<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-568/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0568</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:1026">EU:C:2021:1026</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta P. Pikamäea – věc C‑568/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">H Limited</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Priita Pikamäea</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20211216">16. prosince 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑568/20</P><P>J</P><P>proti</P><P>H Limited</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Výkon rozhodnutí v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Rozsah věcné působnosti</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí vydaná ve členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Osvědčení potvrzující vykonatelnost rozhodnutí</KEYWORD><KEYWORD>Důvody pro odepření výkonu</KEYWORD><KEYWORD>Porušení veřejného pořádku dožádaného členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Porušení normy unijního práva</KEYWORD><KEYWORD>Důvody pro odepření výkonu stanovené právem dožádaného členského státu</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Může soud dožádaného členského státu, kterému osoba, proti níž je namířen výkon rozhodnutí, podala návrh na odepření výkonu rozhodnutí, poté, co soud členského státu původu vydal osvědčení podle článku 53 nařízení (EU) č. 1215/2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> potvrzující vykonatelnost vydaného rozhodnutí a použitelnost uvedeného nařízení, takovému návrhu vyhovět z důvodu nesprávného posouzení použitelnosti uvedeného nařízení v rozsahu, v němž řízení před soudem členského státu původu směřovalo k prohlášení vykonatelnosti rozsudků vydaných ve třetím státě? To je otázka, kterou má Soudní dvůr zodpovědět v projednávané věci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V rámci projednávané věci jsou relevantní články 2, 39, 41, 42, 45, 46, 52, a 53 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový základ sporu, původní řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V návaznosti na návrh společnosti H Limited, bankovní instituce, který podala na základě dvou rozsudků vydaných v Jordánsku v roce 2013, které ukládaly J, dlužníkovi, úhradu debetního zůstatku dvou úvěrů, High Court of Justice (England &amp; Wales), Queen’s Bench Division [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Queen’s Bench, Spojené království (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>High Court of<?PAGE NO="2"?> Justice<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>)], usnesením ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> a v rámci zkráceného řízení uložil J povinnost zaplatit společnosti H Limited částku <FT TYPE="NUMBER">10392463</FT> amerických dolarů (USD), navýšenou o <FT TYPE="DECIMAL">5422031,65</FT> USD z titulu úroků a <FT TYPE="NUMBER">125000</FT> liber šterlinků (GBP) z titulu poplatků. Uvedený soud rovněž vystavil a následně vydal osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>osvědčení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Společnost H Limited podala návrh na zahájení řízení o výkonu uvedeného usnesení v Rakousku, kde má bydliště J, který na základě článků 45 a 46 nařízení č. 1215/2012 podal návrh na odepření jeho výkonu. Na podporu tohoto návrhu uplatnil porušení rakouského veřejného pořádku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Bod 18 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE> a tvrdil, že uvedené usnesení, jehož předmětem je výkon rozsudků vydaných ve třetím státě, nepředstavuje vykonatelné rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 1215/2012. Tvrdil, že v rámci řízení o odepření výkonu není soud dožádaného členského státu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>dožádaný soud<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) vázán osvědčením vydaným soudem členského státu původu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>původní soud<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V řízení v prvním stupni Bezirksgerichts Freistadt (okresní soud ve městě Freistadt, Rakousko) povolil usnesením ze dne <DATE ISO="20191009">9. října 2019</DATE> společnosti H Limited provést výkon usnesení High Court of Justice ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE>. Landesgericht Linz (zemský soud v Linci, Rakousko), jakožto odvolací soud, rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20200622">22. června 2020</DATE> zamítl návrh podaný J.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V návaznosti na mimořádný opravný prostředek podaný J proti rozhodnutí odvolacího soudu se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) usnesením ze dne <DATE ISO="20200923">23. září 2020</DATE> rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1)</NO.P><TXT>Musí být ustanovení [nařízení č. 1215/2012], zejména jeho čl. 2 písm. a) a článek 39 vykládány v tom smyslu, že se o vykonatelné rozhodnutí jedná také v případě, jestliže je dlužníkovi z exekučního titulu v členském státě po zkráceném přezkumu v kontradiktorním řízení, avšak pouze pokud jde o závaznost právní moci rozsudku vydaného proti němu ve třetí zemi, uloženo zaplatit účastníku řízení, který měl úspěch v řízení vedeném ve třetí zemi, ve smyslu povinnosti, která mu byla uložena pravomocným rozsudkem vydaným ve třetí zemi, přičemž se předmět řízení v členském státě omezil na přezkum, zda nárok z tohoto vykonatelného rozsudku vůči dlužníkovi z exekučního titulu existuje?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi [na první otázku]:</TXT><P>Musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012, zejména jeho článek 1, čl. 2 písm. a) a články 39, 45, 46 a 52 vykládány v tom smyslu, že výkon musí být odepřen nezávisle na existenci některého z důvodů uvedených v článku 45 nařízení č. 1215/2012, pokud posuzované rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu čl. 2 písm. a) nebo článku 39 nařízení č. 1215/2012, nebo pokud návrh, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, nespadá v členském státě původu do oblasti působnosti nařízení č. 1215/2012?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku a kladné odpovědi na druhou otázku:</TXT><P>Musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012, zejména jeho článek 1, čl. 2 písm. a), článek 39, čl. 42 odst. 1 písm. b) a články 46 a 53 vykládány v tom smyslu, že soud dožádaného členského státu musí v řízení o návrhu na odepření výkonu již na základě informací původního soudu uvedených v osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012 nutně vycházet z toho, že se jedná o rozhodnutí, které spadá do oblasti působnosti nařízení a musí být vykonáno?<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Navrhovatelka a navrhovatel v původním řízení, německá vláda, jakož i Evropská komise předložili písemná vyjádření.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K rozsahu žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Ačkoli předkládací rozhodnutí obsahuje tři formálně odlišné předběžné otázky, jsou podle mého názoru úzce spojeny a spadají do jedné a téže právní problematiky, a sice do problematiky podmínek, za kterých může dožádaný soud vyhovět návrhu na odepření výkonu rozhodnutí původního soudu z důvodu nepoužitelnosti nařízení č. 1215/2012, i když tento druhý soud vydal osvědčení potvrzující jeho vykonatelnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby tyto tři otázky posoudil společně přeformulované takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012 vykládána v tom smyslu, že umožňují soudu dožádaného členského státu, k němuž byl podán návrh na odepření výkonu podle článku 46 uvedeného nařízení, aby na rozdíl od posouzení soudu členského státu původu, vycházejícího z vydání osvědčení podle jeho článku 53, považoval uvedené nařízení za nepoužitelné z důvodu, že řízení před tímto druhým soudem mělo za cíl prohlásit za vykonatelné rozsudky vydané ve třetím státě ve věcech občanských a obchodních, a v důsledku toho odepřel výkon uvedeného rozhodnutí?<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Tato otázka vyžaduje posouzení existence vykonatelného rozhodnutí v projednávaném případě a zároveň rozsahu působnosti osvědčení, před posouzením pravomocí dožádaného soudu, k němuž byl podán návrh na odepření výkonu tohoto rozhodnutí, jak jsou definovány nařízením č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K existenci vykonatelného rozhodnutí ve smyslu nařízení č. 1215/2012</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Pokud jde o uznávání a výkon rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v evropském justičním prostoru, hlavní inovace režimu zavedeného nařízením č. 1215/2012 spočívá nepochybně ve zrušení doložky vykonatelnosti. Článek 39 uvedeného nařízení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je v tomto členském státě vykonatelné, je vykonatelné v jiném členském státě, aniž je vyžadováno prohlášení vykonatelnosti.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> Uvedené ustanovení musí být vykládáno ve světle bodu 26 odůvodnění uvedeného nařízení, podle něhož by mělo být rozhodnutí vydané soudy členského státu považováno za rozhodnutí vydané v dožádaném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V rámci tohoto nového režimu přímé vykonatelnosti rozhodnutí hraje osvědčení vydané původním soudem prvořadou roli. Z ustanovení článku 37 ve spojení s článkem 42 nařízení č. 1215/2012 totiž vyplývá, že pro účely uznání a výkonu rozhodnutí vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě musí navrhovatel předložit pouze vyhotovení dotyčného rozhodnutí spolu s tímto osvědčením. V souladu s čl. 42 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení toto osvědčení osvědčuje, že rozhodnutí je vykonatelné, a obsahuje výtah rozhodnutí a případně příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků. Toto osvědčení se<?PAGE NO="4"?> v souladu s čl. 43 odst. 1 uvedeného nařízení před jakýmkoliv výkonem rozhodnutí oznámí nebo doručí osobě, proti níž je tento výkon požadován<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto kontextu a na výzvu generálního advokáta Bota<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:863">EU:C:2018:863</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> bylo osvědčení kvalifikováno Soudním dvorem jako základ pro uplatnění zásady přímého výkonu vydaných rozhodnutí ve členských státech, který dotčenému rozhodnutí umožňuje volný pohyb v evropském justičním prostoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Za účelem získání uvedeného osvědčení se musí navrhovatel obrátit na původní soud, tedy soud, který vydal rozhodnutí, jehož výkon je navrhován<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Článek 2 písm. f) nařízení č. 1215/2012.</P></NOTE>, který je nejlépe seznámen se sporem a po obsahové stránce je nejlépe schopen potvrdit, že rozhodnutí je vykonatelné. Vydáním takového osvědčení v soudním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190904">4. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>Salvoni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑347/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:661">EU:C:2019:661</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> původní soud implicitně potvrzuje, že rozsudek, který musí být uznán a vykonán v jiném členském státě, spadá do působnosti nařízení č. 1215/2012, jelikož vydání osvědčení je možné pouze za této podmínky. Proto v situaci, kdy se soud, který vydal rozhodnutí, které má být vykonáno, ve fázi rozsudku nevyjádřil k použitelnosti nařízení č. 1215/2012, musí tento soud ve fázi vydání uvedeného osvědčení ověřit, zda spor spadá do působnosti uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>V projednávaném případě je nesporné, že původní soud vydal a vystavil osvědčení na základě svého usnesení ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE>, které tedy spadalo do působnosti nařízení č. 1215/2012. Za těchto okolností existuje <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">priori</HT> vykonatelné rozhodnutí vydané v členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Podle čl. 67 odst. 2 písm. a) dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. Věst. 2019, C 384 I, s. 1) a s ohledem na datum jejího přijetí, tedy <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE>, sporné usnesení vydané anglickým soudem nepředstavuje rozhodnutí třetího státu.</P></NOTE> ve smyslu čl. 2 písm. a) a článku 39 nařízení č. 1215/2012, na které se vztahuje režim přímého výkonu stanovený uvedeným nařízením, což je skutkový stav zavazující dožádaný soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Otázka vznesená v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je ve skutečnosti otázkou podmínek, za kterých tento soud může zpochybnit takovou situaci z důvodu údajně nesprávného posouzení použitelnosti nařízení č. 1215/2012, čímž by vydání osvědčení bylo stiženo vadou. Z této žádosti vyplývá, že předkládající soud má za to, že přezkum této otázky může vést k odepření výkonu, aniž by byl konstatován kterýkoli z důvodů pro zamítnutí uvedených v článku 45 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K možnosti odepření výkonu z důvodu nepoužitelností nařízení č. 1215/2012</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Vyřešení výše uvedené problematiky spočívá na analýze právního režimu odepření výkonu zavedeného nařízením č. 1215/2012. Předkládající soud a německá vláda na podporu tvrzení o možném přezkumu posouzení použitelnosti uvedeného nařízení provedeného původním soudem odkazují na judikaturu Soudního dvora týkající se přezkumu osvědčení podle článku 54 nařízení (ES) č. 44/2001<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Nařízení Rady ze dne ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K relevanci judikatury týkající se přezkumu osvědčení podle článku 54 nařízení č. 44/2001</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že nařízení č. 44/2001 ukládalo navrhovateli výkonu, aby předem požádal o vydání prohlášení vykonatelnosti soudem nebo orgánem dožádaného členského státu. K této žádosti mělo být přiloženo vyhotovení dotčeného rozhodnutí a případně osvědčení podle článku 54 nařízení č. 44/2001, přičemž oba tyto dokumenty měly být podle bodu 17 odůvodnění uvedeného nařízení předmětem zcela formální kontroly. Soudní dvůr rozhodl, že orgány dožádaného členského státu se musí v první fázi řízení omezit na kontrolu splnění těchto formálních náležitostí pro účely vydání prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí a ve druhé fázi řízení posoudit opodstatněnost opravného prostředku případně podaného povinnou osobou ve vykonávacím řízení proti tomuto prohlášení s ohledem na důvody napadení uvedené v článcích 34 a 35 nařízení č. 44/2001<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Trade Agency</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:531">EU:C:2012:531</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V této souvislosti bylo upřesněno, že soudu dožádaného členského státu nic nebrání ověřit správnost informací o skutkovém stavu obsažených v osvědčení. Je třeba zdůraznit, že tento přezkum byl odůvodněn skutečností, že vzhledem k tomu, že autor osvědčení nebyl nutně totožný s autorem původního rozhodnutí, měly tytéž informace čistě indikativní povahu s čistě informativní hodnotou. Posledně uvedená úvaha vyplývala rovněž z případné povahy předložení uvedeného osvědčení, neboť soud dožádaného členského státu, příslušný k vydání prohlášení vykonatelnosti, mohl přijmout rovnocenný doklad<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Trade Agency</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:531">EU:C:2012:531</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Kromě velmi omezeného rozsahu takto popsaného přezkumu nemůže být tato judikatura <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT> uplatněna v projednávané věci, natož pak extrapolací, neboť nový režim uznávání a výkonu vyplývající z nařízení č. 1215/2012 se značně liší od svého předchůdce. Uvedené nařízení tak zrušilo fázi předcházející výkonu prohlášení vykonatelnosti v dožádaném členském státě, učinilo povinným předání osvědčení osvědčujícího vykonatelnost rozhodnutí, jehož vydání bylo svěřeno pouze původnímu soudu, který nejlépe zná spor, a neobsahuje žádný bod odůvodnění rovnocenný bodu 17 odůvodnění nařízení č. 44/2001.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v bodě 35 rozsudku Weil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190606">6. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Weil</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑361/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:473">EU:C:2019:473</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> jednoznačně konstatoval, že v řízení o výkonu rozhodnutí podle nařízení č. 44/2001 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>stejně jako v případě výkonu podle nařízení č. 1215/2012 nemůže soud v dožádaném členském státě <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT> ověřovat, zda žaloba, která vedla k rozhodnutí, jehož výkon je požadován, spadá do působnosti nařízení č. 44/2001, neboť toto nařízení taxativně stanoví důvody, z nichž lze napadnout prohlášení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Obsah tohoto bodu vyvolává vážné otázky, které podle mého názoru vylučují jeho zohlednění v projednávané věci. Uvádím, že se dotčený bod zabývá problematikou, která nebyla přímo dotčena předběžnou otázkou, a sice výkladem článku 54 nařízení č. 44/2001 pro účely určení existence přezkumu ze strany příslušného orgánu ohledně použitelnosti uvedeného nařízení před vydáním osvědčení podle tohoto ustanovení. Jeho obsah podle mého názoru představuje nadbytečný důvod pro řešení, které již bylo odůvodněno v bodě 33 dotčeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V každém případě nařízení č. 1215/2012 nebylo <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> použitelné a pouhý odkaz na něj v rámci srovnávacího posouzení bez jakéhokoli vysvětlení nemůže být považován za užitečný precedent, který by mohl ukončit debatu o rozsahu pravomocí dožádaného soudu, a to tím spíše, že režimy uznávání a výkonu rozhodnutí zavedené nařízeními č. 44/2001 a č. 1215/2012 jsou značně odlišné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Podle ustálené judikatury vzhledem k tomu, že nařízení č. 1215/2012 zrušuje a nahrazuje nařízení č. 44/2001, platí výklad ustanovení posledně uvedeného nařízení podaný Soudním dvorem rovněž pro nařízení č. 1215/2012, ale pouze pokud lze ustanovení těchto dvou nástrojů unijního práva kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>rovnocenná<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)], což v projednávané věci není případ ustanovení vztahujících se k osvědčení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K důvodům pro odepření výkonu stanoveným nařízením č. 1215/2012</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Úvodem považuji za nezbytné formulovat několik poznámek týkajících se relativně složitého právního režimu odepření výkonu zavedeného nařízením č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Zaprvé v odborné literatuře lze vysledovat, že v rámci nařízení č. 1215/2012 přísluší reagovat odsouzené osobě a podat návrh na odepření výkonu s uplatněním důvodu přípustného podle uvedeného nařízení, a že bez reakce dotčené osoby nebude rozsudek nijak přezkoumáván<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Ferrand, F., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Reconnaissance et exécution des jugements européens en matière civile et commerciale<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, <HT TYPE="ITALIC">Droit et pratique de la procédure civile</HT>, Dalloz action, chap. 541-243.</P></NOTE>, což vedlo k závěru o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>zcela privatizovaném<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> přezkumu rozsudků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>D’Avout, L., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>L’efficacité internationale des jugements après la refonte du règlement <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Bruxelles I<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> <QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, <HT TYPE="ITALIC">Revue internationale de droit processuel</HT>, sv. 5, č. 2, 2015, s. 258.</P></NOTE>. V tomtéž sporu Soudní dvůr rozhodl, že režim uznávání a výkonu soudních rozhodnutí zavedený nařízením č. 1215/2012 spočívá na zrušení doložky vykonatelnosti, což znamená, že příslušný soud dožádaného státu nevykonává žádný přezkum, přičemž pouze osoba, proti níž je výkon navrhován, může v tomto ohledu bránit výkonu rozhodnutí, které se jí týká<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Druhá zmínka o výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>uznání<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> v bodě 36 uvedeného rozsudku se mi nezdá správná a její znění nebylo reprodukováno, jelikož o odepření uznání rozhodnutí může požádat kterákoli dotčená strana v souladu s článkem 45 nařízení č. 1215/2012.</P></NOTE>. Zdá se tedy, že ve vztahu k návrhu na odepření výkonu a k řízení, které je tím zahájeno, upravenému v oddíle 3 kapitoly III nařízení č. 1215/2012, a tím spíše v případě neexistence takového návrhu, nemá dožádaný soud žádnou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí a osvědčení vydaných původním soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Vyvstává otázka, zda judikatura Soudního dvora neimplikuje konstatování úzce vymezené pravomoci dožádaného soudu, jelikož tento soud může zkoumat pouze důvody odepření výkonu uplatněné navrhovatelem, s vyloučením jakéhokoliv uplatnění bez návrhu. Podotýkám však, že čl. 47 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 stanoví, že postup pro odepření výkonu se v rozsahu, v němž se na něj nevztahuje toto nařízení, řídí právem dožádaného členského státu. Po předložení návrhu na odepření výkonu a zahájení řízení o opravném prostředku jsou tedy výsady soudu dožádaného členského státu, a konkrétně možnost či povinnost zkoumat z úřední povinnosti důvod pro odepření výkonu, určeny procesními pravidly tohoto státu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba připomenout, že zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy, která má v unijním právu zásadní význam, zejména pokud jde o prostor svobody, bezpečnosti a práva, každému z těchto států ukládá, aby až na výjimečné okolnosti vycházel z toho, že všechny ostatní členské státy dodržují unijní právo a zejména základní práva uznaná unijním právem. Jak vyplývá z bodu 26 odůvodnění nařízení č. 1215/2012, nařízením zavedený režim uznávání a výkonu je založen právě na vzájemné důvěře ve výkon spravedlnosti v rámci Unie. Taková důvěra zejména vyžaduje, aby soudní rozhodnutí vydaná v jednom členském státě byla bez dalšího uznávána a vykonávána v jiném členském státě. V tomto režimu musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012,<?PAGE NO="7"?> která taxativně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Trade Agency</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:531">EU:C:2012:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141023">23. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>flyLAL-Lithuanian Airlines</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑302/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2319">EU:C:2014:2319</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> uvádějí důvody, které mohou být namítány proti uznání nebo výkonu rozhodnutí, vykládána restriktivně, jelikož představují překážku uskutečnění jednoho ze základních cílů uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Pět důvodů pro odepření se týká zjevného rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu, neexistence včasného doručení návrhu na zahájení řízení, je-li vydán rozsudek pro zmeškání, neslučitelnosti s rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky v dožádaném členském státě, neslučitelnosti se dřívějším rozhodnutím vydaným v jiném státě, jakož i porušení určitých pravidel příslušnosti soudem členského státu původu. Tento taxativní výčet neobsahuje zmínku o použitelnosti nařízení č. 1215/2012 nebo porušení čl. 2 písm. a) a článku 39 uvedeného nařízení, jenž požaduje, aby rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno v členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Zatřetí z nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že evropský zákonodárce předvídal koexistenci dvou druhů důvodů pro odepření výkonu, a to jednak těch, které jsou obecně uvedeny v čl. 41 odst. 2 uvedeného nařízení, jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>důvody pro odepření nebo odložení výkonu podle práva dožádaného členského státu<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, a jednak důvodů uvedených v článku 45 uvedeného nařízení, který je třeba vykládat ve spojení s jeho článkem 46, přičemž tyto důvody jsou spojeny s potřebnou slučitelností prvně uvedených důvodů s těmi druhými. Vzhledem ke skloubení takto zvolenému zákonodárcem považuji za vhodné přezkoumat nejprve důvody pro odepření výkonu vyplývající z ustanovení článku 45 ve spojení s článkem 46 uvedeného nařízení, a konkrétně důvod týkající se rozporu s vnitrostátním veřejným pořádkem dožádaného členského státu, který je relevantní v projednávané věci a který byl uplatněn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz bod 18 předkládacího rozhodnutí.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K důvodu pro odepření výkonu uvedenému v článku 45 nařízení č. 1215/2012 vycházejícímu z rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>veřejný pořádek<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> uvedený v čl. 45 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, tento pojem musí být vykládán restriktivně, jelikož představuje překážku uskutečnění jednoho ze základních cílů uvedeného nařízení a může se uplatnit pouze ve výjimečných případech. Ačkoli je členským státům v zásadě ponechána volnost určit podle výhrady obsažené v uvedeném ustanovení požadavky vyplývající z jejich veřejného pořádku v souladu s jejich vnitrostátními pojetími, spadá určení mezí tohoto pojmu do výkladu uvedeného nařízení. Proto Soudnímu dvoru nepřísluší definovat obsah veřejného pořádku smluvního státu, přísluší mu nicméně kontrolovat meze, v jejichž rámci může soud smluvního státu uvedený pojem použít, aby neuznal rozhodnutí vydané soudem jiného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Meroni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑559/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:349">EU:C:2016:349</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že tím, že článek 52 nařízení č. 1215/2012 stanoví zákaz přezkoumávání cizího rozhodnutí ve věci samé, zakazuje soudu dožádaného členského státu odepřít uznání nebo výkon tohoto rozhodnutí jen proto, že existuje rozdíl mezi právním pravidlem použitým soudem členského státu původu a právním pravidlem, které by byl použil soud dožádaného členského státu, kdyby mu byl spor předložen. Stejně tak nemůže soud dožádaného členského státu přezkoumávat správnost právních nebo skutkových posouzení, která provedl soud členského státu původu. V důsledku toho je uplatnění výhrady veřejného pořádku přípustné pouze v případě, v němž by uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském<?PAGE NO="8"?> státě nepřijatelným způsobem narušovaly právní řád dožádaného členského státu, tím, že by zasahovaly do některé základní zásady. Aby byl respektován zákaz přezkoumávání cizího rozhodnutí ve věci samé, musel by zásah představovat zjevné porušení právního pravidla považovaného v právním řádu dožádaného členského státu za zásadní, nebo práva, které je v tomto právním řádu uznáváno za základní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Meroni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑559/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:349">EU:C:2016:349</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba zkoumat, zda skutečnosti uvedené předkládajícím soudem mohou prokázat, že výkon usnesení High Court of Justice ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> představuje zjevné porušení rakouského veřejného pořádku ve smyslu čl. 45 odst. 1 nařízení č. 1215/2012. Uvedené skutečnosti se týkají porušení hmotněprávního pravidla, a sice zjevně nesprávného použití čl. 2 písm. a) a článku 39 uvedeného nařízení, který vyžaduje, aby rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno v členském státě, a tím určuje věcnou působnost uvedeného aktu, pokud jde o dotčená rozhodnutí, a to z důvodu nedělitelného právního celku, který tvoří uvedené rozhodnutí a k němu připojené osvědčení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již rozhodoval o situaci, ve které je tvrzeno zjevné porušení pravidla unijního práva, a připustil ověření existence takového porušení s ohledem na začlenění unijního práva do právního řádu členských států a úkol vnitrostátního soudu, který je obecným soudem Evropské unie, zajistit účinné uplatňování norem unijního práva. Z tohoto důvodu Soudní dvůr uvedl, že výhrada veřejného pořádku se má uplatnit, pokud by dotčené nesprávné právní posouzení znamenalo, že uznání nebo výkon v projednávaném případě by vedl ke zjevnému porušení zásadního právního pravidla v unijním právním řádu, a tedy v uvedeném členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke zjevnému porušení pravidla unijního práva</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Předkládající soud, který vychází ze znění rozsudku Soudního dvora Owens Bank<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940120">20. ledna 1994</DATE>, <NAME.CASE>Owens Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:13">EU:C:1994:13</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, má za to, že nařízení č. 1215/2012 se nemůže použít na rozhodnutí původního soudu na základě návrhu na výkon rozsudků, které byly vydány ve třetím státě (<HT TYPE="ITALIC">actio judicati</HT>) a vychází ze zběžného přezkumu spočívajícího v ověření, zda tyto rozsudky opravdu uložily dlužníkovi povinnost zaplatit určitou částku bance poskytující úvěr, aniž je právní vztah, z něhož vychází dluh uznaný těmito rozsudky, předmětem meritorního přezkumu. V uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že úmluva ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, ve znění pozdějších předpisů, se nevztahuje na řízení, ani na problémy, které vznikají v rámci řízení ve smluvních státech ve věci uznání a výkonu rozsudků v občanských a obchodních věcech vydaných ve třetích státech. Mám za to, že toto řešení je třeba uplatnit i v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že ze samotného znění čl. 2 písm. a) a článku 39 nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že postupy uznávání a výkonu podle kapitoly III uvedeného nařízení se uplatní pouze v případě rozhodnutí vydaných ve členském státě. Pokud jde o pravidla pro určení příslušnosti, je třeba konstatovat, že ustanovení kapitoly II nařízení č. 1215/2012, přijatá na základě článku 81 SFEU jako nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu, nestanoví místo soudu v řízeních o uznávání a výkonu rozsudků vydaných ve třetím státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940120">20. ledna 1994</DATE>, <NAME.CASE>Owens Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:13">EU:C:1994:13</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Dále je třeba provést přezkum předmětu řízení zahájeného před původním soudem, a to za účelem určení, zda toto řízení mělo za cíl vytvořit podmínky pro nucený výkon soudního rozhodnutí vydaného v občanské či obchodní věci ve třetím státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940120">20. ledna 1994</DATE>, <NAME.CASE>Owens Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:13">EU:C:1994:13</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto ohledu skutečnosti uvedené předkládajícím soudem, připomenuté dříve v tomto stanovisku, podle mého názoru odůvodňují kladnou odpověď<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>V bodě 10 svého vyjádření Komise uvedla, že usnesení vydané původním soudem bylo vydáno ve zkráceném řízení týkajícím se výkonu dvou rozsudků vydaných v Jordánsku. V bodě 36 uvedeného vyjádření rovněž uvedla, že předmět řízení vedeného tímto soudem se omezuje na přezkum existence platební povinnosti vůči osobě, která podala návrh na výkon rozhodnutí, vyplývající z pravomocného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Ačkoli odpůrce v původním řízení nesouhlasí s tím, jak předkládající soud popisuje původní řízení, uznává nicméně jednoznačně, že jde skutečně o návrh podléhající zvláštním procesním pravidlům <HT TYPE="ITALIC">common law</HT>, která se zakládají na pravomocných soudních rozhodnutích třetího státu a která umožňují souhrnný rozsudek vydaný v neúplném řízení v rozsahu, v němž obhajoba nemá reálnou šanci na úspěch<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz body 16, 25 a 27 vyjádření společnosti H Limited. Posledně uvedený dodává (bod 20), že dotčené řízení <HT TYPE="ITALIC">common law</HT> upravuje přezkum týkající se veřejného pořádku, práva být vyslechnut při zahájení řízení a nepřímé příslušnosti cizího soudu, což posiluje konstatování, že toto řízení je postaveno na roveň řízení o prohlášení vykonatelnosti. Tyto údaje odpovídají analýze řízení o uznání a výkonu rozhodnutí podle <HT TYPE="ITALIC">common law</HT> ve Spojeném království obsažené ve zprávě vypracované M. Schlosserem k úmluvě ze dne <DATE ISO="19781009">9. října 1978</DATE> o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k Úmluvě o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jakož i v protokolu o jejím výkladu Soudním dvorem (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="059" PAGE.FIRST="71" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, C 59, s. 71</REF.DOC.OJ>, body 6 a následující).</P></NOTE>. Kromě odkazů na judikaturu Soudního dvora týkající se samotného pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, pokud jde o jeho podstatu, jsou úvahy, podle kterých původní řízené mělo kontradiktorní povahu a původní soud přezkoumal výhrady dlužníka (neexistence aktivní legitimace, procesní podvod, vada plné moci advokáta úvěrové instituce a tvrzení započtení pohledávek) v rámci posouzení účelu řízení irelevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Tyto námitky odpovídají problémům neoddělitelným od exekučního řízení, do něhož spadají. Připomínám, že Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940120">20. ledna 1994</DATE>, <NAME.CASE>Owens Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:13">EU:C:1994:13</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), že Bruselská úmluva není použitelná na řízení, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>ani na problémy, které vznikají v rámci řízení<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> vedených ve smluvních státech ve věci uznávání a výkonu rozsudků vydaných ve třetích státech.</P></NOTE>. Tvrzení úvěrové instituce, podle kterého jordánské rozsudky nebyly vykonatelné ve Spojeném království a v Rakousku, podle mého názoru jen potvrzuje závěr, podle něhož řízení vedené před původním soudem mělo za cíl vytvořit v uvedeném prvním státě podmínky pro nucený výkon uvedených rozsudků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Za těchto okolností jsou rozhodnutí původního soudu a osvědčení, které jej doprovází, jež dohromady tvoří neoddělitelný právní celek, stižena zjevným porušením čl. 2 písm. a) a článku 39 nařízení č. 1215/2012. Zbývá určit, zda jsou uvedená pravidla zásadní povahy, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K zásadní povaze dotčené právní normy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Podotýkám, že na rozdíl od rozsudku Diageo Brands se pochybení, kterého se dopustil původní soud, netýká hmotněprávního ustanovení, které je součástí směrnice o minimální harmonizaci, jejímž cílem je částečně sblížit různé právní předpisy členských států v oblasti ochranných známek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ale týká se ustanovení nařízení. V tomto ohledu bod 6 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 uvádí, že za účelem dosažení volného pohybu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost, uznávání a výkon soudních rozhodnutí řídila právním nástrojem Unie, který by byl závazný a přímo použitelný.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Nařízení č. 1215/2012, jehož právním základem je čl. 67 odst. 4 SFEU mající za cíl usnadnění přístupu ke spravedlnosti, zejména prostřednictvím zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, tedy směruje v oblasti spolupráce ve věcech občanských a obchodních k posílení zjednodušeného a účinného režimu kolizních norem, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, kterýžto režim byl založen právními nástroji, v jejichž kontinuitě se toto nařízení nachází, aby byla usnadněna soudní spolupráce za účelem přispět k uskutečnění cíle, který byl Unii vytčen, a sice stát se prostorem svobody, bezpečnosti a práva založeným na vysoké úrovni důvěry, která musí existovat mezi členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Článek 2 písm. a) a článek 39 nařízení č. 1215/2012 určující jeho působnost ve vztahu k dotčeným soudním rozhodnutím musí být podle mého názoru považovány za zásadní v rozsahu, v němž je jejich dodržování nezbytné pro dosažení výše uvedených cílů Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990601">1. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Eco Swiss</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:269">EU:C:1999:269</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Připomínám, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>veřejný pořádek<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 45 odst. 1 uvedeného nařízení má za cíl chránit právní zájmy, které jsou vyjádřeny v právní normě a kterými jsou v projednávaném případě zachování a rozvoj evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jenž podporuje volný pohyb soudních rozhodnutí nezbytný pro řádné fungování vnitřního trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>V tomto smyslu vit rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141023">23. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>flyLAL-Lithuanian Airlines</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑302/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2319">EU:C:2014:2319</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přitom zavedení režimu výkonu rozhodnutí vytvořeného za účelem řádného fungování Evropské unie a vnitřního trhu nemůže vést z důvodu původní aplikační vady k povinnosti členského státu vykonat rozsudek vydaný ve třetím státě, ačkoli podmínky pro jeho výkon nejsou případně splněny s ohledem na mezinárodní veřejný pořádek dožádaného členského státu, čímž by byla této vadě přiznána plná účinnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Nezdá se mi, že by navrhované řešení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Skutečnosti obsažené v předkládacím rozhodnutí by mohly odhalit porušení jiného základního pravidla unijního práva, a sice zásady zákazu podvodného jednání a zneužití práva, která je obecnou zásadou unijního práva, již musí jednotlivci dodržovat. Podle Soudního dvora použití unijní právní úpravy totiž nemůže být rozšířeno až do té míry, aby zahrnovalo i jednání činěné s cílem získat podvodně nebo zneužívajícím způsobem výhody stanovené unijním právem [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201028">28. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>Kreis Heinsberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑112/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:864">EU:C:2020:864</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Konstatování podvodu spočívá na souboru shodujících se indicií, které prokazují naplnění jak objektivní, tak subjektivní stránky. V projednávaném případě je objektivním prvkem na jedné straně skutečnost, že podmínky pro použití nařízení č. 1215/2012, pokud jde o dotyčná rozhodnutí, nejsou splněny. Na druhé straně je subjektivní prvek tvořen záměrem společnosti H Limited obejít tyto podmínky nebo se těmto podmínkám vyhnout prostřednictvím řízení, jehož cílem je v členském státě bez zjevného vztahu s J vytvořit podmínky nuceného výkonu dvou jordánských rozsudků za účelem získání výhody spojené s použitím tohoto nařízení, tedy přímého výkonu uvedených rozhodnutí v Rakousku, kde má bydliště J. Tento stav lze postavit na roveň pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>dvojí prohlášení vykonatelnosti<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</P></NOTE> bylo v rozporu s režimem zavedeným nařízením č. 1215/2012. Na jedné straně, ačkoli je nesporné, že nařízení č. 1215/2012 je založeno na zásadě přímého výkonu rozhodnutí odůvodněné vůlí evropského zákonodárce snížit délku trvání a náklady přeshraničních sporů, tento akt nicméně stanovil zachování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Je třeba zdůraznit, že návrh nařízení Komise o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (COM/2010/0748 final) obsahoval kromě zrušení prohlášení vykonatelnosti i zrušení zjevného porušení veřejného pořádku dožádaného členského státu, jakožto důvodu pro nevykonání rozhodnutí přijatého v členském státě původu. S ohledem na vášnivé diskuse vyvolané druhým návrhem a na výhrady jednotlivých členských států evropský zákonodárce nakonec od tohoto návrhu upustil.</P></NOTE> a určitým způsobem posílení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, pokud jde o možné uplatnění důvodů pro odepření výkonu nebo přerušení výkonu stanovených právem dožádaného členského státu.</P></NOTE> kontrolního úkolu svěřeného dožádanému členskému státu. Na druhé straně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>pojistný ventil<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> spočívající v možném přezkumu použitelnosti nařízení č. 1215/2012 v rámci přezkumu souladu rozhodnutí s veřejným pořádkem dožádaného členského státu zdaleka neoslabuje vzájemnou důvěru členských států v oblasti výkonu spravedlnosti, ale chrání její vysokou úroveň.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K požadavku vyčerpání opravných prostředků v členském státě původu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Je nesporné, že bod 64 rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), podle kterého s výhradou zvláštních okolností, jež by využití opravných prostředků v členském státě původu příliš ztížily nebo znemožnily, jsou právní subjekty povinny využít v tomto členském státě všechny dostupné opravné prostředky, aby předem zabránily porušení veřejného pořádku, je nejednoznačný, pokud jde o určení jeho přesného dosahu. Na rozdíl od toho, co mohlo být uvedeno, výše uvedené úvahy nemohou být analyzovány jako vyjádření předběžné podmínky pro přezkum důvodu vycházejícího z narušení veřejného pořádku. V tomto ohledu stačí vycházet z jednoznačného znění bodu 68 uvedeného rozsudku, který uvádí, že když soud dožádaného státu ověřuje, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>mohlo dojít ke zjevnému porušení veřejného pořádku tohoto státu, musí zohlednit<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> skutečnost, že s výhradou zvláštních okolností, jež by využití opravných prostředků v členském státě původu příliš ztížily nebo znemožnily, jsou právní subjekty povinny využít v tomto členském státě všechny dostupné opravné prostředky, aby předem zabránily takovému porušení. Požadavek vyčerpání opravných prostředků v členském státě původu je pouze jedním prvkem posouzení důvodu pro odepření vycházejícího z rozporu s veřejným pořádkem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Tento výklad je potvrzen rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Meroni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑559/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:349">EU:C:2016:349</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V bodě 54 tohoto rozsudku Soudní dvůr jasně spojuje závěr o neexistenci zjevného porušení veřejného pořádku dožádaného členského státu s konstatováním možnosti dotčených procesních subjektů uplatnit svá procesní práva před soudem členského státu původu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Druhou otázkou vznesenou judikaturou Soudního dvora je otázka jejího dosahu, pokud jde o dotčený veřejný pořádek, procesní nebo hmotněprávní. Je nutno konstatovat, že uvedený rozsudek je založen na dvou jasně odlišných prvcích týkajících se jednak porušení dotčeného hmotněprávního pravidla a jednak procesních záruk. Vývoj týkající se vyčerpání opravných prostředků přitom spadá výlučně pod přezkum tohoto druhého prvku. Přínos uvedeného rozsudku mohl být správně popsán jako zobecnění ověření výkonu opravných prostředků v členském státě původu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Pailler L., <HT TYPE="ITALIC">Journal du droit international</HT> (Clunet) č. 4, říjen 2016, 20.</P></NOTE>, k němu již došlo ve věcech týkajících se tvrzení o zjevném porušení práva na spravedlivý proces, a tudíž procesního veřejného pořádku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090402">2. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gambazzi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑394/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:219">EU:C:2009:219</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Trade Agency</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:531">EU:C:2012:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Meroni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑559/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:349">EU:C:2016:349</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se ověření požadavku uplatnění všech opravných prostředků v členském státě původu provádí ještě s ohledem na určení zjevného rozporu s formálním veřejným pořádkem.</P></NOTE>. Mám za to, že hmotněprávní mezinárodní veřejný pořádek dožádaného členského státu vyjadřuje, dnes silněji než jeho procesní protějšek, základní hodnoty vlastní uvedenému státu převedené do právních pravidel či zásad, které nejsou nutně sdíleny členským státem původu. Může se tedy jevit jako nevhodné požadovat po soudu členského státu původu, aby hájil tyto hodnoty a odvíjel od nich závěr o zjevnosti zásahu do veřejného pořádku dožádaného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Zbývá uvést, že v případě tvrzení o porušení pravidla unijního práva ztrácí tato argumentace svou relevanci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Připomeňme zde začlenění unijního práva do právního řádu členských států a poslání vnitrostátního soudu, obecného soudu Evropské unie, zajistit účinné uplatňování norem unijního práva.</P></NOTE>, což podle mého názoru znamená, že dožádaný soud ověří vyčerpání opravných prostředků v členském státě původu. V tomto ohledu je třeba ověřit existenci zvláštních okolností, které nadměrně ztěžují nebo znemožňují jejich využití, a to i proti aktu o vydání osvědčení přijatému v řízení, které má soudní povahu. Podotýkám, že odkazem na původní řízení v členském státě původu Komise v bodě 29 svého vyjádření uvádí, že návrh na vyhovění podanému výjimečnému kasačnímu opravnému prostředku byl anglickým odvolacím soudem zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K důvodům pro odepření výkonu uvedeným v čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1215/2012</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že předkládající soud se táže na možnost odepřít výkon rozhodnutí nezávisle na zjištění některého z důvodů uvedených v článku 45 nařízení č. 1215/2012, je třeba analyzovat čl. 41 odst. 2 uvedeného nařízení, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>bez ohledu na odstavec 1 se důvody pro odepření nebo odložení výkonu podle práva dožádaného členského státu uplatní pouze tehdy, nejsou-li neslučitelné s důvody uvedenými v článku 45<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. Řekněme si upřímně, že znění uvedeného ustanovení se nevyznačuje přesností a vykazuje určitou nejednoznačnost z důvodu použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>důvody pro odepření výkonu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, který odkazuje na formulaci článků 45 a 46 nařízení č. 1215/2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Z bodu 30 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že volba této terminologie je vysvětlena procesními úvahami, a sice snahou evropského zákonodárce soustředit do téhož řízení zahájeného na návrh účastníka, vůči němuž je výkon navrhován, přezkum ze strany dožádaného soudu všech důvodů umožňujících tomuto výkonu bránit, jak jsou uvedeny v čl. 41 odst. 2 a v článku 45 tohoto nařízení. Je třeba připomenout, že podle čl. 47 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 postup pro odepření výkonu se v rozsahu, v němž se na něj nevztahuje toto nařízení, řídí právem dožádaného členského státu</P></NOTE>, přičemž nezbytnost přiznat čl. 41 odst. 2 tohoto nařízení užitečný účinek s sebou zjevně nese to, že důvody uvedené v těchto různých ustanoveních nejsou totožné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Článek 41 nařízení č. 1215/2012 spadá do oddílu 2 kapitoly III věnovaného výkonu, který se liší od oddílu týkajícího se odepření výkonu, a uvádí, že řízení o výkonu se řídí právem dožádaného členského státu. Rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je vykonatelné v dožádaném členském státě, je v dožádaném členském státě vykonáno za stejných podmínek jako rozhodnutí v něm vydaná. Evokuje se tak řízení o výkonu v pravém slova smyslu, které může osoba, v jejíž prospěch byl vydán původní rozsudek, přímo uplatnit poté, co bylo příslušnému orgánu pověřenému výkonem předáno vyhotovení rozhodnutí a osvědčení, pokud nebyl podán návrh na odepření výkonu nebo v návaznosti na zamítnutí návrhu dožádaným soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Právě s ohledem na tento procesní rámec je třeba chápat obsah důvodů pro odepření výkonu uvedených v čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, což je obzvláště citlivý úkol z důvodu velké pestrosti vnitrostátních právních úprav, které upravují provádění vykonávacích opatření a námitky, které by vůči nim mohly být vzneseny. Příkladem lze odkázat na spory týkající se možnosti zabavit určitý majetek nebo peněžité částky, výše dluhu v důsledku plateb nebo započtení, k nimž došlo po vydání odsuzujícího rozsudku, nesrovnalostí, které mohou mít vliv na exekuční úkony, ale také existence samotného titulu z důvodu účinků promlčení nebo jeho vykonatelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Je třeba zdůraznit, že uplatnění neharmonizovaných důvodů pro odepření výkonu podle čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dvojitě regulováno jednak zákazem přezkumu ve věci samé rozhodnutí vydaného v členském státě původu, který je stanoven v článku 52 uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Článek 52 nařízení č. 1215/2012 spadá do oddílu 4 kapitoly III věnovaného společným ustanovením.</P></NOTE>, a jednak požadavkem slučitelnosti s harmonizovanými důvody vyjmenovanými v článku 45 uvedeného nařízení v taxativním seznamu, který nezahrnuje nedodržení věcné působnosti uvedeného aktu původním soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Je třeba dodat, že důvody uvedené v čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 musí být stejně jako důvody uvedené v článku 45 tohoto nařízení vykládány restriktivně.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Připomeňme, že konstatování důvodu pro odepření výkonu uvedeného v posledně uvedeném článku vede k úplné <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>neutralizaci<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> rozhodnutí původního soudu, jelikož toto rozhodnutí nemůže mít účinky v dožádaném členském státě, a být tedy předmětem jakéhokoliv opatření k výkonu. Za účelem dodržení taxativní povahy důvodů uvedených v článku 45 nařízení č. 1215/2012 a výše<?PAGE NO="13"?> uvedeného požadavku slučitelnosti by důvod uvedený v čl. 41 odst. 2 tohoto nařízení neměl mít za cíl zpochybnit přijatelnost samotného exekučního titulu, ale mohl by se projevit možným omezením jeho účinků, a tedy omezením jeho výkonu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>V tomto kontextu nelze připustit, aby dožádaný soud mohl v rámci posouzení důvodu pro odepření výkonu uvedeného v čl. 41 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 přezkoumávat správnost osvědčení, a tím i použitelnost uvedeného nařízení na návrh, který vedl k vydání rozhodnutí, což by mohlo uvedený soud vést k tomu, že by uvedené rozhodnutí zbavil jeho vykonatelnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>Články 45 a 46 nařízení (EU) č. 1215/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládány v tom smyslu, že soud dožádaného členského státu, jemuž byl předložen návrh na odepření výkonu, mu může vyhovět z důvodu, že rozhodnutí a osvědčení stanovené v článku 53 tohoto nařízení, přijaté soudem členského státu původu, porušují veřejný pořádek dožádaného členského státu, pokud uplatňované nesprávné právní posouzení představuje zjevné porušení právního pravidla považovaného za zásadní v unijním právním řádu, a tudíž v právním řádu uvedeného státu. Tak je tomu v případě nesprávného použití čl. 2 písm. a) a článku 39 uvedeného nařízení, který vyžaduje, aby rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno v členském státě.</P><P>Při ověřování případné existence zjevného porušení veřejného pořádku dožádaného státu z důvodu porušení hmotněprávní nebo formální normy unijního práva musí soud uvedeného státu zohlednit skutečnost, že s výjimkou zvláštních okolností, které nadměrně ztěžují nebo znemožňují využití opravných prostředků v členském státě původu, musí právní subjekty využít v tomto členském státě všechny dostupné opravné prostředky, aby předem zabránily takovému porušení.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>