<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><DECISION.ECR xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.DECISION.ECR><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T‑235/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016TJ0235</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:413">EU:T:2017:413</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>4</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>4</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.DECISION.ECR><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170621">21. 6. 2017</DATE> – VĚC T‑235/16 [<HT TYPE="ITALIC">VÝŇATKY</HT>]</P><P>GP JOULE PV v. EUIPO– GREEN POWER TECHNOLOGIES (GPTECH)</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (sedmého senátu)</P><P><DATE ISO="20170621">21. června 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Ochranná známka Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Námitkové řízení</KEYWORD><KEYWORD>Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie GPTech</KEYWORD><KEYWORD>Starší slovní ochranné známky Evropské unie GP JOULE</KEYWORD><KEYWORD>Nepředložení důkazů o oprávnění podat námitky námitkovému oddělení</KEYWORD><KEYWORD>Předložení důkazů poprvé před odvolacím senátem</KEYWORD><KEYWORD>Nezohlednění</KEYWORD><KEYWORD>Posuzovací pravomoc odvolacího senátu</KEYWORD><KEYWORD>Okolnosti bránící zohlednění dalších nebo doplňkových důkazů</KEYWORD><KEYWORD>Článek 76 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009</KEYWORD><KEYWORD>Pravidlo 17 odst. 4, pravidlo 19 odst. 2, pravidlo 20 odst. 1 a pravidlo 50 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95</KEYWORD></INDEX><DECISION.ECR.INIT><P>Ve věci T‑235/16,</P></DECISION.ECR.INIT><P><HT TYPE="BOLD">GP Joule PV GmbH &amp; Co. KG</HT>, se sídlem v Reußenköge (Německo), zastoupená F. Döringem, advokátem,</P><P>žalobkyně,</P><P>proti</P><P><HT TYPE="BOLD">Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)</HT>, zastoupenému E. Zaera Cuadrado, jako zmocněnkyní,</P><P>žalovanému,</P><P>přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla</P><P><HT TYPE="BOLD">Green Power Technologies, SL</HT>, se sídlem v Bollullos de la Mitación (Španělsko),</P><P>jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne <DATE ISO="20160209">9. února 2016</DATE> (věc R 848/2015-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi GP Joule PV a Green Power Technologies,</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (sedmý senát),</P><P>ve složení V. Tomljenović, předsedkyně, A. Marcoulli a A. Kornezov (zpravodaj), soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20160510">10. května 2016</DATE>,</VISA><VISA>s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20160729">29. července 2016</DATE>,</VISA><VISA>s přihlédnutím ke změně složení senátů Tribunálu,</VISA><?PAGE NO="2"?><VISA>s přihlédnutím k novému přidělení věci sedmému senátu a novému soudci zpravodaji,</VISA><VISA>s ohledem na to, že hlavní účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od doručení sdělení o ukončení písemné části řízení nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.DECISION.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NOTE.ID="E0002"><P>Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.</P></NOTE></P></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>změnil napadené rozhodnutí a zamítl zápis přihlašované ochranné známky;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně, zrušil napadené rozhodnutí.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>EUIPO navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zamítl žalobu;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K návrhovým žádáním týkajícím se zrušení napadeného rozhodnutí</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Žalobkyně se na podporu návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí v podstatě dovolává dvou žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z nesprávného použití pravidel upravujících námitkové řízení a druhý z nesprávného použití pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009.</TXT><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného použití pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009</HT></P></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec nařízení č. 2868/95 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>[s]měřuje-li odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, omezí [odvolací] senát přezkum odvolání na skutečnosti a důkazy předložené ve lhůtách stanovených nebo určených námitkovým oddělením v souladu s nařízením a těmito pravidly, pokud se senát nedomnívá, že by měly být vzaty v úvahu další nebo doplňkové skutečnosti a důkazy podle čl. [76 odst. 2 nařízení č. 207/2009]<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Článek 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že EUIPO nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Nařízení č. 207/2009 výslovně stanoví, že odvolací senát má při přezkumu odvolání směřujícího proti rozhodnutí námitkového oddělení posuzovací pravomoc vyplývající z pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 ohledně rozhodnutí, zda je třeba vzít v úvahu další nebo doplňkové skutečnosti a důkazy, které nebyly předloženy ve lhůtách stanovených nebo určených námitkovým oddělením, či nikoli (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131003">3. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rintisch v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑122/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:628">EU:C:2013:628</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131003">3. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rintisch v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑120/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:638">EU:C:2013:638</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131003">3. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rintisch v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑121/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:639">EU:C:2013:639</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>V tomto ohledu již měl Soudní dvůr příležitost poukázat na to, že francouzské znění pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95 se odlišuje od španělského, německého a anglického znění v jedné podstatné skutečnosti. Zatímco posledně uvedená znění stanoví, že odvolací senát může zohlednit pouze <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>další nebo doplňkové<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> skutečnosti a důkazy, znění ve francouzském jazyce kvalifikuje tyto skutečnosti a důkazy jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>nové nebo dodatečné<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160721">21. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>EUIPO v. Grau Ferrer</NAME.CASE>,<NO.CASE>C‑597/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:579">EU:C:2016:579</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Soudní dvůr vycházel ze všeobecné systematiky a účelu právní úpravy, jejíž součástí je toto ustanovení, a zejména z čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, který představuje právní základ pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, a dospěl k závěru, že pokud v souvislosti s používáním ochranné známky nebyl ve lhůtě stanovené EUIPO předložen žádný důkaz, posledně uvedený úřad musí námitky zamítnout z úřední povinnosti. Naproti tomu pokud byly ve lhůtě stanovené EUIPO předloženy důkazy, je předložení dodatečných důkazů nadále možné (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160721">21. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>EUIPO v. Grau Ferrer</NAME.CASE>,<NO.CASE>C‑597/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:579">EU:C:2016:579</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>6 Soudní dvůr zdůraznil, že je třeba uplatnit tentýž výklad čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, pokud jde o důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany ochranné známky, neboť uvedené ustanovení obsahuje pravidlo, které má horizontální roli v systému uvedeného nařízení, jelikož se použije nezávisle na povaze dotyčného řízení. Z toho vyplývá, že pravidlo 50 nařízení č. 2868/95 nelze vykládat v tom smyslu, že rozšiřuje posuzovací pravomoci odvolacích senátů na nové důkazy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160721">21. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>EUIPO v. Grau Ferrer</NAME.CASE>,<NO.CASE>C‑597/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:579">EU:C:2016:579</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ale pouze na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>doplňkové<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> či <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>dodatečné<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> důkazy, které mají doplnit relevantní důkazy předložené ve stanovené lhůtě [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141211">11. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>CEDC International v. OHIM – Underberg (Tvar stébla trávy v lahvi)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑235/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:1058">EU:T:2014:1058</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Je tudíž třeba určit, zda prohlášení ze dne <DATE ISO="20150715">15. července 2015</DATE>, poprvé předložené před odvolacím senátem, lze považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>doplňkový<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> či <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>dodatečný<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> důkaz ve smyslu pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, v souladu s jejich výkladem uvedeným v judikatuře citované v bodech 41 až 44.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Je nesporné, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz o své oprávněnosti podle pravidla 19 odst. 2 nařízení č. 2868/95 ani ve stanovené lhůtě ani v žádném okamžiku během řízení před námitkovým oddělením, a to navzdory skutečnosti, jak bylo uvedeno v bodě 6 výše, že EUIPO žalobkyni jasně informoval, že musí předložit dokumenty prokazující jednak její postavení jako držitelky licence<?PAGE NO="4"?> a jednak skutečnost, že ji majitel starších ochranných známek oprávnil podat námitky. Kromě toho mezi účastníky řízení není sporu o tom, že udělení licence ke starším ochranným známkám nebylo zapsáno do rejstříku EUIPO podle článku 22 nařízení č. 207/2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Kromě toho informace obsažené v jejím vyjádření ze dne <DATE ISO="20150220">20. února 2015</DATE>, podle nichž je žalobkyně výlučnou držitelkou licence majitele starších ochranných známek, představují pouhé tvrzení, které není podloženo důkazem. Za těchto okolností nelze prohlášení ze dne <DATE ISO="20150715">15. července 2015</DATE> považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>doplňkový<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>dodatečný<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> důkaz, který má doplnit důkazy již předložené žalobkyní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Pokud jde o tvrzení žalobkyně, podle něhož její oprávnění podat námitky zcela zřejmě vyplývá ze skutečnosti, že její název je totožný s názvem obsaženým ve starších ochranných známkách, které jsou základem námitek, stačí společně s EUIPO uvést, že tato okolnost neumožňuje usoudit, že žalobkyně disponovala oprávněním. Pouhá skutečnost, že se označení zcela nebo zčásti shoduje s názvem podniku, může vyplývat z různých skutečností v obchodním styku a samozřejmě nemůže nahradit takový listinný důkaz, jako je licenční smlouva, prokazující jak postavení držitele licence, tak rozsah jeho práv. V tomto ohledu mohou být práva držitele licence předmětem různých omezení, zejména v souvislosti s výrobky a službami, na které se vztahuje dotčená licence, s územím, pro něž byla licence udělena a podmínkami týkajícími se oprávnění podat námitky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Odvolací senát tudíž správně rozhodl, že prohlášení ze dne <DATE ISO="20150715">15. července 2015</DATE> nelze považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>doplňkový<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>dodatečný<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> důkaz, a tudíž k němu nelze přihlédnout podle pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, v souladu s jejich výkladem uvedeným v judikatuře citované v bodech 41 až 44.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod žalobkyně proto musí být zamítnut jako neopodstatněný.</TXT><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (sedmý senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">GP Joule PV GmbH &amp; Co. KG se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.DECISION.ECR><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Tomljenović</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Marcoulli</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Kornezov</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20170621">21. června 2017</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></DECISION.ECR>