<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-684/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019TJ0684</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2022:138">EU:T:2022:138</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20220316">16. 3. 2022</DATE> – spojené věci T‑684/11 a T‑704/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">MEKH a FGSZ v. ACER</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (druhého rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20220316">16. března 2022</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyky: angličtina a maďarština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Energetika</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) 2017/459</KEYWORD><KEYWORD>Kodex sítě přijatý Komisí a zahrnující <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>proces týkající se přírůstkových kapacit<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí ACER schvalující realizaci projektu k zajištění přírůstkové kapacity</KEYWORD><KEYWORD>Námitka protiprávnosti</KEYWORD><KEYWORD>Absence pravomoci Komise</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 11, čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 6 nařízení (ES) č. 715/2009</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech T‑684/19 a T‑704/19,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Magyar Energetikai és Közmű-szabályozási Hivatal (MEKH)</HT>, se sídlem v Budapešti (Maďarsko), zastoupený G. Stankou, J. Burai-Kovácsem, G. Sziklou a Á. Kulcsárem, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobce ve věci T‑684/19,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">FGSZ Földgázszállító Zrt</HT>., se sídlem v Siófoku (Maďarsko), zastoupená M. Horányim, N. Niejahrem a S. Zakkou, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně ve věci T‑704/19,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Agentuře Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER)</HT>, zastoupené ve věci T‑684/19 P. Martinetem, D. Lelovitisem a N. Keyaersem, jako zmocněnci, ve spolupráci s E. Ameye, M. de Sousa Ferrem a C. Nagym, advokáty, a ve věci T‑704/19 P. Martinetem, D. Lelovitisem a N. Keyaersem, jako zmocněnci, ve spolupráci s E. Ameye a M. de Sousa Ferrem, advokáty</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><P>podporované</P><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Energie-Control Austria für die Regulierung der Elektrizitäts- und Erdgaswirtschaft (E-Control)</HT>, zastoupeným S. Polsterem, advokátem,</P><P>a</P><P><HT TYPE="BOLD">Evropskou komisí</HT>, zastoupenou O. Beynet a A. Siposem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejšími účastníky řízení,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><?PAGE NO="2"?><P>jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) č. 05/2019 ze dne <DATE ISO="20190409">9. dubna 2019</DATE> a rozhodnutí odvolacího senátu ACER A‑004–2019 ze dne <DATE ISO="20190806">6. srpna 2019</DATE>,</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát),</P><P>ve složení V. Tomljenović, předsedkyně, V. Kreuschitz, F. Schalin, P. Škvařilová-Pelzl a I. Nõmm (zpravodaj), soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Juhász-Tóth, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20211027">27. října 2021</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporům</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>V roce 2015 žalobkyně ve věci T‑704/19, FGSZ Földgázszállító Zrt. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>FGSZ<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), provozovatel maďarské přepravní soustavy pro zemní plyn, jakož i jeho bulharský, rumunský a rakouský protějšek zahájili projekt regionální spolupráce, jehož cílem bylo zvýšit energetickou nezávislost přivedením plynu z Černého moře. Tento projekt, nazvaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Rohuat/BRUA<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, předpokládal zvýšení přírůstkových kapacit ve dvou propojovacích bodech, prvním mezi Rumunskem a Maďarskem a druhým mezi Maďarskem a Rakouskem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170526">26. května 2017</DATE> byl projekt rozdělen na dva samostatné projekty, z nichž jeden se týkal propojovacího bodu z Maďarska do Rakouska (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>projekt HUAT<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>). Z tohoto důvodu FGSZ a provozovatel rakouské přepravní soustavy pro zemní plyn, Gas Connect Austria GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>GCA<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), podali v souladu s článkem 26 nařízení Komise (EU) 2017/459 ze dne <DATE ISO="20170316">16. března 2017</DATE>, kterým se zavádí kodex sítě pro mechanismy přidělování kapacity v plynárenských přepravních soustavách a kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 984/2013 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="072" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2017">Úř. věst. 2017, L 72, s. 1</REF.DOC.OJ>), žádost o posouzení tržní poptávky pro projekt HUAT.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170727">27. července 2017</DATE> zveřejnily FGSZ a GCA společnou zprávu o posouzení, ve které dospěly k závěru o existenci nezávazného zájmu uživatelů sítě o přírůstkovou kapacitu umožňujícího zahájit projekt k zajištění přírůstkové kapacity ve smyslu čl. 3 bodu 9 nařízení 2017/459. Zpráva však odhalila asymetrický výsledek, jelikož poptávka předaná GCA na rakouské straně byla téměř dvakrát vyšší než poptávka předaná FGSZ na straně maďarské.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20171019">19. října</DATE> do <DATE ISO="20171119">19. listopadu 2017</DATE> FGSZ a GCA uskutečnily k navrhovanému projektu společnou veřejnou konzultaci podle čl. 27 odst. 3 nařízení 2017/459.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180406">6. dubna 2018</DATE> FGSZ formálně předložila žalobci ve věci T‑684/19, Magyar Energetikai és Közmű-szabályozási Hivatal (MEKH), tedy maďarskému regulačnímu orgánu pro energetiku a veřejné služby, návrh projektu HUAT k zajištění přírůstkové kapacity podle čl. 28 odst. 1 nařízení č. 2017/459, přičemž zdůraznila, že není pro uskutečnění tohoto projektu, a že tedy nenavrhuje zahájení aukce přírůstkové kapacity na základě článku 29 nařízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180409">9. dubna 2018</DATE> předložila GCA návrh projektu HUAT rakouskému regulačnímu orgánu v odvětví elektřiny a zemního plynu, Energie-Control Austria für die Regulierung der Elektrizitäts- und Erdgaswirtschaft (E-Control), vedlejšímu účastníkovi řízení podporujícímu Agenturu Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180427">27. dubna 2018</DATE> přijal E-Control rozhodnutí, kterým návrh projektu HUAT schválil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20181005">5. října 2018</DATE> přijal MEKH rozhodnutí, kterým návrh projektu HUAT zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20181010">10. října 2018</DATE> ACER sdělila MEKH a E-Control, že konstatovala, že do šesti měsíců od obdržení návrhu projektu HUAT posledním vnitrostátním regulačním orgánem nebylo přijato koordinované rozhodnutí, a podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne <DATE ISO="20090713">13. července 2009</DATE>, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="211" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 211, s. 1</REF.DOC.OJ>), je tudíž oprávněna o uvedeném návrhu rozhodnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190409">9. dubna 2019</DATE> přijala ACER rozhodnutí č. 05/2019, kterým návrh projektu HUAT schválila (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>původní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190606">6.</DATE> a <DATE ISO="20190607">7. června 2019</DATE> podal MEKH, jakož i FGSZ v souladu s článkem 19 nařízení č. 713/2009 proti původnímu rozhodnutí odvolání k odvolacímu senátu ACER.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190806">6. srpna 2019</DATE> uvedený odvolací senát tato odvolání zamítl (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>rozhodnutí odvolacího senátu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20191007">7.</DATE> a <DATE ISO="20191015">15. října 2019</DATE> podali MEKH a FGSZ projednávané žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200121">21.</DATE> a <DATE ISO="20200122">22. ledna 2020</DATE> podala Evropská komise návrh na vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání ACER ve věcech T‑684/19 i T‑704/19.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200123">23. ledna 2020</DATE> podal E-Control návrh na vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání ACER ve věcech T‑684/19 i T‑704/19.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20200302">2. března</DATE> a <DATE ISO="20200605">5. června 2020</DATE> předsedkyně druhého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Komise povolila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Usneseními ze dne <DATE ISO="20200428">28. dubna</DATE> a <DATE ISO="20200604">4. června 2020</DATE> tatáž předsedkyně povolila vedlejší účastenství E-Control.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20201222">22. prosince 2020</DATE> byla věc na základě čl. 27 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu věc přidělena novému soudci zpravodaji zasedajícímu ve druhém senátu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20210727">27. července 2021</DATE> předsedkyně druhého senátu Tribunálu rozhodla o spojení věcí T‑684/19 a T‑704/19 pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno. V témže usnesení zamítla žádost o důvěrné zacházení, kterou ACER podala ve vztahu k FGSZ, pokud šlo o žalobní odpověď ve věci T‑684/19, odpovídající rozhodnutí odvolacího senátu, jelikož FGSZ byla s uvedeným rozhodnutím nutně seznámena, neboť byla jeho adresátem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Na návrh svého druhého senátu Tribunál podle článku 28 jednacího řádu rozhodl, že věc předá k projednání a rozhodnutí rozšířenému soudnímu kolegiu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Na návrh soudce zpravodaje Tribunál (druhý rozšířený senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu položil účastníkům řízení písemné otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Vzhledem k překážce na straně jednoho člena druhého rozšířeného senátu určil předseda Tribunálu jiného soudce k doplnění soudního kolegia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>MEKH navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>původní rozhodnutí schválené odvolacím senátem ACER<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>,</P></ITEM><ITEM><P>uložil ACER náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>FGSZ navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil původní rozhodnutí a rozhodnutí odvolacího senátu,</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně, zrušil čl. 1 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 4 původního rozhodnutí, které bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího senátu,</P></ITEM><ITEM><P>ještě podpůrněji, zrušil rozhodnutí odvolacího senátu,</P></ITEM><ITEM><P>uložil ACER náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>ACER navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>ve věci T‑684/19:</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>prohlásil první a druhou část prvního žalobního důvodu a druhou část druhého žalobního důvodu za nepřípustné,</P></ITEM><ITEM><P>současně nebo podpůrně, rozhodl, že všechny žalobní důvody jsou neopodstatněné, a v důsledku toho zamítl žalobu v plném rozsahu,</P></ITEM><ITEM><P>uložil MEKH náhradu nákladů řízení,</P></ITEM></LIST></P></ITEM><ITEM><P>ve věci T‑704/19:</P><?PAGE NO="5"?><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rozhodl, že všechny žalobní důvody jsou neopodstatněné, a v důsledku toho zamítl žalobu v plném rozsahu,</P></ITEM><ITEM><P>uložil FGSZ náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Komise a E-Control navrhují, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žaloby zamítl,</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Na jednání konaném dne <DATE ISO="20201106">6. listopadu 2020</DATE> byly vyslechnuty řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu. Mimoto FGSZ vzalažalobu zpět v rozsahu, v němž směřovala proti původnímu rozhodnutí, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Úvodem je třeba poznamenat, že MEKH na rozdíl od FGSZ, která na jednání vzala žalobu proti původnímu rozhodnutí zpět, v žalobě zpochybňuje původní rozhodnutí i rozhodnutí odvolacího senátu. Je tedy třeba zkoumat přípustnost posledně uvedené žaloby v rozsahu, v němž směřuje proti původnímu rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti žaloby ve věci T‑684/19 v rozsahu, v němž směřuje proti původnímu rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury spadají podmínky přípustnosti žaloby stanovené článkem 263 SFEU mezi nepominutelné podmínky řízení, a Tribunálu tedy přísluší, aby jejich splnění zkoumal i bez návrhu (v tom smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190516">16. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pebagua v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑204/18 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:425">EU:C:2019:425</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Na základě organizačních procesních opatření připomenutých v bodě 21 výše účastníci řízení předložili stanovisko k přípustnosti žalob v rozsahu, v němž směřovaly proti původnímu rozhodnutí, a to jednak s ohledem na bod 34 odůvodnění, čl. 28 odst. 1 a článek 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 ze dne <DATE ISO="20190605">5. června 2019</DATE>, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (přepracované znění) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2019">Úř. věst. 2019, L 158, s. 22</REF.DOC.OJ>), kterým bylo nahrazeno nařízení č. 713/2009, a jednak na čl. 263 pátý pododstavec SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V prvé řadě je třeba podotknout, že pokud jde o žaloby podané neprivilegovanými žalobci, čl. 263 pátý pododstavec SFEU upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>akty zřizující instituce a jiné subjekty Unie mohou stanovit zvláštní podmínky a úpravy týkající se žalob podávaných fyzickými nebo právnickými osobami proti aktům těchto institucí a jiných subjektů, které vůči nim mají právní účinky<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>V rámci projednávaných sporů vyplývají zvláštní podmínky a úpravy týkající se žalob uvedené v čl. 263 pátém pododstavci SFEU z nařízení 2019/942.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury se má totiž obecně za to, že procesní pravidla jsou použitelná ke dni, kdy vstoupí v platnost, na rozdíl od hmotněprávních pravidel, která jsou obvykle vykládána tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jejich znění, cíle<?PAGE NO="6"?> nebo systematiky jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přiznán (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150326">26. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Moravia Gas Storage</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑596/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:203">EU:C:2015:203</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Z toho plyne, že v projednávané věci jsou procesními pravidly použitelnými pro určení přípustnosti žaloby ve věci T‑684/19 v rozsahu, v němž směřuje proti původnímu rozhodnutí, pravidla stanovená v nařízení 2019/942. Je totiž třeba uvést, že mezi přijetím původního rozhodnutí (<DATE ISO="20190409">9. dubna 2019</DATE>) a přijetím rozhodnutí odvolacího senátu (<DATE ISO="20190806">6. srpna 2019</DATE>) bylo nařízení č. 713/2009 nahrazeno nařízením 2019/942, které vstoupilo v platnost dne <DATE ISO="20190704">4. července 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Ve druhé řadě, z bodu 34 odůvodnění a z článků 28 a 29 nařízení 2019/942 vyplývá, že fyzické a právnické osoby, které nesouhlasí s rozhodnutím ACER, jehož jsou adresáty nebo které se jich osobně a bezprostředně dotýkají, se musí obrátit na odvolací senát, je-li tato možnost k dispozici. Pokud taková možnost existuje, budou mít možnost před Tribunálem zpochybnit pouze rozhodnutí uvedeného odvolacího senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Zaprvé totiž bod 34 odůvodnění nařízení 2019/942 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>V případech, kdy má ACER rozhodovací pravomoci, by měly mít zúčastněné strany z důvodů procesní ekonomie právo na odvolání k odvolacímu senátu, který by měl být součástí ACER, ale měl by být nezávislý na její správní nebo regulační struktuře. Aby bylo zaručeno jeho fungování a plná nezávislost, měl by mít odvolací senát v rozpočtu ACER samostatnou rozpočtovou položku. V zájmu kontinuity by mělo být možné při jmenování nebo obměně členů odvolacího senátu nahradit pouze část členů odvolacího senátu. Proti rozhodnutí odvolacího senátu se lze odvolat k Soudnímu dvoru Evropské unie […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Zadruhé článek 29 nařízení č. 2019/942, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Žaloby k Soudnímu dvoru<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>žaloby na zrušení rozhodnutí vydaného ACER podle tohoto nařízení a žaloby pro nečinnost v rámci určených lhůt mohou být u Soudního dvora podány pouze poté, co byla vyčerpána možnost odvolacího řízení uvedeného v článku 28 […]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Zatřetí v tomto ohledu článek 28 nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Rozhodnutí, proti nimž je možné se odvolat<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, v odstavci 1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně regulačních orgánů, se může odvolat proti rozhodnutí uvedenému v čl. 2 písm. d), které jí je určeno nebo které se jí bezprostředně a přímo dotýká, i když je určeno jiné osobě<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>. Podle odstavce 2 uvedeného článku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>odvolací senát o odvolání rozhodne do čtyř měsíců ode dne jeho podání<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Z toho důvodu, jelikož původní rozhodnutí mohlo být předmětem odvolání k odvolacímu senátu, z bodu 34 odůvodnění nařízení 2019/942 ve spojení s jeho články 28 a 29 vyplývá, že před Tribunálem mohlo být napadeno pouze rozhodnutí odvolacího senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>A ve třetí řadě, za předpokladu, že by bylo <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> použitelné nařízení č. 713/2009, bylo by nutné dojít k témuž závěru, jelikož článek 20 nařízení stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>v souladu s článkem [263 SFEU] lze proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem nebo v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti rozhodnutí přijatému agenturou podat žalobu u [Tribunálu]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Austrian Power Grid a Vorarlberger Übertragungsnetz v. ACER</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑333/17</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:760">EU:T:2019:760</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>S ohledem na vše výše uvedené není MEKH oprávněn domáhat se zrušení původního rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Z toho plyne, že žaloba ve věci T‑684/19 musí být v rozsahu, v němž směřuje proti původnímu rozhodnutí, prohlášena za nepřípustnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K opodstatněnosti žalob</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Na podporu svých žalob uplatňují MEKH a FGSZ v podstatě čtrnáct žalobních důvodů. Tribunál má za to, že stačí zkoumat první žalobní důvod předložený ve věci T‑684/19, kterým MEKH namítá protiprávnost kapitoly V nařízení 2017/459.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>MEKH namítá uvedenou protiprávnost z důvodu, že daná kapitola překračuje zmocnění přiznané Komisi nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne <DATE ISO="20090713">13. července 2009</DATE> o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="211" PAGE.FIRST="36" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 211, s. 36</REF.DOC.OJ>), a že tudíž musí být na základě článku 277 SFEU prohlášena za nepoužitelnou na projednávané spory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>ACER, podporovaná Komisí, tvrdí, že námitka protiprávnosti je nepřípustná a v každém případě neopodstatněná.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti námitky protiprávnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Zaprvé ACER tvrdí, že námitka protiprávnosti je nepřípustná, jelikož podle článku 29 nařízení 2019/942 lze před Tribunálem uplatnit pouze důvody vznesené před jejím odvolacím senátem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Je pravda, že MEKH námitku protiprávnosti kapitoly V nařízení 2017/459 před odvolacím senátem ACER nevznesl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>ACER mimoto v podstatě správně zdůrazňuje, že povinnost vyčerpání možnosti odvolacího řízení před jejím odvolacím senátem před podáním žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie, uvedená v článku 29 nařízení č. 2019/942, v zásadě znamená, že důvody neuplatněné před uvedeným senátem nemohou být uplatněny poprvé teprve před Tribunálem v rámci žaloby na neplatnost. Vzhledem k tomu, že se daná žaloba týká výlučně rozhodnutí odvolacího senátu, musí řízení o ní probíhat s ohledem na skutkový a právní rámec sporů, tak jak byly předloženy uvedenému senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Takový přístup však nelze zaujmout ve vztahu k námitce protiprávnosti vznesené poprvé před Tribunálem, jelikož předložení obdobné argumentace odvolacímu senátu ACER nemohlo v žádném případě vést k zamýšlenému výsledku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Z legislativního a soudního systému zavedeného Smlouvou o FEU totiž vyplývá, že jedině soud Evropské unie je podle článku 277 uvedené smlouvy oprávněn konstatovat protiprávnost aktů s obecnou působností a vyvodit důsledky z nepoužitelnosti, které z toho vyplývají pro individuální akt, jenž byl před ním napaden, jelikož orgánům, agenturám nebo jiným unijním subjektům, v jejichž rámci je možné podávat interní opravné prostředky, Smlouvy takovou pravomoc nepřiznávají (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161027">27. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>ECB v. Cerafogli</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑787/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:633">EU:T:2016:633</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že odvolací senát ACER nebyl oprávněn platnost kapitoly V nařízení č. 2017/459 posoudit, ale musel ji naopak uplatňovat, dokud unijní soud případně neurčí její protiprávnost, nelze tudíž MEKH vytýkat, že námitku protiprávnosti uvedené kapitoly nevznesl před uvedeným senátem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Zadruhé ACER v duplice zdůrazňuje, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>lhůta stanovená článkem 263 [SFEU] pro zpochybnění platnosti [nařízení 2017/459] v okamžiku podání žaloby již uplynula<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>V tomto ohledu ze samotného znění článku 277 SFEU plyne, že možnost namítat protiprávnost aktu s obecnou působností v rámci sporu, který se jej dotýká, existuje, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>i když lhůta stanovená v čl. 263 šestém pododstavci [SFEU] uplynula<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Mimoto v rozsahu, v němž se ACER touto argumentací dovolává judikatury, podle níž se fyzické nebo právnické osoby, které nepodaly žalobu proti dotyčnému aktu ve lhůtách stanovených za tímto účelem, nemohou dovolávat námitky protiprávnosti stanovené v článku 277 SFEU, je třeba zdůraznit, že tato judikatura se použije pouze v případě, že by taková žaloba byla bez jakékoliv pochybnosti přípustná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040422">22. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Schintgen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑343/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:111">EU:T:2004:111</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121127">27. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Pringle</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:756">EU:C:2012:756</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Georgsmarienhütte a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑135/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:582">EU:C:2018:582</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V projednávaném případě nelze mít za to, že by přípustnost žaloby na neplatnost podané MEKH proti nařízení 2017/459 byla zřejmá. Naopak, jelikož se jedná o akt s obecnou působností, který vyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a jelikož MEKH nelze považovat za privilegovaného žalobce uvedeného v druhém pododstavci uvedeného článku, byla přípustnost takové žaloby přinejmenším pochybná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Zatřetí, ACER v podstatě tvrdí, že námitka protiprávnosti musí být prohlášena za nepřípustnou, jelikož nařízení 2017/459 není právním základem rozhodnutí odvolacího senátu, neboť to bylo přijato na základě pravomocí přenesených na ACER nařízením č. 713/2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Ani taková argumentace nemůže obstát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>I když z judikatury vyplývá, že námitka protiprávnosti podle článku 277 SFEU může být vznesena pouze proti aktu s obecnou působností, který je přímo nebo nepřímo použitelný na případ, který je předmětem žaloby, Soudní dvůr připustil, že tato podmínka může být splněna nejen ve vztahu k ustanovením aktu s obecnou působností, která jsou základem napadených individuálních rozhodnutí, ale i ve vztahu k těm, která mají přímou právní souvislost s takovými rozhodnutími (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200908">8. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑119/19 P a C‑126/19 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:676">EU:C:2020:676</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Prvním žalobním důvodem se přitom MEKH dovolává protiprávnosti kapitoly V nařízení 2017/459 z důvodu, že tato překračuje zmocnění udělené Komisi nařízením č. 715/2009. Vzhledem k tomu, že nařízení 2017/459 je základem pravidel, která odvolací senát ACER použil ve svém rozhodnutí, existuje nutně přímá právní souvislost ve smyslu judikatury uvedené v bodě 58 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>S ohledem na vše výše uvedené je třeba dospět k závěru, že námitka protiprávnosti je přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K opodstatněnosti námitky protiprávnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>MEKH namítá protiprávnost kapitoly V nařízení 2017/459 z důvodu, že nařízení č. 715/2009 neumožňuje Komisi přijmout kodex sítě stanovující proces vytváření přírůstkových kapacit, který by provozovateli ukládal, aby vynaložil investice nezbytné k vytvoření uvedených kapacit.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Tento žalobní důvod se v podstatě skládá ze dvou částí. MEKH nejprve tvrdí, že uvedená kapitola V je neslučitelná s právním základem nařízení č. 715/2009, tedy článkem 114 SFEU. A dále má za to, že uvedená kapitola nespadá pod zmocnění udělené Komisi uvedeným nařízením k přijímání kodexů sítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>ACER, podporovaná Komisí, má za to, že obě tyto části nejsou opodstatněné. Úvodem tvrdí, že námitka protiprávnosti je irelevantní, a to hned ze tří důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>První ACER uplatňovaný důvod míří na chybnost předpokladu, na kterém spočívá námitka protiprávnosti, jelikož kapitola V nařízení č. 2017/459 neukládá provozovatelům přepravní soustavy přijmout rozhodnutí o investicích za účelem vytvoření přírůstkových kapacit v síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Tuto argumentaci nelze přijmout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Daná kapitola totiž zavádí proces zahrnující v podstatě sedm kroků, který případně vede k povinnosti provozovatelů přepravní soustavy vynaložit investice nezbytné k vytvoření uvedených kapacit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Zaprvé podle článku 26 nařízení č. 2017/459 musí dotyční provozovatelé posoudit tržní poptávku po projektech přírůstkových kapacit na každé straně propojovacího bodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud z předchozího kroku vyplyne, že pro takový projekt by mohla existovat tržní poptávka, článek 27 nařízení 2017/459 stanoví, že dotčení provozovatelé zahájí fázi návrhu projektu v tomto smyslu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Zatřetí podle čl. 28 odst. 1 uvedeného nařízení musí dotyční provozovatelé předložit návrh projektu přírůstkových kapacit ke schválení svému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Začtvrté podle čl. 28 odst. 2 nařízení č. 2017/459 musí příslušné vnitrostátní regulační orgány projekt schválit nebo dosáhnout dohody o něm.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Zapáté článek 29 nařízení upřesňuje, že po schválení projektu uvedenými orgány jsou dotčené přírůstkové kapacity nabídnuty v aukci za účelem získání závazných příslibů uživatelů soustavy k rezervaci kapacity pro každou úroveň nabídky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Zašesté z článků 22 až 25 nařízení vyplývá, že vnitrostátní regulační orgán nebo provozovatel přepravní soustavy provede ekonomický test na základě závazných příslibů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>A konečně zasedmé, pokud ekonomický test přinese pozitivní výsledek na obou stranách propojovacího bodu pro alespoň jednu úroveň nabídky přírůstkových kapacit, čl. 22 odst. 3 nařízení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>projekt […] se zahájí<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Při absenci pozitivního výsledku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>je daný proces stanovení přírůstkové kapacity ukončen<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Z toho plyne, že pokud jsou splněny jednotlivé podmínky kapitoly V nařízení č. 2017/459, zejména existence závazných příslibů uživatelů soustavy k rezervaci přírůstkové kapacity, na jejichž základě je ekonomickým testem prokázána ekonomická životaschopnost zvýšení kapacit, projekt se podle čl. 22 odst. 3 uvedeného nařízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>zahájí<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, což znamená, že provozovatel soustavy je povinen vytvořit přírůstkové kapacity tak, že na ně vynaloží nezbytné investice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>V souladu s tímto závěrem ostatně postupovaly i samotné instance ACER. Ze samotného znění původního rozhodnutí (čl. 2 odst. 4 výroku) totiž plyne, že ACER stanovila povinnost FGSZ a GCA do <DATE ISO="20241001">1. října 2024</DATE> projekt HUAT uskutečnit, pokud bude výsledek jeho ekonomického testu pozitivní. Mimoto sám odvolací senát ACER v bodě 99 svého rozhodnutí uznal, že spojení čl. 22 odst. 3 a článků 28 a 29 nařízení 2017/459 může vést k takové povinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Druhý ACER uplatňovaný důvod se týká irelevance námitky protiprávnosti z důvodu, že rozhodnutí odvolacího senátu nebylo přijato na základě kapitoly V nařízení 2017/459, ale na základě čl. 8 odst. 1 nařízení č. 713/2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že ACER rozhodnutím odvolacího senátu nahradila při realizaci čtvrtého kroku procesu vytváření přírůstkových kapacit zavedeného kapitolou V nařízení 2017/459 a popsaného v bodech 66 až 73 výše vnitrostátní regulační orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Z důvodů obdobných důvodům vysvětleným v bodě 59 výše tudíž rozhodnutí uvedeného senátu, byť přijatého na základě čl. 8 odst. 1 nařízení č. 713/2009, uplatňuje pravidla uvedená v kapitole V nařízení 2017/459, která tedy podmiňuje jeho legalitu, takže námitka protiprávnosti není irelevantní, jak tvrdí ACER.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>A konečně, v rámci třetího důvodu ACER zdůrazňuje, že MEKH zpochybňuje pouze platnost kapitoly V nařízení 2017/459, zatímco na vytvoření přírůstkových kapacit v síti odkazují i další ustanovení tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>V tomto ohledu stačí zdůraznit, že okolnost, že jiná ustanovení nařízení č. 2017/459 odkazují na vytvoření přírůstkových kapacit a dotčená námitka protiprávnosti se jich výslovně netýká, je irelevantní, jelikož rozhodující je pouze to, zda kapitola V uvedeného nařízení, která byla v rozhodnutí odvolacího senátu uplatněna, je protiprávní, což by znamenalo, že by byla podle článku 277 SFEU prohlášena za nepoužitelnou na projednávané spory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že tyto úvodní námitky ACER byly zamítnuty, je třeba zkoumat opodstatněnost obou částí tohoto žalobního důvodu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K opodstatněnosti první části, vycházející z neslučitelnosti nařízení 2017/459 s právním základem nařízení č. 715/2009</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>MEKH v podstatě tvrdí, že Komise nemohla v kapitole V nařízení 2017/459 stanovit možnost adresovat provozovatelům přepravní soustavy individuální rozhodnutí, která by jim ukládala uskutečnit určité investice, aniž by jednala v rozporu s právním základem nařízení č. 715/2009, tedy článkem 114 SFEU, který stanoví přijetí harmonizačních opatření, která nemohou zahrnovat zavedení právního režimu zahrnujícího přijímání individuálních rozhodnutí určených soukromým subjektům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Podle čl. 114 odst. 1 druhé věty SFEU <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímají opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Článek 1 nařízení č. 715/2009 upřesňuje, že toto nařízení zejména <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>stanoví nediskriminační pravidla pro podmínky přístupu k plynárenským přepravním soustavám s přihlédnutím ke zvláštnostem národních a regionálních trhů, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu se<?PAGE NO="11"?> zemním plynem<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>usnadňuje vytvoření dobře fungujícího a transparentního velkoobchodního trhu s vysokou úrovní bezpečnosti dodávek zemního plynu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>stanoví mechanismy pro harmonizaci pravidel pro přístup k síti v rámci přeshraničního obchodu se zemním plynem<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba připomenout, že výrazem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>opatření ke sbližování<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> chtěli tvůrci Smlouvy poskytnout unijnímu normotvůrci v závislosti na obecném kontextu a zvláštních okolnostech harmonizované oblasti určitý prostor pro uvážení v otázce, jaká technika sbližování je nejvhodnější pro dosažení požadovaného výsledku, zejména v oblastech, které se vyznačují složitými technickými aspekty (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140122">22. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spojené království v. Parlament a Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑270/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:18">EU:C:2014:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Zadruhé z judikatury Soudního dvora plyne, že v některých oblastech nemusí sblížení pouze obecných pravidel stačit k zajištění jednotnosti trhu a nic ve znění článku 114 SFEU neumožňuje dospět k závěru, že se opatření přijatá unijním normotvůrcem na základě tohoto článku musí, pokud jde o jejich příjemce, omezovat pouze na členské státy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140122">22. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spojené království v. Parlament a Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑270/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:18">EU:C:2014:18</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0107">107</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Zatřetí a v důsledku toho, je třeba mít za to, že článek 114 SFEU nebrání tomu, aby Komise na základě nařízení č. 715/2009 vypracovala právní úpravu zahrnující případně povinnost určitých provozovatelů přepravních soustav vynaložit investice nezbytné k vytvoření přírůstkových kapacit v síti, pokud se uvedená povinnost nejeví jako zjevně nevhodná k dosažení jeho harmonizačních cílů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Začtvrté s ohledem na význam, který může mít existence dostatečných kapacit v síti pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu se zemním plynem a bezpečnost dodávek, je třeba konstatovat, že proces zvýšení kapacit uvedený v kapitole V nařízení 2017/459 a rozvedený v bodech 66 až 73 výše lze bez obtíží podřadit cílům nařízení č. 715/2009 uvedeným v jeho článku 1.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>První část proto musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K opodstatněnosti druhé části, vycházející z toho, že kapitola V nařízení 2017/459 překračuje zmocnění udělené Komisi nařízením č. 715/2009</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>MEKH v podstatě tvrdí, že kapitola V nařízení 2017/459 překračuje meze zmocnění k přijetí kodexů sítě uděleného Komisi čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>ACER, podporovaná Komisí, má za to, že ustanovení nařízení č. 2017/459 týkající se přírůstkových kapacit jsou s nařízením č. 715/2009 v souladu. Zdůrazňuje, že přijetí pravidel týkajících se přírůstkových kapacit je z podstaty věci otázkou nadnárodní povahy, že tato pravidla jsou nezbytná k dosažení cílů posledně uvedeného nařízení a spadají pod Komisi udělené zmocnění, které jí umožňuje změnit jiné než podstatné prvky téhož nařízení při přijímání kodexů sítě týkajících se mj. přidělování kapacit, bezpečnosti dodávek a připojování k soustavě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Komise rovněž zdůrazňuje význam regulace velkých plynovodních sítí pro řádné fungování vnitřního trhu se zemním plynem a ochranu hospodářské soutěže na něm, jelikož tyto sítě představují přirozené monopoly, které mohou vést ke zneužívajícím jednáním, jako jsou omezení strategických investic do rozvoje a rozšiřování sítě. Dodává, že nutnost zajistit odpovídající propojení mezi vnitrostátními energetickými systémy v zájmu vytvoření vnitřního energetického trhu vyplývá z článků 170, 172 a 194 SFEU.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Komise navíc v podstatě zdůrazňuje, že navzdory strukturálnímu oddělení výroby a obchodu s plynem na straně jedné a jeho přepravou na straně druhé mohou existovat ekonomické podněty k tomu, aby nedocházelo k nutným investicím do infrastruktury, aby byla zachovávána vysoká míra využití sítě a aby byly uplatňovány poplatky za překročení kapacity. To je důvod, proč nařízení č. 715/2009 i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne <DATE ISO="20090713">13. července 2009</DATE> o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="211" PAGE.FIRST="94" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 211, s. 94</REF.DOC.OJ>) stanovují pro provozovatele přepravních soustav povinnosti spojené se zavedením přeshraniční přepravní kapacity a pro vnitrostátní regulační orgány úkol dohlížet na jejich dodržování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Komise rovněž tvrdí, že ze znění čl. 16 odst. 2 a 5 nařízení č. 715/2009 vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>přeshraniční přidělování<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> nutně předpokládá možnost zvýšit stávající kapacity v zájmu vytvoření funkčního vnitřního energetického trhu a ochrany hospodářské soutěže na něm. Mimoto v podstatě připomíná, že povinnost provozovatelů přepravních soustav přijmout investiční rozhodnutí, jsou-li k tomu splněny určité podmínky, je nezbytná k dosažení cíle koordinovaného přidělování přeshraničních kapacit stanoveného v čl. 42 odst. 2 písm. a) směrnice 2009/73.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>Tribunál zaprvé připomíná, že nařízení č. 2017/459 má za právní základ čl. 6 odst. 11 a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 715/2009 a zavádí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>kodex sítě pro mechanismy přidělování kapacity v plynárenských přepravních soustavách<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, přičemž současně zrušuje nařízení Komise (EU) č. 984/2013 ze dne <DATE ISO="20131014">14. října 2013</DATE>, kterým se zavádí kodex sítě pro mechanismy přidělování kapacity v plynárenských přepravních soustavách a kterým se doplňuje nařízení (ES) č. 715/2009 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="273" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 273, s. 5</REF.DOC.OJ>), které je základem předchozího kodexu sítě. Kapitola V nařízení č. 2017/459 se týká <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>procesu stanovení přírůstkové kapacity<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>. Jak bylo uvedeno v bodech 67 až 74 výše, uvedený proces může při splnění určitých podmínek vyústit v povinnost provozovatele soustavy pro přepravu zemního plynu vytvořit přírůstkové kapacity v síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Zadruhé zmocnění Komise k přijetí kodexů sítě plyne z čl. 6 odst. 11, čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009. Ze znění těchto ustanovení ve vzájemném spojení totiž vyplývá, že Komise je oprávněna přijmout v určitých taxativně vymezených oblastech kodexy sítě namísto Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav pro zemní plyn (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>ENTSO<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>), která je podle článku 4 uvedeného nařízení mechanismem spolupráce všech provozovatelů soustav pro přepravu zemního plynu na unijní úrovni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Co se týče zaprvé článku 6 nařízení č. 715/2009, ten stanoví proces vypracovávání kodexů sítě. Tento proces sice předpokládá vypracování kodexů sítě ze strany ENTSO ve spojení s ACER a Komisí, odst. 11 první pododstavec uvedeného článku však stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>Komise může z vlastního podnětu, pokud síť ENTSO pro zemní plyn nevypracovala kodex sítě […], přijmout jeden nebo více kodexů sítě pro oblasti uvedené na seznamu v čl. 8 odst. 6<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>. Rozsah zmocnění Komise k přijímání kodexů sítě je tak omezen pouze na oblasti, ve kterých by ENTSO byla mohla uvedené kodexy přijmout, tedy ty, které jsou uvedeny v čl. 8 odst. 6 nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Zadruhé čl. 6 odst. 11 druhý pododstavec nařízení č. 715/2009 upřesňuje, že opatření přijatá v kodexu sítě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> a že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst. 2<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>. Posledně uvedené ustanovení odkazuje na čl. 5a odst. 1 až 4 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne <DATE ISO="19990628">28. června 1999</DATE> o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="184" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 184, s. 23</REF.DOC.OJ>) (takzvané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>rozhodnutí o postupu projednávání ve výborech<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>) ve znění rozhodnutí Rady 2006/512/ES ze dne <DATE ISO="20060717">17. července 2006</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="200" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 200, s. 11</REF.DOC.OJ>). Podobná informace se nachází v čl. 7 odst. 3 nařízení č. 715/2009, který se týká změn stávajících kodexů sítě prováděných Komisí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>Zatřetí v důsledku toho tato část žalobního důvodu vyžaduje, aby bylo nejprve zkoumáno, zda se kapitola V nařízení 2017/459 vztahuje k oblastem uvedeným v čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009, na něž čl. 6 odst. 11 první pododstavec posledně uvedeného nařízení odkazuje. V případě záporné odpovědi bude třeba následně zkoumat, zda lze uvedenou kapitolu považovat za změnu jiného než podstatného prvku nařízení č. 715/2009, která je čl. 6 odst. 11 druhým pododstavcem a čl. 7 odst. 3 téhož nařízení povolena.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K rozsahu zmocnění Komise uděleného čl. 6 odst. 11 prvním pododstavcem a čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Z důvodů uvedených v bodě 97 výše je rozsah zmocnění uděleného čl. 6 odst. 11 nařízení č. 715/2009 omezen na oblasti vyjmenované v čl. 8 odst. 6 tohoto nařízení, kterýžto článek je tudíž třeba vyložit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050607">7. června 2005</DATE>, <NAME.CASE>VEMW a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑17/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:362">EU:C:2005:362</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K doslovnému výkladu čl. 8 bodu 6 nařízení č. 715/2009</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Mezi oblastmi vyjmenovanými v čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009, v nichž se počítá s přijetím kodexu sítě, jsou pod písmenem g) uvedena <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>pravidla pro přidělování kapacit a řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, na něž ve svých písemnostech odkazuje MEKH. ACER mimoto zmiňuje oblasti uvedené pod písmeny a) až c), které se týkají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>pravidel pro bezpečnost a spolehlivost soustavy<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>pravidel pro připojení k soustavě<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>pravidel pro přístup třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>Je však nutno konstatovat, že jedinou oblastí, pro kterou se počítá s vytvořením kodexu sítě, jejíž označení může případně zahrnovat otázku přírůstkových kapacit, je oblast uvedená v čl. 8 odst. 6 písm. g) nařízení č. 715/2009, který se týká <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>pravidel pro přidělování kapacit a řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Ostatní oblasti uvedené ve zmíněném odstavci, jmenovitě ty týkající se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>pravidel pro bezpečnost a spolehlivost soustavy<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>pravidel pro připojení k soustavě<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>pravidel pro přístup třetí osoby<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, na něž odkazuje ACER, totiž nejsou formulovány způsobem, který by mohl zahrnovat otázku tvorby přírůstkových kapacit v uvedené síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>Článek 2 nařízení č. 715/2009 poskytuje definice pojmů a výrazů použitých v uvedeném nařízení, mj. v čl. 8 odst. 6 písm. g). Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>kapacita<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> je obecně definován v bodě 3. Následně se objevuje v různých spojeních: v bodě 4 jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>nevyužitá kapacita,<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> v bodě 16 jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>pevná kapacita<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, v bodě 18 jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>technická kapacita<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> a v bodě 19 jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>smluvní kapacita<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> je definován v bodě 5. Body 21 a 23 rovněž zmiňují pojem překročení kapacity v rámci definic <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>smluvního překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>fyzického překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Z těchto definic plyne, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>kapacita<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> se nesporně týká stávajících kapacit v síti a že řízení překročení kapacity je koncipováno na základě stávajících kapacit v uvedené síti. Z žádné z těchto definic naopak výslovně nevyplývá, že by uvedený pojem mohl být chápán tak, že zahrnuje rovněž tvorbu přírůstkových kapacit v uvedené síti nebo že by <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> mohlo být vykládáno tak, že počítá se vstřebáním případného překročení kapacity tvorbou přírůstkových kapacit.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>Zaprvé je pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>kapacita<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> definován jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>maximální průtok […], na který má uživatel sítě na základě přepravní smlouvy právo<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o kapacity, na které má uživatel sítě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>právo<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>, taková definice znamená, že jsou tím myšleny spíše pouze stávající kapacity v síti, a nikoliv případné kapacity budoucí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba uvést, že i když se nařízení č. 715/2009 zabývá pojmem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>kapacita<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> v mnoha různých variantách, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>budoucí kapacity<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> nezmiňuje. Ty zmiňuje až Komise až v čl. 3 bodě 1 nařízení 2017/459, kde uvádí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>možné budoucí zvýšení technické kapacity prostřednictvím tržních postupů nebo případná nová kapacita vytvořená tam, kde v současnosti žádná neexistuje, jež může být nabízena na základě investic do fyzické infrastruktury nebo dlouhodobé optimalizace kapacity a následně přidělena pod podmínkou pozitivního výsledku ekonomického testu v [různých] případech<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>Zatřetí definice výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> ani definice výrazů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>smluvní překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>fyzické překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> nezmiňují tvorbu přírůstkových kapacit v síti jako řešení problémů s překračováním kapacity nebo přetížením sítě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke kontextuálnímu výkladu čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>V rámci kontextuálního výkladu čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009 je třeba zkoumat, zda z obecné systematiky tohoto nařízení nebo případně z jiných ustanovení unijního práva vyplývá, že rozsah pravomoci pro vypracovávání kodexů sítě svěřené ENTSO předmětným ustanovením a potažmo Komisi čl. 6 odst. 11 prvním pododstavcem tohoto nařízení se vztahuje i na pravidla týkající se tvorby přírůstkových kapacit v síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Tak tomu není, jelikož z přezkumu nařízení č. 715/2009 jako celku vyplývá jasné rozlišování mezi oblastmi vyjmenovanými v čl. 8 odst. 6 nařízení, v nichž je ENTSO oprávněna přijímat příslušná pravidla v rámci kodexů sítě, a úpravou investic nezbytných k vytvoření přírůstkových kapacit v síti, v jejímž rámci má ENTSO pouze podpůrnou a koordinační roli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Projevuje se to v prvé řadě povahou pravomocí svěřených ENTSO, pokud jde o rozvoj sítě, jak vyplývají z čl. 8 odst. 3 písm. b) nařízení č. 715/2009 ve spojení s jeho čl. 8 odst. 10.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 3 písm. b) nařízení č. 715/2009 totiž sice stanoví, že ENTSO přijímá plán rozvoje sítě pro celou Unii, avšak je v něm upřesněno, že uvedený plán je toliko <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>nezávazný<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>. Mimoto podle čl. 8 odst. 10 téhož nařízení je tento plán založen na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>investičních plánech jednotlivých členských států<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>A dále plán rozvoje sítě pro celou Unii, přijímaný ENTSO na základě čl. 8 odst. 10 nařízení č. 715/2009, sice podle jeho písmena c) <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>poukazuje na nedostatečnou míru investic, především pokud jde o přeshraniční kapacitu<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>, toto ustanovení však nepřiznává ENTSO jakoukoliv pravomoc k odstranění zjištěné nedostatečnosti. Má pouze v čl. 8 odst. 10 třetím pododstavci nařízení poskytnutou možnost přiložit k uvedenému plánu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>analýzu překážek, které brání zvýšení přeshraniční kapacity sítě a jsou způsobeny například rozdílnými schvalovacími postupy či praxí<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Z toho plyne, že rozvoj sítě pro celou Unii spadá v prvé řadě do pravomoci členských států a úloha ENTSO spočívá výlučně v koordinaci výkonu této pravomoci uvedenými členskými státy. Výklad nařízení č. 715/2009 ve smyslu, že na základě svého čl. 8 odst. 6 přiznává ENTSO normativní pravomoc pro přijímání pravidel vytváření přírůstkových kapacit v síti, by proto byl v rozporu s vnitřní logikou nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Ve druhé řadě z článku 16 nařízení č. 715/2009 i ze srovnání tohoto nařízení se směrnicí 2009/73 vyplývá, že způsoby zvyšování kapacit v síti nejsou v uvedeném nařízení koncipovány jako oblast, která by mohla být předmětem následné právní úpravy na jeho základě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o článek 16 nařízení č. 715/2009, týká se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>přidělování kapacit<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, a pokrývá tudíž stejnou oblast jako kodex sítě, který je ENTSO oprávněna přijímat na základě čl. 8 odst. 1 a čl. 8 odst. 6 písm. g) uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Ponejprv čl. 16 odst. 1 až 4 nařízení č. 715/2009 stanoví konkrétní povinnosti provozovatelů přepravní soustavy v souvislosti s přidělováním kapacity a řízením smluvního a fyzického překročení kapacity v síti. Tyto povinnosti se však týkají výlučně přidělování aktuální kapacity a řízení překročení kapacity pouze na základě stávajících kapacit, to znamená bez zohlednění přírůstkových kapacit, které by mohly plynout z budoucích investic. V uvedených odstavcích totiž nejsou přírůstkové kapacity ani s nimi související nové investice uvedeny. Otázka nových investic v síti je naopak výslovně zmíněna v odstavci 5 uvedeného článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>A dále, čl. 16 odst. 5 nařízení č. 715/2009 má přitom mnohem méně preskriptivní povahu než první čtyři odstavce tohoto článku. Omezuje se totiž na zdůraznění toho, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>provozovatelé přepravních soustav pravidelně vyhodnocují tržní poptávku po nových investicích<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> a dále že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>při plánování nových investic vyhodnotí […] tržní poptávku a vezmou v úvahu bezpečnost dodávek<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. Není stanovena žádná povinnost provozovatelů uskutečňovat dodatečné investice vyžádané situací v síti nebo bezpečností dodávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba uvést, že jediná ustanovení, která s sebou mohou nést povinnost uvedených provozovatelů uskutečnit nové investice do sítě za účelem vytvoření přírůstkových kapacit, jsou obsažena ve směrnici 2009/73, která byla přijata současně s nařízením č. 715/2009 v rámci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>třetího energetického balíčku<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 2 uvedené směrnice tak provozovatelům ukládá vybudovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>dostatečnou přeshraniční kapacitu za účelem integrace evropské přepravní infrastruktury, která bude splňovat veškeré z hospodářského hlediska přijatelné a technicky proveditelné požadavky na kapacity a zároveň zohledňovat bezpečnost dodávek zemního plynu<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>. Mimoto článek 22 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>Rozvoj soustavy a pravomoci pro investiční rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, v odstavci 1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>provozovatelé přepravní soustavy předkládají […] regulačnímu orgánu desetiletý plán rozvoje sítě založený na dosavadní a prognózované nabídce a poptávce po konzultaci všech příslušných zúčastněných stran<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>. Podle odstavce 3 posledně uvedeného článku musí být tento plán založen na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>přiměřených odhadech o vývoji výroby (těžby), dodávek, spotřeby a výměn s jinými zeměmi<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121</NO.P><TXT>Mimoto z čl. 41 odst. 1 písm. b) a g) směrnice 2009/73 vyplývá, že je na regulačním orgánu, aby sledoval dodržování povinností, které pro provozovatele vyplývají z unijního práva, včetně přeshraničních otázek, a že se tento jeho úkol vztahuje i na investiční plány provozovatelů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122</NO.P><TXT>Tato povinnost sledování se promítá mj. do čl. 22 odst. 4 až 7 směrnice 2009/73, který ukládá vnitrostátnímu regulačnímu orgánu konzultovat se všemi skutečnými nebo potenciálními uživateli soustavy desetiletý plán rozvoje sítě předložený provozovatelem, zkoumat úplnost tohoto plánu a jeho soulad s plánem rozvoje sítě pro celou Unii uvedeným v čl. 8 odst. 3 písm. b) nařízení č. 715/2009, sledovat a vyhodnocovat uskutečňování desetiletého plánu rozvoje sítě a případně přijmout opatření v případech, kdy provozovatel neprovede investici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že na základě směrnice 2009/73 má provozovatel povinnost vynaložit investice nezbytné pro řádné fungování soustavy a případnou tvorbu přírůstkových kapacit a členskému státu přísluší prostřednictvím vnitrostátního regulátora sledovat dodržování těchto povinností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124</NO.P><TXT>Mimoto je nutno konstatovat, že žádné z ustanovení směrnice 2009/73 nepočítá s přijetím unijního normativního rámce podmínek realizace povinností provozovatelů v oblasti investic nebo sledování jejich dodržování vnitrostátními regulačními orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 42 odst. 2 písm. a) směrnice 2009/73, na který odkazuje Komise, sice zdůrazňuje význam spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány, jmenovitě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>s cílem umožnit odpovídající úroveň propojovací kapacity mimo jiné prostřednictvím nových propojení<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>, avšak stanoví pouze povinnost spolupráce mezi regulačními orgány <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>na regionální úrovni<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>. Nelze ho proto považovat za ustanovení, které počítá s tím, že Komise přijme právní úpravu týkající se vytváření přírůstkových kapacit v propojovacích bodech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126</NO.P><TXT>Z analýzy nařízení č. 715/2009 a směrnice 2009/73 proto musí být vyvozeno, že normotvůrce při přijímání <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>třetího energetického balíčku<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> zamýšlel, aby provádění relevantních unijních pravidel týkajících se rozvoje sítě a tvorby přírůstkových kapacit spadalo výlučně do pravomoci členských států, a že tedy v tomto smyslu nepřiznal pravomoc ENTSO a Komisi.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">iii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K teleologickému výkladu čl. 8 bodu 6 nařízení č. 715/2009</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127</NO.P><TXT>Co se týče teleologického výkladu čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009, ACER a Komise vyzdvihují různé argumenty odůvodňující opodstatněnost přijetí unijní právní úpravy v oblasti investic umožňujících tvorbu přírůstkových kapacit. Odkazují tím na nezbytnost regulace velkých plynovodních sítí, tak aby byly předmětem dostatečných investic a nebyly předmětem jednání omezujícího hospodářskou soutěž ze strany svých provozovatelů, kteří jsou v přirozeném monopolním postavení, pro řádné fungování vnitřního trhu se zemním plynem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128</NO.P><TXT>V tomto ohledu je sice pravda, že unijní normotvůrce mohl mít v nařízení č. 715/2009 v úmyslu vytvoření přírůstkových kapacit v síti, zejména za účelem dosažení cíle unijní politiky v oblasti energetiky stanoveného v čl. 194 odst. 1 písm. b) SFEU, jímž je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, je nicméně nutno konstatovat, že žádný z bodů odůvodnění tohoto nařízení neumožňuje odhalit záměr spočívající v tom, že by byla ENTSO a potažmo Komise zmocněna přijmout kodex sítě zahrnující i oblast investic nezbytných k vytvoření takových přírůstkových kapacit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129</NO.P><TXT>Naopak, jak bylo zdůrazněno v bodě 126 výše, z nařízení č. 715/2009 a směrnice 2009/73 vyplývá, že při přijetí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>třetího energetického balíčku<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> bylo záměrem normotvůrce přenést uplatňování relevantních unijních pravidel v této oblasti toliko na členské státy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130</NO.P><TXT>Tento závěr je podpořen zohledněním přípravných prací na nařízení č. 715/2009. Ze společného postoje Rady přijatého dne <DATE ISO="20090109">9. ledna 2009</DATE> s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 (Úř. věst. 2009/C 075E/03, s. 38) totiž vyplývá, že uvedený orgán upřednostnil znění čl. 8 odst. 3 písm. b) a čl. 16 nařízení č. 715/2009 uvedené v bodech 112 a 118 výše před zněním zamýšleným Komisí a Evropským parlamentem, a vyloučit tak případné odkazy na investice do sítě a na vytváření přírůstkových kapacit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131</NO.P><TXT>Na straně jedné, pokud jde o čl. 8 odst. 3 písm. b) nařízení č. 715/2009, MEKH v reakcích na organizační procesní opatření správně připomněl, že Rada se, pokud jde o úlohu svěřenou ENTSO v oblasti plánování, odchýlila od návrhu Komise tím, že upřednostnila výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>plán rozvoje sítě<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> před výrazem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>investiční plán<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> a přidala zdůraznění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>nezávaznosti<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> uvedeného plánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132</NO.P><TXT>Na druhé straně, pokud jde o článek 16 nařízení č. 715/2009, Rada neakceptovala pozměňovací návrh Evropského parlamentu, s nímž Komise vyjádřila souhlas a který by vedl k uznání povinnosti provozovatelů přepravních soustav vytvořit přírůstkové kapacity na základě procesu vykazujícího jistou podobnost s procesem zavedeným kapitolou V nařízení 2017/459 a popsaným v bodech 66 až 73 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133</NO.P><TXT>Cílem uvedeného pozměňovacího návrhu bylo totiž doplnit do článku 16 nařízení č. 715/2009 pododstavec, který by stanovil jednak povinnost provozovatelů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>v případě dlouhodobého fyzického překročení kapacity řeš[it situaci] tak, že v závislosti na tržní poptávce rozšíří stávající kapacity o kapacity nové<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>, a jednak povinnost uvedených provozovatelů uplatnit postupy typu <HT TYPE="ITALIC">open season</HT>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>aby mohli […] posoudit tržní poptávku<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že z doslovného, kontextuálního a teleologického výkladu čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009 vyplývá, že ENTSO neposkytuje žádné zmocnění, které by jí umožňovalo do kodexu sítě zahrnout pravidla, která by mohla provozovatelům přepravních soustav pro zemní plyn uložit povinnost vytvořit přírůstkovou kapacitu v síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135</NO.P><TXT>Z toho plyne, že Komise nebyla zmocněna přijímat pouze na základě čl. 6 odst. 11 prvního pododstavce nařízení č. 715/2009 ustanovení upravující proces týkající se přírůstkových kapacit uvedený v kapitole V nařízení 2017/459.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K rozsahu zmocnění uděleného Komisi čl. 6 odst. 11 druhým pododstavcem a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 715/2009</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136</NO.P><TXT>Z důvodů uvedených v bodě 99 výše je třeba ověřit, zda by takové zmocnění mohlo případně vyplývat z čl. 6 odst. 11 druhého pododstavce a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 715/2009, které Komisi opravňují ke změně jiných než podstatných prvků uvedeného nařízení při přijímání nebo pozměňování kodexů sítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury jsou podstatnými prvky základní právní úpravy ty, jejichž přijetí vyžaduje učinění politických rozhodnutí, za která je odpovědný unijní normotvůrce (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170511">11. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Dyson v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑44/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:357">EU:C:2017:357</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138</NO.P><TXT>Určení prvků určité oblasti, které je třeba kvalifikovat jako podstatné, musí vycházet z objektivních skutečností, které mohou být předmětem soudního přezkumu, a vyžaduje, aby byly zohledněny charakteristiky a zvláštnosti dané oblasti (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170511">11. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Dyson v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑44/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:357">EU:C:2017:357</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139</NO.P><TXT>V projednávaném případě je třeba připomenout, že kapitola V nařízení č. 2017/459 je <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> změnou nařízení č. 715/2009, která vede k rozšíření oprávnění přiznaného čl. 8 odst. 6 písm. g) nařízení č. 715/2009 ENTSO a potažmo Komisi v oblasti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>pravidel pro přidělování kapacit a řízení překročení kapacity<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> i na vytváření přírůstkových kapacit, třebaže se uvedené zmocnění týká pouze stávajících kapacit v síti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140</NO.P><TXT>Z důvodů uvedených v bodech 114 až 126 výše přitom ze systematiky nařízení č. 715/2009, jakož i z jeho výkladu ve spojení se směrnicí 2009/73, která byla přijata současně, vyplývá, že normotvůrce učinil politickou volbu spočívající v tom, že uplatňování relevantních unijních pravidel týkajících se tvorby přírůstkových kapacit bylo svěřeno výlučně členským státům, a že tedy v tomto smyslu nepřiznal pravomoc ENTSO a Komisi. Podle judikatury uvedené v bodě 137 výše je tudíž třeba mít za to, že změna provedená kapitolou V nařízení 2017/459 se týká podstatného prvku nařízení č. 715/2009, na který se čl. 6 odst. 11 druhý pododstavec a čl. 7 odst. 3 posledně uvedeného nařízení nevztahují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141</NO.P><TXT>Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Komise nebyla nařízením č. 715/2009 zmocněna přijmout ustanovení upravující proces týkající se přírůstkových kapacit uvedený v kapitole V nařízení č. 2017/459.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142</NO.P><TXT>Námitce protiprávnosti je proto třeba vyhovět a na základě článku 277 SFEU prohlásit kapitolu V nařízení 2017/459 za nepoužitelnou. Z toho plyne, že rozhodnutí odvolací komise, které uvedenou kapitolu uplatňuje, musí být zrušeno s účinkem <HT TYPE="ITALIC">erga omnes</HT> [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060601">1. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>P &amp; O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑442/03 P a C‑471/03 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:356">EU:C:2006:356</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura], aniž je třeba rozhodovat o ostatních žalobních důvodech vznesených v rámci projednávaných sporů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být projednávaným žalobám v rozsahu, v němž směřují proti rozhodnutí odvolací komise, vyhověno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali náhradu nákladů řízení a ACER neměla v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady řízení vynaložené žalobci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu je mimoto třeba rozhodnout, že E-Control ponese vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="19"?><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba Magyar Energetikai és Közmű-szabályozási Hivatal (MEKH) je v rozsahu, v němž směřuje proti rozhodnutí Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) č. 05/2019 ze dne <DATE ISO="20190409">9. dubna 2019</DATE>, nepřípustná.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rozhodnutí odvolacího senátu ACER č. A-004-2019 ze dne <DATE ISO="20190806">6. srpna 2019</DATE> se zrušuje.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">ACER ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené MEKH a FGSZ Földgázszállító Zrt.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Evropská komise a Energie-Control Austria für die Regulierung der Elektrizitäts- und Erdgaswirtschaft (E-Control) ponesou vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Tomljenović</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Kreuschitz</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Schalin</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Škvařilová-Pelzl</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Nõmm</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20220316">16. března 2022</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE><?PAGE NO="20"?><TOC><TITLE><TI><P>Obsah</P></TI></TITLE><TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Skutečnosti předcházející sporům</ITEM.CONT><ITEM.REF>2</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>3</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>III.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Právní otázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti žaloby ve věci T‑684/19 v rozsahu, v němž směřuje proti původnímu rozhodnutí</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K opodstatněnosti žalob</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti námitky protiprávnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K opodstatněnosti námitky protiprávnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>8</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K opodstatněnosti první části, vycházející z neslučitelnosti nařízení 2017/459 s právním základem nařízení č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K opodstatněnosti druhé části, vycházející z toho, že kapitola V nařízení 2017/459 překračuje zmocnění udělené Komisi nařízením č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>11</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K rozsahu zmocnění Komise uděleného čl. 6 odst. 11 prvním pododstavcem a čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>i)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K doslovnému výkladu čl. 8 bodu 6 nařízení č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>ii)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke kontextuálnímu výkladu čl. 8 odst. 6 nařízení č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.ITEM><NO.ITEM>iii)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K teleologickému výkladu čl. 8 bodu 6 nařízení č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>16</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K rozsahu zmocnění uděleného Komisi čl. 6 odst. 11 druhým pododstavcem a čl. 7 odst. 3 nařízení č. 715/2009</ITEM.CONT><ITEM.REF>17</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>IV.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K nákladům řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC></JUDGMENT>