<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.7-->
  <head>
    <title>2021-07-202107T107201704550-00-TRA-DOC-CS-ARRET-T-0455-17-202104378-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="14/07/2021 09:51:18" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="UfN6wX4y1CckN/FfnWRWdHCQc2uzoXoOoWA0pbZ9Knfowj046wFsEi5NmWK2GpTPSN67AbkWRtG1zgIk5pwJHEbISLiU03kjwKbVK1yXwRhNSvZ3YllVMGm0RS+GLz4JdXTLDlLLPNSRA8nsTwL6UE7DyZWs79V3xLX4rfcg/cc=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GendocTemplateSubType"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="svc_wsgendoc" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0455" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2017" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_T" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 21/06/2021 14:30:27" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="T" name="Juridiction"/>
    <meta content="d6e3b171757849249886159b5c888dc8" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0455" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RD" name="NatureAff"/>
    <meta content="RD" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="T" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Rozsudek ze dne 7. 7. 2021 – věc T‑455/17</div>
      <div id="rId22" style="default">Bateni v. Rada</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      7. července 2021 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-3" title="page-1">
      „Mimosmluvní odpovědnost – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu – Seznam osob a subjektů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Pravomoc Tribunálu – Promlčení – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-4" title="page-1">
      Ve věci T‑455/17,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-5" title="page-1">
      Naser Bateni, s bydlištěm v Hamburku (Německo), zastoupený M. Schlingmannem, advokátem,
    </p>
    <p class="C72Alineadroite" id="para-6" title="page-1">
      žalobce,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-7" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-8" title="page-1">
      Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem a M. Bishopem, jako zmocněnci,
    </p>
    <p class="C72Alineadroite" id="para-9" title="page-1">
      žalované,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-1">
      podporované
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-11" title="page-1">
      Evropskou komisí, zastoupenou C. Hödlmayrem, J. Roberti di Sarsinou a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,
    </p>
    <p class="C72Alineadroite" id="para-12" title="page-1">
      vedlejší účastnicí,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-2">
      jejímž předmětem je návrh podaný na základě článků 268 a 340 SFEU a znějící na náhradu újmy, která žalobci údajně vznikla tím, že jeho jméno bylo zařazeno na seznamy obsažené zaprvé v příloze II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39), a to rozhodnutím Rady 2011/783/SZBP ze dne 1. prosince 2011, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 71), a v příloze VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1), a to prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 11), zadruhé v příloze IX nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. 2012, L 88, s. 1) a zatřetí v příloze rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2013, L 306, s. 18), a v příloze prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení č. 267/2012 (Úř. věst. 2013, L 306, s. 3),
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-14" title="page-2">
      TRIBUNÁL (první senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-15" title="page-2">
      ve složení H. Kanninen, předseda, M. Jaeger a O. Porchia (zpravodajka), soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-16" title="page-2">
      vedoucí soudní kanceláře: B. Lefebvre, rada,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-17" title="page-2">
      s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. listopadu 2020,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-18" title="page-2">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-19" title="page-2">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutečnosti předcházející sporu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce Naser Bateni je íránský státní příslušník, který od března 2008 pobývá v Německu, kde v roce 2009 založil HTTS Hanseatic Trade Trust &amp; Shipping GmbH (dále jen „HTTS“), jež je společností založenou podle německého práva a vykonává činnosti zástupce rejdařské společnosti a technické správy plavidel.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření zavedených za účelem vyvinutí tlaku na Íránskou islámskou republiku, aby ukončila jaderné činnosti, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a vývoj nosičů jaderných zbraní. Jedná se zejména o opatření přijatá vůči Islamic Republic of Iran Shipping Lines (dále jen „IRISL“), se kterou žalobce a společnost HTTS udržují podle Rady Evropské unie vztahy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci mezinárodního práva přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen „Rada bezpečnosti“) dne 23. prosince 2006 rezoluci 1737 (2006), v níž vyjádřila závažné znepokojení ohledně íránského programu šíření jaderných zbraní a snažila se vyvinout tlak na tento stát, aby „omezil“ program a „pozastavil“ některé jeho části s cílem zachovat mezinárodní mír a bezpečnost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 24. března 2007 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1747 (2007). Rada bezpečnosti v bodě 5 této rezoluce uvádí, že rozhodla, že „Írán nesmí přímo nebo nepřímo poskytovat, prodávat nebo přepravovat ze svého území nebo prostřednictvím svých státních příslušníků nebo plavidel plujících pod jeho vlajkou či jeho letadel žádnou zbraň nebo související materiál a že všechny státy musí zakázat, aby jejich státní příslušníci pořizovali toto zboží od Íránu nebo aby bylo toto zboží pořizováno od Íránu prostřednictvím lodí plujících pod jejich vlajkou nebo jejich letadel, ať již toto zboží pochází z íránského území, či nikoliv“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 3. března 2008 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1803 (2008). Rada bezpečnosti v bodě 11 této rezoluce vyzvala všechny státy, aby „prováděly […] inspekce nákladu letadel a plavidel směřujících do Íránu a z něj, jejichž vlastníkem či provozovatelem jsou společnosti Iran Air Cargo a [IRISL], pokud existují dostatečné důvody domnívat se, že příslušné letadlo či plavidlo převáží zboží zakázané uvedenou rezolucí a rezolucemi 1737 (2006) nebo 1747 (2007)“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rezolucí 1929 (2010) ze dne 9. června 2010 zavedla Rada bezpečnosti řadu dalších opatření vůči společnosti IRISL. Zejména na základě bodů 14 až 22 této rezoluce byla opatření spočívající ve zmrazení majetku, která jsou uvedena v rezoluci 1737 (2006), rozšířena „na „subjekty [IRISL], které jsou uvedeny v příloze III, a na jakoukoliv osobu či subjekt jednající jejich jménem nebo pod jejich vedením, a na subjekty, které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny nebo ovládány, a to i nedovolenými prostředky, nebo na osoby a subjekty, o kterých Rada [bezpečnosti] nebo [Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN] rozhodly, že jim napomáhaly vyhýbat se sankcím plynoucím z [těchto] rezolucí či porušovat jejich ustanovení“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci Evropské unie byly přijaty společný postoj Rady 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2007, L 61, s. 49) a nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2007, L 103, s. 1).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 17. června 2010 Evropská rada za účelem zajištění souladu s rezolucí 1929 (2010) přijala „prohlášení o Iránu“ [Příloha II závěrů Evropské rady ze dne 17. června 2010 (dokument EUCO 3/10)] a vyzvala Radu, aby přijala opatření k provedení opatření uvedených v této rezoluci a doprovodná opatření s cílem napomoci prostřednictvím jednání k vyřešení všech existujících obav týkajících se vývoje íránského programu šíření jaderných zbraní. Tato opatření se měla zaměřit na několik klíčových odvětví íránského hospodářství, zejména na „íránské odvětví dopravy, včetně IRISL a jejích dceřiných společností“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39) Rada provedla „prohlášení o Íránu“ přijaté Evropskou radou. V příloze II tohoto rozhodnutí jsou uvedeny osoby a subjekty, jejichž majetek je zmrazen a které jsou jiné než osoby a subjekty určené Radou bezpečnosti nebo Výborem pro sankce Rady bezpečnosti zřízeným rezolucí 1737 (2006).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím 2010/413 zařadila Rada jméno HTTS na seznam subjektů obsažený v příloze II tohoto rozhodnutí z důvodu, že „jedná jménem [na účet] [Hafize Darya Shipping Lines] v Evropě“. Na seznam byla zařazena rovněž jména IRISL a řady dalších íránských rejdařských společností, a sice IRISL Europe GmbH, Hafize Darya Shipping Lines (dále jen „HDSL“) a Safiran Pyam Darya Shipping Lines (dále jen „SAPID“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jména IRISL, IRISL Europe, HDSL, SAPID a HTTS byla prováděcím nařízením Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 195, s. 25), odpovídajícím způsobem zařazena na seznam obsažený v příloze V nařízení č. 423/2007.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 8. října 2010 podaly IRISL a 17 dalších společností, včetně IRISL Europe, HDSL a SAPID, k Tribunálu žalobu znějící na zrušení zařazení jejich jmen na seznamy uvedené v příloze II rozhodnutí 2010/413 a v příloze V nařízení č. 423/2007, ve znění prováděcího nařízení č. 668/2010. Tato žaloba byla zapsána v rejstříku soudní kanceláře Tribunálu pod číslem T‑489/10.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 81), bylo jméno HTTS ponecháno na seznamu obsaženém v příloze II rozhodnutí 2010/413 z důvodu, že je „[v]lastněna IRISL nebo jedná jejím jménem [na její účet]“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 1. prosince 2011 Rada přijala rozhodnutí 2011/783/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 71). Na základě rozhodnutí 2011/783 bylo jméno žalobce zařazeno na seznam osob obsažený v tabulce III přílohy II rozhodnutí 2010/413.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V souladu s rozhodnutím 2011/783 změnilo prováděcí nařízení (EU) č. 1245/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 11), přílohu VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1) tak, že na seznam obsažený v této příloze bylo doplněno mimo jiné jméno žalobce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z rozhodnutí 2011/783 a z prováděcího nařízení č. 1245/2011, kterými bylo jméno žalobce zařazeno na seznam obsažený v příloze VIII nařízení č. 961/2010 (dále jen „první zařazení“), vyplývá, že jako důvod pro zařazení žalobce na seznam bylo uvedeno následující: „[b]ývalý jednatel společnosti IRISL, ředitel společnosti […] [HTTS], na niž se vztahují sankce [U]nie“, a „[ř]editel krycí společnosti NHL Basic Ltd“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 23. března 2012 přijala Rada nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. 2012, L 88, s. 1) v návaznosti na přijetí rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2012, L 19, s. 22). Na základě čl. 23 odst. 2 písm. e) nařízení č. 267/2012 byla jména žalobce a společnosti HTTS zařazena na seznam obsažený v příloze IX posledně uvedeného nařízení v podstatě ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny při prvním zařazení na seznam, s výjimkou odkazu na jeho funkci ředitele krycí společnosti NHL Basic Ltd (dále jen, pokud jde o žalobce, „druhé zařazení“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudkem ze dne 12. června 2013, HTTS v. Rada (T‑128/12 a T‑182/12, nezveřejněný, EU:T:2013:312), Tribunál zrušil rozhodnutí 2012/35 a nařízení č. 267/2012 v rozsahu, v němž se týkají společnosti HTTS.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), Tribunál vyhověl žalobě na neplatnost, kterou žalobce podal proti druhému zařazení na seznam, a s účinností od 16. listopadu 2013 zrušil zařazení jeho jména na seznam v rozsahu, v němž se prováděcí nařízení č. 1245/2011 týkalo žalobce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ze dne 16. září 2013, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (T‑489/10, EU:T:2013:453), Tribunál vyhověl žalobě, kterou IRISL a další rejdařské společnosti, včetně IRISL Europe, HDSL a SAPID, podaly proti rozhodnutí 2010/644, prováděcímu nařízení č. 668/2010, nařízení č. 961/2010 a nařízení č. 267/2012 v rozsahu, v němž se jich tyto akty týkaly.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 10. října 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/497/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2013, L 272, s. 46), a nařízení (EU) č. 971/2013, kterým se mění nařízení č. 267/2012 (Úř. věst. 2013, L 272, s. 1). Podle bodů 2 odůvodnění rozhodnutí 2013/497 a nařízení č. 971/2013 směřují tyto akty tomu, aby byla kritéria pro zařazení na seznam, pokud jde o osoby a subjekty napomáhající určeným osobám nebo subjektům vyhnout se ustanovením příslušných rezolucí Rady bezpečnosti nebo rozhodnutí 2010/413 a nařízení č. 267/2012, nebo je porušovat, pozměněna tak, aby se dotčená omezující opatření vztahovala i osoby nebo subjekty vyhýbající se uvedeným ustanovením nebo je porušující.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutí 2013/497 mimo jiné v čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413 zavedlo novou podmínku zařazení, která se týká „osob[…] a subjekt[ů], které […] poskytují pojištění nebo jiné podstatné služby [IRISL] [nebo subjektům, které jsou jí vlastněny nebo ovládány nebo které jednají na její účet] […]“. V důsledku toho bylo stejné kritérium vloženo nařízením čl. 971/2013 do čl. 23 odst. 2 písm. e) nařízení č. 267/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Po vyhlášení rozsudků uvedených v bodech 18 až 20 výše byla jména žalobce a společnosti HTTS Radou na seznamy opětovně zařazena. Dne 15. listopadu 2013 totiž Rada přijala rozhodnutí 2013/661/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. 2013, L 306, s. 18). Téhož dne přijala prováděcí nařízení (EU) č. 1154/2013, kterým se provádí nařízení č. 267/2012 (Úř. věst. 2012, L 306, s. 3). Rozhodnutím 2013/661 a tímto prováděcím nařízením byla uvedená jména opětovně zařazena na seznamy obsažené v příloze II rozhodnutí 2010/413 a v příloze IX nařízení č. 267/2012 (dále jen společně, pokud se týkají žalobce, „třetí zařazení“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Třetí zařazení na seznamy bylo odůvodněno tím, že žalobce jednal na účet společnosti IRISL. Do roku 2008 byl ředitelem IRISL, následně pak generálním ředitelem IRISL Europe. Je generálním ředitelem společnosti [HTTS], která jakožto zástupce poskytuje klíčové služby společnostem [SAPID] a [HDSL], což jsou [subjekty] určené [jako] subjekty jednající jménem [na účet] IRISL“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), Tribunál vyhověl žalobě na neplatnost podané žalobcem proti třetímu zařazení na seznamy a společností HTTS proti nařízení č. 1154/2013 v rozsahu, v němž se jí týká.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dopisem ze dne 23. března 2017 žalobce zaslal Radě žádost o náhradu újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku omezujících opatření, která vůči němu byla přijata.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada dopisem ze dne 15. května 2017 tuto žádost zamítla.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Současně byla žaloba, kterou se společnost HTTS domáhala, aby byla Radě uložena povinnost zaplatit jí náhradu majetkové a nemajetkové újmy ve výši 2 516 221,50 eura, kterou utrpěla v důsledku omezujících opatření, jež byla vůči ní přijata, zamítnuta rozsudkem ze dne 13. prosince 2017, HTTS v. Rada (T‑692/15, EU:T:2017:890). Uvedený rozsudek poté Soudní dvůr zrušil rozsudkem ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694). Soudní dvůr na základě čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vrátil věc zpět Tribunálu, u kterého byla zapsána pod číslem T‑692/15 RENV, HTTS v. Rada, a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 14. července 2017 podal žalobce projednávanou žalobu. Věc byla přidělena třetímu senátu Tribunálu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 10. listopadu 2017 předložila Rada žalobní odpověď.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 20. října 2017 podala Evropská komise návrh na vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 26. října 2017 předložila Rada vyjádření k návrhu Komise na vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice. Dne 9. listopadu 2017 předložil žalobce vyjádření k návrhu Komise na vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím předsedy třetího senátu Tribunálu ze dne 17. listopadu 2017 bylo povoleno vedlejší účastenství Komise v tomto sporu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise předložila spis vedlejší účastnice dne 8. ledna 2018 a hlavní účastníci řízení se k němu ve stanovených lhůtách vyjádřili.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 9. února 2018 předložil žalobce repliku a dne 23. března 2018 předložila Rada dupliku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dopisem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 18. dubna 2018 požádal žalobce o konání jednání podle čl. 106 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na návrh soudce zpravodaje přijal Tribunál (třetí senát) první organizační procesní opatření, které spočívalo ve vyslechnutí účastníků řízení k případnému přerušení řízení do doby, než bude vydáno rozhodnutí Soudního dvora, jímž bude ukončeno řízení ve věci C‑123/18 P. Hlavní účastníci řízení se k tomu vyjádřili ve stanovené lhůtě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím ze dne 12. června 2018 rozhodl předseda třetího senátu Tribunálu přerušit řízení v projednávané věci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Po vyhlášení rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), přijal Tribunál (třetí senát) na návrh soudkyně zpravodajky druhé organizační procesní opatření, které spočívalo ve vyslechnutí účastníků řízení k důsledkům, které vyvozují z uvedeného rozsudku pro projednávanou věc. Hlavní účastníci řízení se k tomu vyjádřili ve stanovené lhůtě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že se změnilo složení Tribunálu, přidělil předseda Tribunálu na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu věc jinému soudci zpravodaji, který byl přidělen k prvnímu senátu v novém složení, jemuž byla tudíž projednávaná věc přidělena.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tribunál na návrh soudkyně zpravodajky vyhověl žádosti žalobce o konání jednání a zahájil ústní část řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím ze dne 30. června 2020 předseda prvního senátu po vyslechnutí účastníků řízení rozhodl, že projednávaná věc bude na základě čl. 68 odst. 1 jednacího řádu spojena s věcí T‑692/15 RENV, HTTS v. Rada, pro účely ústní části řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Po několikerém odročení jednání v důsledku zdravotní krize související s nemocí COVID-19 byly řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem vyslechnuty na jednání, které se dne 20. listopadu 2020 konalo se souhlasem žalobce prostřednictvím videokonference.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce navrhuje, aby Tribunál:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">uložil Radě náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 eur, kterou utrpěl z důvodu zařazení jeho jména:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">rozhodnutím 2011/783 do tabulky III přílohy II rozhodnutí 2010/413 a prováděcím nařízením č. 1245/2011 do tabulky III přílohy VIII nařízení č. 961/2010;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">do tabulky III přílohy IX nařízení č. 267/2012;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">do tabulky III přílohy rozhodnutí 2013/661 a do tabulky III přílohy prováděcího nařízení č. 1154/2013 (dále společně jen „sporné seznamy“);</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">uložil Radě zaplacení úroků z prodlení vypočtených na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní refinanční operace, navýšené o dva procentní body, a to od 24. března 2017 do úplného zaplacení částky 250 000 eur;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">uložil Radě náhradu nákladů řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada navrhuje, aby Tribunál:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">zamítl žalobu;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">uložil žalobci náhradu nákladů řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise navrhuje, aby Tribunál:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">zamítl žalobu;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">uložil žalobci náhradu nákladů řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní otázky</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K pravomoci Tribunálu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada v žalobní odpovědi uvádí, že Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o žalobě na náhradu škody ve vztahu k rozhodnutím 2011/783 a 2013/661, která byla přijata v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada účinné soudní ochrany osob nebo subjektů, na které se vztahují omezující opatření, k tomu, aby byla tato ochrana úplná, vyžaduje, aby Soudní dvůr Evropské unie mohl rozhodnout o žalobě na náhradu škody podané těmito osobami nebo subjekty, jež směřuje k získání náhrady újmy způsobené omezujícími opatřeními stanovenými rozhodnutími SZBP (rozsudek ze dne 6. října 2020, Bank Refah Kargaran v. Rada, C‑134/19 P, EU:C:2020:793, bod 43).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba tudíž konstatovat, že Tribunál má pravomoc rozhodovat o žalobě na náhradu škody v rozsahu, v němž směřuje k získání náhrady újmy, která údajně vznikla z důvodu omezujících opatření přijatých vůči fyzickým nebo právnickým osobám a stanovených rozhodnutími SZBP (rozsudek ze dne 6. října 2020, Bank Refah Kargaran v. Rada, C‑134/19 P, EU:C:2020:793, bod 44).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci je třeba uvést, že jak žalobce potvrdil na jednání, projednávaná žaloba na náhradu škody směřuje k získání náhrady nemajetkové újmy způsobené přijetím prováděcího nařízení č. 1245/2011, nařízení č. 267/2012 a prováděcího nařízení č. 1154/2013. Žalobce mimoto odkazuje na rozhodnutí 2011/783 a 2013/661 pouze v rozsahu, v němž představovala základ a nezbytnou podmínku pro tato nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že Tribunál má pravomoc rozhodnout o návrhu žalobce na náhradu újmy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K promlčení nároku na náhradu újmy</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada v žalobní odpovědi uvádí, že nárok na náhradu újmy je částečně promlčený.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada v tomto ohledu tvrdí, že práva, kterých se žalobce dovolává, vycházejí z aktů Rady ze dne 1. prosince 2011, 23. března 2012 a 15. listopadu 2013 a že u nároků založených na těchto aktech začala promlčecí lhůta běžet k těmto příslušným datům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada má za to, že běh promlčecí lhůty byl přerušen až dne 23. března 2017, kdy jí žalobce zaslal žádost o náhradu újmy způsobené přijetím dotčených opatření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Případné újmy plynoucí ze skutečností, které nastaly více než pět let před 23. březnem 2017, jsou proto podle jejího názoru promlčeny, což platí zejména pro žádost o náhradu újmy v rozsahu, v němž vychází z prováděcího nařízení č. 1245/2011, které bylo zrušeno nařízením č. 267/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada dodává, že žalobce buď utrpěl újmu před 23. březnem 2012, a jeho žádost o náhradu týkající se uvedené újmy je tedy promlčena, nebo ji utrpěl po 23. březnu 2012, kdy bylo nařízením č. 267/2012 zrušeno první zařazení na seznam.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce nejprve uvádí, že podle článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie musí být promlčecí lhůta určena v závislosti na vzniku újmy, a nikoli na vzniku skutečnosti, která vedla k podání žádosti o náhradu újmy. Nemajetková újma plynoucí z prvního zařazení na seznam byla přitom poprvé způsobena v dubnu 2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce dále tvrdí, že poškození dobrého jména je průběžně vznikající újmou, ke které docházelo od dubna 2012 do data zrušení třetího zařazení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce se dovolává rozsudku ze dne 7. června 2017, Guardian Europe v. Evropská unie (T‑673/15, EU:T:2017:377), zejména jeho bodů 39 až 42, na podporu tvrzení, že v případě průběžně vznikající újmy se promlčení uvedené v článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie uplatní v závislosti na datu úkonu, který přerušuje běh promlčecí lhůty, na období předcházející o více než pět let tomuto datu, aniž jsou tím dotčeny případné nároky vzniklé během následujících období, a to bez ohledu na datum, kdy nastala skutečnost, která vedla k podání žádosti o náhradu újmy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce konečně uvádí, že újmy, o jejichž náhradu žádá, mají sice původ v každém z protiprávních omezujících opatření přijatých Radou, ale že tyto újmy vznikaly postupně, především od dubna 2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce uvedeného statutu, se v tomto ohledu nároky vůči Unii z mimosmluvní odpovědnosti promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba připomenout, že promlčecí lhůta stanovená v článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie má zajistit ochranu práv poškozené osoby, která musí mít dostatek času, aby mohla shromáždit patřičné informace za účelem případného podání žaloby, a vyloučit možnost poškozené osoby neomezeně odkládat uplatnění nároku na náhradu škody. Tato lhůta tedy v konečném důsledku chrání jak poškozenou osobu, tak osobu odpovědnou za škodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑469/11 P, EU:C:2012:705, body 33 a 53 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 49).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle judikatury začne tato lhůta běžet, jakmile jsou splněny podmínky, na které je vázána povinnost náhrady škody, a zejména – pokud jde o případy, kdy odpovědnost vyplývá z přijetí normativního aktu – nemůže tato promlčecí lhůta začít běžet dříve, než nastanou škodlivé účinky tohoto aktu. Toto řešení, použité na spory vzniklé z individuálních aktů, znamená, že promlčecí lhůta začíná běžet od okamžiku, kdy se účinky rozhodnutí projeví vůči osobám, které jsou jím dotčeny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. dubna 2007, Holcim (Deutschland) v. Komise, C‑282/05 P, EU:C:2007:226, body 29 a 30].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávaném případě žalobce tvrdí, že nemajetková újma, o jejíž náhradu žádá, byla způsobena provedením prvního až třetího zařazení na seznamy a první zařazení vůči němu zakládalo účinky pouze od 1. prosince 2011 do 22. března 2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o první zařazení na seznam, je třeba uvést, že první úkon přerušující běh promlčecí lhůty, tedy žádost o náhradu újmy, kterou žalobce zaslal Radě, byl učiněn až dne 23. března 2017, tedy více než pět let po přijetí prováděcího nařízení č. 1245/2011 a každopádně poté, co toto prováděcí nařízení začalo dne 1. prosince 2011 zakládat účinky, jak byly uznány žalobcem stran jeho nemajetkové újmy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce také upřesňuje, že i když újmy, o jejichž náhradu žádá, byly způsobeny každým z protiprávních omezujících opatření přijatých Radou, vznikaly pouze postupně, a to především od dubna 2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je přitom třeba souhlasně s Radou uvést, že první zařazení na seznam přestalo k tomuto datu zakládat účinky, neboť dne 23. března 2012 bylo provedeno druhé zařazení, kterým bylo první zařazení zrušeno.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba dodat, že ani argument žalobce týkající se existence průběžně vznikající újmy způsobené prvním zařazením na seznam, která se projevila až v dubnu 2012 a měla účinky po celou dobu, po kterou se na žalobce vztahovala dotčená omezující opatření, nemůže ve vztahu k tomuto zařazení obstát.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. června 2017, Guardian Europe v. Evropská unie (T‑673/15, EU:T:2017:377), kterého se žalobce dovolává k odůvodnění existence průběžně vznikající újmy, není v projednávané věci údajná nemajetková újma způsobena – dle vlastních slov žalobce – jediným protiprávním úkonem, ale třemi různými úkony, a to prvním, druhým a třetím zařazením na seznamy. Žalobce mimoto sám tvrdí, že újma, o jejíž náhradu žádá, vznikla až v dubnu 2012, tedy po datu, ke kterému bylo první zařazení na seznam zrušeno.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nárok na náhradu škody uplatněný žalobcem musí být v rozsahu, v němž směřuje k náhradě nemajetkové újmy, která byla údajně způsobena prvním zařazením na seznam, za těchto podmínek považován za promlčený, a tudíž nepřípustný.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o druhé a třetí zařazení na seznamy (dále společně jen „sporná zařazení“), je třeba připomenout, že žalobce zaslal Radě žádost o náhradu újmy faxem dne 23. března 2017, tedy pět let po provedení druhého zařazení, a že poté podal žalobu na náhradu škody dne 14. července 2017, tedy do dvou měsíců po obdržení dopisu Rady ze dne 15. května 2017, kterým byla jeho žádost zamítnuta. Na tuto žalobu na náhradu škody tak musí být v rozsahu, v němž směřuje k náhradě nemajetkové újmy, která byla způsobena těmito zařazeními na seznamy, nahlíženo tak, že byla podána ve lhůtě stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora Evropské unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K údajnému dostatečně závažnému porušení právních norem, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na podporu existence dostatečně závažného porušení právních norem, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům, žalobce uvádí, že Rada se tím, že nesplnila svoji povinnost ověřit skutkové okolnosti a poskytnout důkazy na podporu důvodů přijetí omezujících opatření, dopustila dostatečně závažného porušení hmotněprávních podmínek zařazení na seznam (první výtka), že se dopustila dostatečně závažného porušení práva na účinnou soudní ochranu (druhá výtka) a že se dopustila dostatečně závažného porušení práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na ochranu osobních údajů a svobody podnikání a práva na vlastnictví (třetí výtka).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o první výtku, žalobce uplatňuje čtyři argumenty.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce zaprvé tvrdí, že Tribunál měl v rozsudku ze dne 25. listopadu 2014, Safa Nicu Sepahan v. Rada (T‑384/11, EU:T:2014:986), který byl potvrzen rozsudkem ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada (C‑45/15 P, EU:C:2017:402), za to, že neoprávněné zařazení osoby na seznam při neexistenci dostatečného skutkového základu je dostatečně závažným porušením právních norem, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům, jelikož Rada nemá prostor pro uvážení stran této povinnosti, a že pravidlo, které stanoví uvedenou povinnost, nepředstavuje zvláště složitou situaci. Žalobce dodává, že uvedené pravidlo bylo zakotveno před provedením sporných zařazení na seznamy, a to rozsudkem ze dne 12. prosince 2006, Organisation des Modjahedines du peuple d’Iran v. Rada (T‑228/02, EU:T:2006:384), a rozsudkem ze dne 14. října 2009, Bank Melli Iran v. Rada (T‑390/08, EU:T:2009:401), a že v projednávaném případě stejně jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 25. listopadu 2014, Safa Nicu Sepahan v. Rada (T‑384/11, EU:T:2014:986), Rada nesplnila povinnost ověřit skutkové okolnosti a poskytnout důkazy na podporu důvodů přijetí omezujících opatření, která jsou vůči němu namířena.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé žalobce s odkazem na rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), a rozsudek ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), které se týkají sporných zařazení na seznamy, uvádí, že v rámci řízení, které vedlo ke zrušení prvního zařazení, Rada prohlásila, že při druhém zařazení neměla k dispozici informace poskytnuté Spolkovou republikou Německo ani článek z New York Times ze dne 7. června 2010 (rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada, T‑42/12 et T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409, bod 52), a že osoby a subjekty zařazuje na sankční seznamy na žádost členských států Unie, aniž provádí jakékoli ověření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce mimoto zdůrazňuje, že Tribunál v rozsudku ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), konstatoval, že se Rada dopustila „zjevně nesprávného posouzení“, a v rozsudku ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), měl za to, že se jednání Rady vyznačuje „nedostatkem náležité péče“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobce kromě toho tvrdí, že Tribunál v bodech 47 a 48 rozsudku ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), výslovně uvedl, že napadené akty ani dopis, který Rada dne 23. března 2012 zaslala žalobci, aby mu vysvětlila důvody ponechání jeho jména na seznamu osob obviněných z podpory šíření jaderných zbraní v Íránu, neobsahují žádné informace o povaze údajného ovládání společnosti HTTS ze strany společnosti IRISL nebo o činnostech společnosti HTTS vykonávaných na účet společnosti IRISL, které by mohly odůvodnit druhé zařazení na seznam.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konečně pokud jde o třetí zařazení, žalobce tvrdí, že Rada předložila několik dokumentů, avšak tyto dokumenty, označené jako „důkazy“, nebyly způsobilé prokázat vazbu mezi žalobcem a společností IRSL, jakož i společností IRISL Europe, která by mohla odůvodnit přijetí omezujících opatření vůči žalobci. V tomto ohledu dále uvádí, že ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada (C‑45/15 P, EU:C:2017:402), bylo konstatováno, že porušení unijního práva je zjevně závažné, pokud přetrvávalo navzdory vyhlášení rozsudku konstatujícího protiprávnost, a že tato zásada musí být uplatněna na porušení, k němuž došlo provedením třetího zařazení bez ohledu na zrušení druhého zařazení rozsudkem ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí žalobce tvrdí, že neexistovaly žádné zvláštní obtíže, které by mohly Radě bránit, aby uznala, že dřívější činnost sama o sobě neodůvodňuje uložení omezujících opatření vůči určité osobě, a že Rada tedy neměla v tomto ohledu žádný prostor pro uvážení nebo měla nanejvýš velmi omezený prostor pro uvážení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Začtvrté Rada podle žalobce při třetím zařazení nezohlednila skutečnost, že Tribunál v rozsudku ze dne 16. září 2013, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (T‑489/10, EU:T:2013:453), zrušil zařazení jména společnosti IRISL a ostatních společností, na které bylo odkazováno, zejména SAPID a HDSL, a že v důsledku toho byly poskytnuté „důkazy“ od počátku zcela irelevantní.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o druhou a třetí výtku, žalobce tvrdí, že porušení povinnosti předložit důkazy o existenci vazby mezi ním a společností IRISL vede v důsledku toho k dostatečně závažnému porušení práva na soudní ochranu, jakož i k porušení práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na ochranu osobních údajů, svobody podnikání a práva na vlastnictví.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada a Komise zpochybňují všechny argumenty žalobce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomenutí judikatury v oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba připomenout, že žaloba na náhradu škody je samostatným prostředkem nápravy, který nesměřuje ke zrušení daného opatření, ale k získání náhrady škody způsobené orgánem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 1971, Zuckerfabrik Schöppenstedt v. Rada, 5/71, EU:C:1971:116, bod 3), a že žaloba na neplatnost nepředstavuje předchozí podmínku pro podání žaloby na náhradu škody k Tribunálu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">84</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z judikatury Soudního dvora mimoto vyplývá, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie je vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany původce jednání a škodou způsobenou poškozeným osobám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. dubna 2012, Artegodan v. Komise, C‑221/10 P, EU:C:2012:216, bod 80 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 32).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">85</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle ustálené judikatury jsou podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. prosince 2010, Fahas v. Rada, T‑49/07, EU:T:2010:499, bod 93, a usnesení ze dne 17. února 2012, Dagher v. Rada, T‑218/11, nezveřejněné, EU:T:2012:82, bod 34). Z toho plyne, že není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž je nutné zkoumat ostatní podmínky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, EU:C:1999:402, bod 14, a rozsudek ze dne 26. října 2011, Dufour v. ECB, T‑436/09, EU:T:2011:634, bod 193).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">86</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury vyplývá, že určení protiprávnosti unijního právního aktu, například v rámci žaloby na neplatnost, nepostačuje – i když je tato protiprávnost politováníhodná – k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že je z tohoto důvodu automaticky založena mimosmluvní odpovědnost Unie na základě protiprávního jednání některého z jejích orgánů. Aby mohlo být uznáno, že je tato podmínka splněna, judikatura vyžaduje, aby žalobce prokázal, že se dotyčný orgán dopustil nikoli pouhé protiprávnosti, ale dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům (viz rozsudek ze dne 5. června 2019, Bank Saderat v. Rada, T‑433/15, nezveřejněný, EU:T:2019:374, bod 48 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">87</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho je prokázání dostatečně závažného porušení práva zejména v oblasti omezujících opatření nezbytné zejména k předejití tomu, že poslání, které má dotyčný orgán plnit ve všeobecném zájmu Unie a jejích členských států, bude ohroženo tím, že tento orgán bude nakonec muset nahradit újmu, která mohla dotyčným osobám případně vzniknout, aniž přitom budou jednotlivci zatíženi majetkovými či nemajetkovými důsledky závažných a neomluvitelných nesplnění povinnosti dotyčným orgánem (rozsudek ze dne 5. června 2019, Bank Saderat v. Rada, T‑433/15, nezveřejněný, EU:T:2019:374, bod 49).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">88</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V souladu s cíli vnější činnosti Unie, které jsou uvedeny v článku 21 SEU, je totiž širší cíl zachování mezinárodního míru a bezpečnosti takové povahy, že odůvodňuje i významné negativní následky, které pro určité hospodářské subjekty vyplývají z rozhodnutí provádějících akty přijaté Unií za účelem dosažení tohoto základního cíle (rozsudek ze dne 5. června 2019, Bank Saderat v. Rada, T‑433/15, nezveřejněný, EU:T:2019:374, bod 50).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomenutí zásad zakotvených v rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P)</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">89</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr v bodě 33 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), připomněl, že k dostatečně závažnému porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, dojde, překročí-li dotyčný orgán zjevně a závažným způsobem meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc, přičemž skutečnostmi, ke kterým je třeba v tomto ohledu přihlédnout, jsou zejména složitost situací, které bylo třeba vyřešit, stupeň jasnosti a přesnosti porušené normy, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který tato norma unijnímu orgánu ponechává.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">90</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé v bodě 34 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), zdůraznil, že požadavek dostatečně závažného porušení normy unijního práva vyplývá z nutnosti vyvážit ochranu jednotlivců před protiprávním jednáním orgánů na straně jedné a prostor pro uvážení, který musí být přiznán těmto orgánům, aby nebyla paralyzována jejich činnost, na straně druhé. Toto vyvažování je o to důležitější v oblasti omezujících opatření, v níž se Rada, pokud jde o dostupnost informací, často potýká s obtížemi, v jejichž důsledku je posuzování, k němuž musí přistoupit, obzvlášť náročné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">91</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé Soudní dvůr v bodě 43 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), uvedl, že odpovědnost Unie může vzniknout pouze tehdy, je-li zjištěno pochybení, kterého by se za obdobných okolností nedopustila běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">92</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí měl Soudní dvůr v bodech 44 a 46 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), za to, že všechna kritéria, která je třeba zohlednit při posouzení, zda došlo k dostatečně závažnému porušení normy unijního práva, se vztahují k datu, kdy dotyčný orgán přijal předmětné rozhodnutí nebo kdy přistoupil k předmětnému jednání, a že z toho vyplývá, že existence dostatečně závažného porušení normy unijního práva musí být nutně posuzována podle okolností, za kterých dotyčný orgán jednal k tomuto konkrétnímu datu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">93</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Začtvrté Soudní dvůr v bodě 41 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), judikoval, že pokud je nařízení, kterým bylo přijato omezující opatření, zrušeno rozsudkem Tribunálu, který zakládá překážku věci rozsouzené, je třeba konstatovat, že ve vztahu k tomuto nařízení je první část první podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, a sice porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, splněna, pokud jde o uvedené nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">94</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zapáté Soudní dvůr v bodech 77 až 79 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), konstatoval, že pro účely přijetí opatření je nutné považovat jednání určité entity ovládané osobou nebo subjektem a jednání na účet takové osoby nebo subjektu za rovnocenné. Uvedl, že tento závěr podporuje analýza cíle tohoto ustanovení, které má umožnit Radě přijmout účinná opatření vůči osobám zapojeným do šíření jaderných zbraní a zabránit tomu, aby se taková opatření obcházela. Soudní dvůr mimoto upřesnil, že uvedený závěr dále potvrzuje i analýza kontextu čl. 16 odst. 2 písm. d) nařízení č. 961/2010.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry Tribunálu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">95</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právě ve světle zásad připomenutých v bodech 83 až 94 výše je třeba ověřit, zda jsou v projednávaném případě splněny podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">96</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na úvod je třeba poznamenat, že s přihlédnutím k tomu, co bylo připomenuto v bodě 93 výše, musí být vzhledem k tomu, že sporná zařazení na seznamy byla zrušena rozsudkem ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), a rozsudkem ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), které zakládají překážku věci pravomocně rozsouzené, první část první podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, a sice porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, považována za splněnou, pokud jde o tato zařazení. Nyní je tudíž důležité ověřit, zda skutečnosti předložené žalobcem umožňují prokázat, že uvedená zařazení představují dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K první výtce, vycházející z dostatečně závažného porušení hmotněprávních podmínek zařazení na seznam při porušení povinnosti ověřit skutkové okolnosti a poskytnout důkazy na podporu důvodů přijetí omezujících opatření</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">97</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tribunál má ověřit, zda se Rada dopustila dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, když provedla sporná zařazení výlučně s ohledem na důkazy, které měla k dispozici v době provedení těchto zařazení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">98</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na úvod je třeba připomenout, jakými informacemi Rada disponovala ke dni, kdy provedla první zařazení na seznam, jelikož toto zařazení je součástí kontextu, ve kterém byla provedena sporná zařazení. Rada zejména uvedla, že první zařazení bylo založeno na skutečnosti, že žalobce byl ředitelem IRISL až do roku 2008, než se usadil v Evropě a založil společnost HTTS. Rovněž uvedla, že posledně uvedená společnost má sídlo v Hamburku (Německo), Schottweg 7, a že IRISL Europe, evropská dceřiná společnost IRISL, má sídlo v Hamburku, Schottweg 5. Je třeba souhlasně s Radou uvést, že k datu provedení prvního zařazení měla totiž k dispozici informace týkající se adresy společnosti HTTS, jak to vplývá z identifikačních údajů týkajících se podniků zařazených na seznam obsažený v příloze V nařízení č. 423/2007, ve znění vyplývajícím z části III bodu 1 písm. d) a j) přílohy prováděcího nařízení č. 668/2010.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">99</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada dále uvedla, že má k dispozici také rezoluce 1803 (2008) a 1929 (2010) o IRISL, jakož i zprávu výboru pro sankce Rady bezpečnosti, ve které je konstatováno, že se tato společnost dopustila tří zjevných porušení zbrojního embarga uvaleného rezolucí 1747 (2007). Jak Rada správně uvádí, důkaz o tom, že tyto dokumenty skutečně měla k dispozici, vyplývá ze skutečnosti, že jsou uvedeny v odůvodnění týkajícím se zařazení IRISL do přílohy II části III rozhodnutí 2010/413 a do části III přílohy prováděcího nařízení č. 668/2010.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">100</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho nebyla zpochybněna věcná existence všech tří porušení zbrojního embarga, která byla konstatována v dané zprávě, stejně jako obsah uvedené zprávy, z níž vyplývá, že společnost IRISL zahájila činnosti s cílem obejít přijatá opatření převedením svých činností na jiné podniky a že se její sídlo v Evropě nacházelo v blízkosti sídla HTTS, společnosti založené a vedené žalobcem. Jak v podstatě uvedla Rada, jednalo se zde o skutečnosti hovořící pro první zařazení na seznam, jelikož toto zařazení bylo přímým důsledkem zařazení společnosti IRISL a ostatně i společnosti HDSL, přičemž posledně uvedená společnost, na jejíž účet žalobkyně jednala, byla zařazena do přílohy II části III rozhodnutí 2010/413, jakož i do části III přílohy prováděcího nařízení č. 668/2010 jako společnost, která sama jedná na účet IRISL.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">101</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba ostatně uvést, že zeměpisná blízkost sídla IRISL Europe a sídla HTTS nebyla žalobcem zpochybněna. Žalobce na jednání stran této blízkosti dokonce uznal, že v době, kdy došlo ke sporným zařazením, mohla společnost HTTS využívat zaměstnance společnosti IRISL Europe, která jí dala k dispozici část svého personálu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">102</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada konečně tvrdila, aniž žalobce zpochybnil věcnou správnost skutkových zjištění, že v době prvního zařazení na seznam byla společnost HTTS, jejímž byl žalobce ředitelem, činná jako zástupkyně rejdařské společnosti HDSL, která byla považována za úzce propojenou se společností IRISL a jejíž jméno bylo dne 26. července 2010 rovněž zařazeno na seznamy subjektů podezřelých z usnadňování šíření jaderných zbraní v Íránu z důvodu, že „[j]edná jménem [na účet] společnosti IRISL, [a to tím, že] přepravuje kontejnery plavidly patřícími IRISL“, a že N. Bateni byl ředitelem společnosti IRISL až do roku 2008, než se usadil v Evropě a založil společnost HTTS.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">103</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S přihlédnutím k tomuto kontextu je třeba zkoumat skutečnosti, které byly základem pro druhé zařazení. Rada upřesnila, že toto zařazení vycházelo především z konkrétní a nezpochybněné okolnosti, že žalobce byl ředitelem společnosti IRISL až do roku 2008 a ředitelem společnosti HTTS v době prvního zařazení. Rada uvedla, že to ostatně zjevně vyplývá z dopisu ze dne 17. ledna 2012, kterým žalobce zpochybnil důvody prvního zařazení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">104</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o třetí zařazení, Rada upřesnila, že dokumenty uvedené v přílohách A.3 a A.5 žaloby byly před přijetím tohoto opatření rovněž k dispozici a byly předány žalobci. Jednalo se zejména o veřejný zdroj tvořený článkem v New York Times ze dne 7. června 2010, který byl nadepsán „Companies Linked to IRISL“ a obsahoval seznam 66 podniků, včetně společností HTTS a HDSL, které měly vazbu na společnost IRISL a na které tato společnost převedla plavidla, a o dokumenty dokládající skutečnost, že žalobce byl ředitelem společnosti IRISL Europe od roku 2009 a ředitelem společnosti HTTS od roku 2010.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">105</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z příloh A.3 a A.5 žaloby kromě toho vyplývá, že Rada před provedením třetího zařazení poskytla žalobci soubor informací umožňujících doložit, že žalobce byl ředitelem společnosti IRISL až do roku 2008 a poté ředitelem společnosti IRISL Europe a že společnost HTTS byla evropským zástupcem společností SAPID a HDSL pro poskytování klíčových služeb lodního makléře.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">106</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada navíc uvedla, že při třetím zařazení zohlednila závěrečnou zprávu ze dne 12. června 2012, kterou vypracovala skupina odborníků zřízená rezolucí 1929 (2010), jakož i závěrečnou zprávu uvedené skupiny odborníků ze dne 5. června 2013, z níž vyplývá, že IRISL převedla plavidla na dvě propojené společnosti, a sice HDSL a SAPID. IRISL a s ní propojené společnosti mimoto provedly od roku 2008 řadu změn ohledně skutečného a registrovaného vlastníka plavidel a u plavidel, jejichž skutečným vlastníkem byla společnost IRISL a společnosti propojené se společností IRISL, byly neustále měněny název, vlajka a registrovaný vlastník. Je třeba zdůraznit, že pokud jde o dostupnost těchto závěrečných zpráv skupiny odborníků OSN, je nesporné, že představují skutečnosti uznané na mezinárodní úrovni.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">107</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada dále upřesnila, že při třetím zařazení měla k dispozici zdroj informací veřejné povahy, zejména zprávu Iran Watch ze dne 2. srpna 2012, jakož i prohlášení, která Spolková republika Německo učinila v rámci řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409). Z uvedených prohlášení Spolkové republiky Německo vyplývá zaprvé, že společnost HTTS udržovala vztahy se společností HDSL, která byla založena na jaře roku 2009 v souvislosti s privatizací společnosti IRISL, zadruhé, že na konci listopadu roku 2009 společnost HDSL převzala flotilu kontejnerových lodí společnosti IRISL a současně byla založena společnost HTTS pouze s cílem obcházet omezující opatření přijatá vůči společnosti IRISL, zatřetí, že společnost HTTS je zástupkyní společnosti HDSL v Evropě, zatímco IRISL Europe zůstává zástupkyní společnosti IRISL pro zbývající část flotily této společnosti, a začtvrté, že společnost HTTS vykonává veškerou činnost pro společnost IRISL.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">108</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba upřesnit, že uvedená prohlášení měla Rada při třetím zařazení k dispozici, jelikož odkaz na tato prohlášení je uveden v rozsudku ze dne 12. června 2013, HTTS v. Rada (T‑128/12 a T‑182/12, nezveřejněný, EU:T:2013:312), jak vyplývá z bodu 53 uvedeného rozsudku, a že posledně uvedený rozsudek byl vydán před tímto zařazením.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">109</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada konečně v odpověď na žádost, kterou jí Tribunál adresoval na jednání, stran třetího zařazení upřesnila, že skutečnosti uvedené v přílohách A 3 a A 5 žaloby a citované v bodech 104 a 105 výše měla k dispozici při provedení tohoto zařazení a byly Tribunálem zohledněny v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">110</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, že Rada v rámci tohoto řízení poskytla důkaz, že při přijetí dotčených omezujících opatření měla k dispozici všechny indicie a neprovedla sporná zařazení bez jakéhokoli důkazu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">111</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argument žalobce, že důkaz o závažném a zjevném porušení v projednávané věci vyplývá přímo jednak z prohlášení učiněných Radou v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), a jednak z uvedeného rozsudku a z rozsudku ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), nemůže mimoto prokázat, že Rada dostatečně závažně porušila právní normu, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">112</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde totiž o prohlášení učiněná Radou během řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, Rada v rámci tohoto řízení neuznala, že zařadila jméno žalobce na sporné seznamy pouze na základě informací pocházejících od členských států, aniž měla jakýkoli důkaz. Rada pouze uvedla, že byla členským státem informována o tom, že žalobce je ředitelem společnosti IRISL Europe, což je okolnost, která nebyla uvedena v odůvodnění druhého zařazení, a kterou tedy Tribunál v rámci žaloby podané proti tomuto zařazení neanalyzoval. Kromě toho je sice pravda, že Rada na jednání ve věci, v níž byl vydán daný rozsudek, prohlásila, že v okamžiku provedení druhého zařazení nedisponovala ani informacemi poskytnutými Spolkovou republikou Německo, ani článkem v New York Times ze dne 7. června 2010, avšak uvedené zařazení podle všeho nebylo založeno pouze na těchto dvou skutečnostech, ale na větším počtu nepřímých důkazů. Tento závěr je podpořen skutečnostmi uvedenými v bodech 98 až 103 výše.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">113</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), ve kterém měl Tribunál za to, že se Rada dopustila „zjevně nesprávného posouzení“, jakož i o rozsudek ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), je třeba nejprve upřesnit, že zjevně nesprávné posouzení jakožto důvod uplatněný na podporu žaloby na neplatnost musí být odlišeno od zjevného a závažného překročení mezí posuzovací pravomoci, které je v rámci žaloby na náhradu škody uplatňováno za účelem určení dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">114</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále, jak vyplývá z bodu 44 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), a jak je upřesněno v bodě 92 výše, musí se všechna kritéria, která je třeba zohlednit při posuzování, zda došlo k dostatečně závažnému porušení právní normy, vztahovat k datu, kdy dotyčný orgán přijal předmětné rozhodnutí nebo kdy přistoupil k předmětnému jednání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">115</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty žalobce týkající se rozsudku ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), a rozsudku ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, nezveřejněný, EU:T:2015:650), tudíž nemohou být vzaty v úvahu jako informace dostupné k datu sporných zařazení za účelem posouzení, zda se Rada v souvislosti s uvedeným zařazením dopustila závažného a zjevného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">116</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde konečně o argument vycházející z toho, že k třetímu zařazení došlo po vydání rozsudku ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T‑42/12 a T‑181/12, nezveřejněný, EU:T:2013:409), a že na základě rozsudku ze dne 25. listopadu 2014, Safa Nicu Sepahan v. Rada (T‑384/11, EU:T:2014:986), takové zařazení představuje závažné a zjevné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, je třeba uvést, že mezi datem vydání uvedeného rozsudku a datem třetího zařazení bylo nové kritérium zařazení – širší než kritérium týkající se právnických osob, subjektů nebo orgánů vlastněných nebo ovládaných společností IRISL nebo jednajících na její účet – zavedeno rozhodnutím 2013/497 v čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413 a nařízením č. 971/2013 v čl. 23 odst. 2 písm. e) nařízení č. 267/2012. Vzhledem k tomu, že toto nové kritérium uvádí také „osob[y] a subjekt[y], které [IRISL] poskytují pojištění nebo jiné podstatné služby [nebo subjekty, které jsou jí vlastněny nebo ovládány nebo jednají na její účet]“, neomezuje se tedy pouze na osoby vlastněné nebo ovládané IRISL nebo jednající na její účet, ale zahrnuje také osoby poskytující služby subjektům, které jsou vlastněny nebo ovládány touto společností nebo jednají na její účet.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">117</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rada se tak při třetím zařazení žalobce na sporné seznamy neomezila na zopakování odůvodnění poskytnutého při druhém zařazení. Třetí zařazení bylo totiž odůvodněno zejména tím, že žalobce je generálním ředitelem společnosti HTTS, která jakožto generální zástupce poskytuje klíčové služby společnostem SAPID a HDSL. Toto nové zařazení žalobce na seznam tak bylo založeno na novém kritériu zařazení, tedy poskytování klíčových služeb subjektům jednajícím na účet společnosti IRISL.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">118</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o argument žalobce vycházející ze skutečnosti, že jednání Rady v projednávané věci bylo totožné s jednáním ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 25. listopadu 2014, Safa Nicu Sepahan v. Rada (T‑384/11, EU:T:2014:986), je třeba upřesnit, že i když Tribunál v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že se Rada dopustila protiprávnosti, protože neměla prostor pro uvážení, bylo to dáno tím, že k datu přijetí dotčených opatření neměla k dispozici informace ani důkazy na podporu důvodů přijetí uvedených omezujících opatření vůči žalobkyni, a že tudíž porušila povinnost, která již k datu přijetí těchto opatření vyplývala z ustálené judikatury Soudního dvora a ve vztahu k níž Rada neměla žádný prostor pro uvážení (viz rozsudek ze dne 5. června 2019, Bank Saderat v. Rada, T‑433/15, nezveřejněný, EU:T:2019:374, bod 69 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">119</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předmětem projednávané věci přitom není otázka, zda Rada splnila povinnost předložit důkazy na podporu sporných zařazení. V projednávané věci je totiž třeba určit, zda se Rada tím, že provedla uvedená zařazení na základě skutečností, které měla k dispozici k datu provedení těchto zařazení, zejména skutečností uvedených v bodech 98 až 109 výše, dopustila dostatečně závažného porušení, které je způsobilé založit mimosmluvní odpovědnost Unie. V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu prostor, jejž měla Rada při posuzování nepřímých důkazů použitých na podporu dotčených omezujících opatření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">120</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba v odpověď na argument žalobce vycházející z toho, že při provedení sporných zařazení neexistovaly žádné zvláštní obtíže, které by Radě bránily, aby uznala, že dřívější činnost nemůže sama o sobě odůvodnit uložení omezujících opatření vůči určité osobě, a že Rada tedy neměla v tomto ohledu žádný prostor pro uvážení nebo měla nanejvýš velmi omezený prostor pro uvážení, připomenout, že druhé zařazení bylo založeno na skutečnosti, že žalobce byl ředitelem společnosti HTTS, která byla sankcionována jako společnost jednající na účet společnosti IRISL, a jednatelem společnosti IRISL, a že třetí zařazení bylo založeno na skutečnosti, že žalobce jednal na účet společnosti IRISL, byl ředitelem společnosti IRISL až do roku 2008, poté generálním ředitelem společnosti IRISL Europe a nakonec generálním ředitelem společnosti HTTS, která jakožto generální zástupce poskytovala klíčové služby společnostem SAPID a HDSL, které byly obě označeny jako subjekty jednající na účet společnosti IRISL.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">121</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Sporná zařazení byla tedy založena jak na osobní vazbě mezi žalobcem a společností IRISL, tak na skutečnosti, že žalobce zastával vedoucí funkci ve společnosti údajně ovládané nebo vlastněné společností IRISL, tedy HTTS, která poskytovala klíčové služby jiným společnostem údajně ovládaným nebo vlastněným společností IRISL, tedy společnostem HDSL a SAPID.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">122</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Každopádně pokud jde o otázku, zda dřívější činnost určité osoby může dostatečně odůvodnit přijetí omezujících opatření vůči této osobě, nebo zda musí existovat další nepřímé důkazy, je třeba uvést, že odkaz na činnost vykonávanou v minulosti může být podle okolností dostatečným odůvodněním přijetí omezujícího opatření (obdobně viz rozsudek ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise, C‑330/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:601, bod 86).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">123</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navíc je třeba dodat, že k datu provedení sporných zařazení pojem společnost „vlastněná nebo ovládaná jiným subjektem“, pokud jde o omezující opatření, ponechával rovněž Radě prostor pro uvážení. Ostatně i když Soudní dvůr v rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694), upřesnil obsah výrazů „vlastněný“ a „ovládaný“, je třeba uvést, že v bodě 70 daného rozsudku potvrdil to, co Tribunál připomněl v rozsudku ze dne 13. prosince 2017, HTTS v. Rada (T‑692/15, EU:T:2017:890), a sice že pojem „společnost vlastněná nebo ovládaná“ nemá v oblasti omezujících opatření stejný dosah, jaký má obecně v právu obchodních společností, jde-li o identifikaci obchodní odpovědnosti společnosti, která právně podléhá rozhodovací kontrole jiné obchodní entity. Soudní dvůr upřednostnil dosti širokou definici pojmu „kontrola“ v oblasti omezujících opatření a nevymezil výrazy „vlastněný“ a „ovládaný“ striktně, jak v podstatě vyplývá z bodů 74 a 75 rozsudku ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2019:694).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">124</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je tedy třeba mít souhlasně s Radou a Komisí za to, že ke dni provedení sporných zařazení mohla existovat nejistota ohledně přesného obsahu pojmu „společnost vlastněná nebo ovládaná jiným subjektem“, a že Rada proto měla určitý prostor pro posouzení skutečností, které jsou způsobilé prokázat, že společnost HTTS, jejímž byl žalobce ředitelem, byla vlastněna nebo ovládána společností, která se účastní jaderných aktivit Íránu, je s nimi přímo spojena nebo je podporuje.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">125</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nakonec žalobce uplatnil argument, podle kterého Rada při třetím zařazení nezohlednila skutečnost, že Tribunál rozsudkem ze dne 16. září 2013, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (T‑489/10, EU:T:2013:453), zrušil zařazení společnosti IRISL a ostatních společností, na které bylo odkazováno, zejména SAPID a HDSL, na seznam, a že v důsledku toho byly poskytnuté „důkazy“ od počátku zcela irelevantní. V tomto ohledu, jak Soudní dvůr uvedl v bodě 48 rozsudku ze dne 31. ledna 2019, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (C‑225/17 P, EU:C:2019:82), věcná existence tří porušení embarga zavedeného rezolucí 1747 (2007) nebyla rozsudkem ze dne 16. září 2013, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (T‑489/10, EU:T:2013:453), zpochybněna. V bodě 66 uvedeného rozsudku měl Tribunál za to, že „se jeví jako důvodná úvaha, že skutečnost, že IRISL byla zapojena do tří incidentů týkajících se přepravy vojenského materiálu v rozporu se zákazem stanoveným v odstavci 5 rezoluce 1747 (2007), zvyšuje riziko, že byla rovněž zapojena do incidentů týkajících se přepravy materiálu souvisejícího se šířením jaderných zbraní“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">126</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze zrušení zařazení jmen společností IRISL, SAPID a HDSL na seznam po provedení druhého a třetího zařazení tudíž nevyplývá, že se Rada dopustila porušení hmotněprávních podmínek pro zařazení na seznam, které může založit mimosmluvní odpovědnost Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">127</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce v rámci první výtky, měla Rada k datu provedení druhého a třetího zařazení k dispozici informace, které lze považovat za nepřímé důkazy o tom, že žalobce měl vazby na IRISL a mohl jednat na účet IRISL v Evropě a také jednat v rámci HTTS v zájmu IRISL.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">128</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">I když se Rada při druhém a třetím zařazení dopustila zjevně nesprávného posouzení, když vycházela z uvedených okolností, nelze mít tedy za těchto podmínek za to, že toto pochybení bylo zjevné a neomluvitelné a že by se jej běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa za obdobných okolností nedopustila (obdobně viz rozsudek ze dne 5. června 2019, Bank Saderat v. Rada, T‑433/15, nezveřejněný, EU:T:2019:374, bod 73).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">129</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je tudíž třeba mít za to, že se Rada k datu provedení sporných zařazení neodchýlila od jednání běžně obezřetné a s řádnou péčí postupující správy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">130</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho plyne, že první výtka vycházející z toho, že Rada na základě dostatečných důkazů neprokázala, že byl žalobce ovládán společností IRISL, musí být zamítnuta.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K druhé výtce, vycházející z dostatečně závažného porušení základního práva na účinnou soudní ochranu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">131</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o druhou výtku, ze spisu vyplývá, že žalobce obdržel informace nezbytné k pochopení důvodů přijetí omezujících opatření vůči němu a mohl uplatnit protiprávnost omezujících opatření, která se na něj vztahovala, a dosáhnout jejich zrušení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">132</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navíc je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu proti omezujícím opatřením, která se na něj vztahovala, a Tribunál tato opatření zrušil, nemůže se v projednávané věci dovolávat existence dostatečně závažného porušení svého práva na účinnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. prosince 2018, Bank Refah Kargaran v. Rada, T‑552/15, nezveřejněný, EU:T:2018:897, bod 51).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">133</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhá výtka musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K třetí výtce, vycházející z dostatečně závažného porušení práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na ochranu osobních údajů, jakož i svobody podnikání a práva na vlastnictví</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">134</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o třetí výtku, je třeba souhlasně s Radou uvést, že argumenty žalobce nejsou podloženy důkazy, a nesplňují tedy požadavky stanovené v čl. 76 písm. d) jednacího řádu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">135</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu musí žaloba obsahovat mimo jiné stručný popis žalobních důvodů. Na základě ustálené judikatury musí být navíc tento popis dostatečně jasný a přesný, aby žalovanému umožnil připravit si obranu a Tribunálu umožnil rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. K tomu, aby byla žaloba přípustná, je totiž třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby, a to za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti. Podle ustálené judikatury rovněž platí, že každý žalobní důvod, který není dostatečně popsán v návrhu na zahájení řízení, musí být považován za nepřípustný. Obdobné požadavky platí i pro výtky uváděné na podporu žalobního důvodu. Touto nepominutelnou podmínkou řízení se musí unijní soud zabývat i bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2016, Itálie v. Komise, T‑384/14, nezveřejněný, EU:T:2016:298, bod 38 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 12. února 2020, Kampete v. Rada, T‑164/18, nezveřejněný, EU:T:2020:54, bod 112).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">136</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci je přitom třeba uvést, že žalobce v žalobě pouze připomíná obsah uplatněných zásad, aniž předkládá jakýkoli důkaz na podporu existence závažných porušení práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na ochranu osobních údajů, jakož i svobody podnikání a práva na vlastnictví. Žalobce ostatně na jednání v odpověď na otázku položenou Tribunálem upřesnil, že otázky, kterými se zabýval v části věnované existenci nemajetkové újmy způsobené přijetím omezujících opatření vůči němu, nemohou být použity při prokazování existence dostatečně závažného porušení uvedených základních práv.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">137</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že žalobce právně dostačujícím způsobem neformuloval argument směřující k uplatnění údajného závažného porušení výše uvedených základních práv.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">138</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Třetí výtku je proto třeba odmítnout jako nepřípustnou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">139</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, že žalobu je třeba zamítnout v plném rozsahu, aniž je třeba zkoumat, zda jsou splněny ostatní podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">140</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">141</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mimoto podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">142</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch a Rada požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné žalobci uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou. Komise ponese vlastní náklady řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-185" title="page-24">
      Z těchto důvodů
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-186" title="page-24">
      TRIBUNÁL (první senát)
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-187" title="page-24">
      rozhodl takto:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žaloba se zčásti odmítá jako nepřípustná a zčásti zamítá jako neopodstatněná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naser Bateni ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <div class="signatures">
<p class="C77SignaturesComposition" id="para-191" title="page-24">
<span class="signatory">Kanninen</span>
<span class="signatory_separator"> </span>
<span class="signatory">Jaeger</span>
<span class="signatory_separator"> </span>
<span class="signatory">Porchia</span>
</p>
<p class="C77SignaturesAlinea" id="para-192" title="page-24">
<span class="signatory">Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. července 2021.</span>
</p>
<p class="C77Signatures" id="para-193" title="page-24">
<span class="signatory">Podpisy</span>
<span class="signatory">.</span>
</p>
</div>
    
    
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>) Jednací jazyk: němčina.</p>
</body>
</html>
