<TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K použití čl. 10 odst. 1 písm. a) základního nařízení</HT></HT></TXT></NP></TI>18Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně použil šestiletou dobu trvání odchylky na obchodní činnosti na území Unie, jež je stanovena v článku 116 základního nařízení, když předtím nepřihlédl k čl. 10 odst. 2 základního nařízení; odchylka stanovená v článku 116 základního nařízení se podle čl. 10 odst. 2 základního nařízení může použít, pouze jakmile si šlechtitel ponechá výhradní právo nakládat s těmito i ostatními složkami odrůdy a neuskuteční další odevzdání, což musí navíc dotyčný šlechtitel prokázat.19OÚS, podporovaný vedlejší účastnicí, s touto argumentací nesouhlasí.20Na úvod je třeba připomenout, že podle článku 6 základního nařízení se odrůdová práva Společenství udělí odrůdám, které jsou odlišné, uniformní, stálé a nové. Podle čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení, upravujícího kritérium novosti, se na šlechtitele odrůdy vztahuje období trvání odchylky, během něhož může uskutečňovat prodeje nebo odevzdání, aniž by tím byla ohrožena novost odrůdy. Délka tohoto období trvání odchylky se liší podle toho, zda k převodům odevzdání došlo na území Unie, nebo mimo něj.21Článek 10 odst. 1 základního nařízení v tomto ohledu stanoví:1.Odrůda se považuje za novou, pokud v den podání žádosti stanovený podle článku 51 byly složky odrůdy popřípadě sklizený materiál této odrůdy prodávány šlechtitelem nebo se souhlasem šlechtitele ve smyslu článku 11 nebo odevzdány jiným způsobem k použití odrůdy jiné osobě:
- a)na území Společenství nejvýše jeden rok,
- b)mimo území Společenství nejvýše čtyři roky, v případě dřevin či révy nejvýše šest let.
22Článek 116 odst. 1 základního nařízení stanoví:Odchylně od čl. 10 odst. 1 písm. a) a aniž je dotčen čl. 10 odst. 2 a 3, se odrůda považuje za novou také tehdy, pokud složky odrůdy nebo sklizený materiál byly prodávány nebo jiným způsobem předávány k užívání odrůdy jiné osobě šlechtitelem nebo s jeho souhlasem nejvýše čtyři roky, u odrůd vinné révy a dřevin nejvýše šest let před vstupem tohoto nařízení v platnost na území Společenství, pokud je žádost podána do jednoho roku po výše uvedeném dni.
23Článek 118 základního nařízení zní:1.Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.2.Články 1, 2, 3 a 5 až 29, jakož i články 49 až 106 se použijí ode dne 27. dubna 1995 […]
24Datum, které je třeba zohlednit pro účely použití článku 10 ve spojení s článkem 116 základního nařízení, je tedy 1. září 1994, tj. datum zveřejnění základního nařízení v Úředním věstníku.25Účinkem článku 116 základního nařízení je prodloužení období trvání odchylky, které je stanoveno v čl. 10 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, z jednoho roku před podáním žádosti o odrůdové právo na čtyři, či dokonce šest let, pokud jde o dřeviny, před datem vstupu základního nařízení v platnost. Datem, které bylo třeba zohlednit v projednávané věci, bylo tedy 1. září 1988 pro prodeje a odevzdání na území Unie.26Pokud jde o období trvání odchylky pro prodeje a odevzdání uskutečněné mimo území Unie, které je stanoveno v čl. 10 odst. 1 písm. b) základního nařízení, je třeba konstatovat, že toto ustanovení není dotčeno článkem 116 uvedeného nařízení.27V projednávané věci ze spisu vyplývá, že žádost o odrůdové právo Společenství byla právní předchůdkyní vedlejší účastnice podána dne 29. srpna 1995.28Byla tudíž podána v období jednoho roku po vstupu základního nařízení v platnost.29Odvolací senát tedy správně v bodech II B 2 a 3 napadeného rozhodnutí shledal, že se v projednávané věci mají použít dvě období, a to zaprvé období šesti let před vstupem základního nařízení v platnost pro prodeje a odevzdání na území Unie a zadruhé období šesti let před podáním žádosti pro prodeje nebo odevzdání mimo toto území.30Odvolací senát přitom v bodě II B 4 napadeného rozhodnutí konstatoval, že nebyl předložen žádný důkaz, který by prokázal, že prodeje nebo odevzdání byly uskutečněny šlechtitelem nebo s jeho souhlasem na území Unie více než šest let před vstupem základního nařízení v platnost. Ze spisu totiž vyplývá, že k prvnímu uvedení odrůdy jabloní Cripps Pink na území Unie došlo v roce 1992 ve Spojeném království.31Jak vyplývá z bodu II B 4 napadeného rozhodnutí, odvolací senát tedy nepochybil, když se omezil na posouzení dopadu důkazů předložených žalobkyní s ohledem na čl. 10 odst. 1 písm. b) základního nařízení na otázku, zda složky odrůdy nebo sklizený materiál odrůdy byly prodány nebo odevzdány šlechtitelem nebo s jeho souhlasem ve smyslu článku 11 uvedeného nařízení k použití odrůdy mimo území Unie před 29. srpnem 1989.32Tento závěr není zpochybněn argumentací žalobkyně, podle níž odvolací senát mohl použít období trvání odchylky až po přezkoumání, zda si šlechtitel zachoval své výhradní právo na odevzdání ve smyslu čl. 10 odst. 2 základního nařízení.33Je třeba připomenout, že čl. 10 odst. 2 základního nařízení stanoví:2.Odevzdání složek odrůdy úřednímu subjektu na základě zákonných úprav nebo jiné straně na základě smlouvy nebo zvláštních právních vztahů k výhradnímu účelu produkce, množení, úpravy nebo skladování se nepovažuje za odevzdání jiné osobě ve smyslu odstavce 1, jakmile si šlechtitel ponechá výhradní právo nakládat s těmito i ostatními složkami odrůdy a neuskuteční další odevzdání. Použijí-li se však složky odrůdy k výrobě hybridních odrůd opakovaně a koná-li se odevzdání složek odrůdy nebo sklizeného materiálu, považuje se toto odevzdání složek odrůdy jako odevzdání ve smyslu odstavce 1.Odevzdání složek odrůdy společností ve smyslu čl. 58 odst. 2 Smlouvy jiné společnosti tohoto druhu se rovněž nepovažuje za odevzdání třetí straně, pokud jedna z nich úplně patří straně jiné nebo obě patří úplně třetí společnosti tohoto druhu a pokud se neuskuteční další odevzdání. Toto ustanovení se nevztahuje na družstva. Toto ustanovení se nevztahuje na družstva.
34Cílem tohoto ustanovení je tedy upřesnit okolnosti, za kterých některé právní situace spadají nebo nespadají pod pojem odevzdání k použití odrůdy ve smyslu čl. 10 odst. 1 základního nařízení. Na rozdíl od toho, co patrně tvrdí žalobkyně, se tedy nejedná o kumulativní podmínky, které musí být splněny k tomu, aby mohlo být odevzdání považováno za neanulující novost.35Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nejde o žádnou ze situací uvedených v čl. 10 odst. 2 základního nařízení a že žalobkyně nepředložila žádný argument na podporu toho, že se o některou z těchto situací jedná, odvolací senát správně toto ustanovení nepoužil. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že argumentace žalobkyně, podle níž odvolací senát nesprávně použil čl. 10 odst. 1 písm. a) základního nařízení, musí být odmítnuta.