<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-518/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0518</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:619">EU:C:2017:619</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY E. SHARPSTON – VĚC C‑518/15</P><P>MATZAK</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Eleanor Sharpston</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑518/15</HT></P><P>Ville de Nivelles</P><P>proti</P><P>Rudymu Matzakovi</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour du travail de Bruxelles (vyšší pracovní soud, Brusel, Belgie)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků</KEYWORD><KEYWORD>Úprava pracovní doby</KEYWORD><KEYWORD>Pojmy pracovní doby a doby odpočinku</KEYWORD><KEYWORD>Požární služba</KEYWORD><KEYWORD>Doba pohotovosti</KEYWORD><KEYWORD>Doba pohotovosti</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Předkládající soud touto žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce v projednávané věci žádá Soudní dvůr o vodítko při výkladu směrnice 2003/88/ES o pracovní době<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne <DATE ISO="20031104">4. listopadu 2003</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 299, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 381).</P></NOTE>, v rozsahu v němž se uplatňuje na dobrovolného hasiče<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz poznámku pod čarou 6 níže pro doplňující vysvětlení k tomuto aspektu terminologie, kterou jsem použila v tomto stanovisku.</P></NOTE>, který je povinen ve směnách být k dispozici v pracovní pohotovosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz rovněž poznámku pod čarou 8 níže.</P></NOTE> v rámci určeného okruhu (vyjádřeného v časových pojmech) od svého pracoviště. Rovněž je vyzván k tomu, aby podal své stanovisko k i) možnosti vyloučit některé kategorie požární služby z působnosti uvedené směrnice; ii) k otázce, zda členský stát může přijmout definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, která je méně omezující, než definice uvedená toutéž směrnicí, a za iii) k otázce, zda se výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> stanovený touto směrnicí použije také na určení odměny hrazené v případech osob vykonávajících službu pohotovosti.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Podle článku 153 SFEU:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="153.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 151 Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pracovní podmínky,</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="153.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Za tímto účelem mohou Evropský parlament a Rada:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>směrnicemi stanovit v oblastech uvedených v odst. 1 písm. a) až i) minimální požadavky, které se uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států. […]</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="153.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek se nevztahuje na odměnu za práci […]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2003/88 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice stanoví minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pro úpravu pracovní doby.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Tato směrnice se vztahuje na</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>minimální doby denního odpočinku, odpočinku v týdnu a dovolenou za kalendářní rok, na přestávky a maximální týdenní pracovní dobu a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>některé aspekty noční práce, práce na směny a rozvržení práce a pracovní doby.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na všechna odvětví činností, veřejná i soukromá, ve smyslu článku 2 směrnice [Rady] 89/391/EHS [ze dne <DATE ISO="19890612">12. června 1989</DATE> o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="183" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1989">Úř. věst. 1989, L 183, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 349)], aniž jsou dotčeny články 14, 17, 18 a 19 této směrnice.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2003/88 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>pracovní dobou<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>dobou odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> každá doba, která není pracovní dobou;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Podle článku 15 téže směrnice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Tato směrnice se nedotýká práva členských států uplatňovat nebo zavádět právní a správní předpisy, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků, nebo napomáhat nebo umožňovat uplatňování kolektivních smluv nebo dohod uzavřených mezi sociálními partnery, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V odstavcích 2 a 3 článku 17 směrnice 2003/88 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="017.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odchylky stanovené v odstavcích 3, 4 a 5 mohou být přijaty prostřednictvím právních a správních předpisů nebo prostřednictvím kolektivních smluv či dohod uzavřených mezi sociálními partnery za předpokladu, že jsou dotyčným pracovníkům poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku nebo že ve výjimečných případech, kdy není z objektivních důvodů možné poskytnout tyto náhradní doby odpočinku, je dotyčným pracovníkům poskytnuta náležitá ochrana.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="017.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>V souladu s odstavcem 2 tohoto článku se lze odchýlit od článků 3, 4, 5, 8 a 16:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>v případě činností zahrnujících nutnost nepřetržité služby nebo výroby, jako jsou zejména:</TXT><P>[…]</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>služby tisku, rozhlasu, televize, kinematografické produkce, poštovní a telekomunikační služby, ambulance, požární služby a služby civilní ochrany;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Belgické právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Loi du 14 décembre 2000 fixant certains aspects de l’aménagement du temps de travail dans le secteur public (zákon ze dne <DATE ISO="20001214">14. prosince 2000</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby ve veřejném sektoru; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>zákon ze dne <DATE ISO="20001214">14. prosince 2000</DATE><QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) provádí do vnitrostátního práva směrnici 93/104/ES o úpravě pracovní doby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 197). Tato směrnice byla zrušena a nahrazena směrnicí 2003/88.</P></NOTE>. Článek 3 uvedeného zákona definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>pracovníky<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>osoby, které v rámci pracovního vztahu služební či smluvní povahy […] vykonávají pracovní činnost pod vedením jiné osoby<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>. Článek 8 mimo jiné stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>pracovní dobou<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> se rozumí doba, po niž je pracovník k dispozici zaměstnavateli“.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 186 loi du 30 décembre 2009 portant sur diverses dispositions (zákon ze dne <DATE ISO="20091230">30. prosince 2009</DATE> o různých ustanoveních) stanoví mimo jiné, že záložní hasiči nemohou být definování jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>pracovníci<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> pro účely článku 3 zákona ze dne <DATE ISO="20001214">14. prosince 2000</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 9a règlement organique du service d’incendie de Nivelles (hasičský organizační řád města Nivelles) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>V době pohotovosti se každý člen dobrovolného sboru působícího u hasičské stanice Nivelles musí:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>nepřetržitě nacházet v blízkosti hasičské stanice, tak aby doba nezbytná k dostavení se na ni při běžných dopravních podmínkách nepřesáhla nanejvýš osm minut;</P></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Rudy Matzak je záložním hasičem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>R. Matzak je v předkládacím rozhodnutí popsán jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>dobrovolný hasič<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Zdá se však být jasné, že je odměňován svým zaměstnavatelem, když je v aktivní službě. Vláda Spojeného království uvádí, že příslušníci požární služby ve Spojeném království mohou spadat do tří kategorií: i) profesionální hasiči, kteří jsou obvykle zaměstnaní na plný úvazek a odpovídajícím způsobem odměňováni; ii) záložní hasiči, kteří pobírají odměnu za svou připravenost být v pracovní pohotovosti po určitá období; iii) dobrovolní hasiči, kteří nejsou odměňováni. Ačkoli se zdá, že záložní hasiči ve Spojeném království mohou být odměňování nejen za aktivní čas strávený ve službě, nýbrž i (a na rozdíl od R. Matzaka) za čas strávený v pracovní pohotovosti (alespoň částečně), použila jsem tohoto termínu v tomto stanovisku, jelikož vyjadřuje užší vztah se situací, ve které se nacházel R. Matzak. Viz však bod 22 níže.</P></NOTE> pracujícím pro Ville de Nivelles (město Nivelles), Belgie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Ve svém písemném vyjádření R. Matzak uvádí, že od dubna 2015 byla jeho zaměstnavatelem Zone de secours du Brabant Wallon (Záchranná služba Valonského Brabantska). Nezdá se, že tato změna hrála jakoukoli roli.</P></NOTE>. Podle pravidel platných pro jeho pracovní poměr má být každý čtvrtý týden připraven, v době večerů a o víkendu, být zavolán do práce. Odměňován je pouze za čas strávený v aktivní službě. Doba pohotovosti, kterou příslušník požární služby stráví v pohotovosti, aniž by byl požádán o provedení jakéhokoli pracovního úkolu (nazvaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>pohotovost<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Předkládací rozhodnutí používá rovněž výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>hodiny pohotovosti z domova<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>heures de garde à domicile<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>). Avšak jelikož se zdá být evidentní, že neexistuje požadavek mít bydliště v okruhu 8 minut od hasičské stanice nebo, pokud tomu tak je, zůstat v tomto místě bydliště během dotčených dob, použila jsem níže výrazy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>pohotovost<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>služba pohotovosti<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, abych označila dobu, po kterou pracovník musí být kontaktovatelný zaměstnavatelem a zcela připraven k výkonu povinností pro zaměstnavatele, ale nemusí být přítomen na pracovišti (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041005">5. října 2004</DATE>, <NAME.CASE>Pfeiffer a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑397/01 až C‑403/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:584">EU:C:2004:584</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, není odměňována.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Během dob strávených ve službě pohotovosti musí R. Matzak zůstat kontaktovatelný a v případě potřeby se dostavit na hasičskou stanici co nejrychleji, a za běžných podmínek vždy v čase nepřesahujícím osm minut<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz bod 9 výše.</P></NOTE>. Předkládající soud uvádí, že to v praxi znamená, že příslušník požární služby musí bydlet blízko hasičské stanice a že jsou v důsledku toho jeho činnosti během těchto období omezeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Jelikož se R. Matzak domníval, že několik aspektů režimu, kterému podléhá, včetně zvláště úrovně jeho odměňování, pokud jde o službu pohotovosti, je nevyhovujících, podal žalobu k Tribunal du travail de Nivelles (pracovní soud v Nivelles, Belgie), který vyhověl většině jeho návrhových žádání rozsudkem ze dne <DATE ISO="20120323">23. března 2012</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Město Nivelles podalo proti tomuto rozhodnutí odvolání ke Cour du travail de Bruxelles (vyšší pracovní soud v Bruselu, Belgie). Tento soud uvádí, že podle belgického práva pracovní doba je obecně definována jako čas, ve kterém je pracovník k dispozici svému zaměstnavateli, a že místo, kde se pracovník nachází, se nejeví rozhodující. Ve světle výkladu, který Soudní dvůr podal k čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/88<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz bod 51 a následující níže.</P></NOTE> z toho, zdá se, vyplývá, že definice pracovní doby v rámci belgického práva a práva EU nejsou v úplném souladu. Uvedený soud dále poukazuje na to, že ve vnitrostátní judikatuře převládá trend řešit otázku odměňování záložních hasičů, jakým je R. Matzak, použitím hlavně nebo výlučně definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu práva EU. Jelikož se uvedený soud domnívá, že výklad některých ustanovení směrnice 2003/88 Soudním dvorem je nezbytný k rozhodnutí sporu, který projednává, položil následující předběžné otázky podle článku 267 SFEU:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 17 odst. 3 písm. c) bod iii) [směrnice 2003/88] vykládán tak, že členské státy opravňuje, aby vyloučily určité kategorie členů požární služby, přijaté veřejnými protipožárními službami, ze souboru předpisů zajišťujících provedení této směrnice, včetně předpisu, jenž definuje pracovní dobu a dobu odpočinku?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že [směrnice 2003/88] stanoví pouze minimální normy, musí být vykládána tak, že nebrání tomu, aby vnitrostátní zákonodárce zachoval nebo přijal méně omezující definici pracovní doby?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Musí být článek 2 [směrnice 2003/88] v části, v níž definuje základní pojmy používané v této směrnici, a především pojmy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/>, s přihlédnutím k čl. 153 odst. 5 SFEU a cílům této směrnice vykládán tak, že se nepoužije na pojem pracovní doby, jenž musí umožňovat určení odměn hrazených v případě pohotovosti z domova?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Brání [směrnice 2003/88] tomu, aby doba pohotovosti z domova byla považována za pracovní dobu, jestliže omezení pracovníka po dobu pohotovosti (jako je povinnost odpovídat na zavolání zaměstnavatele do osmi minut) velmi významně omezují možnosti věnovat se dalším činnostem, ačkoli se jedná o pohotovost v místě bydliště pracovníka?<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili účastníci původního řízení, jakož i belgická vláda, francouzská vláda, nizozemská vláda, vláda Spojeného království a Evropská komise. Na jednání dne <DATE ISO="20161215">15. prosince 2016</DATE> všichni tito účastníci s výjimkou nizozemské vlády přednesli ústní vyjádření a odpověděli na otázky položené Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Předběžné otázky</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Přípustnost</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Jak město Nivelles, tak Komise se zabývají otázkami, které se (zcela nebo částečně) týkají přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz také body 29 až 31 níže, pokud jde o argumenty belgické vlády týkající se přípustnosti otázky 2.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Vycházejí z toho, že předmětem sporu projednávaného předkládajícím soudem je odměna, na kterou má R. Matzak nárok za službu záložního hasiče, a nikoliv otázka jeho pracovní doby. Vzhledem k tomu, že čl. 153 odst. 5 SFEU vylučuje problematiku odměňování z působnosti článku 153 (který zahrnuje zlepšování ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků, které se týká směrnice 2003/88), týkají se otázky vnitrostátního soudu záležitostí, o nichž Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že odmítnutí žádosti podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny. Pro otázky týkající se práva EU tedy platí domněnka relevance<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>V tomto smyslu viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170511">11. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Archus a Gama</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑131/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:358">EU:C:2017:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Vyvolává projednávaná věc takovou otázku?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Mám za to, že tomu tak je.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Z obsahu předkládacího rozhodnutí a vnitrostátního spisu předloženého Soudnímu dvoru sice jasně vyplývá, že věc R. Matzaka se týká především otázky jeho odměny, tato skutečnost však sama není rozhodující pro otázku, zda by Soudní dvůr měl na vznesené otázky odpovědět. V tomto směru není třeba se ptát: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>co je předmětem sporu v původním řízení?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> Jde spíše o to, zda požadovaný výklad práva <HT TYPE="ITALIC">souvisí s</HT> realitou nebo předmětem sporu v původním řízení. V předkládacím rozhodnutí je<?PAGE NO="6"?> uvedeno, že definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> v unijním právu je relevantní k vyřešení otázky odměňování záložních hasičů, jakým je R. Matzak<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz bod 13 výše.</P></NOTE>. Výklad uvedeného pojmu poskytnutý Soudním dvorem proto vnitrostátnímu soudu pomůže vyřešit spor, který projednává. Na základě toho jsou předběžné otázky přípustné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Pokud jde o podrobnější analýzu pravomoci Soudního dvora pro odpověď na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za podobných okolností, viz stanovisko generálního advokáta M. Watheleta ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Hälvä a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑175/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:285">EU:C:2017:285</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Uvedená věc se také týká směrnice 2003/88. Generální advokát M. Wathelet rovněž konstatoval, že Soudní dvůr by o návrhu měl rozhodnout.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Význam pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>V článku 2 směrnice 2003/88 je sice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> vymezena mimo jiné jako doba, během níž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>pracovník pracuje<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, samotný pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> však v uvedené směrnici definován není.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Francouzská vláda ve svém písemném vyjádření a na jednání poukázala na situaci ve Francii, kde jsou podle jejího tvrzení všichni členové požární služby, kteří nejsou profesionálními hasiči, zaměstnáni bez vztahu podřízenosti, v důsledku čehož nepobírají mzdu nebo plat jako takový. Naopak je jim vyplácena náhrada (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>indemnité<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>), ze které se neplatí daně ani odvody na sociální zabezpečení. Podobně belgická vláda uvádí, že záložní hasiči se v Belgii nepovažují za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>pracovníky<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> pro účely příslušných vnitrostátních právních předpisů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz bod 8 výše.</P></NOTE>, ale mají namísto toho status <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>placených dobrovolníků<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>bénévolat indemnisé<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Znamená to, že tito členové požární služby nemohou být označeni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>pracovníky<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> pro účely směrnice?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> ve smyslu směrnice je autonomním pojmem unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101014">14. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Union syndicale Solidaires Isère</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑428/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:612">EU:C:2010:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Má být vykládán tak, že znamená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>každ[ého], kdo vykonává skutečnou a konkrétní činnost, s výjimkou činností, které jsou natolik omezené, že jsou čistě okrajové a vedlejší<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>. Základní charakteristikou pracovního poměru je okolnost, že určitá osoba vykonává po určitou dobu ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením činnosti, za které pobírá odměnu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150326">26. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Fenoll</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑316/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:200">EU:C:2015:200</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Soudní dvůr se nemusel zabývat otázkou, co pro účely této definice představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>odměnu<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Určité vodítko však vyplývá ze znění čl. 157 odst. 2 SFEU (v souvislosti se stejnou odměnou), ve kterém je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> vymezena jako částky, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo […] vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bruno a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑395/08 a C‑396/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:329">EU:C:2010:329</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že v kontextu současného článku 157 SFEU <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>jediným rozhodným kritériem může být<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> toto kritérium. Soudní dvůr přijal stejnou definici při výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> pro účely rámcové dohody o částečném pracovním úvazku uzavřené <DATE ISO="19970606">6. června 1997</DATE>, která je uvedena v příloze směrnice Rady 97/81/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="014" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 14, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 267) [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141105">5. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Österreichischer Gewerkschaftsbund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑476/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2332">EU:C:2014:2332</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Konkrétně Soudní dvůr rozhodl, že se směrnice použije na profesionální členy požární služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050714">14. července 2005</DATE>, <NAME.CASE>Personalrat der Feuerwehr Hamburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑52/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:467">EU:C:2005:467</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101014">14. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Fuß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑243/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:609">EU:C:2010:609</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud jde o rozšíření její působnosti na další kategorie členů požární služby, poznamenávám, že v předkládacím rozhodnutí nic nenaznačuje, že členové požární služby kategorie, do níž spadá R. Matzak, nevykonávají skutečné a faktické činnosti a že nejsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>pod vedením jiné osoby<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, v projednávané věci protipožárních služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Otázkou situace ve Francii se nezabývám. Není předmětem tohoto řízení.</P></NOTE>. Pokud má tato služba účinně fungovat, je jasné, že všichni členové sboru požární služby (ať už jde o profesionální hasiče, záložní hasiče nebo dobrovolné hasiče) musí jednoznačně pracovat v souladu s pokyny a poslouchat vydané příkazy, včetně toho, že jsou v pravidelném intervalu k dispozici k aktivní službě. Pokud jde o otázku, zda částky, které R. Matzak pobírá za své služby, představují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>odměnu<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> pro uplatnění kritérií uvedených v bodě 24 výše,<?PAGE NO="7"?> s výjimkou (poměrně necílených) tvrzení belgické vlády Soudní dvůr obdržel jen málo informací o přesných ujednáních, kterými se tato situace řídí v tomto členském státě, a tudíž se k ní nelze více vyjadřovat. K této otázce se bude muset pomocí kritéria, které jsem právě uvedla, rozhodnout vnitrostátní soud. Vzhledem k tomu, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> je pojmem unijního práva, nemohou být přesné určení postavení osoby poskytující služby a kategorizace peněžních částek, které za poskytování těchto služeb dostává, v rámci vnitrostátního práva již pojmově rozhodující.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Otázka 1</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda členské státy mohou vyloučit určité kategorie členů požární služby z působnosti všech ustanovení, kterými byla směrnice 2003/88 provedena do vnitrostátního práva, včetně ustanovení vymezujících pracovní dobu a dobu odpočinku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Tyto definice se nacházejí v článku 2 této směrnice. Jak vyplývá ze znění čl. 17 odst. 3 směrnice 2003/88, pouze ustanovení, která jsou v něm výslovně uvedena, mohou být předmětem odchylky týkající se mimo jiné protipožárních služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101014">14. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Fuß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑243/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:609">EU:C:2010:609</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Článek 17 odst. 3 tak stanoví, že členský stát splňující požadavky upravené v článku 17 odst. 2 může provést odchylky od článků 3, 4, 5, 8 a 16 směrnice. Tato možnost neplatí pro definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>doby odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> upravené v článku 2, a jelikož je třeba čl. 17 odst. 3 stejně jako všechna ustanovení stanovící odchylku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz, pokud jde o článek 17 směrnice 2003/88, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101014">14. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Union syndicale Solidaires Isère</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑428/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:612">EU:C:2010:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> vykládat restriktivně, není podle mého názoru prostor pro přijetí extenzivního přístupu, který by mohl jít nad rámec výslovného znění odchylky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Dellas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑14/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:728">EU:C:2005:728</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110304">4. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Grigore</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/10</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:122">EU:C:2011:122</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž Soudní dvůr uvedený výklad potvrdil.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že na otázku 1 je třeba odpovědět tak, že čl. 17 odst. 3 písm. c) bod iii) směrnice 2003/88 musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům umožňuje vyloučit určité kategorie členů požární služby přijatých veřejnými protipožárními službami pouze z působnosti ustanovení této směrnice uvedených v čl. 17 odst. 3. Členským státům to neumožňuje vyloučit tyto pracovníky z působnosti všech ustanovení, jimiž byla tato směrnice provedena, a především neumožňuje vyloučit uvedené pracovníky z působnosti ustanovení vymezujících <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>dobu odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Otázka 2</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Otázkou 2 se předkládající soud táže, zda směrnici 2000/88 vzhledem k tomu, že stanoví pouze minimální požadavky, lze vykládat tak, že nebrání členským státům přijmout méně restriktivní definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Belgická vláda tvrdí, že tato otázka je nepřípustná, a poukazuje na to, že belgický Cour de cassation (Kasační soud) při více příležitostech rozhodl, že pojem pracovní doby je třeba v belgickém právu vykládat stejně jako v unijním právu, a že předkládající soud má k dispozici všechny podklady, které k pochopení tohoto pojmu potřebuje. V tomto směru se odvolává zejména na rozsudek Dzodzi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901018">18. října 1990</DATE> (<NO.CASE>C‑297/88 a C‑197/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:360">EU:C:1990:360</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>Dzodzi<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>).</P></NOTE> a tvrdí, že na základě bodu 42 uvedeného rozsudku je možné tvrdit, že aby měl Soudní dvůr za takových okolností pravomoc k vydání rozhodnutí podle článku 267 SFEU, musí existovat skutečné riziko nesouladu mezi unijním právem na jedné straně a ustanovením vnitrostátního práva, které odkazuje na ustanovení unijního práva, na druhé straně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Už jsem uvedla, že když se od Soudního dvora požaduje výklad ustanovení práva EU, platí domněnka relevantnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz bod 17 výše.</P></NOTE>. Nevidím důvod se zde od této domněnky odchýlit. Předkládající soud uvádí, že otázky spojené s odměňováním záložních hasičů podle vnitrostátního práva mohou být vyřešeny na základě definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> ve smyslu unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz bod 13 výše.</P></NOTE>. Odpověď na otázku 2 by měla vnitrostátnímu soudu pomoci rozhodnout věc, kterou projednává. Soudní dvůr by tedy měl poskytnout odpověď. Pokud jde o uplatnění rozsudku Dzodzi, Soudní dvůr v pozdější judikatuře uvedl, že má pravomoc rozhodovat v situacích, ve kterých se skutkový stav věcí projednávaných vnitrostátními soudy nachází mimo oblast působnosti unijního práva, ale ve kterých se dotčená ustanovení stala použitelnými na základě vnitrostátního práva (z důvodu <HT TYPE="ITALIC">odkazu</HT> na unijní právo), přičemž dotčená vnitrostátní ustanovení neomezují uplatňování unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970717">17. července 1997</DATE>, <NAME.CASE>Leur-Bloem</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑28/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:369">EU:C:1997:369</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Domnívám se, že v projednávané věci vnitrostátní právní úprava popsaná v předkládacím rozhodnutí obsahuje <HT TYPE="ITALIC">odkaz</HT> na unijní právo, který neomezuje jeho provádění. Z tohoto důvodu odmítám tvrzení belgické vlády. Domnívám se, že Soudní dvůr má pravomoc k zodpovězení této otázky, a tudíž by to i měl udělat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku samotnou, na první pohled se může zdát, že vyžaduje kladnou odpověď. Je pravda, že podle článku 1 směrnice 2003/88 uvedená směrnice stanoví minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví a že – jak zdůrazňují R. Matzak i Komise – článek 15 umožňuje členským státům uplatňovat nebo zavádět právní a správní předpisy, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků. Navíc v definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> v článku 2 je výslovně uvedeno, že je třeba přihlížet k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>vnitrostátním právním předpisům nebo zvyklostem<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Skutečná situace je podle mého názoru složitější. Přijetím směrnice 2008/33 (tehdejší) zákonodárce Společenství usiloval stanovit minimální normy, které se použijí v celé dnešní Evropské unii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz článek 1 směrnice.</P></NOTE>. Udělal to tak, že stanovil mimo jiné definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> spolu s definicí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>doby odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, která měla být jednotná ve všech členských státech. Z toho vyplývá, že tyto definice je nutno vykládat na základě objektivních znaků a při zohlednění systému a cíle směrnice, neboť pouze takový výklad může směrnici zaručit plnou účinnost a jednotné uplatňování těchto pojmů ve všech členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030909">9. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Jaeger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑151/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:437">EU:C:2003:437</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Není tedy prostor na to, aby členský stát, který se snaží o provedení směrnice, přijal méně restriktivní verzi některé z těchto definic.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>To samozřejmě neznamená, že členský stát nemůže posílit ochranu přiznanou směrnicí použitím odlišných legislativních technik. Členské státy mohou například při výkonu práv, které jim přiznává článek 15, stanovit delší minimální doby odpočinku, než jsou stanoveny v článcích 3 až 7 směrnice. Totéž platí pro ustanovení upravující noční práci a práci na směny v článcích 8 až 13. Pokud to však členské státy udělají, musejí se držet <HT TYPE="ITALIC">definic</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>doby odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> upravených v článku 2.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že na otázku 2 je třeba odpovědět tak, že směrnice 2003/88 musí být vykládána tak, že brání zákonodárci členského státu v tom, aby zachoval nebo přijal definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, která by byla méně restriktivní než definice stanovená ve směrnici. Zákonodárce tohoto členského státu však může posílit ochranu přiznanou pracovníkům, pokud se při tom neodchýlí od znění této definice.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Otázka 3</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Otázkou 3 se předkládající soud táže, zda článek 2 směrnice 2003/88 může být v rozsahu, v němž definuje to, co soud nazývá <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>základní pojmy používané<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> v této směrnici, včetně pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na pojem pracovní doby používaný k určení odměny vyplácené členům požární služby, jakým je R. Matzak.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Aby bylo možné odpovědět na tuto otázku, je nezbytné vymezit její hranice. Zaprvé v rozsahu, v jakém je to relevantní v projednávané věci, článek 2 směrnice 2003/88 nedefinuje jiné časové pojmy než <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> a jeho důsledek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>. Otázka, zda se definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> vztahuje na situaci takových pracovníků, jakým je R. Matzak, je předmětem čtvrté otázky předkládajícího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Zadruhé je nepochybné, že úloha Soudního dvora v rámci řízení podle článku 267 SFEU je omezena na poskytnutí výkladu unijního práva. Nemůže vykládat vnitrostátní právo, neboť jeho výklad je plně v pravomoci soudů dotyčného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>V tomto smyslu viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090219">19. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Schwarz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:104">EU:C:2009:104</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Předkládající soud tedy sice uvádí, že ve vnitrostátní judikatuře převládá trend řešit otázku odměňování záložních hasičů s pomocí definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> v unijním právu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz bod 13 výše.</P></NOTE>, uplatnění těchto pravidel v rámci vnitrostátního práva však není problematikou, kterou se může Soudní dvůr zabývat. Pokud jsou vnitrostátní pravidla v souladu s unijním právem, členské státy mohou své dotčené vnitrostátní předpisy strukturovat, jak považují za vhodné, a jejich vnitrostátním soudům přísluší je vykládat. Ve své analýze této otázky se proto budu zabývat (pouze) aspekty unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto poznámky se domnívám, že otázku 3 je třeba chápat v tom smyslu, že se jí předkládající soud táže, zda se definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> upravená v článku 2 směrnice 2003/88 automaticky a bez dalšího uplatní i na odměňování pracovníků, kteří mají nárok na ochranu v oblasti bezpečnosti a zdraví, kterou tato směrnice přiznává.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Podle mého názoru taková automatická souvislost neexistuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Směrnice 2003/88 byla přijata zejména na základě nynějšího čl. 153 odst. 2 SFEU. Toto ustanovení opravňuje unijního zákonodárce přijímat směrnice stanovící minimální požadavky pro postupnou harmonizaci v oblasti (v rozsahu relevantním pro toto stanovisko) zdraví a bezpečnosti [článek 153 odst. 1 písm. a)], pracovních podmínek [článek 153 odst. 1 písm. b)] a sociálního zabezpečení a sociální ochrany [článek 153 odst. 1 písm. c)]. Odstavec 5 výslovně připomíná, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>tento článek se nevztahuje na odměnu za práci<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. Ta je tedy jen v pravomoci členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070913">13. září 2007</DATE>, <NAME.CASE>Del Cerro Alonso</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑307/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:509">EU:C:2007:509</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Toto rozdělení pravomocí se odráží i v judikatuře Soudního dvora. V rozsudku Dellas Soudní dvůr v souvislosti se směrnicí 93/104 poukázal na to, že z cíle, jakož i ze skutečného znění směrnice vyplývá, že se nevztahuje na odměňování pracovníků. Dále uvedl, že takový výklad jednoznačně vyplývá z nynějšího čl. 153 odst. 5 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Dellas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑14/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:728">EU:C:2005:728</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V usnesení Vorel Soudní dvůr potvrdil uplatnění této zásady v souvislosti se směrnicí 2003/88<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070111">11. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Vorel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑437/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:23">EU:C:2007:23</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110304">4. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Grigore</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/10</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:122">EU:C:2011:122</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Jedinou výjimkou z této zásady je čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/88, který se týká placené dovolené za kalendářní rok.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Dalo by se říci, že to samo o sobě představuje odpověď na otázku 3. Jak však správně zdůrazňuje nizozemská vláda, směrnice 2003/88 sice nestanoví, že členské státy musí uplatňovat definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> na otázky odměňování, zároveň však nestanoví, že to nemohou dělat. Členský stát tak má pravomoc přijímat vnitrostátní právní předpisy, které stanovují, že odměňování jedné nebo více kategorií pracovníků vychází z této definice. Také pracovní smlouvy a kolektivní smlouvy obvykle používají pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> ve spojení s počtem odpracovaných hodin a dohodnutými mzdovými sazbami na stanovení celkové odměny. Takové mzdové sazby se mohou lišit v závislosti na daném typu pracovní doby (čas aktivní služby, pohotovostní služba)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz například usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070111">11. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Vorel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑437/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:23">EU:C:2007:23</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. Všechny tyto otázky spadají do vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že na otázku 3 je třeba odpovědět v tom smyslu, že definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> stanovená v článku 2 směrnice 2003/88 se automaticky a bez dalšího nepoužije za účelem úpravy odměňování pracovníků, kteří mají nárok na ochranu v oblasti bezpečnosti a zdraví, kterou tato směrnice přiznává. Přestože však uvedená směrnice nestanoví, že členské státy musí uplatňovat definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> na otázky odměňování, zároveň ani nestanoví, že to nemohou dělat. Z toho vyplývá, že členský stát má pravomoc přijmout vnitrostátní právní předpisy, které stanovují, že odměňování jedné nebo více kategorií pracovníků musí vycházet z této definice.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Otázka 4</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Otázkou 4 se předkládající soud v podstatě táže, zda má být definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> v čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/88 vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na takové pracovníky, jako je R. Matzak, kteří vykonávají službu pohotovosti a musí být schopni reagovat na zavolání zaměstnavatele v krátkém čase (v tomto případě osm minut), přičemž zároveň nemusejí být fyzicky přítomni v prostorách zaměstnavatele a jejich možnosti věnovat se dalším činnostem během dotčené doby mohou být odpovídajícím způsobem omezeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Úvodem bych měla uvést, že ačkoliv soud formuluje svůj dotaz tak, že se jedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>pohotovost v místě bydliště pracovníka<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>, skutečný požadavek uvedený v předkládacím rozhodnutí nespočívá v tom, že pracovník musí tento čas trávit doma, ale spíše v tom, že musí být schopen dostavit se na pracoviště do osmi minut<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz bod 9 výše.</P></NOTE>. V praxi to však může velmi dobře být tak, že pracovníci skutečně během doby pohotovosti tráví čas doma, a tudíž přímým důsledkem tohoto požadavku je to, že musí bydlet v takové vzdálenosti, která z tohoto omezení vyplývá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Pokud jde o podstatu otázky, R. Matzak tvrdí, že ze skutkových okolností věci ve spojení s judikaturou Soudního dvora vyplývá, že doba jeho pohotovosti jednoznačně představuje pracovní dobu. Především není podstatná skutečnost, že se může stát, že během pracovní pohotovosti nemusí provádět žádné skutečné úlohy. Během doby pohotovosti musí být neustále k dispozici zaměstnavateli a kontaktovatelný, a jeho svoboda pohybu a svoboda organizovat si vlastní záležitosti je proto výrazně omezena. Kdyby tyto požadavky nesplnil, mohlo by to vést k disciplinárním a možná i trestněprávním sankcím. Situace R. Matzaka, který má povinnost dostavit se na pracoviště ve velmi krátkém čase, je ve skutečnosti více omezena než situace pracovníka, který je v pohotovosti, ale má na přesun podstatně delší dobu, nebo který může zasahovat na dálku. Z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že R. Matzak je zaměstnavateli k dispozici v každé relevantní době.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>I když alespoň do jisté míry sice v těchto tvrzeních vidím logiku, nemyslím si však, že situace je tak jednoznačná, jak tvrdí R. Matzak.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jakákoliv analýza musí podle mého názoru vycházet ze znění čl. 2 odst. 1 a 2 směrnice 2003/88. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>Pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> je v něm definována jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti […]<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>každá doba, která není pracovní dobou<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>. Jak uvedlo několik zúčastněných, kteří předložili vyjádření, a nakonec i Soudní dvůr ve své judikatuře, rozlišování je tedy binární: buď je určitá doba pracovní dobou, nebo není<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Zákonodárce nepovažoval za vhodné stanovit žádnou další kategorii nebo kategorie, pomocí kterých by umožnil určité rozlišování nebo nuance. Tento nedostatek pružnosti je patrně politováníhodný, avšak znění je takové, jaké je.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že kategorie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> je ze své podstaty zbytková, v následující analýze se soustředím na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/>. Určité vodítko k její struktuře se již dá nalézt v judikatuře Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak opakovaně konstatoval, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> uvedený ve směrnici 2003/88 je autonomním pojmem práva EU, který je třeba definovat podle objektivních úvah s odkazem na systém a účel této směrnice, kterým je zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. To vyžaduje splnění tří podmínek. Zaprvé pracovník musí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>pracovat<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>, zadruhé musí být zaměstnavateli k dispozici a zatřetí musí vykonávat svou činnost nebo povinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Poprvé měl Soudní dvůr příležitost poskytnout výklad těchto požadavků v rozsudku Simap<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001003">3. října 2000</DATE>, <NAME.CASE>Simap</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:528">EU:C:2000:528</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (dále jen rozsudek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>Simap<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>).</P></NOTE>. Šlo o pohotovostní službu členy lékařských týmů primární zdravotní péče pracujících v zdravotním středisku. Určitou část tohoto času museli být přítomni na pracovišti, zatímco zbývající čas museli být jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>kontaktovatelní<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>. Soudní dvůr rozhodl, že mezi těmito dvěma případy je zásadní rozdíl. Pokud jde o první uvedený případ, vykonávaná činnost sice může být odlišná v závislosti na okolnostech, ale skutečnost, že lékaři museli být přítomni a k dispozici na pracovišti s cílem poskytovat odborné služby, znamenala, že vykonávali své povinnosti. Požadavky čl. 2 odst. 1 byly tedy splněny. Pokud však jde o druhý uvedený případ, lékaři sice byli zaměstnavateli k dispozici v tom smyslu, že museli být kontaktovatelní, mohli si však organizovat čas s menšími omezeními a věnovat se vlastním zájmům. Tento čas tak spadal do kategorie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz body 48 až 50 rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Rozsudek Jaeger<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030909">9. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Jaeger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑151/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:437">EU:C:2003:437</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>Jaeger<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/>).</P></NOTE> se týkal nemocničního lékaře, který musel sloužit dobu pohotovosti v prostorách zaměstnavatele. Měl přidělenou místnost s postelí, v níž mohl spát, když jeho služby nebyly požadovány. Soudní dvůr zopakoval svá vyjádření z rozsudku Simap<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz body 48 až 51 rozsudku.</P></NOTE>, poukázal však na to, že v této věci nerozhodoval v souvislosti se situací, ve které pracovník může při výkonu svých povinností v prostorách zaměstnavatele odpočívat nebo spát. Konstatoval, že tento bod není relevantní. Za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>rozhodující faktor<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> označil to, že pracovník je povinen být přítomen na místě určeném zaměstnavatelem a být mu k dispozici, aby mohl v případě potřeby okamžitě poskytnout své služby. Z toho vyplývalo, že, že pracovník nemohl být v dotčených dobách považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>odpočívajícího<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V tomto smyslu viz body 60 až 65 rozsudku.</P></NOTE>. V odpovědi na otázku vnitrostátního soudu však Soudní dvůr jasně uvedl, že jeho rozsudek se vztahuje na situaci pracovníka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>majícího povinnost být fyzicky přítomen v nemocnici<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz bod 71 a bod 1 výroku rozsudku.</P></NOTE>. Dotčení<?PAGE NO="12"?> pracovníci měli značně omezenou možnost organizovat si svůj čas a byli odděleni od svých rodin a sociálního prostředí. Soudní dvůr dále uvedl, že jeho výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> nemohou zpochybnit námitky založené na důsledcích hospodářské a organizační povahy, které by podle některých členských států nastaly, kdyby se takový čas považoval za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz bod 66 rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>V rozsudku Dellas<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE>, <NAME.CASE>Dellas a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑14/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:728">EU:C:2005:728</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>Dellas<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>).</P></NOTE>, který se rovněž týkal požadavku, aby specializovaní pracovníci vykonávali pohotovostní službu v prostorách zaměstnavatele, Soudní dvůr dospěl ke stejnému závěru jako ve věci Jaeger.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Usnesení Grigore<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110304">4. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Grigore</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/10</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:122">EU:C:2011:122</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>Grigore<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>).</P></NOTE> se týkalo lesníka, kterému zaměstnavatel poskytl služební byt nacházející se v lesním revíru, za který byl zodpovědný. Musel tam trávit určitá časová období<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>V usnesení je jasně uvedeno, že přesný rozsah této povinnosti byl nejasný. Viz zvláště bod 35.</P></NOTE>. Soudní dvůr rozhodl, že poskytnutí ubytování samo o sobě není jednoznačným důkazem toho, že čas, který v něm tráví, představuje pracovní dobu jen z toho důvodu, že byt se nachází v revíru, za který je pan Grigore odpovědný; pokud je však skutečná situace taková, že má povinnost být zaměstnavateli okamžitě k dispozici, aby mohl v případě potřeby poskytnout příslušné služby, definice uvedeného pojmu je splněna<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz zejména body 64 až 70 usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Naposledy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Pro úplnost bych měla uvést, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151223">23. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑180/14</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:840">EU:C:2015:840</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr zopakoval svá konstatování z rozsudků Simap a Jaeger (viz body 36 a 37 rozsudku).</P></NOTE> v rozsudku Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras (Tyco)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE> (<NO.CASE>C‑266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda čas, jenž pracovníci, kteří nemají stálé nebo obvyklé pracoviště, stráví přesunem ze svého bydliště k zákazníkům zaměstnavatele, které jim zaměstnavatel určí, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/>. Soudní dvůr rozhodl, že představuje. Poukázal zejména na zásadu, která má původ v rozsudku Jaeger a podle které je rozhodujícím faktorem při určování toho, zda je definice splněna, požadavek přítomnosti na místě určeném zaměstnavatelem a okamžitého poskytování příslušných služeb. Zároveň zdůraznil konstatování uvedené v odůvodnění rozsudku Simap, podle kterých možnost pracovníků věnovat se vlastním zájmům je skutečnost takové povahy, která prokazuje, že dotčená doba nepředstavuje pracovní dobu pro účely směrnice 2003/88. To však nebyl případ pracovníků v původním řízení; bez ohledu na to, že měli při přesunech určitou volnost, museli se v dotčené době řídit pokyny zaměstnavatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz body 35, 37 a 39 rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tvrzení, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>požadavek přítomnosti na místě určeném zaměstnavatelem k okamžitému poskytování příslušných služeb<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>rozhodujícím faktorem<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> při určování toho, co je a co není pracovní dobou, je třeba chápat s určitou obezřetností. Jednoznačně se uplatnilo v takových případech, jakými jsou Jaeger a Dellas, ve kterých šlo o povinnost trávit dobu pohotovosti v prostorách zaměstnavatele. To, že pracovník nemusí celý čas strávit skutečnou prací, nebylo podstatné. Stejně tak to však nebylo rozhodující v rozsudku Grigore, kde Soudní dvůr poukázal i na míru volnosti pracovníka. Tento aspekt je totiž jádrem rozsudku Soudního dvora ve věci Simap. Domnívám se, že kvalita času, který pracovník může trávit během doby pohotovosti (o níž svědčí například to, že se může věnovat vlastním zájmům a rodině)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz stanovisko generálního advokáta A. Saggia ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Simap</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:621">EU:C:1999:621</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>možnost pracovníků organizovat si čas bez vážných překážek a věnovat se vlastním zájmům, je skutečností, která by mohla prokázat, že posuzovaná doba nepředstavuje pracovní dobu ve smyslu směrnice 2003/88<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/>.</P></NOTE>, je stejně relevantní. Skutečnost, že v daném případě může být pracovník nucen trávit hodiny pohotovosti v poměrně úzkém okruhu kolem svého pracoviště, podle mého názoru nemění nic na tom, že je třeba řádně zohlednit v úvahu kvalitu času, který může prožít. S výjimkou případu, kdy pracovník může zasahovat na dálku, je<?PAGE NO="13"?> v povaze tohoto typu povinnosti, že může být nucen pobývat v blízkosti pracoviště. Prvořadý význam má v tomto směru kvalita času, který tráví, a ne přesná míra požadované blízkosti k pracovišti. Je na vnitrostátním soudu, který jako jediný posuzuje skutkové okolnosti, aby určil, zda je kvalita času, který R. Matzak tráví během doby pohotovosti, narušená případnými omezeními uloženými zaměstnavatelem do té míry, že by tento čas měl být považován za pracovní dobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že na otázku 4 je třeba odpovědět tak, že definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> v čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/88 se nemá vykládat tak, že se automaticky vztahuje na pracovníky vykonávající službu pohotovosti, kteří musí být schopni reagovat na zavolání zaměstnavatele v krátkém čase (přičemž zároveň nemusí být fyzicky přítomni v prostorách zaměstnavatele) a jejichž možnosti věnovat se v dotčené době jiným činnostem mohou být v důsledku toho omezeny. Spíše je třeba zohlednit kvalitu času, který pracovník může trávit během plnění tohoto typu povinnosti, například to, zda se může věnovat vlastním zájmům a rodině. Prvořadý význam má v tomto kontextu kvalita stráveného času, a nikoliv přesná míra požadované blízkosti k pracovišti. Zda se takový čas má či nemá považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> v konkrétním případě, je otázka, o které musí rozhodnout vnitrostátní soud na základě skutkových okolností.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Ve světle všech výše uvedených úvah mám za to, že by Soudní dvůr měl odpovědět na předběžné otázky cour du travail de Bruxelles (vyšší pracovní soud, Brusel, Belgie) takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>1)</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 3 písm. c) bod iii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne <DATE ISO="20031104">4. listopadu 2003</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům umožňuje vyloučit určité kategorie členů požární služby přijatých protipožárními službami pouze z působnosti ustanovení této směrnice uvedených v čl. 17 odst. 3. Členským státům to neumožňuje vyloučit tyto pracovníky z působnosti všech ustanovení, jimiž byla tato směrnice provedena, a především neumožňuje vyloučit uvedené pracovníky z působnosti ustanovení vymezujících <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="2018" ID="QE0102"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>dobu odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="2018" ID="QE0103"/>.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Směrnice 2003/88 musí být vykládána tak, že brání zákonodárci členského státu v tom, aby zachoval nebo přijal definici <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="2018" ID="QE0104"/>, která by byla méně restriktivní než definice stanovena ve směrnici. Zákonodárce tohoto členského státu však může posílit ochranu přiznanou pracovníkům, pokud se při tom neodchýlí od znění této definice.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Definice <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="2018" ID="QE0105"/> stanovená v článku 2 směrnice 2003/88 se automaticky a bez dalšího nepoužije za účelem úpravy odměňování pracovníků, kteří mají nárok na ochranu v oblasti bezpečnosti a zdraví, kterou tato směrnice přiznává. Přestože však uvedená směrnice nestanoví, že členské státy musí uplatňovat definici <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="2018" ID="QE0106"/> na otázky odměňování, zároveň ani nestanoví, že to nemohou dělat. Z toho vyplývá, že členský stát má pravomoc přijmout vnitrostátní právní předpisy, které stanovují, že odměňování jedné nebo více kategorií pracovníků musí vycházet z této definice.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Definice <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="2018" ID="QE0107"/> v čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/88 se nemá vykládat tak, že se automaticky vztahuje na pracovníky výkonávající službu pohotovosti, kteří musí být schopni reagovat na zavolání zaměstnavatele v krátkém čase (přičemž zároveň nemusí být fyzicky přítomni v prostorách zaměstnavatele) a jejichž možnosti věnovat se v dotčené době jiným činnostem mohou být v důsledku toho omezeny. Spíše je třeba zohlednit kvalitu času, který pracovník může trávit během plnění tohoto typu povinnosti, například to, zda se může věnovat vlastním zájmům a rodině. Prvořadý význam má v tomto kontextu kvalita stráveného času, a nikoliv přesná míra požadované blízkosti k pracovišti. Zda se takový čas má či nemá považovat za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="2018" ID="QE0108"/> v konkrétním případě, je otázka, o které musí rozhodnout vnitrostátní soud na základě skutkových okolností.<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>