23V bodě 96 odůvodnění napadeného nařízení Komise zdůrazňuje, že při šetření nebyly zjištěny žádné praktiky překládky výrobků čínského původu prostřednictvím pákistánské společnosti a v bodech 98 a 99 odůvodnění uvedeného nařízení uvádí rozpory, které odhalila v průběhu stejného šetření a jsou uvedeny v bodech 13 a 15 výše. Body 100 a 101 odůvodnění napadeného nařízení Komise dále věnuje otázce důkazní hodnoty osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jakož i podílu surovin pocházejících z Číny používaných k výrobě dílů jízdních kol na Srí Lance. Tyto body odůvodnění zní následovně:(100)Po poskytnutí informací [Po sdělení závěrů] [žalobkyně] vyjádřila nesouhlas s hodnocením Komise, že formuláře A/osvědčení o původu [osvědčení o původu zboží na tiskopise A], předložené k součástem jízdních kol nakoupeným ze Srí Lanky, nelze považovat za dostatečný důkaz k prokázání původu součástí jízdních kol. [Žalobkyně] tvrdila, že výkazy nákladů byly připraveny společností účetních expertů a že dovozci by se měli moci spolehnout na formuláře A/osvědčení o původu [osvědčení o původu zboží na tiskopise A] vydané ministerstvem obchodu Srí Lanky. [Žalobkyně] potvrdila, že výkazy nákladů nejsou podloženy skutečnými výrobními náklady pro součásti, ale vycházejí z pouhých odhadů budoucích nákladů platných po dobu přibližně jednoho roku. Kromě toho [žalobkyně] tvrdila, že čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení není pravidlem původu, a že jej tedy nelze použít pro posouzení původu součástí jízdních kol nakupovaných ze Srí Lanky.(101)Jak je objasněno v 98. bodě odůvodnění, formuláře A/osvědčení o původu [osvědčení o původu zboží na tiskopise A] nebyly považovány za dostatečné důkazy k prokázání původu součástí jízdních kol nakoupených ze Srí Lanky, jelikož nebyly vydány na základě skutečných výrobních nákladů, ale vycházely z odhadů budoucích výrobních nákladů, což neposkytuje žádnou záruku, že součásti jízdních kol byly skutečně vyrobeny s předpokládanými náklady. Kromě toho je třeba upřesnit, že Komise nezpochybňuje samotnou metodiku vydávání formulářů A/osvědčení o původu [osvědčení o původu zboží na tiskopise A] na Srí Lance, což není předmětem tohoto šetření, ale pouze posuzuje, zda jsou podmínky stanovené v čl. 13 odst. 2 základního nařízení v daném případě splněny. Za těchto okolností vzhledem k tomu, že čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení skutečně jako takový není pravidlem původu, se Komise oprávněně domnívala, že jelikož více než 60 % těchto součástí bylo vyrobeno ze surovin pocházejících z Číny a přidaná hodnota byla nižší než 25 % výrobních nákladů, mohla dospět k závěru, že tyto součásti pocházejí z Číny. Všechna výše uvedená tvrzení byla proto zamítnuta.