<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-123/18 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0123</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:173">EU:C:2019:173</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Pitruzzelly – věc C‑123/18 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">HTTS v. Rada</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Giovanniho Pitruzzelly</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190305">5. března 2019</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑123/18 P</HT></P><P>HTTS Hanseatic Trade Trust &amp; Shipping GmbH</P><P>proti</P><P>Radě Evropské unie</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na náhradu škody</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření přijatá vůči Íránu</KEYWORD><KEYWORD>Náhrada škody údajně vzniklé navrhovatelce v důsledku zařazení jejího jména na seznam osob a subjektů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>dostatečně závažné porušení práva Unie<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Povinnost uvést odůvodnění</KEYWORD><KEYWORD>Účinná soudní ochrana</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Navrhovatelka, společnost HTTS Hanseatic Trade Trust &amp; Shipping GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>HTTS<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), se domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE>, HTTS v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>T‑692/15, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:890">EU:T:2017:890</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kterým byla zamítnuta její žaloba na mimosmluvní odpovědnost Unie, v níž společnost HTTS tvrdila, že jí vznikla újma v důsledku jednání přičitatelného Radě Evropské unie v návaznosti na zařazení jejího jména jednak do přílohy V nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne <DATE ISO="20070419">19. dubna 2007</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="195" PAGE.FIRST="25" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 195, s. 25</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a to na základě prováděcího nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE>, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="103" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 103, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, a jednak do přílohy VIII nařízení č. 961/2010, a to na základě nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne <DATE ISO="20101025">25. října 2010</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a zrušení nařízení č. 423/2007<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="281" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 281, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>sporná opatření<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Z bodu 1 a následujících napadeného rozsudku plyne, že HTTS je společností založenou podle německého práva v březnu 2009, jejímž jednatelem je p. Bateni a která vykonává činnosti zástupce rejdařské společnosti a technické správy plavidel. Projednávaná věc zapadá do rámce omezujících opatření zavedených za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku, aby ukončila jaderné činnosti představující riziko šíření a vývoj nosičů jaderných zbraní. Konkrétně patří k věcem souvisejícím s opatřeními, která byla přijata proti společnosti námořní přepravy Islamic Republic of Iran Shipping Lines (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>IRISL<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), jakož i proti fyzickým či právnickým osobám údajně spojeným s touto společností, mezi kterými je podle Rady také HTTS a další dvě společnosti námořní přepravy, Hafize Darya Shipping Lines (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>HDSL<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>) a Safiran Pyam Darya Shipping Lines (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>SAPID<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>K prvnímu zařazení jména společnosti HTTS na seznamy došlo dne <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE> po vstupu v platnost prováděcího nařízení č. 668/2010, a to z důvodu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>jedná jménem společnosti HDSL v Evropě<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Toto zařazení na seznamy nebylo předmětem žaloby na neplatnost. Zařazení jména HTTS nařízením č. 961/2010 z důvodu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>je ovládaná společností IRISL nebo jedná jejím jménem<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, bylo naproti tomu napadeno uvedenou společností a zrušeno Tribunálem. Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20111207">7. prosince 2011</DATE>, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑562/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:716">EU:T:2011:716</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, totiž Tribunál zrušil nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se týkalo navrhovatelky, s účinkem od <DATE ISO="20120207">7. února 2012</DATE>, s cílem umožnit Radě, aby v mezidobí případně doplnila odůvodnění opětovného zařazení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Po vynesení tohoto rozsudku bylo jméno společnosti HTTS předmětem následných zařazení ze strany Rady, která navrhovatelka ve všech případech napadla a která byla nakonec všechna zrušena Tribunálem v rozsudku ze dne <DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE>, HTTS v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑128/12 a T‑182/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:312">EU:T:2013:312</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a v rozsudku ze dne <DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE>, HTTS a Bateni v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑45/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:650">EU:T:2015:650</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <DATE ISO="20130916">16. září 2013</DATE>, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑489/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:453">EU:T:2013:453</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, Tribunál zrušil rovněž zařazení jména společnosti IRISL a dalších námořních společností, včetně společností HDSL a SAPID, na seznamy, které se jich týkaly, protože skutečnosti uváděné Radou neodůvodňovaly zařazení společnosti IRISL na seznamy a následně nemohly ani odůvodnit přijetí a zachování omezujících opatření proti ostatním námořním společnostem, které byly zařazeny na seznamy z důvodu jejich propojení se společností IRISL.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podáním ze dne <DATE ISO="20150723">23. července 2015</DATE> zaslala navrhovatelka Radě žádost o náhradu újmy, kterou údajně utrpěla v důsledku původního i následujících zařazení jejího jména na seznamy osob spojených s činností společnosti IRISL. V této žádosti o náhradu újmy navrhovatelka tvrdila, že má právo na náhradu majetkové i nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla nejen z důvodu zařazení na seznamy podle prováděcího nařízení č. 668/2010 a nařízení č. 961/2010, ale také z důvodu pozdějších zařazení a znovuzařazení. Dopisem ze dne <DATE ISO="20151016">16. října 2015</DATE> Rada tuto žádost zamítla.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20151125">25. listopadu 2015</DATE> podala společnost HTTS žalobu na základě článku 268 SFEU směřující k náhradě újmy, která jí údajně vznikla z toho důvodu, že její jméno bylo zařazeno do přílohy V nařízení č. 423/2007, ve znění prováděcího nařízení č. 668/2010, a do přílohy VIII nařízení č. 961/2010.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Tribunál rozhodl ve věci samé, aniž se vyjádřil k názoru uvedenému v duplice Rady, že žaloba je nepřípustná z důvodu uplynutí promlčecí lhůty stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz body 21 až 26 napadeného rozsudku. Viz rovněž bod 92 uvedeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Pokud jde o věc samou, Tribunál před svou analýzou učinil několik úvodních poznámek týkajících se kritérií vytyčených judikaturou pro posouzení protiprávnosti v rámci žaloby na náhradu škody. Poté Tribunál postupně zamítl oba žalobní důvody uvedené společností HTTS k prokázání existence dostatečně závažného porušení unijního práva, tedy žalobní důvod vycházející z porušení hmotněprávních podmínek zařazení na seznamy a žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění. V rámci zamítnutí těchto dvou žalobních důvodů Tribunál dospěl k závěru, že nedošlo k dostatečně závažnému porušení unijního práva, a proto zamítl žalobu, aniž zkoumal, zda jsou splněny ostatní podmínky vzniku odpovědnosti Unie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Společnost HTTS podala dne <DATE ISO="20180213">13. února 2018</DATE> proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek. Ve svých návrhových žádáních navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek; aby uložil Radě povinnost zaplatit částku <FT TYPE="DECIMAL">2516221,50</FT> eura jako náhradu majetkové a nemajetkové újmy, a úroky z prodlení podle úrokové sazby, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body, a to ode dne <DATE ISO="20151017">17. října 2015</DATE> až do úplného zaplacení náhrady škody; a aby uložil Radě náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ve své kasační odpovědi Rada navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl; a podpůrně, aby vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí; ještě podpůrněji, aby zamítl žalobu; a aby společnosti HTTS uložil náhradu veškerých nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Evropská komise, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu Rady v řízení před Tribunálem, navrhuje zamítnout kasační opravný prostředek v plném rozsahu; podpůrně navrhuje zamítnout žalobu a uložit navrhovatelce náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Společnost HTTS, Rada a Komise přednesly ústní vyjádření na jednání, které se konalo před Soudním dvorem dne <DATE ISO="20181126">26. listopadu 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka čtyři důvody. V souladu s žádostí Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na první důvod kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Shrnutí argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Společnost HTTS v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil v bodech 49 a následujících napadeného rozsudku nesprávného právního posouzení tím, že při posuzování existence dostatečně závažného porušení unijního práva zohlednil informace a důkazy, které Rada neměla k dispozici ke dni zahájení sporného jednání a které posledně zmíněná uplatnila <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> až po několika letech od uvedeného jednání. Společnost HTTS uvádí, že Tribunál za účelem posouzení existence uvedeného porušení nemohl vycházet z časového okamžiku následujícího až po přijetí sporných opatření. Podle jejího názoru následné změny nebo nové informace či důkazy, které ve skutečnosti nevedly k přijetí sporných opatření, nemohou odůvodnit jednání Rady <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT>. Společnost HTTS dále tvrdí, že Tribunál nemohl z pravidla stanovícího lhůtu, ve které musí být podána žaloba na náhradu škody, vyvodit, že jednání orgánu musí být analyzováno s ohledem na události, k nimž případně došlo v období mezi uvedeným jednáním a podáním žaloby. Dodává, že specifičnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) nemůže vést k vyloučení jakékoliv odpovědnosti Rady v případě závažného a zjevného porušení unijního práva, protože zásada právního státu musí mít přednost rovněž při přijímání omezujících opatření. Tribunál se k tomu, aby dospěl k závěru o neexistenci zjevně závažného porušení unijního práva, nemůže opírat ani o skutečnost, že zrušení nařízení č. 961/2010, o němž rozhodl Tribunál, nebylo doprovázeno okamžitými účinky, a to tím spíše, že opatření přijatá Radou v návaznosti na toto zrušení byla rovněž prohlášena za protiprávní. Z rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vyplývá, že to, že Rada porušila svou povinnost poskytnout informace týkající se rozhodnutí o zařazení na seznamy nebo důkazy dokládající důvody omezujících opatření, je samo o sobě<?PAGE NO="4"?> dostatečně závažným porušením právního pravidla, které nelze napravit až o několik let později. Společnost HTTS tvrdí, že Tribunál měl rovněž zohlednit tvrzení Rady v rámci věcí T‑128/12 a T‑182/12<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>HTTS v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑128/12 a T‑182/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:312">EU:T:2013:312</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, z nichž vyplývá, že na začátku roku 2012 Rada neměla informace nezbytné k zařazení navrhovatelky na seznamy. Tribunál tedy nemohl vzít v úvahu důvody a důkazní prostředky, které Rada uvedla na svoji obranu v rámci řízení o žalobě na náhradu škody, která u něj byla podána.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Rada v zásadě tvrdí, že Tribunál mohl právem rozhodnout, že se Rada mohla dovolávat skutečností, které nastaly po vytýkaném jednání a před podáním žaloby. Nejde o to, aby se Rada mohla <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> zprostit své případné odpovědnosti, ale o to, aby mohla zpochybnit kvalifikaci protiprávního jednání jako dostatečně závažného porušení, které může zakládat nárok na náhradu škody. Z analýzy Tribunálu nevyplývá, že unijní orgány nelze povolávat k odpovědnosti, jednají-li v oblasti SZBP. Jakákoli protiprávnost konstatovaná Tribunálem v rámci řízení o žalobě na neplatnost nestačí k tomu, aby šlo o zjevně závažné porušení unijního práva v rámci řízení o žalobě na náhradu škody, a Tribunál mohl při stanovení toho, zda se jedná o takové porušení, zohlednit zvláštní okolnosti spočívající ve skutečnosti, že tato opatření byla přijata při provádění rozhodnutí SZBP. Stejně tak se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že ačkoli konstatoval protiprávnost omezujících opatření, která postihovala navrhovatelku, ve věci T‑562/10<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111207">7. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>HTTS v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑562/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:716">EU:T:2011:716</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění, nebylo vyloučeno, že taková opatření mohou být v projednávaném případě odůvodněná, když rozhodl o odložení časových účinků zrušení tak, aby Rada mohla případně přijmout nová legální omezující opatření vůči společnosti HTTS. Co se týče toho, že v napadeném rozsudku nebyla zohledněna judikatura Safa Nicu Sepahan v. Rada, tyto dvě věci nejsou srovnatelné, protože citovaná judikatura se týká chybějících materiálních důkazů, zatímco v projednávané věci jsou předmětem diskuze výkon a rozsah posuzovací pravomoci Rady. V každém případě z rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vyplývá, že právní norma, která musela být zjevně porušena, poskytuje ochranu pouze v případě, že nejsou splněny hmotněprávní podmínky pro její použití. Vzhledem k tomu, že existovaly dostatečné indicie k určení toho, že tyto hmotněprávní podmínky byly splněny, zásada ochrany individuálních práv se nepoužije. Dodržování věcných kritérií tedy může být doloženo až po přijetí příslušného právního aktu. Rada rovněž připomíná, že podmínky uplatnění mimosmluvní odpovědnosti Unie vycházejí z vyvažování mezi ochranou zájmu poškozeného a nutností umožnit řádné fungování orgánů. Přitom by nebylo odůvodněné poskytnout náhradu škody osobě, u níž skutkové okolnosti, které vyšly najevo až po přijetí aktů prohlášených za protiprávní, potvrdily vytýkané jednání předcházející přijetí uvedených aktů. Skutková zjištění prokazují vazby mezi společnostmi HTTS, HDSL, SAPID a IRISL. Za těchto podmínek nelze dospět k závěru, že došlo k závažnému porušení unijního práva ze strany Rady, pouze z toho důvodu, že Rada do té doby neměla k dispozici dostatečné důkazy. Rada proto navrhuje, aby byl první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Komise v podstatě souhlasí s argumenty Rady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Možnost jednotlivců podat u unijních soudů žalobu zakládající se na mimosmluvní odpovědnosti Unie vychází z myšlenky, že Unie je unií práva, a představuje konečný stupeň pro ochranu jednotlivců před jednáním přičitatelným unijním orgánům, pokud vedlo ke vzniku škody<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Unie založená na zcela úplné vládě práva vyžaduje, aby v případě, že Rada jedná v rámci SZPB a následně přijme omezující opatření, nebyla imunní vůči možnosti vzniku její odpovědnosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr připomněl podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie. První podmínkou – která je jako jediná předmětem debaty v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku – je existence dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznání práv jednotlivcům<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. K takovému porušení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>dojde, překročí-li dotyčný orgán <HT TYPE="ITALIC">zjevně a závažným způsobem</HT> meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc, přičemž skutečnosti, ke kterým je třeba v tomto ohledu přihlédnout, jsou zejména stupeň jasnosti a přesnosti porušeného pravidla, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který toto pravidlo ponechává unijnímu orgánu<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Porušení unijního práva se zdá být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>v každém případě zjevně závažné, jestliže přetrvávalo i přes vyhlášení rozsudku určujícího vytýkané nesplnění povinnosti, rozsudku v řízení o předběžné otázce nebo i přes ustálenou judikaturu Soudního dvora v dané oblasti, z nichž vyplývá protiprávní povaha dotčeného jednání<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Z tohoto požadavku dostatečně závažného porušení plyne, že jakékoli protiprávní jednání orgánu Unie nutně nezakládá právo na náhradu škody. Jak totiž zdůrazňuje Rada, z klasické judikatury Soudního dvora, tak jak je formulovaná, vyplývá vyvažování zájmů jednotlivců, které musí být chráněny před závažným protiprávním jednáním orgánů, a nezbytného prostoru pro uvážení, jež musí být přiznán orgánům, aby nebyla paralyzována jejich činnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Tento požadavek platí zejména v oblasti SZBP obecně a zejména v oblasti omezujících opatření, v níž je činnost orgánů obecně charakterizována potřebou jednat rychle na základě útržkovitých informací, které často nejsou k dispozici přímo Radě. Potíže, s nimiž se potýká Rada, pokud jde o dostupnost informací a důkazů, vedou k tomu, že musí přistoupit k nutně složitému a obtížnému <HT TYPE="ITALIC">posouzení rizika</HT>. Případný vznik odpovědnosti Unie z důvodu jednání Rady při přijímání omezujících opatření by proto neměl ohrozit účast Unie na zachování světového řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Zdá se však, že takové riziko ohrožení je vyloučené. Zaprvé tři podmínky<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Pro připomenutí, existence dostatečně závažného porušení pravidla unijního práva, které přiznává práva jednotlivcům, existence újmy a přímé příčinné souvislosti mezi uvedeným porušením a újmou: viz bod 29 napadeného rozsudku. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000704">4. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Bergaderm a Goupil v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑352/98 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:361">EU:C:2000:361</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, které musí být kumulativně splněny pro to, aby byl uznán nárok na náhradu škody, jsou obzvláště přísné. Zadruhé Soudní dvůr již uznal možnost zohlednit složitost řešených situací pro účely posouzení otázky, zda bylo tvrzené porušení unijního práva dostatečně závažné<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000704">4. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Bergaderm a Goupil v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑352/98 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:361">EU:C:2000:361</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070419">19. dubna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Holcim (Německo) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑282/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:226">EU:C:2007:226</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Schneider Electric</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑440/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:459">EU:C:2009:459</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0160">160</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Kromě toho z rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> jasně vyplývá, že Soudní dvůr uplatnil tradiční podmínky týkající se vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie v souvislosti s omezujícími opatřeními přijatými v rámci boje proti šíření jaderných zbraní v Íránu a neposílil své požadavky s ohledem na oblast činnosti dotyčného orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Je tedy třeba konstatovat, že z napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál při posuzování, zda jde o dostatečně závažné porušení unijního práva, zkoumal, zda k nesplnění povinnosti vytýkanému Radě došlo nejen zjevným a závažným způsobem, jak požaduje ustálená judikatura, ale rovněž způsobem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>zjevným a neomluvitelným<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, přičemž odkázal na judikaturu Tribunálu, kterou Soudní dvůr, pokud je mi známo, nikdy nepotvrdil<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz bod 31 napadeného rozsudku. Viz také bod 46 tohoto rozsudku.</P></NOTE>. Použití zesíleného testu v případě omezujících opatření však nemá žádnou oporu v nejnovější judikatuře Soudního dvora, jak jsem uvedl výše. Kromě toho, Tribunál sice<?PAGE NO="6"?> připomíná, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>je širší cíl zachování míru a mezinárodní bezpečnosti takové povahy, že zdůvodňuje i významné negativní následky pro určité hospodářské subjekty vyplývající z rozhodnutí provádějících akty přijaté Unií s cílem dosažení tohoto základního cíle<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Bod 45 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, avšak tyto následky jsou oprávněné pouze tehdy, jsou-li výsledkem legální akce Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pochybuji proto o tom, že z tohoto zjištění lze vyvodit jakékoli poučení, pokud musí být rozhodnuto, zda se jedná či nejedná o dostatečně závažné porušení unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že klasická judikatura vyžaduje, aby bylo posouzeno, zda vytýkané chování představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>zjevné a závažné porušení<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, Tribunál se tedy zabýval závažným a neomluvitelným porušením povinnosti. Přitom zohlednění informací, které Rada neměla k dispozici v okamžiku přijetí sporných opatření, je projevem důsledků změny paradigmatu skryté v tomto pouze sémantickém posunu, neboť se zdá, že takové zohlednění spadá do přezkumu <HT TYPE="ITALIC">omluvitelnosti</HT> jednání dotčeného orgánu. Příznakem nesprávného právního posouzení, které – jak ukážu v tomto stanovisku – zkresluje, a tedy zpochybňuje analýzu Tribunálu, je tedy to, jak Tribunál zacházel s pojmem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>dostatečně závažné porušení<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Kromě toho právní základ možnosti Rady uplatnit další důkazy z doby následující po sporném aktu – a tedy možnosti omluvit <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> vytýkané jednání – nemůže vyplývat, jak tvrdí Tribunál v bodě 49 napadeného rozsudku, ani z toho, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>na rozdíl od žaloby na neplatnost může být žaloba na určení mimosmluvní odpovědnosti podána ve lhůtě pěti let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se […] škoda zakládá<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Tím, že Tribunál uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>orgán, vůči němuž je uplatňována mimosmluvní odpovědnost, [je] v zásadě oprávněn dovolávat se na svou obranu všech relevantních skutečností, které nastaly před podáním žaloby na náhradu škody vůči danému orgánu, ve výše uvedené lhůtě, stejně jako může žalobce doložit rozsah a význam škody pomocí důkazních prostředků z doby po vzniku škody<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Bod 49 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, se dopustil nesprávného právního posouzení a zjevně zaměnil dvě různé časové perspektivy, do nichž spadají dvě rovněž odlišné podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie. Za účelem určení, zda se jedná o dostatečně závažné porušení unijního práva, musí totiž soud posoudit jednání orgánu v době přijetí sporného aktu – v projednávaném případě individuálních rozhodnutí, kterými byla vůči společnosti HTTS v roce 2010 uložena omezující opatření. Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> neuvedl opak, když konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>povinnost Rady, aby v případě zpochybnění předložila informace a důkazy, kterými jsou podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření […], <HT TYPE="ITALIC">již v době přijetí sporných ustanovení</HT> vyplývala z ustálené judikatury<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Dostatečně závažné porušení musí být chápáno jako pojem ustrnulý v konkrétním časovém okamžiku, v němž došlo k vytýkanému jednání. Kromě toho stále v kontextu ve věci C‑45/15 P sama Rada zřejmě sdílela takové statické pojetí dostatečně závažného porušení, neboť uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>judikatura, podle které je jejím úkolem, aby v případě zpochybnění předložila informace a důkazy, kterými jsou podloženy důvody pro přijetí omezujících opatření […], nebyla v <HT TYPE="ITALIC">době přijetí</HT> prvních sporných ustanovení ještě jednoznačně ustálená<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Naopak škoda, která nutně vznikne až po<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Škoda může být rovněž souběžná se škodnou skutečností nebo ji může bezprostředně následovat, ale již pojmově nemůže vzniknout dříve.</P></NOTE> škodné skutečnosti, se může vyvíjet – v zásadě ve smyslu zhoršování – v průběhu času a představuje dynamickou složku triptychu mimosmluvní odpovědnosti Unie. Je tedy logické, že účastník, který má za to, že utrpěl újmu v důsledku jednání orgánu, musí mít možnost se dovolávat okolností, k nimž došlo až po škodné skutečnosti – dostatečně závažné porušení – k tomu, aby potvrdil existenci uvedené újmy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl, jsem zcela ochoten připustit, že činnost Rady v oblasti omezujících opatření podléhá zvláštním omezením a že tato omezení by měla být náležitě zohledněna při posuzování otázky, zda je namístě založit mimosmluvní odpovědnost Unie. Ze spisu nicméně nevyplývá, že Rada v konkrétním případě zařazení HTTS na seznamy prostřednictvím sporných opatření čelila těmto omezením, a je v každém případě na Radě, aby vysvětlila složitost situace, které musela čelit <HT TYPE="ITALIC">v okamžiku přijetí</HT> omezujících opatření, aby ji unijní soud mohl případně zohlednit při určení toho, zda vytýkané jednání představuje dostatečně závažné porušení unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Obecný závěr, k němuž Tribunál dospěl v bodě 51 napadeného rozsudku, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>pokud by důkazy předložené dotčeným orgánem byly v rámci žaloby na náhradu škody považovány za neúčinné, když tento orgán […] přistoupil […] k přijetí dotčeného opatření spočívajícího ve zmrazení finančních prostředků, představovalo by to vážnou překážku účinnému výkonu pravomocí svěřených Smlouvami v oblasti SZBP orgánům Unie tím, že na podporu provádění této politiky jim stanoví přijímání nezbytných omezujících opatření<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, se mi zdá přinejmenším znepokojující a v žádném případě nemůže Radu zprostit povinnosti důkladně zvážit takové riziko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že Tribunál tím, že za dostatečně závažné porušení považoval pouze zjevné a neomluvitelné porušení povinnosti a posuzoval vytýkané jednání ve světle informací a důkazů uplatněných až po přijetí sporných opatření, zkreslil přezkum, který měl provést, a jeho odůvodnění bylo postiženo nesprávným právním posouzením. Za těchto podmínek je tedy třeba vyhovět prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>K tomu bych chtěl uvést ještě několik úvah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Kladu si otázku, v jakém rozsahu Tribunál tím, že souhlasil s tím, že se Rada mohla opírat o tyto informace a důkazy získané po projevu vytýkaného jednání, nemohl rovněž, aniž tím vyvolal námitku dvojího standardu, zohlednit, jak tvrdí společnost HTTS, události, které společnost HTTS ovlivnily po roce 2010. V tomto ohledu přitom podotýkám, že nařízení č. 961/2010 bylo Tribunálem v rozsudku ze dne <DATE ISO="20111207">7. prosince 2011</DATE>, HTTS v. Rada, v části, v níž se jí týkalo, zrušeno z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑562/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:716">EU:T:2011:716</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Tribunál nicméně nevyloučil, že zařazení může být věcně podložené, a proto se rozhodl zachovat účinky protiprávního nařízení ještě dva měsíce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111207">7. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>HTTS v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑562/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:716">EU:T:2011:716</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Dne <DATE ISO="20120323">23. března 2012</DATE> nařízení (EU) č. 267/2012<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20120323">23. března 2012</DATE> o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="088" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 88, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> zrušilo nařízení č. 961/2010, do kterého byla HTTS opětovně zařazena prováděcím nařízením (EU) č. 54/2012<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Prováděcí nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20120123">23. ledna 2012</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 961/2010 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="019" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 19, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, ale zachovalo zařazení společnosti HTTS ze stejných důvodů jako prováděcí nařízení č. 54/2012. Tribunál zrušil s účinností od <DATE ISO="20130822">22. srpna 2013</DATE> toto zachování zařazení ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE>, HTTS v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑128/12 a T‑182/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:312">EU:T:2013:312</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, přičemž vytkl Radě to, že neměla k dispozici konkrétní důkazy a že se dopustila zjevně nesprávného posouzení. Dne <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE> přistoupila Rada k opětovnému zařazení společnosti HTTS na seznamy přijetím prováděcího nařízení (EU) č. 1154/2013<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Prováděcí nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20131115">15. listopadu 2013</DATE>, kterým se provádí nařízení č. 267/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="306" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 306, s. 3</REF.DOC.OJ>). Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>HTTS a Bateni v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑45/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:650">EU:T:2015:650</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. Toto prováděcí nařízení Tribunál ve vztahu k navrhovatelce zrušil kvůli neopodstatněnosti zařazení. Při rozhodování o návrhu Rady na zachování časových účinků zrušeného aktu Tribunál tento návrh zamítl zejména z toho důvodu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>způsob, jakým Rada zacházela se spisy žalobců na administrativní úrovni, představuje nedostatek řádné péče<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>HTTS a Bateni v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑45/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:650">EU:T:2015:650</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tribunál upozornil na skutečnost, že se tehdy jednalo o třetí navazující zrušovací rozsudek týkající se společnosti HTTS<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE> <NAME.CASE>HTTS a Bateni v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑45/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:650">EU:T:2015:650</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). K tomuto dni byla zařazení společností IRISL, HDSL a SAPID na seznamy rovněž zrušena: viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>HTTS a Bateni v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑45/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:650">EU:T:2015:650</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.<?PAGE NO="8"?> Tento poslední rozsudek je ze dne <DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE> a žaloba na náhradu škody podaná k Tribunálu společností HTTS je ze dne <DATE ISO="20151125">25. listopadu 2015</DATE>, takže tři zrušující rozsudky Tribunálu a konečné zjištění nedostatku řádné péče ze strany Rady by stejně dobře mohly představovat důkazy podporující existenci zjevného a závažného nesplnění povinnosti Radou již v případě prvního zařazení na seznamy prostřednictvím sporných opatření, pokud by logika, kterou se Tribunál řídil v napadeném rozsudku, byla uplatněna rovněž ve prospěch navrhovatelky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek přiznávám, že mi činilo určité potíže uvést do souladu úvahy Tribunálu uvedené v bodech 46 a následujících napadeného rozsudku – v nichž Tribunál přiznává Radě možnost použít informace a důkazy, které neměla k dispozici ke dni vytýkaného jednání, k odražení výtky dostatečně závažného porušení unijního práva – s bodem 73 téhož rozsudku – v němž Tribunál rozhodl, že jednání Rady po <DATE ISO="20120123">23. lednu 2012</DATE> postrádá relevanci při rozhodování, zda Rada porušila dostatečně závažným způsobem účinnou soudní ochranu navrhovatelky z důvodu, že předmětem sporu nebyla žádost o náhradu škody, kterou údajně utrpěla společnost HTTS v důsledku opětovného zařazení na seznamy v návaznosti na rozsudky ze dne <DATE ISO="20111207">7. prosince 2011</DATE>, HTTS v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑562/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:716">EU:T:2011:716</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a ze dne <DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE>, HTTS v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑128/12 a T‑182/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:312">EU:T:2013:312</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, ale pouze náhrada škody, která jí údajně vznikla v období od <DATE ISO="20100726">26. července 2010</DATE> do <DATE ISO="20120123">23. ledna 2012</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Konečně souhlasím s Tribunálem, že žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody představují samostatné procesní prostředky a případné zrušení aktu nepředstavuje dostatečný důkaz o dostatečně závažném porušení unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz bod 48 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. V konkrétním případě, který je nyní předmětem přezkumu Soudního dvora, si však kladu otázku, zda by takováto samostatnost mohla zajít až tak daleko, že by bylo <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> přezkoumáno zjištění, které vedlo ke zrušení. Jinak řečeno, zatímco ve věci T‑562/10 Tribunál zrušil jedno ze dvou sporných opatření z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění, zdá se, že Radě bylo v rámci žaloby na náhradu škody umožněno <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> zhojit původní protiprávnost způsobem, který v konečném důsledku neutralizuje účinky zrušení za účelem náhrady škody. Nejde již jen o ověření, zda protiprávnost zjištěná v rámci řízení o žalobě na neplatnost představuje dostatečně závažné porušení unijního práva, nýbrž o přezkoumání samotného zjištění této protiprávnosti, které by se tedy mohlo v rámci řízení o žalobě na náhradu škody <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>vytratit<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>. Přitom i v případě neexistence závažných obtíží, kterých se dovolává Rada, a rizika narušení účinnosti SZBP<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Sám Tribunál patrně již nevěří tomu, že v případě společnosti HTTS takové obtíže nebo taková rizika existují: viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE> <NAME.CASE>HTTS a Bateni v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑45/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:650">EU:T:2015:650</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> si rovněž kladu otázku, zda v případě, že by v oblasti omezujících opatření byl Radě vyslán signál, že bez ohledu na podmínky jejího protiprávního jednání, bude vždy mít možnost odůvodnit <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT> své akty, by nedošlo k vychýlení váhy ve prospěch tohoto orgánu na úkor práv jednotlivců<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Pro úplnost připomínám, že v okamžiku přezkumu legality kvazitrestního rozhodnutí Komise spadajícího do oblasti, v níž unijní soud vykonává plný a neomezený přezkum, může unijní soud z důvodu dodržování práv obhajoby přijmout důkazy, o nichž Komise v okamžiku přijetí svého rozhodnutí nevěděla. Tato možnost je však velmi omezená a lze ji využít pouze ve prospěch osob, které se chtějí bránit proti jednání orgánu, a nikoli naopak. Pro ilustraci viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Galp Energía España a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑603/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:38">EU:C:2016:38</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> a nebylo by s to podpořit politiku preventivního zařazování na seznamy bez skutečných nebo vážných důvodů, jelikož pouze takové jednání, které je nejen <HT TYPE="ITALIC">závažné</HT>, ale <HT TYPE="ITALIC">velmi závažné</HT>, by mohlo vést jak ke zrušení aktu, tak ke vzniku odpovědnosti Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Přistupme nyní k posouzení ostatních důvodů kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K ostatním důvodům kasačního opravného prostředku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Jak bylo předestřeno<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz bod 14 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, analýza těchto důvodů kasačního opravného prostředku bude rychlejší, a to tím spíše, že jejich posouzení je pokračováním analýzy prvního důvodu kasačního opravného prostředku a nesprávného právního posouzení, které v rámci něho bylo zjištěno.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K druhému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál měl za to, že posouzení Rady týkající se toho, že společnost HTTS musí být považována za společnost vlastněnou nebo ovládanou společností IRISL, nepředstavuje v žádném případě závažné a neomluvitelné porušení nebo zjevně nesprávné posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Shrnutí argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Výtky navrhovatelky v zásadě směřují proti bodům 56 až 63 napadeného rozsudku. Tribunál se podle ní dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 56 uvedl, že postavení společnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>vlastněné či ovládané jiným subjektem<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, na jehož základě se na navrhovatelku vztahovala sporná opatření, musí být posouzeno mimo všechny úvahy týkající se vlastnických vazeb. Společnost HTTS dále Tribunálu vytýká, že dovodil, že informace předložené Radou <HT TYPE="ITALIC">a posteriori</HT> se ukázaly být dostatečnými vodítky k tomu, aby za pravděpodobnou byla považována skutečnost, že navrhovatelka je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>ovládaná společností IRISL anebo jedná jejím jménem<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Společnost HTTS dále vytýká Tribunálu, že nezohlednil následný vývoj v judikatuře týkající se zejména zařazení společnosti IRISL na seznamy, ačkoli zároveň vycházel z informací poskytnutých Radou až po přijetí sporných opatření, na základě nichž došel k závěru o neexistenci dostatečně závažného porušení unijního práva. Kromě toho sporná opatření neumožňují, aby na seznamy byl zařazen subjekt, který pouze jednal jménem společnosti IRISL.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Rada navrhuje zamítnutí druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Společnost HTTS se podle ní dopustila nesprávného výkladu bodu 56 napadeného rozsudku, jelikož Tribunál neshledal, že vlastnické vazby nehrály žádnou roli v okamžiku posuzování toho, zda byla splněna věcná kritéria zařazení na seznamy. Pokud jde o to, že Tribunál zohlednil informace předložené až po přijetí sporných opatření, které jej vedly k závěru, že společnost HTTS mohla být hodnověrně považována za subjekt ovládaný společností IRISL nebo jednající jejím jménem, Rada odkazuje na své stanovisko v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku. Navíc ze sporných opatření jasně vyplývá, že kritérium pro zařazení na seznamy bylo alternativní a týkalo se jak případu, kdy je subjekt ovládán společností IRISL, tak případu, kdy jedná jejím jménem. Rada souhlasí s analýzou Tribunálu týkající se jednotlivých informací a tvrdí, že mohla dospět k závěru, aniž se tím dopustila nesprávného právního posouzení, o neexistenci dostatečně závažného porušení z toho důvodu, že ve světle uvedených skutečností bylo pravděpodobné, že společnost HTTS splňovala podmínky stanovené ve sporných opatřeních pro zařazení na seznamy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Komise v zásadě sdílí stanovisko Tribunálu a argument vycházející z nesprávného posouzení skutkových okolností, na základě něhož Tribunál dospěl k závěru, že navrhovatelka může být považována za subjekt splňující kritérium pro zařazení na seznamy podle sporných opatření, považuje za nepřípustný, neboť společnost HTTS nenamítala žádné zkreslení skutkového stavu a přezkum Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je tradičně omezen na právní otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Úvodem musí být bez dalšího odmítnuta výtka vůči bodu 56 napadeného rozsudku, protože navrhovatelka vychází podle tvrzení Rady z nesprávného výkladu uvedeného bodu. Tribunál se nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když rozhodl, že společnost může být považována za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>vlastněnou nebo ovládanou jiným subjektem<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, pokud se takový subjekt nachází v postavení, v němž je schopen ovlivňovat obchodní rozhodnutí dotčené společnosti, a to i v případě neexistence jakékoli právní vazby související s vlastnictvím. To neznamená, že není zohledněna žádná případná vlastnická vazba, ale pouze to znamená, že neexistence vlastnické vazby nestačí k vyvození závěru, že uvedené kritérium nebylo splněno, a to tím spíše, že takové kritérium bylo jasně formulováno jako alternativní a týkalo se buď vlastnictví, nebo ovládání. Z těchto úvah také vyplývá, že výtka, podle které sporná opatření neumožňují zařadit na seznamy společnost, která pouze jedná jménem společnosti IRISL, musí být odmítnuta jako neopodstatněná, a to s ohledem na samotné znění kritéria pro zařazení na seznamy ve sporných opatřeních. Výklad obsahu kritérií podaný Tribunálem není stižen nesprávným právním posouzením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Ve zbývající části z bodů 58 a následujících napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál na konkrétní případ, který mu byl předložen, a za podmínek jím vyjádřených v bodech 42 až 53 uvedeného rozsudku použil test směřující k určení toho, zda došlo ke zjevně závažnému porušení unijního práva. Při určování, zda vytýkané porušení hmotněprávních podmínek pro zařazení na seznamy mohlo představovat takové porušení, Tribunál dospěl k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>informace a důkazy, kterých se v projednávaném případě dovolává Rada, […] představují relevantní, dostatečně přesné a shodující se důkazy, které umožňují učinit v rámci projednávané žaloby na náhradu škody závěr, že skutečnost, že společnost HTTS je <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>ovládaná společností IRISL nebo jedná na její účet<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>, se jeví přinejmenším jako pravděpodobná<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz bod 58 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Ačkoli Rada uznala, že neměla k dispozici informace nebo důkazy v okamžiku zařazení na seznamy v roce 2010 a k tomuto datu ostatně neuvedla specifické a konkrétní důvody, na základě nichž byla společnost HTTS zařazena na seznamy<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Je totiž třeba konstatovat, že důvody uvedené ve sporných opatřeních jako odůvodnění pro zařazení na seznamy jsou pouze zopakováním samotného kritéria pro zařazení na seznamy.</P></NOTE>, skutečnost, že je měla k dispozici až následně, činí tato zařazení na seznamy z roku 2010 <HT TYPE="ITALIC">pravděpodobně</HT> odůvodněná z pohledu Tribunálu, který tudíž vyloučil existenci dostatečně závažného porušení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Podotýkám, že v rámci přezkumu legality odůvodnění omezujícího opatření vyplývá z ustálené judikatury, že se soudní přezkum nemůže omezovat na posouzení abstraktní hodnověrnosti uvedených důvodů, ale musí se zaměřit na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění uvedeného opatření, podložené: viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Azarov v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑530/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1031">EU:C:2018:1031</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Tato argumentace je stižena stejným nesprávným právním posouzením, které bylo zjištěno v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jelikož je jeho přirozeným pokračováním, protože Tribunál tak do praxe uvedl to, co chtěl předtím odůvodnit z pohledu spíše teoretického. Nedomnívám se tudíž, jak tvrdí Rada a Komise, že se zde jedná pouze o pokus společnosti HTTS kritizovat posouzení skutkového stavu, které kromě případného zkreslení, jež ostatně ani nenamítala, nepodléhá přezkumu ze strany Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku. Ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v rámci úvah věnovaných prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba dospět k závěru, že Tribunál nezohlednil správný časový okamžik, kterým byl okamžik vytýkaného jednání. Jinými slovy, a abych pokračoval v medicínských metaforách, pokud jsem správně identifikoval příznak v nesprávném právním posouzení v bodech 42 a následujících napadeného rozsudku, je zjevné, že nemoc se vyskytuje v bodech 58 a následujících, takže nakonec je nakažena celá provedená analýza, která se týká zjištění dostatečně závažného porušení v daném případě věcných podmínek zařazení, z důvodu nedostatku důkazů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Rovněž sdílím pochybnosti navrhovatelky v reakci na zjištění Tribunálu obsažené v bodě 63 napadeného rozsudku, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/><HT TYPE="ITALIC">v okamžiku zařazení žalobkyně</HT> na sporné seznamy […] nebylo zařazení společností IRISL, HDSL a SAPID ještě zrušeno<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. V rámci odpovědi na tuto výtku Tribunál odmítl zohlednit skutečnosti uplatněné navrhovatelkou, jež nastaly po přijetí sporných opatření. Tribunál tedy zjevně nevycházel ze stejného okamžiku, z jakého vycházel při posuzování postoje Rady a důkazů, které uplatnila. Opět platí, že to, co Tribunál umožnil Radě, neumožnil navrhovatelce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Z toho tedy vyplývá, že argumentace Tribunálu týkající se výtky vycházející z dostatečně závažného porušení hmotněprávních podmínek zařazení na seznamy z důvodu, že Rada na základě dostatečných důkazů neprokázala, že společnost HTTS je ovládaná společností IRISL, je stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení. Druhému důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž vyhověno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu a čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku posuzovaným společně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Shrnutí argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>V rámci třetího a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba posoudit společně, společnost HTTS v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nedovodil, že protiprávnost, která byla konstatována ohledně nařízení č. 961/2010, má vliv na legalitu prováděcího nařízení č. 668/2010 z důvodu, že navrhovatelka nepodala žalobu na neplatnost proti posledně uvedenému nařízení. Takto stanovená presumpce legality prováděcího nařízení č. 668/2010 proto musí být odmítnuta a není možné, jak to učinil Tribunál v bodech 89 a 90 napadeného rozsudku, zdůvodnit porušení povinnosti uvést odůvodnění, kterým je stiženo prováděcí nařízení č. 668/2010, až pozdějšími důvody. Společnost HTTS mimoto tvrdí, že je bod 88 napadeného rozsudku stižen nesprávným právním posouzením, přičemž nedostatečné odůvodnění musí být považováno za skutečnost, která zakládá nárok na náhradu škody. Společnost HTTS připomíná zásadní povahu povinnosti uvést odůvodnění a její vazbu na účinnou soudní ochranu, tak jak vyplývá z rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE> (<NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tribunál se nemohl spokojit s tvrzením, že nedostatek odůvodnění není obecně způsobilý založit odpovědnost Unie, ale měl ověřit, zda v konkrétním případě, který mu byl předložen, porušení povinnosti uvést odůvodnění vedlo k porušení účinné soudní ochrany navrhovatelky, které je způsobilé založit nárok na náhradu škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Rada v podstatě navrhuje zamítnutí těchto dvou důvodů kasačního opravného prostředku. Tribunál podle ní právem shledal, že se dosah rozsudku ze dne <DATE ISO="20111207">7. prosince 2011</DATE>, HTTS v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>T‑562/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:716">EU:T:2011:716</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, omezuje pouze na nařízení č. 961/2010. Tribunál rovněž správně rozhodl, že společnosti HTTS přísluší v rámci žaloby projednávané Tribunálem rozvést samostatné argumenty k prokázání toho, že porušení povinnosti uvést odůvodnění ovlivňuje rovněž prováděcí nařízení č. 668/2010, což dotyčná neučinila. Kromě toho tvrdí, že vyloučení odškodnění v případě nedostatečného odůvodnění je odůvodněno omezenou kompenzační funkcí práva na náhradu škody k zachování akceschopnosti unijních orgánů. Tribunál ostatně pouze připomněl ustálenou judikaturu. Společnost HTTS neprokázala souvislost mezi porušením povinnosti uvést odůvodnění a případným zásahem do jejího práva na účinnou soudní ochranu, který z toho měl plynout, ani to, v čem jí bylo bráněno ve výkonu práva na obhajobu. Pasáž rozsudku Safa Nicu Sepahan v. Rada<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE> (<NO.CASE>T‑384/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:986">EU:T:2014:986</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, o kterou se opírá, se ostatně touto problematikou nezabývá, ale týká se spíše přezkumu opodstatněnosti omezujících opatření dotčených v dané věci. V každém případě stačí, že se navrhovatelka může seznámit s odůvodněním v rámci řízení o žalobě na náhradu škody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Komise se v zásadě ztotožňuje s postojem Rady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku směřují proti části napadeného rozsudku věnované přezkumu důvodu vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění sporných zařazení na seznamy jakožto základu pro dostatečně závažné porušení povinnosti, přičemž společnost HTTS se za účelem prokázání dovolává rozsudku Tribunálu, kterým bylo zrušeno nařízení č. 961/2010 v rozsahu, v němž se týkalo navrhovatelky, z důvodu nedostatečného odůvodnění. Z vývoje v rámci tohoto přezkumu je mimo jiné patrné, že se argumentace navrhovatelky rovněž týkala problematiky účinné soudní ochrany<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz body 74 až 78 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Pokud jde o výtku týkající se presumpce legality prováděcího nařízení č. 668/2010 z toho důvodu, že společnost HTTS nepodala žalobu na neplatnost tohoto nařízení, Tribunál právem rozhodl, že z rozsudku, jímž bylo pouze zrušeno nařízení č. 961/2010, nelze vyvodit žádný závěr o protiprávnosti prováděcího nařízení č. 668/2010, a že přísluší společnosti HTTS prokázat, z jakých důvodů lze podle jejího názoru její zařazení na seznamy v prováděcím nařízení č. 668/2010 považovat za dostatečně závažné porušení povinnosti Rady uvést odůvodnění. Tato výtka tedy musí být odmítnuta jako neopodstatněná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Dále je třeba uvést, že bod 89 napadeného rozsudku, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>v rámci projednávané žaloby na náhradu škody se <HT TYPE="ITALIC">legalita</HT> dotčeného omezujícího opatření musí v každém případě posuzovat rovněž s ohledem na pozdější důvody, které Rada uvedla ve svém rozhodnutí 2012/35/SZBP<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20120123">23. ledna 2012</DATE>, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="019" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 19, s. 22</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>HTTS v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑692/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:890">EU:T:2017:890</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>, představuje další projev nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil, pokud jde o předpoklady, z nichž vycházel při svém posouzení. Terminologická důslednost, která musí předcházet správnému pochopení konceptů a rozlišování mezi procesními prostředky, mě vede ke zdůraznění, že v tomto bodě jde o nařízení č. 961/2010 a otázka jeho legality byla s konečnou platností vyřešena v rozsudku Tribunálu, který rozhodl o jeho zrušení v rozsahu, v němž se týkal společnosti HTTS. Avšak tento bod 89 vede zjevně ke zmatkům a naznačuje, že protiprávnost konstatovaná v rámci řízení o žalobě na neplatnost může být zpochybněna v rámci řízení o žalobě na náhradu škody. Věřím, že jsem dostačujícím způsobem ukázal, že tomu tak být nemůže. V každém případě se rovněž jasně jeví, že při posuzování, zda porušení povinnosti Rady uvést odůvodnění pro zařazení navrhovatelky na seznamy v nařízení č. 961/2010 představuje dostatečně závažné porušení, Tribunál opakovaně, jak správně uvedla společnost HTTS, zohlednil důvody, které nastaly po roce 2010<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz bod 90 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, což vedlo k vadnému odůvodnění. Vzhledem k tomu, že tato výtka je opodstatněná, musí být třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhověno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku systematického vyloučení odpovědnosti Unie v případě nedostatečného odůvodnění aktu, z napadeného rozsudku vyplývá, že sám Tribunál konstatoval, že argumentace společnosti HTTS týkající se porušení povinnosti uvést odůvodnění mohla být navázána na uplatnění zásady účinné soudní ochrany<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz bod 78 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. I za předpokladu, že se judikatura uvedená v bodě 88 napadeného rozsudku, podle které <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>nedostatečné odůvodnění aktu nezakládá [mimosmluvní] odpovědnost Unie<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, uplatní za stejných podmínek v případě omezujících opatření<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Může totiž vyvstat otázka ohledně jejich individuální povahy a významných následků, které mohou mít na práva a svobody dotčených osob a subjektů [viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170530">30. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Safa Nicu Sepahan v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:402">EU:C:2017:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Otázka, zda je judikatura týkající se povinnosti uvést odůvodnění aktů bez dalšího přenositelná na omezující opatření, která nebyla v rámci tohoto kasačního opravného prostředku uplatněna, podle mě nebyla Soudním dvorem zodpovězena, přičemž k dispozici je jediný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Sison v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑47/03</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2007:207">EU:T:2007:207</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0238">238</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, se v každém případě nezdá, že by se Tribunál omezil na toto konstatování k zamítnutí žalobního důvodu, ale posunul analýzu dál, jak to dokládá použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>[n]icméně<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> v bodě 89, aby ověřil, za použití dle mého názoru nesprávné<?PAGE NO="13"?> metodologie, zda důvody předložené v roce 2012 mohly informovat nejen navrhovatelku, ale rovněž Tribunál o důvodech zařazení společnosti HTTS na seznamy a o příčinách vedoucích k údajně způsobené újmě. Přestože to bylo za cenu minimální analýzy, Tribunál tímto skutečně posoudil možnost – která nenastala – že porušení povinnosti uvést odůvodnění bylo takové intenzity, že závažným způsobem ohrozilo účinnou soudní ochranu společnosti HTTS. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Závěr analýzy</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Z důvodu nesprávného právního posouzení, kterým je stižena argumentace Tribunálu a které má dopad na celou analýzu existence dostatečně závažného porušení práva, navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl prvnímu, druhému a třetímu důvodu kasačního opravného prostředku. Kromě toho si nemyslím, že spor je v takovém stavu, aby mohl Soudní dvůr vydat konečné rozhodnutí, a to ze tří důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Nejprve, jak jsem právě ukázal, Tribunál neuplatnil vhodný test při posuzování toho, zda došlo k dostatečně závažnému porušení unijního práva. Aniž je předjímán výsledek, k němuž povede posouzení dostatečně závažného porušení založené na správném testu, použití tohoto testu bude vyžadovat posouzení skutkových okolností týkajících se situace v roce 2010, které podle mě nejsou obsaženy ve spisu předloženém Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Dále i za předpokladu, že použití uvedeného testu povede k závěru, že první podmínka pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie je splněna, bude třeba ještě určit, zda jsou splněny i další dvě podmínky. Jak jsem však připomněl výše<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Viz bod 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, Tribunál zakončil svou analýzu zjištěním, že nedošlo k dostatečně závažnému porušení, ale nerozhodl o dalších podmínkách. Kromě toho spis předložený Soudnímu dvoru mu neumožňuje, aby o těchto otázkách rozhodl sám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Konečně, tentokrát za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, bude třeba ještě stanovit výši náhrady újmy anebo se vyjádřit k argumentu Rady ohledně promlčení žaloby na náhradu škody, což je argument, kterým se Tribunál nezabýval, a nemohl být tedy projednán účastnicemi řízení během řízení o kasačním opravném prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Ze všech těchto důvodů, aniž je předjímáno řešení, ke kterému dospěje Tribunál na základě analýzy zbavené nesprávného právního posouzení první z podmínek vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, navrhuji, aby Soudní dvůr vrátil věc zpět Tribunálu v souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že je podle mého názoru třeba věc vrátit zpět Tribunálu, je namístě uvést, že podle článku 137 jednacího řádu, který se na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, bude o nákladech řízení rozhodnuto později.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>HTTS v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑692/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:890">EU:T:2017:890</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se zrušuje.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>O nákladech řízení bude rozhodnuto později.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>