null
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
30. září 2026(*)
„ Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Ponechání jména žalobce na seznamu – Článek 2 odst. 1 písm. f) rozhodnutí 2014/145/SZBP – Článek 3 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 269/2014 – Nesprávné posouzení – Mimosmluvní odpovědnost Evropské unie“
Ve věci T‑323/25,
Vladimir Avetisjan, s bydlištěm v Moskvě (Rusko), zástupci: A. Genko a É. Épron, advokáti,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zástupci: S. Lejeune a A. Jaume, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: B. Maingainem, advokátem,
žalované,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení: G. De Baere (zpravodaj), předseda, J. Svenningsen a C. Mac Eochaidh, soudci,
za soudní kancelář: H. Eriksson, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména:
– žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 23. května 2025,
– návrhu na úpravu žaloby došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 16. října 2025,
po jednání konaném dne 3. června 2026,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se žalobce Vladimir Avetisjan domáhá na základě článku 263 SFEU zaprvé zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2025/528 ze dne 14. března 2025, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L, 2025/528), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2025/527 ze dne 14. března 2025, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L, 2025/527) (dále společně jen „akty z března 2025“), a zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2025/1895 ze dne 12. září 2025, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L 2025/1895), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2025/1894 ze dne 12. září 2025, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. L, 2025/1894) (dále společně jen „akty ze září 2025“), v rozsahu, v němž se ho tyto akty (dále společně jen „napadené akty“) dotýkají, a dále na základě článku 268 SFEU náhrady škody, která mu údajně vznikla.
Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobce má ruskou a arménskou státní příslušnost.
3 Projednávaná věc se předkládá v souvislosti s omezujícími opatřeními, o kterých rozhodla Evropská unie vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny.
4 Dne 17. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16). Téhož dne přijala Rada na základě článku 215 SFEU nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6).
5 Dne 25. února 2022 přijala Rada s přihlédnutím k závažnosti situace na Ukrajině jednak rozhodnutí (SBZP) 2022/329, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), a jednak nařízení (EU) 2022/330, kterým se mění nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1), zejména za účelem změny kritérií, podle nichž by se na fyzické nebo právnické osoby, subjekty nebo orgány mohla vztahovat dotčená omezující opatření.
6 Článek 2 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2022/329 stanoví:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náležejí:
[…]
f) fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům, které materiálně či finančně podporují vládu Ruské federace odpovědnou za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny nebo které mají z vazby na tuto vládu prospěch; nebo
2. Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze, a to přímo ani nepřímo ani v jejich prospěch.“
7 Nařízení č. 269/2014, ve znění nařízení 2022/330, ukládalo přijetí opatření ke zmrazení finančních prostředků a vymezovalo způsoby tohoto zmrazení ve znění, které je v podstatě totožné se zněním rozhodnutí 2014/145, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně čl. 3 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení totiž v podstatě převzal čl. 2 odst. 1 písm. f) uvedeného rozhodnutí [dále jen „kritérium f)“].
8 Rozhodnutím Rady (SZBP) 2024/1738 ze dne 24. června 2024, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. L, 2024/1738), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2024/1746 ze dne 24. června 2024, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. L, 2024/1746), bylo jméno žalobce doplněno na seznam osob, subjektů a orgánů uvedený v příloze pozměněného rozhodnutí 2014/145 a na seznam obsažený v příloze I pozměněného nařízení č. 269/2014 (dále jen společně „dotčené seznamy“) z tohoto důvodu:
„Vladimir Avetisjan (Vladimir Avetisyan) je generálním ředitelem a zakladatelem společnosti LLC ‚RBA-Management‘. LLC ‚RBA-Management‘ je ruská správcovská společnost, která poskytuje služby v oblasti práva, účetnictví, podnikové bezpečnosti a jiné služby v oblasti řízení a spolupracuje se zákazníky, kteří se specializují na dodávky elektronických součástí. LLC ‚RBA-Management‘ řídí společnost JSC ‚Compel‘, která se účastní režimů dovozu elektronických součástí a dodává zahraniční komponenty ruskému průmyslu (včetně vojenského průmyslu). Jakožto generální ředitel a zakladatel společnosti LLC ‚RBA-Management‘ je Vladimir Avetisjan odpovědný za činnost této společnosti, a tudíž materiálně podporuje vládu Ruské federace, která je odpovědná za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny.“
9 Dne 6. září 2024 předala Rada žalobci kopii důkazního spisu s referenčním číslem WK 7807/2024 (dále jen „spis WK“) ze dne 31. května 2024.
10 Rozhodnutím Rady (SZBP) 2024/2456 ze dne 12. září 2024, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. L, 2024/2456), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2024/2455 ze dne 12. září 2024, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. L, 2024/2455), bylo jméno žalobce ponecháno na dotčených seznamech ze stejného důvodu, jaký je uveden v bodě 8 výše.
11 Dopisem ze dne 13. září 2024 informovala Rada žalobce o svém rozhodnutí ponechat jeho jméno na dotčených seznamech.
12 Dopisem ze dne 31. října 2024, doplněným dopisem ze dne 8. listopadu 2024, zaslal žalobce Radě žádost o přezkum rozhodnutí o ponechání jeho jména na dotčených seznamech.
13 Dne 14. března 2025 přijala Rada akty z března 2025, jimiž bylo jméno žalobce ponecháno na dotčených seznamech ze stejného důvodu, jako je důvod uvedený v bodě 8 výše.
14 Dopisem ze dne 17. března 2025 Rada zamítla žádost žalobce o přezkum ze dne 31. října 2024 a informovala jej o svém rozhodnutí ponechat jeho jméno na dotčených seznamech.
15 Dopisem ze dne 5. dubna 2025 zaslal žalobce Radě žádost o přezkum rozhodnutí o ponechání jeho jména na dotčených seznamech.
Skutečnosti následující po podání žaloby
16 Dne 12. září 2025 přijala Rada akty ze září 2025, jimiž bylo jméno žalobce ponecháno na dotčených seznamech na základě následujícího pozměněného důvodu:
„Vladimir Avetisjan (Avetisyan) je bývalý generální ředitel a zakladatel společnosti LLC ‚RBA-Management‘. LLC ‚RBA-Management‘ je ruská správcovská společnost, která poskytuje služby v oblasti práva, účetnictví, podnikové bezpečnosti a jiné služby v oblasti řízení a spolupracuje se zákazníky, kteří se specializují na dodávky elektronických součástí. LLC ‚RBA-Management‘ řídí společnost JSC ‚Compel‘, která se účastní režimů dovozu elektronických součástí a dodává zahraniční komponenty ruskému průmyslu (včetně vojenského průmyslu). Jakožto generální ředitel a zakladatel společnosti LLC ‚RBA-Management‘ byl Vladimir Avetisjan odpovědný za činnost této společnosti, a tudíž je odpovědný za poskytování materiální podpory vládě Ruské federace, která je odpovědná za anexi Krymu a destabilizaci Ukrajiny.“
17 Jméno žalobce bylo na dotčených seznamech ponecháno ze stejného důvodu rozhodnutím Rady (SZBP) 2026/696 ze dne 14. března 2026, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. L 2026/696), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2026/695 ze dne 14. března 2026, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. L 2026/695).
Návrhová žádání účastníků řízení
18 Žalobce po úpravě žaloby navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené akty v rozsahu, v němž se jej týkají;
– uložil Radě, aby mu zaplatila částku ve výši 192 480 eur jako náhradu vzniklé škody;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
19 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu na neplatnost;
– zamítl návrh na náhradu škody;
– uložit žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K návrhu na zrušení napadených aktů
20 Na podporu svého návrhu na zrušení vznáší žalobce jediný žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení.
Úvodní poznámky
21 I když je pravda, že Rada má určitou posuzovací pravomoc k tomu, aby v každém jednotlivém případě určila, zda jsou splněna právní kritéria, na nichž jsou dotčená omezující opatření založena, nic to nemění na tom, že unijní soudy musí zajistit v zásadě úplný přezkum legality všech unijních aktů (viz rozsudky ze dne 11. září 2024, Tokareva v. Rada, T‑744/22, EU:T:2024:608, bod 31 a citovaná judikatura, a ze dne 19. března 2025, BSW – management company of „BMC“ holding v. Rada, T‑1042/23, EU:T:2025:314, bod 30 a citovaná judikatura).
22 Účinnost soudního přezkumu zaručená článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie zejména vyžaduje, aby se unijní soud ujistil, zda má rozhodnutí, jímž byla přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření, které se dotyčné osoby nebo subjektu osobně dotýká, dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (viz rozsudky ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑702/23 P, EU:C:2025:605, bod 38 a citovaná judikatura; ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada, C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 327 a citovaná judikatura, a ze dne 11. září 2024, Tokareva v. Rada, T‑744/22, EU:T:2024:608, bod 32 a citovaná judikatura.
23 V případě zpochybnění legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo subjektu podložené, přičemž tato osoba nebo subjekt nejsou povinny předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou. Není vyžadováno, aby Rada za tímto účelem předložila unijnímu soudu všechny informace a důkazy, jež se týkají důvodů uvedených v aktu, jehož zrušení je navrhováno. Je třeba, aby předložené informace a důkazy podporovaly důvody použité proti dotyčné osobě nebo subjektu (viz rozsudky ze dne 1. srpna 2025, Timčenko v. Rada, C‑702/23 P, EU:C:2025:605, bod 39 a citovaná judikatura, a ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 123 a citovaná judikatura).
24 V rámci posouzení opodstatněnosti těchto důvodů musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Rada totiž důkazní břemeno unese, pokud před unijním soudem uvede soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňujících prokázat, že osoba, na kterou se vztahuje omezující opatření, splňovala ke dni přijetí sporných aktů podmínky stanovené použitým kritériem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 124 a citovaná judikatura, a ze dne 11. září 2024, Tokareva v. Rada, T‑744/22, EU:T:2024:608, bod 33 a citovaná judikatura).
25 Je třeba navíc uvést, že omezující opatření mají zajišťovací a již per definitionem dočasnou povahu a jejich platnost vždy závisí na přetrvávání skutkových a právních okolností, které vedly k jejich přijetí, jakož i na potřebě jejich zachování za účelem dosažení jejich cíle. Proto při pravidelném přezkumu těchto omezujících opatření přísluší Radě, aby provedla aktualizované posouzení situace a zhodnotila dopad takových opatření s cílem určit, zda umožnila dosáhnout cílů sledovaných prvotním zařazením jmen dotčených osob a subjektů na sporný seznam, nebo zda je ohledně uvedených osob a subjektů stále možné dospět k témuž závěru (viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 168 a citovaná judikatura, a ze dne 11. září 2024, Tokareva v. Rada, T‑744/22, EU:T:2024:608, bod 36 a citovaná judikatura).
26 Z toho vyplývá, že pro odůvodnění ponechání jména určité osoby na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, není Radě zakázáno, aby vycházela z týchž důkazů, které odůvodňovaly prvotní zařazení, opětovné zařazení nebo předchozí ponechání jména dotčené osoby na uvedeném seznamu, pokud se zaprvé nezměnily důvody pro zařazení na seznam a zadruhé se nezměnil kontext tak, že se tyto důkazy staly obsoletními. Uvedené souvislosti zahrnují nejen situaci země, ve vztahu k níž byl systém omezujících opatření zaveden, ale také konkrétní situaci dotčené osoby (viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 169 a citovaná judikatura, a ze dne 29. května 2024, Belavia v. Rada, T‑116/22, EU:T:2024:334, bod 77 a citovaná judikatura).
27 Nakonec je třeba uvést, že činnost unijního soudu se řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich hodnověrnost. V tomto ohledu je pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a zejména vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný (rozsudek ze dne 15. listopadu 2023, OT v. Rada, T‑193/22, EU:T:2023:716, bod 114).
28 Právě ve světle těchto úvah je třeba posoudit, zda se Rada dopustila nesprávného posouzení, když ponechala jméno žalobce na dotčených seznamech v aktech z března 2025 a poté v aktech ze září 2025.
K aktům z března 2025
29 Žalobce tvrdí, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když měla po pravidelném přezkumu jeho situace za to, že existuje dostatečně pevný skutkový základ k odůvodnění přijetí aktů z března 2025.
30 Žalobce tvrdí, že ve své žádosti o přezkum ze dne 31. října 2024, tedy více než čtyři měsíce před přijetím aktů z března 2025, informoval Radu o tom, že odstoupil z funkce v rámci společnosti RBA-Management, o převodu jeho podílů ve společnosti RBA-Management, jakož i o přerušení vztahů mezi společnostmi RBA-Management a Compel, a že Radě předložil dokumenty k prokázání změny jeho osobní situace. Rada to přitom nezohlednila, čímž porušila svou povinnost přezkumu. Podle žalobce byla ke dni přijetí aktů z března 2025 všechna tvrzení Rady, která se ho týkají, obsažená ve spise WK, již více než čtyři měsíce zastaralá, a nemohla tedy sloužit jako odůvodnění pro zachování omezujících opatření vůči němu.
31 Rada tvrdí, že i když má povinnost přezkoumat své rozhodnutí, pokud se předložené nové podstatné důkazy týkají konkrétní situace, která podléhá jejímu pravidelnému přezkumu, neplatí to v případě, že předložené důkazy nemají důkazní hodnotu. Má za to, že důkazy předložené žalobcem nejsou dostatečně průkazné k tomu, aby se ujistila o účinnosti jeho odstoupení z funkce generálního ředitele společnosti RBA-Management a prodeji jeho podílů v této společnosti. Vzhledem k činnostem, které žalobce vykonával ve prospěch společnosti Compel již více než dvacet let, žalobce neprokázal s dostatečnou jistotou, že v rámci tohoto podniku již nevykonává žádnou funkci. Žalobce navíc nepředložil dostatečné skutkové okolnosti prokazující jeho změnu činnosti. Rada tvrdí, že s ohledem na všechny skutkové okolnosti odůvodňují důkazy obsažené ve spise WK ponechání jména žalobce v aktech z března 2025.
32 V projednávané věci je třeba připomenout, že v aktech z března 2025 je ponechání jména žalobce na dotčených seznamech odůvodněno skutečností, že žalobce je jakožto generální ředitel a zakladatel společnosti RBA-Management odpovědný za jednání této společnosti, která je správcem společnosti Compel, a poskytuje tedy materiální podporu vládě Ruské federace.
33 Úvodem je třeba uvést, že účastníci řízení se shodují na skutečnosti, že pojem „zakladatel“ použitý v odůvodnění zařazení jména žalobce na seznam je pojmem ruského práva a musí být chápán tak, že znamená „společníka“ nebo „vlastníka obchodních podílů“.
34 Skutečnost, že se pojem „zakladatel“ vztahuje ke stávajícímu vlastníkovi kapitálové účasti ve společnosti s ručením omezeným, potvrzuje výňatek z internetové stránky auditorské společnosti Avdejev & Co „audit-it.ru“, který je obsažen ve spisu WK týkajícím se společnosti RBA-Management (písemnost č. 6). Tento dokument uvádí, že společnost RBA-Management byla zapsána jako společnost s ručením omezeným do ruského jednotného státního rejstříku právnických osob dne 9. července 2007. V rubrice „který je vlastníkem (zakladatelem) společnosti“ [who is the owner (founder) of the organization] se žalobce objevuje jako „zakladatel“ společnosti RBA-Management od 7. prosince 2015 a jsou v ní uvedena jména předchozích „zakladatelů“. V tomto dokumentu se rovněž uvádí, že k „7.12.2015 je novým zakladatelem Vladimir Avetisjan; novým zakladatelem je Sergej Alexejevič Čerkasov“ (7.12.2015 The new founder is Vladimir Avetisyan [t]he new founder is Sergey Alekseevich Cherkasov) a „23.4.2020 Sergej Alexejevič Čerkasov již není uvedený jako zakladatel v jednotném státním rejstříku právnických osob“ (23.4.2020 Sergej Alekseevich Cherkasov is no longer listed as a founder in the Unified State Register of Legal Entities).
35 Kromě toho je nesporné, že odůvodnění Rady ohledně opodstatněnosti ponechání jména žalobce na dotčených seznamech ke dni přijetí aktů z března 2025 vychází pouze z dokumentů obsažených ve spise WK ze dne 31. května 2024. Tyto dokumenty sloužily jako základ pro přijetí aktů o zařazení jména žalobce na dotčené seznamy dne 24. června 2024 a do všech bylo nahlédnuto dne 22. února 2024, s výjimkou jednoho z nich, do kterého bylo nahlédnuto dne 16. dubna 2024. Rada nepředložila Tribunálu žádný nový důkaz na podporu odůvodnění uplatněného vůči žalobci v aktech z března 2025.
36 V žádosti o přezkum ze dne 31. října 2024 žalobce uvedl, že dne 16. října 2024 odstoupil z funkce generálního ředitele společnosti RBA-Management a od 29. října 2024 již není vlastníkem společnost RBA-Management. V tomto ohledu předal Radě dokumenty, jejichž cílem bylo prokázat, že se jeho situace změnila, a to zejména:
– usnesení č. 16 ze dne 16. října 2024 jediného společníka společnosti RBA-Management, kterým byly ukončeny pravomoci žalobce a generálním ředitelem této společnosti byl jmenován Aleksandr Gurin (dále jen „usnesení č. 16“);
– výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se společnosti RBA-Management ze dne 30. října 2024, z něhož je patrné, že A. Gurin byl zapsán dne 24. října 2024 jako generální ředitel společnosti RBA-Management;
– potvrzení o přijetí od daňových orgánů, kterým dne 29. října 2024 informují o přijetí změn v zakládacích dokumentech společnosti RBA-Management.
37 V této žádosti o přezkum žalobce rovněž vysvětlil, že převod obchodních podílů ve společnosti s ručením omezeným musel být předložen orgánům prostřednictvím notáře a že v tomto ohledu předkládá potvrzení o přijetí od daňových orgánů. Uvedl však, že změna vlastníka společnosti RBA-Management nebyla dosud zapsána do ruského jednotného státního rejstříku právnických osob, ale že předá výpis z tohoto rejstříku Radě, jakmile v něm budou uvedeny informace o převodu podílů.
38 V tomto ohledu předložil žalobce dne 8. listopadu 2024 Radě doplňující důkaz, a sice výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se společnosti RBA-Management ze dne 7. listopadu 2024. Podle tohoto dokumentu byl A. Gurin dne 5. listopadu 2024 zapsán jako „společník/zakladatel“ společnosti RBA-Management a jako vlastník 100 % obchodních podílů v této společnosti.
39 Dopisem ze dne 17. března 2025 Rada zamítla žádost žalobce o nový přezkum z důvodu, že má za to, že důkazy předložené dotčenou osobou týkající se zejména jeho údajného odchodu ze společnosti RBA-Management nejsou hodnověrné.
40 Při přezkumu ponechání jména osoby na dotčených seznamech je důležitá otázka, zda se od doby, kdy bylo jméno této osoby na seznamy zařazeno, nebo od předchozího prověření změnil skutkový stav natolik, že již neumožňuje učinit stejný závěr ohledně účasti této osoby na činnostech, na které jsou omezující opatření zaměřena (viz rozsudek ze dne 18. prosince 2024, Mironovich Shor v. Rada, T‑489/23, EU:T:2024:912, bod 154 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 3. září 2025, Boguslajev v. Rada, T‑604/24, nezveřejněný, EU:T:2025:817, bod 41).
41 Navíc je třeba uvést, že akty o ponechání na seznamech jsou založeny na pravidelném přezkumu dotčených omezujících opatření, aby Rada mohla zohlednit případné změny okolností týkající se zejména individuální situace osob, na něž se tato opatření vztahují. Akty z března 2025 jsou totiž výsledkem tohoto pravidelného přezkumu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. října 2022, Ovsjannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 85, a ze dne 29. listopadu 2023, Pumpjanskij v. Rada, T‑734/22, nezveřejněný, EU:T:2023:761, bod 84).
42 Navíc platí, že pokud dotčená osoba předloží vyjádření ke shrnutí důvodů, musí příslušný unijní orgán důsledně a nestranně přezkoumat opodstatněnost uváděných důvodů ve světle tohoto vyjádření a případných důkazů, které svědčí ve prospěch dotčené osoby a jsou k tomuto vyjádření přiloženy (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 114 a citovaná judikatura).
43 Je třeba tedy posoudit, zda se Rada dopustila nesprávného posouzení, když ponechala jméno žalobce na dotčených seznamech v aktech z března 2025 na základě spisu WK. Konkrétně je třeba určit, zda ke dni přijetí aktů z března 2025 mohly důkazy obsažené ve spise WK prokázat, že žalobce zastával funkce, které odůvodňovaly ponechání jeho jména na dotčených seznamech, a sice že byl stále generálním ředitelem a zakladatelem společnosti RBA-Management, a to s ohledem na informace, které předložil s cílem prokázat, že jeho situace se v říjnu 2024 změnila.
44 Zaprvé žalobce vytýká Radě, že nezohlednila důkazy, které předložil ve své žádosti o přezkum.
45 Rada zpochybňuje důkazní hodnotu těchto dokumentů. Tvrdí, že žalobce předložil začerněné dokumenty, což neumožňuje posoudit jejich obsah, že nepředložil žádný důkaz umožňující ověřit totožnost nového jednatele společnosti RBA-Management a že předložil dohodu o převodu obchodních podílů, aniž by prokázal, že cena byla skutečně zaplacena.
46 Zaprvé Rada tvrdí, že mnohé odstavce usnesení č. 16, kterým žalobce ukončil svou funkci generálního ředitele společnosti RBA-Management, byly začerněné, což bránilo posoudit jeho úplný obsah.
47 V tomto ohledu je třeba uvést, že i když tento dokument obsahuje začerněné části, jasně z něj vyplývá, že žalobce, který byl jediným společníkem společnosti RBA-Management vlastnícím 100 % jejího kapitálu, jednak ukončuje své funkce generálního ředitele ke dni 16. října 2024 a jednak jmenuje A. Gurina od téhož data generálním ředitelem. Tento dokument je podepsán žalobcem.
48 Rada tedy nemůže platně tvrdit, že začerněné části neumožňují pochopit obsah tohoto dokumentu.
49 Navíc úplné znění usnesení č. 16 předložené v příloze repliky potvrzuje, že byly skryty pouze osobní údaje.
50 V tomto ohledu Rada v duplice tvrdí, že usnesení č. 16, výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se společnosti RBA-Management a výpis z téhož rejstříku týkající se společnosti Compel, předložené v úplném znění v příloze repliky, jsou nepřípustné na základě článku 85 jednacího řádu Tribunálu, jelikož je žalobce mohl předložit v příloze žaloby.
51 Žalobce přitom uvedl, že předložil úplné znění těchto dokumentů v reakci na výtku Rady v žalobní odpovědi, že některé informace začernil.
52 Je tudíž třeba uvést, že dokumenty uvedené v přílohách repliky nepředstavují nové důkazy, ale že byly předloženy za účelem odpovědi na argumentaci Rady zpochybňující důkazní hodnotu týchž dokumentů předložených v příloze žaloby z důvodu, že obsahují začerněné informace. Přílohy repliky jsou tedy přípustné. Kromě toho se začerněné informace týkaly pouze osobních údajů a žalobce nemůže být penalizován za to, že k nim přistupoval jako k důvěrným údajům.
53 Zadruhé Rada tvrdí, že se žalobce dovolává jmenování nového jednatele společnosti RBA-Management, aniž předložila důkaz umožňující ověřit totožnost této osoby.
54 Pokud Rada tímto argumentem odkazuje na osobní údaje začerněné v usnesení č. 16 a ve výpisu z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkajícího se společnosti RBA-Management, je třeba uvést, že jelikož byl tento rejstřík veřejně přístupný, Rada měla možnost ověřit totožnost nového generálního ředitele RBA-Management pouhým nahlédnutím do něj. Kromě toho žalobce v příloze repliky předložil úplné znění těchto dokumentů.
55 Zatřetí Rada uvádí, že žalobce v příloze žaloby předložil dohodu o převodu obchodních podílů bez důkazu o skutečném zaplacení sjednané ceny ve výši 8 700 000 ruských rublů (RUB) (přibližně 95 000 eur), která se zdá být pro takovou společnost, jako je RBA-Management, která spravuje společnost Compel, zanedbatelná, a bez důkazu, že nabyvatel skutečně převzal odpovědnost za správu. Stanovisko právního poradce, které bylo předloženo žalobcem rovněž v příloze žaloby, a týká se vlastnictví společnosti RBA-Management, má nízkou důkazní hodnotu, jelikož bylo vypracováno na žádost a není hodnověrné, protože pochází od jeho advokáta v Rusku.
56 Je třeba mít za to, že jelikož dokument ruského advokáta žalobce předložený v příloze žaloby byl vypracován pro účely projednávané žaloby, má nízkou důkazní hodnotu.
57 Argument Rady, že dohodnutá cena je zanedbatelná, se však opírá o nesprávný výklad smlouvy o prodeji 100 % obchodních podílů ve společnosti RBA-Management, uzavřené dne 29. října 2024 mezi žalobcem a A. Gurinem, která je obsažena v příloze žaloby. Tato smlouva uvádí kupní cenu 14 700 000 RUB (přibližně 161 000 eur), a nikoli částku uvedenou Radou.
58 Kromě toho má kupní smlouva formu notářského zápisu, což jí přiznává určitou důkazní hodnotu. Konečně prodej podílů žalobce ve společnosti RBA-Management, který je předmětem této smlouvy, je rovněž potvrzen výpisem z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkajícím se společnosti RBA-Management ze dne 7. listopadu 2024, v němž je A. Gurin uveden jako zakladatel společnosti RBA-Management.
59 Rada tedy nesprávně tvrdí, že důkazy předložené žalobcem postrádaly důkazní hodnotu.
60 Zadruhé žalobce tvrdí, že ke dni přijetí aktů z března 2025 byly dokumenty obsažené ve spise WK zastaralé a že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když nezohlednila změnu jeho osobní situace.
61 Rada tvrdí, že důkazy předložené žalobcem prokazují pouze zdánlivé odstoupení z jeho funkcí v rámci společnosti RBA-Management a zdánlivý převod jeho podílů v rámci této společnosti. Důkazy obsažené ve spise WK jsou tedy i nadále relevantní pro odůvodnění ponechání jména žalobce v aktech z března 2025.
62 Zaprvé Rada tvrdí, že spolehlivost ruského jednotného státního rejstříku právnických osob, z něhož žalobce předložil výpisy, musí být určena s ohledem na všechny skutkové okolnosti spisu a že tento výpis sám o sobě neumožňuje prokázat, že se žalobce, který po mnoho let skutečně vykonával činnost řízení společnosti Compel prostřednictvím společnosti RBA-Management, vzdal jakékoli podpůrné činnosti. Rada na jednání upřesnila, že skutečnost, že v ruském jednotném státním rejstříku právnických osob bylo zapsáno odstoupení žalobce z funkce, neznamená, že žalobce v praxi ukončil svou činnost.
63 Nejprve je třeba uvést, že žalobce předložil výpisy z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se společnosti RBA-Management ze dne 30. října a 7. listopadu 2024, aby prokázal, že jméno nového generálního ředitele a nového zakladatele společnosti RBA-Management bylo oficiálně zapsáno do rejstříku. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, tyto výpisy nejsou předkládány izolovaně, ale mají za cíl podpořit informace uvedené v žádosti o přezkum.
64 Dále je třeba konstatovat, že těmito argumenty Rada nutně zpochybňuje spolehlivost informací obsažených v ruském jednotném státním rejstříku právnických osob.
65 Jak přitom zaprvé zdůrazňuje žalobce, tento veřejný rejstřík zřízený ruským ministerstvem financí je zdrojem informací o společnostech a předpokládá se, že odráží skutečnou situaci každého zapsaného subjektu. Zadruhé Rada používá tentýž rejstřík v některých důkazních spisech k odůvodnění zařazení osob, na něž se vztahují omezující opatření, na seznamy.
66 Konečně je třeba uvést, že Rada ve spisu WK vycházela z jiného rejstříku, portálu „checko.ru“, aby odůvodnila skutečnost, že žalobce byl generálním ředitelem a zakladatelem společnosti RBA-Management.
67 V tomto ohledu Rada dne 22. února 2024 nahlédla do výpisu z internetové stránky „checko.ru“ týkajícího se žalobce, který je obsažen ve spise WK (písemnost č. 3). Ve spise WK Rada uvádí, že portál „checko.ru“ „umožňuje rychle a bezplatně ověřit všechny právnické nebo fyzické osoby registrované v Ruské federaci“. Rada tedy nemůže zpochybnit spolehlivost tohoto portálu.
68 Rada přitom nepředložila aktualizovanou verzi výpisu z tohoto portálu po 7. listopadu 2024, což by jí umožnilo ověřit nebo vyvrátit informace, že žalobce odstoupil z funkce a další osoba byla jmenována generálním ředitelem a zakladatelem společnosti RBA-Management.
69 Rada tedy nepředložila žádný důkaz, který by měl prokázat, že informace obsažené v ruském jednotném státním rejstříku právnických osob jsou nesprávné.
70 Zadruhé Rada tvrdí, že dokumenty předložené žalobcem se jeví jako prostředek, jak se vyhnout účinkům omezujících opatření přijatých vůči němu, a nikoli jako pádný důkaz, že se žalobce zřekl veškeré odpovědnosti v odvětví elektronických součástek použitelných pro vojenský materiál. Rada se domnívá, že tomuto typu postupu nelze přikládat žádnou hodnověrnost.
71 Žalobci přitom nelze vytýkat, že si přál ukončit svou funkci v rámci společnosti RBA-Management v říjnu 2024, aby se vyhnul omezujícím opatřením, která se na něj vztahují od června 2024.
72 Kromě toho skutečnost, že žalobce přijal opatření, aby již nebyl zařazen na dotčené seznamy, může být vnímána jako výsledek účinnosti omezujících opatření, jelikož žalobce tímto způsobem vyjadřuje svůj úmysl již nevykonávat činnosti, které odůvodňovaly zařazení jeho jména na dotčené seznamy.
73 Zatřetí Rada tvrdí, že z časového hlediska je lhůta mezi úkony, na které se žalobce odvolává, a obdobím přezkumu příliš krátká na to, aby bylo možné ověřit, že se žalobce, který vykonává činnosti ve prospěch společnosti Compel již více než 20 let a který je od roku 2015 odpovědný za řízení tohoto podniku, skutečně stáhl z těchto činností. Lhůta 16 týdnů mezi kroky žalobce v říjnu 2024 a akty z března 2025 neumožnila Radě posoudit účinnost a upřímnost odstoupení žalobce od jakékoli formy podpory ruské vlády nebo výhod plynoucích od této vlády.
74 V tomto ohledu je třeba připomenout, že žalobce předložil dokumenty, jejichž cílem bylo prokázat jeho odstoupení ze společnosti RBA-Management dne 31. října 2024, tedy ve lhůtě stanovené pro podání žádostí o přezkum, která uplynula dne 2. listopadu 2024.
75 Rada tedy nemůže tvrdit, aniž by žádosti o přezkum zbavila užitečného účinku, že neměla k dispozici čas nezbytný k opětovnému přezkumu opodstatněnosti důvodu pro zařazení na seznam s ohledem na důkazy předložené žalobcem za účelem prokázání změny jeho osobní situace. Kromě toho je třeba připomenout, že akty z března 2025 byly přijaty na základě pravidelného přezkumu.
76 Dále je třeba připomenout, že dokumenty předložené žalobcem v jeho žádosti o přezkum měly za cíl prokázat, že již není generálním ředitelem ani zakladatelem společnosti RBA-Management, a že ponechání jeho jména na dotčených seznamech z tohoto důvodu tedy již není odůvodněné.
77 Zaprvé, jak bylo uvedeno v bodě 67 výše, Rada měla možnost rychle ověřit správnost informací předaných žalobcem, zejména nahlédnutím do internetové stránky „checko.ru“.
78 Zadruhé argument Rady, podle kterého neměla k dispozici čas nezbytný k tomu, aby se ujistila o účinnosti odstoupení žalobce od jakékoliv činnosti v rámci společnosti Compel nebo jakékoli formy podpory ruské vládě, s ohledem na úlohu, kterou v minulosti hrál v této společnosti, zejména během útočné války proti Ukrajině, není relevantní. Důvod pro ponechání jména žalobce v aktech z března 2025 se totiž opíral pouze o jeho postavení generálního ředitele a zakladatele společnosti RBA-Management.
79 Začtvrté Rada tvrdí, že žalobce nepředložil dostatečné důkazy prokazující jeho změnu činnosti. Tvrdí, že žalobce nepředložil ani nejmenší důkaz prima facie o tom, že se již nepodílí na činnosti v odvětví elektroniky, ačkoli v tomto odvětví strávil celou svou kariéru, a že nepředložil důkaz o svém definitivním odstoupení ze všech funkcí ve společnosti Compel. Kromě toho měl být schopen předložit důkazy o své nové činnosti v odvětví nemovitostí a o svém usazení v Arménii.
80 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 23 výše je na Radě, aby prokázala opodstatněnost důvodu uplatněného vůči žalobci, a nikoli na žalobci, aby předložil důkaz o opaku svědčící o neexistenci této opodstatněnosti.
81 Vzhledem k tomu, že Rada měla za to, že žalobce navzdory dokumentům, které předložil, v praxi pokračoval ve své činnosti, příslušelo jí předložit o tom důkaz.
82 Rada tak tím, že vyžaduje, aby žalobce prokázal, že nadále nevykonával činnosti v odvětví elektroniky nebo ve spojení se společností Compel, nebo aby předložil důkazy o své nové činnosti, přenesla důkazní břemeno.
83 Kromě toho je třeba připomenout, že s ohledem na důvod pro ponechání jména žalobce uvedený v aktech z března 2025 byly jedinými relevantními důkazy ty důkazy, jejichž cílem bylo prokázat nebo zpochybnit skutečnost, že žalobce byl ke dni přijetí aktů z března 2025 generálním ředitelem a zakladatelem společnosti RBA-Management a byl odpovědný za úkony této společnosti. Rada nemohla požadovat, aby žalobce předložil dodatečné důkazy, které nesouvisejí s tímto důvodem.
84 Zapáté Rada tvrdí, že důkazy předložené žalobcem neprokazují, že žalobce s ohledem na všechny skutkové okolnosti spisu skutečně ukončil svou činnost.
85 V tomto ohledu Rada tvrdí, že existují závažné a shodující se indicie, na jejichž základě lze mít za to, že žalobce udržuje vazby se společností Compel a které odůvodňují ponechání jeho jména na dotčených seznamech. Zmiňuje důkazy obsažené ve spise WK týkající se společnosti Compel, které prokazují, že tato společnost vyrábí elektronické součásti určené pro zbrojní průmysl, které byly použity během útočné války proti Ukrajině. Připomíná rovněž, že různé důkazy obsažené ve spise WK ukazují, že žalobce má vzdělání inženýra v odvětví činnosti společnosti Compel, vykonával významné funkce v rámci tohoto podniku, byl zakladatelem společnosti Compel Regions LLC a prostřednictvím společnosti RBA-Management vykonával vedoucí funkce ve společnosti Compel od února 2015 do října 2024, tedy krátce po invazi na Krym a během invaze na Ukrajinu.
86 Touto argumentací tak Rada v podstatě tvrdí, že důkazy předložené žalobcem za účelem prokázání jeho odstoupení z funkce a prodeje jeho podílů ve společnosti RBA-Management nejsou hodnověrné a neodrážejí realitu s ohledem na jeho minulé činnosti v rámci společnosti Compel.
87 Je přitom třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 24 výše musí být posouzení opodstatněnosti důvodů pro ponechání jména žalobce v aktech z března 2025 provedeno na základě přezkumu důkazů s ohledem na jejich kontext a Rada unese důkazní břemeno, pokud před unijním soudem uvede soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňujících prokázat, že žalobce ke dni přijetí těchto aktů splňoval podmínky stanovené v kritériu f).
88 Zaprvé, pokud jde o kontext, je třeba uvést, že se Rada omezuje na odkaz na důkazy obsažené ve spise WK, z nichž většina se týkala společnosti Compel, a nikoli žalobce, a vztahují se k jeho minulým činnostem v rámci této společnosti.
89 Rada přitom nemůže platně tvrdit, že důkazy týkající se profesní minulosti žalobce v rámci společnosti Compel, které jsou obsaženy ve spise WK, a týkají se tedy skutkových okolností před květnem 2024, mohou zbavit odvolání žalobce z funkce v rámci společnosti RBA-Management v říjnu 2024 jeho hodnověrnosti.
90 Rada nemůže odmítnout ani důkazy předložené žalobcem v jeho žádosti o přezkum jako nedostatečné k prokázání skutečného odstoupení z jeho funkcí ve společnosti RBA-Management pouze na základě konstatování, že žalobce strávil podstatnou část své kariéry u společnosti Compel. Takové posouzení ze strany Rady by vedlo k zablokování situace žalobce a k tomu, že by byl stanovený pravidelný přezkum zbaven veškerého užitečného účinku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2023, Pumpjanskij v. Rada, T‑734/22, nezveřejněný, EU:T:2023:761, bod 85 a citovaná judikatura).
91 Pokud jde zadruhé o důkazní břemeno, jestliže měla Rada za to, že důkazy předložené žalobcem prokazují pouze zdánlivé odstoupení žalobce z funkcí v rámci společnosti RBA-Management a že důvod uvedený v aktech z března 2025 zůstává platný, příslušelo jí, aby předložila důkaz, že žalobce udržoval skutečné vazby s touto společností a byl nadále odpovědný za její úkony ke dni přijetí aktů z března 2025.
92 Rada přitom nepředložila žádný důkaz z doby po říjnu 2024, který by mohl odůvodnit její tvrzení, že ukončení činností žalobce v rámci společnosti RBA-Management bylo čistě fiktivní.
93 Pokud měla Rada za to, že žalobce splňuje podmínky kritéria f) z jiného důvodu, než je důvod uvedený v aktech z března 2025, a sice z důvodu vazeb, které žalobce udržoval přímo se společností Compel, nebo z důvodu jakékoli jiné formy podpory, kterou údajně poskytl ruské vládě, příslušelo jí předložit o tom důkaz a odpovídajícím způsobem změnit důvod pro ponechání jména žalobce na dotčených seznamech. V každém případě Rada nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat existenci vazby mezi žalobcem a společností Compel ke dni přijetí aktů z března 2025.
94 Vzhledem k tomu, že nebyl předložen žádný důkaz k doplnění spisu WK, žádná indicie neumožňovala mít za to, že žalobce byl ke dni přijetí aktů z března 2025 ve skutečnosti stále ředitelem a zakladatelem společnosti RBA-Management. Argument Rady, podle kterého z minulé činnosti žalobce v rámci společnosti Compel vyplývá, že tato změna situace není vůbec hodnověrná, je čistě spekulativní a nepodložený.
95 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Rada neprokázala, že dokumenty předložené žalobcem za účelem prokázání změny jeho osobní situace nemají žádnou důkazní hodnotu. Je tedy třeba mít za to, že tyto dokumenty představují důkaz prima facie o tom, že žalobce odstoupil z funkce ředitele společnosti RBA-Management v říjnu 2024 a od listopadu 2024 již nebyl jejím zakladatelem.
96 Rada se tak nemohla omezit na to, že vycházela pouze ze skutečností obsažených ve spise WK, které byly o několik měsíců starší než informace předložené žalobcem, a které byly s ohledem na tyto informace zastaralé.
97 Rada tedy neprávem odmítla dokumenty předložené žalobcem jako nedostatečně přesvědčivé k prokázání, že jeho osobní situace se v říjnu 2024 skutečně změnila, aniž předložila aktualizované verze dokumentů obsažených ve spise WK nebo jiné důkazy prokazující, že okolnosti odůvodňující zařazení jména žalobce na dotčené seznamy přetrvávaly ke dni přijetí aktů z března 2025, a sice že žalobce byl k tomuto datu stále generálním ředitelem a zakladatelem společnosti RBA-Management a byl odpovědný za úkony této společnosti.
98 Je tudíž třeba konstatovat, že Rada tím, že neprovedla aktualizované posouzení situace žalobce, neprokázala opodstatněnost důvodu pro ponechání jména žalobce na dotčených seznamech ke dni přijetí aktů z března 2025.
99 Z toho vyplývá, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když v aktech z března 2025 ponechala jméno žalobce na dotčených seznamech na základě kritéria f).
K aktům ze září 2025
100 Žalobce tvrdí, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když ponechala jeho jméno na dotčených seznamech akty ze září 2025, ačkoli ukončil situaci, která odůvodňovala prvotní zařazení, a Rada tuto změnu situace v odůvodnění zařazení jeho jména do seznamů uznala.
101 Rada tvrdí, že mohla pouze konstatovat formální a zdánlivé odstoupení žalobce z řídících funkcí, ale že žalobce nedoplnil svůj spis o sebemenší skutečnost prokazující skutečné ukončení jakékoli funkce ve vztahu ke společnosti Compel, což je jediný způsob, jak prokázat, že trvalá a podstatná vazba mezi „ředitelem“ a společností Compel skončila. Zdánlivé odstoupení z funkce není dostatečné ani přesvědčivé s ohledem na úlohu, kterou hrál žalobce při dovozu materiálu určeného k podpoře ruského válečného úsilí.
102 V žádosti o přezkum ze dne 5. dubna 2025 žalobce znovu předal Radě usnesení č. 16 citované v bodě 36 výše a výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se společnosti RBA-Management ze dne 7. listopadu 2024, citovaný v bodě 38 výše. Předal rovněž zejména výpis z ruského jednotného státního rejstříku právnických osob týkající se společnosti RBA-Management ze dne 27. března 2025, v němž byl A. Gurin uveden jako generální ředitel a zakladatel společnosti RBA-Management, jakož i výpis z internetové stránky „checko.ru“, který se ho týká, a který odpovídá aktualizaci písemnosti č. 3 ze spisu WK.
103 Je třeba uvést, že v aktech ze září 2025 Rada změnila důvod pro ponechání jména žalobce na dotčených seznamech. Tyto změny uvádějí, že žalobce je „bývalým“ generálním ředitelem společnosti RBA-Management a že „byl“ z titulu svého postavení generálního ředitele a zakladatele společnosti RBA-Management „odpovědný“ za úkony této společnosti.
104 Z toho nutně vyplývá, že Rada zohlednila informace poskytnuté žalobcem v jeho žádosti o přezkum ze dne 5. dubna 2025 a měla za to, že žalobce předložil dostatečné důkazy prokazující změnu jeho osobní situace, a sice že již není generálním ředitelem společnosti RBA-Management a již není odpovědný za úkony společnosti RBA-Management.
105 Rada tudíž nemůže platně tvrdit, že se v tomto novém důvodu omezila na konstatování změny osobní situace žalobce, která byla pouze zdánlivá. Takový výklad totiž neodpovídá znění důvodu pro ponechání jména žalobce na seznamech uvedeného v aktech ze září 2025.
106 Je tedy třeba konstatovat, že důvod použitý v aktech ze září 2025 k odůvodnění ponechání jména žalobce na dotčených seznamech vychází výlučně ze skutečnosti, že žalobce byl v minulosti odpovědný za úkony společnosti RBA-Management.
107 Kritérium f), které se týká fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů, které materiálně nebo finančně „podporují“ vládu Ruské federace, je přitom jasně formulováno v přítomném čase (rozsudek ze dne 10. července 2024, Raševsky v. Rada, T‑309/22 a T‑739/22, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2024:455, bod 173), což znamená, že podpora musí být poskytována ke dni přijetí aktů o ponechání na seznamech (obdobně viz stanovisko generálního advokáta M. Biondiho ve spojených věcech Lotyšsko v. Aven a Fridman, C‑440/24 P a C‑441/24 P, EU:C:2025:854, bod 115).
108 Z ustálené judikatury vyplývá, že okolnost, že určitá osoba přestala vykonávat funkci v rámci určité struktury, sama o sobě neznamená, že tato dřívější funkce postrádá relevanci, jelikož její dřívější činnost by mohla ovlivnit její chování. Nicméně dřívější funkce určité osoby posuzované izolovaně nemohou odůvodnit zařazení jména této osoby na dotčené seznamy. Pokud by Rada zamýšlela vycházet z minulých činností uvedené osoby, příslušelo by jí totiž předložit závažné a shodující se nepřímé důkazy umožňující mít důvodně za to, že tato osoba po ukončení její činnosti v rámci této struktury udržuje ke dni přijetí dotčeného aktu vazby se strukturou, v níž vykonávala tyto funkce, odůvodňující zařazení jejího jména na seznamy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2021, Assi v. Rada, T‑256/19, EU:T:2021:818, bod 128 a citovaná judikatura).
109 Je přitom třeba uvést, že Rada nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, že žalobce udržoval vazby na společnost RBA-Management nebo že ke dni přijetí aktů ze září 2025 nadále vykonával funkce v rámci tohoto podniku.
110 V tomto ohledu je třeba mít za to, že Rada nemůže pouze na základě skutečnosti, že žalobce byl generálním ředitelem společnosti RBA-Management a byl odpovědný za úkony této společnosti, předpokládat, že jej lze kvalifikovat jako fyzickou osobu, která poskytuje materiální podporu ruské vládě několik měsíců po odchodu z takové funkce. To by totiž vedlo k zablokování situace žalobce a k tomu, že by pravidelný přezkum stanovený zejména v čl. 6 třetím pododstavci rozhodnutí 2014/145 a čl. 14 odst. 4 nařízení č. 269/2014 ve znění změn byl zbaven veškerého užitečného účinku (obdobně viz rozsudky ze dne 6. září 2023, Šulgin v. Rada, T‑364/22, nezveřejněný, EU:T:2023:503, bod 116 a citovaná judikatura, a ze dne 29. listopadu 2023, Pumpjanskij v. Rada, T‑734/22, nezveřejněný, EU:T:2023:761, bod 85 a citovaná judikatura).
111 Kromě toho z judikatury citované v bodě 26 výše vyplývá, že není zajisté zakázáno, aby se Rada opírala o tytéž důkazy, které odůvodňovaly předchozí ponechání jména žalobce na dotčených seznamech, pokud se zaprvé nezměnily důvody pro zařazení na seznamy a zadruhé se nezměnil kontext tak, že by se tyto důkazy staly obsoletními.
112 Je však třeba uvést, že důvod pro zařazení jména žalobce na seznam byl změněn v aktech ze září 2025 a že Rada tím, že uznala, že žalobce již není odpovědný za úkony společnosti RBA-Management, implicitně, avšak nutně uznala, že důkazy obsažené ve spise WK, které měly prokázat, že žalobce byl ředitelem společnosti RBA-Management, byly obsolentní.
113 Z toho vyplývá, že Rada neunesla důkazní břemeno, které jí příslušelo v souladu s judikaturou citovanou v bodech 23 a 24 výše, jelikož nepředložila žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné mít za to, že žalobce z důvodu svých dřívějších funkcí v rámci společnosti RBA-Management ke dni přijetí aktů ze září 2025 materiálně podporoval vládu Ruské federace ve smyslu kritéria f).
114 Tento závěr není zpochybněn argumenty Rady.
115 Rada tvrdí, že dokumenty obsažené ve spise WK týkající se společnosti Compel zůstávají relevantní a prokazují, že tento podnik hrál centrální úlohu při podvodném jednání za účelem zajištění dovozu materiálu určeného na podporu války na Ukrajině a že žalobce nemůže tvrdit, že řídil podnik pro čistě civilní účely. S ohledem na tyto skutečnosti pokládá Rada za sporné, že žalobce, který je údajně skutečným ředitelem společnosti Compel, opravdu odstoupil.
116 Zaprvé argument Rady, že žalobce může de facto stále řídit společnost Compel, není relevantní. V aktech ze září 2025 totiž není podpora, kterou žalobce poskytuje ruské vládě, odůvodněna přetrvávajícími vazbami mezi žalobcem a společností Compel po jeho odstoupení z pozice ředitele společnosti RBA-Management ani skutečností, že je de facto ředitelem společnosti Compel.
117 Zadruhé tvrzení Rady, podle kterého si žalobce zachoval údajné de facto vedení společnosti Compel, není v žádném případě podloženo žádným důkazem.
118 V tomto ohledu Rada tím, že tvrdí, že žalobce neprokázal skutečné ukončení jakékoli funkce ve vztahu ke společnosti Compel, ani nepředložil dostatečné důkazy, které by přesvědčivě prokázaly, že odešel do důchodu v Arménii, přičemž se vzdal veškeré činnosti, obrátila důkazní břemeno. Pokud měla Rada za to, že žalobce nadále vykonává činnost v rámci společnosti Compel, která odůvodňuje jeho zařazení na seznamy na základě kritéria f), příslušelo jí předložit o tom důkaz a odpovídajícím způsobem změnit důvod pro zařazení jména žalobce na seznamy.
119 Z výše uvedeného vyplývá, že jelikož odůvodnění aktů ze září 2025, které souvisí s kritériem f), odkazuje pouze na dřívější funkce žalobce ve společnosti RBA-Management, dopustila se Rada nesprávného posouzení, když měla za to, že ke dni přijetí uvedených aktů mohl být žalobce kvalifikován jako fyzická osoba, která materiálně podporuje ruskou vládu. Rada totiž nemůže mít za to, že pouhá skutečnost, že žalobce vykonával funkci generálního ředitele společnosti RBA-Management rok před přijetím aktů ze září 2025, postačuje k odůvodnění ponechání jeho jména na dotčených seznamech jakožto osoby poskytující materiální podporu ruské vládě (obdobně viz rozsudek ze dne 10. září 2025, Pumpjanskij v. Rada, T‑541/24, nezveřejněný, EU:T:2025:841, bod 120 a citovaná judikatura).
120 Z toho vyplývá, že se Rada dopustila nesprávného posouzení, když v aktech ze září 2025 ponechala jméno žalobce na dotčených seznamech na základě kritéria f).
121 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že jedinému žalobnímu důvodu je třeba vyhovět a napadené akty zrušit v rozsahu, v němž se týkají žalobce.
K návrhu na náhradu škody
122 Žalobce se domáhá vzniku mimosmluvní odpovědnosti Rady na základě článku 340 SFEU z důvodu porušení jeho práva na obhajobu. Tvrdí, že Rada se v dopise ze dne 17. března 2025 v reakci na jeho žádost o přezkum ze dne 31. října 2024 omezila na stereotypní a standardizované formulace. Odmítnutí Rady zabývat se touto žádostí mu údajně způsobilo určitou škodu tím, že prodloužilo dobu trvání omezujících opatření alespoň o dobu trvání tohoto řízení, tedy přibližně dva roky.
123 Pokud jde o škodu, žalobce uvádí, že arménské banky odmítají nabízet bankovní služby osobám, na které se vztahují mezinárodní sankce, a že z tohoto důvodu mu bylo bráněno v jeho plánech usadit se v Arménii a vykonávat tam obchodní činnost v odvětví nemovitostí. Z důvodu jednání arménských bank činí jeho finanční ztráty jednak částku 42 480 eur, což odpovídá nemožnosti pronajmout nemovitost, kterou vlastní v Jerevanu (Arménie) po dobu dvou let, a jednak částku 150 000 eur, což odpovídá ztrátě obratu během téhož období z důvodu nemožnosti uzavřít některé smlouvy a investovat do odvětví nemovitostí v Jerevanu.
124 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, skutečná existence škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany původce jednání a škodou způsobenou poškozeným osobám (viz rozsudky ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 32 a citovaná judikatura, a ze dne 11. září 2024, Tokareva v. Rada, T‑744/22, EU:T:2024:608, bod 171 a citovaná judikatura).
125 Dále jsou podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU kumulativní. Z toho vyplývá, že není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu, aniž by bylo nezbytné přezkoumávat další podmínky (viz rozsudek ze dne 11. září 2024, Tokareva v. Rada, T‑744/22, EU:T:2024:608, bod 172 a citovaná judikatura).
126 Co se týče podmínky existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou škodou, musí uvedená škoda vyplývat dostatečně přímým způsobem z vytýkaného jednání, to znamená, že toto jednání musí být určující příčinou škody, zatímco neexistuje povinnost napravovat všechny, dokonce i vzdálené, škodlivé následky protiprávní situace. Je na žalobci, aby prokázal existenci příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a dovolávanou škodou (viz rozsudky ze dne 13. prosince 2018, Iran Insurance v. Rada, T‑558/15, EU:T:2018:945, bod 121 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Eleveté Invest Group a další v. Komise a SRB, T‑523/17, EU:T:2022:313, bod 655 a citovaná judikatura).
127 Pokud jde v projednávané věci zaprvé o vytýkané jednání, žalobce se dovolává porušení jeho práva na obhajobu Radou při vyřizování jeho žádosti o přezkum ze dne 31. října 2024. Pokud jde zadruhé o dovolávanou škodu, uplatňuje nemožnost pronajmout nemovitost, kterou vlastní v Jerevanu, a ztrátu obratu z důvodu jednání arménských bank.
128 Žalobce tak ve svých úvahách tvrdí, že údajné porušení jeho práva na obhajobu během přezkumného řízení vedlo Radu k nesprávnému ponechání jeho jména na dotčených seznamech, což jej přinutilo podat projednávanou žalobu, která prodlužuje omezující opatření po dobu trvání řízení před Tribunálem, což odhaduje na dva roky. Vysvětluje, že během těchto dvou let nemůže zahájit obchodní činnost v Arménii z důvodu, že arménské banky mu odmítají otevřít bankovní účet.
129 Z argumentace žalobce tak vyplývá, že tvrzená škoda, i kdyby byla prokázána, vyplývá nanejvýš z odmítnutí arménských bank otevřít mu bankovní účet, a nikoli přímo z údajného porušení jeho práva na obhajobu.
130 Je tedy nutno konstatovat, že nelze prokázat žádnou přímou souvislost mezi skutečností, i kdyby byla prokázána, že Rada nevyřídila žádost žalobce o přezkum, a překážkami, s nimiž se žalobce setkal při realizaci svých plánů v Arménii.
131 Žalobce tudíž neprokázal přímou příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním, které vytýká Radě, a škodou, která mu údajně vznikla.
132 V každém případě i za předpokladu, že by žalobce tvrdil, že jednání vytýkané Radě vyplývalo z přijetí napadených aktů, neprokázal, že odmítnutí arménských bank poskytnout mu bankovní služby je přímým důsledkem omezujících opatření, která se na něj vztahují.
133 V tomto ohledu, i když, jak uvádí Rada, takové jednání arménských bank může vyplývat pouze z jejich vlastní iniciativy a z jejich vlastní vnitřní politiky, nelze vyloučit, že se dobrovolně rozhodly dodržovat omezující opatření přijatá Evropskou unií. Takové konstatování je však v projednávané věci irelevantní.
134 Vzhledem k tomu, že napadené akty nejsou v Arménii použitelné, nevyplývá z nich pro arménské banky žádná povinnost. Dále omezující opatření přijatá na základě napadených aktů spočívají v opatřeních, kterými se zmrazují finanční prostředky osob, jejichž jména jsou zařazena na dotčené seznamy, a nikoli v opatřeních zakazujících otevření bankovních účtů.
135 Z toho vyplývá, že jelikož jedna z podmínek pro vznik odpovědnosti Rady není splněna, musí být návrh na náhradu škody zamítnut.
K nákladům řízení
136 Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.
137 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci měly žalobce a Rada ve věci částečně úspěch i neúspěch, je důvodné rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Rady (SZBP) 2025/528 ze dne 14. března 2025, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, prováděcí nařízení Rady (EU) 2025/527 ze dne 14. března 2025, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, rozhodnutí Rady (SZBP) 2025/1895 ze dne 12. září 2025, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, a prováděcí nařízení Rady (EU) 2025/1894 ze dne 12. září 2025, kterým se provádí nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, se zrušují v rozsahu, v němž bylo jméno Vladimira Avetisjana ponecháno na seznamu osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují tato omezující opatření.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Vladimir Avetisjan a Rada Evropské unie ponesou každý vlastní náklady řízení.
|
De Baere |
Svenningsen |
Mac Eochaidh |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. září 2026.
Podpisy
* Jednací jazyk: francouzština.