<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2007CSA.0800690901.case.xml"><NO.CASE>C-287/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005J0287</NO.CELEX><NO.SEQ>0003.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>6934</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6956</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>23</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20070911">11. 9. 2007</DATE> — VĚC C-287/05</LEFT><RIGHT>HENDRIX</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20070911">11. září 2007</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-287/05,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Centrale Raad van Beroep (Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20050715">15. července 2005</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20050718">18. července 2005</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P>D. P. W. Hendrix</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen,</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts, P. Kūris a E. Juhász, předsedové senátů, G. Arestis, A. Borg Barthet, M. Ilešič, J. Malenovský, U. Lõhmus a J.-C. Bonichot (zpravodaj), soudci,</P><?PAGE NO="I-6935"?><P>generální advokátka: J. Kokott,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20061114">14. listopadu 2006</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za D. P. W. Hendrixe M. J. Klinkertem, advocaat,</P></ITEM><ITEM><P>za Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen F. W. M. Keunenem, Senior jurist,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu H. G. Sevenster a M. de Gravem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za vládu Spojeného království C. White a Z. Bryanston-Crossem, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Andersonem, QC,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství D. Martinem a P. van Nuffelem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20070329">29. března 2007</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="I-6936"?><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst 2a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne <DATE ISO="19961202">2. prosince 1996</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="028" DATE.PUB="1997" PAGE.FIRST="1">Úř. vest 1997, L 28, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 35, a 05/03, s. 3), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1223/98 ze dne <DATE ISO="19980604">4. června 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="168" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 168, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 292, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>nařízení č. 1408/71<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>), jakož i dosahu článků 12 ES, 18 ES a 39 ES a či. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne <DATE ISO="19681015">15. října 1968</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="257" DATE.PUB="1968" PAGE.FIRST="2">Úř. vest. L 257, s. 2</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 05/01, s. 15).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi D. P. W. Hendrixem a Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen (správní rada Úřadu pro správu pojištění zaměstnanců, dále jen <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>UWV<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>). Navrhovatel v původním řízení napadá rozhodnutí UWV, kterým se zamítá poskytnutí dávky podle zákona o dávkách při nezpůsobnosti k práci pro mladé zdravotně postižené (Wet arbeidsongeschiktheidsvoorziening jonggehandicapten), ze dne <DATE ISO="19970424">24. dubna 1997</DATE> (Stb. 1997, č. 177, dále jen <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Wajong<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/>) z důvodu, že navrhovatel nemá bydliště v Nizozemsku.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6937"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právní úprava Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 2 nařízení 1408/71 vymezuje okruh osob, na které se toto nařízení vztahuje, a ve svém odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Toto nařízení se vztahuje na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států a které jsou státními příslušníky jednoho z členských států nebo které jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich.<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Podle článku 4 nařízení č. 1408/71, nazvaného <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>Věcná působnost<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Toto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dávky v nemoci a mateřství;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]</P></NP><?PAGE NO="I-6938"?><NP><NO.P>2a.</NO.P><TXT>Toto nařízení se vztahuje také na zvláštní nepříspěvkové dávky stanovené v rámci jiných právních předpisů nebo jiného systému, než které jsou uvedeny v odstavci 1 nebo vyloučeny na základě odstavce 4, pokud jsou tyto dávky určeny:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>buď k zajištění pomocného, doplňkového nebo vedlejšího krytí případů odpovídajících odvětvím sociálního zabezpečení uvedeným v odst 1 písm. a) až h), nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>výhradně k zajištění zvláštní ochrany pro zdravotně postižené.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><P>[...]</P><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Toto nařízení se nevztahuje na sociální pomoc [...]<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Pokud jde o zvláštní nepříspěvkové dávky podle či. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71, či. 10a odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Aniž je dotčen článek 10 a hlava III, jsou osobám, na které se vztahuje toto nařízení, přiznány zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a výhradně na území členského státu, ve kterém mají bydliště, v souladu s právními předpisy tohoto státu za předpokladu, že jsou tyto dávky uvedeny v příloze IIa. Dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní náklady.<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-6939"?><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>V příloze IIa pod pism. J nařízení č. 1408/71 jsou dávky přiznávané na základě Wajong kvalifikovány jako zvláštní nepříspěvkové dávky.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 7 nařízení č. 1612/68, kterým se provádí ustanovení Smlouvy o ES o volném pohybu pracovníků, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>S pracovníkem, který je státním příslušníkem členského státu, nesmí být na území jiného členského státu z důvodu jeho státní příslušnosti zacházeno jinak než s tuzemskými pracovníky, jde-li o podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, zejména z oblasti odměňování, propouštění a návratu k povolání nebo opětného zaměstnání, pokud se stal nezaměstnaným.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Požívá stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci.</TXT><P>[...]<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právní úprava</P></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Zákonem o pojištění pro případ pracovní neschopnosti (Wet op de arbeidsongeschiktheidsverzerkering, Stb. 1966, č. 84, dále jen <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>WAO<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>) ze dne <DATE ISO="19660218">18. února 1966</DATE> jsou zaměstnanci pojištěni proti nebezpečí ztráty výdělku v důsledku pracovní neschopnosti. Toto pojištění je financováno z příspěvků placených zaměstnavateli z výdělků vyplácených jejich zaměstnancům. K tomu, aby bylo možné získat dávku na základě WAO, je nutné být pojištěn v okamžiku vzniku pracovní neschopnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6940"?><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Do <DATE ISO="19980101">1. ledna 1998</DATE> zákon o obecném pojištění pro případ pracovní neschopnosti (Algemene Arbeidsongeschiktheidswet, Stb. 1975, č. 674, dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>AAW<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>) ze dne <DATE ISO="19751211">11. prosince 1975</DATE> předepisoval obecné povinné pojištění proti finančním následkům dlouhodobé pracovní neschopnosti vztahující se na veškeré obyvatelstvo.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>AAW byl nahrazen jednak zákonem o pojištění osob samostatně výdělečně činných pro případ pracovní neschopnosti (Wet arbeidsongeschiktheids-verzekering zelfstandigen, Stb. 1997, č. 176) ze dne <DATE ISO="19970424">24. dubna 1997</DATE>, pokud jde o samostatně výdělečně činné osoby, a jednak Wajong, jehož cílem je ochrana mladých zdravotně postižených osob proti finančním následkům dlouhodobé pracovní neschopnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Wajong stanoví vyplácení minimální dávky mladým osobám, které jsou již před vstupem na pracovní trh v plné nebo částečné dlouhodobé pracovní neschopnosti. Za mladé zdravotně postižené osoby se považují osoby s bydlištěm v Nizozemsku, které byly v pracovní neschopnosti již v okamžiku dosažení sedmnáctého roku života nebo u nichž nastala pracovní neschopnost později a které studovaly alespoň šest měsíců během roku bezprostředně předcházejícího dni, kdy se projevila uvedená pracovní neschopnosti. Dávku nelze pobírat před dovršením osmnáctého roku života.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Výše dávky poskytované na základě Wajong se odvíjí od stupně pracovní neschopnosti - dolní hranice je stanovena na úrovni 25 % - a dosahuje 70 % zákonné minimální mzdy v případě úplné pracovní neschopnosti. Nárok na tuto dávku není vázán na placení pojistného nebo příspěvku ani na existenci vlastních zdrojů. Dávka může být nicméně snížena v případě, že příjemce má příjmy z pracovní činnosti, nebo v případě souběhu této dávky s ostatními dávkami pro případ pracovní neschopnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6941"?><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Dávka upravená ve Wajong je vyplácena Arbeidsongeschiktheidsfonds jonggehandicapten (Fond mladých zdravotně postižených osob v pracovní neschopnosti) a je financována ze státních prostředků [čl. 64 písm. a) Wajong].</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Na rozdíl od AAW, jenž neobsahoval v tomto ohledu žádné omezení, nesmí být dávka poskytovaná na základě Wajong vyplacena, pokud příjemce nemá bydliště v Nizozemsku. Článek 17 odst. 1 Wajong totiž stanoví, že <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>nárok na dávku pro případ pracovní neschopnosti zaniká [...] prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém si mladá zdravotně postižená osoba zřídila bydliště mimo území Nizozemska<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Z tohoto pravidla je přípustná výjimka v případě, že by zánik nároku na dávku vedl k <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>nepřiměřené tvrdosti<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/> (článek 17, odst. 7 Wajong).</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20030429">29. dubna 2003</DATE> UWV upřesnila, že o <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>nepřiměřenou tvrdost<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> se jedná, když se mladá zdravotně postižená osoba usadí mimo Nizozemsko z naléhavých důvodů a lze očekávat, že jí přerušení výplaty této dávky značnou měrou poškodí. Za naléhavé důvody se považují zejména léčba dosahující určité délky, přijetí zaměstnání nabízejícího určitou perspektivu reintegrace nebo potřeba následovat osoby, na kterých je mladá zdravotně postižená osoba závislá, když jsou tyto osoby nuceny opustit Nizozemsko.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>D. P. W. Hendrix se narodil dne <DATE ISO="19750926">26. září 1975</DATE> a je nizozemským státním příslušníkem. Trpí lehkým mentálním postižením. Dne <DATE ISO="19930926">26. září 1993</DATE> mu byla<?PAGE NO="I-6942"?> přiznána dávka podle AAW, která se dne <DATE ISO="19980101">1. ledna 1998</DATE> změnila na dávku podle Wajong. D. P. W. Hendrix je i nadále považován za práce neschopného na 80 až 100 %, neboť na trhu práce není dostatek pracovních míst, která z objektivního hlediska vyhovují jeho dovednostem a schopnostem.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>D. P. W. Hendrix zastával od <DATE ISO="19940201">1. února 1994</DATE> pracovní místo vhodné pro zdravotně postižené ve mzdovém oddělení Formido Bouwmarkt v Maastrichtu (Nizozemsko). Za tuto činnost dostával mzdu, ale i nadále pobíral dávku na základě Wajong sníženou s ohledem na jeho mzdu. Mimo Nizozemsko výdělečnou činnost nevykonával.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19990601">1. června 1999</DATE> se D. P. W. Hendrix odstěhoval do Belgie, přičemž nadále pracoval v Nizozemsku. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19990628">28. června 1999</DATE> UWV rozhodla o ukončení výplaty dávky na základě Wajong D. P. W. Hendrixovi s účinností od <DATE ISO="19990701">1. července 1999</DATE>, přičemž v jeho případě uplatnila čl. 17 odst. 1 začátek ustanovení a písm. c) tohoto zákona, který stanoví, že nárok na dávku zaniká prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém si mladá zdravotně postižená osoba zřídila bydliště mimo území Nizozemska.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>UWV dne <DATE ISO="19990917">17. září 1999</DATE> rozhodla, že stížnost podaná D. P. W. Hendrixem proti rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19990628">28. června 1999</DATE> je neopodstatněná.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Rechtbank Amsterdam svým rozsudkem ze dne <DATE ISO="20010316">16. března 2001</DATE> rozhodl, že opravný prostředek podaný D. P. W. Hendrixem proti rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19990917">17. září 1999</DATE> je neopodstatněný. D. P. W. Hendrix se proti tomuto rozsudku odvolal k Centrale Raad van Beroep.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6943"?><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Jelikož Centrale Raad van Beroep měla za to, že rozhodnutí sporu vyžaduje výklad práva Společenství, rozhodla se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Musí být dávka vyplácená podle Wajong, uvedená v příloze Ha nařízení č. 1408/71, považována za zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst 2a téhož nařízení, takže se na osobu, jakou je odvolatel v původním řízení, použije pouze koordinační pravidlo stanovené v článku 10a nařízení č. 1408/71? Je pro odpověď na tuto otázku relevantní, že příjemce původně pobíral dávku [podle] AAW pro mladé postižené osoby, která byla s účinností od <DATE ISO="19980101">1. ledna 1998</DATE> ze zákona přeměněna na dávku podle Wajong?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Jestliže bude odpověď na první otázku kladná, může se pracovník dovolávat článku 39 ES, provedeného v článku 7 nařízení č. 1612/68, proti členskému státu, jehož je státním příslušníkem, jestliže pracoval výlučně v tomto členském státě, avšak bydliště má na území jiného členského státu?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Jestliže bude odpověď na první i druhou otázku kladná, je třeba chápat článek 39 ES, provedený čl. 7 odst 2 nařízení č. 1612/68, tak, že je s ním vždy v souladu právní úprava, podle které závisí přiznání nebo ponechání dávky na tom, zda má příjemce bydliště na území členského státu, o jehož právní úpravu se jedná, jestliže tato právní úprava stanoví zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71 a je uvedena v příloze IIa tohoto nařízení?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-6944"?><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Pro případ, že bude odpověď na první a druhou otázku kladná a na třetí otázku záporná, je třeba vykládat právo Společenství (včetně čl. 7 odst 2 nařízení č. 1612/68 a článku 39 ES, jakož i článků 12 ES a 18 ES) v tom smyslu, že povaha Wajong může být dostatečným důvodem k tomu, aby vůči občanu Unie, který vykonává práci na plný úvazek v Nizozemsku, a podléhá tak výlučně nizozemským právním předpisům, byla namítána podmínka bydliště?<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžným otázkám</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K první otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda dávka vyplácená na základě Wajong představuje zvláštní nepříspěvkovou dávku, na kterou se vztahují ustanovení čl. 4 odst. 2a a článku 10a nařízení č. 1408/71, z čehož by vyplývalo, že její vyplácení může být oprávněně vázáno na podmínku bydliště. Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda je třeba zohlednit dřívější situaci navrhovatele v původním řízení.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Vyjádření předložená Soudnímu dvoru</P></TI></TITLE><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Navrhovatel v původním řízení zaprvé tvrdí, že za zvláštní nepříspěvkové dávky mohou být považovány pouze dávky, na které se nevztahují právní předpisy uvedené v či. 4 odst. 1 nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6945"?><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Zadruhé uplatňuje, že dávka přiznaná na základě potřebnosti je zvláštní dávkou. Argumentuje, že dávka stanovená ve Wajong má pokrývat snížení příjmů způsobené naplněním jednoho z rizik uvedených v či. 4 odst. 1 nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Navrhovatel v původním řízení dodává, že uvedená dávka nahradila jinou dávku vyplácenou na základě AAW, která byla přenositelná do zahraničí. Vyvozuje z toho, že se může dovolávat přechodných ustanovení upravených článkem 2 nařízení Rady (EHS) č. 1247/92 ze dne <DATE ISO="19920430">30. dubna 1992</DATE>, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="136" DATE.PUB="1992" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 136, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 05/02, s. 41), a má tedy právo, aby dávka byla přenesena do zahraničí.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Odpůrkyně v původním řízení má za to, že dávka upravená Wajong je zvláštní dávkou, neboť nahrazuje nikoli ztrátu příjmu (v takovém případě by se jednalo o dávku sociálního zabezpečení), nýbrž předpokládanou ztrátu příjmů, protože mladé zdravotně postižené osoby nelze považovat za pracovníky.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Nizozemská vláda má za to, že uvedená dávka je náhradní dávkou, která je určena osobám, které nesplňují pojistné podmínky pro získání obvyklé dávky v invaliditě.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Komise Evropských společenství má za to, že dávka stanovená ve Wajong je dávkou smíšenou, která spadá jak do sociálního zabezpečení, tak do sociální pomoci.</TXT></NP><?PAGE NO="I-6946"?><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Uvedená dávka tak podle ní představuje zvláštní dávku, protože, i když pokrývá tentýž případ, se týká osob, které vzhledem k tomu, že nemají pracovní historii, nikdy nebyly, a ostatně ani nikdy nemohly být, pojištěny na základě WAO nebo zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných pro případ pracovní neschopnosti ze dne <DATE ISO="19970424">24. dubna 1997</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Odpůrkyně v původním řízení, nizozemská vláda a Komise mají konečně za to, že skutečnost, že D. P. W. Hendrix pobíral podobnou dávku na základě jiného předpisu před zavedením dávky podle Wajong, je irelevantní.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království tvrdí, že k tomu, aby dávka podle Wajong mohla být kvalifikována jako zvláštní nepříspěvková dávka, musí splňovat hmotněprávní podmínky, které z ní činí zároveň zvláštní dávku a dávku nepříspěvkovou, a přitom musí být uvedena v seznamu obsaženém v příloze IIa nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Pokud jde o nepříspěvkovou povahu dávky, vláda Spojeného království zastává názor, že vzhledem k tomu, že je tato dávka financována z veřejných prostředků, má takovouto povahu.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou část otázky, vláda Spojeného království má za to, že je bezvýznamné, že navrhovatel v původním řízení původně pobíral dávku, která je zároveň jiná i podobná, neboť tato situace nemění základ otázky položené předkládajícím soudem.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-6947"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Odpověď Soudního dvora</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>—</NO.P><TXT>K první části otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <DATE ISO="20060706">6. července 2006</DATE>, Kersbergen-Lap a Dams-Schipper (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-154/05" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-6249">C-154/05, Sb. rozh. s. I-6249</REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr určil, že dávku poskytovanou na základě Wajong je třeba považovat za zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst 2a nařízení č. 1408/71.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>—</NO.P><TXT>K druhé části otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Ve výše uvedeném rozsudku Kersbergen-Lap a Dams-Schipper (bod 43) Soudní dvůr rozhodl, že osoba v takové situaci, v jaké se nachází navrhovatel v původním řízení, nemůže uplatňovat nárok na zachování výhod nabytých na základě AAW před přijetím Wajong. Právní následky (přenositelnost či nepřenositelnost dávky poskytované na základě Wajong) způsobené zřízením bydliště mimo Nizozemsko je tudíž třeba posuzovat ve světle předpisů použitelných v okamžiku tohoto nového zřízení bydliště, a tedy ve světle nových předpisů.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Dále, pokud jde o argument navrhovatele v původním řízení, který se opírá o či. 2 nařízení č. 1247/92, je třeba uvést, že i když se osoby, které před <DATE ISO="19920601">1. červnem 1992</DATE>, tj. dnem vstupu uvedeného nařízení v platnost, pobíraly dávku na základě AAW nebo splňovaly podmínky pro její přiznání, mohou podle uvedeného článku 2 i nadále dovolávat zásady zrušení ustanovení o bydlišti stanovené v článku 10 nařízení č. 1408/71, situace takových osob, které, stejně jako navrhovatel v původním řízení, splnily tyto podmínky až po výše uvedeném datu, se naopak řídí článkem 10a tohoto nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="19980611">11. června 1998</DATE>, Partridge, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-297/96" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-3467">C-297/96, Recueil, s. I-3467, bod 39</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-6948"?><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je tedy namístě předkládajícímu soudu odpovědět, že taková dávka, jakou je dávka poskytovaná na základě Wajong, musí být považována za zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst 2a nařízení č. 1408/71, takže se na osoby, které jsou v situaci navrhovatele v původním řízení, použije pouze koordinační pravidlo stanovené v článku 10a tohoto nařízení a výplata této dávky může být oprávněně vyhrazena pouze osobám, které mají bydliště na území členského státu, jenž uvedenou dávku poskytuje. Okolnost, že příjemce původně pobíral dávku pro mladé postižené osoby, která byla přenositelná do zahraničí, nemá vliv na použití uvedených ustanovení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Ke druhé a třetí otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu je, zda se navrhovatel v původním řízení může dovolávat článku 39 ES, jak jej provádí článek 7 nařízení č. 1612/68, a pokud ano, zda tyto předpisy v jeho případě brání tomu, aby byla výplata dávky poskytované na základě Wajong přerušena z důvodu, že navrhovatel opustil Nizozemsko.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Vyjádření předložená Soudnímu dvoru</P></TI></TITLE><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Navrhovatel v původním řízení má za to, že musí být považován za pracovníka, který využil svého práva volného pohybu ve smyslu práva Společenství. Opírá se zejména o rozsudek ve věci Terhoeve (rozsudek ze dne <DATE ISO="19990126">26. ledna 1999</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-18/95" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-345">C-18/95, Recueil, s. I-345</REF.DOC.ECR>), kterým Soudní dvůr rozhodl, že na státního příslušníka Společenství, který využil svého práva na volný pohyb pracovníků a který vykonává profesní činnost v jiném členském státě, se použije nařízení č. 1612/68 nezávisle na jeho místě bydliště a jeho státní příslušnosti. Zdůrazňuje rovněž, že Soudní dvůr ve věci Meints<?PAGE NO="I-6949"?> (rozsudek ze dne <DATE ISO="19971127">27. listopadu 1997</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-57/96" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-6689">C-57/96, Recueil, s. I-6689</REF.DOC.ECR>) rozhodl, že nařízení č. 1612/68 nepřipouští, aby přiznání sociální výhody bylo podminováno tím, že příjemce musí mít bydliště na území členského státu, který mu má dávku poskytnout.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Odpůrkyně v původním řízení uznává, že jednotlivec se může dovolávat článku 39 rovněž vůči členskému státu, jehož je státním příslušníkem, pokud využil svých práv volného pohybu (viz zejména výše uvedený rozsudek Terhoeve, body 27 a 28). Nicméně poukazuje na to, že využití těchto práv musí odpovídat přestěhování se do jiného členského státu s cílem vykonávat hospodářskou činnost nebo pokračovat v jejím výkonu nebo musí alespoň souviset s profesní činností, ať již se jedná o profesní činnost budoucí, či nikoli.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>To však není případ D. P. W. Hendrixe. Jmenovaný sice opustil svůj stát původu, avšak pouze za účelem pobytu v jiném členském státě, a nikoli za účelem výkonu profesní činnosti. Vzhledem k tomu, že nikdy nepracoval mimo Nizozemsko, nikdy nevyužil svých práv volného pohybu. Podle odpůrkyně v původním řízení je třeba, aby Soudní dvůr u článku 39 ES uvažoval obdobně jako v případě svobody usazování v rozsudku ze dne <DATE ISO="19930126">26. ledna 1993</DATE>, Werner (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-112/91" YEAR="1993" PAGE.ECR="I-429">Ol 12/91, Recueil, s. I-429</REF.DOC.ECR>). V tomto rozsudku dospěl k závěru, že samotný pobyt v jiném členském státě, aniž v něm dojde k usazení, není dostatečně cizím prvkem k tomu, aby bylo možné dovolávat se článku 43 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Nizozemská vláda a Komise uplatňují v podstatně tytéž argumenty jako odpůrkyně v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království rovněž uvádí, že řešení zvolené ve výše uvedeném rozsudku Terhoeve není na věc v původním řízení použitelné. Má za to, že na D. P. W. Hendrixe nelze nahlížet jako na pracovníka, který využil svého práva na volný pohyb, a kromě řešení zvoleného ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Werner, poukazuje zejména na body 93 až 97 stanoviska<?PAGE NO="I-6950"?> generálního advokáta Jacobse ve věci Hoever a Zachów (rozsudek ze dne <DATE ISO="19961010">10. října 1996</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-245/94+C-312/94" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-4895">C-245/94 a C-312/94, Recueil, s. I-4895</REF.DOC.ECR>). Podle generálního advokáta Jacobse se nařízení č. 1612/68 použije pouze na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky jednoho členského státu, ale pracují v jiném členském státě. Proto vzhledem k situaci D. P. W. Hendrixe není namístě jej považovat za pracovníka, který využil svého práva na volný pohyb a na kterého se mohou vztahovat ustanovení nařízení č. 1612/68.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Odpověď Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení byl D. P. W. Hendrix zaměstnán od <DATE ISO="19940201">1. února 1994</DATE> v prodejně s nářadím v Nizozemsku. Dne <DATE ISO="19990601">1. června 1999</DATE> se D. P. W. Hendrix odstěhoval do Belgie, přesto si však ponechal své zaměstnání v Nizozemsku, zprvu v téže prodejně, kde pobíral mzdu nižší, než je zákonná minimální mzda. K této mzdě byly vypláceny dávky poskytované na základě Wajong. Poté, co UWV rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19990628">28. června 1999</DATE> zastavila počínaje <DATE ISO="19990701">1. červencem 1999</DATE> poskytování uvedených dávek a zaměstnavatel zamítl žádost o zvýšení mzdy, byl pracovní poměr ukončen. Nicméně od <DATE ISO="19990705">5. července 1999</DATE> byl D. P. W. Hendrix zaměstnán v jiné prodejně s nářadím, kde pobíral zákonnou minimální mzdu. V roce 2001 se D. P. W. Hendrix znovu usadil v Nizozemsku.</TXT></NP><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Situace, která je základem sporu v původním řízení, je tedy situací osoby, která, ačkoli si ponechala zaměstnání ve svém státě původu, přenesla svoje bydliště do jiného členského státu a poté si našla jiné zaměstnání ve svém státě původu. Okolnost, že D. P. W. Hendrix poté, co se usadil v Belgii, nadále pracoval v Nizozemsku a změnil v témže státě zaměstnavatele, z něj činí migrujícího pracovníka, a proto po celou dobu, která je předmětem sporu v původním řízení, tj. od června 1999 do roku 2001, se na něj vztahuje právo Společenství, obzvláště pak ustanovení práva Společenství, která se tykají volného pohybu pracovníků (rozsudky ze dne <DATE ISO="20060221">21. února 2006</DATE>, Ritter-Coulais, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-152/03" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-1711">0152/03, Sb. rozh. s. I-1711, body 31 a 32</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, Hartmann, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-212/05" YEAR="2007" PAGE.ECR="I-6303">C-212/05, Sb. rozh. s. I-6303, bod 17</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-6951"?><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Na základě článku 7 nařízení č. 1612/68 migrující pracovník požívá stejné sociální výhody jako tuzemští pracovníci. Podle ustálené judikatury pojem <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>pracovník<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> podle tohoto ustanovení zahrnuje příhraniční pracovníky, kteří se ho mohou dovolávat stejně jako jakýkoli jiný pracovník, na kterého se vztahuje toto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudky Meints, uvedený výše, bod 50; ze dne <DATE ISO="19990608">8. června 1999</DATE>, Meeusen, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-337/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-3289">C-337/97, Recueil, s. I-3289, bod 21</REF.DOC.ECR>, a Hartmann, uvedený výše, bod 24).</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Pokud jde o pojem <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>sociální výhoda<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>, na který odkazuje či. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68, zahrnuje tento pojem všechny výhody, které, ať jsou spojeny, či nikoli s pracovní smlouvou, jsou obecně přiznávány tuzemským pracovníkům, zejména z důvodu jejich postavení pracovníků nebo pouze z důvodu jejich obvyklého bydliště na území daného státu, a jejich rozšíření na migrující pracovníky se proto jeví jako usnadnění jejich pohybu uvnitř Společenství (rozsudky ze dne <DATE ISO="19850327">27. března 1985</DATE>, Hoeckx, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="249/83" YEAR="1985" PAGE.ECR="973">249/83, Recueil, s. 973, bod 20</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="19980512">12. května 1998</DATE>, Martínez Sala, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-85/96" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-2691">C-85/96, Recueil, s. I-2691, bod 25</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Dávka poskytovaná na základě Wajong je výhodou, která je přiznávána pracovníkům, kteří z důvodu nemoci nebo postižení nejsou schopni vydělat totéž, co obvykle svojí prací vydělá zdravá osoba se stejnou úrovní vzdělání a zkušeností. Předkládající soud tedy má za to, že předmětná dávka je sociální výhodou ve smyslu či. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Soudní dvůr přitom rozhodl, že členský stát nemůže podmínit přiznání sociální výhody ve smyslu článku 7 tím, že příjemci výhody musí mít bydliště na státním území tohoto členského státu (výše uvedené rozsudky Meints, bod 51, a Meeusen, bod 21).</TXT></NP><?PAGE NO="I-6952"?><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Je pravda, že dávka poskytovaná podle Wajong patří mezi zvláštní nepříspěvkové dávky uvedené v ustanoveních čl. 4 odst 2a a článku 10a nařízení č. 1408/71, jejichž poskytování smí být v souladu s právem vyhrazeno osobám, které mají bydliště na území členského státu, jehož právní předpisy takovou dávku upravují, a že čl. 42 odst 2 nařízení č. 1612/68 stanoví, že tímto nařízením <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>nejsou dotčena opatření přijatá v souladu s článkem 51 Smlouvy (nyní, po změně, článek 42 ES)<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>, což je případ koordinačního nařízení, jakým je nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Nicméně Soudní dvůr ustáleně rozhoduje, že ustanovení nařízení č. 1408/71 přijatá na základě článku 42 ES musí být vykládána ve světle účelu tohoto článku, kterým je přispět k zavedení co možná nejúplnější svobody pohybu migrujících pracovníků (rozsudek ze dne <DATE ISO="20010308">8. března 2001</DATE>, Jauch, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-215/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-1901">C-215/99, Recueil, s. I-1901, bod 20</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>V tomto ohledu je čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68 zvláštním výrazem pravidla rovného zacházení zakotveného v či. 39 odst. 2 ES ve specifické oblasti poskytování sociálních výhod a musí být vykládán stejně jako toto posledně uvedené ustanovení (viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20060223">23. února 2006</DATE>, Komise v. Španělsko, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-205/04" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-31">0205/04, Sb. rozh. s. I-31, bod 15</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že podmínka bydliště, které je podřízeno přiznání dávky poskytované na základě Wajong, může být namítána vůči osobě, která se nachází v situaci, v jaké se nachází D. P. W. Hendrix, pouze tehdy, je-li objektivně odůvodněná a přiměřená sledovanému cíli.</TXT></NP><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 33 výše uvedeného rozsudku Kersbergen-Lap a Dams-Schipper, dávka poskytovaná na základě Wajong je přitom úzce spjata se sociálně-hospodářskou situací dotčeného členského státu, jelikož se odvozuje od minimální<?PAGE NO="I-6953"?> mzdy a životní úrovně v Nizozemsku. Navíc tato dávka patří mezi zvláštní nepříspěvkové dávky uvedené v čl. 4 odst 2a a článku 10a nařízení č. 1408/71, které osoby, na něž se toto nařízení použije, pobírají výhradně na území členského státu, v němž mají bydliště, a v souladu s právními předpisy tohoto státu. Z toho vyplývá, že podmínka bydliště jako taková, stanovená vnitrostátní právní úpravou, je objektivně odůvodněná.</TXT></NP><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>Je však třeba, aby uplatněním uvedené podmínky nebylo zasaženo do práv, které plynou osobě nacházející se v situaci D. P. W. Hendrixe z volného pohybu pracovníků, natolik, že budou překročeny meze toho, co vyžaduje uskutečnění legitimního cíle sledovaného vnitrostátním zákonem.</TXT></NP><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Z tohoto úhlu pohledu je třeba uvést, že vnitrostátní právní úprava, jak bylo uvedeno v bodě 15 tohoto rozsudku, výslovně stanoví, že výjimka z podmínky bydliště je přípustná, pokud by tato podmínka vedla k <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>nepřiměřené tvrdosti<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>. Podle ustálené judikatury je na vnitrostátních soudech, aby vnitrostátní právo vykládaly v co největším možném rozsahu tak, aby bylo slučitelné s požadavky práva Společenství (rozsudky ze dne <DATE ISO="19901113">13. listopadu 1990</DATE>, Marleasing, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-106/89" YEAR="1990" PAGE.ECR="I-4135">0106/89, Recueil, s. I-4135, bod 8</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20041005">5. října 2004</DATE>, Pfeiffer a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-397/01—C-403/01" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-8835">0397/01 až 0403/01, Sb. rozh. s. I-8835, bod 113</REF.DOC.ECR>). Předkládající soudce se tedy musí ujistit, že za okolností dotčené věci požadavek splnění podmínky bydliště na státním území nevede k takovéto tvrdosti s přihlédnutím k tomu, že D. P. W. Hendrix využil svého práva na volný pohyb pracovníků a že si zachoval své hospodářské a sociální vazby k Nizozemsku.</TXT></NP><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je tedy třeba předkládajícímu soudu odpovědět tak, že článek 39 ES a článek 7 nařízení č. 1612/68 musejí být vykládány tak, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, kterou se provádí či. 4 odst. 2a a článek 10a nařízení č. 1408/71 a která stanoví, že zvláštní nepříspěvková dávka uvedená v příloze IIa tohoto posledně uvedeného nařízení může být přiznána pouze osobám s bydlištěm na státním území. Avšak uplatňováním této právní úpravy nesmí být zasaženo do<?PAGE NO="I-6954"?> práv osoby nacházející se v situaci navrhovatele v původním řízení natolik, že budou překročeny meze toho, co vyžaduje uskutečnění legitimního cíle sledovaného vnitrostátním zákonem. Je na vnitrostátním soudu, který je povinen vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu tak, aby bylo slučitelné s právem Společenství, aby zohlednil zejména skutečnost, že dotčený pracovník si zachoval veškeré své hospodářské a sociální vazby v členském státě původu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Ke čtvrté otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>V rámci této otázky se předkládající soud táže, zda pravidla vztahující se zejména k evropskému občanství mohou zpochybnit pravidlo, podle kterého se zvláštní nepříspěvková dávka, jako je dávka upravená ve Wajong, nepřenáší do zahraničí.</TXT></NP><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno v rámci odpovědí na předchozí otázky, státní příslušník členského státu v situaci D. P. W. Hendrixe spadá do působnosti ustanovení Smlouvy o volném pohybu pracovníků.</TXT></NP><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury článek 18 ES, který obecným způsobem stanoví právo všech občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, nachází zvláštní vyjádření v článku 39 ES, pokud jde o volný pohyb pracovníků (viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20021126">26. listopadu 2002</DATE>, Oteiza Olazabal, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-100/01" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-10981">C-100/01, Recueil, s. I-10981, bod 26</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20070426">26. dubna 2007</DATE>, Alevizos, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-392/05" YEAR="2007" PAGE.ECR="I-3505">0392/05, Sb. rozh. s. I-3505, bod 66</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-6955"?><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že věc v původním řízení spadá pod článek 39 ES, není tedy nezbytné vyjadřovat se k výkladu článku 18 ES (viz výše uvedené rozsudky Oteiza Olazabal, bod 26, a Alevizos, bod 80) a odpovídat na čtvrtou otázku.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Taková dávka, jakou je dávka poskytovaná na základě zákona o dávkách při nezpůsobilosti k práci pro mladé zdravotně postižené (Wet arbeidsongeschiktheidsvoorziening jonggehandicapten) ze dne <DATE ISO="19970424">24. dubna 1997</DATE>, musí být považována za zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst, 2a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne <DATE ISO="19961202">2. prosince 1996</DATE>, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1223/98 ze dne <DATE ISO="19980604">4. června 1998</DATE>, takže se na osoby, které jsou v situaci navrhovatele v původním řízení, použije pouze koordinační pravidlo stanovené v článku 10a tohoto nařízení a výplata této dávky může být oprávněně vyhrazena pouze osobám, které mají bydliště na území<?PAGE NO="I-6956"?> členského státu, jenž uvedenou dávku poskytuje. Okolnost, že příjemce původně pobíral dávku pro mladé postižené osoby, která byla přenositelná do zahraničí, nemá vliv na použití uvedených ustanovení.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 39 ES a článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne <DATE ISO="19681015">15. října 1968</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství musejí být vykládány tak, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, kterou se provádí čl. 4 odst. 2a a článek 10a nařízení č, 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č, 118/97, ve znění nařízení č, 1223/98, a která stanoví, že zvláštní nepříspěvková dávka uvedená v příloze IIa tohoto posledně uvedeného nařízení může být přiznána pouze osobám s bydlištěm na státním území. Avšak uplatňováním této právní úpravy nesmí být zasaženo do práv osoby nacházející se v situaci navrhovatele v původním řízení natolik, že budou překročeny meze toho, co vyžaduje uskutečnění legitimního cíle sledovaného vnitrostátním zákonem. Je na vnitrostátním soudu, který je povinen vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu tak, aby bylo slučitelné s právem Společenství, aby zohlednil zejména skutečnost, že dotčený pracovník si zachoval veškeré své hospodářské a sociální vazby v členském státě původu.</TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>