<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑209/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CJ0209</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:283">EU:C:2014:283</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20140430">30. 4. 2014</DATE> – VĚC C‑209/13</P><P>SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ v. RADA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Společný systém daně z finančních transakcí</KEYWORD><KEYWORD>Povolení posílené spolupráce na základě čl. 329 odst. 1 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí 2013/52/EU</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na neplatnost z důvodu porušení článků 327 SFEU a 332 SFEU, jakož i mezinárodního obyčejového práva</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑209/13,</P><P>jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 263 SFEU, podaná dne <DATE ISO="20130418">18. dubna 2013</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Spojené království Velké Británie a Severního Irska</HT>, zastoupené E. Jenkinson a S. Behzadi Spencer, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s M. Hoskinsem a P. Bakerem, QC, jakož i V. Wakefield, barrister,</P><P>žalobce,</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Radě Evropské unie</HT>, zastoupené A.-M. Colaert, jakož i F. Florindem Gijónem a A. de Gregorio Merinem, jako zmocněnci,</P><P>žalované,</P></DEFENDANTS><P>podporované</P><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Belgickým královstvím</HT>, zastoupeným J.-C. Halleuxem a M. Jacobs, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Spolkovou republikou Německo</HT>, zastoupenou T. Henzem a J. Möllerem, jakož i K. Petersen, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Francouzskou republikou</HT>, zastoupenou D. Colasem a J.‑S. Pilczerem, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Rakouskou republikou</HT>, zastoupenou C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,</P><P><HT TYPE="BOLD">Portugalskou republikou</HT>, zastoupenou L. Inezem Fernandesem a J. Menezesem Leitãoem, jakož i A. Cunha, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Evropským parlamentem</HT>, zastoupeným A. Neergaardem a R. van de Westelakenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><?PAGE NO="2"?><P><HT TYPE="BOLD">Evropskou komisí</HT>, zastoupenou R. Lyalem, B. Smuldersem a W. Möllsem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><PARTY.STATUS>vedlejšími účastníky řízení,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, K. Lenaerts (zpravodaj), místopředseda Soudního dvora, J. L. da Cruz Vilaça, G. Arestis a J.‑C. Bonichot, soudci,</P><P>generální advokát: N. Wahl,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Spojené království Velké Británie a Severního Irska se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady 2013/52/EU ze dne <DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (<REF.DOC.OJ COLL="L" PAGE.FIRST="11" NO.OJ="022" DATE.PUB="2013">Úř. věst. L 22, s. 11</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20111128">28. listopadu 2011</DATE> Evropská komise přijala návrh směrnice Rady COM/2011/0594 final o společném systému daně z finančních transakcí a změně směrnice 2008/7/ES (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>návrh z roku 2011<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 1 tohoto návrhu z roku 2011, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Předmět a oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, v odst. 2 stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Tato směrnice se použije na všechny finanční transakce za podmínky, že nejméně jeden účastník transakce je usazen v členském státě a že je účastníkem transakce finanční instituce usazená na území některého členského státu a jedná buď na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, nebo jedná jménem účastníka transakce.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 uvedeného návrhu, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Usazení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, v odst. 1 stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Pro účely této směrnice se finanční instituce považuje za usazenou na území členského státu, jestliže je splněná některá z těchto podmínek:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>(e)</NO.P><TXT>je účastníkem finanční transakce s jinou finanční institucí usazenou v členském státu v souladu s body a), b), c) nebo d) nebo s účastníkem, který je usazený na území tohoto členského státu a není finanční institucí, a jedná přitom na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, nebo jedná jménem účastníka transakce.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Po třech zasedáních Rady Evropské unie, které se konaly dne 22. a 29. června, jakož i <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE>, se ukázalo zjevným, že zásada společného systému daně z finančních transakcí si v Radě v dohledné budoucnosti nezíská jednomyslnou podporu, a že tudíž Evropská unie jako celek nemůže v přiměřené lhůtě dosáhnout cíle spočívajícího v přijetí takového společného systému.</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Za těchto okolností jedenáct členských států mezi dnem 28. září a <DATE ISO="20121023">23. října 2012</DATE> oznámilo Komisi, že mezi sebou hodlají navázat posílenou spolupráci v oblasti daně z finančních transakcí.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE> Rada na návrh Komise přijala napadené rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Bod 6 odůvodnění uvedeného rozhodnutí zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>[…] zaslalo jedenáct členských států, jmenovitě Belgie, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko a Slovensko, Komisi dopisy, [...], s žádostmi, v nichž uvedly, že hodlají mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti daně z finančních transakcí. Tyto členské státy požádaly, aby oblast působnosti a cíle posílené spolupráce vycházely z návrhu směrnice, který Komise předložila dne <DATE ISO="20110928">28. září 2011</DATE>. Kromě toho byla zejména zdůrazněna nutnost zabránit vyhýbání se daňovým povinnostem, narušení trhu a převodům do oblastí s jiným právním řádem.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Napadené rozhodnutí obsahuje dva články. Článek 1 povoluje jedenácti členským státům uvedeným v předcházejícím bodě tohoto rozsudku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>zúčastněné členské státy<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>) navázat mezi sebou posílenou spolupráci v oblasti zavedení společného systému daně z finančních transakcí při použití příslušných ustanovení Smluv. Článek 2 tohoto rozhodnutí stanoví, že rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130214">14. února 2013</DATE> Komise přijala návrh směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>návrh z roku 2013<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 3 tohoto návrhu z roku 2013, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, v odst. 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Tato směrnice se použije na všechny finanční transakce za podmínky, že nejméně jeden účastník transakce je usazen na území zúčastněného členského státu a že účastníkem transakce je i finanční instituce usazená na území zúčastněného členského státu a jedná buď na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, nebo jedná jménem účastníka transakce.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 4 uvedeného návrhu, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Usazení<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, v odst. 1 a 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely této směrnice se finanční instituce považuje za usazenou na území zúčastněného členského státu, jestliže je splněna některá z těchto podmínek:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>instituce je účastníkem finanční transakce se strukturovaným produktem nebo s jedním z finančních nástrojů uvedených v oddílu C přílohy I směrnice 2004/39/ES vydaným na území uvedeného členského státu, s výjimkou nástrojů uvedených v bodech 4 až 10 daného oddílu, se kterými se neobchoduje v organizované platformě, a jedná přitom buď na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, nebo jedná jménem účastníka transakce.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Osoba, která není finanční institucí, se považuje za usazenou ve zúčastněném členském státě, jestliže je splněna některá z těchto podmínek:</P><P>[…]</P><?PAGE NO="4"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>osoba je účastníkem finanční transakce se strukturovaným produktem nebo jedním z finančních nástrojů uvedených v oddíle C přílohy I směrnice 2004/39/ES vydaným na území uvedeného členského státu, s výjimkou nástrojů uvedených v bodech 4 až 10 daného oddílu, se kterými se neobchoduje v organizované platformě.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení a řízení u Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Spojené království se domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozhodnutí a uložil Radě náhradu nákladů řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Rada navrhuje, aby Soudní dvůr žalobu zamítl a uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Belgickému království, Spolkové republice Německo, Francouzské republice, Rakouské republice, Portugalské republice, Evropskému parlamentu a Komisi bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K žalobě</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Spojené království, třebaže uznává, že by jeho žaloba podaná jako preventivní opatření mohla být považována za předčasnou, uplatňuje na její podporu dva důvody. První žalobní důvod vychází z porušení článku 327 SFEU a mezinárodního obyčejového práva v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí povoluje přijetí daně z finančních transakcí vyvolávající extrateritoriální účinky. Druhý žalobní důvod vznesený podpůrně vychází z porušení článku 332 SFEU v rozsahu, v němž toto rozhodnutí povoluje přijetí daně z finančních transakcí, která uloží náklady členským státům, které se posílené spolupráce neúčastní (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>nezúčastněné členské státy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>První žalobní důvod je rozdělen na dvě části, vycházející z porušení článku 327 SFEU a mezinárodního obyčejového práva.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>V rámci první části uvedeného žalobního důvodu Spojené království uvádí, že napadené rozhodnutí tím, že povolilo přijetí daně z finančních transakcí mající extrateritoriální účinky z důvodu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>zásady protistrany<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> zakotvené v čl. 3 odst. 1 písm. e) návrhu z roku 2011 a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>zásady místa vydání<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. g) a odst. 2 písm. c) návrhu z roku 2013, porušilo článek 327 SFEU.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Uvedené rozhodnutí totiž umožňuje zavést daň z finančních transakcí, která se z důvodu dvou výše uvedených zásad zdanění uplatní na instituce, osoby či plnění lokalizované na území nezúčastněných členských států, což poškozuje jejich pravomoci a práva.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>V rámci druhé části prvního žalobního důvodu Spojené království uvádí, že mezinárodní obyčejové právo připouští, aby právní úprava vyvolala extrateritoriální účinky pouze v případě, že mezi dotčenými skutečnostmi nebo subjekty a státem, který vůči nim vykonává pravomoc, existuje dostatečně úzká vazba k odůvodnění zásahu do svrchované pravomoci jiného státu.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>V projednávané věci extrateritoriální účinky budoucí daně z finančních transakcí vyplývající ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>zásady protistrany<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> a ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>zásady místa vydání<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> nejsou podle Spojeného království odůvodněny s ohledem na žádné pravidlo pro určení daňové pravomoci připuštěné mezinárodním právem.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Druhým žalobním důvodem Spojené království tvrdí, že třebaže náklady související s prováděním posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí mohou být v zásadě na základě článku 332 SFEU hrazeny pouze zúčastněnými členskými státy, toto provádění bude zdrojem nákladů<?PAGE NO="5"?> rovněž pro nezúčastněné členské státy z důvodu použití směrnice Rady 2010/24/EU ze dne <DATE ISO="20100316">16. března 2010</DATE> o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (<REF.DOC.OJ COLL="L" PAGE.FIRST="1" NO.OJ="084" DATE.PUB="2010">Úř. věst. L 84, s. 1</REF.DOC.OJ>) a směrnice Rady 2011/16/EU ze dne <DATE ISO="20110215">15. února 2011</DATE> o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" PAGE.FIRST="1" NO.OJ="064" DATE.PUB="2011">Úř. věst. L 64, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Obě tyto směrnice totiž nezúčastněným členským státům nepovolují, aby požadovaly úhradu nákladů vzájemné pomoci a správní spolupráce souvisejících s uplatněním těchto směrnic na budoucí daň z finančních transakcí.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Spojené království v tomto ohledu dodává, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>náklady vyplývající z provádění posílené spolupráce<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu článku 332 SFEU zahrnuje náklady související s žádostmi o pomoc či spolupráci založenými na vnitrostátních právních úpravách přijatých za účelem zajištění účinnosti posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Rada, všechny členské státy vystupující na její podporu, s výjimkou Spolkové republiky Německo, Evropský parlament a Komise výslovně či implicitně uznávají, že žaloba a žalobní důvody, na nichž je založena, jsou přípustné. Uvádějí však, že tyto žalobní důvody nejsou opodstatněné.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Pokud jde o první žalobní důvod, uvedení účastníci řízení v podstatě zdůrazňují, že zásady zdanění zpochybněné Spojeným královstvím v rámci tohoto žalobního důvodu představují v této fázi čistě hypotetické prvky právních předpisů, které teprve budou přijaty. Proto jsou argumenty uplatněné tímto členským státem, založené na údajných extrateritoriálních účincích budoucí daně z finančních transakcí, předčasné a spekulativní. V kontextu projednávané žaloby jsou tudíž irelevantní.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Pokud jde o druhý důvod žaloby, titíž účastníci řízení v podstatě uvádějí, že vznáší předčasnou diskuzi týkající se způsobu, jakým unijní zákonodárce upraví otázku úhrady nákladů souvisejících s prováděním posílené spolupráce povolené napadeným rozhodnutím. Toto rozhodnutí ostatně nikterak neupravuje otázky vzájemné spolupráce pro účely uplatnění budoucí daně z finančních transakcí.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Rada, Rakouská republika, Portugalská republika a Komise dodávají, že druhý důvod žaloby vychází z nesprávného výkladu článku 332 SFEU. Tento článek se totiž týká pouze provozních nákladů hrazených z unijního rozpočtu v souvislosti s akty zakládajícími posílenou spolupráci, a nikoli nákladů zpochybněných Spojeným královstvím, které by mohly nést členské státy na základě směrnic 2010/24 a 2011/16.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Spolková republika Německo, která vychází z argumentace obdobné argumentaci uvedená v bodech 26 a 27 tohoto rozsudku, má za to, že žaloba je nepřípustná, případně i zjevně nepřípustná, z důvodu nesplnění požadavku uvedeného v čl. 120 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora, jelikož důvody uplatněné Spojeným královstvím na podporu jeho žaloby nemají žádnou souvislost s předmětem napadeného rozhodnutí. Podpůrně uvádí, že žaloba musí být zamítnuta jako neopodstatněná.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o námitku nepřípustnosti uvedenou v předcházejícím bodě tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že na základě čl. 120 písm. c) jednacího řádu a související judikatury musí každý návrh na zahájení řízení uvádět předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Soudnímu dvoru vykonávat přezkum. Z toho vyplývá, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat z textu samotné žaloby a že návrhová žádaní žaloby musí být formulována jasně, aby se předešlo tomu, že Soudní dvůr rozhodne nad rámec návrhových žádání nebo opomene rozhodnout o některém z žalobních důvodů (rozsudky Komise v. Španělsko, C‑360/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:17">EU:C:2013:17</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 26 a Komise v. Česká republika, C‑545/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:509">EU:C:2013:509</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 108).</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>V projednávané věci je nutno konstatovat, že obsah žaloby takové požadavky jasnosti a přesnosti splňuje. Umožnil Radě a členským státům vystupujícím na její podporu připravit si argumenty související s žalobními důvody vznesenými Spojeným královstvím a umožňuje Soudnímu dvoru vykonat soudní přezkum napadeného rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Z toho plyne, že tuto námitku nepřípustnosti je třeba zamítnout.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Zadruhé je nutno zdůraznit, že v rámci žaloby na neplatnost směřující proti rozhodnutí Rady, jehož předmětem je jako v případě napadeného rozhodnutí povolení posílené spolupráce na základě článku 329 SFEU, se přezkum Soudního dvora týká otázky, zda je toto rozhodnutí platné jako takové s ohledem zejména na ustanovení obsažená v článku 20 SEU, jakož i v článcích 326 SFEU až 334 SFEU, které vymezují věcné a procesní podmínky týkající se přiznání takového povolení.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Tento přezkum nelze zaměnit s přezkumem, který je možné provést v rámci pozdější žaloby na neplatnost s ohledem na akt přijatý na základě provádění povolené posílené spolupráce.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>V projednávané žalobě je cílem prvního důvodu zpochybnit účinky, které může mít použití určitých zásad zdanění na základě budoucí daně z finančních transakcí s ohledem na instituce, osoby a plnění lokalizované na území nezúčastněných členských států.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Je přitom nutno konstatovat, že cílem napadeného rozhodnutí je povolit jedenácti členským státům, aby mezi sebou navázaly posílenou spolupráci v oblasti zavedení společného systému daně z finančních transakcí při použití příslušných ustanovení Smluv. Zásady zdanění zpochybněné Spojeným královstvím naproti tomu vůbec nejsou součástí tohoto rozhodnutí. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Zásada protistrany<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> totiž odpovídá jedné části návrhu z roku 2011 uvedeného v bodě 6 odůvodnění uvedeného rozhodnutí. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Zásada místa vydání<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> pak byla poprvé zanesena do návrhu z roku 2013.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Pokud jde o druhý žalobní důvod, na základě něhož Spojené království v podstatě uvádí, že budoucí daň z finančních transakcí bude zdrojem nákladů pro nezúčastněné členské státy z důvodu povinnosti vzájemné pomoci a správní spolupráce souvisejících s použitím směrnic 2010/24 a 2011/16 na tuto daň, což je podle tohoto členského státu v rozporu s článkem 332 SFEU, je třeba uvést, že napadené rozhodnutí neobsahuje žádné ustanovení ve vztahu k otázce nákladů souvisejících s prováděním posílené spolupráce, kterou povoluje.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Kromě toho a nezávisle na otázce, zda se pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>náklady vyplývající z provádění posílené spolupráce<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu článku 332 SFEU vztahuje na náklady vzájemné pomoci a správní spolupráce, které Spojené království zmiňuje v rámci druhého žalobního důvodu, či nikoli, je zjevné, že otázku případného dopadu budoucí daně z finančních transakcí na administrativní náklady nezúčastněných členských států nelze přezkoumat, dokud nebudou v rámci provádění posílené spolupráce povolené napadeným rozhodnutím s konečnou platností stanoveny zásady zdanění v souvislosti s touto daní.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Uvedený dopad totiž závisí na přijetí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>zásady protistrany<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>zásady místa vydání<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, které však nejsou součástí napadeného rozhodnutí, jak bylo uvedeno v bodě 36 tohoto rozsudku.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Z předcházejících úvah vyplývá, že musí být zamítnuty oba žalobní důvody uplatněné Spojeným královstvím na podporu jeho žaloby, a že tudíž musí být zamítnuta i žaloba.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Spojené království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. V souladu s čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu,<?PAGE NO="7"?> na základě něhož členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení, ponesou Belgické království, Spolková republika Německo, Francouzská republika, Rakouská republika, Portugalská republika, Evropský parlament a Komise vlastní náklady řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Belgické království, Spolková republika Německo, Francouzská republika, Rakouská republika, Portugalská republika, Evropský parlament a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>