<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑312/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CJ0312</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:794">EU:C:2015:794</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20151203">3. 12. 2015</DATE> – VĚC C‑312/14</P><P>BANIF PLUS BANK</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (čtvrtého senátu)</P><P><DATE ISO="20151203">3. prosince 2015</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: maďarština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/39/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 1 a čl. 19 odst. 4, 5 a 9</KEYWORD><KEYWORD>Trhy finančních nástrojů</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>investiční služby a činnosti<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Ustanovení k zajištění ochrany investorů</KEYWORD><KEYWORD>Pravidla chování při poskytování investičních služeb klientům</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost posoudit vhodnost nebo přiměřenou povahu nabízené služby</KEYWORD><KEYWORD>Smluvní důsledky nesplnění této povinnosti</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva o spotřebitelském úvěru</KEYWORD><KEYWORD>Půjčka vyjádřená v cizí měně</KEYWORD><KEYWORD>Vyplacení a splacení půjčky v národní měně</KEYWORD><KEYWORD>Klauzule týkající se směnných kurzů</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑312/14,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Ráckevei járásbíróság (okresní soud v Ráckeve, Maďarsko) ze dne <DATE ISO="20140527">27. května 2014</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140701">1. července 2014</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Banif Plus Bank Zrt.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Mártonu Lantosovi,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Mártonné Lantos,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),</P><P>ve složení L. Bay Larsen, předseda třetího senátu vykonávají funkci předsedy čtvrtého senátu, F. Biltgen, J. Malenovský, A. Prechal (zpravodajka) a K. Jürimäe, soudci,</P><P>generální advokát: N. Jääskinen,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za M. Lantose a M. Lantos I. Kristonem, ügyvéd,</P></ITEM><ITEM><P>za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Szimou, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a A. Lippstreuem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za vládu Spojeného království M. Holtem, jako zmocněncem, ve spolupráci s B. Kennellym, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi I. Rogalskim a A. Tokárem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20150917">17. září 2015</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 1 a čl. 19 odst. 4, 5 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne <DATE ISO="20040421">21. dubna 2004</DATE> o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/07, s. 263).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Plus Bank Zrt. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Banif Plus Bank<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) na straně jedné a M. Lantosem a M. Lantos (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>manželé Lantosovi<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) na straně druhé, jehož předmětem je smlouva o spotřebitelském úvěru v cizí měně.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 93/13/EHS</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne <DATE ISO="19930405">5. dubna 1993</DATE> o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="095" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="1993">Úř. věst. L 95, s. 29</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/02, s. 288), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Smluvní podmínka [klauzule], která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou [zneužívající], jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti [požadavkem dobré víry] způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 2 uvedené směrnice zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Posouzení nepřiměřené [zneužívající] povahy podmínek [klauzulí], se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky [klauzule] sepsány jasným a srozumitelným jazykem.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 téže směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky [zneužívající klauzule] použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek [zneužívajících klauzulí].<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2004/39</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Body 2 a 31 odůvodnění směrnice 2004/39 znějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>(2)</NO.P><TXT>[...] je nutné stanovit stupeň harmonizace nezbytný k tomu, aby byla investorům nabízena vysoká úroveň ochrany [...]</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(31)</NO.P><TXT>Jedním z cílů této směrnice je ochrana investorů. [...]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 1 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na investiční podniky a regulované trhy.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Následující ustanovení se použijí rovněž na úvěrové instituce povolené podle směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2000/12/ES [ze dne <DATE ISO="20000320">20. března 2000</DATE> o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="126" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2000">Úř. věst. L 126, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/03, s. 273] při poskytování jedné nebo více investičních služeb nebo provádění investiční činnosti:</P><P>[...]</P><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>kapitola II hlavy II s výjimkou čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce,</P></ITEM></LIST></P><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 směrnice 2004/39 obsahuje v bodech 2, 6 a 17 následujících definice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>investičními službami a činnostmi<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> [se rozumí] služby a činnosti, jež jsou uvedeny v oddíle A přílohy I a týkají se kteréhokoli z nástrojů uvedených v oddíle C přílohy I;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>obchodováním na vlastní účet<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> [se rozumí] obchodování za použití vlastního kapitálu podniku, které vede k uzavření transakcí ohledně jednoho nebo více finančních nástrojů;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>17)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>finančními nástroj<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> [se rozumí] nástroje uvedené v oddíle C přílohy I.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Mezi investiční služby a činnosti uvedené v oddíle A přílohy I dané směrnice patří obchodování na vlastní účet. Podle bodů 2 a 4 oddílu B této přílohy patří do kategorie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>doplňkových služeb<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>[p]oskytování úvěrů nebo půjček investorovi za účelem umožnění transakce s jedním nebo více finančními nástroji v případech, kdy je společnost poskytující úvěr nebo půjčku do této transakce zapojena<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>[d]evizové služby, pokud jsou spojeny s poskytováním investičních služeb<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>. V bodě 4 oddílu C uvedené směrnice, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Finanční nástroje<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, jsou uvedeny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>[o]pce, futures, swapy, dohody o budoucích úrokových sazbách a jakékoli jiné derivátové smlouvy týkající se cenných papírů, měn, úrokových sazeb či výnosů nebo jiné derivátové nástroje<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 19 téže směrnice je součástí oddílu 2, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Ustanovení k zajištění ochrany investorů<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, hlavy II kapitoly II. Tento článek je nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Pravidla chování při poskytování investičních služeb klientům<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> a v odstavcích 4, 5 a 9 stanoví.</TXT><?PAGE NO="4"?><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="019.004"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>4.</NO.PARAG><ALINEA>Při poskytování investičního poradenství nebo správě portfolia získá investiční podnik nezbytné informace o znalostech a zkušenostech klienta nebo potenciálního klienta v oblasti investic, pokud jde o specifický druh produktu nebo služby, o jeho finanční situaci a o jeho investičních cílech, aby tak mohl klientovi nebo potenciálnímu klientovi doporučit investiční službu a finanční nástroje, které jsou pro něj vhodné.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby investiční podniky při poskytování investičních služeb jiných než služeb uvedených v odstavci 4 požádaly klienta nebo potenciálního klienta o poskytnutí informací o jeho znalostech a zkušenostech v oblasti investic v souvislosti s určitým nabízeným nebo požadovaným produktem nebo službou, aby tak mohly posoudit, zda jsou navrhovaná investiční služba nebo navrhovaný investiční produkt pro klienta vhodné.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="019.009"><NO.PARAG>9.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud je investiční služba nabízena jako součást finančního produktu, který již podléhá jiným právním předpisům Společenství nebo společným evropským normám vztahujícím se na úvěrové instituce a spotřebitelské úvěry v souvislosti s hodnocením rizik klientů nebo požadavky na informace, nevztahují se na tuto službu další povinnosti podle tohoto článku.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 51 odst. 1 směrnice 2004/39 stanoví, že členské státy v souladu s vnitrostátním právem zajistí, aby mohla být přijata vhodná správní opatření nebo ukládány správní sankce osobám za porušení předpisů přijatých k provedení této směrnice, přičemž uvedená opatření musejí být účinná, přiměřená a odrazující.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2008/48/ES</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne <DATE ISO="20080423">23. dubna 2008</DATE> o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="133" PAGE.FIRST="66" DATE.PUB="2008">Úř. věst. L 133, s. 66</REF.DOC.OJ>, a opravy <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="207" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 207, s. 14</REF.DOC.OJ>, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="199" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 199, s. 40</REF.DOC.OJ>, a <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="234" PAGE.FIRST="46" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 234, s. 46</REF.DOC.OJ>), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na úvěrové smlouvy.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Tato směrnice se nevztahuje na</P><P>[...]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>h)</NO.P><TXT>úvěrové smlouvy, jež jsou uzavírány s investičními podniky vymezenými v čl. 4 odst. 1 směrnice [2004/39] nebo s úvěrovými institucemi vymezenými v článku 4 směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2006/48/ES [ze dne <DATE ISO="20060614">14. června 2006</DATE> o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu] proto, aby investor mohl provést operaci v souvislosti s jedním nebo více nástroji uvedenými v oddíle C přílohy I směrnice [2004/39], je-li investiční podnik nebo úvěrová instituce poskytující úvěr do této operace zapojen;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2008/48, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Pro účely této směrnice se rozumí</P><P>[...]</P><?PAGE NO="5"?><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>úvěrovou smlouvou<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/> smlouva, na jejímž základě věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby, s výjimkou smluv o průběžném poskytování služeb nebo dodávání zboží stejného druhu, kdy spotřebitel za tyto služby nebo zboží po dobu jejich poskytování nebo dodávání platí ve splátkách;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>V kapitole II uvedené směrnice, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Informace a postupy předcházející uzavření úvěrové smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, jsou mimo jiné uvedeny článek 4, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Standardní informace uváděné v reklamě<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, článek 5, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Předsmluvní informace<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, a článek 8, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Kapitola IV téže směrnice, nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Informace a práva týkající se úvěrových smluv<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, obsahuje mimo jiné článek 10, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, a článek 11, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>Informace o výpůjční úrokové sazbě<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Maďarské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Cílem zákona č. CXXVII. z roku 2007 o investičních podnicích a provozovatelích komoditních burz, jakož i o pravidlech, jimiž se řídí jejich činnost (a befektetési vállalkozásokról és az árutőzsdei szolgáltatókról, valamint az általuk végezhető tevékenységek szabályairól szóló 2007. évi CXXXVIII. törvény), je zejména provedení směrnice 2004/39 do maďarského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Ustanovení § 4 uvedeného zákona, ve znění platném v době, kdy nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízní, obsahoval následující definice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>investičním úvěrem se rozumí úvěr poskytnutý na nákup finančního nástroje, jestliže je společnost poskytující úvěr do této transakce zapojena;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>11)</NO.P><TXT>swapem se rozumí komplexní dohoda o výměně finančního nástroje, která se v zásadě skládá buď z transakcí spočívajících v aktuálním nákupu a v budoucím nákupu nebo z několika budoucích (termínových) transakcí, přičemž obvykle zahrnuje výměnu peněžních toků;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>50)</NO.P><TXT>finančním nástrojem se rozumí nástroj představující peněžní pohledávku, s výjimkou sériově emitovaných cenných papírů, které se obchodují na peněžním trhu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>60)</NO.P><TXT>derivátovou dohodou se rozumí dohoda, jejíž hodnota je závislá na hodnotě podkladového finančního nástroje a která je předmětem vlastního vyjednávání;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[...]<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Článek 19 směrnice 2004/39 byl proveden v § 40 až § 45 téhož zákona.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Ustanovení § 231 občanského zákoníku ve znění platném v době, kdy nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízní, znělo:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="231.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Není-li stanoveno jinak, musí být peněžité dluhy splaceny v měně, která je zákonnou měnou v místě plnění závazku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="231.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Dluhy vyjádřené v jiné měně nebo ve zlatě budou převedeny na základě směnného kurzu platného v místě a ke dni platby.<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Ustanovení § 523 uvedeného zákoníku stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="523.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Smlouvou o půjčce přenechává finanční instituce nebo jiný věřitel dlužníkovi dohodnutou částku a dlužník se zavazuje tuto částku v souladu se smlouvou vrátit.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="523.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Není-li stanoveno jinak, v případě, že je věřitelem finanční instituce, je dlužník povinen zaplatit úroky (bankovní půjčka).<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20080611">11. června 2008</DATE> uzavřel M. Lantos se společností Banif Plus Bank smlouvu o spotřebitelském úvěru v cizí měně na nákup automobilu. Pro Mártonné Lantos jakožto manželku M. Lantose vyplývají závazky z této smlouvy. Předkládající soud uvedenou smlouvu kvalifikuje jako smlouvu o půjčce ve smyslu § 523 občanského zákoníku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Tato smlouva obsahuje mimo jiné klauzule o fiktivním peněžním toku v cizí měně a o skutečném peněžním toku v národní měně, v tomto případě v maďarských forintech (HUF).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předkládající soud popisuje smluvní mechanismus pro převod peněžních toků v cizí měně takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>V den poskytnutí půjčky [společnost Banif Plus Bank] vypočítala ekvivalent částky v cizí měně, kterou měla vyplatit v maďarských forintech, při směnném kurzu platném v předem stanovený den a na základě § 231 občanského zákoníku, [následně] od klienta zakoupila (uvedené) devizy k jeho tíži, přičemž použila směnný kurz pro nákup deviz platný v okamžiku vyplacení půjčky (aktuální devizová transakce) a protihodnotu mu vyplatila v maďarských forintech. Později [společnost Banif Plus Bank] klientovi prodala uvedené devizy za maďarské forinty, přičemž použila směnný kurz pro prodej deviz platný v okamžiku vrácení půjčky (budoucí devizová transakce v okamžiku vrácení půjčky), aby klient mohl svůj dluh vedený v cizí měně splatit v cizí měně.<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Uvedený soud mimo jiné uvádí, že Kúria (Nejvyšší soud) v rozhodnutí č. 6/2013 PJE vydaném v zájmu jednotného výkladu ustanovení občanského práva konstatoval, že je třeba smlouvy o půjčkách v cizí měně kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>devizové půjčky<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> ve smyslu § 231 občanského zákoníku. Podle názoru posledně uvedeného soudu takové smlouvy generují dluh v cizí měně. Avšak na rozdíl od smluv o půjčce, na základě kterých dochází ke skutečnému provedení transakce v devizách, je v těchto smlouvách daná deviza použita jako zúčtovací jednotka a platby probíhají v národní měně. V důsledku toho je peněžní tok v cizí měně fiktivní a peněžní tok v národní měně skutečný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Kromě toho podle předkládajícího soudu společnost Banif Plus Bank tvrdí, že neposkytuje investiční služby či doplňkové služby k takové činnosti ani žádné služby související s komoditními burzami. Smlouva dotčená ve věci v původním řízení je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená se společností Banif Plus Bank v rámci její činnosti spočívající v poskytování úvěrů a půjček, podrobně upravené zákonem č. CXXXVIII z roku 2013 o úvěrových institucích a finančních společnostech (a<?PAGE NO="7"?> hitelintézetekről és a pénzügyi vállalkozásokról szóló 2013. évi CCXXXVII. törvény), takže její platnost nemůže být posuzována podle ustanovení zákona č. CXXXVIII z roku 2007 ani ustanovení směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Manželé Lantosovi před předkládajícím soudem tvrdili, že v zájmu dosažení jednotného výkladu zákona č. CXXXVIII. z roku 2007 s touto směrnicí, je nezbytné řízení o předběžné otázce, jelikož Kúria (Nejvyšší soud) se ve svém rozhodnutí č. 6/2013 PJE, v němž učinil závěr, že smlouvy o úvěru v cizí měně spadají do oblasti kapitálového trhu, opíral o ustanovení občanského zákoníku, zejména o § 231, který nebyl dotčen provedením této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Za takových podmínek se Ráckevei járásbíróság (okresní soud v Ráckeve) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba mít za to, že nabídka (devizové) transakce klientovi, která má právní formu smlouvy o půjčce v cizí měně, spočívá v nákupu deviz v okamžiku vyplacení půjčky a v prodeji deviz v okamžiku vrácení peněžních prostředků, uskuteční se prostřednictvím přepočtu částky v cizí měně na maďarské forinty [HUF] a vystavuje půjčku poskytnutou klientovi pohybům na kapitálovém trhu a z něho vyplývajícím rizikům (kurzové riziko), představuje <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>finanční nástroj<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="2018" ID="QE0038"/> ve smyslu definic uvedených v čl. 4 odst. 1 bodu 2 (investiční služby a činnosti) a bodu 17 (finanční nástroje), jakož i v příloze I oddílu C bodu 4 (futures, derivátové nástroje) směrnice 2004/39?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je třeba mít za to, že provádění činnosti obchodování na vlastní účet v souvislosti s finančním nástrojem uvedeným v první otázce představuje investiční službu nebo investiční činnost ve smyslu definic uvedených v čl. 4 odst. 1 bodu 6 (obchodování na vlastní účet) a příloze I oddílu A bodu 3 (obchodování na vlastní účet) směrnice 2004/39?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Má finanční instituce povinnost posoudit vhodnost podle čl. 19 odst. 4 a 5 směrnice 2004/39 vzhledem k tomu, že budoucí devizová transakce (futures), jež představuje investiční službu v souvislosti s finančními derivátovými nástroji, je nabízena jako součást jiného finančního produktu (půjčky) a že samotný derivátový nástroj je komplexním finančním nástrojem? Je třeba mít za to, že čl. 19 odst. 9 směrnice 2004/39 se nepoužije, jelikož s ohledem na skutečnost, že rizika vlastní půjčce a finančnímu nástroji se podstatně liší, je uvedené posouzení vhodnosti nezbytné, pokud transakce obsahuje derivátový nástroj?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Má samotné obejití čl. 19 odst. 4 a 5 [směrnice 2004/39] za následek neplatnost smlouvy o půjčce uzavřené mezi [společností Banif Plus Bank] a [dlužníky]?<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K návrhu na znovuotevření ústní části řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Po skončení ústní části tohoto řízení dne <DATE ISO="20150917">17. září 2015</DATE> a po předložení stanoviska generálního advokáta podali manželé Lantosovi dopisem ze dne <DATE ISO="20150920">20. září 2015</DATE>, došlým kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20150925">25. září 2015</DATE>, návrh na znovuotevření ústní části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Na podporu tohoto návrhu uvádějí, že uvedené stanovisko je stiženo vadami a nesrovnalostmi a že je nezbytné znovuotevření ústní části řízení, aby Soudní dvůr mohl požádat předkládající soud o vysvětlení v souladu s článkem 101 jednacího řádu, pokud jde o skutečnosti a pravidla vnitrostátního práva, které podle generálního advokáta chybějí a jejichž absence činí žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V tomto ohledu je nutné připomenout, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení<?PAGE NO="8"?> novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>V projednávané věci má Soudní dvůr po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta za to, že projednávaná věc je dostatečně objasněná na to, aby mohl rozhodnout, a že nedochází k tomu, že by tato věc musela být rozhodnuta na základě argumentů, které mezi účastníky řízení nebyly projednány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Kromě toho nebylo tvrzeno, že uvedení zúčastnění předložili po ukončení ústní části řízení novou skutečnost, která by mohla mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Navíc právo požádat předkládající soud o vysvětlení, které má Soudní dvůr v souladu s článkem 101 jednacího řádu, představuje pouhou možnost, jejíž využití v jednotlivých případech je na zvážení Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Dále je třeba připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU je úlohou generálního advokáta předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast. Avšak Soudní dvůr není vázán stanoviskem generálního advokáta ani důvody, na základě kterých k němu dospěl (zejména viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Parker Hannifin Manufacturing a Parker-Hannifin</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑434/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2456">EU:C:2014:2456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být návrh na znovuotevření ústní části řízení zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že vlády členských států, které předložily písemná vyjádření, namítají nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nebo vyjádřily pochybnosti o přípustnosti některých předběžných otázek, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že jestliže se otázky položené vnitrostátním soudem týkají výkladu ustanovení unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout, ledaže je zjevné, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve skutečnosti směřuje k tomu, aby Soudní dvůr přiměla k rozhodnutí prostřednictvím fiktivního sporu nebo k vyslovení poradního názoru k obecným nebo hypotetickým otázkám, je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu, nebo také že Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (zejména viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Les Vergers du Vieux Tauves</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑48/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:758">EU:C:2008:758</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>V projednávaném případě se otázky položené předkládajícím soudem týkají výkladu ustanovení unijního práva, a to čl. 4 odst. 1 a čl. 19 odst. 4, 5 a 9 směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Kromě toho, i když se předkládací usnesení jeví poněkud stručné a obsahuje určité nejasnosti vyplývající zejména ze skutečnosti, že předkládající soud zřejmě přijal argumentaci manželů Lantosových jako předpoklad položených otázek, nic to nemění na tom, že Soudní dvůr disponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na tyto otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Jak z předkládacího rozhodnutí, tak z písemných vyjádření předložených Soudnímu dvoru totiž vyplývá, že se smlouva o půjčce dotčená ve věci v původním řízení vyznačuje tím, že půjčené peněžní prostředky a měsíční splátky jsou vyjádřeny v cizí měně, přičemž tyto prostředky byly vyplaceny v národní měně a v této měně musí být provedeny i splátky.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Jak uvedl předkládající soud, na základě uvedené smlouvy nedochází mezi společností Banif Plus Bank a manžely Lantosovými ke skutečným peněžním tokům v devizách nebo směnám deviz, jelikož jedinou platební měnou je jak pro tohoto věřitele, tak pro tyto dlužníky národní měna, přičemž deviza slouží jako zúčtovací jednotka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že daná smlouva obsahuje klauzule týkajících se převodu jistiny a měsíčních splátek na národní měnu. Podle těchto klauzulí se částka této jistiny stanoví na základě kurzu pro nákup deviz platného v okamžiku vyplacení finančních prostředků, zatímco částka jednotlivých měsíčních splátek se určí na základě kurzu pro prodej těchto deviz platného ke dni výpočtu jednotlivých měsíčních splátek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V tomto kontextu se předkládající soud táže Soudního dvora především na to, zda taková smlouva tím, že obsahuje klauzule o směnných kurzech, jež mají za následek přenos kurzového rizika na dlužníky, spadá do rozsahu působnosti směrnice 2004/39, jelikož podle těchto klauzulí společnost Banif Plus Bank poskytuje investiční službu, takže jakožto úvěrová instituce uvedená v čl. 1 odst. 2 této směrnice měla zejména povinnost posoudit vhodnost nebo přiměřenou povahu nabízené služby v souladu s příslušným ustanovením článku 19 uvedené směrnice, jak tvrdí manželé Lantosovi. Dále manželé Lantosovi tvrdí, že jelikož k takovému posouzení nedošlo, musí být daná smlouva prohlášena za neplatnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tudíž přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Úvodní poznámky</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Na úvod je třeba poznamenat, že v rámci věci, ke které byl vydán rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se Kúria (Nejvyšší soud) Soudního dvora již dotazoval na podmínky použitelnosti směrnice 93/13 ve specifickém kontextu smluv o spotřebitelském úvěru v cizí měně. V tomto ohledu Kúria (Nejvyšší soud) v rozhodnutí č. 2/2014 PJE, vydaném v zájmu jednotného výkladu ustanovení občanského práva, dospěl k závěru, že klauzule o směnných kurzech mohou být v rozsahu, v němž zavádí asymetrii mezi směnným kurzem pro nákup deviz, jenž se použije při vyplacení půjčky, a směnným kurzem pro jejich prodej, jenž se použije pro výpočet měsíčních splátek, podrobeny přezkumu stran jejich zneužívající povahy a mohou být považovány za zneužívající zejména proto, že banka obdrží od spotřebitele odměnu rovnající se rozdílu mezi těmito směnnými kurzy a výměnou mu neposkytuje žádnou službu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Avšak v tomtéž rozhodnutí Kúria (Nejvyšší soud) v zásadě rozhodl, že klauzule takové smlouvy o půjčce v cizí měně, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, jež mají výměnou za výhodnější úrokovou sazbu, než je sazba nabízená u půjček v národní měně, za následek přenesení kurzového rizika výhradně na spotřebitele, se týkají hlavního předmětu smlouvy ve smyslu vnitrostátní právní úpravy, jejímž cílem je provedení čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, takže u těchto klauzulí nelze zkoumat, zda mají zneužívající povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Kromě toho Kúria (Nejvyšší soud) ve svém rozhodnutí č. 6/2013 PJE, vydaném v zájmu jednotného výkladu ustanovení občanského práva, konstatoval, že uzavření takové smlouvy o půjčce v cizí měně nevede k uplatnění informačních povinností stanovených v § 40 až § 42 zákona č. CXXXVIII. z roku 2007, jež mají za cíl provedení článku 19 směrnice 2004/39, neboť v rámci takové smlouvy věřitel neposkytuje žádnou z investičních služeb uvedených v § 5 uvedeného zákona, nýbrž vyplácí jistinu, jež je, či není určena na dané financování. Ustanovení § 40 až § 42 zákona č. CXXXVIII. z roku 2007 se nicméně uplatní v případě, že taková půjčka je také investiční transakcí, jelikož jsou investiční služby týkající se finančního nástroje poskytnuty z finančních prostředků dlužníka.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká pouze výkladu směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Je však třeba uvést, že v takové věci, o jakou se jedná v původním řízení, mohou být relevantní ustanovení jiných unijních právních předpisů na ochranu spotřebitele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>To se týká zejména ustanovení směrnice 93/13, která stanoví mechanismus věcného přezkumu zneužívajících klauzulí v rámci systému ochrany spotřebitele zavedeného touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Dále je třeba zmínit unijní právní úpravu týkající se spotřebitelských úvěrů, v tomto případě směrnici Rady 87/102/EHS ze dne <DATE ISO="19861222">22. prosince 1986</DATE> o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="042" PAGE.FIRST="48" DATE.PUB="1986">Úř. věst. L 42, s. 48</REF.DOC.OJ>, Zvl. vyd. 15/01, s. 326) a směrnici 2008/48, které obsahují řadu ustanovení, jež mají chránit spotřebitele tím, že ukládají věřitelům určité povinnosti týkající se zejména informování spotřebitelů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K první a druhé otázce</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 4 odst. 1 bod 2 směrnice 2004/39 vykládán v tom smyslu, že devizové transakce, jež provádí úvěrová instituce podle klauzulí takové smlouvy o půjčce v cizí měně, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, a jež spočívají ve stanovení částky půjčky na základě kurzu pro nákup deviz platného v okamžiku vyplacení finančních prostředků a v určení částky jednotlivých měsíčních splátek na základě kurzu pro prodej těchto deviz platného ke dni výpočtu jednotlivých měsíčních splátek, jsou investičními službami nebo činnostmi ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>V tomto ohledu je sice pravda, že o kvalifikaci těchto transakcí může na základě okolností vlastních věci v původním řízení rozhodnout pouze předkládající soud, avšak to nemění nic na tom, že Soudní dvůr má pravomoc vyvodit z ustanovení uvedené směrnice, v tomto případě z čl. 4 odst. 1 bodu 2, kritéria, která vnitrostátní soud může nebo musí za tímto účelem uplatnit (v tomto smyslu viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Genil 48 a Comercial Hostelera de Grandes Vinos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑604/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:344">EU:C:2013:344</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Nicméně nic nebrání vnitrostátnímu soudu v tom, aby požádal Soudní dvůr o rozhodnutí stran takové kvalifikace, jak to učinil předkládající soud svou první a druhou otázkou, avšak za předpokladu, že vnitrostátní soud s ohledem na všechny informace obsažené ve spise, jimiž disponuje, určí a posoudí skutkové okolnosti pro tuto kvalifikaci nezbytné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>V projednávané věci se jedná o otázku, zda transakce, jež provádí úvěrová instituce a jež spočívají v přepočtu částek v cizí měně na národní měnu za účelem výpočtu výše půjčky a jejích splátek v souladu s klauzulemi smlouvy o půjčce týkajícími se směnných kurzů, mohou být kvalifikovány jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>investiční služby nebo činnosti<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 2 směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Podle tohoto ustanovení se investičními službami a činnostmi rozumí služby a činnosti, jež jsou uvedeny v oddíle A přílohy I této směrnice a týkají se kteréhokoli z nástrojů uvedených v oddíle C přílohy I téže směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Je přitom třeba konstatovat, že transakce dotčené ve věci v původním řízení tím, že se jedná devizové činnosti, které jsou čistě doplňkové k poskytnutí a splacení spotřebitelského úvěru v cizí měně, do uvedeného oddílu A nespadají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>S výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu, se tyto transakce totiž omezují na přepočet výše úvěru a měsíčních splátek v cizí měně (zúčtovací měna) na národní měnu (platební měna) na základě nákupního nebo prodejního kurzu této cizí měny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Takové transakce nemají jinou funkci než sloužit jako prostředek k uskutečnění základních platebních závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce, a to poskytnutí finančních prostředků věřitelem a vrácení těchto prostředků spolu s úroky dlužníkem. Cílem těchto transakcí není provedení investice, jelikož spotřebitel se snaží pouze získat finanční prostředky na nákup spotřebního předmětu nebo poskytnutí služby, a nikoli například řídit kurzové riziko nebo spekulovat na kurz cizí měny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí manželé Lantosovi, nelze mít za to, že uvedené transakce spadají zejména pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>obchodování na vlastní účet<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, uvedený v příloze I oddílu A bodu 3 směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Podle čl. 4 odst. 1 bodu 6 uvedené směrnice se uvedeným pojmem rozumí obchodování za použití vlastního kapitálu, které vede k uzavření transakcí ohledně jednoho nebo více finančních nástrojů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>V projednávaném případě se přitom s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu nezdá, že by se devizové transakce, jež provádí úvěrová instituce při plnění takové smlouvy o půjčce, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, týkaly obchodování, které vede k uzavření transakcí ohledně jednoho nebo více finančních nástrojů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Takové devizové transakce totiž zřejmě nemají žádný jiný účel než umožnit poskytnutí a splácení půjčky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Kromě toho nelze tvrdit, že transakce prováděné v rámci takové smlouvy o půjčce, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, spadají do kategorie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>doplňkových služeb<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> vymezené v příloze I oddílu B směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že i když v souladu s bodem 2 oddílu B této přílohy může být poskytnutí úvěru nebo půjčky doplňkovou službou, tak tomu není, pokud je tento úvěr nebo tato půjčka poskytována investorovi, aby mu byly umožněny transakce s jedním nebo více finančními nástroji v případech, kdy je do této transakce zapojen subjekt poskytující uvedený úvěr nebo uvedenou půjčku. Je přitom nesporné, že účelem půjčky dotčené ve věci v původním řízení není umožnit provedení takové budoucí transakce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Smlouvy o úvěru poskytnuté úvěrovou institucí, které spadající pod uvedený bod 2, jelikož mají takový účel, jsou naopak z oblasti působnosti směrnice 2008/48 vyloučeny na základě čl. 2 odst. 2 písm. h) této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Kromě toho jsou v příloze I oddílu B bodu 4 směrnice 2004/39 zmíněny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>[d]evizové služby, pokud jsou spojeny s poskytováním investičních služeb<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Z této zmínky vyplývá, že devizové služby nejsou samy o sobě investičními službami, jež spadají do přílohy I oddílu A uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Devizové transakce dotčené ve věci v původním řízení přitom nejsou spojeny ani s investičními službami ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 2 směrnice 2004/39, nýbrž s transakcí, která není sama o sobě finančním nástrojem ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 17 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Vzhledem k informacím ze spisu, jímž disponuje Soudní dvůr, a stále s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu se totiž devizové transakce, které provádí úvěrová instituce v rámci plnění takové smlouvy o půjčce, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, na rozdíl od toho, co tvrdí manželé Lantosovi, patrně netýkají některého z finančních nástrojů uvedených v příloze I oddílu C uvedené směrnice, mezi nimiž se uvádí i futures.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Futures je podle běžného významu ve finančním právu typem derivátové smlouvy, ve které se smluvní strany dohodnou na tom, že jedna z nich koupí a druhá prodá k určitému datu tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>podkladové aktivum<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> za cenu, která je pevně stanovena při uzavírání smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Účelem takové smlouvy o spotřebitelském úvěru, jako je smlouva dotčená v původním řízení, přitom není prodat finanční aktivum za cenu, která je pevně stanovena při uzavírání smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Zaprvé v takové smlouvě, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, nelze rozlišovat mezi samotnou smlouvou o půjčce a transakcí spočívající v budoucím prodeji cizí měny, jelikož jediným předmětem této transakce je plnění základních závazků z této smlouvy, a sice závazku splatit jistinu a jednotlivé splátky, přičemž se rozumí, že takováto transakce sama o sobě není finančním nástrojem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Klauzule takové smlouvy o půjčce, jež se týkají převodu cizí měny, tedy nepředstavují finanční nástroj odlišný od transakce tvořící předmět této smlouvy, ale pouze prostředek neoddělitelný od této smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Situace, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, se tak zásadně liší od situace ve věci, v níž byl vydán rozsudek Genil 48 et Comercial Hostelera de Grandes Vinos (C‑604/11, EU:C:2013: 344), jež se týkala termínového finančního nástroje, a to tzv. swapu, který měl klienty bank chránit před kolísáním úrokových sazeb, kterému byli vystaveni z důvodu uzavření smluv týkajících se určitých finančních produktů s těmito bankami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Zadruhé v rámci takové smlouvy o půjčce, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, se hodnota cizí měny, která se použije pro výpočet splátek, nestanoví předem, jelikož se určuje na základě kurzu pro prodej této měny k datu splatnosti jednotlivých měsíčních splátek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu, se devizové transakce, které provádí úvěrová instituce v rámci plnění takové smlouvy o půjčce v cizí měně, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, nelze kvalifikovat jako investiční služby, takže tato instituce nepodléhá zejména povinnostem v oblasti posouzení vhodnosti nebo přiměřené povahy nabízené služby stanovených v článku 19 směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 bod 2 směrnice 2004/39 musí být vykládán v tom smyslu, že devizové transakce, jež provádí úvěrová instituce podle klauzulí takové smlouvy o půjčce v cizí měně, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, a jež spočívají ve stanovení částky půjčky na základě kurzu pro nákup deviz platného v okamžiku vyplacení finančních prostředků a v určení částky jednotlivých měsíčních splátek na základě kurzu pro prodej těchto deviz platného ke dni výpočtu jednotlivých měsíčních splátek, nejsou s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu investičními službami nebo činnostmi ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Ke třetí a čtvrté otázce</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Vzhledem k odpovědím poskytnutým na první a druhou otázku není na třetí a čtvrtou otázku třeba odpovídat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Posledně uvedené otázky totiž předpokládají, že devizové transakce dotčené ve věci v původním řízení mohou být kvalifikovány jako investiční služby a činnosti ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 2 směrnice 2004/39.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Pro všechny případy lze s ohledem na čtvrtou otázku připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že úprava smluvních důsledků pro případ, že investiční podnik, který nabízí investiční službu, nesplní požadavky týkající se posouzení stanovené v čl. 19 odst. 4 a 5 uvedené směrnice, je na vnitrostátním<?PAGE NO="13"?> právním řádu každého členského státu, avšak pod podmínkou, že budou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Genil 48 a Comercial Hostelera de Grandes Vinos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑604/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:344">EU:C:2013:344</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 4 odst. 1 bod 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne <DATE ISO="20040421">21. dubna 2004</DATE> o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že devizové transakce, jež provádí úvěrová instituce podle klauzulí takové smlouvy o půjčce v cizí měně, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, a jež spočívají ve stanovení částky půjčky na základě kurzu pro nákup deviz platného v okamžiku vyplacení finančních prostředků a v určení částky jednotlivých měsíčních splátek na základě kurzu pro prodej těchto deviz platného ke dni výpočtu jednotlivých měsíčních splátek, nejsou s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu investičními službami nebo činnostmi ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>