1.

Tímto kasačním opravným prostředkem se (bývalý) ( 2 ) úředník generálního sekretariátu Rady domáhá zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 10. dubna 2024, AL v. Komise ( 3 ).

2.

Napadený rozsudek potvrzuje rozhodnutí Evropské komise ( 4 ), které nařídilo vrácení některých plateb provedených ve prospěch navrhovatele v podobě rodinných přídavků.

3.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být legalita aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, který je předmětem žaloby na neplatnost, v zásadě posuzována s ohledem na skutkové a právní okolnosti existující v době přijetí tohoto aktu.

4.

Nyní je třeba určit, zda se Tribunál dopustil zkreslení skutkového stavu tím, že nezohlednil zpětné účinky pravomocného vnitrostátního rozsudku, řádně založeného do spisu a vydaného po přijetí aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení, ale před ukončením písemné části řízení o žalobě na neplatnost.

I.

Právní rámec. Služební řád úředníků ( 5 )

5.

Článek 85 stanoví:

II.

Skutečnosti předcházející sporu

6.

Skutečnosti předcházející sporu jsou podrobně popsány v bodech 2 až 13 napadeného rozsudku. Omezím se na uvedení těch, které jsou relevantní pro toto stanovisko.

7.

Dne 1. prosince 2007 byl AL jmenován úředníkem a přidělen ke generálnímu sekretariátu Rady v Belgii.

8.

Dne 28. července 2010 rozhodl příslušný rumunský orgán o umístění dvou dětí do pěstounské péče AL ( 6 ). Bylo povoleno jejich přemístění do Belgie, aby mohly žít s AL a jeho manželkou.

9.

Na základě článku 2 přílohy VII služebního řádu požádal AL o přiznání příspěvku na vyživované dítě, který mu byl přiznán a vyplácen od 1. srpna 2010 do 31. července 2013 ( 7 ). Na podporu své žádosti předložil konzulární dokumenty, které odpovídají souhlasu zákonného zástupce.

10.

Dne 30. ledna 2013 přijala Komise na ochranu dětí v návaznosti na společnou žádost AL a rodičů dětí podanou dne 16. října 2012 dvě rozhodnutí o ukončení režimu pěstounské péče ( 8 ).

11.

Ze spisu vyplývá, že tato dvě vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, přijatá v nepřítomnosti žadatelů, nebyla nikdy AL oznámena ( 9 ).

12.

Dne 22. března 2021 Komise na základě zjištění vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) zahájeného v roce 2016 na základě rozhodnutí (EU) 2019/792 ( 10 ) nařídila v souladu s článkem 85 služebního řádu ( 11 ) vrácení příspěvků (kromě jiných přídavků) neoprávněně vyplacených AL na obě děti za období od 1. srpna 2010 do 31. července 2013.

13.

AL reagoval využitím dvou opravných prostředků:

–

Dne 16. března 2021 podal on sám a rodiče dětí k Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko) žalobu na neplatnost vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 ( 12 ). Bylo uvedeno, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s nejlepším zájmem dětí, že nebyla doručena a že obsahují další formální vady.

–

Proti rozhodnutí ze dne 22. března 2021 podal na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost.

14.

Výsledek tohoto dvojího opravného prostředku byl následující:

–

Pokud jde o napadení vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti) ve svém rozsudku ze dne 16. května 2022 ( 13 ) prohlásil jejich absolutní neplatnost se zpětnou účinností. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. srpna 2022 ( 14 ).

–

Pokud jde o stížnost podanou ke Komisi, dne 22. října 2021 ji OOJ částečně uznal, a proto: a) obnovil příspěvek za období od 1. srpna 2010 do 29. ledna 2013; a b) nařídil vrácení příspěvků neoprávněně vyplacených po přijetí vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, a to za období šesti měsíců v případě jednoho z dětí a dvou měsíců v případě druhého dítěte ( 15 ). Ačkoli byl OOJ Komise včas informován o existenci řízení probíhajícího před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti), vyloučil jeho relevanci pro rozhodnutí o stížnosti ( 16 ).

III.

Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

15.

Dne 21. ledna 2022 podal AL k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí ze dne 22. října 2021.

16.

Na podporu svého návrhového žádání uplatnil pět žalobních důvodů směřujících ke zrušení. Čtvrtý žalobní důvod vycházel z porušení článku 85 služebního řádu a z nesprávného posouzení, pokud jde o příspěvek vyplácený na obě děti za období následující po vnitrostátních rozhodnutích ze dne 30. ledna 2013 až do konce období, na které byl přiznán (od 1. února do 31. července 2013).

17.

Tímto žalobním důvodem směřujícím ke zrušení AL:

–

Zopakoval, že nevěděl o vnitrostátních rozhodnutích ze dne 30. ledna 2013, a proto neměl v úmyslu úmyslně uvést administrativu v omyl ohledně data ukončení pěstounské péče ( 17 ).

–

Zdůraznil, že před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti) probíhá řízení o žalobě ( 18 ).

–

Tvrdil, že vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 nemají vliv na platnost konzulárních dokumentů, které podle jeho názoru odůvodňují přiznání příspěvku na vyživované dítě.

18.

V dalším podání (replice) předloženém dne 30. srpna 2022 informoval AL Tribunál o výsledku řízení před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti) a zaslal mu kopii rozsudku ze dne 16. května 2022.

19.

Komise ve své duplice tvrdila, že rozsudek ze dne 16. května 2022 nemůže mít vliv na legalitu napadeného rozhodnutí, která musí být posuzována výlučně s ohledem na skutečnosti existující v okamžiku jeho přijetí ( 19 ).

20.

V napadeném rozsudku Tribunál:

–

V odpovědi na čtvrtý žalobní důvod směřující ke zrušení rozhodl, že administrativa mohla mít důvodně za to, že ji AL úmyslně oklamal tím, že nesdělil ukončení pěstounské péče od 1. února 2013 ( 20 ).

–

Uvedl, že „pro účely použití článku 85 služebního řádu není relevantní skutečnost, že probíhalo řízení o žalobě podané k rumunským soudům proti rozhodnutí, kterým byla ukončena pěstounská péče, protože toto rozhodnutí mělo skutečné právní účinky od ledna 2013“ ( 21 ).

–

Měl za to, že se OOJ nedopustil nesprávného posouzení, když v návaznosti na přijetí vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 požádal o vrácení vyplacených příspěvků. Ačkoli byly schváleny a zachovány na základě konzulárních dokumentů prokazujících, že děti bydlely s žalobcem, byly to právě náklady na jejich výživu, které odůvodňovaly přiznání těchto příspěvků ( 22 ).

21.

Tribunál tedy zamítl čtvrtý žalobní důvod žaloby na neplatnost jako neopodstatněný.

IV.

Řízení před Soudním dvorem

22.

Ve svém kasačním opravném prostředku podaném dne 19. prosince 2024 AL navrhuje, aby Soudní dvůr:

–

Zrušil napadený rozsudek.

–

Zrušil rozhodnutí ze dne 22. října 2021 v rozsahu, v němž zamítá stížnost podanou proti rozhodnutí ze dne 22. března 2021.

–

Umožnil navrhovateli předložit nové související důvody, pokud budou zjištěny nové skutkové nebo právní okolnosti.

–

Uplatnil i bez návrhu jakýkoliv důvod veřejného zájmu, pokud to uzná za vhodné.

–

Uložil Komisi povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené navrhovatelem.

23.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–

Zamítl kasační opravný prostředek.

–

Uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.

V.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku

24.

Ve svém kasačním opravném prostředku uplatňuje AL tři důvody ke zrušení napadeného rozsudku, z nichž, jak jsem již uvedl, se budu zabývat pouze druhým. Tento důvod kasačního opravného prostředku se dělí na tři části.

A.

Argumenty AL a Komise

25.

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku AL vytýká Tribunálu, že zkreslil skutkový stav, když rozhodl (bod 100 napadeného rozsudku), že proti vnitrostátním rozhodnutím ze dne 30. ledna 2013 „byla projednávána žaloba“ u rumunských soudů, zatímco ve skutečnosti byla tato žaloba ukončena rozsudkem ze dne 16. května 2022, který byl zahrnut do řízení v rámci repliky.

26.

Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku AL tvrdí, že se Tribunál v návaznosti na rozsudek ze dne 16. května 2022 dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl (bod 100 napadeného rozsudku), že vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 vyvolala právní účinky od ledna 2013.

27.

Ve třetí části druhého důvodu kasačního opravného prostředku AL tvrdí, že Tribunál nerespektoval dodržení odpovídajících formálních náležitostí, když rozhodl (bod 101 napadeného rozsudku), že se OOJ nedopustil nesprávného posouzení, když nařídil vrácení vyplacených příspěvků na základě vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013.

28.

Komise zpochybňuje tento důvod kasačního opravného prostředku tím, že opakuje, že pro posouzení legality aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby musí Tribunál vycházet z okamžiku, kdy OOJ přijal napadený akt, tj. 22. října 2021. K tomuto datu stále probíhalo řízení před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně prvního stupně v Bukurešti).

29.

Ve stejném duchu Komise zdůrazňuje, že dne 22. října 2021 ještě nebylo rozhodnuto o zrušení vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 ex tunc.

30.

Konečně Komise odmítá třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu nejasnosti a nedostatečného odůvodnění.

B.

Posouzení

1.

Úvodní poznámky

31.

První a druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku spolu úzce souvisejí. Přestože vycházejí z různých hledisek, spojuje je kritika Tribunálu, že nevzal v úvahu: a) ukončení řízení o neplatnosti zahájeného před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti); a b) právní důsledky rozsudku ze dne 16. května 2022 týkající se právních účinků vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013.

32.

Úvodem připomínám, že (pravomocným) rozsudkem ze dne 16. května 2022 byla vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 prohlášena za neplatná ab origine. Tato rozhodnutí tedy nikdy nevyvolala žádné právní účinky. Zejména právně neukončila opatření o pěstounské péči platné v roce 2013.

33.

AL pobíral příspěvek na vyživované dítě do 31. července 2013. Proto během období, kdy pobíral tento přídavek, mělo být opatření o pěstounské péči vydané rozhodnutím ze dne 28. července 2010 považováno za platné a účinné: děti mohly být považovány za vyživované děti ve smyslu čl. 2 odst. 2 přílohy VII služebního řádu.

34.

Pro účely použití článku 85 služebního řádu tedy neexistovaly ani neoprávněně vyplacené částky v podobě příspěvku na vyživované děti ( 23 ), ani zjevný úmysl „úmyslně oklama[t] administrativu“ ohledně data ukončení opatření pěstounské péče.

35.

V této souvislosti má kritika AL směřující proti bodu 100 napadeného rozsudku dvojí aspekt:

–

Pokud jde o zjištění, že žaloba na neplatnost vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 byla stále projednávána, AL výslovně namítá „významné zkreslení skutkového stavu“ ( 24 ).

–

Pokud jde o účinky vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 od okamžiku, kdy nabyla právní moci, AL zpochybňuje výklad rozsudku, kterým byla tato rozhodnutí zrušena, podaný Tribunálem.

2.

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku

36.

Jak jsem již uvedl, AL vytýká Tribunálu, že zkreslil skutkový stav, když tvrdil, že řízení o zrušení vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, které bylo vedeno před rumunským soudem, bylo stále projednáváno, zatímco ve skutečnosti již bylo ukončeno. Rovněž mu vytýká, že nezohlednil (pravomocný) rozsudek ze dne 16. května 2022, kterým byla tato žaloba na neplatnost ukončena.

37.

Zkreslení skutkového stavu musí být jakožto „výjimečný“ ( 25 ) důvod kasačního opravného prostředku vykládáno restriktivně. Aby bylo možné jej posoudit, musí být splněny následující podmínky:

–

navrhovatel musí „přesně označi[t] skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a […] prokáza[t] pochybení v analýze, která Tribunál při jeho posouzení vedla k tomuto zkreslení“ ( 26 );

–

pochybení, kterého se Tribunál dopustil, se musí projevit věcnou nesprávností jeho zjištění, která zjevně vyplývá z písemností ve spise, aniž by bylo nutné provést nové posouzení skutkového stavu ( 27 );

–

zkreslení skutkového stavu, je-li prokázáno, musí být způsobilé ovlivnit opodstatněnost napadeného rozsudku ( 28 ).

38.

Pokud jde o první podmínku, AL podle mého názoru splnil povinnost odůvodnění a prokázání svého tvrzení: přesně označil údajně zkreslenou skutečnost a pochybení v analýze, která z tohoto zkreslení vyplývá ( 29 ).

39.

Pokud jde o třetí podmínku, domnívám se, že je nepopiratelný dopad rozsudku ze dne 16. května 2022, který prohlásil za neplatná ab origine vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013. Jak jsem již uvedl, tato rozhodnutí podle rumunského soudu nikdy nevyvolala žádný právní účinek, což má zásadní vliv na „platný základ“ napadeného rozsudku.

40.

Naopak posouzení druhé podmínky je obtížnější vzhledem k okamžiku, kdy byl vynesen rozsudek ze dne 16. května 2022. Tento rozsudek byl vynesen po přijetí napadeného rozhodnutí, ale před ukončením písemné fáze řízení o žalobě na neplatnost projednávané před Tribunálem.

41.

V tomto ohledu zdůrazním dva relevantní aspekty.

42.

Především, je nesporné, že AL předložil Tribunálu rozsudek ze dne 16. května 2022, který přiložil ke své replice a doplnil překladem do jednacího jazyka.

43.

Není zpochybňováno ani to, že Tribunál neposoudil existenci a právní účinky rozsudku ze dne 16. května 2022 na vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013.

44.

Souhlasím s názorem generálního advokáta P. Mengozziho: zkreslení skutečností může nastat „bez ohledu na to, zda se jedná o zjevně nepřesné zjištění obsahu důkazů, které byly zohledněny, nebo […] o opomenutí nebo selekci důkazů, které vedou ke zjevně mylnému a chybnému vnímání skutečnosti“ ( 30 ).

45.

Ke zkreslení skutkového stavu tedy dojde v případě neodůvodněného nebo svévolného opomenutí nebo selekce důkazů.

46.

Komise tvrdí, že v této věci bylo opomenutí nejen odůvodněné, ale také vyžadované judikaturou Soudního dvora ohledně okamžiku, ke kterému je třeba posoudit legalitu napadeného aktu, a to na základě skutkových a právních okolností existujících k datu jeho přijetí ( 31 ).

47.

Z důvodů, které vysvětlím níže, mám za to, že tento argument nemůže v projednávané věci obstát.

a)

Skutečnosti „existující“ ke dni přijetí napadeného rozhodnutí

48.

Měl Tribunál své posouzení založit pouze na skutečnostech existujících v okamžiku, kdy administrativa přijala napadené rozhodnutí, tj. dne 22. října 2021 ( 32 )?

49.

Podle mého názoru jak Komise (ve své kasační odpovědi), tak Tribunál (v napadeném rozsudku) při určování, které skutkové a právní okolnosti „existovaly“ k tomuto datu, zastávají nesprávný postoj. Jak Komise, tak Tribunál se opírají o čistě věcný pohled na relevantní faktory, v důsledku čehož:

–

Dne 22. října 2021 „existovala“ de facto (v tom smyslu, že byla přijata) vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, jejichž (zjevné) právní účinky spočívaly v ukončení opatření pěstounské péče.

–

Dne 22. října 2021 naopak rozsudek ze dne 16. května 2022 ještě „neexistoval“. Bylo tedy správné tvrdit, že žaloba na neplatnost byla projednávána před Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti).

50.

Tento přístup však směřuje k obejití základního problému, který projednávaná věc vyvolává, a sice zohlednění zpětného a pouze deklaratorního účinku rozsudku ze dne 16. května 2022 ve spojení s překážkou věci pravomocně rozsouzené, kterou zakládá.

51.

Rozsudek ze dne 16. května 2022 bránil Tribunálu v uznání účinnosti vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, která byla de iure neplatná, pro účely definování skutkového a normativního kontextu.

52.

Tribunál tím, že opomenul tuto skutečnost (tj. že neuznal, že dne 22. října 2021 nemohla být vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 považována za platná), nezohlednil zpětný účinek rozsudku ze dne 16. května 2022 ( 33 ). Tím zkreslil klíčovou skutečnost sporu, tj. situaci dětí ve vztahu k AL, a výklad rumunského práva použitelného ratione temporis na skutkový stav.

53.

Při zjištění zkreslení skutkového stavu je irelevantní, že neplatnost vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 vyplývala z pravomocného rozsudku vydaného po přijetí napadeného rozhodnutí, pokud – jako v projednávané věci – z doslovného znění tohoto rozsudku vyplývá, že jeho právní účinky působí zpětně k dřívějšímu okamžiku.

54.

Rozsudek ze dne 16. května 2022, opakuji, změnil situaci „existující“ v lednu 2013, když jednoznačně a se zpětnou účinností prohlásil za absolutně neplatná vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013. Tato rozhodnutí byla radikálně (ex tunc) odstraněna z rumunského právního řádu.

55.

Rozsudek ze dne 16. května 2022 neměl navíc žádný samostatný konstitutivní účinek: omezil se na „konstatování“ vady, která ovlivňovala vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 od samého počátku ( 34 ). Zrušením těchto vnitrostátních rozhodnutí rumunský soud obnovil právní stav, který existoval před jeho rozhodnutím (stav definovaný rozhodnutím ze dne 28. července 2010) ( 35 ).

56.

Konečně rozsudek ze dne 16. května 2022 byl konečným (a pravomocným) rozhodnutím rumunského soudu o žalobě, kterou byla napadena platnost vnitrostátního aktu, k němuž Tribunál nemá pravomoc. Tribunál se měl ztotožnit s posouzeními rumunského soudu a uznat překážku věci pravomocně rozsouzené tohoto rozsudku ( 36 ).

57.

S ohledem na obsah rozsudku ze dne 16. května 2022 měla být, opakuji, situace existující ke dni 22. října 2021 posuzována tak, že pěstounská péče trvající ke dni 22. října 2021 nebyla de iure změněna vnitrostátními rozhodnutími ze dne 30. ledna 2013.

58.

Aby došlo k překročení hranice zkreslení skutkového stavu, je nutné, aby Tribunál „zjevně překročil meze rozumného hodnocení“ důkazů založených ve spise ( 37 ). Výklad navrhovaný stranou, která se jej dovolává, musí být jediným možným výkladem dokumentů obsažených ve spisu. Odlišné posouzení těchto dokumentů ze strany Tribunálu musí odhalit zkreslení jejich obsahu „způsobem, který je zjevně v rozporu s jejich zněním“ ( 38 ).

59.

Mám za to, že v projednávané věci tomu tak je.

60.

Znění rozsudku ze dne 16. května 2022 neumožňuje jiný výklad než ten, který vychází z neplatnosti ab origine a ex tunc vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 ( 39 ). Výklad tohoto rozsudku nepodporuje rekonstrukci skutkového stavu provedenou v bodě 100 napadeného rozsudku.

61.

Výše uvedené postačuje k závěru, že Tribunál zkreslil skutkový stav, pokud jde o stav řízení ohledně žaloby podané u Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti) a relevanci rozsudku ze dne 16. května 2022 jako klíčového faktoru pro použití článku 85 služebního řádu.

62.

Je logické, že v době přijetí napadeného rozhodnutí (dne 22. října 2021) administrativa nevěděla o existenci rozsudku ze dne 16. května 2022 a o absolutní neplatnosti vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013. Tato nevědomost však nemá vliv na to, co jsem právě uvedl, jak vysvětlím níže.

b)

Požadavek, aby administrativa předem věděla o skutečnostech „existujících“ ke dni přijetí napadeného rozhodnutí

63.

Abstraktně lze tvrdit, že skutečnosti, které jsou základem pro posouzení legality napadeného rozhodnutí, musí nejen „existovat“ v době přijetí napadeného rozhodnutí, ale musí o nich také „vědět“ administrativa, která tento akt přijala ( 40 ).

64.

Domnívám se však, že předchozí vědomost administrativy není nezbytnou podmínkou. Judikatura týkající se přezkumu legality (která uznává rozhodovací autonomii administrativy ve vztahu k Tribunálu) ( 41 ) umožňuje v určitých případech omezit nezbytnost předchozí vědomosti.

65.

Požadavek, aby administrativa mohla znát a posoudit, předem a nezávisle, skutkové a právní okolnosti, které jsou základem přezkumu legality aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, je v závislosti na případu nadbytečný ( 42 ) nebo naopak nezbytný ( 43 ) v rámci tohoto přezkumu.

66.

Rozdíly v přístupu k požadavku předchozí vědomosti (administrativy) závisí na: a) struktuře a cílech, které sleduje administrativní řízení v jednotlivých oblastech unijního práva; a b) odlišném bodu rovnováhy mezi těmito cíli a protichůdným zájmem adresáta aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení, který požívá práva na účinnou právní ochranu ( 44 ).

67.

Bod rovnováhy, který je vlastní oblasti veřejné služby, zahrnuje rozumné vyvážení dvou různých prvků:

–

zaprvé cíle vlastní stížnosti stanovené v oblasti veřejné služby, zejména v případech týkajících se použití článku 85 služebního řádu;

–

zadruhé důsledky restriktivního výkladu, který by mohl zasahovat do práva žalobce na účinnou právní ochranu (zejména do jeho práva na obhajobu).

68.

Pokud jde o první prvek, Soudní dvůr zdůraznil „zásadu připomenutou ustálenou judikaturou, podle které je cílem článku 91 služebního řádu umožnit a podpořit smírné urovnání sporů mezi úředníky a administrativou. Ke splnění tohoto požadavku je třeba, aby byla administrativa schopna se dostatečně přesně seznámit s výtkami či požadavky dotyčné osoby“ již ve fázi stížnosti ( 45 ).

69.

Pokud jde konkrétně o článek 85 služebního řádu, jeho cílem je chránit finanční zájmy Unie ( 46 ): jakmile jsou splněny podmínky pro jeho použití, je administrativa povinna přistoupit k úplnému vymáhání neoprávněně vyplacených částek.

70.

V kontextu článku 85 služebního řádu však není cílem stížnosti ani tak dosáhnout skutečného smírného řešení založeného na vzájemných ústupcích mezi stranami, ale spíše zabránit zbytečnému soudnímu řízení.

71.

Z tohoto hlediska umožní zásah úředníka, který podává stížnost, administrativě získat upřesnění ohledně objektivních a subjektivních předpokladů pro použití článku 85 služebního řádu a případně opravit dřívější rozhodnutí s ohledem na nově zjištěné skutečnosti.

72.

Požadovat posouzení legality jednání administrativy omezené na skutečnosti skutečně známé v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí by za určitých okolností mohlo omezit právo žalobce na obhajobu.

73.

Jednalo by se zejména o nepřiměřené omezení, pokud by žalobce nemohl předložit unijnímu soudu všechny skutečnosti, které, i kdyby byly zjištěny později, jsou relevantní pro jeho obhajobu, pokud mají vliv na legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení.

74.

Obecně platí, že v případě již pravomocného administrativního rozhodnutí, kdy uplynuly lhůty pro podání stížnosti a žaloby, Soudní dvůr ( 47 ) hledá rovnováhu mezi tímto cílem a právem obhajoby žalobce tím, že mu umožňuje požádat administrativu v přiměřené lhůtě ( 48 ) o nové přezkoumání své situace v důsledku vzniku nové a „podstatné“ skutečnosti ( 49 ). Žalobce může u Tribunálu napadnout legalitu rozhodnutí přijatého po tomto pozdějším přezkumu.

75.

Toto řešení zachovává jak rozhodovací autonomii administrativy, tak právo žalobce na obhajobu, které tak obchází pravomocnou povahu dřívějšího rozhodnutí.

76.

Pokud se nemýlím, Soudní dvůr dosud neměl příležitost vyjádřit se k případu, jako je případ v projednávané věci, v němž nová ( 50 ) a podstatná skutečnost nastala v době, kdy napadené rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, neboť žaloba podaná proti němu k Tribunálu je stále projednávána (článek 270 SFEU).

77.

V takovém případě by restriktivní výklad judikatury spojující soulad aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby s právem nejen se skutečnostmi existujícími, ale rovněž se skutečnostmi, které jsou administrativě známy:

–

bránil Tribunálu v zohlednění skutečností, které nastaly po přijetí napadeného rozhodnutí, a to i přes jejich včasné zařazení do spisu a jejich případný zpětný účinek;

–

ukládal žalobci, aby se jako předpoklad svého práva uplatnit všechny existující polehčující okolnosti znovu obrátil na administrativu a předložil nové a podstatné skutečnosti týkající se již pravomocných rozhodnutí.

78.

Za okolností projednávané věci by nebylo ani rozumné a ani přiměřené požadovat po AL, aby podal novou stížnost k administrativě.

79.

Požadovat, aby AL požádal administrativu o nové přezkoumání (s jediným účelem umožnit jí v případě potřeby vyhnout se soudnímu řízení v souvislosti s touto novou a podstatnou skutečností), není odůvodněné, pokud již existoval soudní spor týkající se dopadu téže skutečnosti na legalitu napadeného rozhodnutí ( 51 ).

80.

Takový požadavek by šel nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle a zachování řádného výkonu spravedlnosti. Tento výklad by kromě toho bránil unijnímu soudu v tom, aby spor meritorně a rychle vyřešil.

81.

Podle mého názoru byl Tribunál, pokud ji označil za „novou a podstatnou“ skutečnost, oprávněn ji přímo a samostatně posoudit, jakmile byla řádně zařazena do spisu a předložena ke kontradiktorní diskuzi mezi účastníky řízení. Mohl tedy vyvodit vlastní závěry o dopadu této skutečnosti na legalitu administrativního postupu k rozhodnému datu.

82.

Řešení, které navrhuji, je navíc podle mého názoru v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se shody mezi stížností a žalobou.

83.

Zásada shody, stejně jako zásada přezkumu legality, v zásadě omezuje možnost předložit přímo soudu, během sporné fáze, prvky a důvody, které nebyly uplatněny a projednány v předchozí administrativní stížnosti.

84.

Soudní dvůr však prohlásil, že tato stížnost, i když je povinná, „nemá za cíl omezení případného soudního řízení striktním a konečným způsobem, jestliže žaloba nemění kauzu ani předmět stížnosti“ ( 52 ). „Obecná koncepce jak předchozího administrativního řízení, tak soudního řízení brání výkladu čl. 91 odst. 2, který by při doslovném výkladu pouze zbytečně prodloužil řízení“ ( 53 ).

85.

Tyto úvahy lze přenést na omezení stanovené judikaturou týkající se přezkumu legality. Omezení posuzovací pravomoci Tribunálu by nemělo dosáhnout takové míry, že by omezovalo možnost zohlednit skutečnosti předložené žalobcem, které, aniž by měnily předmět nebo rozsah sporu, souvisejí s již uplatněnými důvody a mají za cíl prokázat skutečnosti, které skutečně existovaly k rozhodnému datu.

86.

V kontextu článku 85 služebního řádu administrativa ve skutečnosti nemá prostor pro uvážení. Její úloha se omezuje na ověření splnění objektivních (existence neoprávněné platby) a subjektivních (vědomost nebo důkaz o neoprávněnosti platby) požadavků, které odůvodňují použití tohoto ustanovení.

87.

Neexistuje tedy riziko nahrazení odůvodnění (kterému se judikatura týkající se přezkumu legality snaží zabránit) ( 54 ), pokud by Tribunál shledal, že nejsou splněny výše uvedené objektivní nebo subjektivní požadavky.

88.

Tyto úvahy mě vedou k závěru, že skutečnost, že administrativa neměla předchozí vědomost o neplatnosti vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, nebránila Tribunálu v přezkoumání legality napadeného rozhodnutí.

89.

Tribunál měl respektovat zpětný účinek rozsudku ze dne 16. května 2022 za účelem určení skutečností, které z právního hlediska „existovaly“ v době přijetí napadeného rozhodnutí. Tím, že tak neučinil, se dopustil zkreslení skutkového stavu.

90.

Řešení, které navrhuji, je v souladu se zvláštními okolnostmi projednávané věci. Nemyslím si, že toto řízení o kasačním opravném prostředku je vhodnou příležitostí k vyřešení zdánlivého rozporu mezi rozsudky Soudního dvora týkajícími se mezí přezkumu legality ( 55 ). Pokud by měla být upřednostněna určitá linie judikatury na úkor jiných, jsem toho názoru, že judikatura uvedená v rozsudku Galp Energía España by měla být zobecněna.

91.

První části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba vyhovět. Pokud by to Soudní dvůr přijal, nebylo by nutné analyzovat zbývající části tohoto druhého důvodu. V každém případě tak učiním podpůrně.

3.

Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku

92.

AL vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 vyvolala právní účinky od ledna 2013. V okamžiku vyhlášení napadeného rozsudku již bylo prokázáno, že tato rozhodnutí jsou stižena absolutní neplatností, a tudíž nikdy neměla právní účinky.

93.

AL vytýká Tribunálu výklad použitelného rumunského práva, a to nejen pokud jde o platnost vnitrostátních rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013, ale nepřímo i pokud jde o časovou účinnost opatření o pěstounské péči ( 56 ).

94.

Ačkoli AL v této části druhého důvodu, neuvádí zkreslení rumunského práva, alespoň ne výslovně, domnívám se, že taková výtka je implicitní a logicky vyplývá z první části jeho důvodu kasačního opravného prostředku.

95.

Existuje úzká souvislost mezi „skutečností“, jejíž zkreslení AL namítá (existence rozsudku ze dne 16. května 2022), a použitelným „právem“ (právní důsledky tohoto rozsudku pro vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013) ( 57 ).

96.

Bylo by přílišným formalismem odmítnout přípustnost druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku pouze z toho důvodu, že AL při jeho formulaci nepoužil výraz „zkreslení“. Pro posouzení, zda k němu došlo, pokud jde o rumunské právo, stačí ověřit, zda jsou splněny podmínky již popsané v předchozích bodech tohoto stanoviska ( 58 ).

97.

Podle Soudního dvora dochází ke zkreslení práva, pokud „Tribunál ve své analýze postupoval zjevně v rozporu s obsahem ustanovení této právní úpravy nebo […] jim připisuje význam, který zjevně nemají“ ( 59 ).

98.

Konkrétně v rámci kasačního opravného prostředku „má [Soudní dvůr] pravomoc přezkoumat nejprve to, zda Tribunál na základě dokumentů a ostatních písemností, které mu byly předloženy, nezkreslil znění předmětných vnitrostátních právních předpisů nebo s nimi související vnitrostátní judikaturu nebo také odbornou právnickou literaturu, které se jich týkají, dále zda Tribunál neučinil z hlediska těchto údajů zjištění, která by byla zjevně v rozporu s jejich obsahem, a konečně zda Tribunál při zkoumání veškerých údajů nepřisoudil některému z nich – při zjišťování obsahu vnitrostátních právních předpisů – takový význam, který mu s ohledem na ostatní údaje nepřísluší, pakliže to zjevně vyplývá z písemností ve spise“ ( 60 ).

99.

Tribunálu tedy přísluší povinnost „zkoumat veškeré údaje“, platně založené do spisu, aby každému z nich přiznal význam, který mu „s ohledem na ostatní údaje“ přísluší.

100.

V této věci měl Tribunál „na základě dokumentů a ostatních písemností, které mu byly předloženy“, určit přesný časový význam opatření pěstounské péče. Aby tak mohl správně učinit, bylo nezbytné posoudit všechna relevantní rumunská rozhodnutí vydaná v tomto ohledu, včetně rozsudku ze dne 16. května 2022, a vztah mezi nimi.

101.

Z důvodů, které jsem již uvedl, Tribunál tím, že připustil, že vnitrostátní rozhodnutí ze dne 30. ledna 2013 vyvolala právní účinky od ledna 2013, jim přiznal význam, který jim v souladu s právním řádem, z něhož pocházejí, nepřísluší.

102.

Proto došlo ke zjevně nesprávnému posouzení časového významu opatření pěstounské péče podle rumunského práva. Toto posouzení mělo přímý i nesprávný dopad na použití článku 85 služebního řádu ( 61 ).

103.

Domnívám se proto, že je třeba vyhovět i druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

4.

Třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku

104.

S ohledem na řešení, které navrhuji, pokud jde o první a druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, není nutné se vyjadřovat ke třetí části. Učiním tak však pro případ, že Soudní dvůr bude mít jiný názor.

105.

V této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku AL téměř doslovně přebírá žalobní důvody uplatněné před Tribunálem ( 62 ), aniž by uvedl argumentaci, jejímž konkrétním cílem je identifikovat nesprávné právní posouzení v napadeném rozsudku.

106.

Za těchto podmínek nesplňuje třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku požadavky čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, čl. 168 odst. 1 písm. d) a článku 169 jednacího řádu Soudního dvora, takže musí být považována za nepřípustnou.

107.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr vyhověl první a druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku a zrušil příslušné body rozsudku Tribunálu.

VI.

K žalobě před Tribunálem

108.

Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

109.

Vzhledem k omezené povaze mé analýzy kasačního opravného prostředku, která se omezuje na jeho druhý důvod, nemohu navrhnout Soudnímu dvoru, aby vydal konečné rozhodnutí ve věci.

110.

Mohl by tak ovšem učinit, pokud by se jednalo pouze o tento důvod, namísto vrácení věci Tribunálu, aby o něm rozhodl, jelikož výše uvedené úvahy samy o sobě nevyhnutelně vedou ke zrušení napadeného rozhodnutí.

VII.

Přiznání náhrady nákladů řízení

111.

Ze stejných důvodů není namístě rozhodovat o nákladech řízení.

VIII.

Závěry

112.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr vyhověl druhému důvodu kasačního opravného prostředku podanému proti rozsudku Tribunálu ze dne 10. dubna 2024, AL v. Komise (T‑50/22, EU:T:2024:220), a zrušil část tohoto rozsudku, které se týká.