<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑690/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0690</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:355">EU:C:2017:355</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170510">10. 5. 2017</DATE> – VĚC C 690/15</P><P>DE LOBKOWICZ</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20170510">10. května 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Úředník Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Služební řád</KEYWORD><KEYWORD>Povinná účast v systému sociálního zabezpečení orgánů Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Příjmy z pronájmu nemovitostí plynoucí v členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost k úhradě obecného sociálního příspěvku, sociálního odvodu a dodatečných příspěvků na základě práva členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Účast na financování sociálního zabezpečení tohoto členského státu</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑690/15,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Cour administrative d’appel de Douai (Francie) ze dne <DATE ISO="20151214">14. prosince 2015</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20151221">21. prosince 2015</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Wenceslas de Lobkowicz</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Ministre des Finances et des Comptes publics,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, R. Silva de Lapuerta, M. Ilešič, L. Bay Larsen, M. Berger a A. Prechal, předsedové senátů, C. Toader, M. Safjan, D. Šváby, E. Jarašiūnas, C. G. Fernlund a F. Biltgen (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokát: P. Mengozzi,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: V. Giacobbo-Peyronnel, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20161018">18. října 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za W. de Lobkowicze G. Hannotinem, avocat,</P></ITEM><ITEM><P>za francouzskou vládu G. de Berguesem, D. Colasem, R. Coesmem a D. Segoinem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi D. Martinem a G. Gattinarou, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20161206">6. prosince 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu unijního práva s cílem zjistit, zda existuje zásada spočívající v použití právních předpisů jediného právního řádu, obdobná zásadě vyjádřené v nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne <DATE ISO="19961202">2. prosince 1996</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="028" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 28, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), pozměněném nařízením Rady (ES) č. 307/1999 ze dne <DATE ISO="19990208">8. února 1999</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="038" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 38, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 335) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>nařízení č. 1408/71<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), a dále v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve světle jeho výkladu podaného Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>de Ruyter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑623/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:123">EU:C:2015:123</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Wenceslasem de Lobkowiczem, úředníkem Evropské komise, který je v důchodu, a Ministère des Finances et des Comptes publics (Ministerstvo financí a veřejných rozpočtů, Francie) ve věci povinnosti W. de Lobkowicze hradit sociální příspěvky a odvody za roky 2008 až 2011 z příjmů z pronájmu nemovitostí, které mu plynuly ve Francii.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Unijní právo</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 12 protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="083" PAGE.FIRST="266" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, C 83, s. 266</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>protokol<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Platy, mzdy a služební požitky, které poskytuje Unie svým úředníkům a jiným zaměstnancům, podléhají dani ve prospěch Unie, jejíž podmínky a způsob vybírání stanoví Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem a po konzultaci s dotčenými orgány formou nařízení.</ALINEA><ALINEA>Úředníci a jiní zaměstnanci jsou osvobozeni od vnitrostátních daní z platů, mezd a požitků, které jim poskytuje Unie.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 13 tohoto protokolu zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>S úředníky a jinými zaměstnanci Unie, kteří si výlučně z důvodů výkonu svých funkcí ve službách Unie zřizují bydliště na území členského státu jiného, než jehož jsou daňovými rezidenty, je pro účely vybírání daní z příjmu, z majetku a dědické daně a dodržování smluv o zamezení dvojího [dvojímu] zdanění, uzavřených mezi členskými zeměmi Unie, zacházeno jak ve státě, v němž pobývají, tak ve státě, jehož jsou daňovými rezidenty, tak, jako by si zachovali své původní bydliště v posledně jmenovaném státě […]</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 14 uvedeného protokolu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem a po konzultaci s dotčenými orgány rozhodují formou nařízení o stanovení systému sociálních dávek příslušejících úředníkům a jiným zaměstnancům Unie.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Služební řád úředníků Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>služební řád<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>) a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie jsou obsahem nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne <DATE ISO="19680229">29. února 1968</DATE>, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a zvláštní předpisy, které se dočasně uplatňují na úředníky Komise (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="056" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1968">Úř. věst. 1968, L 56, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/02, s. 5), ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1324/2008 ze dne <DATE ISO="20081218">18. prosince 2008</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="345" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 345, s. 17</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 72 služebního řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="072.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Úředník […] [je pojištěn] pro případ nemoci až do výše 80 % vzniklých nákladů a na základě pravidel vypracovaných společnou dohodou mezi orgány [Unie] po projednání s výborem pro služební řád.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA>Jednu třetinu příspěvku nezbytného k zajištění tohoto krytí hradí úředník, ale jeho účast nesmí přesáhnout 2 % jeho základního platu.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 73 služebního řádu zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="073.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Počínaje dnem vstupu do služby je úředník pojištěn pro případ nemoci z povolání nebo úrazu způsobem stanoveným v pravidlech vypracovaných společnou dohodou orgánů [Unie] po projednání s výborem pro služební řád. Na pojištění pro případ nemoci nebo úrazu mimo službu přispívá částkou do výše 0,1 % základního platu.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 83 služebního řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="083.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Dávky vyplácené v rámci tohoto důchodového systému se vyplácejí z rozpočtu [Unie]. Členské státy společně ručí za vyplácení těchto dávek v souladu s klíčem stanoveným pro financování takových výdajů.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="083.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Na náklady důchodového systému přispívají úředníci z jedné třetiny. Tento příspěvek činí 10,9 % základního platu úředníka bez přihlédnutí ke koeficientům stanoveným v článku 64. Příspěvek se sráží z měsíčního platu úředníka. […]</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Výše příspěvku stanoveného v uvedeném čl. 83 odst. 2 je každoročně aktualizována. K 1. červenci let 2009 až 2011, která jsou relevantní v původním řízení, byla tak výše tohoto příspěvku stanovena postupně na 11,3 %, 11,6 % a 11 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 se toto nařízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>vztahuje na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských států nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. Tyto právní předpisy se určí v souladu s touto hlavou<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Nařízení č. 1408/71 bylo s účinností od <DATE ISO="20100501">1. května 2010</DATE> zrušeno a nahrazeno nařízením č. 883/2004. Obsah čl. 2 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 je nicméně v zásadě totožný s obsahem čl. 2 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Francouzské právní předpisy</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Podle článku L. 136-6 code de la sécurité sociale (zákoník sociálního zabezpečení), ve znění rozhodném z hlediska skutkového stavu věci v původním řízení, jsou fyzické osoby, které jsou daňovými rezidenty Francie ve smyslu článku 4 B code général des impôts (obecný daňový zákoník), povinny podle článku 1600-0 C obecného daňového zákoníku, který patří k ustanovením tohoto zákoníku, jež upravují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>obecný sociální příspěvek odváděný do Caisse nationale des allocations familiales (národní pokladna pro rodinné dávky), fonds de solidarité vieillesse (fond solidarity pro starobní důchody) a povinných systémů nemocenského pojištění<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>CSG<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), hradit příspěvek z příjmů z majetku, pro jehož výpočet je základem čistá výše příjmů z majetku zohledňovaná při stanovení daně z příjmů, včetně příjmů z pronájmu nemovitostí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle článku 1600-0 F bis obecného daňového zákoníku, ve znění rozhodném z hlediska skutkového stavu věci v původním řízení, jsou uvedené osoby podle článku L. 245-14 zákoníku sociálního zabezpečení kromě toho povinny hradit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>sociální odvod<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, jehož výše byla podle článku L. 245-16 zákoníku sociálního zabezpečení použitelného na předmětné roky stanovena na 2 % z uvedených příjmů. Z code de l’action sociale et des familles (zákoník o sociální činnosti a rodině) rovněž vyplývá, že z uvedených příjmů se též odvádí dodatečné příspěvky, z nichž jeden ve výši 0,3 %, v souladu s článkem L. 14-10-4 tohoto zákoníku a druhý ve výši 1,1 %, v souladu s článkem L. 262-24 téhož zákoníku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Wenceslas de Lobkowicz je francouzský státní příslušník, který byl úředníkem Komise od roku 1979 do dne odchodu do důchodu, a to dne <DATE ISO="20160101">1. ledna 2016</DATE>. Z tohoto důvodu je pojištěn v rámci společného systému sociálního zabezpečení orgánů Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Podle článku 13 protokolu je W. de Lobkowicz daňovým rezidentem Francie. V tomto členském státě mu plynou příjmy z pronájmu nemovitostí. Tyto příjmy podléhaly v letech 2008 až 2011 CSG, příspěvku na úhradu sociálního dluhu (CRDS), sociálnímu odvodu ve výši 2 %, jakož i dodatečným příspěvkům k tomuto odvodu ve výši 0,3 % a 1,1 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že daňový orgán nevyhověl jeho žádosti o zproštění povinnosti platit výše uvedené příspěvky a odvody, podal W. de Lobkowicz žalobu, kterou se domáhal zproštění povinnosti k platbě, k Tribunal administratif de Rouen (správní soud v Rouen, Francie).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20131213">13. prosince 2013</DATE> tento soud rozhodl o nevydání rozhodnutí ve věci samé, pokud jde o výši úlev přiznaných během řízení vztahujících se na celou částku příspěvků souvisejících s CRDS, k jejichž úhradě byl W. de Lobkowicz za sporné roky povinen, a ve zbývající části návrhy dotyčného zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Wenceslas de Lobkowicz podal proti tomuto rozsudku odvolání ke Cour administrative d’appel de Douai (odvolací správní soud v Douai, Francie). Domáhá se, aby jej tento soud zprostil povinnosti hradit sociální odvody, které zůstávají sporné.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Předkládající soud předně podotýká, že předmětné příspěvky a odvody jsou podle vnitrostátního práva zdaněními, takže okolnost, že W. de Lobkowicz nebo příslušníci jeho rodiny nemají v souvislosti s nimi nárok na jakékoliv přímé protiplnění, nemá vliv na jejich opodstatněnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Dále tento soud uvádí, že z rozsudku Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>de Ruyter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑623/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:123">EU:C:2015:123</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že daňové odvody z příjmů z majetku, které mají přímou a relevantní souvislost s některými odvětvími sociálního zabezpečení vyjmenovanými v článku 4 nařízení č. 1408/71, a sice CSG, sociální odvod ve výši 2 % a dodatečný příspěvek ve výši 0,3 %, spadají do působnosti uvedeného nařízení. Z týchž důvodů, jako jsou důvody uplatněné Soudním dvorem v uvedeném rozsudku, má předkládající soud za to, že dodatečný příspěvek ve výši 1,1 % je rovněž třeba považovat za spadající do působnosti uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Nicméně připomíná, že Soudní dvůr již v bodě 41 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001003">3. října 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ferlini</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:530">EU:C:2000:530</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), rozhodl, že úředníky Unie a členy jejich rodiny, kteří jsou povinně účastni na systému sociálního zabezpečení unijních orgánů, nelze považovat za pracovníky ve smyslu nařízení č. 1408/71. Zásada použití právních předpisů jediného členského státu zakotvená v článku 13 uvedeného nařízení se tudíž na ně nevztahuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Konečně předkládající soud upřesňuje, že úředníci Unie mají sice postavení pracovníka ve smyslu článku 45 SFEU, tento článek však nestanoví žádné obecné kritérium pro rozdělení pravomocí mezi členskými státy a unijními orgány, pokud jde o financování dávek sociálního zabezpečení nebo zvláštních nepříspěvkových dávek, na základě kterého by bylo možné dovodit – jak to učinil W. de Lobkowicz – že je třeba povinnost dotyčného k platbě předmětných příspěvků a odvodů považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>diskriminační opatření<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu uvedeného článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Cour administrative d’appel de Douai (odvolací správní soud v Douai) má však za to, že přetrvávají pochybnosti o slučitelnosti povinnosti W. de Lobkowicze k platbě předmětných příspěvků a odvodů s unijním právem, a proto se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Brání některá ze zásad unijního práva tomu, aby úředníkovi Evropské komise byla uložena povinnost hradit obecný sociální příspěvek, sociální odvod a dodatečné příspěvky k tomuto odvodu ve výši 0,3 % a 1,1 % z příjmů z pronájmu nemovitostí, které mu plynou v členském státě Evropské unie?<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžné otázce</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K přípustnosti</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Francouzská vláda primárně tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná, neboť neuvádí skutkové okolnosti, které mají Soudnímu dvoru umožnit podat na položenou otázku užitečnou odpověď. Předkládající soud totiž položil otázku ve vztahu k článku 45 SFEU, aniž však upřesnil státní příslušnost žalobce v původním řízení nebo to, zda tento žalobce využil práva na volný pohyb za účelem výkonu povolání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že odmítnutí ze strany Soudního dvora rozhodnout o žádosti podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100622">22. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Melki a Abdeli</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑188/10 a C‑189/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:363">EU:C:2010:363</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130418">18. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Mulders,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑548/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:249">EU:C:2013:249</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Potřeba dospět k výkladu unijního práva, který by byl užitečný pro vnitrostátní soud, totiž vyžaduje – jak to zdůrazňuje článek 94 jednacího řádu Soudního dvora – aby tento soud vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vychází otázky, které pokládá, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100311">11. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Attanasio Group</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑384/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:133">EU:C:2010:133</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131205">5. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑514/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:799">EU:C:2013:799</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba podotknout, že se otázka položená předkládajícím soudem bezesporu týká výkladu unijního práva. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že i když francouzská vláda tvrdí opak, tato otázka se netýká výslovně článku 45 SFEU, ale obecně se vztahuje k existenci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>zásady unijního práva<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, která by mohla bránit podrobení úředníka Unie povinnosti k platbě takových sociálních odvodů a příspěvků, jakých se týká věc v původním řízení, z příjmů z pronájmu nemovitostí, které dotyčnému plynou v členském státě, jehož je daňovým rezidentem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Předkládací rozhodnutí mimoto obsahuje popis předmětu sporu v původním řízení, jak to vyplývá z bodů 17 až 20 tohoto rozsudku, jež přebírají skutková zjištění učiněná předkládajícím soudem. Předkládající soud též připomíná obsah relevantních vnitrostátních ustanovení a uvádí důvody, které jej vedly k tomu, že si klade otázku ohledně výkladu unijního práva, s odvoláním se na judikaturu Soudního dvora v dané oblasti, konkrétně na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>de Ruyter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑623/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:123">EU:C:2015:123</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Je tudíž třeba shledat, že předkládací rozhodnutí obsahuje skutkové a právní poznatky, jež Soudnímu dvoru umožňují, aby podal předkládajícímu soudu užitečnou odpověď.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K věci samé</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být zásada použití právních předpisů jediného právního řádu v oblasti sociálního zabezpečení, která je vyjádřena v nařízení č. 1408/71 a dále v nařízení č. 883/2004 a upřesněna v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>de Ruyter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑623/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:123">EU:C:2015:123</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vykládána v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, o jaké jde ve věci v původním řízení, podle kterých musí být z příjmů z pronájmu nemovitostí, které úředníku Unie plynou v členském státě, jehož je tento úředník daňovým rezidentem, hrazeny sociální příspěvky a odvody určené k financování systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že i když si členské státy ponechávají pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení, musí nicméně při výkonu této pravomoci dodržovat unijní právo (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Gouvernement de la Communauté française a gouvernement wallon</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑212/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:178">EU:C:2008:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Kypr</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑515/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:30">EU:C:2016:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161006">6. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Adrien a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑466/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:749">EU:C:2016:749</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Kromě toho může mít úředník Unie postavení migrujícího pracovníka ve smyslu článku 45 SFEU jakožto státní příslušník jednoho členského státu pracující v jiném členském státu nežli ve státu původu. Nic to však nemění na tom, že jelikož úředníci Unie nepodléhají vnitrostátním právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 a téhož ustanovení nařízení č. 883/2004, které vymezují oblast osobní působnosti těchto nařízení, nemohou být tito úředníci považováni za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>pracovníky<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ve smyslu těchto nařízení. V tomto kontextu se na ně nevztahuje ani článek 48 SFEU, který Radě svěřuje poslání zavést systém, který pracovníkům umožní překonat překážky, jež by pro ně mohly vyplynout z vnitrostátních právních předpisů přijatých<?PAGE NO="7"?> v oblasti sociálního zabezpečení, které Rada naplnila přijetím nařízení č. 1408/71 a poté nařízení č. 883/2004 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001003">3. října 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ferlini</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑411/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:530">EU:C:2000:530</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041216">16. prosince 2004</DATE>, <NAME.CASE>My</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑293/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:821">EU:C:2004:821</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Úředníci Unie totiž podléhají společnému systému sociálního zabezpečení orgánů Unie, který podle článku 14 protokolu stanoví Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem a po konzultaci s dotčenými orgány formou nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Tento systém sociálních dávek byl zaveden služebním řádem, který v hlavě V, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Příjmy a sociální zabezpečení úředníků<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, a konkrétně v kapitolách 2 a 3 této hlavy týkajících se sociálního zabezpečení a důchodů, zakotvuje pravidla použitelná na úředníky Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Právní situace úředníků Unie, pokud jde o jejich povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení, tudíž z důvodu jejich pracovního vztahu s Unií spadá do působnosti unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830713">13. července 1983</DATE>, <NAME.CASE>Forcheri</NAME.CASE>, <NO.CASE>152/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:205">EU:C:1983:205</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Povinnost členských států dodržovat unijní právo při výkonu pravomoci týkající se organizování jejich systémů sociálního zabezpečení, která byla připomenuta v bodě 34 tohoto rozsudku, se tedy vztahuje na pravidla, která upravují služební poměr mezi úředníkem Unie a Unií, tj. příslušná ustanovení protokolu a ustanovení služebního řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba podotknout, jak to učinil generální advokát v bodě 72 stanoviska, že protokol má stejnou právní sílu jako Smlouvy [posudek 2/13 (Přistoupení Unie k EÚLP), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0161">161</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Obdobně jako článek 12 protokolu, který ve vztahu k úředníkům Unie zavádí jednotné zdanění platů, mezd a služebních požitků, které jim poskytuje Unie, a tudíž stanoví osvobození od vnitrostátních daní z těchto částek, je na článek 14 tohoto protokolu v rozsahu, v němž přiznává unijním orgánům pravomoc ke stanovení systému sociálního zabezpečení jejich úředníků, třeba nahlížet tak, že vede k tomu, že povinnost účasti úředníků Unie na vnitrostátním systému sociálního zabezpečení a povinnost těchto úředníků přispívat na financování tohoto systému jsou vyňaty z pravomoci členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Kromě toho služební řád, jak byl přijat nařízením č. 259/68, vykazuje všechny znaky uvedené v článku 288 SFEU, podle kterého má nařízení obecnou působnost, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Z toho vyplývá, že služební řád zavazuje i členské státy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19811020">20. října 1981</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE>, <NO.CASE>137/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:237">EU:C:1981:237</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870507">7. května 1987</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE>, <NO.CASE>186/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:208">EU:C:1987:208</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031204">4. prosince 2003</DATE>, <NAME.CASE>Kristiansen</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑92/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:652">EU:C:2003:652</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150204">4. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Melchior</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑647/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:54">EU:C:2015:54</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba podotknout, že z čl. 72 odst. 1 čtvrtého pododstavce služebního řádu vyplývá, že část příspěvku nezbytného k zajištění pojištění pro případ nemoci hradí úředník, avšak jeho účast nesmí přesáhnout 2 % jeho základního platu. Článek 73 odst. 1 služebního řádu stanoví, že počínaje dnem vstupu do služby je úředník pojištěn pro případ nemoci z povolání nebo úrazu a na pojištění pro případ nemoci nebo úrazu mimo službu přispívá částkou do výše 0,1 % základního platu. Z článku 83 odst. 2 služebního řádu rovněž vyplývá, že na náklady důchodového systému přispívají úředníci z jedné třetiny, přičemž tento příspěvek představuje určitý procentní podíl ze základního platu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že jedině Unie, a nikoli členské státy, má pravomoc ke stanovení pravidel použitelných na úředníky Unie, pokud jde o jejich povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Jak to uvedl generální advokát v bodě 76 stanoviska, článek 14 protokolu a ustanovení služebního řádu v oblasti sociálního zabezpečení úředníků Unie totiž plní ve vztahu k těmto úředníkům obdobnou funkci, jakou plní článek 13 nařízení č. 1408/71 a článek 11 nařízení č. 883/2004, a to funkci spočívající v zákazu povinnosti úředníků Unie přispívat do různých systémů v dané oblasti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Taková vnitrostátní právní úprava, o jakou jde ve věci v původním řízení, která příjmy úředníků Unie zatěžuje sociálními příspěvky a odvody specificky určenými k financování systémů sociálního zabezpečení dotyčného členského státu, je tedy v rozporu s výlučnou pravomocí, kterou Unii přiznává článek 14 protokolu a příslušná ustanovení služebního řádu, konkrétně ustanovení upravující povinné příspěvky úředníků Unie na financování systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Kromě toho by hrozilo, že by takováto právní úprava narušila rovné zacházení s úředníky Unie, a tudíž by odrazovala od výkonu povolání v rámci unijních orgánů, neboť někteří úředníci by byli nuceni přispívat nejen do společného systému sociálního zabezpečení orgánů Unie, ale i do vnitrostátního systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Výše uvedená analýza není zpochybněna tvrzeními francouzské vlády, podle kterých je sociální příspěvky a odvody, o které jde ve věci v původním řízení, třeba považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>daně<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, kterým nepodléhají příjmy z výdělečné činnosti, nýbrž příjmy z pronájmu nemovitostí, a které přímo nezakládají nárok na protiplnění nebo zvýhodnění v podobě dávek sociálního zabezpečení. Jak vyplývá z informací poskytnutých předkládajícím soudem, v každém případě to totiž nic nemění na tom, že tyto odvody a příspěvky jsou přímo a specificky určeny k financování některých odvětví francouzského systému sociálního zabezpečení. Takový úředník Unie, jako je W. de Lobkowicz, tedy nemůže být povinen k jejich platbě, neboť jeho finanční povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení jsou upraveny výlučně protokolem a služebním řádem, a z tohoto důvodu se vymykají pravomoci členských států (viz v souvislosti s nařízením č. 1408/71 obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>de Ruyter</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑623/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:123">EU:C:2015:123</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je na položenou otázku třeba odpovědět tak, že článek 14 protokolu a ustanovení služebního řádu týkající se společného systému sociálního zabezpečení orgánů Unie musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, o jaké jde ve věci v původním řízení, podle kterých musí být z příjmů z pronájmu nemovitostí, které úředníku Unie plynou v členském státě, jehož je tento úředník daňovým rezidentem, hrazeny sociální příspěvky a odvody určené k financování systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><P>Článek 14 protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie, který je připojen ke Smlouvě o EU, Smlouvě o FEU a Smlouvě o ESAE, a ustanovení služebního řádu úředníků Evropské unie týkající se společného systému sociálního zabezpečení orgánů Unie musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, o jaké jde ve věci v původním řízení, podle kterých musí být z příjmů z pronájmu nemovitostí, které úředníku Evropské unie plynou v členském státě, jehož je tento úředník daňovým rezidentem, hrazeny sociální příspěvky a odvody určené k financování systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu.</P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>