<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSA.0300264701.case.xml"><NO.CASE>C-408/03</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62003C0408</NO.CELEX><NO.SEQ>0016.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>2650</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>2662</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA RUIZJARABA — VĚC C-408/03</LEFT><RIGHT>KOMISE v. BELGIE</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Ruiz-Jaraba Colomera</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20051025">25. října 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Touto žalobou podanou na základě či. 226 odst. 2 ES Komise Evropských společenství vytýká Belgickému království:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>porušení článku 18 ES a směrnice 90/364/EHS o právu pobytu<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19900628">28. června 1990</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" DATE.PUB="1990" PAGE.FIRST="26">Úř. vest L 180, s. 26</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 20/01, s. 3).</P></NOTE>;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>porušení:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>článku 4 směrnice Rady 68/360/EHS<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19681015">15. října 1968</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="257" DATE.PUB="1968" PAGE.FIRST="13">Oř. vést. L 257, s. 13</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 27).</P></NOTE>, o odstranění omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř Společenství; jakož i článku 4 směrnice Rady 73/148/EHS<NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19730521">21. května 1973</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="172" DATE.PUB="1973" PAGE.FIRST="14">Úř. vést. L 172, s. 14</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 167).</P></NOTE> o odstranění těchto omezení v oblasti usazování a pohybu služeb; a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>článku 2 směrnice Rady 93/96/ES<NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19931029">29. října 1993</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="317" DATE.PUB="1993" PAGE.FIRST="59">Úř. vest. L 317, s. 59</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/02, s. 250).</P></NOTE> a článku 2 směrnice Rady 90/365/EHS<NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19900628">28. června 1990</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" DATE.PUB="1990" PAGE.FIRST="28">Úř. vest. L 180, s. 28</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 20/01, s. 5).</P></NOTE>, které upravují právo pobytu pro studenty, zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné po skončení jejich pracovní činnosti.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>První nesplnění povinnosti se týká požadavku, aby státní příslušníci jiných členských států, kteří se chtějí usadit na belgickém území, měli dostatečné <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>osobní<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/> finanční prostředky. Druhé porušení vychází z uplatňování automatického oznámení příkazu k opuštění území občanům Evropské unie, kteří nepředložili ve stanovené lhůtě nezbytné doklady k získání povolení k pobytu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2651"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I —</NO.P><TXT>Právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>Právní úprava Společenství</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Primární právo</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 1 ES přiznává každému občanu Unie <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v opatřeních přijatých k jejímu provedení<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Sekundární právo</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>K podmínce dostatečných finančních prostředků</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 první pododstavec směrnice 90/364 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Členské státy udělí právo pobytu státním příslušníkům členských států, kterým toto právo nevzniklo na základě jiných ustanovení práva Společenství, a jejich rodinným příslušníkům uvedeným v odstavci 2 za podmínky, že mají pro sebe i pro své rodinné příslušníky uzavřeno nemocenské [zdravotní] pojištění vůči všem rizikům v hostitelském členském státě a mají dostatečné finanční prostředky, aby se během svého pobytu nestali zátěží pro sociální pomoc hostitelského členského státu.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>O povolení k pobytu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 uvedené směrnice 90/364 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Právo pobytu se prokazuje předložením dokladu s názvem <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201A"/>povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu EHS<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="2018"/></P><P>Pro účely vydávání povolení k pobytu nebo dokladu o pobytu může členský stát žadatele žádat pouze o to, aby předložil platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas a prokázal, že splňuje podmínky stanovené článkem 1.<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-2652"?><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 68/360 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Členské státy přiznávají právo pobytu na svém území osobám uvedeným v článku 1 [zaměstnanci], které mohou předložit doklady uvedené v odstavci 3.</TXT></NP><P>[...]</P><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Pro vydání povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu EHS smějí členské státy požadovat předložení pouze těchto dokladů:</TXT><P>[...]<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 směrnice 73/148 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Každý členský stát přiznává právo trvalého pobytu státním příslušníkům ostatních členských států, kteří se usadí na jeho území za účelem výkonu samostatně výdělečné činnosti, jestliže byla na základě Smlouvy odstraněna omezení této činnosti.</P><P>Právo pobytu se dokládá [osvědčuje] vydáním dokladu označovaného jako ,povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství [...]<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Směrnice 93/96 týkající se studentů stanoví v čl. 2 odst. 1:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>[...] Právo pobytu se doloží [se osvědčuje] vydáním dokladu označovaného jako <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201A"/>povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Společenství<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="2018"/>[...].</P><P>Pro účely vydání povolení k pobytu nebo dokladu o pobytu může členský stát od žadatele požadovat pouze předložení platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu a doklad [prokázání toho], že splňuje podmínky stanovené v článku 1.<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 směrnice 90/365 týkající se zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných po skončení jejich pracovní činnosti stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>Právo pobytu se prokazuje předložením [se osvědčuje vydáním] dokladu s názvem ,povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Společenství [...]</P><?PAGE NO="I-2653"?><P>Pro účely vydávání povolení k pobytu nebo dokladu o pobytu může členský stát žadatele žádat pouze o to, aby předložil platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas a prokázal, že splňuje podmínky stanovené článkem 1.<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanu Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (neoficiální překlad) (Úř. visi. t. L 158. s. 77), která ruší výše uvedení směrnice a která vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20040430">30. dubna 2004</DATE> (článek 41), ve své podstatě ponechává v platnosti popsaný právní stav. Článek 7 se vztahuje na <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>dostatečné prostředky<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/> žadatele pro sebe a své rodinné příslušníky, článek 8 nahrazuje doklad o povolení k pobytu zaregistrováním se v registru a vydáním osvědčení o registraci s uvedením jména a adresy registrované osoby a datem registrace.</P></NOTE></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>Belgické právo</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K vlastnictví dostatečných finančních prostředků</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podle či. 53 odst. 1 královské vyhlášky ze dne <DATE ISO="19811008">8. října 1981</DATE>, která stanoví podmínky vstupu na území, pobytu, usazování a ukončení pobytu cizinců<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Moniteur belge, dodatek k č. 206 ze dne <DATE ISO="19811027">27. října 1981</DATE>, s. 1. Platná verze tohoto odstavce 1 vyplývá z královské vyhlášky ze dne <DATE ISO="19921222">22. prosince 1992</DATE>, Moniteur belge, č. 14, ze dne <DATE ISO="19930123">23. ledna 1993</DATE>, s. 1053.</P></NOTE>, jsou občané Společenství oprávněni usadit se v Belgickém království za podmínky, že mají <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>dostatečné finanční prostředky<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>, aby se nestali zátěží pro orgány veřejné moci.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K udělení povolení k pobytu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Tato oblast je upravena odstavci 2 a 6 uvedeného článku ve znění královské vyhlášky ze dne <DATE ISO="19980612">12. června 1998</DATE><NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Moniteur belge, t. 160, ze dne <DATE ISO="19980821">21. srpna 1998</DATE>, s. 26854.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Občan Společenství, který předloží doklady vyžadované pro vstup do Belgie, je zapsán do registru cizinců a obdrží potvrzení o přihlášení, které je platné po dobu pěti měsíců od svého vystavení. Počínaje tímto datem je povinen podat žádost o usazení (odst. 2 první a druhý pododstavec).</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Během uvedené lhůty je povinen doložit, že splňuje podmínky stanovené v odstavci 1 (odst. 2 třetí pododstavec). Nejsou-li tyto podmínky splněny či nepředloží-li požadované doklady, je mu zamítnuto právo na usazení, což zároveň znamená, že je povinen opustit belgické území (odstavec 4).</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Pokud však uvedená lhůta dosud neuplynula a žadatel má potvrzení o přihlášení, je příslušnými úřady vyzván k předložení požadovaných dokladů před uplynutím dané lhůty a pobyt mu může být prodloužen o jeden měsíc (odstavec 5).</TXT></NP><?PAGE NO="I-2654"?><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Jeli žádost o usazení po uplynutí těchto lhůt odmítnuta, je vydán příkaz k opuštění území, který je vykonatelný patnáct dní po uplynutí doby platnosti potvrzení o přihlášení (odstavec 6)<NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz také kapitola III, část A, bod 3.b.1 oběžníku Ministerstva vnitra ze dne <DATE ISO="19980714">14. července 1998</DATE> o podmínkách pobytu cizinců, státních příslušníků členských států ES, a jejich rodinných příslušníků, jakož i cizinců, kteří jsou rodinnými příslušníky belgických státních příslušníků (Moniteur belgc, i. 160, ze dne <DATE ISO="19980821">21. srpna 1998</DATE>, č. 27032).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Články 45<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Odstavec 6 tohoto článku stanoví, že žadatel může před opuštěním území předložit doklady, které předtím nepředložil, přičemž mu bude vydáno nové potvrzení o přihlášení platné dalších pět měsíců.</P></NOTE>, 55 a 51 stanoví podobná pravidla pro zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné, studenty<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V tomto případě je doba platnosti zápisu do registru cizinců tři měsíce (či. 55 odst. 2).</P></NOTE> a osoby, které ukončily svou pracovní činnost [důchodce] z ostatních členských států.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Postup před zahájením soudního řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Komise obdržela různé stížnosti na belgické právní předpisy a správní praxi týkající se povolení k pobytu a příkazů k opuštění státního území vydaných občanům Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Komise byla konkrétně upozorněna na situaci pí. Mamade De Figueiredo, portugalské státní příslušnice, která přijela do Belgie se svými třemi dětmi za svým dlouholetým partnerem, belgickým státním příslušníkem. Městský úřad Waterloo zažádal jejího manžela o souhlas k pobytu jeho manželky a dětí v této zemi, protože manželství nebylo v Portugalsku, zemi bydliště manželů, rozvedeno. Žádný souhlas zřejmě nebyl předložen.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>I když M. De Figueiredo učinila prohlášení o příjezdu doložené dokladem, který potvrzoval, že se její partner zavazuje k hrazení jejích nákladů i nákladů jejích dětí, bylo pí. De Figueiredo dne <DATE ISO="19991216">16. prosince 1999</DATE> oznámeno zamítnutí její žádosti a zaslán příkaz k opuštění země.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20000107">7. ledna 2000</DATE> vyjádřila Komise příslušným orgánům žalovaného členského státu své pochyby o slučitelnosti podmínek pro udělení povolení k pobytu s právem Společenství, poukazujíc na případ pí. De Figueiredo, která podle Komise doložila, že se její partner zavazuje k hrazení jejích nákladů, a proto Komise nevidí žádný důvod pro zamítnutí její žádosti. Dne <DATE ISO="20000308">8. března 2000</DATE> odpověděly belgické orgány, že dané závazné prohlášení nedokládá, že žadatelka disponuje svými vlastními prostředky.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Komise nesdílela stanovisko Belgického království a že obdržela více podobných stížností, zaslala Belgickému království ve své výzvě ze dne <DATE ISO="20010508">8. května 2001</DATE> dvě výtky. V první výtce Komise vyjádřila svůj názor, že podle směrnice 90/364 nemusí finanční prostředky, ke<?PAGE NO="I-2655"?> kterým je třeba přihlédnout pro udělení povolení k pobytu, být pouze osobní finanční prostředky žadatele; ve své druhé výtce Komise došla k závěru, že se udělováním automatického příkazu k opuštění státního území v případě nepředložení dokladů nezbytných pro toto povolení porušuje zásada proporcionality.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>V dopise ze dne 6. července stejného roku Belgie zdůraznila soukromou povahu příjmů těch občanů, kteří chtějí žít na jejím území, a potvrdila své přesvědčení o oprávněnosti automatického ukončení pobytu vůči občanovi Unie, který pobývá v zemi déle než tři měsíce, aniž by zahájil správní řízení o usazení, nebo který nepředložil nezbytné doklady.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Z důvodu nesouhlasu s touto argumentací vnitrostátních orgánů zaslala Komise dne <DATE ISO="20020403">3. dubna 2002</DATE> tomuto členskému státu odůvodněné stanovisko, ve kterém vytýká Belgii nesplnění povinností uvedená v bodě 1 tohoto stanoviska a vyzvala ji, aby vyhověla právním předpisům Společenství ve lhůtě dvou měsíců. Členský stát zopakoval své argumenty v dopise ze dne <DATE ISO="20020710">10. července 2002</DATE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III —</NO.P><TXT>Argumentace účastníků řízení a řízení u Soudního dvora</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20031001">1. října 2003</DATE> podala Komise na základě či. 226 odst. 2 ES žalobu, jíž se domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Belgické království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 18 ES a ze směrnice 90/364, článků 4 směrnice 68/360 a směrnice 73/148 a článků 2 směrnic 93/96 a 90/365; tento členský stát podporovaný Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska podal proti této žalobě námitku<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Vyjádření Spojeného království postrádá dle Komise na relevanci, protože pojednává o nesporných bodech (jeli výše finančních prostředků dostatečná a kdo je musí doložit), a tím míjí původní jádro celého sporu (má-li se jednat o vlastni finanční prostředky žadatele a jaké následky ponese žadatel v případe, že nepředlož! požadované doklady v dané lhůto).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Na jednání dne <DATE ISO="20050920">20. září 2005</DATE> potvrdili zástupci účastníků řízení svá stanoviska.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV —</NO.P><TXT>Rozbor tvrzených nesplnění</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Žaloba se zabývá dvěma konkrétními otázkami: původem finančních prostředků občana Společenství, který si přeje usadit se v Belgii (první výtka), a možností nařídit jeho vyhoštění v případě, že v dané lhůtě nepředloží doklady požadované pro povolení k pobytu (druhá výtka).</TXT></NP><?PAGE NO="I-2656"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>K původu finančních prostředků</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Vymezení sporu: uznané nesplnění povinnosti</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>V projednávaném řízení je nesporné, že belgické orgány požadují, aby příslušníci ostatních členských států, žadatelé o povolení k pobytu na základě směrnice 90/364, disponovali dostatečnými <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>osobními<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> prostředky<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Při jednání trvalo Spojené království na svém mylném názoru tím, že se soustředilo na požadavek dostatečných finančních prostředků, vycházejíc přitom z předpokladu, že tyto prostředky musí pocházet od žadatele o pobyt, ačkoli se tento soudní spor zabýval právě tímto posledním bodem.</P></NOTE>. Paní De Figueiredo je toho dobrým příkladem.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>V průběhu jednání, ať již na úrovni správní či soudní, však Belgické království svůj postoj zmírnilo, až nakonec zcela akceptovalo, že článek 1 uvedené směrnice 90/364 výslovně nevyžaduje, aby měl občan Unie dostatečné osobní finanční prostředky a nestal se tak zátěží pro sociální pomoc hostitelského státu, a že tento článek připouští zohlednění finančních prostředků osoby, která je se žadatelem v takovém vztahu, aby přijala závazek hradit jeho náklady, jako např. manžel (manželka), děti či třetí osoba, pokud je se žadatelem v právním stavu, jenž ji zavazuje k péči o něj a pokud se smluvně zaváže dohodou o hrazení jeho nákladů (body 3 až 12 žalobní odpovědi a body 2 až 4 dupliky).</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Touto změnou procesní strategie je implicitně připuštěno tvrzené nesplnění povinnosti, protože pí. De Figueiredo připojila ke své žádosti doklad, že se její partner zavazuje k odpovědnosti za hrazení jejích nákladů, aniž by belgické orgány či Soudní dvůr musely posuzovat dosah této odpovědnosti, protože tato pravomoc přísluší belgickým soudům, jejichž právní řád uznává smluvní svobodu<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Články 1126 a násl. v belgickém Code civil vysvětlují zásady smluvní autonomie.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Zde by mohlo být projednávání ukončeno, avšak vzhledem k průběhu sporu je namístě provést rozbor týkající se volného pohybu v Evropské unii a určit, co je míněno tím, že držitel práva musí mít podle uvedeného článku 1 směrnice 90/364 dostatečné příjmy.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Svoboda pohybu občanů Unie</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Občanství Unie, jež má odvozený charakter<NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 17 odst. 1 ES stanoví, že získání občanství Unie závisí na tom, zda má občan státní příslušnost některého ze členských států, kterou občanství Unie doplňuje, ale nenahrazuje. R. Kovar označil v <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>L'émergence et l'affirmation du concept de citoyenneté européenne dans le processus d'intégration européenne<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>, La citoyenneté européenne, vyd. Univerzita Montreal, 2000, s. 81-94, zejména s. 85-87, občanství Unie za <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>podřadné<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>.</P></NOTE>, představuje <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>základní status<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/><?PAGE NO="I-2657"?> občana Společenství. Toto upřesnění, které zaznělo poprvé v rozsudku Grzelczyk ze dne <DATE ISO="20010920">20. září 2001</DATE> (bod 31)<NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Věc <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-184/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-6193">C-184/99, Rccueil, s. I-6193</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, se prosadilo v judikatuře Společenství<NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Víz také (m.j.) rozsudek Baumbast a R. ze dne <DATE ISO="20020917">17. záři 2002</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-413/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-7091">C-413/99, Recueil. s. I-7091, bod 82</REF.DOC.ECR>); rozsudek García Avello ze dne <DATE ISO="20031002">2. října 2003</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-148/02" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-11613">C-148/02, Recueil, s. I-11613. bod 22</REF.DOC.ECR>); a rozsudek Zhu a Chen ze dne <DATE ISO="20040919">19. záři 2004</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-200/02" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-9925">C-200/02, Sb. rozh. s. I-9925, bod 25</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Jeho obsah se podle čl. 17 odst. 2 ES skládá ze souboru práv a povinností stanovených ve Smlouvě, zvláště v článcích 18 ES až 21 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 1 ES, ve kterém je zakotveno právo volně pobývat na území členských států, nastoluje výhodné právní postavení, charakteristické čtyřmi rozměry. Zaprvé, právo se jeví jako osobní záruka, která má vytvořit základ systému soužití v Unii<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V rozsudcích Grzelczyk (bod 33) a Garda Avello (bod 24) je označena za základní svobodu. Ve stejném duchu je také nedávný rozsudek Bidar ze dne <DATE ISO="20050315">15. března 2005</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-209/03" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-2119">C-209/03, Sb. rozh.. s. I-2119, bod 33</REF.DOC.ECR>); a rozsudek Schempp ze dne <DATE ISO="20050712">12. července 2005</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-403/03" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-6421">C-403/03, Sb. rozh. s. I-6421, bod 18</REF.DOC.ECR>). Charta základních práv Evropské Unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="364" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. 2000, C 364. s. 1</REF.DOC.OJ>) obsahuje toto právo v článku 45; toto právo je také uvedeno v článku II-105 Smlouvy o Ústave pro Evropu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="310" DATE.PUB="2006" PAGE.FIRST="1">Oř. vést. 2001, C 310, s. 1</REF.DOC.OJ>). Generální advokát Geelhoed ve svém stanovisku k véci Trojani, ve které byl vynesen rozsudek dne <DATE ISO="20040907">7. záři 2004</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-456/02" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-7573">C-456/02, Sb. rozh. s. I-7573</REF.DOC.ECR>), uvedl, že právo pobytu je základní právo každého evropského občana (bod 12). Stejné posuzuje toto právo i generální advokát Tizzano ve svém stanovisku k věci Zhu a Chen (bod 73).</P></NOTE>. Zadruhé má díky své struktuře přímý účinek, takže je okamžitě přímo použitelné a jeho držitelé<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedené rozsudky Baumbast a R. (bod 84), Trojani (bod 31) a Zhu a Chen (bod 26).</P></NOTE> se na něj mohou kdykoli přímo odvolat. Zatřetí, není bezpodmínečné, protože není práv bez omezení. Článek 18 odst. 1 ES stanoví, že právo pobytu lze vykonávat s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvě a prováděcích pravidlech, což je upozornění, které je v judikatuře velmi často zmiňováno<NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz např. rozsudky Baumbast a R. (bod 86); Trojani (bod 32) a Zhu a Chen (bod 26).</P></NOTE>. Nakonec, jakožto základní právo má právo pobytu expanzivní sílu, což vyžaduje velmi restriktivní výklad překážek, které se mohou uplatnit a které mají být v souladu se zásadou proporcionality<NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve svém stanovisku ze dne <DATE ISO="20030710">10. července 2003</DATE> k věci Collins, ve které byl vydán rozsudek dne <DATE ISO="20040323">23. března 2004</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-138/02" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-2703">C-138/02, Recueil, s. I-2703</REF.DOC.ECR>), jsem poukázal na platnost zásady proporcionality v této oblasti (bod 70).</P></NOTE> omezeny pouze na ty, jež jsou bezpodmínečné nutné, aby byly bez zásahu do rozsahu svobody zachovány kolektivní hodnoty, které by ji mohly omezit<NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Orfanopoulos a Oliveri ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> (spojené véci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-482/01+C-493/01" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-5257">C-482/01 a C-493/01, Recueil, s. I-5257</REF.DOC.ECR>) potvrdil, že status občana Unie vyžaduje zejména obzvlášť restriktivní výklad výjimek pro tuto svobodu (bod 65). V uvedeném rozsudku Trojani se uvádí, že omezení, kterým podléhá výkon práva, musí dbát na obecné právní zásady Společenství a zejména na zásadu proporcionality (bod 46).</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>Dostatečné finanční prostředky<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/> jako podmínka výkonu práva pobytu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Od Maastrichtské smlouvy, která zavedla články věnované občanství Unie<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>lato Smlouva, která vstoupila v platnost dne <DATE ISO="19931101">1. listopadu 1993</DATE>, zavedla v článku G (nyní článek 8 ES až článek 8e ES) pojem <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201A"/>občanství Unie<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="2018"/> jež společné se změnami přijatými Amsterdamskou smlouvou tvoří v současnosti druhou část Smlouvy o ES (článek 17 ES až. článek 22 ES).</P></NOTE>, je právo<?PAGE NO="I-2658"?> pobývat na území členských států přiznáno podle či. 18 odst. 1 ES každému státnímu příslušníkovi členského státu na základě jeho státní příslušnosti, aniž by toto právo bylo podmíněno vykonáváním výdělečné činnosti<NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve výše uvedeném rozsudku Trojani (bod 46) je -parafrazujíc výše uvedený rozsudek Baumbast a R (bod 46) - poukázáno na to, že občan Unie, který podle článků 39 ES, 43 ES nebo 49 ES nemá v hostitelském členském státě právo na pobyt, může toto právo podle čl. 18 odst. 1 ES uplatnit již na pouhém základě svého postavení občana Unie.</P></NOTE>. Jedinou výhradu tvoří podmínky jmenované v čl. 1 odst. 1 směrnice 90/364, podle kterého musí mít dotyčná osoba pro sebe a své rodinné příslušníky uzavřeno zdravotní pojištění, a také dostatečné finanční prostředky k tomu, aby se během svého pobytu nestali zátěží pro sociální pomoc hostitelského státu.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Ustanovení neobsahuje nic, čím by se dalo obhájit tvrzení, které Belgické království uplatňovalo ve svých prvních písemných prohlášeních během správního řízení. To vyplývá i z výše uvedeného rozsudku Zhu a Chen, kde Soudní dvůr objasnil, že tento pojem obsažený ve směrnici 90/364 nepředstavuje žádný požadavek týkající se původu finančních prostředků (bod 30), protože jakékoli ustanovení v tomto smyslu by představovalo nepřiměřený zásah do výkonu dotčeného základního práva (bod 33).</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Také konečné stanovisko státu, kterému je vytýkáno nesplnění povinnosti, neodpovídá duchu ustanovení. Účelem tohoto ustanovení je, aby se právo volného pobytu nestalo dalším břemenem pro hostitelský členský stát, takže občan Společenství, který má v úmyslu usadit se v jiném členském státě než ve svém vlastním, musí doložit, že disponuje dostatečnými prostředky, přičemž nehraje žádnou roli, jsou-li tyto prostředky vlastní či pocházejí-li z jiného zdroje a zda, v tomto druhém případě, je tato osoba poskytne na základě více či méně úzkého právního vztahu či z vlastní vůle<NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Samozřejmě není relevantní, pochází-li příjmy od manžela [manželky] nebo od dítěte občana Unie, kteří nejsou občany Unie, či zda se tyto třetí osoby zdržují v Belgii protiprávné, protože jejich právo není v dané věci dotčeno. Rodinní příslušníci následují <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>hlavu rodiny<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>: žije-li tato osoba v členském státě, jehož má státní příslušnost, nikdo jim nemůže bránit v soužití s ní; něco podobného platí, odstěhuje-li se <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>hlava rodiny<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/> do jiného státu Unie. Toto řešení není udivující, neboť v opačném případě by účinnost práva pobytu závisela na jiném, cizím právu, které by jí navíc bylo podraženo.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Správní orgán, který uděluje povolení k pobytu, je povinen zjistit, zda existují předpoklady ke konkretizaci již existujícího práva<NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V rozsudku Oulane ze <DATE ISO="20050217">17. února 2005</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-215/03" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-1215">C-215/03, Sb. rozh. s. I-1215</REF.DOC.ECR>) je poukázáno na to, že vydání povolení k pobytu státnímu příslušníku členského státu je nutno považovat nikoliv za konstitutivní právní akt, ale pouze za osvědčení individuální situace příslušníka jiného členského státu s ohledem na ustanovení práva Společenství (bod 18).</P></NOTE> tím, že provede příslušná ověření a vyhodnotí důkazy předložené žadatelem. Správní orgán je tedy povinen pouze potvrdit, že žadatel disponuje dostatečnými finančními prostředky<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Také v tomto bodě není [správní orgán] zcela nezávislý, protože právní řád Společenství (čl. 1 odst. 1 první a druhý pododstavec směrnice 90/364 a směrnice 90/365), jakož i jeho provedení do vnitrostátních předpisů (čl. 53 odst. 1 druhý pododstavec královské vyhlášky ze dne <DATE ISO="19811008">8. října 1981</DATE>) stanoví určitá kritéria.</P></NOTE>, aniž by dále prověřoval původ či povahu těchto prostředků,<?PAGE NO="I-2659"?> i když může zjistit případný podvod. Základní povaha tohoto práva zakazuje vytváření překážek, jež nebyly zákonodárcem stanoveny, neboť jakékoli dodatečné omezení je vyloučeno, a to nejen týká-li přímo původu prostředků, ale také když nepřímo omezuje možnosti doložení jejich existence a dostatečnosti<NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V rozsudku Komise v. Itálie ze dne <DATE ISO="20000525">25. května 2000</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-424/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-4001">C-424/98, Recueil, s. I-4001</REF.DOC.ECR>). ve kterém jsem dne <DATE ISO="19991119">19. listopadu 1999</DATE> přednesl své stanovisko, bylo rozhodnuto, že členské státy nesmi v této oblasti omezit důkazy (body 34 až 37).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Ztráta dostatečných finančních prostředků je vždy skrytým rizikem, ať už se jedná o prostředky osobní, či pocházející od třetí osoby; nikdo však nemůže občanovi Společenství odepřít právo na pobyt s odůvodněním, že není zaručeno, že během jeho pobytu v hostitelské zemi nedojde ke ztrátě příjmů, které občan pobírá v době podání žádosti. Komise připomíná, že zmíněná směrnice zavádí v této souvislosti systém záruk: podle článku 3 může být právo pobytu odejmuto, pokud dojde ke změně okolností, které byly rozhodující pro jeho poskytnutí; mimo to či. 2 odst. 1 stanoví, že na konci prvních dvou let pobytu mohou příslušné orgány požadovat prodloužení doby platnosti povolení k pobytu a tím i potvrzení o splnění příslušných podmínek.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ve světle těchto úvah je jasné, že Belgické království nedbá na zásadu proporcionality, protože se zřetelem na ochranu veřejných financí členských hostitelských států<NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz étvrtý bod odůvodnéní a čl. 1 odst. 1 první pododstavec směrnice 90/36-1, potvrzeno výše uvedeným rozsudkem Zhu a Chen (bod 33).</P></NOTE> neexistuje žádný důvod, který by ospravedlnil nezohlednění finančních prostředků poskytnutých třetí osobou, jelikož ke ztrátě finančních prostředků může dojít i v případě, jedná-li se o vlastní prostředky žadatele, a protože směrnice poskytuje nástroje k zabránění tomuto riziku.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Ve stručnosti, podstata práva, jež bylo uděleno občanům Společenství čl. 18 odst. 1 ES a upraveno článkem 1 směrnice 90/365, povoluje pouze výslovně stanovená omezení, a proto je nutno odmítnout takovou právní úpravu, jakou přijal žalovaný stát a která již od začátku směřuje k omezení tohoto práva na menší rozsah, než byl zamýšlen zákonodárcem Společenství, protože brání tomu, aby dostatečné finanční prostředky zmíněné ve směrnici pocházely od jiné osoby než od žadatele.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>V tomto smyslu byla zamítnuta žádost pí. De Figueiredo, a proto je namístě konstatovat, že vytýkané nesplnění povinnost je prokázáno.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2660"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>K automatičnosti příkazu k opuštění území</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Komise vytýká, že občané Unie, kteří se chtějí usadit v Belgii, jsou vyhoštěni ze země, pokud po uplynutí dané lhůty, která jim byla vymezena pro prohlášení o příjezdu, neodstranily protiprávnost svého postavení<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Soudní dvůr v rozsudku Komise v. Belgie ze dne <DATE ISO="19970220">20. února 1997</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-344/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-1035">C-344/95, Recueil, s. I-1035</REF.DOC.ECR>) prohlásil, že uvedený členský stát porušil své závazky vůči Společenství tím, že uložil příslušníkům jiných členských států majícím v úmyslu pracovat na jeho území opustit automaticky po třech měsících zemi, aniž by stát dále přezkoumal, jestli stále hledají práci či mají-li reálnou naději práci najít (body 17 a 18).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Existují čtyři možné důvody pro vyhoštění ze země. Zaprvé, pokud dotyčný nezahájil správní řízení, aby získal povolení k pobytu. Zadruhé, pokud je zjištěno, že dotyčný nesplňuje podmínky, na kterých závisí udělení povolení. Zatřetí, nepředložili v tomto správním řízení odpovídající důkazy a ukáže-li se, že mu dané právo nepřísluší. Začtvrté, pokud žadatel nevyhoví výzvě k předložení nezbytných dokladů, a to i v případě, že je držitelem tohoto práva. Na tento čtvrtý případ se vztahuje druhý žalobní důvod Komise.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Řešení stanovené pro tento čtvrtý případ vyplývá již z podstaty svobody pobytu a je obsaženo v judikatuře Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>V rozsudku Royer ze dne <DATE ISO="19760408">8. dubna 1976</DATE><NOTE NOTE.ID="E0032" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Věc <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="48/75" YEAR="1976" PAGE.ECR="497">48/75, Recueil, s. 497</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> poukázal Soudní dvůr při výkladu směrnice 68/360 na to, že pouhé opomenutí příslušníka členského státu vzhledem k formalitám vyžadovaným ke vstupu do země, změně bydliště či k pobytu cizinců na území jiného členského státu nemůže odůvodnit jeho vyhoštění (bod 38), toto opatření se dle rozsudku Pieck ze dne <DATE ISO="19800703">3. července 1980</DATE><NOTE NOTE.ID="E0033" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Věc <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="157/79" YEAR="1980" PAGE.ECR="2171">157/79, Recueil, s. 2171</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> neslučuje se Smlouvou, protože znamená odepření práva, které je Smlouvou poskytnuto a zaručeno (bod 18).</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Předchozí posouzení je potvrzeno článkem 18 ES, který, jak již bylo zmíněno, zavádí základní právo občanů Unie a který poskytl Soudnímu dvoru příležitost otevřeně potvrdit, že napadené rozhodnutí, protože se dotýká samotné podstaty záruky, je zjevně nepřiměřené vzhledem k závažnosti protiprávnosti<NOTE NOTE.ID="E0034" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek MRAX ze dne <DATE ISO="20020725">25. července 2002</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-459/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-6591">C-459/99, Recueil, s. I-6591, bod 78</REF.DOC.ECR>); a výše uvedený rozsudek Oulane (bod 40).</P></NOTE>. Z tohoto důvodu se jedná o nepoměrnou sankci.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2661"?><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Za těchto okolností soudím, že belgický právní řád a správní praxe, jež vedou k vyhoštění příslušníků jiných členských států na základě pouhé skutečnosti, že nesplnili ve stanovené lhůtě formality nezbytné k udělení povolení k pobytu, jsou v rozporu s právem Společenství a že se žalované království dopustilo nesplnění povinnosti, jež mu Komise vytýká<NOTE NOTE.ID="E0035" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Na jednání sdělil zástupec belgické vlády, odpovídaje tak na mé otázky, že tato automatičnost neexistuje, což je ovšem v rozporu se zněním čl. 45 odst. 3; čl. 51 odst. 4; a čl. 55 odst. 3 královské vyhlášky ze dne <DATE ISO="19980612">12. června 1998</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Nepopírám, že tyto směrnice, jež jsou částečně uvedeny na začátku tohoto stanoviska, požadují od žadatele předložení příslušných dokladů a ukládají mu povinnost doložit, že splňuje podmínky k udělení povolení<NOTE NOTE.ID="E0036" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie upřesnil, že směrnice neupravují způsob, jakým dotyční musí doložit splněni těchto podmínek (bod 34).</P></NOTE>. Stejné jak bylo rozhodnuto v judikatuře, i já považuji za nepřiměřené, aby nesplnění této formální povinnosti bylo spjato s odepřením svobody pohybu<NOTE NOTE.ID="E0037" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Behem ústního jednání zastávalo Spojené království stejný názor.</P></NOTE>, jelikož tato svoboda již existuje (článek 18 ES)<NOTE NOTE.ID="E0038" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Protože žadatel vykonává nebo vykonával v hostitelském státě samostatnou nebo závislou výdělečnou činnost (směrnice 68/360, 73/148 a 90/365). nebo protože absolvuje studium (směrnice 93/96), anebo protože je státním příslušníkem jiného členského státu (směrnice 90/364). K jediným výjimkám muže dojít z důvodů veřejného pořádku, veřejné bez.pečnosti či zdraví (čl. 2 odst. 2 třetí pododstavec směrnic 90/364 a 90/365).</P></NOTE> a protože v tomto řízení má být prokázáno pouze splnění stanovených podmínek, na základě kterých je svoboda účinná, z čehož vyplývá deklaratorní povaha určení práva<NOTE NOTE.ID="E0039" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Oulane (bod 18).</P></NOTE>. Již jsem vysvětlil, že udělení povolení k pobytu je vymezeno pouze osvědčením již existujícího práva.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Vhodnější by bylo považovat při pozastavení práva žádost za neplatnou a sdělit dotyčnému, že musí během závazné lhůty odstranit vady a upozornit ho na to, že se v případě jeho další nečinnosti přijme domněnka, že upustil od své žádosti<NOTE NOTE.ID="E0040" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tento přistup uznává důkazní břemeno, protože členský stát není povinen zjišťovat nedostatečnost finančních prostředků.</P></NOTE>. Tímto způsobem budou náležitě zohledněny jak záruky pro jednotlivce, tak záruky veřejného zájmu a zároveň se zabrání tomu, aby se usadily na území hostitelského členského státu osoby, které k tomu nejsou oprávněny, protože nesplňují nutné podmínky. Belgický stát sdílí tuto tezi v bodě 5 dupliky.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V —</NO.P><TXT>K nákladům řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Na základě přezkumu žalobních důvodů je namístě uložit žalovanému v souladu s návrhy Komise náhradu nákladů řízení podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2662"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI —</NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>určil, že Belgické království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>z článku 18 ES a směrnice 90/364/EHS o právu pobytu, tím, že požaduje od občanů Společenství, kteří chtějí pobývat na jeho území, aby disponovali dostatečnými <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>osobními<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> prostředky.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>z článku 4 směrnice Rady 68/360/EHS o odstranění omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř Společenství; z článku 4 směrnice Rady 73/148/EHS o odstranění uvedených omezení v oblasti usazování a pohybu služeb; a z článků 2 směrnice Rady 93/96/ES a směrnice Rady 90/365/EHS, které upravují právo pobytu studentů, zaměstnaných osob nebo osob samostatně výdělečně činných po skončení jejich pracovní činnosti, tím, že stanovilo možnost automatického oznámení příkazu k opuštění území občanům Společenství, kteří nepředložili ve stanovené lhůtě doklady nezbytné k získání povolení k pobytu.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>