<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑27/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0027</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:48">EU:C:2016:48</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. CAMPOSE SÁNCHEZ-BORDONY — VĚC C‑27/15</P><P>PIZZO A DALŠÍ</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Manuela Campose Sánchez-Bordony</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑27/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Pippo Pizzo a další</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">CRGT srl</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana (Itálie)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Veřejné zakázky</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/18</KEYWORD><KEYWORD>Účast v zadávacím řízení</KEYWORD><KEYWORD>Možnost splnit požadované podmínky využitím schopností jiných podniků</KEYWORD><KEYWORD>Nezaplacení poplatku, který není výslovně stanoven</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení uchazeče</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce představuje pro Soudní dvůr další příležitost rozvinout judikaturu týkající se postupů při zadávání veřejných zakázek, konkrétně pak v souvislosti se směrnicí 2004/18/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20040331">31. března 2004</DATE> o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="134" PAGE.FIRST="114" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 134, s. 114</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zaprvé znovu vyvstává otázka, zda je možné, aby uchazeč splnil podmínky pro účast v zadávacím řízení využitím schopností třetích osob, což představuje problém, který lze poměrně snadno vyřešit na základě judikatury Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Zadruhé – a tento problém je již složitější – se předkládající soud táže, zda je přípustné, aby některé požadavky týkající se připuštění k účasti v zadávacím řízení nebyly výslovně uvedeny v oznámení o zakázce ani v zadávací dokumentaci a mohly být pouze vyvozeny z vnitrostátních ustanovení s obecnou působností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>V souvislosti s tímto posledně jmenovaným problémem navrhuji Soudnímu dvoru, aby upřesnil výklad své judikatury týkající se nezbytnosti výslovně uvádět ve všech dokumentech týkajících se zakázky veškeré podmínky zadávacího řízení. Budu přitom vycházet z logiky, kterou se podle mého mínění řídí myšlenka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>přiměřeně informovaného uchazeče, který postupuje s běžnou řádnou péčí<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, jakožto kritérium rozhodující pro objasnění smyslu výše uvedené judikatury.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Směrnice 2004/18</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2004/18 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>[v]eřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásad rovnosti a zákazu diskriminace a postupují transparentním způsobem<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 47 směrnice zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="047.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Důkaz o hospodářských a finančních předpokladech hospodářského subjektu může být poskytnut zpravidla jedním nebo více z těchto dokladů:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vhodnými výpisy z bank nebo případně dokladem o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>předložením rozvah nebo výpisů z rozvah, je-li zveřejnění rozvahy vyžadováno podle práva země, v níž je hospodářský subjekt usazen;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>výkazem celkového obratu podniku a případně obratu v oblasti, která se zakázky týká […].</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="047.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Hospodářský subjekt může, je-li to nezbytné a pro určitou zakázku, využít schopnosti jiných subjektů, bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty. V tom případě musí veřejnému zadavateli prokázat, že bude disponovat nezbytnými prostředky, například tím, že předloží závazek těchto subjektů v tomto směru.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Podle článku 48 směrnice 2004/18:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="048.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Technická nebo odborná způsobilost hospodářských subjektů se posuzuje a zkoumá v souladu s odstavci 2 a 3.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="048.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Hospodářský subjekt může, je-li to nezbytné a pro určitou zakázku, využít schopnosti jiných subjektů, bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty. V tom případě musí veřejnému zadavateli prokázat, že bude disponovat nezbytnými prostředky pro plnění zakázky, například tím, že předloží závazek poskytnout nezbytné prostředky hospodářskému subjektu.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Směrnice 2014/24/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="094" PAGE.FIRST="65" DATE.PUB="2014">Úř. věst. L 94, s. 65</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Podle článku 63 směrnice 2014/24:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="063.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jde o kritéria týkající se ekonomické a finanční situace […] a kritéria týkající se technické a odborné způsobilosti […], může hospodářský subjekt, je-li to vhodné a pro určitou veřejnou zakázku, využít kapacity jiných subjektů bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty. […] Má-li hospodářský subjekt v úmyslu využít způsobilosti jiných subjektů, prokáže veřejnému zadavateli, že bude disponovat nezbytnými zdroji, například tím, že předloží závazek těchto subjektů učiněný za tímto účelem.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA>Pokud hospodářský subjekt využívá způsobilosti jiných subjektů v souvislosti s kritérii, která se týkají ekonomické a finanční situace, může veřejný zadavatel požadovat, aby hospodářský subjekt a uvedené subjekty nesly společnou odpovědnost za plnění veřejné zakázky.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="063.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>V případě veřejných zakázek na stavební práce, služby a umístění stavby nebo instalační práce v rámci veřejné zakázky na dodávky mohou veřejní zadavatelé požadovat, aby určité stěžejní úkoly byly vykonávány přímo uchazečem samotným, nebo pokud je nabídka předkládána skupinou hospodářských subjektů uvedenou v čl. 19 odst. 2, účastníkem dané skupiny<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Legislativní nařízení č. 163 ze dne <DATE ISO="20060412">12. dubna 2006</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Zákon o veřejných zakázkách na stavební práce, služby a dodávky, provádějící směrnice 2004/17/ES a 2004/18/ES (Codice dei contratti pubblici relativi a lavori, servizi e forniture in attuazione delle direttive 2004/17/CE e 2004/18/CE) (GURI č. 100 ze dne <DATE ISO="20060502">2. května 2006</DATE>, běžný dodatek č. 107), ve znění legislativního nařízení č. 152 ze dne <DATE ISO="20080911">11. září 2008</DATE> (GURI č. 231 ze dne <DATE ISO="20081002">2. října 2008</DATE>, běžný dodatek č. 227); dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>legislativní nařízení č. 163/2006<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</P></NOTE></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 49 legislativního nařízení č. 163 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="049.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Uchazeč, ať jednotlivec, člen konsorcia nebo seskupení ve smyslu článku 34, může v souvislosti s konkrétním zadávacím řízením na stavební práce, dodávky nebo služby splnit požadavek týkající se schopností hospodářské, finanční, technické a organizační povahy, nebo-li získat osvědčení [...] SOA, využitím schopnosti jiného subjektu, která tato kritéria splňuje, nebo využitím osvědčení SOA jiného subjektu.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="049.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Uchazeč může pro stavební práce využít schopnosti pouze jednoho pomocného podniku pro každou kategorii kvalifikace. V oznámení o zahájení zadávacího řízení může být připuštěno využití schopnosti více pomocných podniků z důvodu hodnoty zakázky nebo zvláštní povahy plnění [...]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zákon č. 266 ze dne <DATE ISO="20051223">23. prosince 2005</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Finanční zákon pro rok 2006 (Legge finanziaria 2006; GURI č. 302 ze dne <DATE ISO="20051229">29. prosince 2005</DATE>, běžný dodatek č. 211). Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>zákon č. 266/2005<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</P></NOTE></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 67 prvního pododstavce zákona č. 266 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Úřad pro dohled nad veřejnými zakázkami […] určí […] každý rok výši poplatků, které mu náleží od veřejných a soukromých osob, které podléhají jeho dozoru, jakož i způsob výběru poplatků, včetně povinnosti platit poplatek hospodářskými subjekty jako podmínky přípustnosti jejich nabídky v rámci postupů zaměřených na výstavbu veřejných staveb<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Autorità Portuale di Mesina (Přístavní orgán ve městě Mesina, Itálie) zahájil v listopadu 2012 otevřené řízení evropského významu na zadání služeb nakládání s odpady a zbytky nákladu na palubách lodí, které mají zastávku na území spadajícím do působnosti Autorità, na dobu čtyř let. Tuto službu dříve vykonávala společnost CRGT srl (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>CRGT<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Výše uvedené služby byly zadány dočasnému sdružení podniků Pippo Pizzo a Onofaro Antonino (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Pizzo<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) poté, co bylo zjištěno, že ostatní soutěžící společnosti – včetně CRGT – nezaplatily Úřadu pro dohled nad veřejnými zakázkami (Autorità di vigilanza dei contratti pubblici) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>AVCP<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>) poplatek, který podle zákona č. 266/200 představuje podmínku přípustnosti jejich nabídek, a proto byly ze zadávacího řízení vyloučeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>CRGT podala proti svému vyloučení žalobu k Tribunale Amministrativo Regionale Sicilia (Sección Catania, Sala IV) (krajský správní soud pro Sicílii; sekce pro Katánii, IV. senát). Pizzo podala incidenční žalobu, v níž tvrdila, že CRGT měla být vyloučena rovněž proto, že předložila pouze jedno ze dvou bankovních prohlášení, jimiž měla v rámci zadávacího řízení prokázat svou hospodářskou a finanční způsobilost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Soud rozhodující v prvním stupni žalobě podané CRGT vyhověl a prohlásil, že vyloučení této společnosti ze zadávacího řízení bylo neoprávněné, a to s ohledem na to, že a) požadavek ohledně povinnosti zaplatit poplatek, který je uveden v zákoně č. 266/2005, nebyl v oznámení o zakázce uveden; b) tento poplatek se výslovně týká veřejných staveb, nikoli však již zakázek na služby, a c) tento poplatek lze použít na zakázky na služby výlučně na základě extenzivního výkladu zákona č. 266/2005, který s ohledem na zásadu taxativnosti důvodů pro vyloučení nemůže poškozovat ty uchazeče, kteří měli bez vlastního zavinění za to, že sporný poplatek nemůže být v daném případě vymáhán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Kromě toho soud rozhodující v prvním stupni zamítl incidenční žalobu podanou společností Pizzo, přičemž prohlásil, že CRGT měla možnost se ve vlastní prospěch dovolávat hospodářské a finanční způsobilosti pomocného podniku, s nímž za tímto účelem uzavřela smlouvu, a že CRGT této možnosti skutečně využila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Pizzo podala kasační opravný prostředek ke Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana (Rada pro správní soudnictví pro region Sicílie), který byl napaden společností CRGT, která znovu uplatnila další důvody, jichž se dovolávala ve své první žalobě a jež nejsou v projednávané věci relevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana rozhodla položit předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Položená otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Znění předběžných otázek zapsaných v kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20150122">22. ledna 2015</DATE> je následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1)</NO.P><TXT>Musí být články 47 a 48 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne <DATE ISO="20040331">31. března 2004</DATE> o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je výše popsaná italská právní úprava, která umožňuje částečné využití schopností jiného subjektu v oblasti služeb, jak je uvedeno výše?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Brání či nikoli zásady práva Evropské unie, a zejména zásady ochrany legitimního očekávání, právní jistoty a proporcionality, pravidlu právního řádu členského státu, které umožňuje vyloučit z veřejného zadávacího řízení podnik, který nesplnil povinnost – jejíž nesplnění je sankcionováno vyloučením – zaplatit částku pro účely účasti na výše uvedeném řízení, protože tato povinnost nebyla výslovně uvedena v zadávací dokumentaci, a to přestože existenci této povinnosti nelze jasně vyvodit z doslovného znění platných právních předpisů členského státu, ale lze k ní dospět pomocí dvojité právní operace, která spočívá nejprve v extenzivním výkladu některých ustanovení pozitivního právního řádu členského státu a poté ve výkladu – v souladu se závěry tohoto extenzivního výkladu – normativního obsahu zadávací dokumentace?<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V souvislosti s první otázkou se předkládající soud domnívá, směrnice 2014/24 možná stanovila určité hranice pro možnost splnit kritéria zadávacího řízení využitím schopnosti třetí osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Co se týče druhé otázky, Consiglio di Giustizia se dále táže, zda by s ohledem na zásady ochrany legitimního očekávání, proporcionality, právní jistoty a <HT TYPE="ITALIC">favor participationis</HT> neměla být dotčené společnosti uložena krátká lhůta, v níž by mohla nesplnění povinnosti týkající se zaplacení poplatku napravit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem. Argumenty účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Jednání se zúčastnily a písemná vyjádření předložily italská vláda a Komise.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Co se týče první z otázek položených předkládajícím soudem, italská vláda tvrdí, že její přípustnost je sporná, neboť předkládající soud nepopsal <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>skutkové hypotézy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, z nichž tato otázka vychází, a neposkytl tedy Soudnímu dvoru ani účastníkům řízení žádné prostředky k tomu, aby se mohli k tomuto problému vyjádřit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Italská vláda se domnívá, že odkaz na směrnici 2014/23 je irelevantní, neboť tato směrnice není na projednávanou věc použitelná a navíc dosud nevypršela lhůta, která byla stanovena k jejímu provedení. V každém případě má za to, že co se týče využití schopností třetích osob, není zmíněná směrnice méně příznivá než směrnice 2004/18.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>V souvislosti s meritem projednávané věci zastává italská vláda názor, že daný problém lze vyřešit ve světle zásad zakotvených v rozsudku Swm Costruzioni 2 a Mannocchi Luigino<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑94/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:646">EU:C:2013:646</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>věc Swm Costruzioni<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</P></NOTE>, která se týká skutkových okolností, jež se z právního hlediska v podstatě neliší od skutkových okolností, jež jsou předmětem původního řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Italská vláda má tudíž za to, že nelze v žádném případě hovořit o vzájemné neslučitelnosti směrnice 2004/18 a ustanovení vnitrostátního práva, jež jsou obsažena v článku 49 legislativního nařízení č. 163/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Komise se shoduje s italskou vládou v názoru, že odpověď na první otázku lze vyvodit z judikatury zakotvené ve výše uvedeném rozsudku Swm Costruzioni. Soudní dvůr připustil, že hospodářský subjekt může kromě svých vlastních schopností využít i schopností jedné či několika třetích osob, aby splnil minimální podmínky, které sám splnit nemůže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V souvislosti se směrnicí 2014/24 Komise uvádí, rovněž shodně s italskou vládou, že zmíněná směrnice není <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> použitelná na projednávanou věc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Komise proto tvrdí, že články 47 a 48 směrnice 2004/18 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jakého se dovolává předkládající soud.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>V souvislosti s druhou otázkou italská vláda uvádí, že nedošlo k porušení žádné ze zásad, jež jsou vyjmenovány v předkládacím usnesení. Poukazuje na to, že podle čl. 46 odst. 1a legislativního nařízení č. 163/2006 mají být za důvody vyloučení považovány kromě důvodů stanovených v témže legislativním nařízení a v oznámení o zakázce také důvody uvedené <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>v jiných platných právních předpisech<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Podle jejího mínění to znamená, že okolnost, že v <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT> není jakožto důvod vyloučení uvedeno nezaplacení poplatku AVCP, nemůže ospravedlnit nesplnění povinnosti, jehož se dopustil uchazeč. Ten je totiž povinen znát všechny předpisy, jimiž je stanoven soubor povinných důvodů vyloučení, neboť právě tyto předpisy doplňují případné mezery, jež mohou v tomto ohledu obsahovat výzvy k podávání nabídek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Kromě toho se italská vláda domnívá, že po vypršení lhůty stanovené pro podání nabídek již uchazeči nemohou doplňovat to, co v jejich nabídkách chybí, neboť ve smyslu rozsudku vydaného ve věci Manova<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑336/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:647">EU:C:2013:647</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> lze provádět pouze jednorázové opravy či doplnění. Veřejný zadavatel může povolit uchazečům napravit některé nedostatky týkající se subjektivních podmínek jejich účasti, avšak nemohou jim povolit, aby uvedli do pořádku skutečnost, že nezaplatili poplatek. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že by bylo povoleno, aby podmínka přípustnosti, která nebyla splněna v náležitém okamžiku, mohla být splněna po vypršení lhůty, což je v rozporu se zásadami rovného zacházení, nestrannosti a transparentnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Italská vláda má za to, že povolit uchazeči, aby prokázal skutečné splnění příslušné podmínky, lze pouze v případě, že se jedná o čistě podružnou nesrovnalost (provedení platby jiným způsobem, než jaký je stanoven v právních předpisech, nebo neprokázání, že platba byla provedena v náležitou dobu a náležitým způsobem).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Italská vláda tedy navrhuje, aby byla druhá otázka zodpovězena v tom smyslu, že zásady, jichž se dovolává předkládající soud, nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které umožňuje vyloučit uchazeče, který nesplnil povinnost, která sice není výslovně uvedena v právním předpisu týkajícím se sporného druhu veřejné zakázky, ale může být vyvozena z výkladu určitých právních ustanovení opakovaně uplatňovaného správním orgánem členského státu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Komise se domnívá, že druhá otázka se konkrétně týká výkladu zásady rovného zacházení a povinnosti transparentnosti. Tyto zásady podle ní vyžadují, aby veřejný zadavatel jasně určil podmínky zadávacího řízení, a to takovým způsobem, aby byly známy přiměřeně informovanému uchazeči, který postupuje s běžnou řádnou péčí. Kromě toho Komise zastává názor, že směrnice 2004/18 vyžaduje, aby byly v oznámení o zakázce uvedeny důvody vyloučení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Podle názoru Komise nejsou tyto požadavky splněny, pokud povinnost, která je sankcionována vyloučením (v projednávané věci zaplacení poplatku správnímu orgánu), není v dokumentech týkajících se zakázky výslovně uvedena ani nevyplývá z pozitivního vnitrostátního práva, nýbrž může být pouze vyvozena z extenzivního výkladu tohoto práva umožňujícího doplnit mezeru, kterou by tyto dokumenty jinak obsahovaly. Komise míní, že kromě tuzemských hospodářských subjektů tato situace zvláště poškozuje hospodářské subjekty usazené v jiných členských státech, jimž v důsledku toho hrozí, že se ocitnou ve znevýhodněném postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Kromě toho se Komise domnívá, že zásady rovného zacházení a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby veřejný zadavatel umožnil hospodářskému subjektu, aby ve lhůtě stanovené veřejným zadavatelem splnil spornou povinnost týkající se zaplacení poplatku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Přestože podle italské vlády je přípustnost této otázky sporná, navrhnout, aby byla zamítnuta, není namístě. Neexistují totiž žádné důvody, z nichž by měly být a <HT TYPE="ITALIC">limine</HT> zamítnuty pochybnosti Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana, které se týkají vzájemné slučitelnosti článků 47 a 48 směrnice 2004/18 a vnitrostátního ustanovení, které v souvislosti s postupy při zadávání veřejných zakázek na služby umožňuje hospodářskému subjektu splnit kritéria pro účast v zadávacím řízení částečným využitím schopností jiného subjektu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Souhlasím však s italskou vládou a s Komisí v tom, že na projednávanou věc je namístě použít judikaturu Soudního dvora vydanou ve věci Swm Costruzioni, neboť obě tyto věci jsou v podstatě shodné co do podrobnosti právních otázek, které jsou jejich předmětem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Ve věci Swm Costruzzioni Soudní dvůr prohlásil, že čl. 47 odst. 2 a čl. 48 odst. 3 směrnice 2004/18 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>v zásadě nezakazují zájemcům nebo uchazečům využívat schopnosti více třetích subjektů, aby prokázali splnění minimální úrovně způsobilosti. A <HT TYPE="ITALIC">fortiori</HT> uvedená ustanovení nestanoví žádný zásadní zákaz, aby zájemce nebo uchazeč využil ke splnění kritérií stanovených veřejným zadavatelem kromě vlastních schopností též schopnosti jednoho nebo více třetích subjektů<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑94/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:646">EU:C:2013:646</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Podle názoru Soudního dvora není tato možnost bezpodmínečná, nýbrž je podmíněna tím, že musí být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>prokázáno [veřejnému zadavateli], že zájemce nebo uchazeč, který se odvolává na schopnosti jednoho nebo několika dalších subjektů, skutečně disponuje jejich prostředky, které jsou nezbytné k provedení veřejné zakázky<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑94/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:646">EU:C:2013:646</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Je pravda, že Soudní dvůr nevylučuje, že existují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>stavební práce, které se vyznačují zvláštnostmi vyžadujícími určitou schopnost, kterou nelze získat shromážděním menších schopností několika hospodářských subjektů<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑94/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:646">EU:C:2013:646</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, přičemž v takovém případě je namístě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>požadovat, aby bylo minimální úrovně dotčené schopnosti dosaženo jediným hospodářským subjektem nebo případně využitím<?PAGE NO="8"?> omezeného počtu hospodářských subjektů na základě čl. 44 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2004/18, pokud by byl tento požadavek spojený s předmětem dotčené veřejné zakázky a ve vztahu k ní přiměřený<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Tamtéž.</P></NOTE>. Domnívá se nicméně, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>tento případ představuje výjimečnou situaci<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑94/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:646">EU:C:2013:646</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a proto poukazuje na to, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>směrnice 2004/18 brání tomu, aby byl tento požadavek obecně zakotven ve vnitrostátním právu, jak to činí takové ustanovení, jako je čl. 49 odst. 6 legislativního nařízení č. 163/2006<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>S ohledem na to, co bylo uvedeno výše, by tedy otázka položená Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana mohla být zodpovězena stejným způsobem, jakým se vyjádřil Soudní dvůr ve věci Swm Costruzioni. Jak upozorňuje Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Bod 30 písemného vyjádření Komise.</P></NOTE>, je třeba vzít v potaz, že v projednávané věci nenastala výjimečná situace, která podle bodu 35 tohoto rozsudku umožňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>požadovat, aby bylo minimální úrovně dotčené schopnosti dosaženo jediným hospodářským subjektem<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, neboť zpochybněná schopnost je čistě ekonomické povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Předkládající soud poukazuje na to, že v porovnání s ustanoveními směrnice 2004/18 směrnice 2014/24 zřejmě zavedla přísnější omezení týkající se možnosti splnit kritéria zadávacího řízení využitím schopností třetích osob. Italská vláda a Komise shodně prohlašují, že posledně jmenovanou směrnici nelze na sporný případ použít. S tímto závěrem zcela souhlasím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>I sám předkládající soud připouští, že lhůta stanovená k provedení směrnice 2014/24 dosud nevypršela, což představuje dostatečný důvod k tomu, aby byla odmítnuta použitelnost této směrnice na projednávanou věc, avšak současně se dovolává <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>povinnosti vnitrostátních soudů vybrat a dát přednost mezi všemi možnými výklady vnitrostátního práva pouze těm výkladům, které jsou v souladu s právními předpisy Evropské unie, které mají být provedeny<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Bod C1 předkládacího usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora nařizuje členským státům, že během lhůty pro provedení směrnice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>nesmí přijímat ustanovení, která by mohla vážně ohrozit dosažení výsledku stanoveného touto směrnicí<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Inter-Environnement Wallonie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑129/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:628">EU:C:1997:628</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, avšak nezachází tak daleko, aby ukládala vnitrostátním soudům povinnost vykládat jejich vlastní vnitrostátní právo způsobem, který by byl plně v souladu se směrnicí, u níž dosud neskončila lhůta k provedení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Sporný je ostatně i závěr Consiglio di Giustizia Amministrativa per la Regione siciliana, podle něhož přináší směrnice 2014/23 více omezení než směrnice 2004/18, pokud jde o možnost využít schopností třetích osob; nepovažuji ale za nutné se k této problematice podrobněji vyjadřovat, neboť je v projednávaném sporu irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že články 47 a 48 směrnice 2004/18 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za takových skutkových okolností, jaké nastaly v původním řízení, umožňuje splnit kritéria výběru částečným využitím schopností jiných podniků.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Druhou z otázek položených předkládajícím soudem považuji za komplikovanější. O její složitosti svědčí i různé postoje, jež hájí italská vláda a Komise. Zatímco italská vláda tvrdí, že není možné, aby vyloučený hospodářský subjekt nevěděl o vymahatelnosti sporné podmínky (předběžné zaplacení poplatku AVCP), Komise zastává názor, že tuto podmínku lze uložit pouze v případě, že je výslovně uvedena v dokumentech týkajících se zadávacího řízení nebo že jasně vyplývá z platného pozitivního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Podle mého názoru spolu oba tyto názory souvisejí ve větší míře, než by se mohlo zdát. Italská vláda prosazuje hledisko, podle něhož lze požadovat znalost sporné podmínky, zatímco Komise se soustředila na hledisko týkající se zveřejnění této podmínky. Tato dvě hlediska se ovšem vzájemně doplňují, neboť zveřejnění určité podmínky vede k tomu, že tato podmínka vejde ve známost, a to je zase možné (a vymahatelné) pouze v případě, že tato podmínka byla řádně zveřejněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora zdůrazňuje, že je nutné, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>všechny podmínky a způsoby postupu vedoucího k zadání zakázky [byly] formulovány jasně, přesně a jednoznačně v oznámení o zakázce nebo v zadávací dokumentaci tak, aby zaprvé všichni přiměřeně informovaní uchazeči, kteří postupují s běžnou řádnou péčí, mohli pochopit jejich přesný význam a vykládat je stejným způsobem a zadruhé aby byl veřejný zadavatel schopen skutečně ověřit, zda nabídky uchazečů splňují kritéria, kterými se řídí dotčená zakázka<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Cartiera dell’Adda</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑42/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2345">EU:C:2014:2345</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž je citován rozsudek vydaný ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. CAS Succhi di Frutta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑496/99 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:236">EU:C:2004:236</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0108">108</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Povinnost formulovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>jasně, přesně a jednoznačně<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> vyplývá zaprvé ze zásady rovného zacházení, která <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>stanoví, že uchazeči mají tytéž příležitosti při formulaci znění jejich nabídek, a proto předpokládá, že tyto nabídky podléhají stejným podmínkám pro všechny uchazeče<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Tamtéž.</P></NOTE>, a zadruhé ze zásady transparentnosti, která má za cíl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>zaručit neexistenci nebezpečí upřednostňování a svévole ze strany veřejného zadavatele<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Tamtéž.</P></NOTE>. Zásady rovného zacházení a transparentního jednání představují podle článku 2 směrnice 2004/18 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>zásady zadávání zakázek<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, jež musí veřejní zadavatelé dodržovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>O tom, že uchazeči musí být obeznámeni s podmínkami zadávacího řízení, což je v souladu se základními požadavky týkajícími se rovnosti a transparentnosti, tedy není sporu. Složitější otázkou ovšem je, do jaké míry je nutné, aby byly v oznámení o zakázce nebo v zadávací dokumentaci výslovně uvedeny <HT TYPE="ITALIC">všechny</HT> podmínky přijetí k zadávacímu řízení, nebo zda lze naopak předpokládat, že některé obecné podmínky jsou známy i přesto, že v těchto dokumentech nejsou uvedeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Domnívám se, že s ohledem na cíl, který sleduje povinnost týkající se zveřejnění podmínek – a sice zajistit, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>všichni přiměřeně informovaní uchazeči, kteří postupují s běžnou řádnou péčí<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, pochopili obsah a působnost těchto podmínek, by nebylo logické, aby byla veřejným zadavatelům uložena rovněž povinnost upřesnit, ve kterých případech se jedná o podmínky, jejichž splnění ukládají právní ustanovení s obecnou působností, jež musí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>přiměřeně informovaný uchazeč, který postupuje s běžnou řádnou péčí<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> rozhodně znát. Mám tím na mysli například základní požadavky, které se v kontextu občanského a obchodního práva týkají způsobilosti osob a společností k právním úkonům a u nichž není představitelné, že by je některý hospodářský subjekt neznal nebo že by požadoval, aby byly výslovně a podrobně uvedeny v dokumentaci týkající se veřejného zadávacího řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Samozřejmě mohou vyvstat pochybnosti týkající se jiných požadavků, které lze označit za méně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>zjevné<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> či případně méně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>logické<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> či <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>přirozené<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, avšak přesto je musí znát každý uchazeč splňující alespoň minimální míru řádné péče a informovanosti. Zastávám názor, že právě míra řádné péče a informovanosti, kterou lze od uchazeče rozumně požadovat, představuje rozhodující kritérium pro správné pochopení logiky, jíž se řídí článek 2 směrnice 2004/18, a pro způsob, jakým Soudní dvůr v této souvislosti vykládá zásady rovnosti a transparentnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Kromě výše uvedených věcí <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Cartiera del’Adda</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑42/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2345">EU:C:2014:2345</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. CAS Succhi di Frutta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑496/99 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:236">EU:C:2004:236</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) je namístě odkázat mimo jiné na věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SIAC Construction</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑19/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:553">EU:C:2001:553</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>La Cascina</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑226/04 a C‑228/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:94">EU:C:2006:94</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Manova</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑336/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:13:647">EU:C:13:647</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>eVigilo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑538/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:166">EU:C:2015:166</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Italská vláda ve svém písemném vyjádření uvádí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Bod 66.</P></NOTE>, že čl. 46 odst. 1a legislativního nařízení č. 163/2006 odkazuje na ustanovení o vyloučení, jež jsou obsažena nejen v témže legislativním nařízení a v oznámení o zakázce, ale i <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>v jiných platných právních předpisech<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>v jiných platných právních předpisech<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> může zahrnovat předpisy týkající se fiskálních povinností, jež jsou společné pro všechny uchazeče a jež musejí uchazeči splnit, jinak budou vyloučeni ze zadávacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Článek 27 odst. 1 směrnice 2004/18 nestanoví konkrétně, že by zadávací dokumentace měla obsahovat podrobné informace o všech <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>povinnostech týkajících se daní, ochrany životního prostředí, ochrany zaměstnanců a pracovních podmínek, které platí v členském státě<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>. Uchazeči či zájemci podléhají těmto povinnostem – jejichž nesplnění může vést případně i k jejich vyloučení – i přesto, že nejsou v dokumentech týkajících se zakázky výslovně uvedeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Přísluší tedy italskému právu, tak jak jej vykládají soudy této země, určit, zda má být poplatek odvedený AVCP považován s ohledem na jeho vlastnosti za povinnost fiskální povahy v širokém slova smyslu. Italským soudům rovněž přísluší, aby (potvrzením či odmítnutím výkladu podaného orgánem veřejné správy, který je příjemcem daného poplatku) vymezily subjektivní a objektivní působnost odstavců 65 a 67 článku 1 zákona č. 266/2005, které se týkají poplatku, jehož nezaplacení vedlo k vyloučení společnosti CRGT ze zadávacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Soudní dvůr by neměl zasahovat do diskuse – která by měla být považována za diskusi čistě vnitrostátní povahy – ohledně toho, do jaké míry vykládají italské správní orgány a soudy ustanovení zákona č. 266/2005 extenzivním způsobem. Za předpokladu, že, jak vyplývá z předkládacího usnesení, AVCP vykládá zákon č. 266/2005 opakovaně v tom smyslu, že požadavek týkající se poplatku má být použit na zakázky na služby, a že toto kritérium potvrdil i Consiglio di Stato (Státní rada) jakožto soud, který má v otázkách vnitrostátního práva poslední slovo, je třeba se tímto závěrem řídit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Tytéž úvahy lze použít i na okolnost, že důsledkem nezaplacení poplatku je vyloučení. I v tomto případě platí, stále s ohledem na údaje vyplývající ze spisu, že AVCP, jehož postoj potvrzují i soudy, rozhodl v tom smyslu, že nevyhnutelným důsledkem nesplnění povinnosti týkající se zaplacení tohoto poplatku, která je uvedena v kogentní normě, avšak nikoliv v zadávací dokumentaci, musí být vyloučení ze zadávacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Vše tedy nasvědčuje tomu, že výklad právního základu, o nějž se opírá použití odstavců 65 a 67 článku 1 zákona č. 266/2005 na zakázky na služby, vychází z ustálené praxe, kterou příslušný správní orgán, AVCP, uplatňuje přinejmenším od roku 2008. Zmíněný výklad zřejmě potvrdil i nejvyšší vnitrostátní správní soud, a to prostřednictvím judikatury, jejíž počátek nebyl v projednávaném řízení upřesněn. V každém případě lze dospět k logickému závěru, že tuto praxi AVCP uplatňuje systematicky na všechny případy týkající se zadávacích řízení na zakázky na služby (italská vláda ostatně vyjmenovává několik po sobě jdoucích rozhodnutí, jež AVCP v tomto smyslu přijal). Lze tedy s konečnou platností předpokládat, že hospodářský subjekt, jehož vyloučení je předmětem původního řízení (CRGT) a jenž v dřívější době zajišťoval službu, na niž se vztahovalo dotčené zadávací řízení, tuto praxi znal nebo mohl znát.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>S výše uvedenými výhradami lze tedy hovořit o ustanovení týkajícím se vyloučení, které sice není výslovně uvedeno v oznámení o zakázce ani v zadávací dokumentaci, avšak vyplývá z ustáleného a soudně potvrzeného výkladu právního předpisu. Výklad podaný AVCP a potvrzený soudní cestou prosazuje nepřípustnost nabídek, jež byly podány bez zaplacení poplatku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Připusťme, že čistě hypoteticky by bylo možné považovat tuto podmínku za obtížně rozpoznatelnou, neboť judikatura, kterou v této oblasti vydal Soudní dvůr, ji v zásadě neukládá. Přesto se však domnívám, že pokud ji omezíme pouze na kritérium uchazeče splňujícího alespoň minimální míru řádné péče a informovanosti, musíme dospět k odlišnému závěru, přestože, jak ještě vysvětlím, Soudní dvůr možná není tím nejvhodnějším orgánem na to, aby tuto otázku posoudil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Pouze předkládající soud se totiž nachází v takové situaci, aby mohl určit, zda se za konkrétních okolností projednávané věci nemohlo stát, aby vyloučený uchazeč nebyl obeznámen s výkladem zákona č. 266/2005 ani s praxí uplatňovanou v souvislosti s tímto druhem zadávacích řízení a konsolidovanou ustáleným používáním ze strany správních orgánů, podle níž má být poplatek odváděný AVCP vyžadován i v případě zakázek na služby. Při svém posuzování by se mohl předkládající soud opírat o zjištění, zda se vyloučený uchazeč účastnil obdobných zadávacích řízení, v nichž bylo sporné ustanovení považováno za závazné na základě toho, jak AVCP vykládá zákon č. 266/2005.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Znamená to tedy, že soud musí určit, zda praxe, kterou uplatňuje AVCP, a judikatura Consiglio di Stato vešly mezi podniky účastnícími se veřejných zadávacích řízení natolik ve známost, aby mohl být učiněn závěr, že informovanému uchazeči postupujícímu s řádnou péči nemohly být neznámy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Z tohoto posledně jmenovaného tvrzení odvozuji další, jež považuji za relevantní z hlediska zásady rovného zacházení. Jde totiž o to, že pokud by bylo konstatováno, že běžný uchazeč je ve skutečnosti obeznámen s praxí, kterou uplatňuje AVCP, a plní tedy povinnost týkající se zaplacení sporného poplatku, znamenalo by to, že vynětím konkrétního uchazeče z této povinnosti dochází k diskriminačnímu jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Jak totiž uvedla Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Bod 38 <HT TYPE="ITALIC">in fine</HT> písemného vyjádření Komise.</P></NOTE>, požadavek kladený takovým ustanovením, jakým se nyní zabýváme, může poškozovat zvláště uchazeče usazené v jiných členských státech, kteří mohou být s vnitrostátním právem a jeho skutečným výkladem obeznámeni v mnohem menší míře než tuzemští uchazeči. Kritérium přiměřeně informovaného uchazeče, který postupuje s běžnou řádnou péčí, které je pro mnou navrhované řešení klíčové, však umožňuje tuto nevýhodu odstranit, neboť míra informovanosti a řádné péče musí být přizpůsobena konkrétním charakteristikám daného uchazeče, takže neznalost, kterou nelze v projednávané věci prominout společnosti CRGT, by u zahraničního uchazeče mohla být tolerována.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>A konečně zbývá ještě vyřešit pochybnost ohledně možné nápravy nesplnění povinnosti týkající se zaplacení poplatku, kterou stanoví zákon č. 266/2005. V tomto ohledu se shoduji s Komisí v názoru, že pokud předkládající soud připustí, že přiměřeně informovanému uchazeči, který postupuje s běžnou řádnou péčí, nebyla tato povinnost známa, veřejný zadavatel je povinen uložit mu dostatečně dlouhou lhůtu na to, aby tento nedostatek napravil. Tento důsledek lze <HT TYPE="ITALIC">sensu contrario</HT> vyvodit z judikatury Soudního dvora, podle níž veřejný zadavatel nemůže připustit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>jakoukoli nápravu opomenutí, které podle výslovných ustanovení podkladů k zakázce musí vést k vyloučení hospodářského subjektu<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Cartiera del’Adda</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑42/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2345">EU:C:2014:2345</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Právě tak je tomu i v případě nesplnění povinnosti, kterou nelze vyvodit z <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>výslovných ustanovení [těchto] podkladů<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Znamená to tedy, že unijní právo nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje vyloučit z veřejného zadávacího řízení uchazeče, který nesplnil povinnost fiskální povahy, která sice není výslovně uvedena v oznámení o zakázce ani v zadávací dokumentaci, ale je uložena s ohledem na ustálený a soudem potvrzený správní výklad použitelného vnitrostátního právního předpisu, za předpokladu, že není možné, aby tato okolnost nebyla známa přiměřeně informovanému uchazeči, který postupuje s běžnou řádnou péčí, což musí posoudit vnitrostátní soud. Připustí-li se, že neznalost této povinnosti lze prominout, veřejný zadavatel je povinen uložit vyloučenému uchazeči dostatečně dlouhou lhůtu na to, aby tento nedostatek napravil.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Vzhledem k předcházejícím úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na položenou otázku odpověděl následovně:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>1)</NO.P><TXT>Články 47 a 48 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18 ze dne <DATE ISO="20040331">31. března 2004</DATE> o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje částečné využití schopností jiného subjektu v oblasti služeb, jak je uvedeno výše.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Zásady práva Evropské unie, zejména zásady rovného zacházení a transparentnosti, nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje vyloučit z veřejného zadávacího řízení uchazeče, který nesplnil povinnost fiskální povahy, která sice není výslovně uvedena v oznámení o zakázce ani v zadávací dokumentaci, ale je uložena v důsledku ustáleného a soudem potvrzeného správního výkladu použitelného vnitrostátního právního předpisu, za předpokladu, že není možné, aby tato okolnost nebyla známa přiměřeně informovanému uchazeči, který postupuje s běžnou řádnou péčí, což musí posoudit vnitrostátní soud. Připustí-li se, že neznalost této povinnosti lze prominout, veřejný zadavatel je povinen uložit vyloučenému uchazeči dostatečně dlouhou lhůtu k tomu, aby tento nedostatek napravil.<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>