<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-804/21 PPU</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62021CJ0804</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:307">EU:C:2022:307</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20220428">28. 4. 2022</DATE> – věc C‑804/21 PPU</HT></P><P><HT TYPE="SC">C a CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20220428">28. dubna 2022</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: finština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Naléhavé řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Evropský zatýkací rozkaz</KEYWORD><KEYWORD>Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV</KEYWORD><KEYWORD>Článek 23 odst. 3</KEYWORD><KEYWORD>Požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Policejní orgány</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení</KEYWORD><KEYWORD>Vyšší moc</KEYWORD><KEYWORD>Pojem</KEYWORD><KEYWORD>Právní překážky předání</KEYWORD><KEYWORD>Žaloby podané vyžádanou osobou</KEYWORD><KEYWORD>Žádost o mezinárodní ochranu</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení</KEYWORD><KEYWORD>Článek 23 odst. 5</KEYWORD><KEYWORD>Uplynutí lhůt stanovených pro předání</KEYWORD><KEYWORD>Důsledky</KEYWORD><KEYWORD>Propuštění na svobodu</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost přijmout veškerá další opatření nezbytná k zabránění útěku</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑804/21 PPU,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko) ze dne <DATE ISO="20211220">20. prosince 2021</DATE>, došlým Soudnímu dvoru téhož dne, v řízeních o výkonu evropských zatýkacích rozkazů vydaných proti</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">C,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">CD,</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Syyttäjä,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení A. Prechal (zpravodajka), předsedkyně senátu, J. Passer, F. Biltgen, N. Wahl a M. L. Arastey Sahún, soudci,</P><P>generální advokátka: J. Kokott,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, administrátorka,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20220302">2. března 2022</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za C a CD H. Nevala, asianajaja,</P></ITEM><ITEM><P>za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za nizozemskou vládu J. Langerem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za rumunskou vládu E. Gane a L.-E. Baţagoi, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi S. Grünheid et I. Söderlund, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20220310">10. března 2022</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 2 a čl. 23 odst. 3 a 5 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 190, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>rámcové rozhodnutí 2002/584<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v souvislosti s výkonem evropských zatýkacích rozkazů vydaných rumunským soudem na rumunské státní příslušníky C a CD ve Finsku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rámcové rozhodnutí 2002/584</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body odůvodnění 8 a 9 rámcového rozhodnutí 2002/584 znějí takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>(8)</NO.P><TXT>Rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu musí podléhat dostatečné kontrole, což znamená, že justiční orgán členského státu, ve kterém byla vyžádaná osoba zatčena, bude muset přijmout rozhodnutí o jejím předání.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(9)</NO.P><TXT>Úloha ústředních orgánů při výkonu evropského zatýkacího rozkazu musí být omezena na praktickou a správní pomoc.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 tohoto rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Definice evropského zatýkacího rozkazu a povinnost jej vykonat<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, v odstavcích 1 a 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Evropský zatýkací rozkaz je soudní rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal vyžádanou osobu za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojené s odnětím osobní svobody.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy vykonají evropský zatýkací rozkaz na základě zásady vzájemného uznávání a v souladu s ustanoveními tohoto rámcového rozhodnutí.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 6 uvedeného rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Určení příslušných justičních orgánů<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vystavujícím justičním orgánem je justiční orgán vystavujícího členského státu, který je příslušný pro vydání evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Vykonávajícím justičním orgánem je justiční orgán vykonávajícího členského státu, který je příslušný k výkonu evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 7 téhož rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Účast ústředního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát může určit jeden nebo více ústředních orgánů, dovoluje-li to jeho právní systém, které budou nápomocny příslušným justičním orgánům.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členský stát může, je-li to nezbytné kvůli organizaci jeho vnitřního soudního systému, učinit jeden nebo více ústředních orgánů odpovědnými za správní doručení a převzetí evropského zatýkacího rozkazu a za další související úřední písemný styk.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 23 rámcového rozhodnutí 2002/584, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Lhůty pro předání osoby<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="023.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vyžádaná osoba je předána co nejdříve v den, který dohodnou dotyčné orgány.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Je předána nejpozději do deseti dnů po přijetí pravomocného rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Brání-li předání vyžádané osoby ve lhůtě stanovené v odstavci 2 okolnosti, které jsou mimo kontrolu členských států, vykonávající a vystavující justiční orgán se neprodleně vzájemně kontaktují a dohodnou nové datum předání. V tomto případě se předání uskuteční do deseti dnů od dohodnutí tohoto nového data.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Předání lze výjimečně dočasně odložit ze závažných humanitárních důvodů, například existují-li závažné důvody domnívat se, že by to zřejmě ohrozilo život nebo zdraví vyžádané osoby. Výkon evropského zatýkacího rozkazu se uskuteční, jakmile tyto důvody pominou. Vykonávající justiční orgán neprodleně informuje vystavující justiční orgán a dohodne s ním nové datum předání. V tomto případě se předání uskuteční ve lhůtě do deseti dnů od nového data.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Nachází-li se osoba po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 až 4 ještě ve vazbě, bude propuštěna.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Finské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákon o předávání osob</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Vnitrostátní ustanovení přijatá k provedení rámcového rozhodnutí 2002/584 se nacházejí v laki rikoksen johdosta tapahtuvasta luovuttamisesta Suomen ja muiden Euroopan Unionin jäsenvaltioiden välillä (1286/2003) [zákon o předávání osob z důvodu trestného činu mezi Finskou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie (1286/2003)] ze dne <DATE ISO="20031230">30. prosince 2003</DATE>, (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>zákon o předávání osob<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle ustanovení § 11, 19 a 37 zákona o předávání jsou ve Finsku vykonávajícími justičními orgány příslušnými k rozhodování o předání a držení ve vazbě Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko) a jako odvolací soud Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko). Podle § 44 tohoto zákona je k výkonu rozhodnutí o předání příslušný Keskusrikospoliisi (Národní úřad pro vyšetřování, Finsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle § 46 odst. 1 uvedeného zákona se osoba, jíž se evropský zatýkací rozkaz týká, předá příslušným orgánům členského státu, který o to požádal, v co nejkratší lhůtě v den dohodnutý mezi dotčenými orgány. Osoba však musí být předána nejpozději do deseti dnů od okamžiku, kdy se rozhodnutí o předání stalo konečným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Ustanovení § 46 odst. 2 téhož zákona stanoví, že není-li předání dotyčné osoby ve lhůtě stanovené v odstavci 1 možné z důvodu vyšší moci ve Finsku nebo v členském státě, který žádost podal, musí příslušné orgány dohodnout nové datum předání. K předání musí dojít do deseti dnů od nově dohodnutého data.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Ustanovení 48 zákona o předávání stanoví, že pokud se osoba po uplynutí lhůt uvedených v § 46 a 47 tohoto zákona stále nachází ve vazbě, musí být propuštěna.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákon o cizincích</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Vnitrostátní ustanovení v oblasti azylu jsou obsažena v ulkomaalaislaki (301/2004) [cizinecký zákon (301/2004)] ze dne <DATE ISO="20040430">30. dubna 2004</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>cizinecký zákon<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>), který odpovídá ustanovením Úmluvy o právním postavení uprchlíků podepsané v Ženevě dne <DATE ISO="19510728">28. července 1951</DATE> [<HT TYPE="ITALIC">Sbírka smluv Spojených národů</HT>, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954)], doplněná Protokolem o právním postavení uprchlíků uzavřeným v New Yorku dne <DATE ISO="19670131">31. ledna 1967</DATE>. Ustanovení cizineckého zákona se vztahují na všechny cizince pobývající ve Finsku, tedy i na občany Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Podle § 40 odst. 3 cizineckého zákona má cizinec právo pobývat na finském území po dobu posuzování své žádosti, a to až do doby, kdy je vydáno konečné rozhodnutí o žádosti nebo je vydáno vykonatelné rozhodnutí o jeho vyhoštění.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Na C a CD, rumunské státní příslušníky, byly dne <DATE ISO="20150519">19. května 2015</DATE> a <DATE ISO="20150527">27. května 2015</DATE> vydány rumunským justičním orgánem evropské zatýkací rozkazy k výkonu trestů odnětí svobody v délce pěti let a vedlejších trestů v délce tří let (dále společně jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>dotčené evropské zatýkací rozkazy<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>). Tyto tresty byly uloženy za obchodování s rizikovými a vysoce rizikovými omamnými látkami a za účast v organizované zločinecké skupině.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Řízení o výkonu těchto evropských zatýkacích rozkazů proti C a CD bylo zahájeno ve Švédsku. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20200408">8. dubna 2020</DATE> nařídil Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko) předání C rumunským orgánům a rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20200730">30. července 2020</DATE> nařídil Svea hovrätt (odvolací soud se sídlem ve Stockholmu, Švédsko) předání CD týmž orgánům. C a CD však ještě před výkonem těchto rozhodnutí o předání odešli ze Švédska do Finska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20201215">15. prosince 2020</DATE> byli C a CD na základě dotčených evropských zatýkacích rozkazů ve Finsku zadrženi a vzati do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20210416">16. dubna 2021</DATE> nařídil Korkein oikeus (Nejvyšší soud) jejich předání rumunským orgánům. Na žádost rumunských orgánů stanovil Národní úřad pro vyšetřování první datum předání na <DATE ISO="20210507">7. května 2021</DATE>. Letecká přeprava C a CD do Rumunska se nemohla uskutečnit před tímto datem z důvodu pandemie COVID-19.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20210503">3. května 2021</DATE> podali C a CD ke Korkein oikeus (Nejvyšší soud) opravný prostředek. Tento soud dne <DATE ISO="20210504">4. května 2021</DATE> předběžně zakázal výkon rozhodnutí o předání. Dne <DATE ISO="20210531">31. května 2021</DATE> uvedený soud zamítl opravné prostředky, čímž předběžné rozhodnutí o zákazu výkonu těchto rozhodnutí o předání zrušil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Druhé datum pro předání bylo stanoveno na <DATE ISO="20210611">11. června 2021</DATE>. Toto předání bylo však znovu odloženo z důvodu neexistence přímého leteckého spojení do Rumunska a nemožnosti zajistit leteckou dopravu přes jiný členský stát v dohodnutém termínu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>C a CD podali několik dalších žádostí o odklad výkonu rozhodnutí o předání u Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) a u Korkein oikeus (Nejvyšší soud). Všechny tyto žádosti byly zamítnuty nebo prohlášeny za nepřípustné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Třetí datum předání bylo stanoveno na <DATE ISO="20210617">17. června 2021</DATE> pro CD a na <DATE ISO="20210622">22. června 2021</DATE> pro C. Provedení předání však bylo opět znemožněno, tentokrát z důvodu podání žádostí C a CD o mezinárodní ochranu ve Finsku. Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20211112">12. listopadu 2021</DATE> Maahanmuuttovirasto (Státní imigrační úřad, Finsko) tyto žádosti zamítl. C a CD se proti těmto rozhodnutím odvolali k hallinto-oikeus (správní soud).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>C a CD následně podali k Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko) žalobu, kterou se domáhali jednak svého propuštění na svobodu z důvodu uplynutí lhůty pro předání a jednak odložení svého předání z důvodu jejich žádostí o mezinárodní ochranu. Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20211008">8.</DATE> a <DATE ISO="20211029">29. října 2021</DATE> prohlásil Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) tyto žaloby za nepřípustné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Původní řízení se týká opravných prostředků, které C a CD podali proti posledně uvedeným rozhodnutím k předkládajícímu soudu, Korkein oikeus (Nejvyšší soud). C a CD uvádějí na podporu svých opravných prostředků stejné důvody jako ty, které zamítl Helsingin käräjäoikeus<?PAGE NO="6"?> (soud prvního stupně v Helsinkách). Syyttäjä (státní zastupitelství, Finsko) dospělo ve své odpovědi k závěru, že žalobci v původním řízení by měli být ponecháni ve vazbě a že by nemělo dojít k odkladu výkonu jejich předání rumunským orgánům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Předkládající soud v zásadním rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20211208">8. prosince 2021</DATE> rozhodl, že osoby, na které se vztahuje rozhodnutí o předání, mají právo na to, aby jejich žádost týkající se pokračování vazby posoudil soud. Aby se předešlo průtahům, začal se tento soud zabývat přímo věcí v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Předkládající soud si klade otázku, jak vykládat čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 jak z procesně-právního, tak z hmotně-právního hlediska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Co se týče zaprvé procesně-právních aspektů, předkládající soud se zabývá požadavky vyplývajícími z tohoto ustanovení, pokud jde o posouzení existence vyšší moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Předkládající soud vysvětlil, že pravidla vnitrostátního práva svěřují úkoly spojené s výkonem předání Národnímu úřadu pro vyšetřování, jakmile se rozhodnutí o předání vydané soudem stane konečným. Rozhodnutí soudu nestanoví datum předání, ale předání se provádí ve lhůtách, které pro tento účel stanoví v souladu s rámcovým rozhodnutím 2002/584 zákon o předávání osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Předkládající soud též uvedl, že Národní úřad pro vyšetřování je pověřen praktickým provedením rozhodnutí o předání, zajišťuje součinnost s příslušnými orgány vydávajícího členského státu a dohodne nové datum předání, pokud k němu nedošlo v desetidenní lhůtě, jako tomu bylo ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Podle judikatury předkládajícího soudu má však osoba nacházející se ve vazbě právo kdykoli předložit příslušnému soudu k posouzení otázku, zda je její ponechání ve vazbě stále odůvodněné. Soudu tedy přísluší mimo jiné posoudit, zda je nepředání způsobeno vyšší mocí ve smyslu čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584. Naproti tomu Národní úřad pro vyšetřování ani jiné orgány systematicky nepředkládají otázku ponechání ve vazbě k posouzení příslušnému soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Předkládající soud se proto ptá na slučitelnost takového vnitrostátního postupu s čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 a na důsledky případné neslučitelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Co se týče zadruhé materiálních aspektů čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584, předkládající soud si klade otázku, zda pojem vyšší moc zahrnuje i právní překážky, které mají základ ve vnitrostátních právních předpisech členského státu a jejichž důsledkem je, že brání předání v původně stanovené lhůtě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Tento soud připomíná, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr rozhodl, že pojem vyšší moc lze použít v situaci, kdy předávaná osoba klade fyzický odpor znemožňující její předání, za předpokladu, že kvůli výjimečným okolnostem nemohl vykonávající justiční orgán a vydávající justiční orgán tento odpor předvídat a že jeho důsledkům pro předání nemohlo být přes veškerou péči vynaloženou těmito orgány zabráněno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení sice pandemie COVID-19 zkomplikovala praktické provedení předání a dodržení lhůt, nicméně hlavními překážkami tohoto předání byly zákaz výkonu uložený předkládajícím soudem během projednávání opravných prostředků podaných C a CD a dále<?PAGE NO="7"?> žádosti o azyl, které C a CD rovněž podali. V tomto posledním ohledu předkládající soud upřesňuje, že podle vnitrostátních právních předpisů má žadatel o azyl právo zůstat na finském území po dobu, kdy je jeho žádost posuzována, nebo do doby, než je rozhodnuto o jeho vyhoštění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Korkein oikeus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>1)</NO.P><TXT>Vyžaduje čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 vykládaný ve spojení s čl. 23 odst. 5 tohoto rámcového rozhodnutí, aby v případě, že osoba držená ve vazbě nebyla předána ve stanovené lhůtě, rozhodl vykonávající justiční orgán ve smyslu čl. 6 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí o novém datu předání a ověřil existenci vyšší moci a podmínek pro držení ve vazbě, nebo je s rámcovým rozhodnutím slučitelný i postup, v jehož rámci soud zkoumá tyto skutečnosti pouze na návrh účastníků řízení? Pokud prodloužení lhůty vyžaduje zásah justičního orgánu, znamená nutně neexistence takového zásahu, že lhůty stanovené v tomtéž rámcovém rozhodnutí uplynuly, takže osoba držená ve vazbě musí být v takovém případě propuštěna podle čl. 23 odst. 5 rámcového rozhodnutí 2002/584?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Má být čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 vykládán v tom smyslu, že pojem vyšší moc zahrnuje i právní překážky předání založené na vnitrostátních právních předpisech vykonávajícího členského státu, jako je zákaz výkonu uložený na dobu trvání soudního řízení nebo právo žadatele o azyl setrvat ve vykonávajícím státě až do rozhodnutí o jeho žádosti o azyl?<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K žádosti o použití naléhavého řízení o předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Předkládající soud navrhl, aby tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v naléhavém řízení o předběžné otázce podle čl. 23a prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 107 jednacího řádu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V tomto případě je třeba konstatovat, že jsou splněny podmínky stanovené pro použití tohoto postupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Na jednu stranu se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká výkladu rámcového rozhodnutí 2002/584, které spadá do oblastí uvedených v hlavě V části třetí SFEU, týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Tato žádost tedy může být předmětem naléhavého řízení o předběžné otázce podle čl. 23a prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 107 odst. 1 jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Na druhou stranu, pokud jde o kritérium naléhavosti, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že toto kritérium je splněno, pokud je osoba dotčená v původním řízení ke dni podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zbavena svobody a její ponechání ve vazbě závisí na výsledku sporu v původním řízení (viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Lanigan</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑237/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:474">EU:C:2015:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211116">16. listopadu 2021</DATE>, <NAME.CASE>Governor of Cloverhill Prison a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑479/21 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:929">EU:C:2021:929</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V tomto ohledu z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že C a CD byli v době podání této žádosti skutečně zbaveni svobody.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Kromě toho se předběžné otázky týkají výkladu článku 23 rámcového rozhodnutí 2002/584, jehož odstavec 5 stanoví propuštění vyžádané osoby v případě uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 až 4 tohoto článku. V závislosti na tom, jak Soudní dvůr odpoví na položené otázky, bude tedy předkládající soud možná muset nařídit propuštění osob C a CD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Za těchto okolností rozhodl druhý senát Soudního dvora dne <DATE ISO="20220117">17. ledna 2022</DATE> na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generální advokátky vyhovět návrhu předkládajícího soudu na projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v naléhavém řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Druhou otázkou, kterou je vhodné zkoumat jako první, se předkládající soud v podstatě táže, zda má být čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 vykládán v tom smyslu, že pojem vyšší moc zahrnuje i právní překážky předání vyplývající z žalob podaných osobou, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a založených na právu vykonávajícího členského státu, pokud vykonávající justiční orgán přijal konečné rozhodnutí o předání v souladu s čl. 15 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury Soudního dvora v různých oblastech unijního práva přitom vyplývá, že pojem vyšší moc musí být chápán ve smyslu okolností nezávislých na tom, kdo se jí dovolává, neobvyklých a nepředvídatelných, jejichž důsledkům nemohlo být přes veškerou vynaloženou péči zabráněno (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Mimoto pojem vyšší moc ve smyslu čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán striktně, jelikož toto ustanovení představuje odchylku od pravidla stanoveného v čl. 23 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Co se týče právních překážek předání vyplývajících ze žalob podaných osobou, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, je třeba konstatovat, že takové překážky nesouvisejí s postupem orgánů vykonávajícího členského státu a jejich důsledkům, totiž nemožnosti předat tuto osobu ve stanovené lhůtě, nebylo možné zabránit ani při vynaložení veškeré péče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Jak však správně poznamenali C a CD, rumunská vláda a Evropská komise, podání žalob osobou, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, v rámci postupů stanovených vnitrostátním právem vykonávajícího členského státu, s cílem napadnout její předání orgánům vydávajícího členského státu nebo s cílem oddálit toto předání, nelze považovat za nepředvídatelnou okolnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Takové právní překážky předání, které vyplývají ze žalob podaných touto osobou, proto nemohou představovat vyšší moc ve smyslu čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že lhůty pro předání stanovené v článku 23 uvedeného rámcového rozhodnutí nelze považovat za pozastavené z důvodu řízení probíhajících ve vykonávajícím členském státě, které zahájila osoba, na niž se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, pokud<?PAGE NO="9"?> vykonávající justiční orgán přijal konečné rozhodnutí o předání v souladu s čl. 15 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí. Orgány vykonávajícího členského státu jsou proto povinny předat tuto osobu orgánům vystavujícího členského státu v uvedených lhůtách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>V této závěrečné fázi předávacího řízení, která se řídí článkem 23 téhož rámcového rozhodnutí, byly všechny právní prvky v zásadě přezkoumány vykonávajícím justičním orgánem, který již podle předpokladu přijal konečné rozhodnutí o předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Tento výklad vyplývá rovněž z cíle urychlit a usnadnit soudní spolupráci mezi členskými státy sledovaného rámcovým rozhodnutím 2002/584. Toto rámcové rozhodnutí tedy zavedením nového zjednodušeného a efektivnějšího systému předávání osob odsouzených za porušení trestního práva nebo podezřelých z porušení trestního práva směřuje k usnadnění a urychlení soudní spolupráce za účelem přispět k uskutečnění cíle vytyčeného pro Evropskou unii, a sice stát se prostorem svobody, bezpečnosti a práva tím, že se bude zakládat na vysoké úrovni důvěry, která musí existovat mezi členskými státy [viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130129">29. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Radu</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑396/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:39">EU:C:2013:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210317">17. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>JR (Zatýkací rozkaz – Odsouzení v třetím státě, který je členem EHS)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑488/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:206">EU:C:2021:206</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nikterak nevyplývá, že by se žaloby podané C a CD týkaly, byť nepřímo, porušení základního práva, kterého se tyto osoby nemohly dovolávat u vykonávajícího justičního orgánu v průběhu řízení vedoucího k přijetí konečného rozhodnutí o předání podle čl. 15 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o žádosti o mezinárodní ochranu, které ve Finsku podali C a CD, z jejich vyjádření vyplývá, že tyto žádosti byly z velké části založeny na argumentech týkajících se podmínek vazby ve vystavujícím členském státě, a sice v Rumunsku, a čerpaly z relevantní judikatury Soudního dvora v této oblasti, zejména z rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160405">5. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Aranyosi a Căldăraru</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/15 et C‑659/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:198">EU:C:2016:198</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Generalstaatsanwaltschaft (Vězeňské podmínky v Maďarsku)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:589">EU:C:2018:589</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191015">15. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dorobantu</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑128/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:857">EU:C:2019:857</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však vyplývá, že tyto argumenty byly vzneseny C a CD před vykonávajícím justičním orgánem v průběhu řízení, které vedlo k přijetí konečných rozhodnutí o předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Kromě toho, jak uvedla Komise, jediný článek protokolu (č. 24) o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie, který je připojen ke Smlouvě o fungování Evropské unie, stanoví, že se zřetelem na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie se členské státy navzájem považují pro veškeré právní a praktické účely spojené se záležitostmi azylu za bezpečnou zemi původu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Tento článek dodává, že žádost příslušníka členského státu o azyl může proto jiný členský stát zvažovat nebo přijmout k dalšímu zpracování pouze ve čtyřech případech, které jsou taxativně vyjmenovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Ze spisového materiálu předloženého Soudnímu dvoru však nevyplývá, že by situace C a CD spadala do jednoho ze čtyř případů uvedených v jediném článku tohoto protokolu, na který navíc Soudní dvůr nebyl předkládajícím soudem tázán.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Konečně je třeba připomenout, že žádost o mezinárodní ochranu nepatří mezi důvody pro odmítnutí výkonu evropského zatýkacího rozkazu vyjmenované v článcích 3 a 4 rámcového rozhodnutí 2002/584 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101021">21. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>B.</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑306/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:626">EU:C:2010:626</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem vyšší moc nezahrnuje právní překážky předání vyplývající z žalob podaných osobou, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a založených na právu vykonávajícího členského státu, pokud vykonávající justiční orgán přijal konečné rozhodnutí o předání v souladu s čl. 15 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>První otázkou se předkládající soud v podstatě táže na to, zda čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán v tom smyslu, že je požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu uvedený v tomto ustanovení splněn, pokud vykonávající členský stát pověří policejní orgán úkolem ověřit existenci vyšší moci a splnění podmínek požadovaných pro trvání vazby osoby, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a případně rozhodnout o novém datu předání, přičemž se rozumí, že tato osoba má právo kdykoli se obrátit na vykonávající justiční orgán, aby tento orgán rozhodl o výše uvedených otázkách. Dále se tento soud ptá, zda má být čl. 23 odst. 5 tohoto rámcového rozhodnutí vykládán v tom smyslu, že lhůty uvedené v odstavcích 2 až 4 tohoto článku 23 je třeba považovat za uplynulé, v důsledku čehož má být tato osoba propuštěna, pokud je třeba považovat podmínku zásahu vykonávajícího justičního orgánu uvedenou v čl. 23 odst. 3 uvedeného rámcového rozhodnutí za nesplněnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Ze znění čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 vyplývá, že v případě vyšší moci, která brání předání ve lhůtě stanovené v čl. 23 odst. 2 rámcového uvedeného rozhodnutí 2002/584, je na vykonávajícím a vystavujícím justičním orgánu, aby se neprodleně vzájemně kontaktovaly a dohodly nové datum předání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Soudní dvůr již uvedl, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>vykonávající justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 označuje obdobně jako pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>vystavující justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí buď soudce či soud, nebo takový justiční orgán, jako je státní zastupitelství členského státu, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu a požívá požadované nezávislosti na výkonné moci [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělání dokumentů)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Naproti tomu podle ustálené judikatury Soudního dvora nemohou policejní orgány členského státu spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>soudní orgán<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> ve smyslu článku 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Padělání dokumentů)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑510/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:953">EU:C:2020:953</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že zásah vykonávajícího justičního orgánu vyžadovaný článkem 23 odst. 3 tohoto rámcového rozhodnutí za účelem posouzení existence vyšší moci a případného stanovení nového data předání nemůže být svěřen takovému policejnímu orgánu vykonávajícího členského státu, jakým je ve sporu v původním řízení Národní úřad pro vyšetřování.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí umožňuje členským státům určit jeden nebo více <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>ústředních orgánů<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, které budou nápomocny příslušným justičním orgánům. Mimoto je nesporné, že policejní orgány členského státu mohou spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>ústřední orgány<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu článku 7 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Poltorak</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑452/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:858">EU:C:2016:858</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Z uvedeného článku 7 ve spojení s bodem 9 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2002/584 nicméně plyne, že zásah takového ústředního orgánu je omezen na poskytnutí praktické a správní pomoci příslušným justičním orgánům. Možnost uvedenou v tomtéž článku 7 rámcového rozhodnutí proto nelze rozšířit natolik, že by členským státům umožnila nahradit tímto ústředním orgánem příslušné justiční orgány, pokud jde o posouzení existence vyšší moci ve smyslu čl. 23 odst. 3 tohoto rámcového rozhodnutí a případně stanovení nového data předání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Poltorak</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑452/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:858">EU:C:2016:858</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Jak totiž uvedla generální advokátka v bodech 73 až 76 svého stanoviska, posouzení existence vyšší moci ve smyslu tohoto ustanovení a případné stanovení nového data předání představují rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, které podle čl. 6 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584 vykládaného ve světle bodu 8 jeho odůvodnění přísluší vykonávajícímu justičnímu orgánu. Jak uvádí i předkládající soud, taková rozhodnutí přesahují rámec pouhé <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>praktické a správní pomoci<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, která může být svěřena policejním orgánům podle článku 7 tohoto rámcového rozhodnutí vykládaného ve světle bodu 9 jeho odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Pokud jde o důsledky, které je třeba vyvodit z neexistence zásahu ze strany vykonávajícího justičního orgánu, je třeba zaprvé konstatovat, že lhůty stanovené v čl. 23 odst. 2 až 4 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být za těchto okolností skutečně považovány za uplynulé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Zjištění vyšší moci policejními orgány vykonávajícího členského státu a následné stanovení nového data předání bez zásahu vykonávajícího justičního orgánu nesplňuje formální požadavky stanovené v čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584, a to bez ohledu na to, o jaký případ vyšší moci se ve skutečnosti jedná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Z toho důvodu nelze při neexistenci zásahu ze strany vykonávajícího soudního orgánu lhůty stanovené v čl. 23 odst. 2 až 4 tohoto rámcového rozhodnutí platně prodloužit podle odstavce 3 tohoto článku. Z toho vyplývá, že v situaci, o jakou se jedná v původním řízení, je třeba tyto lhůty považovat pro účely použití odstavce 5 tohoto článku za uplynulé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Za druhé je třeba připomenout důsledky uplynutí lhůt stanovených v čl. 23 odst. 2 až 4 rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Ze znění čl. 23 odst. 5 rámcového rozhodnutí 2002/584 výslovně vyplývá, že osoba, na kterou byl vydán evropský zatýkací rozkaz, musí být po uplynutí těchto lhůt propuštěna, pokud je stále ve vazbě. Z této povinnosti vykonávajícího členského státu není v takovém případě stanovena žádná výjimka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Unijní normotvůrce však nespojil s uplynutím těchto lhůt žádný jiný důsledek, a obzvláště nestanovil, že toto uplynutí zbavuje dotyčné orgány možnosti dohodnout datum předání podle čl. 23 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí nebo že zprošťuje vykonávající členský stát povinnosti vyhovět evropskému zatýkacímu rozkazu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Kromě toho výklad čl. 15 odst. 1 a článku 23 rámcového rozhodnutí 2002/584, podle kterého by vykonávající justiční orgán po uplynutí lhůt uvedených v článku 23 rámcového rozhodnutí již nemusel provést předání osoby, na kterou byl vydán evropský zatýkací rozkaz, ani za tím účelem dohodnout s vystavujícím justičním orgánem nové datum předání, by mohl ohrozit cíl urychlit a usnadnit soudní spolupráci, sledovaný rámcovým rozhodnutím, neboť tento výklad by mohl mimo jiné nutit vystavující členský stát k vydání druhého evropského zatýkacího rozkazu, aby tím umožnil zahájení nového postupu předání (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že samotné uplynutí lhůt stanovených v článku 23 rámcového rozhodnutí 2002/584 nemůže zbavit vykonávající členský stát povinnosti pokračovat ve výkonu evropského zatýkacího rozkazu a provést předání vyžádané osoby, přičemž dotyčné orgány musí za tím účelem dohodnout nové datum předání (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Vilkas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑640/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:39">EU:C:2017:39</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Navíc, jak generální advokátka zdůraznila v bodě 46 svého stanoviska, vzhledem k povinnosti vykonávajícího členského státu pokračovat v řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu je příslušný orgán tohoto členského státu povinen v případě propuštění osoby, na kterou se vztahuje zatýkací rozkaz, podle čl. 23 odst. 5 rámcového rozhodnutí 2002/584, přijmout veškerá opatření, která považuje za nezbytná k zabránění útěku této osoby, s výjimkou opatření zahrnujících zbavení osobní svobody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu uvedený v tomto ustanovení není splněn, pokud vykonávající členský stát pověří policejní orgán úkolem ověřit existenci vyšší moci a splnění podmínek požadovaných pro trvání vazby osoby, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a případně rozhodnout o novém datu předání, a to i v případě, že tato osoba má právo kdykoli se obrátit na vykonávající justiční orgán, aby tento orgán rozhodl o výše uvedených otázkách. Článek 23 odst. 5 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán v tom smyslu, že lhůty uvedené v odstavcích 2 až 4 tohoto článku 23 je třeba považovat za uplynulé, v důsledku čehož má být tato osoba propuštěna, pokud požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu stanovený v čl. 23 odst. 3 uvedeného rámcového rozhodnutí nebyl splněn.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný předkládající soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> musí být vykládán v tom smyslu, že pojem vyšší moc nezahrnuje právní překážky předání vyplývající z žalob<?PAGE NO="13"?> podaných osobou, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a založených na právu vykonávajícího členského státu, pokud vykonávající justiční orgán přijal konečné rozhodnutí o předání v souladu s čl. 15 odst. 1 uvedeného rámcového rozhodnutí.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 23 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299 musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu uvedený v tomto ustanovení není splněn, pokud vykonávající členský stát pověří policejní orgán úkolem ověřit existenci vyšší moci a splnění podmínek požadovaných pro trvání vazby osoby, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a případně rozhodnout o novém datu předání, a to i v případě, že tato osoba má právo kdykoli se obrátit na vykonávající justiční orgán, aby tento orgán rozhodl o výše uvedených otázkách.</HT></TXT><P><HT TYPE="BOLD">Článek 23 odst. 5 rámcového rozhodnutí 2002/584 ve znění rámcového nařízení 2009/299 musí být vykládán v tom smyslu, že lhůty uvedené v odstavcích 2 až 4 tohoto článku 23 je třeba považovat za uplynulé, v důsledku čehož má být tato osoba propuštěna, pokud požadavek zásahu vykonávajícího justičního orgánu stanovený v čl. 23 odst. 3 uvedeného rámcového rozhodnutí nebyl splněn.</HT></P></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>