<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-552/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0552</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:665">EU:C:2018:665</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>15</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>15</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Bobka – věc C‑552/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Alpenchalets Resorts</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180905">5. září 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑552/17</HT></P><P>Alpenchalets Resorts GmbH</P><P>proti</P><P>Finanzamt München Abteilung Körperschaften</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daň z přidané hodnoty (DPH)</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní režim DPH pro cestovní kanceláře</KEYWORD><KEYWORD>Oblast působnosti</KEYWORD><KEYWORD>Poskytování ubytování v prázdninových táborech [rekreačních objektech]</KEYWORD><KEYWORD>Jiné poskytované služby</KEYWORD><KEYWORD>Vedlejší a hlavní služby</KEYWORD><KEYWORD>Snížená sazba daně</KEYWORD><KEYWORD>Použitelnost na ubytování poskytované cestovní kanceláří</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Alpenchalets Resorts GmbH si najímá domy od jejich vlastníků a dále je pronajímá svým klientům k rekreačním účelům. Po příjezdu poskytují vlastníci nebo jimi pověřené osoby jednotlivým klientům další služby, jako je úklid ubytovacího objektu a případně praní prádla či donáška pečiva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Představuje výše uvedené <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>poskytnutí služby cestovní kanceláří<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> pro účely směrnice 2006/112/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>)? Uvedenou otázku nyní projednává Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr, Německo), který chce vědět, zda dotčená služba může být klasifikována jako služba poskytovaná cestovní kanceláří a pokud ano, zda se má na základ daně (zisková přirážka) uplatnit snížená sazba daně, pokud jde o součást poskytnuté služby týkající se ubytování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je Soudní dvůr vyzván k tomu, aby určil, co konkrétně znamená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>služba poskytnutá cestovní kanceláří<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> vzhledem ke skutečnosti, že plnění poskytované cestovní kanceláří typicky sestává z více služeb (jako ubytování a přeprava). Soudní dvůr má rovněž posoudit interakci dvou konkrétních režimů daně z přidané hodnoty (DPH), z nichž jeden se týká základu daně (zisková přirážka) a druhý snížené sazby DPH.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Podle čl. 98 odst. 1 směrnice o DPH, který je součástí hlavy VIII, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Sazby<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, mohou členské státy uplatňovat jednu či dvě snížené sazby. Podle článku 98 odst. 2 prvního pododstavce se mají snížené sazby uplatňovat pouze u dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Bod 12 přílohy III směrnice o DPH zní následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>poskytnutí ubytování hotelovými a jinými obdobnými zařízeními, včetně poskytnutí ubytování v prázdninových táborech [rekreačních objektech] a na místech upravených k využívání jako tábořiště a parkoviště pro obytné přívěsy.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 306 směrnice o DPH je součástí hlavy XII, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Zvláštní režimy<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, a v rámci uvedené hlavy kapitoly 3, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Zvláštní režim pro cestovní kanceláře<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Článek 306 odst. 1 směrnice o DPH stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Členské státy uplatňují zvláštní režim DPH na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi v souladu s touto kapitolou, jednají-li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani.</ALINEA><ALINEA>Tento zvláštní režim se nevztahuje na cestovní kanceláře, které vystupují jen jako zprostředkovatelé a na které se pro výpočet základu daně vztahuje čl. 79 první pododstavec písm. c).<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 307 směrnice o DPH stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Plnění uskutečňovaná cestovní kanceláří za podmínek uvedených v článku 306 v souvislosti s uskutečněním cesty se považují za jediné poskytnutí služby cestovní kanceláří cestujícímu.</ALINEA><ALINEA>Toto jediné poskytnutí služby se zdaní v tom členském státě, v němž má cestovní kancelář sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž službu poskytla.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 308 směrnice o DPH stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Za základ daně a cenu bez DPH ve smyslu čl. 226 bodu 8 při jediném poskytnutí služby cestovní kanceláří se považuje přirážka cestovní kanceláře, tj. rozdíl mezi celkovou částkou bez DPH, kterou má zaplatit cestující, a skutečnými náklady cestovní kanceláře na zboží dodané a služby poskytnuté jinými osobami povinnými k dani, pokud tato plnění slouží k přímému prospěchu cestujícího.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle § 12 odst. 2 bodu 11 Umsatzsteuergesetz (zákon o dani z obratu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>UStG<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) se daň snižuje na 7 % pro následující plnění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Nájem obytných místností, které podnikatel vyhradil ke krátkodobému ubytování třetích osob, jakož i krátkodobý nájem tábořišť. První věta neplatí pro plnění, která neslouží přímo pronájmu, i když jsou tato plnění placena úplatou za pronájem.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Ustanovení § 25 odst. 1 UStG stanoví následující požadavky na zdanění cestovních služeb:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Následující ustanovení jsou použitelná na cestovní služby poskytované podnikatelem, které nejsou určeny podniku příjemce služeb, pokud při jejich poskytování podnikatel jedná vůči příjemci služeb svým vlastním jménem a využívá cestovních služeb poskytovaných třetími osobami. Službu poskytovanou podnikatelem je třeba považovat za jinou službu. Jestliže podnikatel poskytuje příjemci v rámci cesty více služeb tohoto druhu, jsou tyto služby považovány za jedinou jinou službu. Místo poskytnutí jiné služby se určí v souladu s § 3a odst. 1. Cestovními službami jsou dodání zboží a jiné služby poskytované třetími osobami přímo zákazníkům.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 25 odst. 3 UStG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Základem daně u jiné služby je rozdíl mezi částkou uhrazenou příjemcem za tuto službu a částkou, kterou podnikatel uhradil za cestovní služby třetích osob. Daň z přidané hodnoty se nezapočítává do základu daně. Podnikatel může vypočítat základ daně místo pro jednotlivé plnění buď pro skupiny plnění, nebo pro všechna plnění poskytnutá v rámci zdaňovacího období.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti, řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Alpenchalets Resorts (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>žalobkyně<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) si v roce 2011 najímala domy v Německu, Rakousku a Itálii od jejich vlastníků a následně je vlastním jménem pronajímala jednotlivým klientům k rekreačním účelům. Kromě poskytování ubytování jednotliví vlastníci domů nebo jimi pověřené osoby poskytovali klientům po jejich příjezdu na dotčeném místě služby včetně úklidu ubytovacího objektu, jakož i případně praní prádla a donášku pečiva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Žalobkyně vypočítala DPH, kterou byla povinna odvést, na základě zásady zdanění ziskové přirážky, která platí pro cestovní služby podle § 25 UStG, a použila běžnou sazbu daně. Dopisem ze dne <DATE ISO="20130506">6. května 2013</DATE> žalobkyně požádala o opravu daňového výměru a použití snížené sazby daně. Finanzamt München Abteilung Körperschaften (finanční úřad v Mnichově, oddělení obchodních společností, Německo) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>žalovaný<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> a odpůrce v řízení o opravném prostředku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>) tento požadavek zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Finanzgericht [finanční soud, Německo (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>soud prvního stupně<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>)] zamítl žalobu podanou žalobkyní. Konstatoval, že v projednávaném případě je třeba uplatnit zásadu zdanění ziskové přirážky na sporné cestovní služby podle § 25 UStG, vykládaného s ohledem na judikaturu Soudního dvora k článku 26 Šesté směrnice Rady 77/388/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>šestá směrnice<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>) a směrnice o DPH. Rovněž konstatoval, že použití snížené sazby daně není možné, protože cestovní služba poskytnutá podle § 25 UStG není uvedena ve výčtu pro sníženou sazbu daně podle § 12 odst. 2 UStG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Proti uvedenému rozhodnutí Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr), tj. předkládajícího soudu, žalobkyně podala opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Uvedený soud uvádí, že v rozsudku ve věci Van Ginkel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE>, <NAME.CASE>Van Ginkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr potvrdil, že se zvláštní režim pro cestovní kanceláře použije na cestovní kanceláře, které poskytují pouze ubytování. Je tomu tak proto, že cestovní kancelář může svým klientům poskytovat také jiné služby – například poskytování informací a poradenství. Přestože předkládající soud uznává, že uvedené řešení bylo potvrzeno v následné judikatuře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Minerva Kulturreisen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑31/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:762">EU:C:2010:762</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.) a usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Star Coaches</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ptá se, zda by<?PAGE NO="4"?> uvedený přístup neměl být znovu zvážen vzhledem k rozdílu mezi poskytnutými <HT TYPE="ITALIC">hlavními a vedlejšími</HT> službami, v tomto ohledu konkrétně s odvoláním na rozsudek ve věci Ludwig<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070621">21. června 2007</DATE> (<NO.CASE>C‑453/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:369">EU:C:2007:369</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud však takové rozlišování není žádoucí, přeje si předkládající soud zjistit, zda může být na základ daně (<HT TYPE="ITALIC">in casu</HT> zisková přirážka podle zvláštního režimu pro cestovní kanceláře) použita snížená sazba DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Předkládající soud vysvětluje, že je-li třeba na první otázku odpovědět záporně, tedy pokud se ukáže, že dotčená služba nespadá pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře, musí žalobkyně (v Německu) zdanit pouze pronájem rekreačních objektů, které se nacházejí v Německu, ale nikoli pronájem rekreačních objektů, které se nacházejí jinde. Pronájem rekreačních objektů nacházejících se v Německu by kromě toho podléhal snížené sazbě daně, přičemž žalobkyně by byla oprávněna k odpočtu daně odvedené na příjmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Ta těchto okolností se Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>1.</NO.P><TXT>Podléhá plnění, jehož podstata spočívá v přenechání rekreačního objektu a u něhož je třeba další součásti plnění považovat podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Van Ginkel</NAME.CASE> ze dne <DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) pouze za vedlejší plnění k plnění hlavnímu, zvláštnímu režimu pro cestovní kanceláře podle článku 306 směrnice 2006/112?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku: Může toto plnění kromě zvláštního režimu pro cestovní kanceláře podle článku 306 směrnice 2006/112 podléhat také snížení sazby daně přiznané pro poskytování ubytování v prázdninových táborech [rekreačních objektech], ve smyslu čl. 98 odst. 2 směrnice 2006/112 ve spojení s bodem 12 přílohy III?<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložila německá a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise. Žalobkyně, německá vláda a Komise přednesly svá ústní vyjádření na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20180711">11. července 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Toto stanovisko je strukturováno následujícím způsobem. V části A, která se zabývá první otázkou předkládajícího soudu, budu zkoumat, zda se plnění musí skládat z více než jedné služby, aby se na něj vztahoval zvláštní režim pro cestovní kanceláře. V části B v odpovědi na druhou otázku předkládajícího soudu navrhuji, že se snížená sazba daně nemůže použít na službu, je-li klasifikována jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>služba poskytovaná cestovní kanceláří<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">První otázka: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>plnění poskytnuté cestovní kanceláří<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Po několika úvodních poznámkách ke zvláštnímu režimu pro cestovní kanceláře (1) posoudím, zda existuje požadavek mnohočetnosti služeb v rámci jediného plnění poskytnutého cestovní kanceláří. Budou zvažovány dvě alternativy: zaprvé pokud je mnohočetnost skutečně vyžadována (2) a zadruhé alternativa pojímající zvláštní režim pro cestovní kanceláře tak, že k tomu, aby se uplatnil, je vyžadováno pouze jedno plnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> (od třetí osoby) vztahující se buď k ubytování, nebo přepravě (3). Diskuze o logických důsledcích (či jejich neexistenci) obou přístupů mě vede k tvrzení, že má být preferován přístup <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>pouze jedné služby třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> (4).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvod: kdo je cestovní kancelář?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Článek 306 odst. 1 první pododstavec směrnice o DPH stanoví, že zvláštní režim pro cestovní kanceláře se uplatní, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>jednají-li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>. Zároveň druhý pododstavec téhož ustanovení vylučuje z uvedeného režimu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>cestovní kanceláře, které vystupují jen jako zprostředkovatelé […]<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Uvedená ustanovení podle všeho obsahují prima facie dvě pozitivní podmínky: (i) jednat svým vlastním jménem a (ii) využívat plnění třetích osob, a jednu negativní podmínku: (iii) nevystupovat jako zprostředkovatel. Při bližším posouzení je však třetí podmínka spíše negativním zopakováním první podmínky: výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>jednat svým vlastním<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> jménem se nejeví být příliš odlišný od výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>nevystupovat jako zprostředkovatel<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Je však nutno poznamenat, že pojem zprostředkovatel, jak je použit v článku 306 směrnice o DPH a jejích právních předchůdcích, nebyl Soudním dvorem podrobně posuzován. V předchozích věcech, které se tohoto tématu dotýkaly, pověřil Soudní dvůr vnitrostátní soud prověřením, zda podmínka, aby podnikatel nevystupoval jako zprostředkovatel, byla splněna. Nicméně Soudní dvůr zřejmě ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE>, <NAME.CASE>Van Ginkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), prakticky položil rovnítko mezi výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>jednat svým <HT TYPE="ITALIC">vlastním jménem</HT><QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/><HT TYPE="ITALIC">nebýt zprostředkovatel</HT><QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Článek 26 odst. 1 šesté směrnice stanoví jako podmínku pro použití uvedeného článku, že cestovní kancelář <HT TYPE="ITALIC">jedná se zákazníky svým vlastním jménem a nikoliv jako zprostředkovatel</HT><QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> (Kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140313">13. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Jetair a BTWE Travel4you</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑599/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:144">EU:C:2014:144</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>stanovisko generálního advokáta Poiarese Madura ve věci iSt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑200/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:394">EU:C:2005:394</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Dále uvádím, že články 44, 50, 54, čl. 56 odst. 1 písm. l) a článek 153 směrnice o DPH hovoří o zprostředkovateli, který <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/><HT TYPE="ITALIC">jedná jménem a na účet jiné osoby</HT><QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>. Je pravda, že toto se v čl. 306 odst. 1 druhém pododstavci směrnice o DPH neopakuje, ale první pododstavec téhož ustanovení stanoví opak (jednání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>svým vlastním jménem<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>) jako znak cestovních kanceláří.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Ve skutečnosti tak zřejmě existují dvě podmínky pro to, aby se uplatnil zvláštní režim pro cestovní kanceláře podle článku 306 směrnice o DPH. První požaduje, aby podnikatel jednal svým vlastním jménem a nikoliv jako zprostředkovatel. Druhá požaduje, aby podnikatel využíval plnění třetích osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">první</HT> podmínku, existuje patrně shoda na tom, že žalobkyně jedná svým vlastním jménem a nikoliv jako zprostředkovatel, jak také jasně potvrzuje předkládací rozhodnutí. Beru to proto jako fakt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Zda je splněna <HT TYPE="ITALIC">druhá</HT> podmínka, je však méně jasné vzhledem k nejistotě, zda postačí existence jediné služby třetí osoby, nebo zda musí existovat alespoň dvě plnění. Pokud by byla zvažována druhá uvedená možnost, vzniká vzápětí problém, o jaké druhy plnění by se mělo jednat. Nyní přejdu k právě uvedeným problémům a začnu s druhým uvedeným scénářem: vezmeme-li požadavek mnohočetnosti služeb jako takový, o jakou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>mnohočetnost<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> má jít?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Požadavek na mnohočetnost služeb</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Nejaktuálnější (po)tvrzení požadavku na mnohočetnost služeb jako podmínky pro uplatnění zvláštního režimu pro cestovní kanceláře, kterému se krátce věnovala věc Van Ginkel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, přišlo ve věci Star Coaches<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> (a). Lze konstatovat, že přístup ve věci Star Coaches, který zdůrazňuje požadavek na mnohočetnost služeb, vyplývá ze znění, jakož i z cílů sledovaných uvedeným zvláštním režimem (b). Bude-li přijat uvedený výklad, pak se skutečně stává relevantní rozdíl mezi hlavními a vedlejšími službami, jak uvedl předkládající soud (c). Správné chápání požadavku na mnohost služeb by však mělo být posouzeno oproti jinému aspektu judikatury Soudního dvora, který existenci služby spadající do zvláštního režimu pro cestovní kanceláře akceptuje v kontextu smíšeného plnění kombinujícího pouze jednu službu třetí osoby s jednou vlastní službou (d).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Van Ginkel a Star Coaches</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Ve věci Star Coaches<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, která je patrně nejnovější věcí týkající se požadavku na mnohočetnost služeb, Soudní dvůr neakceptoval použitelnost zvláštního režimu DPH pro cestovní kanceláře na podnikatele, který poskytoval (pokud jde o to, co je relevantní v projednávané věci) pouze přepravní služby poskytované prostřednictvím třetích osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Abych byl přesný, podnikatel podle všeho poskytoval přepravu jak prostřednictvím třetích osob, tak vlastní přepravu. Pro diskuzi týkající se zvláštního režimu pro cestovní kanceláře však byla relevantní pouze přeprava poskytovaná prostřednictvím třetích osob. Skutečnost, že služby byly poskytovány cestovním kancelářím a nikoliv přímo cestujícím, nebyla Soudním dvorem projednávána, jelikož se to nejevilo jako nutné.</P></NOTE>. Bylo tomu tak proto, že je třeba, aby se služby spadající pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>neomezovaly na jedinou službu<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Star Coaches</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr vysvětlil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>[n]ení […] vyloučeno, aby se zvláštní režim uvedený v článku 306 směrnice o DPH vztahoval na služby autobusového přepravce, jenž […] využívá přepravních služeb subdodavatelů, kteří jsou plátci DPH<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Ale aby tomu tak bylo, musí takové služby vedle přepravy zahrnovat i další služby, jako je poskytování informací a rad ohledně sortimentu nabídek dovolené a rezervací cest autobusem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Star Coaches</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Pro účely uvedeného závěru se Soudní dvůr odvolával na svůj dřívější rozsudek ve věci Van Ginkel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Skutkové okolnosti, jakož i závěry učiněné Soudním dvorem však byly odlišné a specifické pro kontext uvedené věci. Ve věci Van Ginkel Soudní dvůr konstatoval, že skutečnost, že cestovní kancelář poskytuje pouze ubytování v rekreačních objektech, uvedenou službu nevylučuje ze zvláštního režimu pro cestovní kanceláře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Poté, co Soudní dvůr dospěl k uvedenému závěru, doplnil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>služba [cestovní kanceláře] […] může sama o sobě zahrnovat více než jedno plnění tehdy, pokud je poskytnuto pouze ubytování, protože i tehdy se kromě pronájmu bytu objevují ještě plnění jako je poskytování informací a poradenství, prostřednictvím nichž cestovní kancelář nabízí velký výběr pronájmů rekreačních objektů a bytů<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE>, <NAME.CASE>Van Ginkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), odkazující na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920226">26. února 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hacker</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:92">EU:C:1992:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se týkal výlučné příslušnosti ve věcech věcných práv podle článku 16 Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> (Bruselská úmluva) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="304" PAGE.FIRST="36" DATE.PUB="1978">Úř. věst. 1978, L 304, s. 36</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Ve věci Van Ginkel tedy Soudní dvůr prakticky konstatoval, že ubytování – jedna služba – stačí. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>Volitelné plnění navíc<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve formě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>poskytování informací a poradenství<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> bylo uvedeno v hypotetické rovině. Nezakládalo se na skutkových okolnostech konkrétní věci. Bylo formulováno jako možnost (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>může<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>) a nebylo součástí výroku rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Mohlo by se však jevit, že usnesení ve věci Star Coaches tuto okrajovou poznámku změnilo na součást pravidla, když stanovilo, že k tomu, aby se uplatnil zvláštní režim pro cestovní kanceláře, musí být v rámci celkového plnění poskytnuta více než jedna služba třetí osoby spočívající v ubytování nebo přepravě. Usnesení ve věci Star Coaches podle všeho ve skutečnosti vyžaduje, aby bylo poskytováno buď ubytování, nebo přeprava, a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>něco dalšího<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>. Přeprava a ubytování nemusejí být poskytovány společně, ale jedna z uvedených služeb musí být ubytování, nebo přeprava, neboť plnění jako celek musí mít spojitost s cestou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>To bylo dříve stanoveno v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Minerva Kulturreisen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑31/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:762">EU:C:2010:762</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V uvedeném rozsudku Soudní dvůr odmítl použít zvláštní režim pro cestovní kanceláře na podnikatele, jehož služba se omezovala na prodej vstupenek na operní představení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Znění a cíle zvláštního režimu pro cestovní kanceláře</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Přístup ve věci Star Coaches, přestože je (pravděpodobně) přísnější, proto patrně lépe odráží znění článku 306 směrnice o DPH. Uvedené ustanovení hovoří o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> využívané cestovní kanceláří. Myšlenka mnohosti plnění poskytovaných třetími osobami je obsažena rovněž v článku 307 směrnice o DPH, který zakládá právní fikci, podle níž se plnění uskutečňovaná cestovní kanceláří v souvislosti s uskutečněním cesty považují za poskytnutí jediné služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Uvedený požadavek na mnohočetnost se opakuje rovněž v několika legislativních dokumentech. Přípravné práce, které vedly k přijetí šesté směrnice (která poprvé zavedla zvláštní režim pro cestovní kanceláře) samy o sobě neposkytují úplné informace, proč byl zvláštní režim zaveden<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Zpráva vypracovaná pro Komisi s názvem <HT TYPE="ITALIC">Study on the review of the VAT Special Scheme for travel agents and options for reform</HT>, konečná zpráva TAXUD/2016/AO-05, prosinec 2017 (dostupná na webové stránce Evropské komise), s. 26, bod 3.2.</P></NOTE>. Nicméně v návrhu z roku 2002, kterým Komise představovala novelu, která nakonec nebyla přijata, Komise konstatovala, že zvláštní režim <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>byl vytvořen kvůli zvláštní povaze profese<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> a že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>služby poskytované cestovními kancelářemi a organizátory turistických zájezdů nejčastěji sestávají ze souboru služeb, zejména přepravy a ubytování […]. Použití běžných předpisů o místě zdanitelného plnění, základu daně a odpočtu daně odvedené na vstupu by z důvodu komplexnosti služeb a míst, v nichž jsou poskytovány, mělo pro uvedené podniky za následek praktické obtíže takové povahy, které by bránily jejich činnosti<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Návrh směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20020208">8. února 2002</DATE>, kterou se mění směrnice 77/388/EHS, pokud jde o zvláštní režim pro cestovní kanceláře, [COM(2002) 64 final] (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="126E" PAGE.FIRST="390" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, C 126E, s. 390</REF.DOC.OJ>). Uvedený návrh byl později stažen, viz Stažení bezpředmětných návrhů Komise (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="153" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, C 153, s. 3</REF.DOC.OJ>). Viz rovněž interinstitucionální spis Komise 2002/0041 (CNS), <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>DPH – Zvláštní režim pro cestovní kanceláře<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> (17567/09).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Cíle sledované zvláštním režimem tedy naznačují, že zamýšlené zjednodušení bylo primárně navrženo za účelem zajištění <HT TYPE="ITALIC">věcné</HT>, jakož i <HT TYPE="ITALIC">geografické</HT> mnohočetnosti služeb poskytovaných v rámci jediného plnění v různých členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Kromě toho viz mé stanovisko ve věci Skarpa Travel (C‑422/17, EU:2018:XXX, body 30 až 33).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v zásadě připomíná myšlenku geografické a věcné mnohočetnosti v každé věci, která se týká zvláštního režimu pro cestovní kanceláře. Soudní dvůr má skutečně za to, že služby poskytované cestovními kancelářemi a organizátory turistických zájezdů nejčastěji sestávají z více služeb, zejména pokud jde o přepravu a ubytování. Soudní dvůr konstatuje, že použití běžných předpisů o místě zdanitelného plnění, základu daně a odpočtu daně odvedené na vstupu vede k praktickým obtížím z důvodu mnohočetnosti služeb a míst, v nichž jsou poskytovány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE>, <NAME.CASE>Van Ginkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030619">19. června 2003</DATE>, <NAME.CASE>First Choice Holidays</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑149/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:358">EU:C:2003:358</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Minerva Kulturreisen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑31/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:762">EU:C:2010:762</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Star Coaches</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Kozak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑557/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:672">EU:C:2012:672</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130926">26. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:587">EU:C:2013:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140116">16. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ibero Tours</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:8">EU:C:2014:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180208">8. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑380/16</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:76">EU:C:2018:76</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Nicméně nad rámec těchto obecných tvrzení je spravedlivé přiznat, že přesný obsah testu není lehké určit, zejména s ohledem na dynamiku mezi věcmi Van Ginkel a Star Coaches. Stačí jedna služba? Která? Pokud je vyžadována (věcná) mnohočetnost služeb, jaká kombinace je způsobilá? Pouze ubytování a přeprava? Nebo ubytování a něco jiného? Nebo přeprava a něco jiného? Jak správně poznamenala německá vláda při jednání, potenciální analogie se směrnicí (EU) 2015/2302 o souborných cestovních službách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20151125">25. listopadu 2015</DATE> o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EEC (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="326" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 326, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, která by mohla poskytnout alespoň nějaké vodítko k definicím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Směrnice 2015/2302 definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>souborné služby<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve svém čl. 3 odst. 2 v podstatě jako kombinaci alespoň dvou rozdílných typů cestovních služeb pro účely téže cesty nebo pobytu. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>Cestovní služba<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> je definována v čl. 3 odst. 1 jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>a) přeprava osob; b) ubytování, které z podstaty není součástí přepravy cestujících a není k účelům bydlení; c) pronájem automobilů […]; d) jakákoli jiná služba cestovního ruchu, která není z podstaty součástí jiné cestovní služby ve smyslu písmen a), b) nebo c)<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>.</P></NOTE>, byla již Soudním dvorem podle všeho vyloučena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990211">11. února 1999</DATE>, <NAME.CASE>AFS Intercultural Programs Finland</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑237/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:69">EU:C:1999:69</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051013">13. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>iSt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑200/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:608">EU:C:2005:608</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta Poiarese Madura ve věci iSt (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑200/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:394">EU:C:2005:394</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Hlavní a vedlejší služby</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Pokud by požadavek na mnohočetnost služeb měl být považován za nezbytnou podmínku pro uplatnění zvláštního režimu pro cestovní kanceláře, pak se skutečně stává relevantní rozdíl mezi hlavními a vedlejšími službami, na který poukázal předkládající soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V kontextu první položené předběžné otázky předkládající soud připomíná rozdíl mezi hlavními a vedlejšími službami vymezený ve věci Ludwig<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070621">21. června 2007</DATE> (<NO.CASE>C‑453/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:369">EU:C:2007:369</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Uvedená věc se týkala otázky, zda by služba poskytovaná majetkovým poradcem spočívající ve sjednání úvěrových smluv a poradenství měla být považována za jediné plnění sjednání úvěru a jako taková být osvobozena od DPH podle čl. 13 části B písm. d) bodu 1) šesté směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>každé poskytování služby je třeba obvykle považovat za oddělené a samostatné a že plnění spočívající z hospodářského hlediska v poskytování jediné služby nemůže být uměle rozděleno, aby nebylo narušeno fungování systému DPH, takže je třeba vyhledat charakteristické prvky dotčené operace, aby bylo možno určit, zda osoba povinná k dani poskytuje svému zákazníkovi, považovanému za průměrného spotřebitele, několik odlišných hlavních plnění, nebo jediné plnění<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070621">21. června 2007</DATE>, <NAME.CASE>Ludwig</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:369">EU:C:2007:369</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr odkázal na čl. 2 odst. 1 šesté směrnice, podle něhož má být dodání zboží nebo poskytování služeb za protiplnění uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, předmětem DPH. Uvedené ustanovení je nyní zohledněno (pokud jde o poskytování služeb) v čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH.</P></NOTE>. Soudní dvůr dále vysvětlil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>se jedná o jediné plnění zejména v případech, kde je třeba jeden nebo více prvků považovat za <HT TYPE="ITALIC">hlavní</HT> plnění, zatímco, naopak, jeden nebo více prvků je třeba považovat za jedno nebo více <HT TYPE="ITALIC">vedlejších</HT> plnění sdílejících s hlavním plněním stejný daňový režim. Plnění musí být považováno za vedlejší k plnění hlavnímu, pokud samo o sobě není pro zákazníka cílem, nýbrž prostředkem k získání prospěchu z hlavního plnění za nejvýhodnějších podmínek<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070621">21. června 2007</DATE>, <NAME.CASE>Ludwig</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:369">EU:C:2007:369</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Přestože se věc Ludwig týkala finančních služeb, lze připomenout, že Soudní dvůr již posuzoval rozdíl mezi hlavními a vedlejšími službami v konkrétním kontextu zvláštního režimu pro cestovní kanceláře. Ve věci Madgett a Baldwin<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> dva vlastníci hotelu nabízeli zákazníkům svého hotelu v Anglii balíčky cestovních služeb. Uvedené balíčky zahrnovaly ubytování, přepravu autobusem z různých nástupních míst a jednodenní výlet autobusem v době pobytu v hotelu. Přepravní služby poskytovaly<?PAGE NO="9"?> třetí osoby. Ostatní služby byly zajišťovány interně. Vyvstala otázka, zda uvedené balíčky spadají pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře. Soudní dvůr konstatoval, že spadají. Bylo tomu tak proto, že služba třetích osob nemohla být považována pouze za <HT TYPE="ITALIC">vedlejší</HT> službu k hlavní službě. Pokud by tomu tak bylo, mělo by se za to, že služba jako celek spadá mimo zvláštní režim pro cestovní kanceláře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Po věci Ludwig Soudní dvůr dále použil pojem <HT TYPE="ITALIC">vedlejších</HT> služeb v kontextu zvláštního režimu pro cestovní kanceláře v rozsudku ve věci iSt<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051013">13. října 2005</DATE> (<NO.CASE>C‑200/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:608">EU:C:2005:608</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Uvedená věc se týkala hospodářského subjektu, který nabízel programy nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>High School<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>College<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, které zahrnovaly jazykové kurzy vyučované v zahraničí. Soudní dvůr zkoumal, zda <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>turistické<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> služby, které iSt kupovala od třetích osob, jsou čistě vedlejšími vzhledem k vlastním službám<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Balíčky zahrnovaly zpáteční letenku z Německa do Spojených států, ubytování v hostitelské rodině, stravu, pojištění, studium na americké <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>high school<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> nebo podobné instituci a vzdělávací materiály.</P></NOTE>. Soudní dvůr dospěl k závěru, že nikoliv. Služby třetích osob <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>by nemohly být realizovány bez citelného dopadu na cenu souboru služeb jako doprava do cílového státu a/nebo pobytu v něm<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>. Služby třetích osob tedy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>vzhledem k hodnotě odpovídající službě spojené s odbornou přípravou a s jazykovým vzděláváním […] nepředstavují pouhou okrajovou část<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051013">13. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>iSt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑200/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:608">EU:C:2005:608</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Rozlišování mezi hlavními a vedlejšími službami tak konkrétně u zvláštního režimu pro cestovní kanceláře není ničím novým. Slouží ke zjištění, zda služba třetí osoby (kombinovaná s vlastní službou) spadá pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře, či nikoliv. Z rozsudků ve věcech Madgett a Baldwin a iSt vyplývá, že pokud je služba třetí osoby menší částí balíčku a nepředstavuje sama o sobě pro zákazníka cíl, sdílí stejný daňový režim jako hlavní vlastní služba.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>I přesto však zůstává otázkou, zda by rozlišování hlavních a vedlejších služeb měl být relevantní pouze pro účely <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>vnější kvalifikace<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> toho, co je služba cestovní kanceláře v případě, kdy jsou poskytovány vlastní služby i služby třetích osob? Nebo může být rovněž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>vnitřním měřítkem<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> skladby plnění, pokud se takové plnění skládá ze dvou údajných služeb třetích osob?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Pokud je mi známo, Soudní dvůr se takovým scénářem nikdy nezabýval. Pokud by byla skutečně vyžadována (věcná) mnohočetnost služeb, lze těžko chápat, proč by měl být vyloučen takový <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>vnitřní test<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, pokud by bylo prokázáno, že jedna ze služeb třetích osob je ve skutečnosti vedlejší služba, která nemá viditelný vliv na cenu celkového plnění a představuje pro zákazníka pouze prostředek, jak lépe využít hlavní službu. Nevidím důvod k tomu kategoricky vyžadovat, aby k umělému rozdělení jednoho plnění ve skutečnosti nemohlo dojít v rámci zvláštního režimu pro cestovní kanceláře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130620">20. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Newey</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑653/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:409">EU:C:2013:409</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který se týkal mimo jiné pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>poskytování služeb<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> a potřeby jít za určitých okolností nad rámec smluvních ujednání a vzít v úvahu hospodářskou a obchodní realitu plnění za účelem ověření, jak by mělo být plnění klasifikováno a zda představuje čistě umělou konstrukci a zneužívající praktiky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Pokud by uvedená logika měla být použita na projednávanou věc, pak je spravedlivé uvést, že úklid (ubytovacího objektu) je vedlejší služba typicky poskytovaná ke (krátkodobě pronajatému) ubytování. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>Donáška pečiva<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> a praní prádla nemusí být vždy poskytovány automaticky. Uvedené služby by však těžko představovaly samotný cíl cesty; v tomto smyslu nejsou pro cestujícího nezbytné k tomu, aby si užil ubytování. Samozřejmě mohou existovat výjimečné případy, v nichž by se takové běžné nebo obvyklé chápání neuplatnilo a takové běžné vedlejší služby by měly jiný status a váhu. Příklady, které vytanou na mysli, mohou zahrnovat výjimečnou snídani ve venkovském prostředí rakouského Tyrolska stvořenou pro romantické duše nebo různé druhy gastronomických podniků. Nebo ubytování ve středověkém hradě se zvláštní nabídkou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>vyperte si své prádlo<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> v historických prádelnách za použití tradičních postupů slibující <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>skutečný zážitek ze života pradleny z 15. století<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>. V jakémkoli z uvedených scénářů je pravděpodobné, že uvedená služba by nebyla pouze vedlejší službou k hlavní ubytovací službě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Nicméně v projednávané věci se jeví, že klientům žalobkyně byla lokálně poskytována jedna hlavní služba, a to ubytování. Úklid, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>donáška pečiva<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> a praní byly skutečně pouze vedlejšími službami, které nebyly z pohledu zákazníka samy o sobě cílem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Dále bylo tvrzeno, že žalobkyně klientům poskytovala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>informace a poradenství<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> (tím, že zveřejňovala informace na webové stránce žalobkyně). Na jednání se však jednotlivé strany neshodly, jaké důsledky z uvedeného tvrzení plynou, totiž zda poskytování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>informací a poradenství<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> bylo nezbytné k tomu, aby plnění jako celek spadalo pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>I pokud by bylo poskytování informací a poradenství považováno za relevantní pro účely tohoto určení (což, jak se domnívám, není ten případ<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Tento konkrétní bod vysvětlím později. Viz níže body 55 až 56 tohoto stanoviska.</P></NOTE>), budou to pravděpodobně vlastní služby. To mě přivádí k poslednímu důležitému bodu, který vyvstává, pokud by byla vyžadována mnohočetnost služeb: v několika případech, v nichž Soudní dvůr posuzoval použitelnost zvláštního režimu pro cestovní kanceláře v kontextu smíšeného plnění, byl pouze <HT TYPE="ITALIC">jeden z</HT> uvedených prvků služba třetí osoby, zatímco druhý byl poskytován interně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Tak tomu bylo v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (vlastní ubytování s přepravou poskytovanou třetí osobou), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051006">6. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>MyTravel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑291/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:591">EU:C:2005:591</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (ubytování zajišťované třetí osobou a vlastní přeprava) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Kozak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑557/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:672">EU:C:2012:672</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (ubytování zajišťované třetí osobou a vlastní přeprava). Použitelnost zvláštního režimu byla odmítnuta ve věci Minerva, v níž bylo poskytováno jediné plnění, které bylo považováno za plnění nespojené s cestováním, totiž prodej vstupenek na operní představení [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Minerva Kulturreisen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑31/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:762">EU:C:2010:762</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)]. Obdobně Soudní dvůr odmítl použitelnost zvláštního režimu v usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE> <NAME.CASE>Star Coaches</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (v této věci byla poskytována pouze přeprava).</P></NOTE>. Nyní se budu věnovat oněm <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>smíšeným situacím<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">d)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Smíšená plnění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V kontextu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>smíšených<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> plnění Soudní dvůr opakovaně trval na tom, že podnikatel musí rozlišovat mezi službami třetích osob a vlastními službami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Kromě případů, kdy by byla služba třetí osoby ve vztahu k vlastní službě pouze vedlejší, jak bylo stanoveno v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051013">13. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>iSt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑200/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:608">EU:C:2005:608</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a stanovil, že pouze část služeb poskytovaná třetími osobami může podléhat režimu ziskové přirážky podle článku 306 směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Soudní dvůr stanovil uvedený požadavek poprvé ve věci Madgett a Baldwin diskutované výše<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Bod 39 výše. V témže rozsudku Soudní dvůr rovněž poskytl vodítko ohledně způsobu výpočtu, který má být použit v tomto kontextu.</P></NOTE> a později jej připomněl ve věcech Kozak a MyTravel. Věc Kozak se týkala cestovní kanceláře, která prodávala paušální turistické pobyty, které zahrnovaly ubytování a stravu, k jejichž zajištění Maria Kozak využila služeb jiných poskytovatelů a svou vlastní přepravu. Soudní dvůr odmítl tvrzení vnitrostátního daňového orgánu, že je vlastní přeprava pro celkovou službu v oblasti cestovního ruchu nezbytná a tvoří spolu se službou třetí osoby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>jediné poskytnutí služby<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> ve smyslu článků 307 a 308 směrnice o DPH (a měla by proto mít stejný daňový režim). Soudní dvůr připomněl, že pouze služba třetí osoby může podléhat článku 306 směrnice o DPH a konstatoval, že část služby poskytovaná interně nemůže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑557/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:672">EU:C:2012:672</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Obdobně věc MyTravel se týkala podnikatele, který prodával pobyty za jednotnou cenu, které kombinovaly ubytování zajišťované prostřednictvím třetích osob s vlastní přepravou. Soudní dvůr stanovil způsob rozdělení jednotné ceny mezi vlastní služby a služby třetích osob pro daňové účely<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051006">6. října 2005</DATE> (<NO.CASE>C‑291/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:591">EU:C:2005:591</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Z uvedených věcí vyplývá, že Soudní dvůr ve skutečnosti nevyžaduje <HT TYPE="ITALIC">mnohočetnost služeb třetích osob</HT> jako podmínku pro to, aby se uplatnil zvláštní režim pro cestovní kanceláře. Zároveň lze také z uvedených věcí obtížně vyvodit, že uvedený požadavek byl splněn tím, že byla poskytnuta jedna služba třetí osoby s jednou vlastní službou. Druhý uvedený výklad se jeví jako problematický, jelikož Soudní dvůr jasně vylučuje vlastní službu ze zvláštního režimu pro cestovní kanceláře. Uvedený výklad by byl rovněž v rozporu s pravidlem uvedeným v článku 307 směrnice o DPH, podle něhož plnění poskytované cestovní kanceláří představuje jediné poskytnutí služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Uznat, že mix služeb vlastních a služeb třetích osob <HT TYPE="ITALIC">jako celek</HT> splňuje požadavek mnohočetnosti služeb, zatímco vlastní prvek <HT TYPE="ITALIC">musí být</HT> <HT TYPE="ITALIC">oddělen</HT> pro účely výpočtu DPH, by jinými slovy ve skutečnosti znamenalo, že by se pro účely stanovení podmínek použitelnosti zvláštního režimu pro cestovní kanceláře použil prvek definice (vlastní služba), který by však <HT TYPE="ITALIC">in fine</HT> nikdy nemohl podléhat uvedenému zvláštnímu režimu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V této fázi nelze zastírat, že pokud by nejnovější výrok Soudního dvora ve věci Star Coaches, který vyžaduje prokázání mnohočetnosti služeb, byl vzat do důsledků, bylo by minimálně značně složité určit, co je služba poskytovaná cestovní kanceláří spadající pod zvláštní režim (s výjimkou celkem jasné situace cestovní kanceláře, která kombinuje ubytování poskytované třetí osobou s vlastní přepravou). Kromě toho by musely být objasněny prvky definice požadovaného složení dotčené služby (dotčených služeb) (ubytování a přeprava; ubytování nebo přeprava a něco dalšího), jakož i jejich přesný vztah (hlavní a vedlejší služby) a jejich přesná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>směs<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>, pokud jde o subdodavatelský či vlastní <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>původ<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> služeb, které jsou zatím načrtnuty pouze jako možnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stačí (stále) jedna služba třetí osoby?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Existuje však alternativní přístup. Ten by v podstatě zahrnoval dvojí soudní výrok: objasnění a aktualizaci. Vyžadoval by zaprvé (opětovné) potvrzení, že hlavní závěr ve věci Van Ginkel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebyl a neměl být zpochybněn rozsudkem ve věci Star Coaches<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Proto se uplatní pravidlo stanovené ve věci Van Ginkel: poskytnutí jedné služby třetí osobou stačí k tomu, aby podnikatel spadal pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře. Zadruhé pokud skutečně stačí jedna služba třetí osoby zahrnující buď ubytování, nebo přepravu, pak by mělo být možná rovněž objasněno, že hypotetická poznámka, kterou Soudní dvůr uvedl na okraj ve věci Van Ginkel a která se týkala informací a poradenství poskytovaných cestovními kancelářemi, není ve skutečnosti podmínka, jistě ne při zohlednění reality trhu cestovních služeb v roce v roce 2018<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>Služba [cestovní kanceláře] […] nemusí být omezena na případ jediného poskytnutí služby vzhledem k tomu, že může zahrnovat […] služby jako poskytování informací a poradenství, prostřednictvím nichž cestovní kancelář nabízí velký výběr pronájmů rekreačních objektů a bytů.<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921112">12. listopadu 1992</DATE>, <NAME.CASE>Van Ginkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑163/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:435">EU:C:1992:435</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) odkazující na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920226">26. února 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hacker</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑280/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:92">EU:C:1992:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se nicméně týkal výkladu výlučné příslušnosti ve věcech věcných práv podle článku 16 Bruselské úmluvy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o objasnění, takový přístup je, pokud jde o jeho věcný důsledek, v souladu s předchozí judikaturou: rozsudky Madgett a Baldwin, Kozak a MyTravel podle všeho potvrzují tvrzení, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>jedna služba třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> stačí, pokud má spojitost s cestou, jak bylo stanoveno ve věci Minerva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Jediným rozhodnutím, které odporuje této linii judikatury, se jeví opět být Star Coaches, kde Soudní dvůr trval na tom, že musí být poskytnuty alespoň dva prvky.</P></NOTE>. V důsledku toho se zvláštní režim pro cestovní kanceláře použije na poskytnutí služby, která sestává z poskytnutí jedné služby třetí osoby za podmínky, že <HT TYPE="ITALIC">služba třetí osoby je ubytování, nebo přeprava</HT>. Za této situace je irelevantní, zda jsou navíc poskytovány nějaké další služby (třetích osob nebo vlastní). Pokud tomu tak skutečně je, rozdíl mezi hlavními a vedlejšími službami je pak rovněž irelevantní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde konkrétně o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>poskytování informací a poradenství<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> jakožto možnou samostatnou službu, již jsem uvedl, že taková <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>služba<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> bude pravděpodobně vlastní služba. Pokud bude použitelnost pravidla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>pouze jedné služby třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> podmíněna poskytnutím takové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>služby<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, bude pro účely použití základní sazby daně rovněž nutné oddělit tuto vlastní část balíčku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Jak vyžaduje judikatura Soudního dvora diskutovaná výše, viz body 48 až 51 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Není mi zcela jasné, jak by mělo být oceněno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>poskytování informací a poradenství<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> (zda na základě skutečných nákladů či tržní hodnoty)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051006">6. října 2005</DATE>, <NAME.CASE>MyTravel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑291/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:591">EU:C:2005:591</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Především mám problém pochopit, jak by existence (nebo neexistence) jakéhokoliv takového hypotetického poradenství jakéhokoli původu mohla být dnes relevantní. Situace v roce 1992, kdy bylo rozhodnuto ve věci Van Ginkel, byla poněkud jiná. Nikoliv bez dávky nostalgie je pravda, že k výběru a rezervaci dovolené u cestovní kanceláře tehdy bylo nutné, aby cestující skutečně navštívil cestovní kancelář, nějakou dobu čekal, určitě v době před dovolenými, dostal výtisk katalogu, prohlédl si ho, projednal cestovní možnosti se zástupcem cestovní kanceláře a zeptal se na další podrobnosti a později možná cestovní kancelář ještě několikrát navštívil (aby zaplatil zálohu, vyplnil příslušné formuláře, vyzvedl si letenky nebo poukazy a tak dále) předtím, než konečně vyrazil na cestu. Ve všech těchto fázích bylo zapojení či poradenství cestovní kanceláře klíčové. V současnosti může být vše výše uvedené nahrazeno několika kliknutími na chytrém telefonu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>V souhrnu lze konstatovat, že pokud by Soudní dvůr byl toho názoru, že se má uplatnit pravidlo, že jedna <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>služba třetí osoby stačí<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>, tvrdím, že použitelnost zvláštního režimu pro cestovní kanceláře závisí pouze na tom, zda je poskytováno ubytování poskytované třetí osobou <HT TYPE="ITALIC">nebo</HT> přeprava zajišťovaná třetí osobou, bez dalších podmínek vztahujících se k tomu, jaké poradenství může podnikatel nad rámec uvedeného hypoteticky nabízet. Pokud byla v roce 1992 služba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>poskytování informací a poradenství<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> (nikdy nezjištěná či prokázaná) hypotézou, v roce 2018 je jednoduše nerealistická.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Navrhované opětovné potvrzení pravidla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>pouze jedné služby třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Existují dobré jazykové a systematické argumenty pro tvrzení, že by měl existovat požadavek na mnohočetnost služeb pro účely uplatnění zvláštního režimu podle článku 306 směrnice o DPH. Cestovní kanceláře by tedy měly poskytovat alespoň dvě služby třetích osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V jazykové rovině uvedený výklad nejlépe odráží znění zvláštního režimu pro cestovní kanceláře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Body 6 až 8 tohoto stanoviska výše. Článek 306 jasně hovoří o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>dodání zboží a poskytnutí služeb<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> a používá množné číslo.</P></NOTE>. Rovněž odráží zvláštní cíle uvedeného zvláštního režimu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz body 31 až 35 tohoto stanoviska výše.</P></NOTE>. Kromě toho uvedený režim představuje výjimku z obecného pravidla a Soudní dvůr opakovaně stanovil, že by se měl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>použít pouze v míře nezbytné pro dosažení svého cíle<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030619">19. června 2003</DATE>, <NAME.CASE>First Choice Holidays</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑149/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:358">EU:C:2003:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Minerva Kulturreisen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑31/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:762">EU:C:2010:762</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Kozak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑557/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:672">EU:C:2012:672</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Je proto spíše pravda, že v situaci, kdy podnikatel poskytuje pouze jednu službu třetí osoby, není cíl spočívající ve zjednodušení, který je sledován dotčeným zvláštním režimem, nutně zcela naplněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Existují však rovněž pádné argumenty, proč by jedna služba třetí osoby za předpokladu, že se vztahuje buď k ubytování, nebo přepravě, a samozřejmě za předpokladu, že cestovní kancelář jedná svým vlastním jménem a nikoliv jako zprostředkovatel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Body 21 až 23 výše.</P></NOTE>, měla stačit k tomu, aby plnění spadalo pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zaprvé, podíváme-li se na soudní praxi s výjimkou věci Star Coaches<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Star Coaches</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:120">EU:C:2012:120</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, Soudní dvůr ve skutečnosti nikdy nevyložil nebo neaplikoval zvláštní režim tak, že se omezuje na plnění složená z nejméně dvou služeb třetích osob. Přístup Soudního dvora je naopak poměrně velkorysý, když uvedený režim vykládá široce. Je tomu tak, nejen pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">věcnou</HT> mnohočetnost (služeb), ale rovněž pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">geografickou</HT> mnohočetnost. V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval, že geografická mnohočetnost (konkrétně že cestovní kancelář kupuje služby v různých členských státech) není nezbytným požadavkem pro to, aby se uplatnil zvláštní režim, a že uvedený režim se uplatní rovněž na služby poskytnuté v rámci jediného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981022">22. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Madgett a Baldwin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑308/96 a C‑94/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:496">EU:C:1998:496</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Posledně uvedené tvrzení Soudní dvůr učinil i přesto, že v podstatě uznal, že geografická mnohočetnost je hlavní <HT TYPE="ITALIC">raison d’être</HT> režimu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zadruhé, vzhledem k rozmanitosti služeb v cestovním ruchu by požadavek na poskytnutí alespoň dvou služeb třetích osob jako podmínka pro uplatnění zvláštního režimu pravděpodobně z oblasti působnosti uvedeného režimu vyloučil ty podnikatele, kteří založili své podnikání v cestovním ruchu na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>smíšených<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> plněních (plněních třetích osob a vlastních). U definice toho, co by spadalo pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře, by dále hrozilo, že bude příliš úzká, zejména při aplikaci optiky vedlejší/hlavní na toto posouzení, což by nemohlo být docela vyloučeno v případech, kdy je vyžadována mnohočetnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Protiargument k tomuto druhému bodu je riziko příliš otevřené definice. U úzké definice hrozí, že řada služeb poskytovaných subjekty, které jsou podle obvyklého chápání pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>cestovní kanceláře<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/>, bude vyloučena. Naopak u širší definice hrozí, že dojde k přílišné regulaci. Podnikatelé, kteří poskytují pouze jednu cestovní službu (jako například žalobkyně), budou spadat pod uvedený režim, přestože podle rozsudku ve věci Star Coaches by pod něj nespadali.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Mohlo by tomu tak být. Nicméně v tak složitém právním prostředí se jeví jako vhodné potvrdit a objasnit řešení, které existuje již po několik desetiletí, a zároveň přirozeně umožnit normotvůrci rozhodnout se pro jiný režim, pokud by se to ukázalo nezbytné. Celkem vzato je asi spravedlivé uznat, že navzdory deklarovanému cíli spočívajícímu ve zjednodušení zůstává provedení uvedené myšlenky v konkrétním kontextu zvláštního režimu pro cestovní kanceláře od nastaveného ideálu poněkud daleko. Uvedený zvláštní režim se stal jednou z nejsložitějších oblastí DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz zpráva vypracovaná pro Komisi s názvem <HT TYPE="ITALIC">Study on the review of the VAT Special Scheme for travel agents and options for reform</HT>, konečná zpráva TAXUD/2016/AO-05, prosinec 2017 (dostupná na webové stránce Evropské komise), s. 11.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedeného je můj závěr ohledně první otázky položené v projednávané věci takový, že článek 306 směrnice o DPH má být vykládán tak, že zvláštní režim pro cestovní kanceláře se použije na plnění, které spočívá v poskytnutí jedné služby třetí osoby za podmínky, že onou službou třetí osoby je ubytování, nebo přeprava.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Druhá otázka: paralelní použití režimu ziskové přirážky a snížené sazby?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Ve druhé otázce si předkládající soud přeje zjistit, zda služba poskytovaná žalobkyní, je-li klasifikována tak, že spadá pod zvláštní režim pro cestovní kanceláře, může podléhat snížené sazbě daně podle článku 98 ve spojení s přílohou III směrnice o DPH. Uvedená otázka byla položena konkrétně s ohledem na tu část služby poskytované žalobkyní, která se týká ubytování.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že by uvedená otázka měla být zodpovězena kladně. Německá a nizozemská vláda, jakož i Komise argumentují ve prospěch opačného závěru. Tvrdí, že uplatnění snížené sazby na dotčenou službu brání skutečnost, že cestovní služba není zahrnuta v seznamu uvedeném v příloze III směrnice o DPH a že by uplatnění snížené sazby odporovalo tomu, že má dotčený zvláštní režim vést ke zjednodušení. Německá vláda rovněž s odkazem na ustálenou judikaturu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Oxycure Belgium</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑573/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:189">EU:C:2017:189</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> připomíná, že oblast působnosti snížených sazeb musí být vykládána striktně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Sdílím uvedený názor německé vlády. Snížená sazba daně se nemůže použít, je-li zjištěno, že dotčená služba představuje cestovní službu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Jak jsem připomněl v předchozí části, podle článku 307 směrnice o DPH představuje služba poskytnutá cestovní kanceláří jediné poskytnutí služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz bod 50 výše. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921027">27. října 1992</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:409">EU:C:1992:409</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Logickým důsledkem uvedené právní fikce je to, že taková služba se liší od jejích jednotlivých součástí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Shodneme-li se na tom, že se zvláštní režim pro cestovní kanceláře uplatní na jednu službu třetí osoby, která souvisí s cestou (ubytování nebo přeprava), poskytnutí uvedené služby povede k tomu, že takové plnění bude spadat pod článek 306 směrnice o DPH, a bude tedy kvalifikováno jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>cestovní služba<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/>. Jinými slovy jakmile je uvedené pravidlo použito pro účely určení, že daná služba je cestovní službou, nelze pak ihned začít tuto nálepku strhávat pro účely uplatnění sazby daně a zároveň ji ponechat pro účely určení základu daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Na systematické úrovni nejsou cestovní služby zahrnuty v příloze III směrnice o DPH (na niž se odkazuje v článku 98 směrnice o DPH), která vyjmenovává služby podléhající snížené sazbě, mezi nimiž je v bodě 12 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>poskytnutí ubytování hotelovými a jinými obdobnými zařízeními, včetně poskytnutí ubytování v prázdninových táborech [rekreačních objektech] a na místech upravených k využívání jako tábořiště a parkovišť pro obytné přívěsy<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Jak poznamenává předkládající soud, uplatnění snížené sazby daně na cestovní kanceláře, pokud jde o poskytování ubytování, by proto mohlo být v rozporu s přílohou III směrnice o DPH a zjednodušením sledovaným zvláštním režimem pro cestovní kanceláře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Předkládající soud však dále poznamenává, že odmítnutí uplatnit sníženou sazbu daně na dotčenou část plnění spočívající v ubytování může vést k nerovnému zacházení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Připouštím, že plnění sestávající z poskytnutí ubytování může mít na základě aplikace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>pravidla pouze jedné služby třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/> odlišný daňový režim v závislosti na způsobu, jakým je služba poskytována (zda je poskytována cestovní kanceláří, která spadá pod zvláštní režim, nebo nikoliv).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Tento argument však má jasné meze, zejména v kontextu DPH a zvláštních režimů. Pokud bychom usilovali o dosažení dokonalé rovnosti a neutrality ve všech aspektech, v první řadě by těžko existovaly zvláštní režimy. Aniž bych si přál znít příliš formalisticky, v takových situacích skutečně záleží na formálním postavení poskytovatele služeb, i když je hospodářská povaha služby stejná. Právní úprava DPH tak zachází různě se stejnými službami poskytovanými na jedné straně vlastníkem (za pomoci či bez pomoci zprostředkovatele) a na druhé straně cestovní kanceláří jednající svým vlastním jménem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Lze analogicky připomenout, že Soudní dvůr konstatoval, že případná narušení hospodářské soutěže vzniklá uplatněním přechodných pravidel týkajících se zvláštního režimu pro cestovní kanceláře neopravňují členské státy k nesprávnému provedení zvláštního režimu. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921027">27. října 1992</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:409">EU:C:1992:409</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedeného je můj závěr ohledně druhé předložené otázky takový, že článek 98 směrnice o DPH ve spojení s bodem 12 přílohy III uvedené směrnice má být vykládán tak, že plnění, které podléhá zvláštnímu režimu pro cestovní kanceláře podle článku 306 a násl. uvedené směrnice, nemůže podléhat snížené sazbě daně pro poskytování ubytování v rekreačních objektech.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedeného navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky předložené Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr, Německo) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>1.</NO.P><TXT>Článek 306 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty má být vykládán tak, že zvláštní režim pro cestovní kanceláře se použije na plnění, které spočívá v poskytnutí jedné služby třetí osoby za podmínky, že onou službou třetí osoby je ubytování nebo přeprava.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Článek 98 směrnice 2006/112 ve spojení s bodem 12 přílohy III uvedené směrnice má být vykládán tak, že plnění, které podléhá zvláštnímu režimu pro cestovní kanceláře podle článku 306 a násl. uvedené směrnice, nemůže podléhat snížené sazbě daně pro poskytování ubytování v prázdninových táborech [rekreačních objektech].<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>