<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-436/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0436</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:77">EU:C:2022:77</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>33</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>33</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky L. Medina – věc C‑436/20</HT></P><P>ASADE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko Generální Advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Laily Medina</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20220203">3. února 2022</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑436/20</P><P>Asociación Estatal de Entidades de Servicios de Atención a Domicilio (ASADE)</P><P>proti</P><P>Consejería de Igualdad y Políticas Inclusivas</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Valenciana (Nejvyšší soud Valencijského společenství, Španělsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Zadávání veřejných zakázek</KEYWORD><KEYWORD>Články 49 a 56 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Svoboda usazování a volný pohyb služeb</KEYWORD><KEYWORD>Hospodářská činnost</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2014/24/EU</KEYWORD><KEYWORD>Článek 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1 a čl. 4 písm. d)</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky použitelnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 20 odst. 1 a článek 77</KEYWORD><KEYWORD>Vyhrazené veřejné zakázky</KEYWORD><KEYWORD>Články 74 až 76 a příloha XIV</KEYWORD><KEYWORD>Poskytování sociálních služeb</KEYWORD><KEYWORD>Zadávání veřejných zakázek v oblasti sociálních služeb</KEYWORD><KEYWORD>Zjednodušený režim</KEYWORD><KEYWORD>Dohody o součinnosti při poskytování takových služeb</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení subjektů, které mají za cíl dosahování zisku</KEYWORD><KEYWORD>Zásady transparentnosti, rovnosti a proporcionality</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky zadávacího řízení</KEYWORD><KEYWORD>Zeměpisné omezení</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/123/ES</KEYWORD><KEYWORD>Věcná působnost</KEYWORD><KEYWORD>Článek 2 odst. 2 písm. j)</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení sociálních služeb</KEYWORD></INDEX><TOC><TITLE><TI><P>Obsah</P></TI></TITLE><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Právní rámec</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Unijní právo</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Směrnice 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Směrnice o službách</ITEM.CONT><ITEM.REF>6</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Španělské právo</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Skutkový stav, řízení a předběžné otázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>III.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Analýza</ITEM.CONT><ITEM.REF>9</ITEM.REF></TOC.ITEM><?PAGE NO="2"?><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Úvodní poznámky</ITEM.CONT><ITEM.REF>9</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K první a druhé otázce</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K povaze dotčených sociálních služeb</ITEM.CONT><ITEM.REF>11</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K podmínkám použitelnosti směrnice 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>15</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></ITEM.CONT><ITEM.REF>15</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke znakům veřejné zakázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>17</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Úplatná smlouva</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Smlouva uzavřená mezi hospodářským subjektem a jedním či více veřejnými zadavateli</ITEM.CONT><ITEM.REF>19</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>3)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Smlouva o poskytování služeb</ITEM.CONT><ITEM.REF>19</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>c)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke kritériím finančního limitu</ITEM.CONT><ITEM.REF>21</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>3.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Vyhrazené veřejné zakázky a zjednodušený režim podle směrnice 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Vyhrazené veřejné zakázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Vyhrazené veřejné zakázky podle článku 20 směrnice 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Vyhrazené veřejné zakázky podle článku 77 směrnice 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>24</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Pravidla článků 75 a 76 směrnice 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>4.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke svobodě usazování</ITEM.CONT><ITEM.REF>27</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>C.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke třetí otázce</ITEM.CONT><ITEM.REF>29</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke slučitelnosti dotčeného výběrového kritéria se směrnicí 2014/24</ITEM.CONT><ITEM.REF>29</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke slučitelnosti výběrového kritéria se směrnicí o službách</ITEM.CONT><ITEM.REF>30</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>3.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke slučitelnosti výběrového kritéria se základními svobodami</ITEM.CONT><ITEM.REF>31</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>IV.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Závěry</ITEM.CONT><ITEM.REF>33</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Asociación Estatal de Entidades de Servicios de Atención a Domicilio (celostátní asociace organizací poskytujících služby domácí péče, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>ASADE<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) je profesní sdružení soukromých podniků. ASADE se u předkládajícího soudu, a sice Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Valenciana (Nejvyšší soud Valencijského společenství, Španělsko), domáhá zrušení nařízení<?PAGE NO="3"?> 181/2017<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Decreto 181/2017, de 17 de noviembre, del Consell, por el que se desarrolla la acción concertada para la prestación de servicios sociales en el ámbito de la Comunitat Valenciana por entidades de iniciativa social [nařízení Rady Valencijského společenství 181/2017 ze dne <DATE ISO="20171117">17. listopadu 2017</DATE>, kterým se upravuje součinnost při poskytování sociálních služeb na území Valencijského společenství subjekty sociální iniciativy (DOGV č. 8197 ze dne <DATE ISO="20171223">23. prosince 2017</DATE>, s. 48245, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>nařízení 181/2017<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>)].</P></NOTE> přijatého Comunitat Valenciana (Valencijské autonomní společenství, Španělsko) v rozsahu, v němž toto nařízení brání subjektům, které mají za cíl dosahování zisku, uzavírat s veřejnými orgány <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>dohody o součinnosti<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Vnitrostátní právo odkazuje na pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>acuerdos de acción concertada<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>. V tomto smyslu viz články 44a, 53 a 56 a hlava VI Ley 5/1997, de 25 de junio, por la que se regula el Sistema de Servicios Sociales en el ámbito de la Comunidad Valenciana (zákon 5/1997 ze dne <DATE ISO="19970625">25. června 1997</DATE>, kterým se upravuje systém sociálních služeb na území Valencijského společenství) (BOE č. 192 ze dne <DATE ISO="19970812">12. srpna 1997</DATE>, s. 24405), ve znění Ley 13/2016, de 29 de diciembre, de medidas fiscales, de gestión administrativa y financiera, y de organización de la Generalitat (zákon 13/2016 ze dne <DATE ISO="20161229">29. prosince 2016</DATE> o daňových, správních a finančních opatřeních a o organizaci vlády Valencijského společenství) (BOE č. 34 ze dne <DATE ISO="20170209">9. února 2017</DATE>, s. 8694), (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>zákon 5/1997<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Na základě uvedených dohod svěřují veřejné orgány správu některých sociálních služeb subjektům sociální iniciativy. Nemusí přitom dodržovat postupy stanovené unijními právními předpisy o zadávání veřejných zakázek. Nicméně vzhledem k nařízení 181/2017 mohou tyto dohody uzavírat pouze soukromé neziskové organizace za účelem poskytování sociálních služeb, které se mohou týkat pomoci dětem, dospívajícím, mladistvým, starším osobám, zdravotně postiženým, migrantům, ženám ve zranitelných situacích, jakož i členům komunity LGBTI<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Lesbické ženy, homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové a intersexuálové.</P></NOTE> a Romům (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>dotčené služby<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Tento seznam nebyl obsažen v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené Soudnímu dvoru. Komise v písemném vyjádření poskytla Soudnímu dvoru odkaz na nařízení 181/2017 (viz https://www.dogv.gva.es/datos/2017/12/23/pdf/2017_11941.pdf). Článek 6 odst. 2 tohoto nařízení odkazuje na přílohu tohoto nařízení, která obsahuje seznam dotčených služeb.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V tomto kontextu je Soudní dvůr v podstatě žádán, aby upřesnil, zda unijní právo, a zejména články 49 a 56 SFEU, články 74, 76 a 77 směrnice 2014/24/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="094" PAGE.FIRST="65" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 94, s. 65</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, jakož i čl. 15 odst. 2 směrnice 2006/123/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o službách na vnitřním trhu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="376" PAGE.FIRST="36" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 376, s. 36</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>směrnice o službách<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>), brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje subjektům, které mají za cíl dosahování zisku, uzavírat s veřejnými orgány dohody o součinnosti při poskytování sociálních služeb, avšak umožňuje, aby takové dohody uzavíraly neziskové organizace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Složitost tohoto tématu a technická povaha použitelných pravidel, která vyplývají z různých nástrojů unijního práva, by neměly zakrýt nepochybný význam této otázky, neboť Soudní dvůr má určit vztah mezi hospodářskou činností a sociálními otázkami, jakož i vztah mezi unijním a vnitrostátním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V této souvislosti stojí za to citovat generálního advokáta G. Tesaura, který před více než 20 lety zdůraznil skutečnost, že oblast sociálního zabezpečení nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>ostrov mimo dosah práva [Unie]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Decker</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑120/95 a C‑158/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:399">EU:C:1997:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Byla to pravda tehdy, a tím spíše to platí dnes. I když členské státy mají autonomii, pokud jde o uspořádání jejich systémů sociálního zabezpečení, tato autonomie nebrání použití základních svobod stanovených Smlouvami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980428">28. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Kohll</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑158/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:171">EU:C:1998:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010712">12. července 2001</DATE>, <NAME.CASE>Smits a Peerbooms</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:404">EU:C:2001:404</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030513">13. května 2003</DATE>, <NAME.CASE>Müller-Fauré a van Riet</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:270">EU:C:2003:270</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031023">23. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>Inizan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑56/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:578">EU:C:2003:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jejichž nedílnou součástí jsou pravidla týkající se zadávání veřejných zakázek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180208">8. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Lloyd's of London</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑144/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:78">EU:C:2018:78</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2014/24</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Směrnice 2014/24 stanoví pravidla, jejichž cílem je koordinace vnitrostátních postupů při zadávání veřejných zakázek nad určitý finanční limit, aby mohly být v souladu se zásadami volného pohybu zboží, svobody usazování a volného pohybu služeb, jakož i zajištění uplatňování takových zásad, jako je zásada rovného zacházení, zásada zákazu diskriminace, zásada proporcionality a zásada transparentnosti. Jejím cílem je rovněž zaručit účinnou hospodářskou soutěž v oblasti zadávání veřejných zakázek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Body 1 a 6 odůvodnění směrnice 2014/24 uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>(1)</NO.P><TXT>Zadávání veřejných zakázek orgány nebo jménem orgánů členských států musí být v souladu se zásadami zakotvenými ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Smlouva o fungování EU<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>), zejména zásadami volného pohybu zboží, svobody usazování a volného pohybu služeb, jakož i se zásadami z nich vyplývajícími, jako je rovné zacházení, zákaz diskriminace, vzájemné uznávání, proporcionalita a transparentnost. Pro veřejné zakázky, které převyšují určitou hodnotu, by však měla být vypracována ustanovení koordinující vnitrostátní postupy při zadávání veřejných zakázek, aby se zajistilo uplatňování uvedených zásad v praxi a otevření zadávání veřejných zakázek hospodářské soutěži.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(6)</NO.P><TXT>Je rovněž vhodné připomenout, že touto směrnicí by neměly být dotčeny právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení. Rovněž by se tato směrnice neměla dotýkat liberalizace služeb obecného hospodářského zájmu vyhrazených veřejným či soukromým subjektům, ani privatizace veřejných subjektů poskytujících služby.</TXT><P>Mělo by být rovněž připomenuto, že členské státy nejsou omezeny v organizaci poskytování služeb v oblasti povinného sociálního zabezpečení či jiných služeb, jako jsou poštovní služby, buď jako služeb obecného hospodářského zájmu, nebo jako nehospodářských služeb obecného zájmu či jako kombinace obojího. Je vhodné vyjasnit, že by se tato směrnice neměla vztahovat na nehospodářské služby obecného zájmu.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></NP></CONSID></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Bod 114 odůvodnění této směrnice upřesňuje důvody zvláštního zjednodušeného režimu týkajícího se některých osobních služeb, jako jsou některé sociální, zdravotní a vzdělávací služby, a bod 118 jejího odůvodnění upřesňuje režim vyhrazených veřejných zakázek na služby uvedené v čl. 77 odst. 1 téže směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Hlava I směrnice 2014/24, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Oblast působnosti, definice a obecné zásady<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, v čl. 1 odst. 1, 2, 4 a 5 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice stanoví pravidla pro zadávání veřejných zakázek a organizování soutěží o návrh veřejnými zadavateli, jejichž odhadovaná hodnota dosahuje alespoň finančních limitů stanovených v článku 4.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Zadáváním veřejných zakázek ve smyslu této směrnice je pořízení prostřednictvím veřejné zakázky […] služeb jedním či více veřejnými zadavateli od hospodářských subjektů vybraných těmito veřejnými zadavateli bez ohledu na to, zda tyto […] služby mají sloužit veřejnému účelu, či nikoli.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Touto směrnicí není dotčena možnost členských států stanovit v souladu s právem Unie, co považují za služby obecného hospodářského zájmu, jakým způsobem by tyto služby měly být organizovány a financovány, v souladu s pravidly pro státní podpory, a jakým zvláštním povinnostem by měly podléhat. Touto směrnicí rovněž není dotčeno rozhodnutí veřejných orgánů, zda, jak a do jaké míry chtějí samy vykonávat veřejné funkce podle článku 14 Smlouvy o fungování EU a Protokolu č. 26.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Touto směrnicí není dotčen způsob, jakým členské státy organizují své systémy sociálního zabezpečení.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 bod 5 směrnice 2014/24 definuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>veřejné zakázky<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>smlouvy na veřejné zakázky<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>úplatné smlouvy uzavřené písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejichž předmětem je provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 bod 10 uvedené směrnice definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>hospodářský subjekt<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>fyzickou nebo právnickou osobu nebo veřejný subjekt nebo skupinu těchto osob nebo subjektů, včetně dočasných sdružení podniků, které na trhu nabízejí provedení stavebních prací nebo stavby, dodání výrobků nebo poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 4 téže směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Finanční limity<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Tato směrnice se vztahuje na veřejné zakázky, jejichž odhadovaná hodnota bez daně z přidané hodnoty (DPH) se rovná těmto finančním limitům nebo je vyšší:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT><FT TYPE="NUMBER">750000</FT> EUR u veřejných zakázek na sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze XIV.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 20 směrnice 2014/24, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Vyhrazené veřejné zakázky<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="020.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy mohou vyhradit právo na účast v zadávacím řízení chráněným dílnám a hospodářským subjektům, jejichž hlavním cílem je sociální a profesní začlenění osob s postižením nebo osob znevýhodněných, nebo mohou vyhradit plnění veřejných zakázek v rámci programů chráněného zaměstnání, pokud alespoň 30 % zaměstnanců těchto dílen, hospodářských subjektů nebo programů jsou osoby s postižením nebo osoby znevýhodněné.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Hlava III uvedené směrnice, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Zvláštní režimy zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, obsahuje kapitolu I, kterou tvoří články 74 až 77. Uvedené články obsahují ustanovení týkající se zjednodušeného režimu, který se použije na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>sociální a jiné zvláštní služby<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 74 směrnice 2014/24, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Zadávání veřejných zakázek na sociální a jiné zvláštní služby<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>Veřejné zakázky na sociální a jiné zvláštní služby uvedené v příloze XIV musí být zadávány v souladu s touto kapitolou, pokud se hodnota veřejných zakázek rovná finančnímu limitu stanovenému v čl. 4 písm. d), nebo je vyšší.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 75 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>Uveřejňování oznámení<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, stanoví podmínky týkající se uveřejňování oznámení o výsledku zadávacího řízení, uvedených v článku 74.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 76 směrnice 2014/24, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Zásady zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="076.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zavedou vnitrostátní pravidla pro zadávání veřejných zakázek, na které se vztahuje tato kapitola, aby bylo zajištěno, že veřejní zadavatelé dodržují zásady transparentnosti a rovného zacházení s hospodářskými subjekty. Členské státy mohou samy stanovit příslušná procesní pravidla, pokud tato pravidla umožní, aby veřejní zadavatelé zohlednili specifika dotčených služeb.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="076.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby veřejní zadavatelé mohli zohlednit potřebu zajištění kvality, návaznosti, přístupnosti, přijatelných cen, dostupnosti a komplexnosti služeb, zvláštní potřeby různých kategorií uživatelů, včetně znevýhodněných a zranitelných skupin, účast a posílení možností uživatelů a inovace. Členské státy mohou rovněž stanovit, že výběr poskytovatele služeb bude uskutečňován podle toho, která nabídka představuje nejlepší poměr mezi cenou a kvalitou, přičemž bude zohledněna kvalita a kritéria udržitelnosti sociálních služeb.<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 77 odst. 1 směrnice 2014/24, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>Vyhrazené veřejné zakázky na některé služby<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, uvádí, že členské státy mohou stanovit, že veřejní zadavatelé mohou vyhradit organizacím právo na účast na řízeních o zadání veřejných zakázek výlučně na služby v oblasti zdravotní péče a sociální péče a kulturní služby uvedené v článku 74 spadající pod kódy CPV uvedené v tomto článku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>CPV zavádí jednotný klasifikační systém pro veřejné zakázky, jehož cílem je sjednotit údaje užívané zadavateli k popisu předmětu smluv. Viz https://simap.ted.europa.eu/cpv.</P></NOTE>. Článek 77 odst. 2 uvedené směrnice stanoví podmínky, které musí tyto organizace splňovat, aby se mohly účastnit vyhrazených zakázek. Podle čl. 77 odst. 3 směrnice 2014/24 nesmí maximální doba trvání veřejné zakázky překročit tři roky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Příloha XIV směrnice 2014/24 obsahuje seznam služeb uvedených v článku 74.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice o službách</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Bod 27 odůvodnění směrnice o službách zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>Tato směrnice by se neměla vztahovat na sociální služby v oblasti bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v nouzi, které jsou poskytovány státem na celostátní, regionální nebo místní úrovni, poskytovateli pověřenými státem nebo charitativními organizacemi uznanými za takové státem s cílem zajistit podporu osobám, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze z důvodů nedostatečného rodinného příjmu či plné nebo částečné nesamostatnosti, a osobám, kterým hrozí riziko, že se ocitnou na okraji společnosti. Tyto služby jsou nezbytné pro zaručení základních práv na lidskou důstojnost a čest a jsou vyjádřením zásad sociální soudržnosti a solidarity a neměly by být touto směrnicí dotčeny.<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Článek 2 uvedené směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na služby poskytované poskytovateli usazenými v některém členském státě.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Tato směrnice se nevztahuje na tyto činnosti:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>j)</NO.P><TXT>sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze, poskytované státem, státem pověřenými poskytovateli nebo státem uznávanými charitativními organizacemi;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Španělské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Na základě pravomocí, které mu španělská ústava přiznává v oblasti sociálních služeb, přijalo Valencijské společenství zákon 5/1997. Je třeba zohlednit články 44a, 53, 56, 62, 63, 64, 66, 67 a 68 zákona 5/1997.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Nařízení 181/2017 provádí zákon 5/1997 a je předmětem sporu v původním řízení. I když byl zákon 5/1997 zrušen zákonem 3/2019<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Ley 3/2019, de 18 de febrero, de servicios sociale inclusivos de la Comunitat Valenciana (zákon 3/2019 ze dne <DATE ISO="20190218">18. února 2019</DATE> o inkluzivních sociálních službách Valencijského společenství) (BOE č. 61 ze dne <DATE ISO="20190312">12. března 2019</DATE>, s. 23249).</P></NOTE>, zůstává nařízení 181/2017 podle zákona 3/2019 v platnosti. Je třeba zohlednit články 3, 6, 11, 13, 15, 17, 19 a 21 až 26 nařízení 181/2017, které provádějí pravidla stanovená zákonem 5/1997.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>ASADE podala k předkládajícímu soudu žalobu, v níž se domáhala zrušení nařízení 181/2017 a zrušení některých ustanovení zákona 5/1997<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Konkrétně článků 44a odst. 1 písm. c), 53 a 56 odst. 2 a hlavy VI zákona 5/1997.</P></NOTE>. Podle ASADE je nařízení 181/2017 protiprávní, jelikož vylučuje jiné než neziskové subjekty z možnosti poskytovat veřejné služby na základě dohod o součinnosti a umožňuje neziskovým subjektům, nejen dobrovolnickým organizacím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Odkaz na tento výraz patrně vychází z rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2440">EU:C:2014:2440</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>CASTA a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑50/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:56">EU:C:2016:56</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), které se oba týkaly dobrovolnických spolků v rámci zadávání veřejných zakázek.</P></NOTE>, aby poskytovaly veřejné služby za úplatu, aniž by musely absolvovat transparentní soutěžní proces, který zaručuje rovné zacházení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>ASADE tvrdí, že nařízení 181/2017 a některá ustanovení zákona 5/1997 jsou v rozporu zaprvé se svobodou usazování zakotvenou v článku 49 SFEU, zadruhé se směrnicí 2014/24, jelikož uvedená ustanovení nerespektují zásadu rovného zacházení s hospodářskými subjekty, a zatřetí s čl. 15 odst. 2 směrnice o službách. Mimoto podle ASADE není omezení svobody usazování vyplývající z dotčené vnitrostátní právní úpravy odůvodněno důvody obecného zájmu. ASADE uvádí, že dotčená vnitrostátní právní úprava se neomezuje na oblasti zdravotnictví a sociálního zabezpečení, ale vztahuje se na všechny druhy sociálních služeb a uplatní se na všechny neziskové<?PAGE NO="8"?> organizace, a nikoli pouze na dobrovolnické organizace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Tamtéž.</P></NOTE>. To podle ASADE znamená, že výjimky z použití unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek, které byly stanoveny judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140619">19. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Centro Hospitalar de Setúbal a SUCH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑574/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2004">EU:C:2014:2004</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>CASTA a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑50/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:56">EU:C:2016:56</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nejsou v projednávané věci použitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Žalovaný, Consejería de Igualdad y Políticas Inclusivas de la Generalitat Valenciana (ministerstvo Valencijského společenství pro rovné zacházení a začleňování, Španělsko), má za to, že zákon 5/1997 i nařízení 181/2017 jsou v souladu se směrnicí 2014/24 a směrnicí o službách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Žalovaný zaprvé uvádí, že Soudní dvůr již připustil výjimky ze zásady volné hospodářské soutěže v případě zakázek, které jsou zadávány v rámci systému sociálního zabezpečení neziskovým subjektům, jelikož sociální a zdravotní služby mají takové charakteristiky, že je nezbytné, aby s nimi bylo z hlediska pravidel zadávání veřejných zakázek zacházeno odlišně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto ohledu odkazuje žalovaný na body 6, 7 a 114 odůvodnění směrnice 2014/24, jakož i na její článek 77.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Zadruhé žalovaný tvrdí, že na základě zásady rozpočtové účinnosti jsou dohody o součinnosti koncipovány jako alternativa k přímému a nepřímému řízení nehospodářských veřejných služeb, které poskytují neziskové subjekty, jež jako odměnu dostávají náhradu nákladů, která nezahrnuje provozní zisk. Žalovaný má rovněž za to, že dohody o součinnosti neporušují směrnici o službách, jelikož tato směrnice se nevztahuje na nehospodářské služby obecného zájmu, ani na sociální služby týkající se sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v dočasné nebo trvalé nouzi poskytované státem nebo charitativními organizacemi uznanými za takové státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Zatřetí má žalovaný za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je neopodstatněná, jelikož zákon 5/1997 byl zrušen zákonem 3/2019.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Pochybnosti předkládajícího soudu vycházejí zejména ze dvou rozsudků Soudního dvora, a to z rozsudků Ordine degli Ingegneri della Provincia di Lecce a Piepenbrock<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121219">19. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ordine degli Ingegneri della Provincia di Lecce a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑159/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:817">EU:C:2012:817</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130613">13. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Piepenbrock</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑386/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:385">EU:C:2013:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V těchto dvou rozsudcích Soudní dvůr definoval pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>úplatná smlouva<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> tak, že zahrnuje rovněž smlouvy, u nichž sjednaná odměna pokrývá pouze náklady vynaložené na poskytnutí sjednané služby. Předkládající soud si tedy klade otázku, zda použití dohod o součinnosti, které jsou upraveny zákonem 5/1997, ve znění zákona 13/2016<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Článek 4a odst. 1 písm. c), článek 53, čl. 56 odst. 2 a hlava VI zákona 5/1997.</P></NOTE>, je v souladu s články 49 a 56 SFEU, s články 76 a 77 směrnice 2014/24 ve spojení s jejím článkem 74 a její přílohou XIV, jakož i s čl. 15 odst. 2 směrnice o službách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>1)</NO.P><TXT>Musí být článek 49 SFEU a články 76 a 77 [směrnice 2014/24] [ve spojení s článkem 74 (směrnice 2014/24) a přílohou (XIV směrnice 2014/24)] vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje veřejným zadavatelům využívat dohod se soukromými neziskovými subjekty, nejen dobrovolnickými organizacemi, za účelem poskytování všech druhů sociálních služeb osobám za náhradu nákladů, bez použití postupů stanovených [směrnicí 2014/24] a bez ohledu na odhadovanou hodnotu; a to prostě tím, že tato vztahy označí za nesmluvní?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="9"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pokud je odpověď záporná a je to tedy možné, musí být článek 49 SFEU a články 76 a 77 [směrnice 2014/24] [ve spojení s článkem 74 (směrnice 2014/24) a přílohou XIV (směrnice 2014/24)] vykládány v tom smyslu, že umožňují veřejným zadavatelům využívat dohod se soukromými neziskovými subjekty (nejen dobrovolnickými organizacemi) za účelem poskytování všech druhů sociálních služeb osobám za náhradu nákladů, bez použití postupů stanovených směrnicí a bez ohledu na odhadovanou hodnotu, prostě tím, že tato vztahy označí za nesmluvní, pokud nadto uvedená vnitrostátní právní úprava neobsahuje výslovně požadavky stanovené v článku 77 směrnice, nýbrž odkazuje na následný prováděcí předpis, aniž mezi požadavky, které tento předpis musí splňovat, zahrne, že musí výslovně stanovit požadavky uvedené v článku 77 uvedené směrnice?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Pokud je odpověď znovu záporná a je to tedy možné, musí být články 49 a 56 SFEU, články 76 a 77 [směrnice 2014/24] [ve spojení s článkem 74 (směrnice 2014/24) a přílohou XIV (směrnice 2014/24)] a čl. 15 odst. 2 [směrnice o službách] vykládány v tom smyslu, že umožňují veřejným zadavatelům, aby při výběru neziskového subjektu (nejen dobrovolnických organizací), se kterým bude sjednáno poskytování všech druhů sociálních služeb osobám, nejen služeb uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. j) posledně uvedené směrnice, zařadily mezi výběrová kritéria kritérium usazení v místě, kde má být služba poskytována?<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily žalobkyně, žalovaný, španělská, italská a norská vláda, jakož i Evropská komise. Soudní dvůr se rozhodl rozhodnout bez jednání a položil účastníkům řízení a zúčastněným uvedeným v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie otázky k písemnému zodpovězení, na které odpověděly žalobkyně, žalovaný, španělská a nizozemská vláda, jakož i Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvodní poznámky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Úvodem jsem toho názoru, že předběžné otázky jsou v rozsahu, v němž se týkají zákona 5/1997, přípustné. Předkládající soud jasně uvedl, že zákonnost nařízení 181/2017 lze posoudit pouze na základě zkoumání slučitelnosti jeho právního základu, tj. zákona 5/1997, s ustanoveními unijního práva. Předkládající soud měl v okamžiku jeho přijetí rozhodnout o zákonnosti nařízení 181/2017. Předkládající soud ve svém předkládacím rozhodnutí uvádí, že v té době byl zákon 5/1997, ve znění zákona 13/2016, stále v platnosti. Námitku nepřípustnosti vznesenou žalovaným je tedy třeba odmítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zadruhé se budu zabývat kritikou italské vlády, podle které předložená žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neupřesňuje druhy sociálních služeb, na něž se mohou vztahovat dohody o součinnosti dotčené ve vnitrostátním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je nezbytné, aby vnitrostátní soud podal minimální vysvětlení k důvodům volby ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá, jakož i k souvislosti, kterou spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spor, který mu byl předložen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160310">10. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>Safe Interenvíos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑235/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:154">EU:C:2016:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0115">115</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160512">12. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Security Service a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑692/15 až C‑694/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:344">EU:C:2016:344</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Připouštím, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahuje výčet dotčených zvláštních sociálních služeb a je škoda, že takové informace chybí. Z právního rámce vymezeného v předkládacím rozhodnutí, jakož i ze znění položených otázek nicméně vyplývá, že může v podstatě zahrnovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>všechny druhy sociálních služeb<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Podle mého názoru tedy předkládající soud dostatečně vysvětlil legislativní kontext, v němž formuloval žádost o výklad unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Zatřetí mám za to, že předběžné otázky musí být prohlášeny za přípustné v rozsahu, v němž se týkají článků 49 a 56 SFEU. Je pravda, že z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, zda má spor v původním řízení přeshraniční rozměr.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Domnívám se však, že situace v předložené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je zcela totožná se situací v rozsudku Libert a další“<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130508">8. května 2013</DATE> (<NO.CASE>C 197/11 a C 203/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:288">EU:C:2013:288</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, na který Soudní dvůr odkázal v bodě 51 rozsudku Ullens de Schooten<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161115">15. listopadu 2016</DATE> (<NO.CASE>C‑268/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:874">EU:C:2016:874</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V uvedeném bodě Soudní dvůr rozhodl, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce může být prohlášena za přípustnou v čistě vnitrostátní situaci, pokud <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>se na něj předkládající soud obrátí v rámci řízení o zrušení ustanovení, která se použijí nejen na státní příslušníky daného státu, nýbrž i na státní příslušníky ostatních členských států<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130508">8. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Libert a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑197/11 a C‑203/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:288">EU:C:2013:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Nedávno viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210211">11. února 2021</DATE>, <NAME.CASE>Katoen Natie Bulk Terminals a General Services Antwerp</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑407/19 a C‑471/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:107">EU:C:2021:107</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tak je tomu patrně ve věci v původním řízení, jelikož ASADE podala žalobu na zrušení nařízení 181/2017, které se vztahuje nejen na státní příslušníky daného státu, nýbrž i na státní příslušníky ostatních členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Z toho podle mého názoru vyplývá, že v rozsahu, v němž se uvedené otázky týkají výše uvedených ustanovení Smlouvy, musí být prohlášeny za přípustné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K první a druhé otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, jelikož se týkají téže problematiky, je, zda článek 49 SFEU, jakož i články 74, 76 a 77 směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují veřejnému orgánu uzavírat dohody pouze se soukromými neziskovými subjekty, na základě nichž tento orgán svěří těmto subjektům určité sociální služby za náhradu nákladů vynaložených těmito subjekty na poskytování těchto služeb, bez použití postupů stanovených unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Odpovídání na tyto otázky se podobá procházení labyrintu různých právních problémů. Pro usnadnění je rozdělím na čtyři různé otázky. Úvodem je třeba určit povahu sociálních služeb dotčených v původním řízení, aby bylo možné určit, zda mají být kvalifikovány jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>hospodářské činnosti<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek. Poté provedu analýzu podmínek použitelnosti směrnice 2014/24. Dále se budu zabývat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>zjednodušeným režimem<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> stanoveným v článcích 74 až 77 uvedené směrnice a nakonec pravidly svobody usazování zakotvenými v článku 49 SFEU.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Než se však budu zabývat uvedenými otázkami, ráda bych uvedla následující dvě poznámky. Zaprvé vzhledem k tomu, že předkládající soud odkazuje v předběžných otázkách na článek 49 SFEU, je toho názoru, že projednávaná věc nespadá pod volný pohyb služeb, nýbrž pod svobodu usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je tento předpoklad správný, jelikož podle ustálené judikatury se poskytování služeb liší od svobody usazování v tom smyslu, že svoboda usazování se týká stabilní a trvalé činnosti, zatímco poskytování služeb má přechodnou povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951130">30. listopadu 1995</DATE>, <NAME.CASE>Gebhard</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑55/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:411">EU:C:1995:411</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.). K rozlišování mezi volným pohybem služeb a svobodou usazování viz rovněž stanovisko generálního advokáta P. Cruz Villalóna ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Yellow Cab Verkehrsbetrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:568">EU:C:2010:568</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zdá se mi přitom, že poskytování sociálních služeb, o které se jedná ve věci v původním řízení, takovou stabilitu vyžaduje, a že takové činnosti tedy mohou spadat do působnosti svobody usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Zadruhé vzhledem k tomu, že předkládající soud odkazuje na směrnici 2014/24, zřejmě předpokládá, že dotčené dohody o součinnosti nejsou koncesními smlouvami upravenými směrnicí 2014/23/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> o udělování koncesí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="094" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 94, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Koncese na služby je smlouva stejného druhu jako veřejná zakázka na služby s tou výjimkou, že protiplnění za poskytnutí služeb spočívá buď výhradně v právu využívat služby, nebo v tomto právu společně s platbou. Koncese na služby znamená, že veřejný orgán přenáší na koncesionáře provozní riziko související s provozováním takových služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Směrnice 2014/23 definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>koncesi na služby<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> v čl. 5 odst. 1 písm. b) v podstatě jako úplatnou smlouvu, kterou veřejný zadavatel nebo zadavatel svěřuje hospodářskému subjektu poskytování a řízení služeb. Podle judikatury Soudního dvora rozdíl mezi veřejnou zakázkou na služby a koncesí na služby spočívá zejména v riziku spojeném s provozováním dotčených služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110310">10. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Privater Rettungsdienst und Krankentransport Stadler,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑274/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:130">EU:C:2011:130</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. I když vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, nebrání tomu, aby uživatelé museli částečně platit za sociální služby, na něž se vztahují uvedené dohody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz čl. 65 odst. 3 a 4 zákona 5/1997, který stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>kromě stanovených poplatků nemohou být uživatelům za poskytování služeb účtovány žádné částky<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> a že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>výběr jakékoli formy odměny za poskytování doplňkových služeb od uživatelů a její výše musí být předem schváleny<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</P></NOTE>, nic nenasvědčuje tomu, že by k takovému přenosu došlo na základě těchto právních předpisů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz čl. 66 odst. 2 a čl. 65 odst. 3 zákona 5/1997. V tomto ohledu ASADE v odpovědích na písemné otázky Soudního dvora tvrdí, že dotčená právní úprava skutečně stanoví, že <HT TYPE="ITALIC">orgány veřejné správy pokryjí veškeré ztráty týkající se nákladů na dotčené služby</HT>. Žalovaný uvádí, že čl. 11 odst. 1 nařízení 181/2017 stanoví, že příjemcům služeb, na něž se vztahují dohody o spolupráci, jsou tyto služby poskytovány bezúplatně.</P></NOTE>. Jsem tedy toho názoru, že dotčené dohody o spolupráci nespadají do působnosti směrnice 2014/23/EU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Položenými otázkami se tedy budu zabývat z hlediska směrnice 2014/24 nebo ustanovení týkajících se svobody usazování obsažených ve Smlouvě o FEU.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K povaze dotčených sociálních služeb</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Úvodem bych chtěla zdůraznit, že hlavním cílem unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek, a zejména směrnice 2014/24, je svoboda usazování a volný pohyb služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Právním základem pro přijetí směrnice 2014/24 jsou zejména čl. 53 odst. 1 a článek 62 SFEU, které jsou obsaženy v hlavě IV, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>Volný pohyb osob, služeb a kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, v kapitole 2 nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>Právo usazování<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> (článek 53) a v kapitole 3 nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>Služby<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> (článek 62).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že účelem uvedené směrnice je provést ustanovení Smlouvy o FEU týkající se těchto svobod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz stanovisko generální advokátky C. Stix-Hackl ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Sintesi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑247/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:399">EU:C:2004:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, sociální služby dotčené ve věci v původním řízení nutně spadají do věcné působnosti týchž základních svobod.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud by sociální služby, které jsou předmětem dotčených dohod o součinnosti, měly být považovány za nehospodářské činnosti ve smyslu uvedených ustanovení Smlouvy, byly by tyto dohody rovněž vyloučeny z působnosti směrnice 2014/24, jelikož tato směrnice nemůže rozšířit působnost základních svobod, které má provádět<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100429">29. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑160/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:230">EU:C:2010:230</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Kromě toho ze znění čl. 1 odst. 4 a bodu 6 odůvodnění směrnice 2014/24 vyplývá, že členské státy si mohou volně vymezit své <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>služby obecného hospodářského zájmu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> a že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>nehospodářské služby obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> nespadají do působnosti této směrnice. Zároveň je třeba uvést, že směrnice 2014/24 výslovně nedefinuje pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>nehospodářské služby<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>služby obecného hospodářského zájmu<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jsem tedy toho názoru, že pro účely použití směrnice 2014/24 musí být pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>nehospodářské služby obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, které jsou v ní uvedeny, vykládány ve světle judikatury Soudního dvora týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb, jak jsou stanoveny Smlouvou o FEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050721">21. července 2005</DATE>, <NAME.CASE>Coname</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑231/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:487">EU:C:2005:487</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2440">EU:C:2014:2440</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>CASTA a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑50/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:56">EU:C:2016:56</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Zatímco první dvě předběžné otázky zmiňují pouze článek 49 SFEU, a nikoli článek 56 SFEU, pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> jsou posledně uvedeným ustanovením Smlouvy široce definovány. Neexistuje žádné jednoduché kritérium pro rozlišení mezi oběma svobodami, i když se zdá, že rozlišení spočívá v dočasnosti uvedených činností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951130">30. listopadu 1995</DATE>, <NAME.CASE>Gebhard</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑55/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:411">EU:C:1995:411</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.). K rozlišování mezi volným pohybem služeb a svobodou usazování viz rovněž stanovisko generálního advokáta P. Cruz Villalóna ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Yellow Cab Verkehrsbetrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:568">EU:C:2010:568</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k šedé zóně, která existuje mezi těmito dvěma svobodami a vzhledem k tomu, že obě tyto svobody spolu tvoří základ směrnice 2014/24, se v tomto stanovisku v rámci analýzy první a druhé otázky odkazuje nejen na svobodu usazování, ale i na volný pohyb služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V tomto kontextu každý z pojmů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>nehospodářské služby obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> určuje, zda daná činnost spadá do působnosti unijní právní úpravy či nikoliv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Podle ustálené judikatury v oblasti sociálního zabezpečení unijní právo v zásadě nezasahuje do pravomoci členských států uspořádat své systémy sociálního zabezpečení (viz naposledy rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200611">11. června 2020</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Slovenská republika v. Dôvera zdravotná poisťovňa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑262/18 P a C‑271/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:450">EU:C:2020:450</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Je třeba rovněž uvést, že takové určení není exaktní vědou. Pro definování těchto pojmů však existuje společný výchozí bod. Vzhledem k tomu, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> definuje rozsah působnosti základních svobod stanovených Smlouvou o FEU, nelze jej vykládat restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že unijní pravidla pro zadávání veřejných zakázek byla původně vypracována v kontextu základních svobod, a i když uznávám, že tyto svobody se do určité míry překrývají s jinými oblastmi práva – konkrétně s právem hospodářské soutěže nebo státní podporou –<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Sanchez-Graells, A., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>State Aid and EU Public Procurement: More Interactions, Fuzzier Bounciers<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> (<DATE ISO="20191008">8. října 2019</DATE>). Hancher, L. &amp; Piernas López, JJ. (eds), Research Handbook on European State Aid Law, 2. vydání, Edward Elgar, 2020, dostupné na SSRN: https://ssrn.com/abstract= 3466288.</P></NOTE> pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>služby obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> používané v kontextu<?PAGE NO="13"?> základních svobod se liší od těchto pojmů vyvinutých v právu hospodářské soutěže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>K tomuto rozlišení viz zejména stanovisko generálního advokáta M. Poiares Madura ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>FENIN v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑205/03 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:666">EU:C:2005:666</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž Wauters, K., Bleux, S., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>A new generation of public procurement Directives: background, objectives and results<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>, In: Marique Y., Wauters K. (eds), <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/><HT TYPE="ITALIC">EU Directive 2014/24 on public procurement. A new turn for competition in public markets</HT>?<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, Larcier, Brusel 2016, s. 9).</P></NOTE>. Podle judikatury v oblasti svobody usazování tak za hospodářskou činnost musí být považováno poskytování služeb za úplatu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170201">1. února 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑392/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:73">EU:C:2017:73</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Dodávám, že pokud jde o pracovníky, Soudní dvůr dodal, že poskytování služeb za úplatu je třeba považovat za hospodářskou činnost <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>za předpokladu, že vykonávané činnosti jsou skutečné a konkrétní a nejsou čistě okrajové a vedlejší<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011120">20. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Jany a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑268/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:616">EU:C:2001:616</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Toto posledně uvedené kritérium, které se vztahuje k pracovnímu poměru, se však v projednávané věci nejeví jako relevantní.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Mimoto základní charakteristický znak úplaty spočívá ve skutečnosti, že představuje hospodářské protiplnění za dotčený výkon<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Jundt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑281/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:816">EU:C:2007:816</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>, to znamená, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>pracovní činnost nesmí být prováděna bez protiplnění<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160223">23. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑179/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:108">EU:C:2016:108</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0154">154</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zdůrazňuji tedy, že rozhodujícím faktorem, na jehož základě se na určitou činnost vztahují ustanovení Smlouvy o FEU týkající se základních svobod, je její <HT TYPE="ITALIC">hospodářská povaha</HT>, nezávisle na tom, kdo za službu poskytuje odměnu – zda je to uživatel, nebo členský stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Tamtéž, bod 157 a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Soudní dvůr například rozhodl, že účast státu na financování lékařských služeb nemůže vyloučit kvalifikaci lékařské činnosti jako služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010712">12. července 2001</DATE>, <NAME.CASE>Smits a Peerbooms</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑157/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:404">EU:C:2001:404</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>S ohledem na širokou definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> v oblasti základních svobod Soudní dvůr neváhal kvalifikovat jako služby ve smyslu směrnice 2004/18/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne <DATE ISO="20040331">31. března 2004</DATE> o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="134" PAGE.FIRST="114" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 134, s. 114</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).</P></NOTE> například dohody v oblasti zdravotnické dopravy, i když veřejný zadavatel uzavřel tyto dohody s dobrovolnickými organizacemi a tyto dohody vycházely ze zásady solidarity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071129">29. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑119/06</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:729">EU:C:2007:729</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2440">EU:C:2014:2440</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>CASTA a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑50/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:56">EU:C:2016:56</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho skutečnost, že takovou činnost vykonává soukromý partner, jako je zařízení sociální solidarity, jako neziskovou aktivitu, nebrání tomu, aby byla kvalifikována jako hospodářská činnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140619">19. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Centro Hospitalar de Setúbal a SUCH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑574/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2004">EU:C:2014:2004</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>V projednávané věci příloha nařízení 181/2017 uvádí služby, které mohou být předmětem dotčených dohod o součinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz poznámka pod čarou 5 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Jak jsem již v tomto stanovisku uvedla, dotčené služby mohou zahrnovat služby pro děti, dospívající, mladistvé, starší osoby, zdravotně postižené, migranty, ženy v tísni a pro osoby spadající do kategorie <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>rovnost v různosti<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> (LGBTI a Romové)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz bod 2 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pokud jde o obsah dotčených služeb, je třeba připomenout, že činnosti poskytované na základě dohod o součinnosti zahrnují širokou škálu různých činností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Pro úplný seznam viz odkaz v bodě 2 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, včetně například ubytovacích služeb, denních středisek, ústavů sociální péče a péče o postižené osoby, podpory osob v nouzi, poskytování finanční pomoci, a dokonce programů spočívajících ve výkonu soudních rozhodnutí. Jako příklady lze uvést služby spočívající v poskytování přijímacích zařízení pro nezletilé, kteří jsou v péči nebo v opatrovnictví regionálních úřadů; střediska pro výkon soudních rozhodnutí týkajících se nezletilých osob; podpora rovnoprávnosti a osobní<?PAGE NO="14"?> samostatnosti mladých osob, kterým byl ustanoven opatrovník a které dosáhly zletilosti; programy soudních opatření pro mladistvé; místa rodinných setkání; intervence v hostitelských rodinách nezletilých; opatření určená k adopci a adoptivním rodinám, denní střediska pro zranitelné nezletilé; ubytovací a sociální služby pro mladé lidi; pracovní střediska pro mladé lidi; ústavy sociální péče a centra denní péče pro seniory; sociální bydlení pro seniory; a střediska pro ženy vystavené riziku sociálního vyloučení a přijímající střediska pro ženy, které se staly oběťmi násilí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Předkládajícímu soudu však přísluší ověřit, zda jsou dotčené služby nabízeny za úplatu, a představují tak <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> ve smyslu výše uvedené judikatury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>V tomto ohledu se domnívám, že příjemci služeb, na něž se vztahují dohody o součinnosti, obvykle za poskytování těchto služeb neplatí, kromě výjimečných případů, kdy musí zaplatit poplatek předem schválený veřejným zadavatelem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz čl. 65 odst. 3 a 4 zákona 5/1997 a čl. 11 odst. 1 písm. c) nařízení 181/2017.</P></NOTE>. Avšak vzhledem k tomu, že hospodářská povaha činnosti nezávisí na tom, zda uživatelé nebo veřejný zadavatel za službu platí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz bod 53 výše.</P></NOTE>, a vzhledem k tomu, že na základě dotčené vnitrostátní právní úpravy k takové platbě dochází<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz článek 22 nařízení 181/2017.</P></NOTE>, lze tyto služby považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> ve smyslu článku 49 SFEU. Z toho rovněž vyplývá, že právní povaha a mechanismus solidarity zavedený subjekty poskytujícími dotčené služby jsou irelevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Budu tedy vycházet z toho, že alespoň některé služby, které jsou předmětem dotčených dohod o součinnosti, mohou být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, pokud tyto služby měly být ve skutečnosti nabízeny za <HT TYPE="ITALIC">úplatu</HT>, i když tuto úplatu neplatí přímo uživatelé služby, ale orgány veřejné moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Jen pro úplnost je třeba zkoumat, zda dotčené služby spadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>výkon veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> ve smyslu článku 51 SFEU, neboť se jedná o výjimku z článku 49 SFEU. I když se předkládající soud v předběžných otázkách výslovně nedotázal na výjimku stanovenou v čl. 51 prvním pododstavci SFEU, nelze vyloučit, že některé z těchto činností mohou spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>výkon veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> ve smyslu uvedeného ustanovení. Například je patrné, že příloha nařízení 181/2017 obsahuje určité činnosti, jako je výkon soudních rozhodnutí subjekty sociální iniciativy na základě dohod o součinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>výkon veřejné moci<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> musí být vykládán restriktivně, neboť se jedná o výjimku ze svobody usazování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/09</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:794">EU:C:2011:794</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Tato výjimka je omezena na činnosti, které jsou samy o sobě přímo a konkrétně spojeny s výkonem veřejné moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/09</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:794">EU:C:2011:794</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Mimoto se nevztahuje na určité pomocné nebo přípravné činnosti pro výkon veřejné moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930713">13. července 1993</DATE>, <NAME.CASE>Thijssen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑42/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:304">EU:C:1993:304</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060330">30. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Servizi Ausiliari Dottori Commercialisti</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑451/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:208">EU:C:2006:208</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091022">22. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:651">EU:C:2009:651</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo na určité činnosti, jejichž výkon, i když zahrnuje dokonce pravidelné a čilé kontakty se správními nebo soudními orgány, nebo dokonce<?PAGE NO="15"?> spoluúčast, byť povinnou, na jejich chodu, nezasahuje do jejich prostoru pro volné uvážení ani rozhodovací pravomoci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740621">21. června 1974</DATE>, <NAME.CASE>Reyners</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑2/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:68">EU:C:1974:68</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nevztahuje se ani na určité činnosti, které nezahrnují výkon rozhodovacích pravomocí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930713">13. července 1993</DATE>, <NAME.CASE>Thijssen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑42/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:304">EU:C:1993:304</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071129">29. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rakousko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑393/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:722">EU:C:2007:722</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071129">29. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:723">EU:C:2007:723</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091022">22. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:651">EU:C:2009:651</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, výkon rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>V tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981029">29. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑114/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:519">EU:C:1998:519</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo donucovacích pravomocí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030930">30. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Anker a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:516">EU:C:2003:516</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091022">22. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:651">EU:C:2009:651</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>V každém případě přísluší předkládajícímu soudu, a nikoli Soudnímu dvoru, aby ověřil zvláštní povahu činností svěřených takovým subjektům na základě dohod o součinnosti a určil, zda některé z těchto činností mohou zahrnovat přímé a konkrétní spojení s výkonem veřejné moci. Pokud tomu tak je, nemají tyto činnosti hospodářskou povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Bude-li s ohledem na povahu dotčených činností zjištěno, že daná činnost představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> ve smyslu článku 49 SFEU a směrnice 2014/24, dalším krokem je určit, zda se na dotčenou vnitrostátní právní úpravu použijí zvláštní pravidla o zadávání veřejných zakázek, tedy směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K podmínkám použitelnosti směrnice 2014/24</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Použití směrnice 2014/24 podléhá několika podmínkám. Zaprvé postup stanovený vnitrostátními právními předpisy musí spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2014/24. Zadruhé dotčené dohody o součinnosti musí spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>veřejné zakázky<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> uvedený v čl. 2 odst. 1 bodě 5 uvedené směrnice. Zatřetí se musí tyto dohody rovnat finančnímu limitu stanovenému v čl. 4 písm. d) uvedené směrnice nebo jej překročit. Nyní se budu zabývat každou z těchto podmínek.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/></HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 2 směrnice 2014/24 se tato směrnice vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, které je definováno jako pořízení prostřednictvím veřejné zakázky mimo jiné služeb jedním či více veřejnými zadavateli od hospodářských subjektů vybraných těmito veřejnými zadavateli bez ohledu na to, zda tyto služby mají sloužit veřejnému účelu, či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Z této definice vyplývá, že zadávání veřejných zakázek zahrnuje zejména <HT TYPE="ITALIC">výběr</HT> jednoho nebo více hospodářských subjektů jedním nebo více veřejnými zadavateli. Naproti tomu pouhé financování sociálních služeb nebo udělování licencí či povolení všem hospodářským subjektům splňujícím podmínky předem stanovené veřejným zadavatelem, bez omezení či kvót, nepředstavuje zadávání veřejných zakázek ve smyslu čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz bod 114 odůvodnění směrnice 2014/24.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Otázka výběru byla poprvé řešena ve věci Falk Pharma<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Falk Pharma</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑410/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:399">EU:C:2016:399</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V uvedené věci týkající se směrnice 2004/18 Soudní dvůr rozhodl, že pokud veřejný zadavatel neoznačí hospodářský subjekt, kterému by svědčila exkluzivita na zakázku, znamená to, že neexistuje nutnost ohraničit postup tohoto<?PAGE NO="16"?> veřejného zadavatele přesnými pravidly stanovenými uvedenou směrnicí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Tamtéž, bod 37.</P></NOTE>. Soudní dvůr tak zdůraznil, že <HT TYPE="ITALIC">výběr</HT> nabídky, potažmo úspěšného uchazeče, se tak jeví jako prvek, který úzce souvisí se způsobem, jakým tato směrnice upravuje veřejné zakázky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Tamtéž, bod 38.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V návaznosti na uvedený rozsudek Soudní dvůr v rozsudku Tirkkonen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180301">1. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Tirkkonen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:142">EU:C:2018:142</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> rozhodl, že pokud veřejný zadavatel neuvedl žádné kritérium pro zadání zakázky, které by umožňovalo porovnat a seřadit přípustné nabídky, nemůže se jednat o veřejnou zakázku ve smyslu této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Tamtéž, bod 35.</P></NOTE>. Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>zemědělský poradenský systém […], jehož prostřednictvím veřejný subjekt vybírá všechny hospodářské subjekty, které splňují požadavky na způsobilost stanovené výzvou k předkládání návrhů a úspěšně složily zkoušku uvedenou v předmětné výzvě, nepředstavuje veřejnou zakázku ve smyslu této směrnice, i když do tohoto systému během omezené doby jeho platnosti nemůže být připuštěn žádný nový subjekt<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Tamtéž, bod 41.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu může podle mého názoru kritérium výběru, jak je definováno ve výše uvedených rozsudcích Falk Pharma a Tirkkonen, vést k pochybné situaci, kdy členské státy mohou vyloučit některá řízení z použití směrnice 2014/24 tím, že vyloučí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>výběr<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>, jak je definován v uvedených rozsudcích. Jak upozornili někteří kritici, k nimž mám tendenci se připojit, restriktivní přístup přijatý Soudním dvorem v uvedených rozsudcích by mohl zejména odradit členské státy od uplatňování směrnice 2014/24 a ohrozit účinnost pravidel unijního práva v oblasti zadávání veřejných zakázek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz Turudić, M. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>Article 76 Principles Of Awarding Contracts<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> in European Public Procurement: Commentary on Directive 2014/24/EU, Edited by Caranta, R., a Sanchez-Graells, A., říjen 2021, Edward Elgar Publishing Limited, strana 863. Viz rovněž Sanchez-Graells, A., https://www.howtocrackanut.com/blog/2018/3/5/the-end-of-procurement-as-we-knew-it-cjeu-consolidates-falk-pharma-approach-to-definition-of-procurement-c-917.</P></NOTE>. K ohrožení užitečného účinku těchto pravidel například stačí, aby veřejný zadavatel do nabídky uvedl zvláštní ustanovení, které může splnit pouze několik konkrétních subjektů, a stanovil, že všechny hospodářské subjekty, které toto ustanovení splní, budou vybrány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Dodávám rovněž, že uvedené rozsudky stírají rozdíly mezi kritériem výběru ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2014/24 na jedné straně a kritériem výběru a kritériem pro zadání veřejné zakázky stanovenými toutéž směrnicí na straně druhé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Viz zejména články 58 a 67 směrnice 2014/24.</P></NOTE>. Na první pohled mám pochybnosti o tom, že jediný prvek je zároveň kritériem použitelnosti směrnice 2014/24 a zároveň podmínkou, kterou musí uchazeči na základě uvedené směrnice splnit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Obdobně viz stanovisko generálního advokáta G. Cosmase ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Hernández Vidal a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑127/96, C‑229/96 a C‑74/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:426">EU:C:1998:426</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž popisuje případ, kdy se výsledek dosažený použitím směrnice stává určující podmínkou jejího použití, jako absurdní závěr nebo bludný kruh.</P></NOTE>. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr uvedenou judikaturou nenásledoval. Naopak Soudní dvůr by měl pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> definovat šířeji tak, že zahrnuje postupy, které spočívají v zadávání veřejných zakázek některým poskytovatelům služeb, přičemž jiné poskytovatele na určité období vylučují.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Pokud by se však Soudní dvůr rozhodl následovat uvedenou judikaturou, není v projednávané věci jasné, zda dotčená vnitrostátní právní úprava stanoví v podobném duchu, jako výše uvedené rozsudky, systém, na jehož základě veřejní zadavatelé udělují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>oprávnění<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> a uživatelé příslušných služeb vybírají mezi subjekty, které takové služby poskytují, nebo zda výběr nakonec přísluší veřejným zadavatelům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Falk Pharma</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑410/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:399">EU:C:2016:399</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) byl výběr přenesen na pacienta a v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180301">1. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Tirkkonen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑9/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:142">EU:C:2018:142</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) na příjemce dotčené podpory.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Nařízení 181/2017 podle všeho upravuje výzvu k podávání nabídek, která musí stanovit minimální počet bodů a kritéria výběru subjektů, s nimiž budou uzavřeny dohody o součinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Článek 9 odst. 1 a 2 nařízení 181/2017.</P></NOTE>; nabídky posuzuje hodnotící výbor<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Článek 17 nařízení 181/2017.</P></NOTE>. Rozhodnutí týkající se úspěšných sociálních subjektů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Článek 19 nařízení 181/2017.</P></NOTE>, které následně mohou uzavřít závazné dohody o poskytování sociálních služeb, je uveřejněno v <HT TYPE="ITALIC">Diari Oficial de la Generalitat Valenciana</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Článek 19 odst. 1 nařízení 181/2017.</P></NOTE>. Není mi však jasné, zda existuje omezený počet úspěšných subjektů, kterým může být uděleno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>povolení<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/> ve smyslu rozsudku Falk Pharma, ani zda existuje omezený počet subjektů <HT TYPE="ITALIC">skutečně</HT> vybraných veřejnými zadavateli. Kritéria výběru stanovená v čl. 64 odst. 2 a 3 zákona 5/1997 navíc patrně spadají pod pojem výběr, a tedy představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2014/24. V každém případě přísluší vnitrostátnímu soudu, aby určil, zda skutečný výběr byl přenesen na uživatele dotčených služeb, anebo zda je prováděn veřejnými zadavateli. Nicméně z důvodů uvedených v tomto stanovisku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Viz body 69 a 70 tohoto stanoviska.</P></NOTE> mám za to, že použitelnost směrnice 2014/24 by měla být podmíněna nikoli tím, jak členské státy vybírají úspěšné subjekty, ale předmětem veřejných zakázek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Musím nicméně znovu zdůraznit, že je na předkládajícím soudu, aby určil, zda dotčené dohody o součinnosti podléhají výběru jako takovému ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke znakům veřejné zakázky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Základní podmínkou použitelnosti směrnice 2014/24 je existence veřejné zakázky. Článek 2 odst. 1 bod 5 směrnice 2014/24 definuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>veřejná zakázka<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>smlouva na veřejnou zakázku<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> jako úplatnou smlouvu uzavřenou písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejímž předmětem je provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Na základě uvedené definice, kromě zjevného požadavku, aby taková smlouva byla písemná, což zjevně není v projednávané věci sporné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Článek 3 písm. d) a čl. 21 odst. 1 nařízení 181/2017 definují pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>sociální dohody<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>, jimiž se rozumí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>dokumenty<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, které formalizují dohodu mezi správními orgány a sociálními subjekty.</P></NOTE>, jsou hlavní znaky veřejné zakázky následující: existence úplatné smlouvy uzavřené mezi hospodářským subjektem a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejímž předmětem je poskytování služeb.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úplatná smlouva</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že definice veřejné zakázky spadá do oblasti unijního práva a pro účely určení rozsahu působnosti směrnice 2014/24 není určujícím prvkem kvalifikace dotčené smlouvy podle vnitrostátní právní úpravy, ani úmysly vnitrostátního zákonodárce nebo stran. Kvalifikace dotčených smluv je upravena pravidly stanovenými v uvedené směrnici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070118">18. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Auroux a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:31">EU:C:2007:31</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Podle mého názoru je tedy irelevantní, že čl. 62 odst. 1 zákona 5/1997 a čl. 3 písm. c) nařízení 181/2017 kvalifikují dohody o součinnosti jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>mimosmluvní<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051020">20. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑264/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:620">EU:C:2005:620</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210422">22. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rakousko (Nájem budovy, která dosud nebyla postavena)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑537/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:319">EU:C:2021:319</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Pokud jde o význam výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>za úplatu<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/>, Soudní dvůr již rozhodl, že se vztahuje na smlouvu, jíž se každá ze stran zavazuje provést plnění výměnou za jiné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181018">18. října 2018</DATE>, <NAME.CASE>IBA Molecular Italy</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑606/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:843">EU:C:2018:843</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že odměnou za poskytnutí služby může být jiná forma protiplnění, jako je náhrada nákladů vzniklých poskytováním dohodnuté služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora může být veřejnou zakázkou spadající do působnosti směrnice 2004/18 pouze smlouva uzavřená za úplatu [viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100325">25. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Helmut Müller</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑451/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:168">EU:C:2010:168</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Remondis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:985">EU:C:2016:985</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. I když směrnice 2004/18 byla zrušena směrnicí 2014/24, uvedená podmínka je v obou směrnicích upravena podobným způsobem. Citovaná judikatura je tedy použitelná na novou směrnici.</P></NOTE>, nic to nemění na tom, že synallagmatická povaha smlouvy o veřejné zakázce se nutně projevuje vznikem právně závazných povinností pro každou ze smluvních stran, jejichž plnění musí být možno se domáhat u soudu. Synallagmatická povaha smlouvy je tak podstatným znakem veřejné zakázky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200910">10. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Tax-Fin-Lex</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:685">EU:C:2020:685</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V projednávané věci zaprvé, pokud jde o synallagmatickou povahu smlouvy o veřejné zakázce, z definic uvedených v článku 3 a v článcích 21 až 26 nařízení 181/2017 vyplývá, že dokumenty, které mohou strany přijmout, mohou představovat formální dohody. Kromě toho lze z čl. 65 odst. 2 zákona 5/1997 vyvodit, že dohody o součinnosti zakládají povinnosti pro subjekty poskytující dotčené služby, které jsou přesně definovány v hlavách IV a V uvedeného nařízení. Článek 66 odst. 2 uvedeného zákona a čl. 22 odst. 1 nařízení 181/2017 stanoví sazby a mechanismy náhrady nákladů těchto subjektů. Článek 26 nařízení 181/2017 stanoví systém opravných prostředků, a jeho hlava V obsahuje seznam povinností týkajících se poskytování služeb. Na základě těchto skutečností se přikláním k názoru, že dohody o součinnosti mají synallagmatickou povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100325">25. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Helmut Müller</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑451/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:168">EU:C:2010:168</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o pojem úplata, čl. 22 odst. 2 nařízení 181/2017 stanoví, že veřejný zadavatel uhradí nanejvýše variabilní, fixní a stálé náklady na dotčené služby, v nichž není zahrnut obchodní zisk tohoto subjektu. I když uživatelé dotčených služeb obvykle za poskytování těchto služeb neplatí, kromě výjimečných případů, kdy mohou být povinni zaplatit předem schválený poplatek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Viz čl. 11 odst. 1 písm. c) nařízení 181/2017.</P></NOTE>, budou dotčeným subjektům nahrazeny náklady na služby. V tomto ohledu již Soudní dvůr uvedl, že není možné, aby určitá smlouva nespadala pod uvedený pojem jen z toho důvodu, že smluvní odměna pokrývá pouze náklady vynaložené na poskytnutí sjednané služby. Jinými slovy, odměna, která pokrývá pouze náklady, splňuje kritérium <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>úplatné smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> pro účely směrnic o zadávání veřejných zakázek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010712">12. července 2001</DATE>, <NAME.CASE>Ordine degli Architetti a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:401">EU:C:2001:401</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070118">18. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Auroux a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:31">EU:C:2007:31</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Je vhodné poznamenat, že generální advokátka V. Trstenjak ve svém stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ordine degli Ingegneri della Provincia di Lecce a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑159/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:303">EU:C:2012:303</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>lze zastávat názor, že jen široký výklad pojmu <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>úplatnost<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="2018" ID="QE0094"/> odpovídá cíli směrnic o zadávání veřejných zakázek, kterým je otevření trhů k zajištění skutečné hospodářské soutěže<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>.</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že úlohou vnitrostátního soudu je pouze zjistit, zda byla určitá částka poskytnuta, ale nikoli zkoumat přiměřenost protiplnění. Skutečnost, že subjekty poskytující služby nedosahují zisku, tedy není pro účely prokázání existence úplaty relevantní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že v projednávané věci existuje v rámci dotčených dohod o součinnosti protiplnění, jelikož subjekty jednak poskytují sociální služby jednotlivcům za podmínek definovaných veřejným orgánem, a jednak tyto subjekty dostávají ze strany orgánu veřejné moci odměnu ve formě náhrady nákladů. Z toho vyvozuji, že kritérium existence úplatné smlouvy je v projednávané věci splněno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Smlouva uzavřená mezi hospodářským subjektem a jedním či více veřejnými zadavateli</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Je třeba zdůraznit, že pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>hospodářský subjekt<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>veřejní zadavatelé<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> jsou z hlediska směrnice 2014/24 a judikatury vztahující se k pravidlům pro zadávání veřejných zakázek velmi široké. Podle mého názoru není posledně uvedený pojem v projednávané věci problematický, jelikož dohody o součinnosti uzavřely orgány regionu Valencie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Viz čl. 2 odst. 1 a 2 nařízení 181/2017.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>hospodářský subjekt<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>, podle čl. 2 odst. 1 bodu 10 směrnice 2014/24 se vztahuje na jakýkoli subjekt bez ohledu na jeho povahu, který nabízí zejména poskytování služeb na trhu. Tato definice odráží judikaturu, podle které je pro účely unijních pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek irelevantní, o jaký subjekt se jedná, přičemž důraz je spíše kladen na to, co tento subjekt dělá<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071129">29. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑119/06</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:729">EU:C:2007:729</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091223">23. prosince 2009</DATE>, <NAME.CASE>CoNISMa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑305/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:807">EU:C:2009:807</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121219">19. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ordine degli Ingegneri della Provincia di Lecce a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑159/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:817">EU:C:2012:817</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5</NAME.CASE> <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> a další (<NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:291">EU:C:2014:291</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>V projednávané věci se dotčená vnitrostátní právní úprava použije na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>subjekty sociální iniciativy<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>, které jsou definovány v čl. 3 písm. e) nařízení 181/2017 jako nadace, spolky, dobrovolnické organizace a jiné neziskové organizace vykonávající činnosti sociální služby. Tato definice zahrnuje rovněž družstva kvalifikovaná jako neziskové organizace v souladu se zvláštními právními předpisy v této oblasti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Skutečností, že nařízení 181/2017 vylučuje z poskytování dotčených sociálních služeb subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, se budu zabývat v části III. B.3 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Podle ustálené judikatury skutečnost, že smluvní partner veřejného zadavatele je neziskovou organizací, nepředstavuje problém<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Viz judikatura citovaná v poznámce pod čarou 86.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Docházím tedy k závěru, že podmínka týkající se smlouvy mezi hospodářským subjektem a jedním či více veřejnými zadavateli je splněna.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Smlouva o poskytování služeb</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Podmínka týkající se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>smlouvy o poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> se týká <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> smlouvy a vyžaduje určení jejího účelu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 2 nařízení 181/2017 definuje služby, které mohou být poskytovány za podmínek dotčených dohod o součinnosti, které jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení. Jak bylo uvedeno v bodě 57 výše, předkládající soud musí nejprve ověřit, zda tyto služby zahrnují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0101" ID="QS0101"/>hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/>, a tudíž spadají do působnosti základních svobod a směrnice 2014/24<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>Část III. B.1 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Žalovaný a španělská vláda zdůraznili skutečnost, že čl. 1 odst. 5 směrnice 2014/24 výslovně uvádí, že touto směrnicí není dotčen způsob, jakým členské státy organizují své systémy sociálního zabezpečení, a že bod 6 odůvodnění téže směrnice uvádí, že uvedená směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0102" ID="QS0102"/>by se neměla vztahovat na nehospodářské služby obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>. Jsem však toho názoru, že v projednávané věci není přímo zpochybňována možnost členských států rozhodnout o rozdělení veřejných prostředků. Pokud se veřejný orgán rozhodne provést zadávací řízení ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2014/24 a uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 uvedené směrnice, spadá smlouva na veřejnou zakázku do působnosti této směrnice, takže je třeba použít pravidla pro zadávání veřejných zakázek stanovená touto směrnicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Pokud tomu tak je, směrnice 2014/24 obsahuje zvláštní ustanovení týkající se sociálních a jiných zvláštních služeb, které jsou uvedeny v příloze XIV této směrnice. Tento seznam obsahuje několik kódů CPV, které spadají pod zjednodušený režim stanovený v článcích 74 až 76 směrnice 2014/24. Uvedená příloha v poznámce pod čarou uvádí, že na povinné sociální zabezpečení pod kódem CPV 75300000–9 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0103" ID="QS0103"/>se tato směrnice nevztahuje, jsou-li organizovány jako nehospodářské služby obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>ASADE tvrdí, že dotčené služby nespadají do působnosti služeb vyloučených z uvedené směrnice na základě bodu 6 odůvodnění a přílohy XIV (kód CPV 75300000–9) a ve své písemné odpovědi na otázky položené Soudním dvorem podle všeho naznačuje, že dotčené služby spadají pod kódy CPV 85000000–9 až 85321000–5. Tuto argumentaci musí přezkoumat předkládající soud, který má jako jediný pravomoc vykládat dotčené vnitrostátní právní předpisy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, není jasné, zda jsou dotčené služby uvedeny na tomto seznamu nebo mezi povinnými sociálními službami, které mohou členské státy vyloučit z oblasti působnosti směrnice 2014/24. Písemné otázky předložené účastníkům řízení tento problém nevyřešily.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že předkládající soud musí provést nezbytnou kontrolu a porovnat seznam připojený k nařízení 181/2017 a seznam obsažený v příloze XIV směrnice 2014/24<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190321">21. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Falck Rettungsdienste a Falck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑465/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:234">EU:C:2019:234</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud se na služby uvedené v příloze k nařízení 181/2017 vztahují kódy CPV obsažené v příloze XIV uvedené směrnice, spadají uvedené služby, s výjimkou shora uvedených povinných sociálních služeb, pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0104" ID="QS0104"/>zjednodušený režim<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> stanovený v článcích 74 až 76 směrnice 2014/24. V následující analýze budu vycházet z toho, že uvedený režim se na některé z dotčených služeb vztahuje. Vzhledem k tomu, že řízení, účastníci a předmět byly vymezeny, zaměřím se na přezkoumání toho, zda dotčené dohody o součinnosti překračují finanční limity stanovené směrnicí 2014/24.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="21"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke kritériím finančního limitu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Finanční limit veřejných zakázek na sociální služby a jiné zvláštní služby uvedené v příloze XIV směrnice 2014/24, které podléhají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0105" ID="QS0105"/>zjednodušenému režimu<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> stanovenému v článcích 74 až 76 téže směrnice, je stanoven v čl. 4 písm. d) uvedené směrnice. Podle tohoto článku se směrnice 2014/24 vztahuje na veřejné zakázky, jejichž odhadovaná hodnota se rovná nebo je vyšší než <FT TYPE="NUMBER">750000</FT> eur<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Toto ustanovení upřesňuje, že se jedná o hodnotu bez daně z přidané hodnoty.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle bodu 114 odůvodnění směrnice 2014/24 mají některé kategorie služeb, zejména některé sociální služby, omezený přeshraniční rozměr, a vztahuje se tedy na ně zvláštní režim s vyšším finančním limitem, než jaký platí pro jiné služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>Musím nicméně zdůraznit, že některé veřejné zakázky mohou mít přeshraniční rozměr, přestože jejich hodnota je nižší než výše uvedený finanční limit, například pokud se zadávací řízení koná v oblastech blízkých hranicím jiných členských států Unie (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080515">15. května 2008</DATE>, <NAME.CASE>SECAP a Santorso</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/06 a C‑148/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:277">EU:C:2008:277</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151117">17. listopadu 2015</DATE>, <NAME.CASE>RegioPost</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑115/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:760">EU:C:2015:760</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Zdá se, že toto rozšíření se v projednávané věci neuplatní.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Pravidla stanovená směrnicí 2014/24 se tedy nepoužijí na veřejné zakázky, jejichž hodnota nedosahuje finančního limitu stanoveného čl. 4 písm. d) této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Obdobně viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160707">7. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Sá Machado &amp; Filhos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑214/15</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:548">EU:C:2016:548</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Takové veřejné zakázky však musí dodržovat pravidla volného pohybu, jakož i zásady rovného zacházení, vzájemného uznávání, zákazu diskriminace a proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>V tomto smyslu viz bod 1 odůvodnění směrnice 2014/24.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Zdá se, že v projednávané věci dotčená vnitrostátní právní úprava neposkytuje žádné informace o hospodářské hodnotě služeb, které jsou předmětem dohod o součinnosti. Vzhledem k tomu, že finanční limit uvedený v čl. 4 písm. d) směrnice 2014/24 je značný, nelze vyloučit, že v některých případech hodnota tento finanční limit překročí; zatímco v jiných případech může zůstat nižší než uvedený finanční limit. Je tedy na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda dotčené dohody o součinnosti splňují tuto podmínku stanovenou směrnicí 2014/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Jsou-li splněny všechny výše uvedené podmínky čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1 bod 5 a čl. 4 písm. d) směrnice 2014/24, dotčené dohody o součinnosti spadají do působnosti této směrnice. Zejména v rámci odpovědi na otázky předkládajícího soudu se domnívám, že pouhá skutečnost, že uvedené dohody jsou založeny na zásadě solidarity, neznamená, že tyto dohody musí být vyloučeny z pojmu veřejné zakázky ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 směrnice 2014/24. Navíc to, že za tyto služby veřejné orgány poskytují náhradu, že nepřináší zisk subjektům, které je poskytují nebo že jsou poskytovány uživatelům bezúplatně, je pro určení, zda se jedná o veřejnou zakázku, irelevantní. Pokud však jde o podmínky stanovené v čl. 1 odst. 2 a v čl. 4 písm. d), které se týkají zadávání veřejných zakázek a finančních limitů, je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda postup a hodnota veřejných zakázek splňují požadované podmínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému se nyní budu zabývat jádrem této otázky: lze subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, vyloučit z uzavírání smluv na veřejné zakázky podle zvláštních ustanovení směrnice 2014/24?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="22"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vyhrazené veřejné zakázky a zjednodušený režim podle směrnice 2014/24</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Za předpokladu, že přinejmenším některé z dohod o součinnosti dotčené ve věci v původním řízení spadají do působnosti směrnice 2014/24, se předkládající soud snaží zjistit, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0106" ID="QS0106"/>zjednodušený režim<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>, kterému tyto dohody podléhají, umožňuje členským státům z možnosti uzavírat takové dohody vyloučit subjekty, které mají za cíl dosahování zisku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Zaprvé příslušná ustanovení směrnice 2014/24 neurčují, zda veřejné zakázky v oblasti sociálních služeb musí být vyhrazeny neziskovým organizacím. Článek 20 a čl. 77 odst. 1 směrnice 2014/24 však výslovně umožňují, aby členské státy určily druh organizací, které se mohou účastnit řízení o zadání veřejných zakázek v souvislosti s určitými sociálními službami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>Z ustálené judikatury vyplývá, že jedinými povolenými výjimkami z použití směrnice 2014/24 jsou výjimky, které jsou v ní výslovně uvedeny [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070118">18. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Auroux a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:31">EU:C:2007:31</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura)].</P></NOTE>. Veřejné zakázky na sociální služby zahrnuté v článku 74, na které se nevztahují článek 20 a čl. 77 odst. 1 směrnice 2014/24, spadají pod zjednodušený režim článků 74 až 76 této směrnice, který musí být podle mého názoru zkoumán na druhém místě.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vyhrazené veřejné zakázky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že článek 20 a čl. 77 odst. 1 směrnice 2014/24 představují výjimku z obecných pravidel stanovených v této směrnici, domnívám se, že působnost těchto ustanovení je třeba vykládat restriktivně. To zejména znamená, že tato ustanovení obsahují taxativní výčet případů, na které se mohou vztahovat vyhrazené veřejné zakázky.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vyhrazené veřejné zakázky podle článku 20 směrnice 2014/24</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Článek 20 směrnice 2014/24 se týká dvou možností: i) možnosti, že veřejní zadavatelé vyhradí veřejnou zakázku chráněným dílnám a hospodářským subjektům, jejichž cílem je sociální a profesní začlenění osob s postižením nebo osob znevýhodněných, nebo ii) možnosti plnění veřejných zakázek v rámci programů chráněného zaměstnání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>K legislativní historii vyhrazených veřejných zakázek podle článku 20 viz stanovisko generálního advokáta E. Tančeva ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:349">EU:C:2021:349</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>I když je na předkládajícím soudu, aby přezkoumal použitelnost tohoto ustanovení na dotčené služby, mám za to, že použití tohoto ustanovení nelze v projednávané věci vyloučit. Oddíl IV přílohy k nařízení 181/2017 totiž zahrnuje osoby s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0107" ID="QS0107"/>funkčními rozmanitostmi<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/>, a zejména bod 2 této přílohy se týká jejich sociální integrace. V rozsahu, v němž se dotčené dohody o součinnosti týkají služeb poskytovaných příjemcům, kteří jsou zmíněnými osobami, se tedy článek 20 směrnice 2014/24 může použít.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Tento článek umožňuje – ale neukládá povinnost – aby veřejní zadavatelé vyhradili veřejné zakázky chráněným dílnám a hospodářským subjektům, které vykonávají sociální činnosti, nebo stanovit, že tyto veřejné zakázky budou plněny v rámci programů chráněného zaměstnání. Otázka, zda členské státy mohly na základě tohoto ustanovení uložit dodatečná omezení zužující okruh oprávněných účastníků, a tím vyhradit veřejné zakázky, byla nedávno přezkoumána Soudním dvorem ve věci Conacee<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>V uvedené věci Soudní dvůr uvedl, že ze znění čl. 20 odst. 1 směrnice 2014/24, jakož i z cílů sledovaných uvedeným článkem vyplývá, že tato směrnice neobsahuje taxativně vyjmenované podmínky, za kterých může veřejný zadavatel omezit druh hospodářských subjektů, kterým může zadat vyhrazenou veřejnou zakázku. Směrnice 2014/24 oproti tomu ponechává členským státům možnost přijmout dodatečné podmínky, které budou tyto podmínky definovat, pokud tyto dodatečné podmínky přispívají k zajištění cílů sociální politiky a politiky zaměstnanosti, které článek 20 směrnice 2014/24 sleduje. Na základě názoru generálního advokáta E. Tančeva, podle něhož lze požadavky podle uvedeného ustanovení chápat jako minimální požadavky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0099"><P>Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:349">EU:C:2021:349</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, Soudní dvůr rozhodl, že členské státy mají možnost omezit v zadávacích řízeních na vyhrazené veřejné zakázky podle článku 20 směrnice 2014/24 okruh přípustných účastníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0100"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že členské státy mohou přidat taková kritéria, jako je kritérium vyloučení subjektů, které mají za cíl dosahování zisku, stanovené vnitrostátními právními předpisy, jelikož takové vyloučení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0108" ID="QS0108"/>přispívá k zajištění cílů sociální politiky a politiky zaměstnanosti, které toto ustanovení sleduje<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0101"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Je však třeba uvést, že v projednávané věci nebyla Soudnímu dvoru předložena žádná informace o důvodech takového vyloučení ze strany vnitrostátního zákonodárce. Bylo by možné tvrdit, že neziskové organizace mají větší společenský rozměr než subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, a jsou tedy lépe přizpůsobeny sledování takových cílů. Naopak by bylo možné tvrdit, že subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, mohou poskytovat služby vysoké kvality s nízkými náklady, a tudíž mohou být schopny tyto cíle sledovat. Vzhledem k tomu je pouze na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda dotčená výjimka přispívá k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0109" ID="QS0109"/>zajištění cílů sociální politiky a politiky zaměstnanosti<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>V tomto ohledu musím zdůraznit, že možnost stanovená v čl. 20 odst. 1 směrnice 2014/24 má dvě omezení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Zaprvé, čl. 20 odst. 2 této směrnice ukládá členským státům, aby při využití možnosti stanovené v článku 20 výslovně odkazovaly na tento článek ve výzvách k předkládání návrhů, bez čehož nemohou být takové veřejné zakázky vyhrazené. V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda je tento požadavek splněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud členské státy využijí možnosti stanovené v článku 20 směrnice 2014/24, musí dodržovat zejména svobodu usazování, jakož i zásady, které z ní vyplývají, jako jsou zásady rovného zacházení a proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0102"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Pokud jde o sociální služby, o které se jedná ve věci v původním řízení, jejichž uživateli jsou osoby s funkčními rozmanitostmi, je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda jsou podmínky stanovené vnitrostátní právní úpravou nezbytné a vhodné k zajištění integrace těchto osob, jak vyžaduje čl. 20 odst. 1 směrnice 2014/24. Kromě toho je třeba uvést, že Soudní dvůr již rozhodl, že pokud členské státy omezují vyhrazené veřejné zakázky dobrovolnickým spolkům, zásada rovnosti není v podstatě porušena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0103"><P>Pokud jde o směrnici 2004/18, Soudní dvůr rozhodl, že pokud veřejné zakázky na zdravotnickou dopravu mohou patřit mezi veřejné zakázky na služby spadající do přílohy II B této směrnice, a tudíž nepodléhat všem jejím ustanovením, mohou být tyto veřejné zakázky vyhrazeny dobrovolnickým spolkům, aniž by tím byla porušena zásada rovného zacházení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0110" ID="QS0110"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2440">EU:C:2014:2440</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="24"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vyhrazené veřejné zakázky podle článku 77 směrnice 2014/24</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Článek 77 odst. 1 směrnice 2014/24 se vztahuje na některé zvláštní sociální služby. I když je možné, že některé služby uvedené v příloze nařízení 181/2017 spadají do působnosti článku 77, je nutno konstatovat, že ani dotčené subjekty, ani dotčené dohody o součinnosti nesplňují podmínky uvedené v čl. 77 odst. 2 a 3 směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Znění ani obecná systematika článku 77 uvedené směrnice neposkytují mnoho vodítek, jak tento článek vykládat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0104"><P>Legislativní přípravné práce týkající se článku 77 neposkytují mnoho vodítek pro jeho výklad, neboť toto ustanovení původně nebylo obsaženo v návrhu Komise [viz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0111" ID="QS0111"/>Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání veřejných zakázek [KOM(2011) 0896 v konečném znění – 2011/0438 (COD)<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/>] a bylo doplněno v pozdější fázi legislativního procesu [viz postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne <DATE ISO="20140115">15. ledna 2014</DATE> k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/.../EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (EP-PE_TC1-COD(2011)0438)].</P></NOTE>. Bod 118 odůvodnění směrnice 2014/24 však vysvětluje účel zadávacích řízení, která lze vyhradit zvláštním subjektům podle článku 77 uvedené směrnice. Tento bod odůvodnění uvádí, že za účelem zajištění nepřetržitosti veřejných služeb by tato směrnice měla umožnit, aby mohla být účast v zadávacích řízeních na některé služby v oblasti sociálních služeb vyhrazena určitým organizacím, jako jsou organizace, u nichž zaměstnanci mají podíl na vlastnictví či se aktivně účastní jejich vedení, a družstva. Členské státy tedy mohou omezit okruh účastníků na takové organizace, které se podílejí na poskytování těchto služeb koncovým uživatelům. Z těchto vysvětlení vyplývá, že zadávací řízení podle článku 77 směrnice 2014/24 představují pouze podmnožinu zadávacích řízení, na kterou se vztahuje zjednodušený režim, takže podmínky uvedené v tomto ustanovení musí být vykládány restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0105"><P>Podle některých autorů bylo toto ustanovení zavedeno s cílem zohlednit zvláštní potřeby Spojeného království. Použije se pouze na některé podmnožiny služeb zjednodušeného režimu (viz Turudić, strana 867, uvedený v poznámce pod čarou 67 výše a literatura citovaná tímto autorem). Tento přístup potvrzují dvě poslední věty bodu 118 odůvodnění směrnice 2014/24, z nichž vyplývá, že některé služby, na něž se vztahuje zjednodušený režim, mohou podléhat režimu stanovenému v článku 77 této směrnice.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Zaprvé čl. 77 odst. 2 uvedené směrnice obsahuje čtyři kumulativní podmínky. První tři se týkají řízení subjektů poskytujících služby, zatímco čtvrtá se týká omezení uložených po sobě jdoucím opakovaným veřejným zakázkám. V projednávané věci se zdá, že pokud jde o dotčenou vnitrostátní právní úpravu, jsou problematické třetí a čtvrtá z těchto podmínek. Na jedné straně se totiž nezdá, že by se dotčená vnitrostátní právní úprava vztahovala na subjekty, jejichž hospodářské řízení vychází z podílu zaměstnanců na vlastnictví nebo z participačních zásad<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0106"><P>Jak vysvětlila norská vláda, článek 77 směrnice 2014/24 se týká možnosti vyhradit veřejné zakázky některým nově založeným společnostem, které byly založeny osobami dříve zaměstnanými ve veřejném sektoru. Neomezuje se pouze na neziskové organizace, ale vztahuje se rovněž na obchodní subjekty.</P></NOTE>. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že subjekty, které jsou stranami dotčených dohod o součinnosti, splňují podmínku uvedenou v čl. 77 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/24. Na druhé straně jsem při přezkumu dotčené vnitrostátní právní úpravy nenarazila na takové ustanovení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0112" ID="QS0112"/>o zákazu opakování<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/>, jaké je uvedeno v čl. 77 odst. 2 písm. d) směrnice 2014/24. Oproti tomu poslední věta článku 23 nařízení 181/2017 patrně umožňuje obnovení veřejné zakázky, a to i po desetiletém prodloužení uvedeném v tomto ustanovení. Zdá se tedy, že dotčená vnitrostátní právní úprava nesplňuje kritéria čl. 77 odst. 2 směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Dotčené dohody o součinnosti nesplňují ani podmínku stanovenou v čl. 77 odst. 3 směrnice 2014/24, podle níž nesmí maximální doba trvání veřejné zakázky překročit tři roky. Podle článku 23 nařízení 181/2017 mohou být tyto dohody uzavřeny na dobu nejvýše 4 let a případně mohou být prodlouženy až na 10 let (s možností uzavřít další dohodu bezprostředně poté).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené docházím k závěru, že článek 77 směrnice 2014/24 se na projednávanou věc nepoužije.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Budu tedy vycházet z toho, že pokud jde o dohody o součinnosti, které spadají do působnosti směrnice 2014/24, musí zbytek těchto dohod, s výjimkou dohod, na které se vztahuje článek 20 této směrnice, splňovat kritéria zjednodušeného režimu stanoveného v článcích 75 a 76 této směrnice.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Pravidla článků 75 a 76 směrnice 2014/24</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Předkládající soud se v podstatě táže, zda veřejné orgány mohou uzavřít dohody o součinnosti, na základě nichž svěří soukromým neziskovým subjektům určité sociální služby uvedené v článku 74 směrnice 2014/24, výlučně se soukromými neziskovými subjekty. Abych na tuto otázku odpověděla, musím se zabývat pravidly stanovenými v článcích 75 a 76 uvedené směrnice, které se týkají zejména povinnosti uveřejnit oznámení a zásady rovnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Zaprvé článek 75 směrnice 2014/24 o uveřejňování oznámení ukládá veřejným zadavatelům povinnost oznámit svůj úmysl zadat veřejnou zakázku Úřadu pro publikace Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0107"><P>Viz články 48 až 51 směrnice 2014/24.</P></NOTE> formou oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení. Článek 74 směrnice 2014/24 zavádí zvláštní režim zadávání veřejných zakázek věnovaný veřejným zakázkám na sociální a jiné zvláštní služby, pokud se hodnota veřejných zakázek rovná finančnímu limitu stanovenému v čl. 4 písm. d), nebo je vyšší. Článek 75 uvedené směrnice zdůrazňuje, že veřejné orgány musí dodržovat pravidla týkající se uveřejňování oznámení o těchto veřejných zakázkách. Tím je tento požadavek vyjádřením zásady transparentnosti uvedené v oddílu 2 a čl. 76 odst. 1 směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>V projednávané věci jsou podle čl. 13 odst. 2 nařízení 181/2017 příslušná oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejňována v <HT TYPE="ITALIC">Diari Oficial de la Generalitat Valenciana</HT> (Úřední věstník vlády Valencijského společenství). Pokud jde o oznámení o zahájení zadávacího řízení, tato forma uveřejnění, která je omezena na Valencijské společenství, však podle mého názoru nestačí ke splnění požadavků čl. 75 odst. 1 směrnice 2014/24, který konkrétně odkazuje na postup stanovený v článku 51, pokud se veřejní zadavatelé rozhodnout vydat oznámení o zahájení zadávacího nařízení. Dotčená vnitrostátní právní úprava se tudíž nejeví být v souladu s pravidly transparentnosti stanovenými v čl. 75 odst. 1směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Zadruhé podle čl. 76 odst. 1 uvedené směrnice musí členské státy i v rámci zjednodušeného režimu dodržovat zejména zásadu rovnosti hospodářských subjektů. Je třeba připomenout, že cílem směrnice 2014/24 je zajistit svobodu usazování, jakož i zásady vyplývající ze základních svobod, jako je rovné zacházení, zákaz diskriminace, vzájemné uznávání, proporcionalita a transparentnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0108"><P>Bod 1 odůvodnění směrnice 2014/24. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Irgita</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑285/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:829">EU:C:2019:829</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Předkládající soud tedy bude muset přezkoumat, zda je vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, která <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> umožňuje vyloučit subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, z poskytování určitých sociálních služeb podle dohod o součinnosti vyplývajících z nařízení 181/2017<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0109"><P>Viz bod 83 výše.</P></NOTE>, s těmito zásadami v souladu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="26"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0110"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041214">14. prosince 2004</DATE>, <NAME.CASE>Swedish Match</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑210/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:802">EU:C:2004:802</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Otázka, zda se jedná o srovnatelné situace, musí být posuzována ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0111"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110301">1. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Association belge des Consommateurs Test-Achats a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑236/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:100">EU:C:2011:100</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>V projednávané věci tak bude muset předkládající soud určit, zda se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0113" ID="QS0113"/>subjekty sociální iniciativy<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/>, jak jsou definovány v čl. 3 písm. e) nařízení 181/2017, nacházejí ve stejné situaci jako subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, pokud jde o cíl sledovaný zjednodušeným režimem stanoveným v článcích 74 až 76 směrnice 2014/24<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0112"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Pokud jde o tyto cíle, bod 114 odůvodnění této směrnice vysvětluje, že zjednodušený režim týkající se zejména některých sociálních služeb musí být stanoven s ohledem na kulturní kontext a citlivost těchto služeb. S ohledem na znění čl. 1 odst. 5 směrnice 2014/24 by tedy členské státy měly mít možnost organizovat výběr poskytovatelů služeb způsobem, který považují za nejvhodnější. Uvedený bod odůvodnění přidává cíle týkající se zjednodušování a snižování administrativní zátěže pro veřejné zadavatele i hospodářské subjekty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Podle mého názoru musí být tento bod odůvodnění vykládán ve spojení s čl. 76 odst. 2 směrnice 2014/24, který odkazuje na kvalitu, návaznost, přístupnost, přijatelné ceny, dostupnost a komplexnost služeb, jakož i na zvláštní potřeby různých kategorií uživatelů. Zdá se tedy, že existence zjednodušeného režimu je odůvodněna zvláštní povahou dotčených sociálních služeb. Mám tudíž za to, že relevantním kritériem by měla být povaha dotčených sociálních služeb poskytovaných oběma kategoriemi subjektů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0113"><P>Sám žalovaný přikládá tomuto aspektu značnou váhu, když zdůrazňuje, že cílem směrnice 2014/24 je zohlednit zvláštní charakteristiky služeb pro osoby (viz bod 17 vyjádření žalovaného).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Žalovaný ani španělská vláda v projednávané věci nevysvětlily, proč jsou subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, automaticky vyloučeny z působnosti nařízení 181/2017. I když by bylo možné tvrdit, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0114" ID="QS0114"/>subjekty sociální iniciativy<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/>, jak jsou definovány v čl. 3 písm. e) nařízení 181/2017, a subjekty, které mají za cíl dosahování zisku, mají odlišnou právní povahu a fungují odlišně, obě kategorie těchto subjektů mohou být rovněž povolány k poskytování podobných sociálních služeb a poskytovat služby stejné kvality za podobné náklady. Z toho vyplývá, že s výhradou ověření provedených předkládajícím soudem se tyto dvě kategorie subjektů mohou, pokud jde o cíl režimu stanoveného v článcích 74 až 76 směrnice 2014/24, nacházet ve srovnatelné situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že pokud jde o zásadu proporcionality, která představuje obecnou zásadu unijního práva, nesmějí pravidla stanovená členskými státy v rámci provádění ustanovení směrnice 2014/24 překračovat meze toho, co je nezbytné pro dosažení cílů sledovaných touto směrnicí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0114"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171123">23. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Di Maura</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑246/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:887">EU:C:2017:887</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120426">26. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto ohledu je mi jasné, že tuto judikaturu Soudního dvora nelze vykládat tak, že umožňuje vyloučit některé subjekty z použití zjednodušeného režimu pouze z toho důvodu, že jejich cílem je dosahování zisku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0115"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211006">6. října 2021</DATE>, <NAME.CASE>Conacee</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑598/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:810">EU:C:2021:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="27"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Zejména mi není jasné, jak automatické vyloučení subjektů, které mají za cíl dosahování zisku, z působnosti vnitrostátních právních předpisů zajišťuje, aby dotčené služby byly poskytovány řádně, a zároveň zjednodušuje a snižuje administrativní zátěž, jak je uvedeno v bodě 114 odůvodnění směrnice 2014/24. Takové automatické vyloučení navíc patrně nepřispívá ke kvalitě, návaznosti, přijatelným cenám, dostupnosti a komplexnosti těchto služeb, jak vyžaduje čl. 76 odst. 2 směrnice 2014/24. Při uplatňování zjednodušeného režimu by patrně bylo vhodnější se zaměřit na možnost poskytování nákladově efektivních a kvalitních sociálních služeb, a nikoli na povahu subjektu, který tyto služby poskytuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0116"><P>Viz bod 122 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Proto je podle mého názoru nemyslitelné, aby takové vyloučení bylo odůvodněné, nebo přiměřené; je tedy v rozporu se zásadou rovného zacházení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke svobodě usazování</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Pokud dotčené dohody o součinnosti nespadají do působnosti směrnice 2014/24<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0117"><P>Například, pokud hodnota veřejné zakázky nedosahuje finančního limitu stanoveného v čl. 4 písm. d) směrnice 2014/24, ustanovení této směrnice se na ni nevztahují.</P></NOTE>, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, neznamená to však, že tyto dohody jsou nutně vyloučeny z působnosti unijního práva. Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že dotčené dohody o součinnosti však mohou podléhat základním pravidlům a obecným zásadám unijního práva, zejména zásadě rovného zacházení a zásadě zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, jakož i povinnosti transparentnosti, která z nich vyplývá, za předpokladu, že dotyčné dohody mají nepochybný přeshraniční význam<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0118"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080515">15. května 2008</DATE>, <NAME.CASE>SECAP a Santorso</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/06 a C‑148/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:277">EU:C:2008:277</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0115" ID="QS0115"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2440">EU:C:2014:2440</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Generali-Providencia Biztosító</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑470/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2469">EU:C:2014:2469</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Enterprise Focused Solutions</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑278/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:228">EU:C:2015:228</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho se podle tohoto ustanovení tyto základní svobody a zásady použijí při neexistenci výběru mezi zainteresovanými subjekty. Soudní dvůr již totiž rozhodl, že na rozdíl od směrnice 2014/24 se svoboda usazování a zásada rovného zacházení uplatní na různé licenční systémy, u nichž není možnost volby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0119"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120216">16. února 2012</DATE>, <NAME.CASE>Costa a Cifone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑72/10 a C‑77/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:80">EU:C:2012:80</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že v projednávané věci, jak bylo uvedeno výše, nedisponuje Soudní dvůr žádnými informacemi o hodnotě dotčených dohod o součinnosti, mám za to, že v některých případech hodnota těchto dohod překračuje finanční limit stanovený v čl. 4 písm. d) směrnice 2014/24, zatímco v jiných případech může zůstat nižší než tento finanční limit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0120"><P>Viz bod 94 výše.</P></NOTE>, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0121"><P>Na rozdíl od věcí, které byly Soudním dvorem prohlášeny za nepřípustné, jelikož předkládající soud neposkytl Soudnímu dvoru žádnou informaci o existenci přeshraničního rozměru [viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161006">6. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Tecnoedi Costruzioni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑318/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:747">EU:C:2016:747</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)], v projednávané věci se věc v původním řízení týká žaloby na neplatnost, což znamená, že se použije bod 51 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161115">15. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ullens de Schooten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑268/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:874">EU:C:2016:874</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (viz bod 38 výše). Takový rozměr se tedy předpokládá.</P></NOTE>. Připomínám, že v posledně uvedených případech Soudní dvůr již rozhodl, že z důvodu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0116" ID="QS0116"/>nepatrného hospodářského významu<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/> by bylo možno důvodně tvrdit, že podnik nacházející se v jiném členském státě, než ve kterém je veřejná zakázka zadána, by neměl zájem o dotčenou veřejnou zakázku, což má za následek, že použití pravidel zakotvených v primárním unijním právu není odůvodněné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0122"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050721">21. července 2005</DATE>, <NAME.CASE>Coname</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑231/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:487">EU:C:2005:487</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="28"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Pokud tedy sociální služby, které jsou předmětem dotčených dohod o součinnosti, spočívají v hospodářské činnosti a mají přeshraniční rozměr, musí předkládající soud zkoumat, zda nedostatečné uveřejnění výzvy k podání nabídky a faktické vyloučení subjektů, které mají za cíl dosahování zisku, představují překážku svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU a porušení zásad rovného zacházení a transparentnosti, které z ní vyplývají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0123"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Azienda sanitaria locale n. 5 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0117" ID="QS0117"/>Spezzino<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑113/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2440">EU:C:2014:2440</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr rozhodl, že obecné zásady transparentnosti a rovného zacházení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0118" ID="QS0118"/>vyplývají<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/> z článků 49 a 56 SFEU.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o svobodu usazování a zásadu rovného zacházení, Soudní dvůr již rozhodl, že požadavek, podle něhož musí mít subjekty zamýšlející provozovat hospodářskou činnost určitou právní formu, představuje omezení svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU. Takový požadavek totiž brání hospodářským subjektům usazeným v členském státě původu a majícím jinou právní formou zřídit si v hostitelském členském státě vedlejší provozovnu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0124"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840712">12. července 1984</DATE>, <NAME.CASE>Klopp</NAME.CASE> (<NO.CASE>107/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:270">EU:C:1984:270</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880707">7. července 1988</DATE>, <NAME.CASE>Stanton a L’Étoile 1905</NAME.CASE> (<NO.CASE>143/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:378">EU:C:1988:378</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑171/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:270">EU:C:2004:270</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100909">9. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Engelmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑64/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:506">EU:C:2010:506</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Avšak vzhledem k tomu, že toto omezení nevede k přímé diskriminaci na základě státní příslušnosti, může rovněž sledovat jakýkoli cíl uznaný za legitimní z hlediska unijního práva. V tomto ohledu mám za to, že úvahy uvedené v bodech 122 až 125 tohoto stanoviska týkající se odůvodnění a proporcionality vnitrostátních právních předpisů, se použijí obdobně. Při neexistenci jakéhokoli odůvodnění ze strany španělských orgánů stran vyloučení subjektů, které mají za cíl dosahování zisku, z dotčených dohod o součinnosti, se vnitrostátní právní úprava jeví být v rozporu se svobodou usazování a zásadou rovného zacházení. Automatické vyloučení subjektů, které mají za cíl dosahování zisku, z působnosti vnitrostátních právních předpisů se každopádně nejeví jako vhodné, jelikož není zaměřeno na povahu a kvalitu poskytovaných služeb, ale na právní formu subjektu. Předkládajícímu soudu tedy přísluší ověřit, zda vnitrostátní právní úprava sleduje legitimní cíl uznaný unijním právem, a v případě, že ano, posoudit, zda je tato právní úprava v souladu se zásadou proporcionality.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o povinnost transparentnosti vyplývající z článku 49 SFEU, je třeba uvést, že na rozdíl od zvláštních požadavků vyplývajících ze směrnice 2014/24 tato povinnost nevyžaduje, aby byla výzva k podání nabídek uveřejněna v <HT TYPE="ITALIC">Úředním</HT> <HT TYPE="ITALIC">věstníku Evropské unie</HT>. Tato povinnost se naopak omezuje na požadavek odpovídajícího stupně zveřejnění, aby bylo zajištěno jednak otevření se hospodářské soutěži a jednak kontrola nestrannosti zadávacího řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0125"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081113">13. listopadu 2008</DATE>, <NAME.CASE>Coditel Brabant</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑324/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:621">EU:C:2008:621</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je <HT TYPE="ITALIC">Diari Oficial de la Generalitat Valenciana</HT> Úředním věstníkem regionální vlády Valencie, a představuje tedy běžný způsob uveřejnění v oblasti veřejných zakázek, mám za to, že dotčená vnitrostátní právní úprava splňuje výše uvedená kritéria týkající se uveřejňování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Pokud jsou splněny podmínky pro použití směrnice 2014/24, domnívám se tedy, že články 74 až 76 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která veřejnému orgánu umožňuje zadat veřejnou zakázku, na základě které tento orgán svěřuje poskytování určitých sociálních služeb pouze neziskovým subjektům, a to za náhradu nákladů, které těmto subjektům vznikly, bez dodržení postupů stanovených unijním právem, pokud tato právní úprava respektuje zásady rovného zacházení a proporcionality, což přísluší ověřit<?PAGE NO="29"?> předkládajícímu soudu. Článek 75 směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž musí být oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněno pouze v regionálním úředním věstníku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Pokud jde o služby, jejichž odhadovaná hodnota je nižší než finanční limit stanovený v čl. 4 písm. d) směrnice 2014/24, a postupy, které nezahrnují výběr ve smyslu čl. 1 odst. 2 této směrnice, musí být svoboda usazování zakotvená v článku 49 SFEU vykládána v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, pokud tato právní úprava sleduje legitimní cíl uznaný unijním právem a je v souladu se zásadami rovného zacházení a proporcionality, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke třetí otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první dvě otázky se předkládající soud třetí otázkou v podstatě táže, zda články 49 a 56 SFEU, článek 76 směrnice 2014/24 a čl. 15 odst. 2 směrnice o službách musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví výběrové kritérium pro uzavírání dotčených dohod o součinnosti, podle něhož mohou veřejní zadavatelé přikládat váhu skutečnosti, že potenciální uchazeči o poskytování dotčených sociálních služeb jsou usazeni v místě, kde mají být takové služby poskytovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Za účelem odpovědi na tuto otázku posoudím slučitelnost dotčeného výběrového kritéria se směrnicí 2014/24, směrnicí o službách a poté se základními svobodami.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke slučitelnosti dotčeného výběrového kritéria se směrnicí 2014/24</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>Pokud jde o slučitelnost dotčeného výběrového kritéria se směrnicí 2014/24, otázka zeměpisného kritéria již byla zkoumána ve věci Grupo Hospitalario Quirón<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0126"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151022">22. října 2015</DATE> (<NO.CASE>C‑552/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:713">EU:C:2015:713</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, která se týkala veřejných zakázek v oblasti lékařských služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0127"><P>Uvedená věc se týkala veřejných zakázek v oblasti zdraví spadajících do přílohy II B směrnice 2004/18.</P></NOTE>. Soudní dvůr byl zejména vyzván k tomu, aby posoudil slučitelnost požadavku nabídkového řízení, podle něhož se musel uchazeč nacházet na území obce, kde měly být dotčené lékařské služby poskytovány, se směrnicí 2004/18. Podle Soudního dvora takový požadavek představoval <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0119" ID="QS0119"/>územní omezení výkonu<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0128"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151022">22. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Grupo Hospitalario Quirón</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑552/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:713">EU:C:2015:713</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tento požadavek nezajišťoval rovnoprávný a nediskriminační přístup všech uchazečů k dotčeným zakázkám, neboť činil tyto zakázky dostupnými pouze uchazečům, kteří mohli poskytovat dotčené služby v zařízení umístěném v obci určené veřejnými zadavateli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0129"><P>Tamtéž, body 29 až 33.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>V projednávané věci z čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení 181/2017 vyplývá, že při výběru subjektů sociální iniciativy, které budou pověřeny poskytováním dotčených sociálních služeb, mohou veřejní zadavatelé zejména přikládat váhu skutečnosti, že tyto subjekty jsou usazeny v oblasti, ve které má být daná služba poskytována<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0130"><P>Podobná kritéria stanoví čl. 64 odst. 3 písm. a) zákona 5/1997.</P></NOTE>. Domnívám se tedy, že zeměpisné kritérium dotčené v projednávané věci je obdobné tomu, o které se jednalo ve věci Grupo Hospitalario Quirón. Toto kritérium představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0120" ID="QS0120"/>územní omezení výkonu<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0131"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151022">22. října 2015</DATE> (<NO.CASE>C‑552/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:713">EU:C:2015:713</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jelikož má za následek znevýhodnění<?PAGE NO="30"?> uchazečů, kteří nemohou poskytovat dotčené služby v zařízení umístěném v daném městě, třebaže případně splňují jiné podmínky stanovené v zadávací dokumentaci a v technických specifikacích uvedených zakázek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Jsem tedy toho názoru, že výběrové kritérium, o které se jedná ve věci v původním řízení, vede k rozdílnému zacházení mezi subjekty, které tento požadavek splňují, a těmi, které jej nesplňují. Pokud se tyto dvě kategorie potenciálních uchazečů nenacházejí v objektivně srovnatelné situaci nebo pokud není toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno, je tento požadavek v rozporu se zásadou rovného zacházení, která se uplatní na zadávání veřejných zakázek na služby na základě článku 76 směrnice 2014/24.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku, zda se obě tyto skupiny potenciálních uchazečů nacházejí v objektivně srovnatelné situaci, domnívám se, že tomu tak je, pokud mohou poskytovat dotčené sociální služby stejné kvality a se stejnými náklady. S touto výhradou, jejíž ověření přísluší předkládajícímu soudu, mám tedy za to, že takový požadavek vede k rozdílnému zacházení s objektivně srovnatelnými situacemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>Pokud jde o odůvodnění, je třeba konstatovat, že ani z dotčené vnitrostátní právní úpravy, ani ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá žádné odůvodnění dotčeného výběrového kritéria. V konečném důsledku však přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda tomu tak skutečně je.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke slučitelnosti výběrového kritéria se směrnicí o službách</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Soudní dvůr je dotazován na slučitelnost výběrového kritéria pro uzavření dotčených dohod o součinnosti se směrnicí o službách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba určit, zda dotčené sociální služby spadají do působnosti směrnice o službách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 2 písm. j) směrnice o službách ve spojení s bodem 27 odůvodnění této směrnice v tomto ohledu výslovně vylučuje z oblasti její působnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0121" ID="QS0121"/>sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze, poskytované státem, státem pověřenými poskytovateli nebo státem uznávanými charitativními organizacemi<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Bod 27 odůvodnění upřesňuje, že cílem takového vyloučení je zajistit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0122" ID="QS0122"/>podporu osobám, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze z důvodů nedostatečného rodinného příjmu či plné nebo částečné nesamostatnosti, a osobám, kterým hrozí riziko, že se ocitnou na okraji společnosti<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="201C" ID="QE0122"/>. Tento bod odůvodnění doplňuje, že tyto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0123" ID="QS0123"/>služby jsou nezbytné pro zaručení základních práv na lidskou důstojnost a čest a jsou vyjádřením zásad sociální soudržnosti a solidarity a neměly by být [směrnicí o službách] dotčeny<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Musím zdůraznit, že Soudní dvůr definoval pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0124" ID="QS0124"/>sociální služby<QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/> uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. j) směrnice o službách dvojím způsobem. V rozsudku Femarbel Soudní dvůr rozhodl, že se výjimka uvedená v tomto ustanovení vztahuje pouze na služby, které splňují dvě kumulativní podmínky. První se týká povahy činností, zatímco druhá se týká postavení poskytovatele služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0132"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE>, (<NO.CASE>C‑57/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:517">EU:C:2013:517</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="31"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>Ke splnění první podmínky musí být dotčené činnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0125" ID="QS0125"/>nezbytné pro zaručení základních práv na lidskou důstojnost a čest<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0126" ID="QS0126"/>být vyjádřením zásad sociální soudržnosti a solidarity<QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0133"><P>Tamtéž, bod 43, který odkazuje na Pokyny k provedení směrnice o službách, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007.</P></NOTE>. V uvedené věci Soudní dvůr rozhodl, že předkládající soud musí ověřit, zda mají uvedené činnosti skutečně sociální charakter v tom smyslu, že jejich cílem je poskytovat dotčeným osobám <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0127" ID="QS0127"/>pomoc odpovídající ztrátě jejich soběstačnosti<QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/> doprovázenou zvláštním aktivizačním programem, nebo nezbytnou pomoc, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0128" ID="QS0128"/>která nemůže být nepřetržitým způsobem zajištěna jejich blízkými<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>V projednávané věci, jak již bylo v tomto stanovisku zmíněno, obsahuje příloha nařízení 181/2017 širokou škálu sociálních služeb, které se mohou lišit v závislosti na jejich povaze a skupinách osob, které je užívají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0134"><P>Viz bod 56 výše.</P></NOTE>. Nicméně se zdá, že společným cílem všech těchto služeb je pomoc osobám v nouzi a poskytování péče těmto osobám. Jsem tedy toho názoru, že tyto služby patrně splňují první podmínku uvedenou Soudním dvorem ve věci Femarbel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0135"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE> (<NO.CASE>C‑57/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:517">EU:C:2013:517</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou podmínku, Soudní dvůr v rozsudku Femarbel uvedl, že sociální služby mohou být zajišťovány samotným státem, charitativními organizacemi uznanými za takové státem nebo soukromým poskytovatelem služeb pověřeným státem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0136"><P>Tamtéž, bod 44. V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že předkládající soud musí určit, zda existuje veřejnoprávní akt, který jasně a transparentně ukládá provozovatelům dotčených center denní péče a center péče v noci skutečnou povinnost poskytovat takové služby za určitých specifických podmínek výkonu, a zda tedy může být takové schválení považováno za pověřovací akt ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. j) směrnice o službách (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Femarbel</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑57/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:517">EU:C:2013:517</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vzhledem k takto široké definici <HT TYPE="ITALIC">ratione personae</HT> poskytnuté Soudním dvorem mohou subjekty, které poskytují služby na základě dotčených dohod o součinnosti a jsou neziskovými organizacemi, spadat do působnosti čl. 2 odst. 2 písm. j) směrnice o službách, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>V důsledku toho jsem toho názoru, že se směrnice o službách nevztahuje na sociální služby uvedené v nařízení 181/2017, jelikož tyto služby jsou na základě čl. 2 odst. 2 písm. j) uvedené směrnice výslovně vyloučeny z její působnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke slučitelnosti výběrového kritéria se základními svobodami</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>Pokud jde o slučitelnost dotčeného výběrového kritéria se základními svobodami, tak, jak jsem již v tomto stanovisku uvedla, dotčené dohody o součinnosti na straně jedné patrně spadají do působnosti svobody usazování zakotvené v článku 49 SFEU, a nikoli do působnosti volného pohybu služeb stanoveného v článku 56 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0137"><P>Viz body 42 a 43 výše.</P></NOTE>. Bez ohledu na skutečnost, že se třetí otázka položená předkládajícím soudem týká těchto dvou svobod, mám tedy za to, že poskytnutá odpověď má být omezena na první z nich. Na straně druhé je třeba připomenout, že článek 49 SFEU může být použit pouze tehdy, mají-li tyto dohody o součinnosti přeshraniční rozměr<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0138"><P>Viz bod 128 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Pokud jde o svobodu usazování, může takové výběrové kritérium, jako je kritérium stanovené v čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení 181/2017, bránit ve výkonu svobody usazování nebo může tento výkon činit méně přitažlivým<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0139"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150205">5. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑317/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:63">EU:C:2015:63</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Simma Federspiel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:997">EU:C:2017:997</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V tomto ohledu připomínám, že Soudní dvůr již rozhodl, že vnitrostátní právní úprava, která brání tomu, aby subjekty mohly vykonávat<?PAGE NO="32"?> nezávislou hospodářskou činnost v prostorách podle své volby, představuje omezení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0140"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100601">1. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Blanco Pérez a Chao Gómez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑570/07 a C‑571/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:300">EU:C:2010:300</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V projednávané věci může usazení se ve Valencijském společenství vyvolat finanční důsledky a administrativní zátěž pro subjekty, které využily této základní svobody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0141"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200227">27. února 2020</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie (Účetní)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑384/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:124">EU:C:2020:124</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tak by tomu bylo například v případě subjektu usazeného v jiném členském státě než ve Španělsku, který zřídil vedlejší provozovnu ve Španělsku, ale mimo Valencijské společenství. V důsledku toho se domnívám, že dotyčný požadavek představuje omezení svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Přesto však může být tento požadavek odůvodněný, pokud sleduje cíle, které unijní právo uznává za legitimní a které jsou v souladu se zásadou proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0142"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051027">27. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑158/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:642">EU:C:2005:642</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, nezveřejněný, bod 70), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051027">27. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>Contse a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:644">EU:C:2005:644</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Konkrétně Soudní dvůr rozhodl, že základní svobody brání výběrovému kritériu, které přidělením dodatečných bodů odměňuje blízkost zařízení k místu poskytování služeb v rozsahu, v němž se toto kritérium uplatňuje diskriminačním způsobem, není odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu, není způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, nebo překračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051027">27. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>Contse a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:644">EU:C:2005:644</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>V projednávané věci jsem toho názoru, že mé úvahy uvedené v bodě 142 tohoto stanoviska týkající se odůvodnění porušení zásady rovného zacházení podle článku 76 směrnice 2014/24 se použijí obdobně. Předkládajícímu soudu však přísluší, aby posoudil otázku, zda dotčené kritérium sleduje legitimní cíl uznaný unijním právem, je způsobilé zaručit jeho uskutečnění a nepřekračuje meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156.</NO.P><TXT>Konečně pro úplnost a na rozdíl od toho, co tvrdí žalovaný a španělská vláda, musím zdůraznit, že znění čl. 1 druhé odrážky protokolu č. 26 k SFEU nemá žádný vliv na slučitelnost výběrového kritéria stanoveného v čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení 181/2017 se svobodou usazování. Je tomu tak z důvodu, že hodnoty, které má tento protokol chránit, se neodrážejí v dotčeném výběrovém kritériu. Takovéto kritérium, které je čistě zeměpisné, nelze vysvětlit nutností zajistit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0129" ID="QS0129"/>rozmanitost různých služeb obecného hospodářského zájmu a rozdíly mezi potřebami a preferencemi uživatelů, které mohou vzniknout v důsledku rozdílné zeměpisné, sociální nebo kulturní situace<QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/>. Mám tudíž za to, že čl. 1 druhé odrážky protokolu č. 26 připojeného k SFEU se nelze dovolávat k odůvodnění zeměpisných omezení základních svobod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0157"><NO.P>157.</NO.P><TXT>Závěrem uvádím, že pokud bude v případě dotčených dohod o součinnosti zjištěna existence přeshraničního rozměru, článek 76 směrnice 2014/24 a článek 49 SFEU brání výběrovému kritériu pro uzavírání dotčených dohod o součinnosti, podle kterého mohou veřejní zadavatelé přikládat váhu skutečnosti, že potenciální uchazeči o poskytování dotčených sociálních služeb jsou usazeni v místě, kde mají být tyto služby poskytovány, ledaže toto kritérium sleduje legitimní cíl uznaný unijním právem, je způsobilé zaručit uskutečnění tohoto cíle a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="33"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0158"><NO.P>158.</NO.P><TXT>Navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Valenciana (Nejvyšší soud Valencijského společenství, Španělsko) následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0130" ID="QS0130"/>Články 74 až 76 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES a článek 49 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která veřejnému orgánu umožňuje zadat veřejnou zakázku, na základě které tento orgán svěřuje poskytování určitých sociálních služeb pouze neziskovým subjektům, a to za náhradu nákladů, které těmto subjektům vznikly, bez dodržení postupů stanovených unijním právem, pokud tato právní úprava respektuje zásady rovného zacházení a proporcionality, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</P><P>Článek 75 odst. 1 směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vyžaduje, aby oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno pouze v regionálním úředním věstníku.</P><P>Článek 76 směrnice 2014/24 a článek 49 SFEU brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví výběrové kritérium pro uzavírání dohod o součinnosti, podle něhož veřejní zadavatelé mohou přikládat váhu skutečnosti, že potenciální uchazeči o poskytování dotčených sociálních služeb jsou usazeni v místě, kde mají být tyto služby poskytovány, ledaže toto kritérium sleduje legitimní cíl uznaný unijním právem, je způsobilé zaručit uskutečnění tohoto cíle a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>