<TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>K pátému žalobnímu důvodu</TXT></NP></TI>159Na podporu pátého žalobního důvodu se Fronta Polisario dovolává článku 2, čl. 3 odst. 5 a článku 21, jakož i článku 205 SFEU. Tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu se základními hodnotami Unie, jimiž se řídí její vnější činnost. Fronta Polisario tvrdí, že Rada schválením dohody, které se týká napadené rozhodnutí, přehlíží rezoluce OSN a dohodu mezi Frontou Polisario a Marokem [Marockým královstvím] týkající se uspořádání referenda o sebeurčení a podporuje nezákonnou anekční politiku Maroka [Marockého království]. Má za to, že postačovalo dohodu zmrazit, poněvadž Rada velmi dobře věděla, že hospodářský rozvoj Maroka [Marockého království] na území Západní Sahary usiluje o změnu společenských struktur a likvidaci samotné myšlenky referenda.160Článek 2 SEU zní:Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.
161Čl. 3 odst. 5 SEU stanoví:Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.
162Článek 21, který je součástí hlavy V kapitoly 1 smlouvy EU, zní:1.Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.Unie usiluje o rozvíjení vztahů a budování partnerství se třetími zeměmi a mezinárodními, regionálními nebo světovými organizacemi, které sdílejí zásady uvedené v prvním pododstavci. Podporuje vícestranná řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů.2.Unie vymezuje a provádí společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze:
- a)chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost;
- b)upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva;
- c)zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic;
- d)podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby;
- e)povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu;
- f)přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými přírodními zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj;
[…]
3.[…]Unie dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami. Rada a Komise, jimž je nápomocen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zajišťují tuto soudržnost a za tímto účelem spolupracují.
163Konečně článek 205 SFEU obsažený v páté části Smlouvy FEU, nadepsaný Obecná ustanovení o vnější činnosti Unie stanoví, že [č]innost Unie na mezinárodní scéně podle této části spočívá na zásadách, sleduje cíle a je prováděna v souladu s obecnými ustanoveními, která jsou obsažena v hlavě V kapitole 1 Smlouvy [o EU].164Podle judikatury požívají unijní orgány v oblasti vnějších hospodářských vztahů, do které spadá dohoda, které se týká napadené rozhodnutí, široké posuzovací pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. července 1995, Odigitria v. Rada a Komise, T‑572/93, Recueil, EU:T:1995:131, bod 38).165Z toho důvodu nelze připustit, že z hodnot, na nichž je Unie založena nebo z ustanovení, kterých se Fronta Polisario v rámci tohoto žalobního důvodu dovolává, vyplývá, že je uzavření dohody se třetím státem, kterou lze použít na sporné území, za všech okolností zakázáno.166Ostatně otázka uplatňování široké posuzovací pravomoci, kterou Radě přiznává judikatura citovaná v bodě 164 výše, jakož i relevantní skutečnosti, které je třeba v této souvislosti zohlednit, budou posouzeny dále (viz body 223 a následující dále).167S výhradou tohoto posouzení je třeba pátý žalobní důvod zamítnout.<TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>K desátému žalobnímu důvodu</TXT></NP></TI>200V rámci desátého žalobního důvodu Fronta Polisario tvrdí, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit, jelikož je v rozporu s právem na sebeurčení, imperativní normou mezinárodního práva, jakož i s právy z ní vyplývajícími. Namítá, že napadené rozhodnutí podporuje Marocké království v jeho okupační politice a hospodářské kolonizaci Západní Sahary.201Fronta Polisario rovněž tvrdí, že napadené rozhodnutí vytváří v rozporu s relativním účinkem smluv závazky bez jeho souhlasu. Dále uvádí, že je Unie povinna dodržovat mezinárodní humanitární právo, pod které spadají ustanovení Řádu války pozemní, který je přílohou Úmluvy o zákonech a obyčejích pozemní války podepsané v Haagu dne 18. října 1907, ustanovení Úmluvy o ochraně civilních osob za války podepsané v Ženevě dne 12. srpna 1949 a ustavující smlouvy Mezinárodního trestního soudu podepsané v Římě dne 17. července 1998. Fronta Polisario tvrdí, že Rada přijetím napadeného rozhodnutí umožňuje Maroku konsolidovat jeho politiku kolonizace Západní Sahary na ekonomickém základě.202Předně je třeba uvést, že nic v napadeném rozhodnutí nebo dohodě, jejíž uzavření bylo napadeným rozhodnutím schváleno, nenasvědčuje uznání marockých nároků na Západní Saharu ze strany Unie. Skutečnost, že se předmětná dohoda použije rovněž na produkty vyvážené z části Západní Sahary kontrolované Marockým královstvím nebo do ní dovážené, nelze stavět na roveň takového uznání.203Co se týče argumentu vycházejícího z relativního účinku smluv, na rozdíl od toho, co tvrdí Fronta Polisario, nevyplývá Frontě Prolisario z dohody, které se týká napadené rozhodnutí, jakkoli se jí dohoda bezprostředně a osobně dotýká, žádný závazek, neboť se tato dohoda použije pouze na část Západní Sahary pod marockou kontrolou a po dobu trvání této kontroly. Pokud by Fronta Polisario případně měla v návaznosti na referendum o sebeurčení rozšířit svou kontrolu na celé území Západní Sahary, je nepochybné, že by nebyla ustanoveními předmětné dohody uzavřené mezi Marockým královstvím a Unií vázána.204K tvrzení vycházejícímu z porušení humanitárního práva je třeba uvést, že argumentace žalobkyně je stručná a neumožňuje pochopit, jak a v čem by uzavření dohody, které se napadené rozhodnutí týká, toto právo porušovalo.205Obecně vzato, nic v argumentech žalobkyně nebo skutečnostech, které namítá, neprokazuje existenci pravidla mezinárodního obyčejového práva, které by zakazovalo uzavření mezinárodní dohody použitelné na sporné území.206Mezinárodní soudní dvůr tuto otázku posuzoval, ale v rozsudku ve věci týkající se východního Timoru o ní nerozhodl (Portugalsko v. Austrálie, Sbírka MSD 1995, s. 90), a to proto, že by k tomu, aby o této otázce mohl rozhodnout, musel rozhodnout o přípustnosti chování Indonéské republiky bez jejího souhlasu (Portugalsko v. Austrálie, cit. výše, s. 35).207Žalobkyně dále předložila dopis ze dne 29. ledna 2002, který zaslal předsedovi Rady bezpečnosti zástupce generálního tajemníka OSN pro právní záležitosti, právní poradce OSN, jako odpověď na žádost členů Rady bezpečnosti o jeho stanovisko k legalitě rozhodnutí, která měly přijmout marocké orgány ve věci návrhu a podpisu smluv o průzkumu nerostných zdrojů Západní Sahary, uzavřených se zahraničními společnostmi.208V tomto dopise posoudil právní poradce OSN normy mezinárodního práva, judikaturu Mezinárodního soudního dvora a praxi států v této oblasti. Zejména uvedl v bodě 24 dopisu následující:Aktuální praxe států, jakkoliv je omezená, naznačuje, že mocnosti [vykonávající správu území] a stejně tak třetí státy, zastávají následující opinio iuris: pokud jsou zdroje nesamosprávných území využívány ve prospěch národů těchto území, jejich jménem nebo po dohodě s jejich zástupci, považuje se takové využívání zdrojů za slučitelné s povinnostmi, které těmto mocnostem [vykonávajícím správu území] vyplývají z [Charty OSN], a v souladu s rezolucemi Valného shromáždění, jakož i se zásadou trvalé svrchovanosti nad přírodními zdroji, která je v nich zakotvena.
209Na tomto základě odpověděl na položenou otázku následovně:[S]mlouvy, které jsou předmětem žádosti Rady bezpečnosti, nejsou sice samy o sobě protiprávní, pokud by ale měly být průzkum a využívání přírodních zdrojů v rozporu se zájmy a vůlí lidu Západní Sahary, porušovaly by tyto činnosti zásady mezinárodního práva, které se použijí na činnosti dotýkající se přírodních zdrojů nesamosprávných území. (bod 25 dopisu)
210Z toho vyplývá, že ani právní poradce OSN se nedomnívá, že uzavření mezinárodní dohody, kterou lze použít na sporné území, je za všech okolností mezinárodním právem zakázána.211V rozsahu, v němž je třeba tento žalobní důvod chápán tak, že je jím namítáno, že Rada porušila pravidlo obecného mezinárodního práva, z níž má vyplývat absolutní zákaz uzavřít mezinárodní dohody, které lze použít na sporné území, musí být tedy tento žalobní důvod zamítnut. V rozsahu, v němž se argumenty uplatněné žalobkyní v rámci tohoto žalobního důvodu týkají uplatnění posuzovací pravomoci, kterou Rada disponuje, jsou tyto argumenty předmětem posouzení dále v bodě 223 a násl.