<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑484/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CJ0484</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:689">EU:C:2016:689</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20160915">15. 9. 2016</DATE> – VĚC C‑484/14</P><P>MC FADDEN</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20160915">15. září 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Informační společnost</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb služeb</KEYWORD><KEYWORD>Místní bezdrátová síť (WLAN) provozovaná obchodníkem</KEYWORD><KEYWORD>Bezplatné veřejné poskytování</KEYWORD><KEYWORD>Odpovědnost zprostředkujících poskytovatelů</KEYWORD><KEYWORD>Pouhý přenos</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2000/31/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12</KEYWORD><KEYWORD>Omezení odpovědnosti</KEYWORD><KEYWORD>Neznámý uživatel této sítě</KEYWORD><KEYWORD>Porušení práv majitelů ke chráněnému dílu</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost zabezpečení sítě</KEYWORD><KEYWORD>Občanskoprávní odpovědnost obchodníka</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑484/14:</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landgericht München I (zemský soud I v Mnichově, Německo) ze dne <DATE ISO="20140918">18. září 2014</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20141103">3. listopadu 2014</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Tobias Mc Fadden</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Sony Music Entertainment Germany GmbH</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, D. Šváby, J. Malenovský (zpravodaj), M. Safjan a M. Vilaras, soudci,</P><P>generální advokát: M. Szpunar,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: V. Tourrès, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20151209">9. prosince 2015</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za T. Mc Faddena A. Hufschmidem a C. Fritzem, Rechtsanwälte,</P></ITEM><ITEM><P>za Sony Music Entertainment Germany GmbH B. Frommerem, R. Bislem, M. Hügelem, Rechtsanwälte,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi K.-P. Wojcikem a F. Wilmanem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST><P>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20160316">16. března 2016</DATE>,</P></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne <DATE ISO="20000608">8. června 2000</DATE> o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>směrnice o elektronickém obchodu<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 178, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/25, s. 399).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Tobiasem Mc Faddenem a společností Sony Music Entertainment Germany GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Sony Music<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) v otázce případné odpovědnosti Tobiase Mc Faddena za to, že třetí osoba využila místní bezdrátovou síť [<HT TYPE="ITALIC">Wireless local area network</HT> (WLAN)] kterou provozuje T. Mc Fadden, aby bez souhlasu veřejně sdílela zvukový záznam pořízený Sony Music.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 98/34</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>3</NO.P><TXT>Evropský Parlament a Rada přijaly dne <DATE ISO="19980622">22. června 1998</DATE> směrnici 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 204, s. 37</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/20, s. 337) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne <DATE ISO="19980720">20. července 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="217" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 217, s. 18</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>směrnice 98/34<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>4</NO.P><TXT>Body 2 a 19 odůvodnění směrnice 98/34 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>(2)</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že široké spektrum služeb ve smyslu článků 59 a 60 [ES, nyní články 46 a 57 SFEU,] bude využívat možností, které nabízí informační společnost, které umožňují poskytování těchto služeb na dálku, elektronicky a na individuální žádost jejich příjemce;</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(19)</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>službami<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> se podle článku 60 Smlouvy [o ES, nyní článek 57 SFEU] a v souladu s výkladem Soudního dvora rozumějí služby poskytované zpravidla za úplatu; že tato charakteristika chybí v případě činností, které stát vykonává bez hospodářských důvodů v rámci svých úkolů zejména v oblasti sociální, kulturní, vzdělávací a v oblasti soudnictví [...].<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 98/34 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>,službou<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/>; jakákoli služba informační společnosti, tj. každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2000/31</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>6</NO.P><TXT>Body 18, 41, 42 a 50 odůvodnění směrnice 2000/31 znějí následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>(18)</NO.P><TXT>Služby informační společnosti zahrnují širokou škálu hospodářských činností, které probíhají on-line. [...] Služby informační společnosti se neomezují výhradně na služby umožňující uzavírání smluv on-line, ale vztahují se rovněž, pokud jde o hospodářskou činnost, na služby, které nehradí ti, kdo je přijímají, jako např. služby poskytující informace on-line nebo obchodní sdělení nebo ty služby, které poskytují nástroje umožňující vyhledávání dat, přístup k datům a získávání dat. Služby informační společnosti zahrnují rovněž služby, které spočívají v [...] poskytování přístupu ke komunikační síti [...].</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(41)</NO.P><TXT>Tato směrnice vytváří rovnováhu mezi různými zájmy a stanoví zásady, na nichž se mohou zakládat dohody a normy přijaté podniky.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(42)</NO.P><TXT>Odchylky v úpravě odpovědnosti stanovené v této směrnici zahrnují pouze případy, v nichž je činnost poskytovatele služeb informační společnosti omezena na technický postup provozování komunikační sítě a na zprostředkovávání přístupu k této síti, na níž jsou informace poskytnuté třetími osobami přenášeny nebo dočasně ukládány za jediným účelem zlepšení účinnosti přenosu. Tato činnost má čistě technickou, automatickou a pasivní podobu, což znamená, že poskytovatel služeb informační společnosti nezná ani nekontroluje přenášené či ukládané informace.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(50)</NO.P><TXT>Je důležité, aby navrhovaná směrnice o harmonizaci některých aspektů autorského práva a příbuzných práv v informační společnosti a tato směrnice vstoupily v platnost ve stejný okamžik, aby vytvořily jasný právní rámec pro otázky odpovědnosti zprostředkovatelů při porušení autorského práva a souvisejících práv na úrovni Společenství.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 2 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>službami informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> služby ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/98/ES ve znění směrnice [98/34];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>poskytovatelem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje určitou službu informační společnosti;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>8</NO.P><TXT>Uvedená směrnice obsahuje v kapitole II oddílu 4 nazvaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> články 12 až 15.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 12 téže směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Prostý přenos<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy zajistí, aby v případě poskytování služby informační společnosti spočívající v přenosu informací poskytnutých příjemcem služby komunikační sítí nebo ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti, nebyl poskytovatel služby odpovědný za přenášené informace, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>není původcem přenosu;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nevolí příjemce přenášené informace; a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>nevolí a nezmění obsah přenášené informace.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="012.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem členských států, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 1 směrnice 2000/31, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Ukládání do vyrovnávací paměti ("caching")<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za automatické dočasné přechodné ukládání, které slouží pouze pro co možná nejúčinnější následný přenos informace na žádost jiných příjemců služby, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>poskytovatel služby informaci nezmění;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>poskytovatel služby vyhoví podmínkám přístupu k informaci;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>poskytovatel služby dodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou stanovena způsobem obecně uznávaným a používaným v průmyslu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>poskytovatel služby nepřekročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v průmyslu s cílem získat údaje o užívání informace;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>poskytovatel služby ihned přijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nebo jiný správní orgán nařídil odstranění této informace nebo znemožnění přístupu k ní.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 14 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Shromažďování informací [Hostingové služby]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="014.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace,</TXT><P>nebo</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, okamžitě jednal s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 se nepoužije, pokud je příjemce závislý na poskytovateli nebo podléhá jeho dohledu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Tímto článkem není dotčena možnost soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s právním řádem členských států, aby ukončil protiprávní jednání nebo mu předešel, ani možnost členských států zavést postupy, které umožní odstranění nebo znemožní přístup k informaci.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 15 odst. 1 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Neexistence obecné povinnosti dohledu<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Členské státy neukládají poskytovatelům služeb uvedených v článcích 12, 13 a 14 obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2001/29/ES</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>13</NO.P><TXT>Bod 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 167, s. 10</REF.DOC.OJ>) zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Odpovědnost za činnost v prostředí sítě se netýká pouze autorského práva a práv s ním souvisejících, ale rovněž jiných oblastí jako je pomluva, klamavá reklama nebo porušování ochranných známek, přičemž touto otázkou se průřezově zabývá směrnice [2000/31], která vyjasňuje a harmonizuje různé právní otázky vztahující se ke službám informační společnosti včetně elektronického obchodu. Tato směrnice by měla být prováděna souběžně s prováděním směrnice o elektronickém obchodu, jelikož výše uvedená směrnice stanoví harmonizovaný rámec zásad a ustanovení odpovídající mimo jiné významným částem této směrnice. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení výše uvedené směrnice týkající se odpovědnosti.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2004/48/ES</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o dodržování práv duševního vlastnictví (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="45" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 157, s. 45</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/02, s. 32), nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="002.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>„Touto směrnicí nejsou dotčeny:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>[...] směrnice [2000/31] obecně a zvláště články 12 až 15 směrnice [2000/31];</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>15</NO.P><TXT>Ustanoveními § 7 až 10 Telemediengesetz (zákon o elektronických médiích) ze dne <DATE ISO="20070226">26. února 2007</DATE> (BGBl. I, s. 179), naposledy novelizovaným zákonem ze dne <DATE ISO="20100331">31. března 2010</DATE> (BGB1. I, s. 692) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>zákon o elektronických médiích<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>) byly do vnitrostátního práva provedeny články 12 až 15 směrnice 2000/31.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>16</NO.P><TXT>Ustanovení § 7 zákona o elektronických médiích zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Podle obecné právní úpravy odpovídají poskytovatelé za informace, které poskytnou k využití.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Poskytovatelé ve smyslu §§ 8 až 10 nemají povinnost dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Povinnost poskytovatele odstranit informace či znemožnit jejich využití v souladu s obecnou právní úpravou zůstává zachována i v případě zproštění odpovědnosti podle § 8 až 10. [...]<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>17</NO.P><TXT>Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o elektronických médiích stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Poskytovatelé neodpovídají za informace, které přenáší prostřednictvím komunikační sítě nebo k nimž poskytují přístup za účelem jejich využití, pokud:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>přenos sami neiniciují;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>nezvolí příjemce přenášené informace; nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>nezvolí nebo nezmění obsah přenášené informace.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>První věta se nepoužije, pokud poskytovatel dobrovolně spolupracuje s některým z příjemců svých služeb za účelem protiprávní činnosti.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>18</NO.P><TXT>Ustanovení § 97 Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte (Urheberrechtsgesetz) (zákon o právu autorském a právech souvisejících) ze dne <DATE ISO="19650909">9. září 1965</DATE> (BGBl. I, s. 1273) ve znění zákona ze dne <DATE ISO="20131001">1. října 2013</DATE> (BGB1. I, s. 3728) (dále jen „zákon o právu autorském a právech souvisejících), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="097.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Vůči tomu, kdo poruší autorské právo či jiné právo chráněné tímto zákonem, může poškozený požadovat ukončení porušování práv a existuje-li nebezpečí opakování, zdržení se dalšího porušování. Právo domáhat se uložení povinnosti zdržet se porušování práv existuje rovněž v případě, že porušení hrozí poprvé.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="097.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>Kdo se porušení dopustí úmyslně či z nedbalosti, je povinen poškozenému uhradit náhradu takto způsobené škody. [...]<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>19</NO.P><TXT>Ustanovení § 97a zákona o právu autorském a právech souvisejících stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="097A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>1)</NO.PARAG><ALINEA>Poškozený vyzve před zahájením soudního řízení porušitele, aby se zdržel porušování, a umožní mu urovnat spor splněním zdržovací povinnosti, jejíž nedodržení je spojeno s přiměřenou smluvní pokutou.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="097A.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>Pokud je výzva oprávněná, […] lze požadovat náhradu nezbytných nákladů. [...]<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní judikatura týkající se nepřímé odpovědnosti poskytovatele služeb informační společnosti (Störerhaftung)</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>20</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v německém právním řádu může být odpovědnost osoby založena v případě porušení autorských práv či práv souvisejících, kterého se dopustí přímo (<HT TYPE="ITALIC">Täterhaftung</HT>), anebo nepřímo (<HT TYPE="ITALIC">Störerhaftung</HT>). Ustanovení § 97 zákona o autorském právu a právech souvisejících je vykládáno německými soudy v tom smyslu, že odpovědnost v případě porušení může být založena, pokud jde o osobu, která, aniž je pachatelem nebo spolupachatelem, k porušení úmyslně přispěla (<HT TYPE="ITALIC">Störer</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>21</NO.P><TXT>V tomto ohledu Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) v rozsudku ze dne <DATE ISO="20100512">12. května 2010</DATE>, Sommer unseres Lebens (I ZR 121/08) rozhodl, že soukromá osoba provozující síť wifi s přístupem k internetové síti může být kvalifikována jako <HT TYPE="ITALIC">Störer</HT>, pokud nezabezpečila svou síť heslem a umožnila tím třetí osobě porušit autorská práva nebo práva související. Podle tohoto rozsudku lze od takového provozovatele sítě rozumně požadovat, aby přijal zabezpečovací opatření, jako je systém určení totožnosti heslem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti původního řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>22</NO.P><TXT>Tobias Mc Fadden je ředitel společnosti nabízející prodej a pronájem světelné a zvukové techniky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>23</NO.P><TXT>Provozuje místní bezdrátovou síť a v rámci své společnosti nabízí zdarma přístup k Internetu. Tobias Mc Fadden poskytuje přístup k Internetu s využitím služeb telekomunikační společnosti. Přístup k síti zůstal úmyslně nezabezpečen, aby přilákal zákazníky ze sousedních obchodů a kolemjdoucí do svého podniku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>24</NO.P><TXT>Kolem <DATE ISO="20100904">4. září 2010</DATE> změnil T. Mc Fadden jméno sítě z <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>mcfadden.de<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>freiheitstattangst.de<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> odkazující na demonstraci za ochranu osobních údajů a na protest proti nadměrnému dohledu ze strany státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>25</NO.P><TXT>V tomtéž období došlo prostřednictvím místní bezdrátové sítě provozované T. Mc Faddenem k bezplatnému zpřístupnění hudebního díla veřejnosti na Internetu bez souhlasu vlastníka autorských práv. Tobias Mc Fadden uvádí, že se nedopustil tvrzeného porušení, ale že nemůže vyloučit, že se porušení dopustil některý z uživatelů jeho sítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>26</NO.P><TXT>Společnost Sony Music je producentem zvukového záznamu tohoto díla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>27</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20101029">29. října 2010</DATE> Sony Music vyzvala T. Mc Faddena k respektování jejích práv k uvedenému zvukovému záznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>28</NO.P><TXT>V návaznosti na uvedenou výzvu podal T. Mc Fadden k předkládajícímu soudu negativní určovací žalobu (negative Feststellungsklage). Sony Music na to zareagovala podáním několika vzájemných žalob, jejichž prostřednictvím se domáhala toho, aby jí T. Mc Fadden i) zaplatil náhradu škody včetně úroků z titulu přímé odpovědnosti za porušení jejích práv k uvedenému zvukovému záznamu, ii) zdržel se porušování jejích práv pod hrozbou pokuty a iii) nahradil jí náklady spojené s výzvou a soudním řízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>29</NO.P><TXT>Rozsudkem pro zmeškání ze dne <DATE ISO="20140116">16. ledna 2014</DATE> vydaným vůči T. Mc Faddenovi předkládající soud zamítl jeho žalobu a vyhověl vzájemným žalobám Sony Music.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>30</NO.P><TXT>Tobias Mc Fadden se proti tomuto rozsudku odvolal a tvrdil, že jeho odpovědnost byla vyloučena na základě ustanovení německého práva, která provádějí čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>31</NO.P><TXT>V tomto odvolacím řízení Sony Music navrhovala, aby byl uvedený rozsudek potvrzen, a podpůrně – pro případ, že by předkládající soud neuznal přímou odpovědnost T. Mc Faddena – navrhla, aby mu byla uložena náhrada škody na základě německé judikatury týkající se nepřímé odpovědnosti (<HT TYPE="ITALIC">Störerhaftung</HT>) provozovatelů místní bezdrátové sítě za to, že svou síť nezabezpečil a umožnil tím třetím osobám porušit práva společnosti Sony Music.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>32</NO.P><TXT>V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvádí, že je nakloněn závěru, že práva společnosti Sony Music neporušil osobně T. Mc Fadden, nýbrž neznámý uživatel jeho bezdrátové sítě. Hodlá však konstatovat, že T. Mc Fadden nese nepřímou odpovědnost (<HT TYPE="ITALIC">Störerhaftung</HT>), neboť nezabezpečil síť a umožnil tím, aby k tomuto porušení práv došlo. Předkládající soud se proto táže, zda ustanovení o zproštění odpovědnosti v čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31, který byl do německého práva proveden § 8 odst. 1 první větou zákona o elektronických médiích, brání tomu, aby T. Mc Fadden nesl odpovědnost.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>33</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Landgericht München I (zemský soud v Mnichově I, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>1)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. a) této směrnice a s čl. 1 bodem 2 směrnice 98/34 vykládat v tom smyslu, že slovní obrat <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>zpravidla za úplatu<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="2018" ID="QE0033"/> znamená, že vnitrostátní soud musí zjistit, zda:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>konkrétně dotčená osoba, která se odvolává na svou povahu poskytovatele služeb, tuto konkrétní službu zpravidla nabízí za úplatu, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>na trhu vůbec existují poskytovatelé, kteří tuto službu či srovnatelné služby poskytují za úplatu, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>většina těchto nebo srovnatelných služeb je nabízena za úplatu?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 vykládat v tom smyslu, že slovní spojení <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>zprostředkování přístupu ke komunikační síti<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="2018" ID="QE0034"/> znamená, že pro zprostředkování v souladu se směrnicí postačuje výlučně to, že je přístup ke komunikační síti (např. internetu) úspěšně zprostředkován?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 ve spojení s ustanovením čl. 2 písm. b) této směrnice vykládat v tom smyslu, že pro <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>poskytování<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/> ve smyslu uvedeného čl. 2 písm. b) [této směrnice] postačuje, pokud je služba informační společnosti čistě fakticky zpřístupněna, tedy že je v konkrétním případě poskytnuta otevřená [bezdrátová síť] WLAN, nebo je kromě toho například zapotřebí také určité <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>propagace<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/>?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 vykládat v tom smyslu, že slovní spojení <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>nebyl […] odpovědný za přenášené informace<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="2018" ID="QE0037"/> znamená, že případné nároky vůči poskytovateli přístupu týkající se zdržení se porušování práv, náhrady škody, náhrady výdajů spojených s výzvou a uhrazení nákladů řízení ze strany osoby dotčené porušením autorských práv jsou ze zásady, či v každém případě pokud jde o první zjištěné porušení autorských práv, vyloučeny?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty ve spojení s ustanovením čl. 12 odst. 3 směrnice 2000/31 vykládat v tom smyslu, že členské státy nesmějí umožnit vnitrostátnímu soudu, aby v původním řízení nařídil poskytovateli přístupu, aby se v budoucnu zdržel toho, že třetí osobě umožní prostřednictvím konkrétního internetového připojení zpřístupňování určitého autorským právem chráněného díla formou stahování z internetových výměnných systémů?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 vykládat v tom smyslu, že za okolností původního řízení se právní úprava v čl. 14 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/31 použije <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> na právo domáhat se uložení povinnosti zdržet se porušování práv?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>7)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. b) této směrnice vykládat v tom smyslu, že požadavky na poskytovatele služeb jsou splněny již splněním podmínky, že poskytovatel služeb je každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje určitou službu informační společnosti?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>8)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na sedmou otázku, jaké další požadavky je nutno v rámci výkladu ustanovení čl. 2 písm. b) směrnice 2000/31 klást na poskytovatele služeb?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>9)</NO.P><TXT>Je nutno ustanovení čl. 12 odst. 1 první polovinu věty směrnice 2000/31 vykládat s ohledem na stávající ochranu duševního vlastnictví jakožto základního práva, jež vyplývá z práva na vlastnictví (čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie), jakož i z právní úpravy na ochranu duševního vlastnictví [směrnice 2001/29 a směrnice 2004/48], a s přihlédnutím k informační svobodě a základnímu právu Unie – svobodě podnikání (článek 16 Listiny<?PAGE NO="9"?> základních práv Evropské unie v tom smyslu, že nebrání rozhodnutí vnitrostátního soudu [...], které poskytovateli přístupu, pod hrozbou pokuty, ukládá, aby se v budoucnu zdržel toho, že třetí osobě umožní prostřednictvím konkrétního internetového připojení zpřístupňování určitého autorským právem chráněného díla nebo jeho části formou stahování z internetových výměnných systémů (peer-to-peer), a tím bylo ponecháno na rozhodnutí poskytovatele přístupu, jaká technická opatření konkrétně přijme, aby tento příkaz splnil?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>[10)]</NO.P><TXT>Platí toto také v případě, že poskytovatel přístupu může zákaz uložený soudem fakticky splnit pouze tím, že přeruší internetové připojení, že jej zabezpečí heslem nebo že bude veškerou komunikaci probíhající prostřednictvím tohoto připojení kontrolovat s cílem ověřit, zda určité dílo chráněné autorským právem není znovu protiprávně sdíleno, přičemž toto je určeno již od počátku a nevyplyne to až v rámci řízení o nuceném výkonu rozhodnutí či řízení o uložení sankce?<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>34</NO.P><TXT>Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda taková služba, jako je služba poskytovaná žalobcem v původním řízení spočívající v bezplatném zpřístupnění bezdrátové sítě veřejnosti, spadá do působnosti čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>35</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba první otázku předkládajícího soudu chápat tak, že její podstatou je, zda musí být čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. a) této směrnice a čl. 1 bodem 2 směrnice 98/34 vykládán v tom smyslu, že taková služba, jako je služba dotčená v původním řízení, již provozovatel komunikační sítě poskytuje bezplatně veřejnosti, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>službou informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu tohoto prvního ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>36</NO.P><TXT>Nejprve je třeba uvést, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ani článek 2 této směrnice nedefinují pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>služba informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Posledně uvedený článek však pro tyto účely odkazuje na směrnici 98/34.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>37</NO.P><TXT>V tomto ohledu z bodů 2 a 19 odůvodnění směrnice 98/48 vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>služba<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> použitý ve směrnici 98/34 musí být chápán ve stejném smyslu jako pojem uvedený v článku 57 SFEU. Podle tohoto článku 57 se přitom <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>službami<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> rozumějí zejména služby poskytované zpravidla za úplatu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>38</NO.P><TXT>Článek 1 bod 2 směrnice 98/34 stanoví, že za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>službu informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> se považuje každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>39</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba za služby informační společnosti ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 považovat pouze ty služby, které jsou poskytované zpravidla za úplatu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>40</NO.P><TXT>Pro tento závěr svědčí také bod 18 směrnice 2000/31, který uvádí, že služby informační společnosti se neomezují výhradně na služby umožňující uzavírání smluv on-line, ale vztahují se rovněž na jiné služby, pokud jde o hospodářskou činnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>41</NO.P><TXT>Přesto z toho nelze vyvodit, že služba hospodářské povahy uskutečněná bezplatně nemůže nikdy představovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>službu informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/13. Odměnu za službu poskytovanou poskytovatelem v rámci jeho hospodářské činnosti totiž nemusí nutně hradit osoby, které z ní mají prospěch (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140911">11. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Papasavvas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑291/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2209">EU:C:2014:2209</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>42</NO.P><TXT>To platí zejména v případě, že je služba poskytována bezplatně s cílem upozornit na poskytovatelem prodávané zboží nebo poskytované služby, neboť náklady na tuto činnost jsou zahrnuty do ceny prodávaného zboží či poskytovaných služeb (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880426">26. dubna 1988</DATE>, <NAME.CASE>Bond van Adverteerders a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>352/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:196">EU:C:1988:196</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>43</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. a) této směrnice a čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34 musí být vykládán v tom smyslu, že taková služba, jako je služba dotčená v původním řízení, poskytovaná provozovatelem komunikační sítě, která spočívá v jejím bezplatném zpřístupnění veřejnosti, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>službou informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu tohoto prvního ustanovení, jestliže tak dotčený poskytovatel činí s cílem upozornit na jím prodávané zboží nebo poskytované služby.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé a třetí otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>44</NO.P><TXT>Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 vykládán tak, že k tomu, aby byla služba ve smyslu tohoto ustanovení spočívající ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti považována za poskytnutou, musí být tento přístup pouze umožněn, nebo zda je třeba splnit i další požadavky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>45</NO.P><TXT>Předkládající soud se konkrétně táže, zda je kromě zprostředkování přístupu ke komunikační síti třeba, aby mezi příjemcem a poskytovatelem služby existoval smluvní vztah a aby tento poskytovatel propagoval uvedené plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>46</NO.P><TXT>V tomto ohledu ze znění článku 12 směrnice 2000/31 nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>Prostý přenos<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> zaprvé vyplývá, že poskytování služby ve smyslu tohoto ustanovení musí zahrnovat přenos informací komunikační sítí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>47</NO.P><TXT>Podle uvedeného ustanovení platí mimoto výjimka z odpovědnosti upravená tímto ustanovením pouze ve vztahu k přenášeným informacím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>48</NO.P><TXT>A konečně z bodu 42 odůvodnění směrnice 2000/31 vyplývá, že činnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>prostého přenosu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> má čistě technickou, automatickou a pasivní podobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>49</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že zprostředkování přístupu ke komunikační síti nemusí překročit rámec takového technického, automatického a pasivního procesu zaručujícího přenos požadovaných informací.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>50</NO.P><TXT>Zadruhé z ostatních ustanovení směrnice 2000/31 ani z cílů, které sleduje, nevyplývá, že zprostředkování přístupu ke komunikační síti musí splňovat ještě požadavky, jako je existence smluvního vztahu mezi příjemcem a poskytovatelem této služby nebo požadavek, aby tento poskytovatel reklamními prostředky propagoval uvedené plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>51</NO.P><TXT>Lze zajisté poukázat na to, že čl. 2 písm. b) směrnice 2000/31 v německém znění odkazuje na sloveso <HT TYPE="ITALIC">anbieten</HT>, které navozuje představu nabídky, a tedy i jisté formy propagace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>52</NO.P><TXT>Nicméně nutnost jednotného použití, a tedy i výkladu ustanovení unijního práva, vylučuje, aby byl text ustanovení v případě pochybností nahlížen samostatně v jedné z jeho verzí, a naopak vyžaduje, aby byl vykládán a aplikován ve světle verzí v jiných úředních jazycích (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110609">9. června 2011</DATE>, <NAME.CASE>Eleftheri tileorasi a Giannikos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑52/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:374">EU:C:2011:374</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>53</NO.P><TXT>V jiných jazycích zejména ve španělském, českém, anglickém, francouzském, italském, polském a slovenském jazyce přitom uvedený čl. 2 písm. b) používá slovesa, která takovou představu oferty nebo propagace nevyjadřují.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>54</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému, je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 musí být vykládán tak, že k tomu, aby byla služba ve smyslu tohoto ustanovení spočívající ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti považována za poskytnutou, nemusí tento přístup překročit rámec technického, automatického a pasivního procesu zaručujícího přenos požadovaných informací; žádné další požadavky nemusí být splněny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K šesté otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>55</NO.P><TXT>Podstatou šesté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na třetím místě, je, zda musí být čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 vykládán v tom smyslu, že se podmínka uvedená v č. 14 odst. 1 písm. b) této směrnice použije <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> na výše uvedený čl. 12 odst. 1.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>56</NO.P><TXT>V tomto ohledu ze samotné systematiky směrnice 2000/31 vyplývá, že si unijní normotvůrce přál odlišit režimy vztahující se k činnostem prostého přenosu, ukládání informací do vyrovnávací paměti v tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>caching<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> formě a shromažďování informací, jelikož tyto činnost jsou upraveny odlišnými ustanoveními této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>57</NO.P><TXT>V tomto kontextu ze srovnání čl. 12 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice vyplývá, že výjimky z odpovědnosti stanovené v těchto ustanoveních jsou vázány na odlišné podmínky v závislosti na typu dané činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>58</NO.P><TXT>Zvláště čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31 nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>Shromažďování informací<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> stanoví, že aby se na shromažďovatele informací na internetové stránce vztahovala výjimka z odpovědnosti uvedená v tomto ustanovení, musí, jakmile se dozví o protiprávních informacích, jednat neprodleně s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>59</NO.P><TXT>Naproti tomu čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 nepodmiňuje výjimku z odpovědnosti stanovenou ve prospěch zprostředkovatele přístupu ke komunikační síti takovouto okolností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>60</NO.P><TXT>Ostatně, jak uvedl generální advokát v bodě 100 svého stanoviska, situace shromažďovatele informací na internetových stránkách na jedné straně a zprostředkovatele přístupu ke komunikační síti na straně druhé nejsou z hlediska podmínky stanovené v čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31 obdobné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>61</NO.P><TXT>Z bodu 42 odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že výjimky z úpravy odpovědnosti zakotvené v uvedené směrnici byly stanoveny s ohledem na skutečnost, že činnosti vykonávané různými kategoriemi poskytovatelů služeb, zejména pak zprostředkovateli přístupu ke komunikační síti a poskytovateli hostingu na internetových stránkách, mají všechny čistě technickou, automatickou a pasivní podobu, a že proto tito poskytovatelé služeb neznají ani nekontrolují přenášené či ukládané informace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>62</NO.P><TXT>Služba poskytovaná poskytovatelem hostingu na internetové stránce spočívající v ukládání informací probíhá dlouhodobě. Proto může tento poskytovatel hostingu zjistit protiprávní povahou některých informací, které ukládá, v okamžiku, který následuje po tomto uložení, a kdy je vždy schopen přijmout opatření k odstranění těchto informací nebo jejich znepřístupnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>63</NO.P><TXT>Naproti tomu, pokud jde o zprostředkovatele přístupu ke komunikační síti, služba přenosu informací, kterou poskytuje, obvykle neprobíhá dlouhodobě, takže po přenosu informací již nad nimi nemá žádnou kontrolu. Za těchto podmínek zprostředkovatel přístupu ke komunikační síti oproti poskytovateli hostingu na internetové stránce často již není později schopen přijmout opatření k odstranění některých informací nebo jejich znepřístupnění.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>64</NO.P><TXT>V každém případě z bodu 54 tohoto rozsudku vyplývá, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 nestanoví žádný další požadavek kromě toho, aby služba zprostředkovala přístup ke komunikační síti, přičemž tento přístup nemusí překročit rámec technického, automatického a pasivního procesu zaručujícího přenos požadovaných informací.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>65</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému, je třeba na šestou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že podmínka stanovená v čl. 14 odst. 1 písm. b) této směrnice se nepoužije <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> na výše uvedený čl. 12 odst. 1.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K sedmé a osmé otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>66</NO.P><TXT>Podstatou sedmé a osmé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně a na čtvrtém místě, je, zda musí být čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. b) této směrnice vykládán v tom smyslu, že existují i jiné požadavky, než je požadavek uvedený v tomto ustanovení, kterým podléhá poskytovatel služeb zprostředkovávající přístup ke komunikační síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>67</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. b) této směrnice v tomto ohledu výslovně stanoví jediný požadavek ve vztahu k takovému poskytovateli, a to být fyzickou nebo právnickou osobou poskytující určitou službu informační společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>68</NO.P><TXT>V tomto ohledu z uvedeného bodu 41 odůvodnění vyplývá, že přijetím směrnice 2000/31 vytvořil unijní normotvůrce rovnováhu mezi různými zájmy. Proto musí být celá tato směrnice a zejména její čl. 12 odst. 1 ve spojení s čl. 2 písm. b) považována za vyjádření této rovnováhy nastolené uvedeným normotvůrcem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>69</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nepřísluší Soudnímu dvoru nahrazovat roli unijního normotvůrce tím, že by použití tohoto ustanovení vázal na podmínky, které unijní normotvůrce nestanovil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>70</NO.P><TXT>Podmínění výjimky upravené v čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/13 dodržením požadavků, které unijní normotvůrce výslovně nezamýšlel, by totiž v důsledku mohlo tuto rovnováhu narušit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>71</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému, je třeba na sedmou a osmou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. b) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neexistují jiné požadavky, kterým by podléhal poskytovatel služeb zprostředkovávající přístup ke komunikační síti, než požadavek uvedený v tomto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>72</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na pátém místě, je, zda musí být čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se osoba poškozená porušením svých práv k dílu domáhala uložení povinnosti zdržet se tohoto protiprávního jednání, náhrady škody, jakož i náhrady výdajů spojených s výzvou a náhrady nákladů řízení vůči zprostředkovateli přístupu ke komunikační síti, jehož služby byly použity ke spáchání uvedeného porušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>73</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 členské státy zajistí, aby poskytovatelé zprostředkovávající přístup ke komunikační síti nebyli odpovědní za informace, které jim byly předány příjemci této služby za třech podmínek stanovených v tomto ustanovení, a to že tito poskytovatelé nejsou původci takového přenosu, nevolí příjemce této přenášené informace a nevolí a nezmění obsah této přenášené informace.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>74</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud jsou uvedené podmínky splněny, není poskytovatel zprostředkovávající přístup ke komunikační síti odpovědný, a tedy je v každém případě vyloučeno, že by se mohl nositel autorského práva domáhat vůči tomuto poskytovateli služeb náhrady škody na základě toho, že připojení k této síti bylo třetími osobami použito k porušení jeho práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>75</NO.P><TXT>V každém případě je tedy rovněž vyloučeno, že by se mohl nositel autorského práva domáhat náhrady výdajů spojených s výzvou nebo náhradou nákladů řízení vynaložených v souvislosti s jeho žalobou na náhradu škody. Takové související návrhy totiž, aby byly opodstatněné, předpokládají, že musí být opodstatněná i sama hlavní žaloba, což vylučuje čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>76</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 3 směrnice 2000/31 upřesňuje, že tímto článkem není dotčena možnost vnitrostátního soudního nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>77</NO.P><TXT>Z toho důvodu, pokud se porušení práva dopustí třetí osoba prostřednictvím připojení k internetu, které jí bylo zpřístupněno poskytovatelem přístupu ke komunikační síti, nebrání čl. 12 odst. 1 uvedené směrnice tomu, aby osoba poškozená tímto porušením žádala u vnitrostátního soudního nebo správního orgánu, aby tento poskytovatel zamezil dalšímu porušování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>78</NO.P><TXT>Proto je třeba mít za to, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 sám o sobě nevylučuje ani to, že tatáž osoba může žádat náhradu výdajů spojených s výzvou a náhradu nákladů vynaložených před soudem v rámci takové žaloby, jako jsou žaloby uvedené v předcházejících bodech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>79</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému, je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osoba, jejíž práva k určitému dílu byla poškozena, mohla žádat od poskytovatele přístupu ke komunikační síti náhradu škody, jakož i náhradu výdajů spojených s výzvou a náhradu nákladů vynaložených před soudem v rámci její žaloby o náhradu škody na základě toho, že třetí osoby využily k porušení jejích práv jeden z těchto přístupů. Naproti tomu musí být toto ustanovení vykládáno tak, že nebrání tomu, aby se tato osoba domáhala zamezení dalšího porušování, jakož i náhrady výdajů spojených s výzvou a náhrady nákladů řízení vůči poskytovateli přístupu ke komunikační síti, jehož služby byly použity ke spáchání uvedeného porušení, za předpokladu, že tyto návrhy směřují nebo následují po vydání příkazu vnitrostátního soudního nebo správního orgánu, který tomuto poskytovateli zakazuje další porušování.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K páté, deváté a desáté otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>80</NO.P><TXT>Podstatou páté, deváté a desáté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně na šestém místě, je, zda musí být čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 12 odst. 3 této směrnice vykládán v tom smyslu, že s ohledem na požadavky vyplývající z ochrany základních práv, jakož i s ohledem na pravidla stanovená směrnicemi 2001/29 a 2004/48 brání přijetí takového příkazu, jako je příkaz dotčený v původním řízení, který pod hrozbou pokuty vyžaduje od poskytovatele přístupu ke komunikační síti umožňující veřejnosti připojení na internet, aby třetím osobám zabránil zpřístupnění určitého díla nebo jeho částí chráněných autorským právem veřejnosti prostřednictvím tohoto připojení k internetu, na internetových výměnných systémech (<HT TYPE="ITALIC">peer-to-peer</HT>), pokud má tento poskytovatel sice možnost volby technických opatření, aby vyhověl tomuto příkazu, ale je prokázáno, že prakticky může přijmout pouze opatření spočívající v pozastavení internetového připojení, jeho zabezpečení heslem či prověřování všech informací přenášených prostřednictvím tohoto připojení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>81</NO.P><TXT>Úvodem je třeba konstatovat, že takový příkaz, jako je příkaz, o němž uvažuje předkládající soud ve věci v původním řízení, když od poskytovatele přístupu k dotčené komunikační síti vyžaduje, aby zamezil dalšímu porušování práv souvisejících s právem autorským, spadá pod ochranu základního práva na ochranu duševního vlastnictví upravenou v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>Listiny<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>82</NO.P><TXT>Avšak pokud uvedený příkaz omezuje tohoto poskytovatele přístupu, kteréžto omezení může mít dopad na jeho hospodářskou činnost a může také omezit svobodu příjemců takové služby využít přístupu k internetu, je třeba konstatovat, že je v rozporu s právem na svobodu podnikání chráněným na základě článku 16 Listiny, jakož i právem na svobodu informací zajištěným článkem 11 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>83</NO.P><TXT>Pokud jsou přitom některá základní práva chráněná unijním právem v kolizi, je na dotčených vnitrostátních soudních nebo správních orgánech, aby mezi nimi zajistili spravedlivou rovnováhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080129">29. ledna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Promusicae</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑275/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:54">EU:C:2008:54</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>84</NO.P><TXT>V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že příkaz, který ponechává na poskytovateli přístupu ke komunikační síti, aby určil konkrétní opatření, jež mají být přijata k dosažení sledovaného výsledku, může za určitých podmínek dosáhnout této spravedlivé rovnováhy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140327">27. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>UPC Telekabel Wien</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑314/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:192">EU:C:2014:192</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>85</NO.P><TXT>Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v projednávaném případě vyplývá, že předkládající soud vychází z předpokladu, že opatření, jež může adresát příkazu prakticky přijmout, omezují na tři opatření, a to prověřit všechny informace přenášené prostřednictvím internetového připojení, přerušit internetové připojení nebo jej zabezpečit heslem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>86</NO.P><TXT>Soudní dvůr bude proto zkoumat slučitelnost zamýšleného zákazu s unijním právem pouze na základě těchto tří opatření předvídaných předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>87</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o dohled nad všemi přenášenými informacemi, takové opatření musí být rovnou vyloučeno, neboť je v rozporu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31, který zakazuje, aby byla zejména poskytovatelům přístupu ke komunikační síti ukládána obecná povinnost dohledu nad jimi přenášenými informacemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>88</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o opatření spočívající v úplném přerušení internetového připojení, je třeba konstatovat, že jeho realizace by znamenala závažný zásah do svobody podnikání osoby, která provozuje hospodářskou činnost spočívající v poskytování internetového přístupu pouze doplňkově tím, že by jí ve skutečnosti zcela znemožnila vyvíjet tuto činnost za účelem zhojení omezeného porušování autorského práva, aniž by bylo zváženo přijetí opatření méně zasahujících do této svobody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>89</NO.P><TXT>Za těchto okolností musí být takové opatření považováno za opatření nedodržující požadavek zajištění spravedlivé rovnováhy mezi základními právy, jež musí být navzájem vyvážena (v tomto smyslu viz, pokud jde o příkaz, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111124">24. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Scarlet Extended</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑70/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:771">EU:C:2011:771</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Coty Germany</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑580/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:485">EU:C:2015:485</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>90</NO.P><TXT>Pokud jde zatřetí o opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení heslem, je třeba uvést, že toto opatření může omezit jak svobodu podnikání poskytovatele služby spočívající v přístupu ke komunikační síti, tak svobodu informací na straně příjemců této služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>91</NO.P><TXT>Nicméně je třeba zaprvé konstatovat, že takové opatření nezasahuje do podstatného obsahu svobody podnikání poskytovatele přístupu ke komunikační síti, neboť pouze okrajově upravuje jeden z technických způsobů výkonu činnosti tohoto poskytovatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>92</NO.P><TXT>Zadruhé opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení zřejmě není v rozporu s podstatným obsahem práva na svobodu informací příjemců služby přístupu k internetové síti v rozsahu, v němž se omezuje na požadavek vůči příjemcům, aby získali heslo, přičemž je kromě toho známo, že toto připojení je pouze jedním ze způsobů přístupu k internetu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>93</NO.P><TXT>Zatřetí z judikatury vyplývá, že přijaté opatření musí být striktně cílené v tom smyslu, že musí sloužit k ukončení porušování autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, jehož se dopouští třetí strana, aniž tím bude dotčena možnost uživatelů internetu, kteří využívají služeb tohoto poskytovatele k právem dovolenému přístupu k informacím. Jinak by se zásah uvedeného poskytovatele do práva uvedených uživatelů na informace jevil z hlediska sledovaného cíle jako neodůvodněný (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140327">27. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>UPC Telekabel Wien</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑314/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:192">EU:C:2014:192</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>94</NO.P><TXT>Opatření přijaté poskytovatelem přístupu ke komunikační síti spočívající v zabezpečení připojení k této internetové síti přitom nenasvědčuje tomu, že by mohlo ovlivnit možnost uživatelů internetu využívat služeb tohoto poskytovatele k právem dovolenému přístupu k informacím, jelikož nijak neblokuje internetovou stránku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>95</NO.P><TXT>Začtvrté Soudní dvůr již rozhodl, že opatření přijatá adresátem takového příkazu, jako je příkaz dotčený ve věci v původním řízení, musí být dostatečně účinná k zajištění účinné ochrany dotčeného základního práva, což znamená, že musí vést k zabránění nebo alespoň ke ztížení nedovolených prohlížení chráněných předmětů a ke skutečnému odrazení uživatelů internetu, kteří využívají služeb adresáta tohoto příkazu, od prohlížení těchto předmětů, které jim byly zpřístupněny za porušení uvedeného základního práva (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140327">27. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>UPC Telekabel Wien</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑314/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:192">EU:C:2014:192</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>96</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení heslem je s to odradit uživatele tohoto připojení od porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících, pokud budou tito uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla, a nebudou tedy moci jednat anonymně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>97</NO.P><TXT>Zapáté je třeba připomenout, že podle předkládajícího soudu kromě těchto tří uvedených opatření, neexistuje žádné další opatření, které by poskytovatel přístupu ke komunikační síti, jako je síť dotčená v původním řízení, mohl prakticky provést, aby vyhověl takovému příkazu, jako je příkaz dotčený v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>98</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že obě další opatření byla Soudním dvorem vyloučena, pokud by poskytovatel přístupu ke komunikační síti nemusel zabezpečit své připojení k internetu, mělo by to za následek odepření veškeré ochrany základnímu právu na duševní vlastnictví, což by bylo v rozporu s myšlenkou spravedlivé rovnováhy (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Coty Germany</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑580/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:485">EU:C:2015:485</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>99</NO.P><TXT>Za těchto podmínek musí být opatření směřující k zabezpečení internetového připojení heslem považováno za nezbytné k zajištění účinné ochrany základního práva na ochranu duševního vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>100</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že za okolností uvedených v tomto rozsudku, musí být opatření spočívající v zabezpečení připojení považováno za opatření umožňující dosažení spravedlivé rovnováhy mezi základním právem na ochranu duševního vlastnictví na jedné straně a právem na svobodu podnikání poskytovatele služby spočívající v přístupu ke komunikační síti, jakož i právem na svobodu informací na straně příjemců této služby na druhé straně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>101</NO.P><TXT>Proto je třeba na pátou, devátou a desátou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 12 odst. 3 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že s ohledem na požadavky vyplývající z ochrany základních práv, jakož i s ohledem na pravidla stanovená směrnicemi 2001/29 a 2004/48, v zásadě nebrání vydání takového příkazu, jako je příkaz dotčený v původním řízení, který pod hrozbou pokuty vyžaduje od poskytovatele přístupu ke komunikační síti umožňující veřejnosti připojení na internet, aby třetím osobám zabránil ve zpřístupnění určitého díla nebo jeho částí chráněných autorským právem veřejnosti prostřednictvím tohoto internetového připojení, na internetových výměnných systémech (<HT TYPE="ITALIC">peer-to-peer</HT>), když má tento poskytovatel možnost volby technických opatření k tomu, aby vyhověl tomuto příkazu, třebaže je tento výběr omezen na jediné<?PAGE NO="16"?> opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení heslem, pokud jsou tito uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla, a nemohou tedy jednat anonymně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>102</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 12 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne <DATE ISO="20000608">8. června 2000</DATE> o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>směrnice o elektronickém obchodu<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>) ve spojení s čl. 2 písm. a) této směrnice a s čl. 1 bodem 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne <DATE ISO="19980622">22. června 1998</DATE> o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne <DATE ISO="19980720">20. července 1998</DATE> musí být vykládán v tom smyslu, že taková služba, jako je služba dotčená v původním řízení, poskytovaná provozovatelem komunikační sítě, která spočívá v jejím bezplatném zpřístupnění veřejnosti, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>službou informační společnosti<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ve smyslu tohoto prvního ustanovení, jestliže tak dotčený poskytovatel činí s cílem upozornit na jím prodávané zboží nebo poskytované služby.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 12 odst. 1 směrnice 2000/31 musí být vykládán tak, že k tomu, aby byla služba ve smyslu tohoto ustanovení spočívající ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti považována za poskytnutou, nemusí tento přístup překročit rámec technického, automatického a pasivního procesu zaručujícího přenos požadovaných informací; žádné další požadavky nemusí být splněny.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 12 odst. 1 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že podmínka stanovená v čl. 14 odst. 1 písm. b) této směrnice se nepoužije <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> na výše uvedený čl. 12 odst. 1.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 2 písm. b) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neexistují jiné požadavky, kterým by podléhal poskytovatel služeb zprostředkovávající přístup ke komunikační síti, než požadavek uvedený v tomto ustanovení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">5)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 12 odst. 1 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby osoba, jejíž práva k určitému dílu byla poškozena, mohla žádat od poskytovatele přístupu náhradu škody, jakož i náhradu výdajů spojených s výzvou a náhradu nákladů vynaložených před soudem v rámci její žaloby o náhradu škody na základě toho, že třetí osoby využily k porušení jejích práv jeden z těchto přístupů. Naproti tomu musí být toto ustanovení vykládáno tak, že nebrání tomu, aby se tato osoba domáhala zamezení dalšího porušování, jakož i náhrady výdajů spojených s výzvou a náhrady nákladů řízení vůči poskytovateli přístupu ke komunikační síti, jehož služby byly využity k tomuto porušení za předpokladu, že tyto návrhy směřují nebo následují po vydání příkazu vnitrostátního soudního nebo správního orgánu, který tomuto poskytovateli zakazuje další porušování.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">6)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 12 odst. 1 směrnice 2000/31 ve spojení s čl. 12 odst. 3 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že s ohledem na požadavky vyplývající z ochrany základních práv, jakož i s ohledem na pravidla stanovená směrnicemi 2001/29 a 2004/48, v zásadě nebrání<?PAGE NO="17"?> vydání takového příkazu, jako je příkaz dotčený v původním řízení, který pod hrozbou pokuty vyžaduje od poskytovatele přístupu ke komunikační síti umožňující veřejnosti připojení na internet, aby třetím osobám zabránil ve zpřístupnění určitého díla nebo jeho částí chráněných autorským právem veřejnosti prostřednictvím tohoto internetového připojení, na internetových výměnných systémech (<HT TYPE="ITALIC">peer-to-peer</HT>), když má tento poskytovatel možnost volby technických opatření k tomu, aby vyhověl tomuto příkazu, třebaže je tento výběr omezen na jediné opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení heslem, pokud jsou tito uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla, a nemohou tedy jednat anonymně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>