ale vzniká, jestliže předkládající soud dospěje k závěru, že osoba povinná k dani nejednala při vystavení faktury v dobré víře. V tom případě může být daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH opravena pouze, pokud bylo nebezpečí ztráty daňových příjmů včas a v plném rozsahu odstraněno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Ovšem, jak dále uvádí Soudní dvůr, opatření, jež mají členské státy možnost přijmout k zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům, nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů. Nemohou být tedy uplatňována způsobem, který by zpochybňoval neutralitu DPH, která je základní zásadou společného systému DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000919">19. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Schmeink &amp; Cofreth a Strobel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑454/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:469">EU:C:2000:469</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a zde citovaná judikatura).</P></NOTE>. To platí zejména pro znaky abstraktního rizika (k tomu již výše body 30 a násl.).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pokud je vrácení DPH – myšleno je snížení DPH, která má být odvedena podle článku 203 směrnice o DPH – vzhledem k podmínkám, za kterých lze podat žádost o vrácení daně, nemožné či nepřiměřeně náročné, mohou proto uvedené zásady vyžadovat, aby členské státy upravily nástroje a procesní způsoby potřebné k tomu, aby osobě povinné k dani bylo umožněno získat zpět bezdůvodně vyfakturovanou daň<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Reemtsma Cigarettenfabriken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu však v projednávané věci neexistuje nebezpečí ztráty daňových příjmů. V tom případě není nezbytná ani oprava faktur.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K nakládání s faktickou nemožností opravy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Existuje-li však přece jen určité nebezpečí (viz body 38 a násl. výše) – což musí posoudit předkládající soud a v případě nutnosti může postupovat odhadem – byla by pro odstranění tohoto nebezpečí ztráty daňových příjmů, která vyplývá z existence těchto chybných faktur, v zásadě zapotřebí oprava.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Předkládající soud se přitom táže, zda je možné na této zásadě trvat, je-li oprava dotčených faktur fakticky nemožná, protože příjemci faktur nejsou známi. Vyžadovat od vystavitele faktury něco nemožného by mohlo představovat nepřiměřený požadavek. Na druhé straně vystavitel faktury, jak zdůrazňuje Rakousko, sám svým chováním toto riziko nebezpečí ztráty daňových příjmů přivodil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Podle mého názoru řešení v takových případech – existujícího nebezpečí ztráty daňových příjmů a faktické nemožnosti opravy chybně vystavených faktur – závisí také na posouzení příslušné chyby. To je v souladu s judikaturou Soudního dvora, který chrání vystavitele faktury jednajícího v dobré víře (k tomu body 52 a násl. výše), zatímco vystavitel faktury nejednající v dobré víře musí nebezpečí ztráty daňových příjmů odstranit. Je-li to možné pouze cestou opravy faktur, pak jde její nemožnost k jeho tíži.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že nebezpečí ztráty daňových příjmů vychází z existence nesprávných faktur, musí být tyto faktury zásadně opraveny. Nepodaří-li se to, nelze ani snížit daňovou povinnost podle článku 203 směrnice o DPH. Na rozdíl od názoru Komise je v tomto smyslu irelevantní, zda vůbec existovala povinnost vystavit fakturu, neboť se jedná o odstranění daňové povinnosti k DPH vzniklé na základě nesprávné faktury (viz body 25 a násl. výše).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Unijní právo, zejména zásady proporcionality a neutrality daně z přidané hodnoty, vyžaduje možnost opravy daňové povinnosti na DPH, která má podle článku 203 směrnice o DPH podobu abstraktní odpovědnosti za nebezpečí. Povinnost připustit opravu existuje nezávisle na odstranění tím vzniklého nebezpečí ztráty daňových příjmů, jestliže vystavitel faktury jednal v dobré víře, protože se např. pouze dopustil právního omylu. V případě, že nejednal v dobré víře, musí být nebezpečí ztráty daňových příjmů odstraněno. K tomu je zásadně nezbytné provést opravu faktury. Nemůže-li tak vystavitel faktury učinit, spadá tato nemožnost do oblasti jeho rizika. V tom případě zůstává zachována daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">E.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K námitce bezdůvodného obohacení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Podotázkou 2b se předkládající soud táže, zda opravě daňové povinnosti podle článku 203 směrnice o DPH brání, že nadměrnou DPH zaplatil konečný spotřebitel v rámci ceny, takže by se v konečném důsledku obohatila pouze osoba povinná k dani poskytující plnění (v projednávané věci společnost P GmbH).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Unijní právo nebrání tomu, aby vnitrostátní právo (jako je § 239a BAO v projednávané věci) odmítlo vrácení bezdůvodně vybraných daní, které by vedly k bezdůvodnému obohacení oprávněných osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000921">21. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Michaïlidis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/98 až C‑442/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:479">EU:C:2000:479</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880324">24. března 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>104/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:171">EU:C:1988:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0006">6</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Avšak <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>zásada zákazu bezdůvodného obohacení […] musí být uplatňována v souladu s takovými zásadami, jako je zásada rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Jak ale již Soudní dvůr rozhodl, o obohacení se nejedná již tehdy, když byla daň, která je v rozporu s unijním právem, přenesena v ceně na konečného spotřebitele. Osobě povinné k dani samotné, jestliže byla daň v plném rozsahu začleněna do ceny, mohla vzniknout hospodářská újma související se snížením objemu jejích tržeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110906">6. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Lady &amp; Kid a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:540">EU:C:2011:540</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a bod 56), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970114">14. ledna 1997</DATE>, <NAME.CASE>Comateb a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/95 až C‑218/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:12">EU:C:1997:12</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V projednávané věci by byl podnik, který by byl konkurentem společnosti P GmbH a požadoval stejnou cenu, zatížen daní z přidané hodnoty ve výši pouze 13/113 ceny a nikoliv daní z přidané hodnoty ve výši 20/120 ceny. Při stejné ceně by společnost P GmbH měla v důsledku svého omylu ohledně výše sazby daně menší ziskovou marži než srovnatelný konkurent. Při stejné ziskové marži by společnost P GmbH musela v důsledku svého omylu účtovat vyšší cenu, což by opět byla konkurenční nevýhoda. To v projednávané věci hovoří proti bezdůvodnému obohacení společnosti P GmbH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr dále uvedl, podmínkou úspěšnosti námitky je obohacení ze strany členského státu, aby hospodářská zátěž osoby povinné k dani, kterou jí způsobila bezdůvodně vybraná daň, byla <HT TYPE="ITALIC">zcela neutralizována</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130516">16. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Alakor Gabonatermelő és Forgalmazó Kft.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑191/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:315">EU:C:2013:315</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). To si lze představit například v situaci, kdy členský stát zároveň dotoval neodůvodněně zvýšenou cenu. Tak tomu ale v projednávané věci není.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Existence a rozsah bezdůvodného obohacení, které by osobě povinné k dani přineslo vrácení daně vybrané v rozporu s právem Společenství, proto mohou být, jak tvrdí Soudní dvůr, zjištěny pouze na základě ekonomické analýzy, která přihlédne ke všem rozhodným skutečnostem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031002">2. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>Weber's Wine World a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:53">EU:C:2003:53</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Důkazní břemeno bezdůvodného obohacení přitom nese členský stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Takto lze chápat výklad v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880324">24. března 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>104/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:171">EU:C:1988:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Stejným směrem se ubírá rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110906">6. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Lady &amp; Kid a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:540">EU:C:2011:540</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který ohledně nevrácení daní, které neměly být odvedeny, hovoří o výjimce, kterou je třeba vykládat restriktivně. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000921">21. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Michaïlidis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/98 a C‑442/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:479">EU:C:2000:479</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V případě nepřímých daní (totéž platí v projednávané věci pro nepřímo vybíranou DPH) se nelze domnívat, že došlo k přenesení daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Takto výslovně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970114">14. ledna 1997</DATE>, <NAME.CASE>Comateb a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/95 až C‑218/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:12">EU:C:1997:12</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> na konci).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Provedení takovéto analýzy přísluší předkládajícímu soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080410">10. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑309/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:211">EU:C:2008:211</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000921">21. září 2000</DATE>, <NAME.CASE>Michaïlidis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/98 až C‑442/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:479">EU:C:2000:479</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970114">14. ledna 1997</DATE>, <NAME.CASE>Comateb a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/95 až C‑218/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:12">EU:C:1997:12</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr k tomu však může poskytnout užitečná vodítka, která mohou být relevantní pro komplexní zohlednění všech skutečností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Zaprvé je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že v případě, jako je ten v projednávané věci, v němž koneční spotřebitelé jakožto skuteční poplatníci daně z přidané hodnoty nejsou známi, nesprávně vybraná daň v nadměrné výši <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>obohatí<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> buď stát, nebo podnikatele poskytujícího plnění. Asi proto má Komise za to, že se správce daně zásadně nemůže odvolávat na bezdůvodné obohacení společnosti P GmbH. Rakouský daňový zákon zde poskytuje státu pouze snížený nárok na daň (tedy ve výši 13/113 ceny) ohledně plnění poskytnutých společností P GmbH. Částka překračující tento rámec představuje hmotně právně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>bezdůvodné obohacení<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> státu. Naproti tomu osoba povinná odvést daň měla z pohledu občanského práva nárok na cenu sjednanou s konečnými spotřebiteli v její plné výši.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Navíc je u plnění poskytovaných konečným spotřebitelům zpravidla irelevantní, z čeho se konečná cena skládá, protože ti nemohou uplatnit odpočet daně. Nesprávnost vlastních podkladů pro stanovení ceny se zásadně, na rozdíl od tvrzení Komise, netýká občanskoprávního nároku na zaplacení ceny sjednané s konečnými spotřebiteli, pokud a v rozsahu v němž konkrétní výše DPH nebyla zvláštním smluvním základem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Tento závěr potvrzuje článek 73 a násl. směrnice o DPH. Podle něj zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které má poskytovatel získat od příjemce. Tím je sjednaná cena. Podle čl. 78 písm. a) směrnice o DPH základ daně nezahrnuje samotnou DPH. Podle koncepce směrnice o DPH je proto daň z přidané hodnoty ze zákona obsažena ve sjednané ceně vždy ve správné výši. To Soudní dvůr potvrdil teprve nedávno, dokonce v případě podvodu na DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210701">1. července 2021</DATE>, <NAME.CASE>Tribunal Económico Administrativo Regional de Galicia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑521/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:527">EU:C:2021:527</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Požadavek daňové správy, aby DPH byla ke sjednané ceně (bez daně) připočtena jako určitý druh sankce, Soudní dvůr právem odmítl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Pokud ovšem – nezávisle na správném uvedení na faktuře – je DPH přenášena na konečného spotřebitele vždy ve správné výši (článek 73 a čl. 78 písm. a) směrnice o DPH), pak nelze hovořit o tom, že konečný spotřebitel zaplatil příliš vysokou DPH, a společnost P GmbH se tedy v projednávané věci bezdůvodně obohatí, pokud stát vrátí daň, která nemusí být ze zákona odvedena. Konečný spotřebitel zaplatil DPH ve správné výši (viz články 73 a 78 směrnice o DPH), tato DPH byla pouze v nesprávné výši kalkulována a v nesprávné výši uvedena na faktuře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>V tomto ohledu již Soudní dvůr konstatoval, že při nezbytném celkovém posouzení může být rozhodující, zda jsou ve smlouvách uzavřených mezi účastníky uvedeny pevné částky úhrad za poskytnuté služby nebo částky základní, případně zvýšené o příslušné daně. V prvním případě, tedy při sjednání pevné částky, by se ze strany poskytovatele nejednalo o bezdůvodné obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Takto podobně již rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Stadeco</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:380">EU:C:2009:380</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Šla bych ještě o krok dál a v případě sjednané pevné částky s konečným spotřebitelem a přenesení daně z přidané hodnoty bych z podstaty vyloučila bezdůvodné obohacení osoby povinné k dani poskytující plnění. Ta musí akceptovat buď nižší ziskovou marži, nebo nižší konkurenceschopnost než její konkurenti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Okolnost, že koneční spotřebitelé zaplatili konečnou cenu, která byla nesprávně kalkulována (protože obsahovala nadměrný podíl DPH a příliš nízkou ziskovou marži), nebrání opravě daňové povinnosti podle článku 203 směrnice o DPH. Bezdůvodné obohacení osoby povinné k dani z toho zásadně nevyplývá, pokud byla sjednána tzv. pevná částka (pevná cena). Něco jiného může platit, pokud byla sjednána cena s připočtením daně z přidané hodnoty v zákonem stanovené sazbě. Tento případ lze v projednávané věci vyloučit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Bundesfinanzgericht (Spolkový finanční soud, Rakousko) takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1.</NO.P><TXT>Jsou-li příjemci plnění konečnými spotřebiteli, kteří nemají nárok na odpočet daně zaplacené na vstupu, vystavitel faktury nedluží DPH podle článku 203 směrnice o DPH. V rozsahu, v němž mezi příjemci faktur byly i osoby povinné k dani, naproti tomu platí daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH. Podíl těchto faktur musí být případně stanoven odhadem.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zásady proporcionality a neutrality daně z přidané hodnoty vyžadují možnost opravy daňové povinnosti na DPH, která má podle článku 203 směrnice o DPH podobu abstraktní odpovědnosti za nebezpečí. Povinnost připustit opravu existuje nezávisle na odstranění tím vzniklého nebezpečí ztráty daňových příjmů, jestliže vystavitel faktury jednal v dobré víře. Osoba povinná k dani jednala v dobré víře, jestliže se dopustila právního omylu, který jí nelze vytýkat. V případě, že nejednala v dobré víře v tomto smyslu, je odstranění tohoto nebezpečí ztráty daňových příjmů nezbytnou podmínkou. K tomu je zásadně zapotřebí provést opravu faktury. Nemůže-li tak vystavitel faktury učinit, spadá tato nemožnost do oblasti jeho rizika. V tom případě zůstává zachována daňová povinnost podle článku 203 směrnice o DPH.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Skutečnost, že koneční spotřebitelé zaplatili cenu, která byla nesprávně kalkulována (protože obsahovala nadměrný podíl DPH a příliš nízkou ziskovou marži), nebrání opravě daňové povinnosti podle článku 203 směrnici o DPH. Bezdůvodné obohacení osoby povinné k dani z toho v každém případě nevyplývá, pokud byla sjednána tzv. pevná částka (pevná cena).<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>