<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-558/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015TJ0558</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:945">EU:T:2018:945</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>27</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>27</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20181213">13. 12. 2018</DATE> – věc T‑558/15</HT></P><P><HT TYPE="SC">Iran Insurance v. Rada</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (prvního rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20181213">13. prosince 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P><P>[znění opravené usnesením ze dne <DATE ISO="20190321">21. března 2019</DATE>]</P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Mimosmluvní odpovědnost</KEYWORD><KEYWORD>Společná zahraniční a bezpečnostní politika</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření přijatá vůči Íránu</KEYWORD><KEYWORD>Zmrazení finančních prostředků</KEYWORD><KEYWORD>Zařazení názvu žalobkyně na seznam osob a subjektů, na která se vztahují omezující opatření, a ponechání jejího názvu na tomto seznamu</KEYWORD><KEYWORD>Majetková újma</KEYWORD><KEYWORD>Nemajetková újma</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑558/15,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Iran Insurance Company</HT>, se sídlem v Teheránu (Írán), zastoupená D. Luffem, advokátem,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Radě Evropské unie</HT>, zastoupené B. Driessenem a M. Bishopem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><INTERVENERS><P>podporované</P><P><HT TYPE="BOLD">Evropskou komisí</HT>, zastoupenou F. Ronkesem Agerbeekem a R. Tricotem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejší účastnicí,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh založený na článku 268 SFEU znějící na náhradu nemajetkové a majetkové újmy, která žalobkyni údajně vznikla v důsledku přijetí rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne <DATE ISO="20101025">25. října 2010</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="281" PAGE.FIRST="81" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 281, s. 81</REF.DOC.OJ>), nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne <DATE ISO="20101025">25. října 2010</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="281" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 281, s. 1</REF.DOC.OJ>), rozhodnutí Rady 2011/783/SZBP ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="319" PAGE.FIRST="71" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 319, s. 71</REF.DOC.OJ>), prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="319" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 319, s. 11</REF.DOC.OJ>), a nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne <DATE ISO="20120323">23. března 2012</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="088" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 88, s. 1</REF.DOC.OJ>), jimiž byl název žalobkyně zařazen na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření,</P><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (první rozšířený senát),</P><P>ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, V. Valančius, P. Nihoul, J. Svenningsen a U. Öberg, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: N. Schall, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření zavedených za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku k tomu, aby ukončila jaderné činnosti, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a vývoj nosičů jaderných zbraní (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>šíření jaderných zbraní<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Žalobkyně, Iran Insurance Company, známá rovněž pod označením Bimeh Iran, je íránskou pojišťovnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20100609">9. června 2010</DATE> přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1929 (2010), jejímž účelem bylo rozšířit působnost omezujících opatření uložených dřívějšími rezolucemi 1737 (2006) ze dne <DATE ISO="20061227">27. prosince 2006</DATE>, 1747 (2007) ze dne <DATE ISO="20070324">24. března 2007</DATE> a 1803 (2008) ze dne <DATE ISO="20080303">3. března 2008</DATE>, a zavést další omezující opatření vůči Íránské islámské republice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Název žalobkyně byl zařazen rozhodnutím Rady 2010/413/SZBP ze dne <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="195" PAGE.FIRST="39" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 195, s. 39</REF.DOC.OJ>) na seznam obsažený v příloze II uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Název žalobkyně byl rovněž zařazen na seznam obsažený v příloze V nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne <DATE ISO="20070419">19. dubna 2007</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="103" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 103, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Zařazení názvu žalobkyně na seznam uvedený v bodě 5 výše nabylo účinku okamžikem vyhlášení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE>, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="195" PAGE.FIRST="25" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 195, s. 25</REF.DOC.OJ>), v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT>, tj. dne <DATE ISO="20100727">27. července 2010</DATE>. V jeho důsledku byly zmrazeny finanční prostředky a hospodářské zdroje žalobkyně (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>zmrazení prostředků<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>omezující opatření<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Zařazení názvu žalobkyně na seznamy uváděné v bodech 4 a 5 výše se opíralo o následující odůvodnění:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>[Žalobkyně] pojistila koupi různého zboží, jež lze použít v programech, na něž jsou uvaleny sankce podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1737. Mezi jiným náhradní součásti a elektroniku do vrtulníků a počítače s aplikacemi pro navigaci letounů a raket.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20100909">9. září 2010</DATE> požádala žalobkyně Radu Evropské unie, aby s ohledem na informace, které jí sdělila, přezkoumala zařazení jejího názvu na sporné seznamy. Žalobkyně rovněž požádala o sdělení skutečností odůvodňujících zařazení jejího názvu na tyto seznamy. Konečně požádala, aby byla vyslechnuta.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Po přezkoumání situace žalobkyně Rada ponechala s okamžitým účinkem podle svého rozhodnutí 2010/644/SZBP ze dne <DATE ISO="20101025">25. října 2010</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="281" PAGE.FIRST="81" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 281, s. 81</REF.DOC.OJ>), její název na seznamu obsaženém v příloze II rozhodnutí 2010/413.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Přijetím nařízení Rady č. 961/2010 ze dne <DATE ISO="20101025">25. října 2010</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 423/2007 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="281" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 281, s. 1</REF.DOC.OJ>) byl název žalobkyně zařazen s účinkem od <DATE ISO="20101027">27. října 2010</DATE> na seznam obsažený v příloze VIII uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101028">28. října 2010</DATE>, který byl žalobkyni doručen dne <DATE ISO="20101123">23. listopadu 2010</DATE>, ji Rada informovala o tom, že se na ni po přezkoumání její situace ve světle připomínek obsažených v dopise ze dne <DATE ISO="20100909">9. září 2010</DATE> musí i nadále vztahovat omezující opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101228">28. prosince 2010</DATE> žalobkyně popírala jednání, jež jí vytýkala Rada. Žalobkyně požádala o přístup ke spisu pro účely uplatnění svého práva na obhajobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20110107">7. ledna 2011</DATE> podala žalobkyně žalobu směřující v podstatě zejména ke zrušení seznamů citovaných v bodech 4 a 5 výše v rozsahu, v němž se jí týkají. Tato žaloba byla zaregistrována pod číslem T‑12/11.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110222">22. února 2011</DATE> Rada poskytla žalobkyni výňatky, jež se jí týkaly a pocházely z návrhů na zařazení na seznam předložených členskými státy, jak byly uvedeny ve zprávách o předání označených spisovými značkami 13413/10 EXT 6 a 6726/11.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110729">29. července 2011</DATE> žalobkyně opětovně zpochybnila existenci jednání, jež jí přičítala Rada.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Po přezkoumání situace žalobkyně Rada ponechala podle svého rozhodnutí 2011/783/SZBP ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="319" PAGE.FIRST="71" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 319, s. 71</REF.DOC.OJ>), s účinkem od <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE> a podle svého prováděcího rozhodnutí (EU) č. 1245/2011 ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 961/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="319" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 319, s. 11</REF.DOC.OJ>), s účinkem od <DATE ISO="20111202">2. prosince 2011</DATE> název žalobkyně na seznamech uvedených v příloze II rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, a v příloze VIII nařízení č. 961/2010.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20111205">5. prosince 2011</DATE> Rada vyrozuměla žalobkyni o tom, že se na ni musí i nadále vztahovat omezující opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120113">13. ledna 2012</DATE> žalobkyně opětovně požádala o přístup ke spisu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120221">21. února 2012</DATE> poskytla Rada žalobkyni dokumenty týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>rozhodnutí […] ze dne <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE> o zachování platnosti omezujících opatření [vůči žalobkyni]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne <DATE ISO="20120123">23. ledna 2012</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="019" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 19, s. 22</REF.DOC.OJ>), vstoupilo v platnost dnem přijetí. Jeho čl. 1 bodem 7 byl změněn od posledně uvedeného data článek 20 rozhodnutí 2010/413 zejména tak, že bylo zavedeno nové kritérium vycházející z poskytování, mimo jiné finanční, podpory íránské vládě. Stejné kritérium bylo zavedeno do čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne <DATE ISO="20120323">23. března 2012</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="088" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 88, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Přijetím nařízení č. 267/2012 byl název žalobkyně zařazen na základě téhož odůvodnění, jež bylo uvedeno v bodě 7 výše, s účinkem od <DATE ISO="20120324">24. března 2012</DATE> na seznam uvedený v příloze IX uvedeného nařízení (společně se seznamy uvedenými v příloze II rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, a v příloze VIII nařízení č. 961/2010 dále jen jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>sporné seznamy<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20120604">4. června 2012</DATE> upravila žalobkyně svá návrhová žádání ve věci T‑12/11 tak, že v podstatě směřovala ke zrušení veškerých sporných seznamů v rozsahu, v němž se jí týkaly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Tribunál rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), mimo jiné zrušil sporné seznamy v rozsahu, v němž se týkaly žalobkyně, neboť nebyly podepřené důkazy. Vzhledem k tomu, že proti posledně uvedenému rozsudku nebyl podán žádný kasační opravný prostředek, stal se uvedený rozsudek konečným a nabyl právní moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Rozhodnutím 2013/661/SZBP ze dne <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="306" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 306, s. 18</REF.DOC.OJ>), a prováděcím nařízením (EU) č. 1154/2013 ze dne <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 267/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="306" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 306, s. 3</REF.DOC.OJ>), Rada zachovala omezující opatření přijatá vůči žalobkyni na základě nového kritéria, jež vychází mimo jiné z poskytování finanční podpory íránské vládě. Tyto akty vstoupily v platnost dne <DATE ISO="20131116">16. listopadu 2013</DATE>, kdy byly vyhlášeny v Úředním věstníku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20140129">29. ledna 2014</DATE> podala žalobkyně žalobu na zrušení aktů ze dne <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE>, které zachovaly v platnosti omezující opatření, jež byla vůči ní přijata. Tato žaloba byla zaregistrována pod číslem T‑63/14.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Tribunál v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160503">3. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑63/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:264">EU:T:2016:264</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), posledně uvedenou žalobu zamítl a žalobkyni byla uložena náhrada nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20150725">25. července 2015</DATE> žalobkyně předložila Radě předběžnou žádost, v níž se domáhala náhrady újmy, kterou údajně utrpěla z důvodu omezujících opatření, jež vůči ní byla přijata na základě prováděcího nařízení č. 668/2010 a rozhodnutí 2010/413. Rada na tento dopis neodpověděla.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20150925">25. září 2015</DATE> podala žalobkyně projednávanou žalobu. Věc byla přidělena prvnímu senátu Tribunálu z důvodu vzájemné souvislosti jím projednávaných věcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160115">15. ledna 2016</DATE> předložila Rada žalobní odpověď.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20160316">16. března 2016</DATE> podala Evropská komise návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160414">14. dubna 2016</DATE> Rada předložila vyjádření k návrhu na vstup vedlejší účastnice do řízení. Žalobkyně ve stanovené lhůtě nepředložila vyjádření k tomuto návrhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160513">13. května 2016</DATE> předložila žalobkyně repliku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy dřívějšího prvního senátu Tribunálu ze dne <DATE ISO="20160518">18. května 2016</DATE>, které bylo přijato v souladu s čl. 144 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu, bylo Komisi povoleno vedlejší účastenství v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160708">8. července 2016</DATE> předložila Rada dupliku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160719">19. července 2016</DATE> předložila Komise spis vedlejšího účastníka. Rada předložila vyjádření k tomuto spisu dne <DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE> a žalobkyně dne <DATE ISO="20161011">11. října 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Na návrh soudkyně zpravodajky přijal Tribunál (první senát) organizační procesní opatření spočívající ve vyslechnutí účastnic řízení ohledně případného přerušení řízení až do vydání rozhodnutí Soudního dvora, jímž se ukončí řízení ve věci C‑45/15 P, Safa Nicu Sepahan v. Rada. Hlavní účastnice řízení předložily v tomto ohledu vyjádření ve stanovené lhůtě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se změnilo složení senátů Tribunálu, byla soudkyně zpravodajka přidělena podle čl. 27 odst. 5 jednacího řádu k prvnímu senátu, kterému byla tudíž tato věc přidělena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20161010">10. října 2016</DATE> rozhodla předsedkyně prvního senátu Tribunálu s ohledem na vyjádření hlavních účastnic řízení o přerušení řízení v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Po vyhlášení rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), přijal Tribunál (první senát) na návrh soudkyně zpravodajky organizační procesní opatření, aby se účastnice řízení vyjádřily k důsledkům, které vyvozují z uvedeného rozsudku pro projednávanou věc. Hlavní účastnice řízení předložily v tomto ohledu vyjádření ve stanovené lhůtě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20170712">12. července 2017</DATE> požádala žalobkyně o konání jednání na základě čl. 106 odst. 1 jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171214">14. prosince 2017</DATE> rozhodl Tribunál na základě článku 28 jednacího řádu a na návrh prvního senátu o předání projednávané věci rozšířenému soudnímu kolegiu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Na návrh soudkyně zpravodajky se Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení, shromáždit vyjádření hlavních účastnic řízení, pokud jde o případné spojení projednávané věci s věcí T‑559/15, Post Bank Iran v. Rada, pro účely ústní části řízení, a položit účastnicím řízení některé otázky. Účastnice řízení těmto výzvám vyhověly ve stanovených lhůtách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180209">9. února 2018</DATE> rozhodla předsedkyně prvního senátu Tribunálu o spojení projednávané věci s věcí T‑559/15, Post Bank Iran v. Rada, pro účely ústní části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne <DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>. Žalobkyně ve svých odpovědích mimo jiné podala upřesnění stran protiprávnosti, jež byla konstatována v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jíž se dovolávala na podporu svého návrhu na náhradu škody, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V žalobě žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>uložil Radě, aby žalobkyni zaplatila jako náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která jí vznikla z důvodu protiprávního zařazení jejího názvu na sporné seznamy v období od července 2010 do listopadu 2013 na základě rozhodnutí 2010/644, nařízení č. 961/2010, rozhodnutí 2011/783, prováděcího nařízení č. 1245/2011 a nařízení č. 267/2012 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>sporné akty<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>), náhradu ve výši <FT TYPE="DECIMAL">4774187,07</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">84767,66</FT> libry šterlinků (GBP) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">94939</FT> eur) a <FT TYPE="NUMBER">1532688</FT> amerických dolarů (USD) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1318111</FT> eur), jakož i další případné částky, jež mohou být stanoveny v průběhu řízení;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Radě náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Ve fázi repliky a předložení vyjádření ke spisu vedlejší účastnice řízení žalobkyně změnila svá návrhová žádání směřující k náhradě újmy, a nyní se domáhá jako náhrady utrpěné nemajetkové a majetkové újmy náhrady ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3494484,07</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">84767,66</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">94939</FT> eur), <FT TYPE="NUMBER">33945</FT> milionů íránských rijálů (IRR) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">678900</FT> eur) a <FT TYPE="NUMBER">1532688</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1318111</FT> eur), jakož i dalších případných částek, jež mohou být stanoveny v průběhu řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Rada v podstatě navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>částečně odmítl žalobu z důvodu nedostatku pravomoci o ní rozhodovat, a ve zbývající části ji odmítl jako zjevně nepřípustnou, nebo ji každopádně zamítl jako zjevně neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K pravomoci Tribunálu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne <DATE ISO="20190321">21. března 2019</DATE>] V duplice Rada tvrdí, že v rozsahu, v němž žalobkyně zakládá svůj návrh na náhradu škody na protiprávnosti zařazení jejího názvu na seznam, jenž je uveden v příloze II rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644, Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o projednávané žalobě, neboť čl. 275 druhý pododstavec SFEU mu nedává pravomoc rozhodovat o návrhu na náhradu škody, který je založen na protiprávnosti aktu, jenž spadá do společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Žalobkyně ve svých písemných odpovědích na otázky Tribunálu (bod 42 výše) tvrdí, že důvod nepřípustnosti vznášený Radou je nepřípustný, neboť byl vznesen opožděně a není opodstatněný, jelikož akty SZBP byly v projednávané věci provedeny nařízeními, jež byla přijata podle článku 215 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že důvod nepřípustnosti, který byl vznesen ve fázi dupliky, ač mohl být vznesen již ve fázi žalobní odpovědi, je třeba považovat za opožděný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160218">18. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Jannatian v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑328/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:86">EU:T:2016:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Projednávaný důvod nepřípustnosti, který mohla Rada vznést již ve fázi žalobní odpovědi, je tedy opožděný, a proto nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Podle článku 129 jednacího řádu však Tribunál může kdykoliv bez návrhu po vyslechnutí účastníků řízení rozhodnout, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení, mezi které podle judikatury patří pravomoc soudů Evropské unie rozhodovat o žalobě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800318">18. března 1980</DATE>, <NAME.CASE>Ferriera Valsabbia a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>154/78, 205/78, 206/78, 226/78 až 228/78, 263/78, 264/78, 31/79, 39/79, 83/79 a 85/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:81">EU:C:1980:81</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980617">17. června 1998</DATE>, <NAME.CASE>Svenska Journalistförbundet v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑174/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1998:127">EU:T:1998:127</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Z článku 24 odst. 1 druhého pododstavce šesté věty SEU a z čl. 275 prvního pododstavce SFEU přitom vyplývá, že Soudní dvůr v zásadě nemá pravomoc, pokud jde o ustanovení primárního práva týkající se SZBP a právní akty, jež byly přijaty na jejich základě. Podle čl. 275 druhého pododstavce SFEU mají unijní soudy pravomoc v oblasti SZBP pouze ve výjimečných případech. Tato pravomoc zahrnuje jednak pravomoc kontrolovat dodržování článku 40 SEU a jednak pravomoc rozhodovat o žalobách na zrušení aktu podaných jednotlivci za podmínek stanovených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU proti omezujícím opatřením, jež v rámci SZBP přijala Rada. Naproti tomu čl. 275 druhý pododstavec SFEU Soudnímu dvoru nepřiznává žádnou pravomoc rozhodovat o jakékoli žalobě na náhradu škody (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160218">18. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Jannatian v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑328/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:86">EU:T:2016:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Na žalobu na náhradu škody údajně vzniklé z důvodu přijetí aktu v oblasti SZBP se tudíž pravomoc Tribunálu nevztahuje (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160218">18. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Jannatian v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑328/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:86">EU:T:2016:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Naproti tomu Tribunál měl vždy za to, že má pravomoc rozhodovat o návrhu na náhradu škody, jež byla údajně utrpěna osobou nebo subjektem kvůli omezujícím opatřením, jež vůči nim byla přijata podle článku 215 SFEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑47/03</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2007:207">EU:T:2007:207</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0232">232</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0251">251</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0149">149</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, potvrzený v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>V projednávané věci byla omezující opatření, jež byla přijata vůči žalobkyni prostřednictvím rozhodnutí 2010/644 a rozhodnutí 2011/783, provedena spornými akty, jež byly přijaty podle článku 215 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že i když Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o návrhu žalobkyně na náhradu škody v rozsahu, v němž směřuje k náhradě újmy, kterou žalobkyně měla údajně utrpět z důvodu přijetí rozhodnutí 2010/644 a rozhodnutí 2011/783, má naopak pravomoc rozhodovat o tomtéž návrhu v rozsahu, v němž směřuje k náhradě újmy, kterou měla utrpět z důvodu provedení týchž rozhodnutí spornými akty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Projednávanou žalobou se je tudíž třeba zabývat pouze v rozsahu, v němž směřuje k náhradě újmy, kterou žalobkyně údajně utrpěla z toho důvodu, že omezující opatření, jež vůči ní byla přijata v rozhodnutí 2010/644 a v rozhodnutí 2011/783, byla provedena spornými akty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti žaloby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Ač samostatným podáním nevznáší námitku nepřípustnosti, má Rada, podporovaná Komisí, za to, že projednávaná žaloba je zjevně nepřípustná, neboť žaloba v podstatě neobsahuje podstatné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné určit, zda byly splněny veškeré podmínky pro vznik odpovědnosti Unie v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Komise dodává, že vzhledem k datu podání projednávané žaloby, tj. dne <DATE ISO="20150925">25. září 2015</DATE>, byla tato žaloba v rozsahu, v němž směřuje k náhradě újmy, která vznikla před 25. říjnem 2010, podána po uplynutí pětileté lhůty stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie. Podle Komise tudíž musí být v souladu s judikaturou projednávaná žaloba prohlášena za částečně nepřípustnou. Podle Komise lze částečné promlčení žaloby přezkoumat i bez návrhu jako otázku nepominutelnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Rada má za to, že otázka promlčení v projednávané věci patrně nevyvstává, neboť žalobkyně se domáhá náhrady újmy pouze z důvodu zařazení jejího názvu na sporné seznamy po <DATE ISO="20100925">25. září 2010</DATE>. Rada nicméně uvádí, že pokud by promlčení nastalo, mohlo by být uplatněno i bez návrhu jako nepominutelná otázka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že důvod nepřípustnosti, jenž v podstatě vychází z nedodržení požadavku přesnosti, jež je stanoven v článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie av čl. 76 písm. d) jednacího řádu, je nepřípustný, neboť byl vznesen opožděně, a každopádně je neopodstatněný, jelikož žaloba byla dostatečně úplná, přesná a odůvodněná. Pokud jde o důvod nepřípustnosti, který v podstatě vychází z částečného promlčení nároku, který je základem projednávané žaloby, žalobkyně namítá, že tento důvod je nepřípustný a Tribunál jej nemůže z vlastního podnětu zkoumat, neboť není nepominutelnou podmínkou řízení. Podle žalobkyně je každopádně tento důvod nepřípustnosti neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Pokud jde o důvod nepřípustnosti, jež v podstatě vychází z nedodržení požadavku přesnosti, jenž je stanoven v článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a v čl. 76 písm. d) jednacího řádu, je třeba připomenout, že podle uvedených ustanovení musí žaloba obsahovat předmět sporu a dovolávané žalobní důvody a argumenty. Tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalované připravit si svou obhajobu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba přípustná,<?PAGE NO="8"?> nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050203">3. února 2005</DATE>, <NAME.CASE>Chiquita Brands a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑19/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2005:31">EU:T:2005:31</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Rovněž je třeba připomenout, že v souladu s čl. 340 druhým pododstavcem SFEU <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>[v] případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu funkce<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Z ustálené judikatury plyne, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU za protiprávní jednání jejích orgánů je vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou protiprávnost jednání vytýkaného orgánům, skutečná škoda a příčinná souvislost mezi tímto jednáním a uplatňovanou škodou (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080909">9. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>FIAMM a další v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑120/06 P a C‑121/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:476">EU:C:2008:476</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Schneider Electric v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑351/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2007:212">EU:T:2007:212</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Aby byly splněny požadavky jasnosti a přesnosti, jež vyplývají z čl. 76 písm. d) jednacího řádu, jak je vykládá judikatura, musí tudíž žaloba směřující k náhradě újmy údajně způsobené unijním orgánem obsahovat skutečnosti, které umožní identifikovat jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, pro které se domnívá, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním a újmou, kterou údajně utrpěl, jakož i povahu a rozsah této újmy (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050203">3. února 2005</DATE>, <NAME.CASE>Chiquita Brands a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑19/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2005:31">EU:T:2005:31</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Žalobkyně v projednávané věci v žalobě identifikovala jednání, které vytýká Radě, a sice přijetí sporných aktů, jejichž protiprávnost byla konstatována v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Žalobkyně dále popsala a vyčíslila majetkovou a nemajetkovou újmu, kterou údajně kvůli těmto aktům utrpěla, a sice nemajetkovou újmu spočívající v poškození její dobré pověsti, která byla ohodnocena <HT TYPE="ITALIC">ex æquo et bono</HT> na částku 1 milion eur, a majetkovou újmu odpovídající zaprvé ztrátě úroků, které mohla obdržet, pokud by do Íránu převedla a tam zúročila finanční prostředky uložené na jejích účtech v Unii, ve výši <FT TYPE="DECIMAL">2544,82</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">2850</FT> eur), <FT TYPE="DECIMAL">17733,48</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">15250</FT> eur) a 421,05 USD (přibližně 362 eur), zadruhé ztrátě úroků, které mohla obdržet, pokud by do Íránu převedla a tam zúročila částky splatné třemi pojišťovnami či zajišťovnami ve výši <FT TYPE="DECIMAL">557196,09</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">82222,84</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">92089</FT> eur) a <FT TYPE="DECIMAL">1532266,95</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1317749</FT> eur), a zatřetí ušlému zisku, který jí měl vzniknout z důvodu neuzavření pojistných smluv osobní dopravy ve výši vyčíslené konečnou částkou <FT TYPE="DECIMAL">1919554,50</FT> eura, a z důvodu neuzavření pojistných smluv nákladní dopravy ve výši vyčíslené konečnou částkou <FT TYPE="NUMBER">33945</FT> milionů IRR (přibližně <FT TYPE="NUMBER">678900</FT> eur). Žalobkyně konečně uvedla, že nemajetková a majetková újma, kterou takto utrpěla, souvisela s přijetím sporných aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Vylíčení jednání, které žalobkyně vytýká Radě, uvedené v žalobě, důvody, na jejichž základě má žalobkyně za to, že je dána příčinná souvislost mezi tímto jednáním a újmou, kterou měla údajně utrpět, jakož i uváděná povaha a rozsah této újmy splňují požadavky na přesnost, které vyplývají z čl. 76 písm. d) jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Důvod nepřípustnosti vznesený Radou, který vychází z nedodržení požadavku na přesnost stanoveného v článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a v čl. 76 písm. d) jednacího řádu, je tudíž třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Stran důvodu nepřípustnosti vzneseného Komisí, který vychází z částečného promlčení nároku, jenž je základem projednávané žaloby, je třeba uvést, že návrhová žádání Rady znějící na zamítnutí této žaloby se neopírají o uplatnění takového promlčení. Podle čl. 40 čtvrtého pododstavce a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 142 odst. 1 jednacího řádu přitom platí, že návrhové žádání uvedené v návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení se musí omezit na úplnou<?PAGE NO="9"?> či částečnou podporu návrhového žádání jednoho z hlavních účastníků řízení. Dále podle čl. 142 odst. 3 jednacího řádu platí, že vedlejší účastník přijímá stav řízení, jaký je tu v době jeho vstupu do něj.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Vedlejší účastník tudíž nemůže samostatně vznášet důvod nepřípustnosti, a Tribunál tudíž nemá povinnost zkoumat důvody, jež vznesl výlučně vedlejší účastník a které nejsou nepominutelnou podmínkou řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930324">24. března 1993</DATE>, <NAME.CASE>CIRFS a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑313/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:111">EU:C:1993:111</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070703">3. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Au Lys de France v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑458/04</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2007:195">EU:T:2007:195</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Mimoto již bylo judikováno, že vzhledem k tomu, že se žaloba na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie řídí podle článku 340 SFEU obecnými zásadami společnými právním řádům členským států a že ze srovnávacího přezkumu právních systémů členských států vyplývá, že v zásadě až na několik výjimek nemůže být dodržení promlčecí lhůty zkoumáno soudem bez návrhu, není namístě zkoumat i bez návrhu otázku případného promlčení dotčeného nároku (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19890530">30. května 1989</DATE>, <NAME.CASE>Roquette frères v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>20/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:221">EU:C:1989:221</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121108">8. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Evropaïki Dynamiki v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑469/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:705">EU:C:2012:705</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>V důsledku toho je namístě odmítnout důvod nepřípustnosti vznesený Komisí jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti důkazů uvedených v příloze repliky a k návrhu žalobkyně, jímž se domáhala, aby jí bylo povoleno předložit v průběhu řízení další důkazy.</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, v duplice navrhovala, aby byly důkazy předložené v přílohách R.1 až R.15 repliky odmítnuty jako opožděné, a tudíž nepřípustné. Podle ní tyto důkazy mohly a měly být podle judikatury předloženy ve fázi žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Žalobkyně v replice navrhla, aby jí Tribunál v rámci organizačního procesního opatření povolil předložit v průběhu řízení další důkazy. Žalobkyně v rámci písemných odpovědí na otázky Tribunálu (bod 42 výše) navrhuje zamítnutí důvodu nepřípustnosti z toho důvodu, že přílohy R.1 až R.15 repliky obsahují doplňující důkazy ke skutečnostem, které již jsou v žalobě dostatečně prokázány a jsou nezbytné k vyvrácení argumentů, jež Rada uvedla v žalobní odpovědi. Podle žalobkyně mohla Rada stran těchto důkazů v plném rozsahu uplatnit své právo na obhajobu v duplice. Podle žalobkyně měla i Komise možnost, aby uvedené důkazy ověřila a posoudila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>V projednávané věci ze žalobního návrhu vyplývá, že předmětem projednávané žaloby je návrh na náhradu nemajetkové a majetkové újmy, kterou žalobkyně údajně utrpěla poté, co Rada přijala sporné akty. Je tedy žalobou, jejímž prostřednictvím se žalobkyně snaží dovolat mimosmluvní odpovědnosti Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je přitom na žalobci, aby v rámci žaloby směřující ke konstatování mimosmluvní odpovědnosti předložil unijnímu soudu důkazy s cílem prokázat skutečnou existenci a rozsah škody, která mu údajně vznikla [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160128">28. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Zafeiropoulos v. Cedefop</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑537/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:36">EU:T:2016:36</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160426">26. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Strack v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑221/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:242">EU:T:2016:242</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0308">308</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> (nezveřejněný)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Unijní soud zajisté uznal, že v určitých případech, zejména pokud je složité vyčíslit údajnou újmu, není nezbytné upřesnit v žalobě její přesný rozsah, ani vyčíslit výši navrhované náhrady (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Inalca a Cremonini v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑460/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:111">EU:C:2013:111</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>V projednávané věci byla žaloba podána dne <DATE ISO="20150925">25. září 2015</DATE>. Žalobkyně s výjimkou jedné složky majetkové újmy, u níž byla s to předložit konečné vyčíslení, vyčíslila ve fázi žaloby nemajetkovou a majetkovou újmu, kterou údajně utrpěla, na základě důkazů uvedených v příloze uvedené žaloby. Ve fázi repliky žalobkyně změnila vyčíslení své újmy, aby zohlednila námitku Rady, podle níž měla žalobkyně odečíst své náklady na určité složky majetkové újmy a předložit konečné vyčíslení titulu majetkové újmy, u něhož žalobkyně předložila zatím jen předběžné vyčíslení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že v souladu s čl. 76 písm. f) jednacího řádu, který vstoupil v platnost dne <DATE ISO="20150701">1. července 2015</DATE>, a který se tudíž použije na projednávanou žalobu, musí každá žaloba obsahovat popřípadě důkazy a důkazní návrhy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Mimoto se v čl. 85 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že se důkazy a důkazní návrhy předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení. V odstavci 2 téhož článku se dále stanoví, že hlavní účastníci řízení mohou v replice a v duplice předložit nebo navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. V posledně uvedeném případě podle čl. 85 odst. 4 jednacího řádu Tribunál rozhoduje o přípustnosti předložených či navržených důkazů poté, co byla ostatním účastníkům řízení poskytnuta příležitost, aby se k nim vyjádřili.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Pravidlem o vyloučení důkazů, jež je stanoveno v čl. 85 odst. 1 jednacího řádu, nejsou dotčeny protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v návaznosti na protidůkaz protistrany [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170622">22. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Biogena Naturprodukte v. EUIPO (ZUM wohl)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑236/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:416">EU:T:2017:416</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Z judikatury týkající se použití pravidla o vyloučení důkazů, jež je stanoveno v čl. 85 odst. 1 jednacího řádu, vyplývá, že účastníci řízení mají povinnost odůvodnit prodlení při předložení důkazů nebo nových důkazních návrhů (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080918">18. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Angé Serrano a další v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑47/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:384">EU:T:2008:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a že unijní soud má pravomoc přezkumu opodstatněnosti odůvodnění prodlení při předložení důkazů nebo důkazních návrhů, a případně obsahu posledně uvedených, av případě, že toto prodlení není odůvodněno právně dostačujícím způsobem nebo není opodstatněné, má pravomoc takové důkazy či důkazní návrhy odmítnout (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑243/04 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:238">EU:C:2005:238</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080918">18. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Angé Serrano a další v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑47/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:384">EU:T:2008:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Bylo již judikováno, že opožděné předložení důkazů či důkazních návrhů účastníkem řízení lze odůvodnit, pokud tento účastník řízení neměl dříve předmětné důkazy k dispozici nebo pokud opožděné předložení důkazů protistranou odůvodňuje, aby byl spis doplněn tak, že bude zajištěno dodržení zásady kontradiktornosti (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑243/04 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:238">EU:C:2005:238</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080918">18. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Angé Serrano a další v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑47/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:384">EU:T:2008:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Z judikatury konečně vyplývá, že jedině Tribunál je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy, nařízením dokazování, jež nemůže mít za cíl překonat nečinnosti žalobce při předkládání důkazů (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>SELEX Sistemi Integrati v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑481/07 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:461">EU:C:2009:461</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Z právního rámce, jenž byl připomenut v bodech 79 až 84 výše, vyplývá, že Tribunál nemá pravomoc, aby v rámci nařízení dokazování žalobkyni obecně umožnil na její žádost předkládat jakékoli důkazy, jež by mu chtěla předložit v průběhu řízení, a že takový návrh musí být tudíž odmítnut.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>V projednávané věci žalobkyně předložila v přílohách R.1 až R.15 repliky několik důkazů směřujících na podporu návrhu na náhradu škody, aniž by jejich opožděné předložení konkrétně odůvodnila. S výjimkou přílohy R.14 repliky se tyto důkazy netýkaly složky újmy, jejíž konečné vyčíslení uvedla žalobkyně až ve fázi repliky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se žalobkyně v rámci svých odpovědí na otázky Tribunálu (viz bod 42 výše) dovolává toho, že přílohy R.1 až R.15 repliky obsahují další důkazy ke skutečnostem, které již byly prokázány v žalobě, je třeba toto odůvodnění odmítnout jako irelevantní, jelikož sama okolnost, že určité skutečnosti již údajně byly prokázány, nemůže odůvodňovat opožděné předložení nových důkazů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž žalobkyně v rámci svých odpovědí na otázky Tribunálu (viz bod 42 výše) tvrdí, že přílohy R.1 až R.15 repliky obsahují důkazy, jež jsou nezbytné k vyvrácení argumentů, jež Rada vznáší v žalobní odpovědi, je třeba uvést, že důkazy uvedené v přílohách R.1 až R.12 a R.15 repliky byly předloženy s výlučným cílem prokázat v souladu s judikaturou citovanou v bodě 76 výše skutečnou existenci a rozsah tvrzené nemajetkové a majetkové újmy, jak byla vyčíslena v žalobě, a nikoli s cílem vyvrátit důkazy, které Rada předložila v příloze uvedené žalobní odpovědi. Skutečnost, že Rada v této žalobní odpovědi tvrdila, že žalobkyně neprokázala právně dostačujícím způsobem skutečnou existenci a rozsah údajně utrpěné újmy, nemůže být považována za protidůkaz ve smyslu judikatury citované v bodě 81 výše, a na jejím základě nelze považovat důkazy uvedené v přílohách R.1 až R.12 a R.15 repliky za rozšíření původních důkazních návrhů předložené v reakci na protidůkaz, ani nelze mít za to, že opožděné předložení těchto důkazů je tedy odůvodněné nezbytností odpovědět na argumenty Rady a zajistit dodržení zásady kontradiktorností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>Naproti tomu důkazy uvedené v přílohách R.13 a R.14 repliky, tj. prohlášení institutu Sanjideh Ravesh Arya Audit and Financial Services (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>institut SRA<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), který vypracoval <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>zprávu o finančních důsledcích škod vzniklých kvůli omezujícím opatřením, jež přijala Evropská unie<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, která byla předložena v příloze žaloby (dál jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>zpráva SRA<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>), a dopis uvedeného institutu, jehož cílem je objasnit metody, které byly použity pro vypracování uvedené zprávy, byly předloženy žalobkyní s cílem odpovědět na argumenty, jež Rada uvedla v žalobní odpovědi a které zpochybňují nezávislost tohoto institutu a metody, jež byly v této zprávě použity. Z tohoto důvodu je opožděné předložení důkazů uvedených v přílohách R.13 a R.14 repliky odůvodněno nezbytností odpovědět na argumenty Rady a zajistit dodržení zásady kontradiktornosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Příloha R.14 repliky má mimoto za cíl odůvodnit konečné vyčíslení částky z titulu újmy, kterou žalobkyně mohla ve fázi žaloby odhadnout pouze předběžně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Z výše uvedených posouzení vyplývá, že z důkazů předložených v příloze repliky jsou přípustné pouze důkazy uvedené v přílohách R.13 a R.14 repliky, které je třeba zohlednit ve fázi meritorního zkoumání žaloby.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">D.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Na podporu projednávané žaloby se žalobkyně dovolává toho, že v projednávané věci byly splněny tři podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, jež byly připomenuty v bodě 64 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, podpůrně navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta jako neopodstatněná, neboť žalobkyně nepředložila důkaz, který měla předložit, že v projednávané věci byly splněny všechny podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury jsou podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU, jak byly již uvedeny v bodě 64 výše, kumulativní (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101207">7. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Fahas v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑49/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:499">EU:T:2010:499</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0092">92</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0093">93</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120217">17. února<?PAGE NO="12"?> 2012</DATE>, <NAME.CASE>Dagher v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑218/11</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:82">EU:T:2012:82</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Z toho vyplývá, že není-li některá z těchto podmínek splněna, musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111026">26. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Dufour v. ECB</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑436/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:634">EU:T:2011:634</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0193">193</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>V projednávané věci je tudíž třeba ověřit, zda žalobkyně podala jí příslušející důkaz o protiprávnosti jednání, které vytýká Radě, tj. přijetí sporných aktů, o skutečné existenci majetkové a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla, a o příčinné souvislosti mezi uvedeným přijetím aktů a újmou, které se dovolává.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K údajné protiprávnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že podmínka týkající se protiprávnosti jednání orgánu je splněna, neboť přijetí sporných aktů představuje dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, ze strany Rady, a které svou povahou podle judikatury zakládá vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že zařazení jejího názvu na sporné seznamy a jeho ponechání na nich na základě sporných aktů je zjevně protiprávní, jak konstatoval Tribunál v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Dále právní ustanovení, jež měla být podle žalobkyně v projednávané věci porušena, mají za cíl mimo jiné chránit individuální zájmy dotčených osob a subjektů, jimž tato ustanovení přiznávají práva (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Podle žalobkyně je dostatečně závažné porušení těchto ustanovení ze strany Rady dáno skutečností, že Rada zařadila na seznamy jméno osoby a ponechala jej na nich, i když neměla k dispozici informace ani důkazy, které by z právního hlediska dostatečně prokazovaly opodstatněnost přijatých omezujících opatření (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V projednávané věci Rada podle žalobkyně přijala sporné akty, v jejichž důsledku byla v období mezi červencem 2010 a listopadem 2013 vůči žalobkyni přijata omezující opatření, aniž bylo jednání, které jí bylo vytýkáno, doloženo jakýmkoli důkazem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>Žalobkyně má konečně za to, že Rada nemůže tvrdit, že ustanovení, jež porušila, byla neurčitá, nejednoznačná či nejasná, neboť v okamžiku přijetí sporných aktů bylo jasné, že Rada má povinnost předložit důkazy na podporu omezujících opatření, jež přijímá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, nezpochybňuje protiprávnost sporných aktů, nýbrž má za to, že tato protiprávnost nemůže zakládat vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, neboť nepředstavuje dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům. Takové porušení lze podle Rady konstatovat jen, pokud by se v souladu s judikaturou prokázalo, že Rada závažně a zjevně překročila meze své posuzovací pravomoci, čemuž tak v projednávané věci nebylo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>Tribunál v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), konstatoval protiprávnost sporných aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Tribunálu konstatování protiprávnosti právního aktu – i když je tato protiprávnost politováníhodná – nepostačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že byla splněna podmínka vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie založená na protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030306">6. března 2003</DATE>, <NAME.CASE>Dole Fresh Fruit International v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑56/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2003:58">EU:T:2003:58</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111123">23. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑341/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:687">EU:T:2011:687</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>Podmínka založená na existenci protiprávního jednání unijních orgánů vyžaduje existenci závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat jednotlivcům práva (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>Cílem požadavku existence dostatečně závažného porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům je bez ohledu na povahu dotčeného protiprávního aktu předejít tomu, aby riziko, že bude nutné odškodnit újmu tvrzenou dotyčnými osobami, narušilo schopnost dotyčného orgánu plně vykonávat své pravomoci v obecném zájmu jak v rámci jeho normativní činnosti nebo jeho hospodářskopolitických rozhodnutí, tak v oblasti jeho správní pravomoci, aniž jsou přitom jednotlivci zatíženi důsledky závažných a neomluvitelných nesplnění povinností (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111123">23. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑341/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:687">EU:T:2011:687</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Po vymezení právních norem, jejichž porušení se v projednávané věci dovolává žalobkyně, je třeba zkoumat zaprvé, zda cílem těchto norem je přiznat práva jednotlivcům, a zadruhé, zda se Rada dopustila dostatečně závažného porušení těchto norem.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K právním normám, jejichž porušení je uplatňováno</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>Žalobkyně na jednání v odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem stran právních norem, jejichž porušení bylo konstatováno v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), upřesnila, že odkazuje výlučně na konstatování, které je uvedeno v bodech 129 a 130 uvedeného rozsudku a podle něhož nebyly sporné akty odůvodněny v rozsahu, v němž se týkaly poskytování pojišťovacích služeb žalobkyní v případě nákupu náhradních dílů vrtulníků, elektronického vybavení a počítačů s aplikacemi pro navigaci letounů a raket, neboť nebyly podepřené důkazy a byly v podstatě v rozporu s čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413, čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010 a čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K otázce, zda právní normy, jejichž porušení je uplatňováno, mají za cíl přiznat práva jednotlivcům.</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>Podle judikatury je účelem ustanovení, která taxativně uvádějí podmínky, za nichž lze přijmout omezující opatření, ochrana individuálních zájmů osob nebo subjektů, jež mohou být dotčeny těmito opatřeními, tím, že budou omezeny případy, v nichž vůči nim lze taková opatření legálně uplatnit (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111123">23. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑341/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:687">EU:T:2011:687</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>Tatáž ustanovení tudíž zaručují ochranu individuálních zájmů osob a subjektů, které by mohly být dotčeny omezujícími opatřeními, a proto je třeba je považovat za právní normy, jejichž účelem je přiznání práv jednotlivcům. Pokud totiž nejsou dotčené hmotněprávní podmínky splněny, mají dotyčná osoba nebo subjekt právo, aby nebyly omezujícím opatřením podrobeny. Takové právo nezbytně znamená, že se osoba nebo subjekt, jenž je podroben omezujícím opatřením za podmínek nestanovených dotčenými ustanoveními, může domáhat náhrady škodlivých následků těchto opatření, jestliže se prokáže, že se jejich uplatnění odvíjí od dostatečně závažného porušení Radou použitých hmotněprávních norem (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111123">23. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑341/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:687">EU:T:2011:687</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Normy, jejichž porušení se žalobkyně dovolává v projednávané věci, jsou tedy právními normami, jež přiznávají práva jednotlivcům, mezi kterými je i žalobkyně jakožto osoba, proti níž sporné akty směřují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K otázce, zda se Rada dopustila dostatečně závažného porušení právních norem, jejichž porušení je uplatňováno</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Soudní dvůr již měl příležitost upřesnit, že porušení právní normy, jež přiznává jednotlivcům práva, lze považovat za závažné, překročí-li dotčený orgán zjevně a závažně meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc, přičemž ke skutečnostem, k nimž je třeba v tomto ohledu přihlédnout, patří zejména stupeň jasnosti a přesnosti porušeného pravidla, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který toto pravidlo ponechává unijnímu orgánu (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Podle judikatury platí, že pokud tento orgán disponuje pouze značně omezeným, nebo dokonce nedisponuje žádným prostorem pro uvážení, může k prokázání existence dostatečně závažného porušení postačovat pouhé porušení unijního práva (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑47/03</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2007:207">EU:T:2007:207</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0235">235</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Z judikatury konečně vyplývá, že porušení unijního práva je každopádně zjevně závažné, pokud nadále trvá navzdory vynesení rozsudku, kterým bylo určeno vytýkané nesplnění povinnosti, rozsudku v řízení o předběžné otázce nebo navzdory ustálené judikatuře unijního soudu v dané oblasti, z nichž vyplývá protiprávnost dotčeného jednání (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>V okamžiku přijetí sporných aktů Radou, tj. mezi 25. říjnem 2010 a 23. březnem 2012, z judikatury již jasně a přesně vyplývalo, že v případě zpochybnění Rada musí předložit informace a důkazy, jež prokazují splnění podmínek pro použití kritéria <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>poskytování podpory<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> šíření jaderných zbraní, jež je stanoveno v čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413, v čl. 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010 a v čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 267/2012. Soudní dvůr již měl ostatně příležitost konstatovat na základě judikatury z doby před přijetím sporných aktů, že povinnost Rady, aby v případě zpochybnění předložila informace či důkazy, kterými jsou podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření vůči fyzické nebo právnické osobě, vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Navíc je třeba uvést, že jelikož povinnost Rady ověřit a prokázat před přijetím omezujících opatření vůči osobě nebo subjektu jejich opodstatněnost je diktována respektováním základních práv dotyčných osob a subjektů, zejména jejich práva na účinnou soudní ochranu, znamená to, že Rada v tomto ohledu nedisponuje prostorem pro uvážení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160218">18. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Jannatian v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑328/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:86">EU:T:2016:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rovněž v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V projednávané věci tudíž Rada v rámci uplatnění uvedené povinnosti nedisponovala žádným prostorem pro uvážení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Rada se tudíž tím, že nedodržela povinnost odůvodnit sporné akty, dopustila v projednávané věci dostatečně závažného porušení právní normy, jež přiznává práva jednotlivci, a sice žalobkyni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Podmínka založená na protiprávnosti jednání, jež je vytýkáno Radě, a sice přijetí sporných aktů, je tudíž stran právních norem, jichž se dovolává žalobkyně a jejichž porušení bylo konstatováno v bodech 129 až 130 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130906">6. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Iran Insurance v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑12/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:401">EU:T:2013:401</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), splněna.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K tvrzené újmě a příčinné souvislosti mezi protiprávností vytýkaného jednání a touto újmou</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že prokázala skutečnou a určitou povahu nemajetkové a majetkové újmy, kterou utrpěla kvůli sporným aktům.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, má za to, že podmínka založená na existenci újmy není v projednávané věci splněna. Sporné akty podle ní neměly povahu trestních sankcí uložených žalobkyni a neměly za cíl způsobit žalobkyni újmu. Jejich cílem bylo pouze odradit od šíření jaderných zbraní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119</NO.P><TXT>Pokud jde o podmínku existence skutečné škody, podle judikatury (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19820127">27. ledna 1982</DATE>, <NAME.CASE>De Franceschi v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>51/81</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:20">EU:C:1982:20</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19841113">13. listopadu 1984</DATE>, <NAME.CASE>Birra Wührer a další v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>256/80, 257/80, 265/80, 267/80, 5/81, 51/81 a 282/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:341">EU:C:1984:341</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960116">16. ledna 1996</DATE>, <NAME.CASE>Candiotte v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑108/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1996:5">EU:T:1996:5</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) platí, že mimosmluvní odpovědnost Unie může být založena pouze, pokud žalobci vznikla skutečná a určitá újma. Je na žalobci, aby prokázal, že tato podmínka byla splněna (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061109">9. listopadu 2006</DATE>, <NAME.CASE>Agraz a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑243/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:708">EU:C:2006:708</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a zejména aby předložil přesvědčivé důkazy o existenci i rozsahu újmy (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970916">16. září 1997</DATE>, <NAME.CASE>Blackspur DIY a další v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑362/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:401">EU:C:1997:401</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120</NO.P><TXT>Konkrétně to znamená, že v každém návrhu na náhradu újmy, ať již se jedná o majetkovou či morální újmu, náhradu symbolickou či náhradu značného rozsahu, musí být přesně uvedena povaha tvrzené újmy ve vztahu k vytýkanému jednání, a musí v něm být, byť přibližně, ohodnocena celková výše této újmy (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Sabbagh v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑652/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:112">EU:T:2015:112</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121</NO.P><TXT>Pokud jde o podmínku týkající se existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou újmou, uvedená újma musí dostatečně přímým způsobem vyplývat z vytýkaného jednání a toto jednání musí být rozhodující příčinou újmy, přičemž neexistuje povinnost napravit veškeré, dokonce i vzdálené, škodlivé následky protiprávní situace (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19791004">4. října 1979</DATE>, <NAME.CASE>Dumortier a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>64/76, 113/76, 167/78, 239/78, 27/79, 28/79 a 45/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:223">EU:C:1979:223</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060510">10. května 2006</DATE>, <NAME.CASE>Galileo International Technology a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑279/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:121">EU:T:2006:121</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Je na žalobci, aby příčinnou souvislost mezi vytýkaným jednáním a dovolávanou újmou prokázal (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980930">30. září 1998</DATE>, <NAME.CASE>Coldiretti a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑149/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1998:228">EU:T:1998:228</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122</NO.P><TXT>Je tudíž třeba zjistit, zda žalobkyně v projednávané věci prokázala skutečnou a určitou povahu nemajetkové a majetkové újmy, kterou údajně utrpěla v důsledku přijetí sporných aktů, a existenci příčinné souvislosti mezi uvedeným přijetím a touto újmou.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K údajně utrpěné nemajetkové újmě</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že v důsledku sporných aktů jí byla v rozsahu, v němž tyto akty poškodily její dobrou pověst, způsobena značná nemajetková újma, kterou vyčísluje <HT TYPE="ITALIC">ex æquo et bono</HT> na částku 1 milion eur, jak uvedla již v dopise ze dne <DATE ISO="20150725">25. července 2015</DATE> adresovaném Radě. V tomto ohledu tvrdí, že unijní soud ve srovnatelné situaci již konstatoval, že společnosti vznikla nemajetková újma z důvodu poškození její dobré pověsti, a přiznal zadostiučinění této újmy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, která se opírá o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>ESLP<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), a sice o rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20110719">19. července 2011</DATE>, Uj v. Maďarsko (CE:ECHR:2011:0719JUD 002395410), má žalobkyně za to, že morální rozměr se týká i společností, a tudíž i společnosti mohou utrpět nemajetkovou újmu, např. v důsledku poškození jejich dobré pověsti a schopnosti provozování obchodní činnosti. Podle žalobkyně je odkaz, který Rada učinila na rozsudek ESLP, neadekvátní, neboť uvedený soud se zabýval ochranou dobré pověsti pouze v souvislosti s omezeními, jež lze uplatnit na svobodu projevu. Zachování dobré pověsti je významnou relevantní okolností na trhu pojištění, na němž žalobkyně působí, neboť tento trh je podle ní založen na vztazích důvěry mezi hospodářskými subjekty. Žalobkyně tvrdí, že před přijetím sporných aktů<?PAGE NO="16"?> požívala na mezinárodní úrovni dobré pověsti, o čemž svědčí skutečnost, že na této úrovni provozovala pojišťovací činnost, uzavírala smlouvy s význačnými mezinárodními pojišťovnami či zajišťovnami, byla jí udělena mezinárodně uznávaná osvědčení kvality a na mezinárodní úrovni byla uznávána odbornost jejích zaměstnanců, o čemž svědčí skutečnost, že se tito zaměstnanci účastnili mezinárodních profesních konferencí a odborných setkání. Spornými akty, jimiž byl její název spojován se závažným ohrožením mezinárodního míru a bezpečnosti a které vedly k nedobrovolnému ukončení jejích činností v Unii, byla poškozena její dobrá pověst. Podle žalobkyně po jejich přijetí nemohla uzavírat smlouvy s mezinárodními společnostmi ani se účastnit vědeckých a poradních setkání, činností profesního sdružení, setkání pořádaných na mezinárodní úrovni, ani nemohla být hodnocena mezinárodními ratingovými subjekty. Každopádně, pokud v obchodním odvětví hospodářský subjekt přeruší nedobrovolně své činnosti, dochází zjevně a nevyhnutelně k poškození jeho dobré pověsti a důvěryhodnosti. Poté, co byla v roce 2016 zrušena omezující opatření, jež vůči ní byla dříve přijata, je i nadále její přihlašování se na odborné semináře těžké, ne-li přímo nemožné. K obnovení její dobré pověsti je nezbytné, aby uskutečnila celosvětovou reklamní kampaň, jejíž náklady se odhadují na 45 milionů USD (přibližně 38,7 milionu eur). Vzhledem k tomu, že žalobkyně zatím přesně nevyčíslila náklady související s obnovením její dobré pověsti, mohl by podle žalobkyně Tribunál v rámci procesního organizačního opatření jmenovat nezávislého znalce, který by provedl toto ocenění. Žalobkyně má konečně za to, že není třeba prokazovat, že k obnovení své dobré pověsti vynaložila určité náklady, zejména v podobě výdajů na reklamu. Podle ní se stačí dovolávat poškození své dobré pověsti, jejíž obnovení podle ní vyžaduje vynaložení značných výdajů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, má za to, že návrh na náhradu údajně utrpěné nemajetkové újmy je třeba každopádně zamítnout jako neopodstatněný. V tomto ohledu tvrdí, že žalobkyně nebyla ve sporných aktech stigmatizována jako subjekt, který by sám o sobě představoval ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti, a že ostatně žalobkyně nepředložila žádný důkaz v tomto smyslu. Žalobkyně byla podle Rady pouze označena za osobu, jež byla prostřednictvím své činnosti zapojena do nákupu různých výrobků, jež mohou být použity v rámci programů podléhajících opatření podle rezoluce Rady bezpečnosti Spojených národů 1737, což podle Rady stačí k odůvodnění zařazení jejího názvu na sporné seznamy. Žalobkyně podle Rady nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, – jak vyžaduje judikatura – že v důsledku přijetí uvedených aktů utrpěla nemajetkovou újmu (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120217">17. února 2012</DATE>, <NAME.CASE>Dagher v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑218/11</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:82">EU:T:2012:82</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Nic neprokazuje, že by žalobkyně na mezinárodní úrovni požívala dobré pověsti, utrpěla ztrátu příjmů z důvodu poškození uvedené pověsti a vynaložila výdaje na reklamní či jiné kampaně s cílem obnovit tuto pověst. Článek z tisku, předložený v příloze žaloby, jež se týká odhadovaných nákladů na celosvětovou reklamní kampaň, není podle Rady relevantní, neboť se týká společnosti, jež není se žalobkyní nijak spojena, působí v odlišném odvětví činnosti a na jiném kontinentu než žalobkyně a není spojena s omezujícími opatřeními, jež přijala Unie. Podle Rady tvrzení žalobkyně uvedená v replice neprokazují existenci zásahu do její dobré pověsti, a tudíž ani s ním související nemajetkové újmy. Každopádně má Rada za to, že – jak konstatoval ESLP v bodě 22 rozsudku ze dne <DATE ISO="20110719">19. července 2011</DATE>, Uj v. Maďarsko (CE:ECHR:2011:0719JUD 002395410) – existuje rozdíl mezi zásahem do obchodní pověsti společnosti a zásahem do dobré pověsti člověka, jenž se dotýká jejího společenského postavení, neboť prvně uváděný zásah nemá morální rozměr. Podle Rady sám Tribunál odkazuje na tuto judikaturu ve věci týkající se omezujících opatření (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Akhras v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑579/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:97">EU:T:2015:97</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0152">152</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Žalobkyně se podle Rady snažila obejít povinnost prokázat existenci tvrzené újmy a tuto vyčíslit, když Tribunálu navrhla, aby v rámci nařízení provádění důkazů jmenoval znalce. Pokud by Tribunál konstatoval, že byla založena mimosmluvní odpovědnost Unie, měl by mít v souladu s judikaturou za to, že zrušení sporných aktů je dostatečným zadostiučiněním nemajetkové újmy utrpěné žalobkyní. Každopádně je podle Rady s ohledem na judikaturu částka 1 milionu eur, jíž se domáhá žalobkyně z titulu náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěla, nepřiměřeně vysoká a nepodložená.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126</NO.P><TXT>Komise podotýká, že druh nemajetkové újmy, kterou žalobkyně uplatňuje, tj. náklady reklamní kampaně na obnovu její image, se kryje s majetkovou újmou, u níž žalobkyni přísluší prokázat její skutečnou a určitou povahu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127</NO.P><TXT>V rámci náhrady újmy, kterou žalobkyně kvalifikuje jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>nemajetkovou<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, odkazuje žalobkyně na poškození svojí dobré pověsti kvůli spojování jejího názvu se závažnou hrozbou pro mezinárodní mír a bezpečnost, jehož skutečná existence se projevila tím, že přijetím sporných aktů bylo ovlivněno jednání třetích osob vůči žalobkyni, a jehož rozsah lze měřit na základě nákladů na reklamní investice, které musí žalobkyně vynaložit s cílem obnovit svou dobrou pověst.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128</NO.P><TXT>Újma, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá z titulu nemajetkové újmy, je nehmotná a odpovídá zásahu do její image či do její dobré pověsti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129</NO.P><TXT>Z judikatury vydané na základě článku 268 SFEU, ve spojení s čl. 340 druhým pododstavcem SFEU, přitom vyplývá, že právnické osobě v zásadě může být přiznána náhrada nemajetkové újmy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990128">28. ledna 1999</DATE>, <NAME.CASE>BAI v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑230/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1999:11">EU:T:1999:11</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081015">15. října 2008</DATE>, <NAME.CASE>Camar v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑457/04 a T‑223/05</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:439">EU:T:2008:439</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a že taková újma může mít podobu poškození image nebo pověsti uvedené osoby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990709">9. července 1999</DATE>, <NAME.CASE>New Europe Consulting a Brown v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑231/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1999:146">EU:T:1999:146</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111108">8. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Idromacchine a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑88/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:641">EU:T:2011:641</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se Rada hodlá dovolávat judikatury ESLP, je třeba připomenout, že ESLP vzhledem ke své vlastní judikatuře a ve světle této praxe nevylučuje, že i obchodní společnosti může vzniknout jiná než majetková újma, jež si vyžádá peněžitou náhradu, přičemž taková náhrada se odvíjí od okolností konkrétního případu (ESLP, Comingersoll S. A. v. Portugalsko, CE:ECHR:2000:0406JUD 003538297, body 32 a 35). Tato újma může u takové společnosti zahrnovat v různé míře <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>objektivní<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>subjektivní<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> skutečnosti, mezi něž náleží dobrá pověst podniku, u níž nelze důsledky přesně vyčíslit (ESLP, <DATE ISO="20000406">6. dubna 2000</DATE>, Comingersoll S. A. v Portugalsko, CE:ECHR:2000:0406JUD 003538297, bod 35). Jak vyplývá z rozsudku ESLP ze dne <DATE ISO="20160202">2. února 2016</DATE>, Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a index.hu Zrt v. Maďarsko (CE:ECHR:2016:0202JUD 002294713, bod 84), tato judikatura ESLP nebyla zpochybněna rozsudkem ESLP ze dne <DATE ISO="20110719">19. července 2011</DATE>, Uj v. Maďarsko (CE:ECHR:2011:0719JUD 002395410), který cituje Rada a v němž se pouze upřesňuje, že taková újma má v případě společnosti spíše obchodní než nemajetkovou povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131</NO.P><TXT>Je proto třeba zamítnout jak argumenty Komise, podle nichž nemajetková újma, kterou údajně žalobkyně utrpěla, splývá s majetkovou újmou, které se dovolává, tak argumenty Rady, podle nichž žalobkyni jakožto obchodní společnosti nelze přiznat náhradu nemajetkové újmy představované zásahem do její dobré pověsti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132</NO.P><TXT>Pokud jde o existenci skutečné nemajetkové újmy, jež byla údajně utrpěna, je třeba konkrétně stran takové újmy připomenout, že i když předložení důkazů či důkazních návrhů nelze nezbytně považovat za podmínku pro uznání takové újmy, žalobci nicméně přísluší, aby prokázal, že jednáním, jež je dotčenému orgánu vytýkáno, mu taková újma mohla být způsobena (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141016">16. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>Evropaïki Dynamiki v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑297/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:888">EU:T:2014:888</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990128">28. ledna 1999</DATE>, <NAME.CASE>BAI v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑230/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1999:11">EU:T:1999:11</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133</NO.P><TXT>Dále platí, že i když v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr rozhodl, že zrušení protiprávních omezujících opatření může představovat formu nápravy utrpěné nemajetkové újmy, nevyplývá z něj, že tato forma nápravy nutně za všech okolností stačí k zajištění úplné nápravy této újmy, neboť jakékoli rozhodnutí v tomto ohledu je třeba přijmout na základě posouzení okolností projednávané věci (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134</NO.P><TXT>V projednávané věci však nelze výlučně na základě přípustných důkazů předložených žalobkyní konstatovat, že by uznání protiprávnosti jednání vytýkaného Radě a zrušení sporných aktů samo o sobě nestačilo k nápravě nemajetkové újmy, jež byla údajně utrpěna tím, že spornými akty byla poškozena její dobrá pověst.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135</NO.P><TXT>Aniž by bylo třeba zkoumat podmínku týkající se existence příčinné souvislosti, je proto třeba zamítnout návrh na náhradu nemajetkové újmy formulovaný žalobkyní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K údajně utrpěné majetkové újmě</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že kvůli přijetí sporných aktů utrpěla majetkovou újmu. Z tohoto titulu v žalobě navrhuje, aby Radě bylo uloženo zaplatit jí náhradu škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3774187,07</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">84767,66</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">94939</FT> eur) a <FT TYPE="NUMBER">1532688</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1318111</FT> eur). V replice žalobkyně změnila své návrhové žádání a domáhá se náhrady škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">2494484,07</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">84767,66</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">94939</FT> eur), <FT TYPE="NUMBER">33945</FT> milionů IRR (přibližně <FT TYPE="NUMBER">678900</FT> eur) a <FT TYPE="NUMBER">1532688</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1318111</FT> eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137</NO.P><TXT>Žalobkyně tedy v rámci majetkové újmy, které se dovolává, rozlišuje tři složky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138</NO.P><TXT>První složka údajně utrpěné majetkové újmy spočívá ve ztrátě úroků, které mohla obdržet, kdyby do Íránu převedla a tam zúročila finanční prostředky uložené na svých účtech v Unii. V tomto ohledu je třeba zohlednit období od července 2010, kdy vůči ní byla přijata první omezující opatření, do listopadu 2013, kdy sporné akty pozbyly účinku. Žalobkyně se stran této složky v žalobě domáhá náhrady škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">17733,48</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">2544,82</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">2850</FT> eur) a 421,05 USD (přibližně 362 eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139</NO.P><TXT>Druhá složka údajně utrpěné majetkové újmy spočívá ve ztrátě úroků, které mohla obdržet, kdyby do Íránu převedla a tam zúročila částky, jež jí byly povinny uhradit na její bankovní účty v Unii tři pojišťovny či zajišťovny. V tomto ohledu je třeba zohlednit období od okamžiku splatnosti dotčených pohledávek do listopadu 2013, kdy sporné akty pozbyly účinku. Žalobkyně se stran této složky v žalobě domáhá náhrady škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">557196,09</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">82222,84</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">92089</FT> eur) a <FT TYPE="DECIMAL">1532266,95</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1317749</FT> eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140</NO.P><TXT>Třetí složka údajně utrpěné majetkové újmy spočívá v ušlém zisku, který měla utrpět z důvodu neuzavření pojistných smluv osobní a nákladní dopravy. V tomto ohledu je třeba zohlednit období od července 2010, kdy vůči ní byla přijata první omezující opatření, do listopadu 2013, kdy sporné akty pozbyly účinku. Žalobkyně se stran této složky v žalobě domáhá náhrady škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3199257,50</FT> eura z titulu neuzavření pojistných smluv osobní dopravy a uvádí, že výše náhrady škody z titulu neuzavření pojistných smluv nákladní dopravy bude stanovena v pozdější fázi řízení. V replice se žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1919554,50</FT> eura z titulu neuzavření pojistných smluv osobní dopravy, jakož i náhrady škody ve výši <FT TYPE="NUMBER">33945</FT> milionů IRR (přibližně <FT TYPE="NUMBER">678900</FT> eur) z titulu neuzavření pojistných smluv nákladní dopravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141</NO.P><TXT>Za účelem prokázání skutečné existence všech složek údajně utrpěné nemajetkové újmy se žalobkyně opírá o zprávu SRA. V prohlášení přiloženém v příloze repliky institut SRA potvrzuje, že dodržel veškeré zásady nezávislosti a nestrannosti, ověřil důkazy a relevantní dokumenty a jednal s řediteli a příslušnými orgány. Podle žalobkyně je pro účely prokázání ušlého zisku nevyhnutelně třeba vycházet z přiměřených domněnek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142</NO.P><TXT>Žalobkyně stran první složky údajně utrpěné majetkové újmy tvrdí, že částky uložené na jejích účtech v Unii vyplývají právně dostačujícím způsobem z dokumentů předložených v příloze žaloby. Podle žalobkyně zpráva SRA vychází z konzervativního odhadu výnosu, který mohl být dosažen z dotčených částek v Íránu při použití 6% úrokové sazby na tyto částky, kterou potvrdil institut SRA.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143</NO.P><TXT>Žalobkyně ve fázi podání repliky a vyjádření ke spisu vedlejší účastnice uváděla, že z důvodu přijetí sporných aktů byla zbavena možnosti disponovat finančními prostředky, jež byly zmrazeny na jejích účtech v Unii, a zejména je nemohla opětovně dynamicky a výnosně investovat v Íránu. Institut SRA podle ní založil svůj odhad na praxi, kterou by sám použil a která spočívala ve využití zahraniční měny, kterou žalobkyně disponovala, k uzavírání zajišťovacích smluv denominovaných na tytéž zahraniční měny. Navíc v Íránu je běžné, že pojistné smlouvy nebo bankovní účty jsou denominovány v cizí měně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144</NO.P><TXT>Žalobkyně stran druhé složky údajně utrpěné majetkové újmy tvrdí, že částky, které jí měly povinnost zaplatit tři pojišťovny či zajišťovny na její účty v Unii, vyplývají z dokumentů předložených v příloze žaloby. Tyto částky institut SRA před jejich převzetím do zprávy SRA potvrdil. Ušlý úrok z těchto částek byl vypočítán na základě metody, jež je vysvětlena v uvedené zprávě. Žalobkyně ve fázi podání repliky a vyjádření ke spisu vedlejší účastnice uváděla, že z důvodu přijetí sporných aktů byla zbavena možnosti disponovat částkami v cizí měně, které jí měly být splaceny třemi pojišťovnami nebo zajišťovnami, a zejména je nemohla opětovně dynamicky a výnosně investovat v Íránu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145</NO.P><TXT>Žalobkyně stran třetí složky údajně utrpěné majetkové újmy tvrdí, že existenci možných výnosů zmařených kvůli přijetí sporných aktů prokazuje skutečnost, že před uvedeným přijetím sporných aktů uzavřela v Unii pojistné smlouvy osobní dopravy, jak uvádí zpráva SRA a jak o tom svědčí dobropis adresovaný pojišťovně, který je předložen v příloze žaloby. Neuzavření těchto smluv v Unii bylo podle žalobkyně zapříčiněno uvedenými akty, a nikoli právní úpravou USA, jež byla použitelná výlučně na území Spojených států. Odhad počtu a hodnoty neuzavřených pojistných smluv osobní dopravy vychází z počtu a hodnoty dříve uzavřených smluv, které obsahuje uvedená zpráva. Podle žalobkyně institut SRA v dokumentu uvedeném v příloze repliky potvrdil, že tento odhad založil na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>informacích o pojistných smlouvách uzavřených v období dvou let před přijetím omezujících opatření, které vycházejí z auditovaných finančních zpráv [žalobkyně], ve spolupráci s [uvedenou pojišťovnou]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Ve fázi repliky žalobkyně v souladu s pokyny uvedeného institutu uplatnila na částku náhrady škody, jíž se původně domáhala v žalobě z titulu neuzavření pojistných smluv osobní dopravy 40% snížení odpovídající výši jejích nákladů. Pokud jde o neuzavření pojistných smluv nákladní dopravy, výše škody byla tímto institutem oceněna na základě přímého uplatnění 40% snížení odpovídajícího výši jejích nákladů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, každopádně zpochybňuje, že žalobkyně prokázala existenci tří složek údajně utrpěné majetkové újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, zpochybňuje důkazní hodnotu zprávy SRA, neboť není podložena podrobnými dokumenty, osvědčenými nezávislým odborníkem, který není zaměstnancem žalobce, jak vyžaduje judikatura. Uvedená zpráva je navíc sepsána v perštině a byl k ní přiložen pouze neoficiální překlad žalobkyně. Podle Rady prohlášení institutu SRA, které předložila žalobkyně pro účely prokázání spolehlivosti takové zprávy, nestačí ke splnění požadavků na dokazování. Žalobkyně nepředložila důkazy, o které se uvedený institut opíral při vypracovávání své zprávy. Žalobkyně nemůže účinně tvrdit, že tyto důkazy jsou důvěrné, neboť íránská ustanovení o povinnosti zachovávat důvěrnost nemají přednost před judikaturou unijního soudu, podle níž se vyžaduje, aby žalobkyně předložila důkazy o tvrzené újmě a o příčinné souvislosti mezi touto újmou a údajnou protiprávností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, stran první složky údajně utrpěné majetkové újmy tvrdí, že zpráva SRA vychází z pouhého předpokladu újmy a nevysvětluje, jak tato újma skutečně vznikla. Tato zpráva neobsahuje žádné vysvětlení ani přesné doklady, a proto nestačí k prokázání existence této složky. Nelze zjistit, zda uvedená zpráva zohledňuje skutečnost, že na účtech žalobkyně v Unii mohly být připisovány úroky. Sporné akty nebránily v připisování takových úroků ale pouze v jejich případném výběru z účtu. Žalobkyně tudíž v zásadě podle Rady neutrpěla žádnou újmu vyplývající ze ztráty splatných úroků ze svých účtů v Unii. Žalobkyně podle Rady neprokázala, že pokud by mohla v Íránu opětovně investovat částky, jež byly zmrazeny na jejích účtech v Unii, mohla by získat průměrnou úrokovou sazbu ve výši 6 %, tj. za tři roky kumulované úroky ve výši 19 %. Žalobkyně podle Rady<?PAGE NO="20"?> nezohlednila skutečnost, že pokud by byly tyto částky převedeny na její vnitrostátní měnu, ztratily by na hodnotě v důsledku 57% propadu hodnoty íránského riálu vůči euru, k němuž došlo mezi červencem 2010 a listopadem 2013. Žalobkyně rovněž neprokázala, že pro své účty vedené v eurech mohla využít 6% průměrnou úrokovou sazbu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, stran druhé složky údajně utrpěné majetkové újmy zpochybňuje, že by žalobkyně prokázala, že z částek, jež jí měly povinnost zaplatit tři pojišťovny nebo zajišťovny, mohla získat uváděný výnos. Rada se opírá o tytéž argumenty, které vznáší v souvislosti s částkami zmrazenými na účtech žalobkyně v Unii (viz bod 148 výše). Rada uvádí, že dokumenty předložené žalobkyní neobsahují žádný důkaz o částkách, jež jí údajně měly povinnost zaplatit tři dotčené společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150</NO.P><TXT>Stran třetí složky údajně utrpěné majetkové újmy Rada, podporovaná Komisí, uvádí, že pokud vyplývá tvrzená újma ze ztráty příležitosti vykonávat spekulativní obchodní činnosti, jak je tomu v projednávané věci, je podle judikatury požadovaná úroveň dokazování obzvláště vysoká. Žalobkyně podle Rady tuto úroveň dokazování nesplnila. Co se týče neuzavření pojistných smluv osobní dopravy, žalobkyně se omezila na to, že ušlý zisk, který jí měl vzniknout v období od července 2010 do listopadu 2013 a byl vyčíslen v konečné výši na <FT TYPE="DECIMAL">1919554,50</FT> eura, dovodila z průměrného ročního obratu ve výši <FT TYPE="DECIMAL">969471,97</FT> eura, kterého dosáhla u tohoto druhu smluv během dvou předchozích let. Žalobkyně nicméně nepředložila pojistné smlouvy osobní dopravy, které uzavřela v letech 2008 a 2009. Dobropis adresovaný německé pojišťovně, který žalobkyně předložila, neprokazuje, že by s touto společností uzavřela smlouvu znějící na částky, jichž se dovolává, ani že by s touto společností udržovala dlouhodobé smluvní vztahy. Žalobkyně každopádně nezohlednila, že ušlý zisk může odpovídat pouze zisku z obratu, a nikoli obratu samému. Vzhledem k neexistenci informací o nákladech žalobkyně, zejména o nákladech souvisejících se smlouvou, již jak tvrdí uzavřela s jednou pojišťovnou, či nemožnosti ověřit věrohodnost informací, jež byly v této souvislosti poskytnuty, zejména tvrdí-li, že míra jejích nákladů činí 40 %, nelze určit přesnou výši ušlého zisku, který jí případně vznikl. Co se týče neuzavření pojistných smluv nákladní dopravy, žalobkyně se omezuje na to, že ušlý zisk, který jí údajně vznikl, dovozuje z přípisu, který postrádá důkazní hodnotu, neboť jej vyhotovila sama žalobkyně a tento dobropis není určitý, neboť z něj nevyplývá nic o povaze pojistných smluv, jež byly údajně dotčeny, ani o ušlém zisku souvisejícím s těmito smlouvami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151</NO.P><TXT>Předně je třeba uvést, že žalobkyně se v rámci projednávané věci může opodstatněně dovolávat pouze majetkové újmy, jež se vztahuje k období, během kterého byly její finanční prostředky v důsledku sporných aktů zmrazeny, tj. období od <DATE ISO="20101027">27. října 2010</DATE> do <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>relevantní období<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že značná část nároků žalobkyně týkajících se majetkové újmy vychází z hodnocení, jež jsou uvedena ve zprávě SRA, jejíž důkazní hodnotu Rada, podporovaná Komisí, zpochybňuje, je třeba začít přezkumem důkazní hodnoty této zprávy.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K důkazní hodnotě zprávy SRA oceňující údajně utrpěnou majetkovou újmu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153</NO.P><TXT>Při neexistenci unijní právní úpravy týkající se pojmu důkaz unijní soud zakotvil zásadu volného dokazování či svobody důkazních prostředků, která se má vykládat jako právo dovolávat se důkazů v jakékoliv formě, jako jsou např. výpovědi, listinné důkazy, přiznání atd., s cílem prokázat určitou skutečnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000323">23. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Met-Trans a Sagpol</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑310/98 a C‑406/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:154">EU:C:2000:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040708">8. července 2004</DATE>, <NAME.CASE>Dalmine v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑50/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:220">EU:T:2004:220</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Archer Daniels Midland v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑511/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:604">EU:C:2008:604</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0114">114</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Zároveň s tím unijní soud zakotvil zásadu volného hodnocení důkazů, podle níž určení věrohodnosti, či jinými slovy stanovení důkazní<?PAGE NO="21"?> hodnoty důkazu, je věcí vnitřního přesvědčení soudu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040708">8. července 2004</DATE>, <NAME.CASE>Dalmine v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑50/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:220">EU:T:2004:220</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Archer Daniels Midland v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑511/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:604">EU:C:2008:604</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154</NO.P><TXT>Ke zjištění důkazní hodnoty dokumentu je třeba přihlédnout k několika skutečnostem, jako je původ dokumentu, okolnosti, za kterých byl vyhotoven, jeho adresát a obsah, a položit si otázku, zda s ohledem na uvedené skutečnosti se informace, jež jsou v něm obsaženy, jeví být smysluplné a věrohodné (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000315">15. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Cimenteries CBR a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2000:77">EU:T:2000:77</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP1838">1838</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20021107">7. listopadu 2002</DATE>, <NAME.CASE>Vela a Tecnagrind v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑141/99, T‑142/99, T‑150/99 a T‑151/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2002:270">EU:T:2002:270</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0223">223</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155</NO.P><TXT>V tomto kontextu již unijní soud konstatoval, že analýza předložená žalobcem nemůže být považována za nestranný a nezávislý znalecký posudek, pokud byla objednána a financována žalobcem a vypracována na základě poznatků, jež dal žalobce k dispozici, aniž byla přesnost nebo relevance těchto údajů předmětem jakéhokoliv nezávislého ověření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110303">3. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Siemens v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑110/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:68">EU:T:2011:68</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0137">137</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156</NO.P><TXT>Unijní soud již měl rovněž příležitost potvrdit, že znalecký posudek může být považován za průkazný pouze v závislosti na svém objektivním obsahu, a že pouhé nepodložené tvrzení obsažené v takovém dokumentu samo o sobě nedovoluje dospět k jednoznačnému závěru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040916">16. září 2004</DATE>, <NAME.CASE>Valmont v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑274/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:266">EU:T:2004:266</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0157"><NO.P>157</NO.P><TXT>Důkazní hodnotu zprávy SRA je v projednávané věci třeba posuzovat ve světle zásad připomenutých v bodech 153 až 156 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0158"><NO.P>158</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že zpráva SRA byla původně vyhotovena v perštině a překlad do jednacího jazyka, který žalobkyně předložila, je neoficiálním překladem. Tribunál tudíž není ujištěn o tom, že překlad uvedené zprávy do jednacího jazyka, který předložila žalobkyně, odpovídá originálnímu znění. Tato zpráva byla dále vypracována subjektem se sídlem v Íránu, institutem SRA, o kterém je uváděno, že je úředním autorizovaným účetním. Do spisu však nebyl založen žádný důkaz v tomto ohledu. Z překladu téže zprávy do jednacího jazyka vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>audit [který je v ní obsažen] byl uskutečněn výlučně za účelem poskytnutí pomoci [žalobkyni] při ohodnocení výše újmy, kterou utrpěla<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> kvůli sporným aktům. Dotčená zpráva tudíž byla vyhotovena na žádost žalobkyně, která toto vyhotovení financovala, a to s cílem potvrdit v rámci projednávaného sporu skutečnou existenci a rozsah uváděné majetkové újmy. Navíc, jak vyplývá z překladu dotčené zprávy do jednacího jazyka, uvedená zpráva vychází především z dokumentů či údajů, jež poskytla žalobkyně. Je nicméně třeba zdůraznit, že dokumenty předložené žalobkyní nejsou uvedeny v příloze uvedené zprávy a nebyly předloženy ani v rámci projednávaného řízení, takže se s nimi Tribunál nemůže seznámit. Konečně, v překladu dotčené zprávy do jednacího jazyka se uvádí, že byly převzaty číselné údaje poskytnuté žalobkyní, neboť neexistovaly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>důkazy o jejich nesprávnosti<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0159"><NO.P>159</NO.P><TXT>Stran neoficiálního překladu prohlášení institutu SRA do jednacího jazyka, z něhož vyplývá, že posledně uvedený institut je autorizovaným auditorem, který je povinen dodržovat zásady nezávislosti a nestrannosti, a že tento institut <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>ověřil důkazy a dokumenty<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> předané žalobkyní, což se rovněž uvádí ve zprávě SRA, je třeba uvést, že toto prohlášení pochází přímo od jeho autora, který potvrzuje skutečnosti, jež se týkají jej samého, a že toto prohlášení není podepřeno žádným externím důkazem, který by potvrzoval jeho obsah.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0160"><NO.P>160</NO.P><TXT>Vzhledem ke kontextu, v němž byla zpráva SRA vyhotovena, a na základě zásad připomenutých v bodech 153 až 156 výše je třeba důkazní hodnotu této zprávy velmi relativizovat. Tuto zprávu nelze považovat za dostačující k prokázání toho, co je v ní obsaženo, zejména pokud jde o skutečnou existenci a rozsah uváděné újmy. Nanejvýš by mohla být považována za neúplný důkaz, jenž musí být podpořen jinými důkazy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první složce údajně utrpěné majetkové újmy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0161"><NO.P>161</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se žalobkyně za účelem prokázání první složky údajně utrpěné majetkové újmy opírá o bod 1 zprávy SRA, je třeba připomenout, že jak již bylo uvedeno v bodě 160 výše, tuto zprávu nelze považovat za dostačující k prokázání toho, co je v ní obsaženo, a že musí být podpořena dalšími důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0162"><NO.P>162</NO.P><TXT>Jedinými přípustnými důkazy, které žalobkyně předložila, jsou dopisy první banky ze dne <DATE ISO="20100806">6.</DATE> a <DATE ISO="20100823">23. srpna 2010</DATE>, druhé banky ze dne <DATE ISO="20100823">23. srpna 2010</DATE> a <DATE ISO="20140425">25. dubna 2014</DATE> a třetí banky ze dne <DATE ISO="20100728">28. července 2010</DATE> a <DATE ISO="20140422">22. dubna 2014</DATE>, jež informují o celkových částkách <FT TYPE="DECIMAL">89563,02</FT> eura, <FT TYPE="DECIMAL">12853,84</FT> GBP (přibližně <FT TYPE="NUMBER">14396</FT> eur) a <FT TYPE="DECIMAL">2126,51</FT> USD (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1828</FT> eur), které měla žalobkyně uloženy na účtech v Unii a na které se vztahovala opatření zmrazení finančních prostředků, jež byla vůči žalobkyni přijata s účinkem od <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE>. Tyto dopisy se jeví být základem částek, jež jsou vykázány v první tabulce uvedené v bodě 1 zprávy SRA. Tyto dopisy rovněž potvrzují skutečnost, že žádosti o převod finančních prostředků, jež žalobkyně během léta roku 2010 adresovala uvedených bankám, byly těmito bankami zamítnuty z důvodu opatření spočívajících ve zmrazení finančních prostředků, jež byla s účinkem od <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE> přijata vůči žalobkyni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0163"><NO.P>163</NO.P><TXT>Rada nezpochybňovala částky uváděné v dopisech zmíněných v bodě 161 výše, nýbrž v podstatě tvrdí, že žalobkyně právně dostačujícím způsobem neprokázala, že z těchto částek nevznikal v relevantním období žádný úrokový výnos, ani že by jí byl z těchto částek, pokud by je bylo možné převést do Íránu, připsán v relevantním období 6% roční úrok. Komise rovněž v bodě 11 písm. i) spisu vedlejšího účastníka uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>přílohy A.12 až A.14 [žaloby] poskytují nahodilý a neúplný přehled okamžitých stavů různých transakcí a zůstatků na účtech<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0164"><NO.P>164</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že informace obsažené v dopisech zmíněných v bodě 161 výše představují pouhá oznámení, jež pocházejí od dotčených bank. I když tato oznámení vydaly banky, jež samy podléhaly omezujícím opatřením, neztrácejí nicméně veškerou důkazní hodnotu, neboť jsou přesná, odůvodněná a přiměřená. Tato oznámení totiž odkazují na čísla bankovních účtů a na konkrétní a relativně nízké částky ke dni <DATE ISO="20100806">6. srpna 2010</DATE> v případě první banky uvedené v bodě 162 výše, ke dni <DATE ISO="20130320">20. března 2013</DATE> v případě druhé banky uvedené v bodě 162 výše, a ke dni <DATE ISO="20140320">20. března 2014</DATE> v případě třetí banky uvedené v bodě 162 výše. Dále je třeba v určité míře relativizovat argument Komise vycházející z nahodilé povahy uvedených částek, neboť finanční prostředky žalobkyně byly zmrazeny v období od <DATE ISO="20100727">27. července 2010</DATE> do <DATE ISO="20151018">18. října 2015</DATE>, tj. do dne, kdy byl název žalobkyně vyňat ze sporných seznamů, a s výjimkou připsání úroků nemohla žádná třetí osoba ani žalobkyně uskutečňovat po přijetí prvních omezujících opatření vůči žalobkyni jakékoli úhrady ve prospěch těchto účtů. Navíc žádosti o převod finančních prostředků, které žalobkyně adresovala druhé a třetí z výše uvedených bank, potvrzují, že částky odpovídající částkám, jež byly uvedeny v březnu 2013 či v březnu 2014, již byly uvedeny na účtech žalobkyně v létě roku 2010.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0165"><NO.P>165</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému však k tomu, aby prohlášení uvedená ve zprávě SRA a dopisy uvedené v bodě 161 výše představovaly dostačující důkazy první složky údajně utrpěné majetkové újmy, měly být podpořeny dalšími důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0166"><NO.P>166</NO.P><TXT>Tribunál by se totiž mohl ujistit o tom, že během celého relevantního období nedošlo k pohybu finančních prostředků vložených na dotčené bankovní účty a že z těchto finančních prostředků v témže období nebyly připsány žádné úroky, pouze na základě takových důkazů, jako by byly výpisy<?PAGE NO="23"?> z bankovních účtů či smlouvy o vedení bankovních účtů za relevantní období. V dopisech první a třetí banky, jež jsou zmíněny v bodech 162 výše, není uvedená žádná informace o úrocích. Navíc, i když se v dopisu ze dne <DATE ISO="20140425">25. dubna 2014</DATE> od druhé banky, jež je zmíněna v bodě 162 výše, uvádí, že ke dni <DATE ISO="20140320">20. března 2014</DATE> nebyl na účty připsán žádný úrok či tyto úroky byly pouze nepatrné, není v něm upřesněno, od jakého data byly tyto úroky vypočítány. Finanční prostředky vedené na účtech žalobkyně v Unii během relevantního období a informace o případných úrocích získaných z těchto prostředků za téže období byly přitom zásadními informacemi pro ohodnocení první složky údajně utrpěné majetkové újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0167"><NO.P>167</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že měly být předloženy přípustné důkazy s cílem prokázat, že pokud by finanční prostředky vedené na účtech žalobkyně v Unii během relevantního období mohly být převedeny do Íránu, mohl by z nich být získán roční úrok ve výši 6 %. Dopisy uváděné v bodě 161 výše neobsahují v tomto ohledu žádnou informaci. Skutečnost, že zpráva SRA takovou sazbu, která je označována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>průměrnou roční úrokovou sazbu účtů vedených v cizích měnách<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, používá ve druhé tabulce uvedené v bodě 1 uvedené zprávy, není dostačující, neboť tato zpráva sama o sobě nestačí k prokázání svého obsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0168"><NO.P>168</NO.P><TXT>Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno, jež měla při prokazování první složky údajně utrpěné majetkové újmy odpovídající ztrátě úroků, které by mohla obdržet, pokud by do Íránu převedla a tam zhodnotila finanční prostředky uložené na svých účtech v Unii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0169"><NO.P>169</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba zamítnout návrh žalobkyně na náhradu údajně utrpěné majetkové újmy, pokud jde o první složku této újmy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé složce údajně utrpěné majetkové újmy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0170"><NO.P>170</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se žalobkyně za účelem prokázání druhé složky údajně utrpěné majetkové újmy opírá o bod 2 zprávy SRA, je třeba připomenout, že tuto zprávu nelze považovat za dostačující k prokázání toho, co je v ní obsaženo, a že musí být podpořena dalšími důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0171"><NO.P>171</NO.P><TXT>Jedinými přípustnými důkazy, jež v tomto ohledu žalobkyně předložila, jsou výpis z účtu první pojišťovny a zajišťovny, na kterém je uveden celkový zůstatek ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1053268,62</FT> eura splatný žalobkyni k <DATE ISO="20140401">1. dubnu 2014</DATE>, výzva k úhradě znějící na částku <FT TYPE="DECIMAL">189547,60</FT> eura vystavená žalobkyní na adresu uvedené společnosti dne <DATE ISO="20090420">20. dubna 2009</DATE>, výpis z účtu v perštině druhé pojišťovny a zajišťovny, výzva k úhradě znějící na částku <FT TYPE="DECIMAL">265444,21</FT> eura vystavená žalobkyní dne <DATE ISO="20091205">5. prosince 2009</DATE> a adresovaná posledně uvedené společnosti, výpis z účtu třetí pojišťovny a zajišťovny, na kterém je uveden zůstatek ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1344859,30</FT> eura splatný žalobkyni ke dni <DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE>, jakož i jeden dopis a elektronické zprávy, které posledně uvedená společnost adresovala žalobkyni, ze dne <DATE ISO="20101125">25. listopadu 2010</DATE> a <DATE ISO="20121002">2.</DATE> a <DATE ISO="20121008">8. října 2012</DATE>, v nichž se uvádí, že kvůli sankcím, jež byly přijaty vůči žalobkyni, je provedení plateb v její prospěch nemožné či obtížné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0172"><NO.P>172</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, zpochybňuje, že by výzvy k úhradě a výpisy z účtů, jež předložila žalobkyně, stačily k prokázání výše finančních prostředků, jež jí měly povinnost zaplatit tři dotčené pojišťovny a zajišťovny a jejichž platba měla být zmrazena z důvodu sporných aktů. Mimoto má Rada za to, že žalobkyně právně dostačujícím způsobem neprokázala, že z těchto finančních prostředků by během relevantního období získala 6% roční úrok, pokud by mohly být převedeny do Íránu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0173"><NO.P>173</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že výpis z účtu druhé pojišťovny a zajišťovny, jež je zmíněna v bodě 171 výše, není důkazem, který by Tribunál mohl zohlednit, neboť je vyhotoven v perštině a nebyl předložen žádný jeho překlad do jednacího jazyka, tj. do angličtiny. Vzhledem k tomu, že čísla použitá v tomto dokumentu jsou perskými čísly, nelze se s nimi seznámit a porovnat je s čísly uvedenými v písemnostech žalobkyně. Tomuto dokumentu tudíž nelze přiznat jakoukoli důkazní hodnotu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0174"><NO.P>174</NO.P><TXT>Výpisy z účtů první a třetí pojišťovny a zajišťovny, jež jsou uvedené v bodě 171 výše, byly vyhotoveny v případě první z nich dne <DATE ISO="20140401">1. dubna 2014</DATE> a v případě posledně uvedené společnosti dne <DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE>, a na základě žádné z informací, jež jsou v nich uvedeny, se nelze ujistit o tom, že se týkají pouze vzájemných pohledávek nebo dluhů mezi každou ze tří pojišťoven a zajišťoven a žalobkyní, jež by vznikly během relevantního období, tj. od <DATE ISO="20101027">27. října 2010</DATE> do <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE>. Je proto třeba konstatovat, že tyto dokumenty nepředstavují dostatečný důkaz o finančních prostředcích splatných uvedenými pojišťovnami a zajišťovnami žalobkyni, jejichž platba měla být zmrazena v důsledku sporných aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0175"><NO.P>175</NO.P><TXT>Výzvy k úhradě, které žalobkyně vystavila a adresovala první a druhé pojišťovně a zajišťovně, jež jsou uvedené v bodě 171 výše, pocházejí v případě první z nich ze dne <DATE ISO="20090420">20. dubna 2009</DATE>, a v případě druhé z nich ze dne <DATE ISO="20091205">5. prosince 2009</DATE>, a vztahují se nutně na pohledávky, jež vznikly před relevantním obdobím, během něhož se projevovaly účinky sporných aktů. Těmito dokumenty tudíž nelze potvrdit finanční prostředky splatné těmito pojišťovnami a zajišťovnami žalobkyni, jejichž platba by byla zmrazena v důsledku sporných aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0176"><NO.P>176</NO.P><TXT>Konečně v dopise ani v elektronických zprávách, jež třetí pojišťovna a zajišťovna uvedená v bodě 171 výše adresovala žalobkyni, nejsou uvedeny žádné částky, jež by byly splatné uvedenou společností žalobkyni. Tyto dokumenty proto nemohou potvrdit finanční prostředky splatné touto pojišťovnou a zajišťovnou žalobkyni, jejichž platba byla údajně zmrazena v důsledku sporných aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0177"><NO.P>177</NO.P><TXT>Každopádně žádný z dokumentů zmíněných v bodech 173 až 176 výše neobsahuje informace, jež by se týkaly možnosti, kterou měla údajně žalobkyně a která měla spočívat v získání ročního úroku ve výši 6 % z těchto finančních prostředků, kdyby mohly být převedeny do Íránu. Jak již bylo uvedeno v bodě 167 výše, v tomto ohledu přitom ve spisu chybí určité doplňující a přípustné důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0178"><NO.P>178</NO.P><TXT>Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno, jež měla při prokazování druhé složky údajně utrpěné majetkové újmy odpovídající ztrátě úroků, které by mohla získat, kdyby obdržela finanční prostředky údajně splatné třemi pojišťovnami a zajišťovnami a tyto prostředky by převedla do Íránu a tam je zhodnotila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0179"><NO.P>179</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba zamítnout návrh žalobkyně na náhradu údajně utrpěné majetkové újmy, pokud jde o druhou složku této újmy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí složce údajně utrpěné majetkové újmy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0180"><NO.P>180</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se žalobkyně za účelem prokázání třetí složky údajně utrpěné majetkové újmy opírá o bod 3 zprávy SRA, je třeba připomenout, že tuto zprávu nelze považovat za dostačující k prokázání toho, co je v ní obsaženo, a že musí být podpořena dalšími důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0181"><NO.P>181</NO.P><TXT>Jedinými přípustnými důkazy, jež v tomto ohledu žalobkyně předložila, jsou dobropis znějící na částku <FT TYPE="DECIMAL">76187,65</FT> eura, který byl vystaven vůči jedné pojišťovně dne <DATE ISO="20100424">24. dubna 2010</DATE>, a interní dopis ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE> v perštině pocházející od ředitele pro právní a smluvní záležitosti, k němuž byl přiložen neoficiální překlad do jednacího jazyka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0182"><NO.P>182</NO.P><TXT>Rada, podporovaná Komisí, má v podstatě za to, že dokumenty, jež žalobkyně předložila, neprokazují existenci zavedeného a dlouhodobého smluvního vztahu, který by odpovídal částkám, jichž se domáhá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0183"><NO.P>183</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že dobropis, který žalobkyně vystavila vůči jedné pojišťovně, pochází ze dne <DATE ISO="20100420">20. dubna 2010</DATE> a týká se plnění programu cestovního pojištění během období, které předchází relevantnímu období, během něhož se projevovaly účinky sporných aktů. V tomto dokumentu nejsou uvedeny žádné informace o tom, že by tento program cestovního pojištění, jehož se uvedený dokument týká, mohl po uplynutí v něm uvedené doby pojištění pokračovat nebo být obnoven, a to zejména<?PAGE NO="25"?> v průběhu celého relevantního období. Tímto dokumentem tudíž nemůže být potvrzen ušlý zisk, který měl vzniknout žalobkyni kvůli neuzavření pojistných smluv osobní a nákladní dopravy, jež mělo být zapříčiněno omezujícími opatřeními, která byla spornými akty přijata vůči žalobkyni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0184"><NO.P>184</NO.P><TXT>Navíc dopisu ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE> pocházejícímu od ředitele žalobkyně pro právní a smluvní záležitosti lze přiznat jako takovému pouze nízkou důkazní hodnotu, neboť byl předložen pouze jeho neoficiální překlad a pochází od téže účastnice řízení, jež se jej dovolává na podporu svých vlastních návrhových žádání. Každopádně z neoficiálního překladu tohoto dopisu vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>na základě krátkého šetření činí výše újmy utrpěné společností (platby pojistného) kvůli omezujícím opatřením, jež přijala Evropská unie na dobu několika měsíců, <FT TYPE="NUMBER">56601043645</FT> [IRR (přibližně <FT TYPE="NUMBER">1132020</FT> eur)]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Takové prohlášení je příliš obecné a nepřesné na to, aby na jeho základě bylo možné konstatovat, že žalobkyni během relevantního období skutečně vznikl ušlý zisk z důvodu neuzavření pojistných smluv osobní a nákladní dopravy, jež bylo zapříčiněno přijetím sporných aktů, ve výši částek uváděných v jejích písemnostech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0185"><NO.P>185</NO.P><TXT>Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno, jež měla při prokazování třetí složky údajně utrpěné majetkové újmy odpovídající ušlému zisku, který jí měl vzniknout z důvodu neuzavření pojistných smluv osobní a nákladní dopravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0186"><NO.P>186</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba zamítnout návrh žalobkyně na náhradu údajně utrpěné majetkové újmy, pokud jde o třetí složku této újmy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0187"><NO.P>187</NO.P><TXT>Aniž by bylo třeba zkoumat podmínku týkající se existence příčinné souvislosti, je proto třeba zamítnout v plném rozsahu návrh na náhradu majetkové újmy formulovaný žalobkyní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0188"><NO.P>188</NO.P><TXT>S ohledem na veškeré předcházející úvahy je třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0189"><NO.P>189</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0190"><NO.P>190</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 téhož řádu orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (první rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Iran Insurance Company ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Pelikánová</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Valančius</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Nihoul</P></SIGNATORY><?PAGE NO="26"?><SIGNATORY><P>Svenningsen</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Öberg</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20181213">13. prosince 2018</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE><?PAGE NO="27"?><TOC><TITLE><TI><P>Obsah</P></TI></TITLE><TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Skutečnosti předcházející sporu</ITEM.CONT><ITEM.REF>2</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Řízení a návrhová žádání účastnic řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>III.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Právní otázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>6</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K pravomoci Tribunálu</ITEM.CONT><ITEM.REF>6</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti žaloby</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>C.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti důkazů uvedených v příloze repliky a k návrhu žalobkyně, jímž se domáhala, aby jí bylo povoleno předložit v průběhu řízení další důkazy.</ITEM.CONT><ITEM.REF>9</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>D.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K věci samé</ITEM.CONT><ITEM.REF>11</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K údajné protiprávnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K právním normám, jejichž porušení je uplatňováno</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K otázce, zda právní normy, jejichž porušení je uplatňováno, mají za cíl přiznat práva jednotlivcům.</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>c)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K otázce, zda se Rada dopustila dostatečně závažného porušení právních norem, jejichž porušení je uplatňováno</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K tvrzené újmě a příčinné souvislosti mezi protiprávností vytýkaného jednání a touto újmou</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K údajně utrpěné nemajetkové újmě</ITEM.CONT><ITEM.REF>15</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K údajně utrpěné majetkové újmě</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K důkazní hodnotě zprávy SRA oceňující údajně utrpěnou majetkovou újmu</ITEM.CONT><ITEM.REF>20</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K první složce údajně utrpěné majetkové újmy</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>3)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke druhé složce údajně utrpěné majetkové újmy</ITEM.CONT><ITEM.REF>23</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>4)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke třetí složce údajně utrpěné majetkové újmy</ITEM.CONT><ITEM.REF>24</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K nákladům řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC></JUDGMENT>