null

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

15. října 2026(*)

„ Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2010/13/EU – Audiovizuální mediální služby – Článek 1 odst. 1 písm. a) bod i) – Pojem ‚audiovizuální mediální služby‘ – Článek 6 odst. 1 – Ochrana lidské důstojnosti – Vnitrostátní právní úprava, která zakazuje vysílání odporující dobrým mravům – Odpovědnost poskytovatele služeb – Listina základních práv Evropské unie – Článek 11 – Svoboda projevu – Článek 52 odst. 1 – Omezení práv a svobod uznaných Listinou základních práv“

Ve věci C‑591/24,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Správního soudu města Sofie (Administrativen sad Sofia-grad, Bulharsko) ze dne 29. srpna 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 11. září 2024, v řízení

„Golf Bulgaria“ EOOD

proti

Savet za elektronni medii,

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení: M. L. Arastey Sahún (zpravodajka), předsedkyně senátu, B. Smulders, E. Regan, J. Passer a D. Gratsias, soudci,

generální advokátka: T. Ćapeta,

za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření, která předložili:

–        za bulharskou vládu: T. Mitova a R. Stojanov, jako zmocněnci,

–        za Evropskou komisi: O. Gariazzo, C. Georgieva, P.-J. Loewenthal a G. Meeßen, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. 2010, L 95, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018 (Úř. věst. 2018, L 303, s. 69) (dále jen „směrnice 2010/13“), a článku 11 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Golf Bulgaria“ EOOD založenou podle bulharského práva a Radou pro elektronická média (Savet za elektronni medii, Bulharsko) (dále jen „SEM“) ohledně legality rozhodnutí této Rady, kterým byla uvedené společnosti uložena správní pokuta za vysílání videonahrávky odporující dobrým mravům (dále jen „sporné rozhodnutí“).

 Právní rámec

 Unijní právo

 Listina

3        Článek 11 Listiny v odstavci 1 stanoví:

„Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.“

4        Článek 52 odst. 1 Listiny zní takto:

„Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává [Evropská u]nie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“

 Směrnice 2010/13

5        Článek 1 odst. 1 směrnice 2010/13 zní:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

a)      ‚audiovizuální mediální službou‘

i)      služba ve smyslu článků 56 a 57 [SFEU], jejímž hlavním účelem nebo hlavním účelem její oddělitelné části je poskytování pořadů, za které nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb, široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice [Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349)]; touto audiovizuální mediální službou je buď televizní vysílání definované v písmenu e) tohoto článku, nebo audiovizuální mediální služba na vyžádání definovaná v písmenu g) tohoto článku;

ii)      audiovizuální obchodní sdělení;

[...]

b)      ‚pořadem‘ pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která bez ohledu na svou délku představuje jednotlivou položku v rámci programové skladby nebo katalogu sestavených poskytovatelem mediálních služeb, například celovečerní filmy, videoklipy, sportovní události, situační komedie, dokumentární pořady, pořady pro děti nebo původní tvorba;

c)      ‚redakční odpovědností‘ provádění účinné kontroly výběru pořadů i jejich chronologického uspořádání v programové skladbě u televizního vysílání nebo v katalogu u audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Redakční odpovědnost nemusí zahrnovat právní odpovědnost za poskytovaný obsah nebo poskytované služby podle vnitrostátního práva;

d)      ‚poskytovatelem mediálních služeb‘ fyzická nebo právnická osoba, která má redakční odpovědnost za výběr audiovizuálního obsahu v audiovizuální mediální službě a určuje způsob organizace této služby;

[...]

e)      ‚televizním vysíláním‘ (tj. lineární audiovizuální mediální službou) audiovizuální mediální služba poskytovaná poskytovatelem mediálních služeb pro simultánní sledování pořadů na základě programové skladby;

[...]

g)      ‚audiovizuální mediální službou na vyžádání‘ (tj. nelineární audiovizuální mediální službou) audiovizuální mediální služba poskytovaná poskytovatelem mediálních služeb za účelem sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem mediálních služeb;

[...]“

6        Článek 4 odst. 1 směrnice 2010/13 stanoví:

„Členské státy mohou uplatňovat vůči poskytovatelům mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, v oblastech koordinovaných touto směrnicí podrobnější nebo přísnější pravidla za předpokladu, že tato pravidla jsou v souladu s právem Unie.“

7        Článek 6 této směrnice zní:

„1.      Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států respektovat a chránit lidskou důstojnost, členské státy vhodnými prostředky zajistí, aby audiovizuální mediální služby poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci neobsahovaly žádné:

a)      podněcování k násilí či nenávisti namířené proti skupině osob nebo členovi skupiny na základě kteréhokoli z důvodů uvedených v článku 21 Listiny;

b)      veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, jak je uvedeno v článku 5 směrnice [Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. 2017, L 88, s. 6)].

2.      Opatření přijatá pro účely tohoto článku musí být nezbytná a přiměřená a musí ctít práva a dodržovat zásady stanovené v Listině.“

8        Články 28a a 28b směrnice 2010/13 obsahují ustanovení, která se vztahují na služby platforem pro sdílení videonahrávek.

 Směrnice (EU) 2018/1972

9        Článek 2 bod 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. 2018, L 321, s. 36), kterým byl nahrazen čl. 2 písm. a) směrnice 2002/21, zní:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

1)      ‚sítí elektronických komunikací‘ přenosové systémy, ať jsou založeny na trvalé infrastruktuře nebo centralizované správní kapacitě, či nikoli, a popřípadě i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně neaktivních síťových prvků, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných (okruhově nebo paketově komutovaných, včetně internetu) a mobilních sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace“.

 Bulharské právo

10      Článek 10 odst. 1 zákona o rozhlase a televizi (Zakon za radioto i televizijata) ze dne 23. září 1998 (DV č. 138 ze dne 24. listopadu 1998), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „ZRT“), stanoví:

„Při výkonu své činnosti se poskytovatelé mediálních služeb řídí těmito zásadami:

1.      zaručení práva na svobodu projevu;

2.      zaručení práva na informace;

3.      zachování důvěrnosti informačních zdrojů;

4.      ochrana soukromí občanů;

5.      zákaz vysílání podněcujícího k nesnášenlivosti mezi občany;

6.      zákaz vysílání odporujícího dobrým mravům, zejména pokud obsahuje pornografii, glorifikuje nebo obhajuje krutost či násilí nebo podněcuje k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství nebo národnosti;

7.      zaručení práva na odpověď v rámci pořadů;

8.      zajištění autorského práva a práv s ním souvisejících v souvislosti s vysíláním a pořady;

9.      zachování čistoty bulharského jazyka.“

11      Článek 17 odst. 1 a 2 tohoto zákona stanoví:

„1.      Poskytovatelé mediálních služeb nesou odpovědnost za obsah mediálních služeb.

2.      Poskytovatelé mediálních služeb jsou povinni nevytvářet a nezpřístupňovat k distribuci vysílání, které odporuje zásadám uvedeným v článku 10, a vysílání, které podněcuje k národní, politické, etnické, náboženské nebo rasové nesnášenlivosti nebo které glorifikuje či obhajuje krutost nebo násilí.“

12      Článek 20 odst. 1 a 2 uvedeného zákona zní:

„1.      [SEM] je nezávislý specializovaný orgán, který reguluje mediální služby a služby platforem pro sdílení videonahrávek v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem.

2.      V rámci své činnosti vykonává [SEM] své pravomoci nestranně a transparentně a v souladu s cíli [směrnice 2010/13], řídí se veřejným zájmem a zajišťuje svobodu projevu, nezávislost poskytovatelů mediálních služeb, pluralitu médií, kulturní a jazykovou rozmanitost, ochranu spotřebitele, přístupnost, nediskriminaci, řádné fungování vnitřního trhu a podporu korektní hospodářské soutěže.“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

13      Dne 5. dubna 2023 zveřejnila společnost Golf Bulgaria, která byla k tomuto datu zapsána do veřejného rejstříku SEM jako poskytovatel nelineárních mediálních služeb, na internetu článek s názvem „Emili Trotinetkata [Koloběžka Emílie] se posmívá chlapci se zvláštními potřebami“, který obsahoval videonahrávku pocházející ze sociální sítě Facebook. V této videonahrávce, která byla natočena v nákupním centru, je zachycen chlapec se zvláštními vzdělávacími potřebami, který se pohybuje po rukou a nohou a napodobuje psa, přičemž osoba prezentovaná jako Emílie ho drží na vodítku a ona i další členové její skupiny mu dávají příkazy „sedni“, „dej pac“ nebo „přines“ kelímek, který mu hází, a říkají mu „hodný pes“, přičemž ho poplácávají po hlavě, když tyto příkazy splní.

14      Rozhodnutím ze dne 29. června 2023 SEM konstatovala, že zveřejněním této videonahrávky se společnost Golf Bulgaria dopustila přestupku, a sice porušení čl. 17 odst. 2 ZRT ve spojení s čl. 10 odst. 1 bodem 6 ZRT, jelikož vysílala videonahrávku odporující dobrým mravům.

15      Sporným rozhodnutím přijatým dne 27. července 2023 uložila SEM společnosti Golf Bulgaria správní pokutu ve výši 3 000 bulharských leva (BGN) (přibližně 1 534 eur). Toto rozhodnutí Obvodní soud v Sofii (Sofijski rajonen sad, Bulharsko) v rámci řízení o žalobě potvrdil, a společnost Golf Bulgaria proto podala kasační opravný prostředek ke Správnímu soudu města Sofie (Administrativen sad Sofia-grad, Bulharsko), který je předkládajícím soudem.

16      Společnost Golf Bulgaria v rámci tohoto kasačního opravného prostředku tvrdí zaprvé to, že rozhodnutí Obvodního soudu v Sofii (Sofijski rajonen sad) je protiprávní a nesprávné, neboť bylo vydáno v rozporu s hmotným právem a podstatnými formálními náležitostmi, zadruhé to, že přijetím rozhodnutí, kterým byl konstatován přestupek spočívající ve vysílání videonahrávky odporující dobrým mravům, SEM překročila své pravomoci v oblasti kontroly obsahu, neboť vysílání videonahrávky dotčené ve věci v původním řízení nespadá pod pojem „audiovizuální mediální služba“, a zatřetí to, že kvalifikace této videonahrávky jako odporující „dobrým mravům“ nebyla dostatečně odůvodněna, jelikož uvedená videonahrávka zachycovala událost natočenou na veřejném místě, která již byla zveřejněna na sociálních sítích.

17      SEM odkazuje na vnitrostátní judikaturu týkající se pojmu „dobré mravy“, a zejména na rozhodnutí Ústavního soudu (Konstitucionen sad, Bulharsko), v němž bylo rozhodnuto, že veřejná mravnost je oblast, v níž jsou směrodatné národní tradice a kultura, že zákaz porušování dobrých mravů se neomezuje na to, že je třeba respektovat požadavky na správné společenské chování tvořené tradicemi dané společnosti, že ve veřejném zájmu je například to, aby dobré mravy byly kritériem pro vzdělávání dospívajících, a proto není nutné, aby v každém případě došlo k faktickému porušení. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že úvahy týkající se dodržování dobrých mravů lze chápat jako kritéria správného společenského chování vytvořená ve společnosti za účelem její ochrany, přičemž prvořadým zájmem je v tomto ohledu zachování morální integrity společnosti. SEM kromě toho tvrdí, že v projednávaném případě je nesporné, že došlo k ponížení osoby se zvláštními vzdělávacími potřebami a byla narušena její lidská důstojnost. Právo na svobodu projevu přitom není neomezené a nemůže vést k šíření obsahů plných „urážek“ a „bezohledného a hrubého jednání namířeného vůči zranitelné osobě“. SEM mimoto zdůrazňuje, že poskytovatelé mediálních služeb významně přispívají k utváření veřejného mínění, a proto takový audiovizuální materiál odporující dobrým mravům, národním tradicím a kultuře, jako je videonahrávka dotčená ve věci v původním řízení, nelze akceptovat.

18      Předkládající soud uvádí, že podle vnitrostátní judikatury představuje pojem „dobré mravy“ obecnou zásadu, která je sama o sobě pravidlem chování a má-li se stát platným pravidlem, musí být jako taková zakotvena ve zvláštním právním předpise, jehož cílem je upravovat společenské vztahy. Nejvyšší kasační soud (Varchoven kasacionen sad, Bulharsko) v této souvislosti uvedl, že „obsah pojmu ‚dobré mravy‘ je třeba hledat v objektivních morálních kategoriích, které jsou uznávány ve společnosti, ale vzhledem ke své socioetické povaze nejsou zakotveny v zákoně, a souvisejí především se zákazem ubližovat druhým tím, že by se těžilo z jejich nepříznivé situace z hlediska věku, [společenské situace], zdraví nebo materiální situace“.

19      S ohledem na citaci čl. 4 odst. 1 směrnice 2010/13 obsaženou v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se předkládající soud v těchto souvislostech podle všeho táže, zda lze mít za to, že stanovení zákazu vysílání odporujícího dobrým mravům v příslušné vnitrostátní právní úpravě lze považovat za podrobnější nebo přísnější opatření ve smyslu tohoto ustanovení, a to ve srovnání s ostatními opatřeními uvedenými v této směrnici.

20      Předkládající soud si kromě toho klade otázku, zda dochází k omezení svobody projevu zakotvené v článku 11 Listiny, pokud jsou sankce v případě porušení zásady dobrých mravů uloženy na základě odkazu na tuto zásadu.

21      Za těchto okolností se Správní soud města Sofie (Administrativen sad Sofia-grad) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je norma vnitrostátního práva – která tím, že do vnitrostátního právního řádu včleňuje takovou obecnou právní zásadu, jako je zásada ‚dobrých mravů‘, umožňuje členskému státu přijmout doplňková opatření, a to včetně toho, že je na základě zmíněných ‚dobrých mravů‘ konstatována odpovědnost služby informační společnosti ve smyslu [směrnice 2010/13]– v souladu s právem Evropské unie, a pokud ano, do jaké míry omezuje použití této abstraktní zásady jakožto základu pro odpovědnost za porušení této zásady svobodu projevu zakotvenou v článku 11 [Listiny]?“

 Řízení před Soudním dvorem

22      Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2024 bylo toto řízení přerušeno do vydání rozhodnutí, jímž se končí řízení ve věcech C‑555/23 a C‑556/23.

23      V návaznosti na vyhlášení rozsudku ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla (C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484), zaslal předseda Soudního dvora dne 1. července 2025 zmíněný rozsudek předkládajícímu soudu a vyzval jej, aby mu sdělil, zda s ohledem na uvedený rozsudek trvá na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

24      Dopisem ze dne 30. července 2025 předkládající soud sdělil, že na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvá. V tomto ohledu uvedl, že na rozdíl od věci, v níž byl vydán zmíněný rozsudek, se předmět sporu v původním řízení týká možnosti provedení směrnice 2010/13 tím, že je do vnitrostátního právního řádu zapracována taková obecná právní zásada, jako je zásada „dobrých mravů“, a dále toho, do jaké míry omezuje použití takové abstraktní zásady jakožto základu odpovědnosti v případě porušení této zásady svobodu projevu zakotvenou v článku 11 Listiny.

 K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

25      Bulharská vláda zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a namítá jednak neexistenci souvislosti mezi otázkou položenou Soudnímu dvoru a předmětem sporu v původním řízení a jednak neuvedení konkrétních ustanovení unijního práva, která by měla být pro účely řešení tohoto sporu vyložena.

26      Co se týče především tvrzené neexistence souvislosti, tato vláda tvrdí, že z odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že se tato žádost týká poskytovatelů platforem pro sdílení videonahrávek. V tomto ohledu předkládající soud v popisu právního rámce citoval znění článků 28a a 28b směrnice 2010/13, které se vztahují na služby platforem pro sdílení videonahrávek, ačkoli tyto články nejsou pro řešení sporu v původním řízení relevantní. Otázka položená Soudnímu dvoru, jak ji formuloval předkládající soud, se kromě toho týká poskytovatele „služby informační společnosti ve smyslu směrnice 2010/13“ a toho, že by tento poskytovatel mohl nést odpovědnost v případě porušení požadavků stanovených vnitrostátním právem členského státu. Služby informační společnosti se ovšem neřídí touto směrnicí, nýbrž směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399), a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. 2022, L 277, s. 1). Ze skutkových okolností uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce kromě toho vyplývá, že společnost Golf Bulgaria je poskytovatel nelineárních mediálních služeb, což je pojem odlišný od pojmu „poskytovatel služeb informační společnosti“.

27      Podle ustálené judikatury platí, že se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 30. dubna 2026, Nekilnojamojo turto valdymas, C‑544/24, EU:C:2026:356, bod 36 a citovaná judikatura).

28      V projednávané věci obsahuje žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podrobný popis okolností sporu v původním řízení a je v ní uvedeno znění vnitrostátních ustanovení, která předkládající soud považuje za relevantní pro tento spor, a vnitrostátní judikatury, kterou předkládající soud rovněž považuje za relevantní. Na základě odůvodnění obsaženého v této žádosti kromě toho lze pochopit, že se pochybnosti uvedeného soudu týkají souladu ZRT se směrnicí 2010/13 a článkem 11 Listiny a plynou z toho, že čl. 17 odst. 2 ZRT, který sloužil jako základ pro uložení sankce společnosti Golf Bulgaria za vysílání videonahrávky popsané v bodě 13 tohoto rozsudku, vychází z obecné zásady vnitrostátního práva, a sice zásady „dobrých mravů“. Z informací obsažených v uvedené žádosti mimoto dostatečně plyne souvislost mezi směrnicí 2010/13 a článkem 11 Listiny na jedné straně a ustanoveními ZRT použitelnými na spor v původním řízení na straně druhé.

29      Je pravda, že – jak uvedla bulharská vláda – předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce poukazuje jak na audiovizuální mediální služby, tak na služby platforem pro sdílení videonahrávek a cituje jak ustanovení směrnice 2010/13 týkající se poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb, tak ustanovení této směrnice týkající se poskytovatelů takových platforem. Kromě toho předkládající soud v předběžné otázce poukazuje na službu informační společnosti a obecně zmiňuje směrnici 2010/13, přičemž neuvádí žádná konkrétní ustanovení této směrnice, která by měla být vyložena.

30      Nejprve je však třeba vzít v úvahu to, že zaprvé z popisu skutkového stavu obsaženého v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že společnost Golf Bulgaria byla zapsána do veřejného rejstříku SEM jako poskytovatel nelineárních mediálních služeb. Zadruhé čl. 10 odst. 1 bod 6 a článek 17 ZRT, na jejichž základě SEM konstatovala, že se společnost Golf Bulgaria dopustila přestupku sankcionovaného sporným rozhodnutím, se podle svého znění týkají poskytovatelů mediálních služeb. Zatřetí z odůvodnění této žádosti vyplývá, že předkládající soud chce položit Soudnímu dvoru první z pěti otázek, které mu společnost Golf Bulgaria navrhla položit v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, přičemž v této první otázce se výslovně poukazuje na „poskytovatele nelineárních audiovizuálních mediálních služeb“.

31      Na základě těchto okolností tedy lze dospět k závěru, že navzdory tomu, že je v rámci předběžné otázky použit výraz „služba informační společnosti“, a tomu, že je v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce poukázáno na „služby platforem pro sdílení videonahrávek“, týká se uvedená otázka „audiovizuální mediální služby“ ve smyslu směrnice 2010/13.

32      Dále je třeba podotknout, že pokud v rámci otázek položených Soudnímu dvoru nejsou uvedena konkrétní ustanovení unijního práva, neznamená to, že je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepřípustná, pokud je Soudní dvůr na základě informací obsažených v této žádosti schopen identifikovat ustanovení tohoto práva, jejichž výklad je nezbytný k tomu, aby předkládající soud mohl rozhodnout spor v původním řízení. O takový případ se jedná i v projednávané věci, jelikož Soudní dvůr je na základě odůvodnění posuzované žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce schopen identifikovat ustanovení směrnice 2010/13, která musí být za tímto účelem vyložena, jak bude uvedeno v bodech 50 až 54 tohoto rozsudku.

33      Nakonec je nutno uvést, že pokud předkládající soud v popisu právního rámce, který je podle něj v dané věci použitelný, cituje ustanovení unijního práva, která pro řešení sporu v původním řízení nejsou relevantní, nemá tato skutečnost na přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce žádný vliv.

34      Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je proto přípustná.

 K předběžné otázce

 Úvodní poznámky

 Ke kvalifikaci vysílání videonahrávky dotčené ve věci v původním řízení jako „audiovizuální mediální služby“ a ke kvalifikaci žalobkyně v původním řízení jako „poskytovatele mediálních služeb“ ve smyslu směrnice 2010/13

35      Jak vyplývá z bodů 30 a 31 tohoto rozsudku, otázka položená předkládajícím soudem musí být chápána tak, že se týká „audiovizuální mediální služby“ ve smyslu směrnice 2010/13, a tedy vychází z předpokladu, že vysílání videonahrávky, za které byla sporným rozhodnutím uložena sankce, spadá do působnosti tohoto pojmu.

36      Jak ovšem bylo uvedeno v bodě 16 tohoto rozsudku, společnost Golf Bulgaria v rámci kasačního opravného prostředku, z něhož vzešla projednávaná věc, tvrdila, že vysílání této videonahrávky do působnosti uvedeného pojmu nespadá.

37      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci rozdělení pravomocí mezi unijní soud a vnitrostátní soud je v zásadě věcí vnitrostátního soudu, aby ověřil, zda jsou ve věci, kterou projednává, splněny skutkové podmínky pro použití unijní normy, přičemž Soudní dvůr může při rozhodování o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce případně podat upřesnění, aby vnitrostátnímu soudu poskytl vodítko k jeho výkladu (rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 37 a citovaná judikatura).

38      Je tedy na Soudním dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl nezbytné informace k výkladu pojmu „audiovizuální mediální služba“ ve smyslu této směrnice, aby předkládající soud mohl ověřit, zda vysílání videonahrávky dotčené ve věci v původním řízení skutečně spadá do působnosti tohoto pojmu, a zda tedy musí být společnost Golf Bulgaria, pokud jde o takové vysílání, považována za „poskytovatele mediálních služeb“ ve smyslu uvedené směrnice.

39      V této souvislosti je třeba připomenout, že podle definice uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice 2010/13 se pojmem „audiovizuální mediální služba“ rozumí služba ve smyslu článků 56 a 57 SFEU, jejímž hlavním účelem nebo hlavním účelem její oddělitelné části je poskytování pořadů, za které nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb, široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2002/21.

40      Jak kromě toho vyplývá z čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2010/13, pojmem „pořad“ ve smyslu této směrnice se rozumí „pohyblivá obrazová sekvence [...], která bez ohledu na svou délku představuje jednotlivou položku v rámci programové skladby nebo katalogu sestavených poskytovatelem mediálních služeb, například celovečerní filmy, videoklipy, sportovní události, situační komedie, dokumentární pořady, pořady pro děti nebo původní tvorba“.

41      Podle čl. 1 odst. 1 písm. d) této směrnice se mimoto pro účely této směrnice rozumí „poskytovatelem mediálních služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která má redakční odpovědnost za výběr audiovizuálního obsahu v audiovizuální mediální službě a určuje způsob organizace této služby.

42      V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že videonahrávka dotčená ve věci v původním řízení byla zveřejněna na internetových stránkách, na nichž se veřejnosti zpřístupňují články a audiovizuální obsah.

43      Předně tudíž vše nasvědčuje tomu, že tato videonahrávka byla vysílána prostřednictvím sítí elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2018/1972, kterým byl nahrazen čl. 2 písm. a) směrnice 2002/21; právě uvedené ovšem musí potvrdit předkládající soud.

44      Rovněž s výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu lze mít dále za to, že uvedená videonahrávka byla součástí programové skladby nebo katalogu audiovizuální nabídky na internetových stránkách dotčených ve věci v původním řízení, takže se jedná o „pořad“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2010/13 (obdobně viz rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 48), a tato audiovizuální nabídka slouží k informačním nebo zábavním účelům.

45      Žádná informace obsažená ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, kromě toho nenasvědčuje tomu, že by služba zpřístupňování videonahrávek nabízená na internetových stránkách dotčených ve věci v původním řízení neměla autonomní obsah a funkci oproti obsahu a funkci jiných služeb případně nabízených na těchto stránkách. S výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu je tedy třeba konstatovat, že vysílání videonahrávky dotčené ve věci v původním řízení je součástí služby, jejímž hlavním účelem nebo hlavním účelem její oddělitelné části je poskytování pořadů široké veřejnosti.

46      Jak nakonec vyplývá z čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i), písm. c) a d) směrnice 2010/13, zveřejnění videonahrávky dotčené ve věci v původním řízení na internetových stránkách dotčených ve věci v původním řízení, které provedla společnost Golf Bulgaria, by mohlo spadat do působnosti pojmu „audiovizuální mediální služba“ pouze tehdy, kdyby tato společnost nesla „redakční odpovědnost“ ve smyslu této směrnice za výběr audiovizuálního obsahu zpřístupňovaného na těchto internetových stránkách.

47      Tak by tomu bylo zejména v případě, kdyby společnost Golf Bulgaria rozhodovala především o zveřejňování a odstraňování videonahrávek nabízených na dotčených internetových stránkách, o harmonogramu a času vysílání videonahrávek na těchto internetových stránkách, o době, po kterou budou videonahrávky přístupné uživatelům internetu, o struktuře uvedených internetových stránek, o způsobu zobrazování a výběru videonahrávek, o systému vyhledávání videonahrávek a o aktualizaci obsahu týchž internetových stránek (obdobně viz rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 53).

48      Vzhledem k tomu, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahuje v tomto směru žádné informace, bude na předkládajícím soudu, aby zejména s ohledem na to, za jakých podmínek se na internetových stránkách dotčených ve věci v původním řízení zveřejňují videonahrávky zasílané uživateli, posoudil, zda si společnost Golf Bulgaria skutečně vyhrazuje právo rozhodovat o tom, které videonahrávky jsou na těchto internetových stránkách zveřejněny, a které nikoli. Pokud z tohoto posouzení vyplyne, že konečné rozhodnutí o takovém zveřejnění je na této společnosti, bude mít uvedená společnost redakční odpovědnost za výběr audiovizuálního obsahu zpřístupňovaného veřejnosti na uvedených internetových stránkách, včetně videonahrávky dotčené ve věci v původním řízení, a to i v případě, že jsou videonahrávky zpřístupňované na internetu vytvářeny a zasílány uživateli za účelem jejich zveřejnění na týchž internetových stránkách.

49      S ohledem na výše uvedené úvahy a s výhradou ověření, které bude muset provést předkládající soud, je třeba na otázku položenou zmíněným soudem odpovědět na základě předpokladů, že zaprvé vysílání videonahrávky, za které byla sporným rozhodnutím uložena sankce, představuje „audiovizuální mediální službu“ ve smyslu směrnice 2010/13 a zadruhé společnost Golf Bulgaria spadá do působnosti pojmu „poskytovatel mediálních služeb“ ve smyslu této směrnice.

 K ustanovení směrnice 2010/13 relevantnímu pro řešení sporu v původním řízení

50      Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že videonahrávka dotčená ve věci v původním řízení zachycuje osobu se zvláštními vzdělávacími potřebami, která je ponižována skupinou osob. Na základě této skutečnosti kvalifikovala SEM tuto videonahrávku jako odporující „dobrým mravům“ ve smyslu vnitrostátního práva, a proto uložila této společnosti sankci za vysílání odporující dobrým mravům, přičemž v řízení před předkládajícím soudem SEM dodala, že byla narušena lidská důstojnost této osoby.

51      Je přitom třeba připomenout, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13 ukládá členským státům povinnost nejen respektovat, ale i chránit lidskou důstojnost, přičemž tato povinnost zejména znamená, že je na těchto státech, aby přijaly opatření nezbytná k zajištění toho, že obsah audiovizuálních mediálních služeb poskytovaných poskytovateli spadajícími do jejich pravomoci nebude ohrožovat hodnotu lidské důstojnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 67).

52      Pod toto ustanovení tedy spadá povinnost respektovat hodnotu lidské důstojnosti a zákaz vysílání obsahu narušujícího tuto hodnotu (rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 73).

53      V takovém kontextu, jako je kontext věci v původním řízení, kdy vnitrostátní právní úprava, kterou se zakazuje vysílání obsahu odporujícího dobrým mravům, sloužila jako základ pro rozhodnutí přijaté k uložení sankce za narušení lidské důstojnosti, tedy tato vnitrostátní právní úprava může spadat do působnosti čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13. Takovou právní úpravu, která slouží pouze k provedení povinnosti respektovat lidskou důstojnost a důvodu zákazu založeného na narušení hodnoty lidské důstojnosti, které jsou stanoveny v tomto čl. 6 odst. 1, naproti tomu nelze považovat za právní úpravu, která obsahuje „podrobnější“ nebo „přísnější“ pravidla ve smyslu čl. 4 odst. 1 této směrnice, a proto taková právní úprava nespadá do působnosti posledně uvedeného ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 78).

54      S ohledem na specifické okolnosti sporu v původním řízení je tedy třeba na otázku položenou předkládajícím soudem odpovědět z hlediska čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13.

 K otázce

55      S ohledem na úvodní úvahy je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13 ve spojení s článkem 11 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát mohl podle vnitrostátní právní úpravy, která na základě obecné zásady práva tohoto státu zakazuje vysílání odporující dobrým mravům, uložit poskytovateli mediálních služeb sankci za vysílání videonahrávky narušující lidskou důstojnost.

56      Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba zaprvé připomenout, že podle samotného znění čl. 288 třetího pododstavce SFEU členským státům přísluší volba formy a prostředků k provedení směrnic umožňujících nejlépe zajistit výsledek, o jehož dosažení směrnice usilují, a z tohoto ustanovení vyplývá, že provedení směrnice do vnitrostátního práva nezbytně nevyžaduje legislativní činnost v každém členském státě (rozsudek ze dne 14. února 2012, Flachglas Torgau, C‑204/09, EU:C:2012:71, bod 60).

57      Podle ustálené judikatury platí, že zejména existence obecných zásad nebo pravidel může učinit provedení dodatečnými zvláštními právními nebo správními opatřeními nadbytečným, avšak za podmínky, že tyto zásady nebo pravidla skutečně zaručují plné uplatnění této směrnice a v případě, kdy je cílem dotčeného ustanovení uvedené směrnice vznik práv jednotlivců, je právní situace vyplývající z těchto zásad dostatečně přesná a jasná a oprávněné osoby mohou zjistit úplný rozsah svých práv a případně se jich dovolat u vnitrostátních soudů [rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Lucembursko), C‑303/20, EU:C:2021:479, bod 34 a citovaná judikatura].

58      S ohledem na tuto judikaturu lze konstatovat, že i když – jak bylo uvedeno v bodech 51 a 52 tohoto rozsudku – čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13 ukládá členským státům povinnost chránit v oblasti audiovizuálních mediálních služeb hodnotu lidské důstojnosti tím, že zajistí dodržování zákazu obsahu narušujícího tuto hodnotu, není v zásadě vyloučeno, aby bylo toto ustanovení provedeno do vnitrostátního právního řádu členského státu na základě vnitrostátní právní úpravy, která v souladu s obecnou zásadou práva tohoto státu zakazuje vysílání odporující dobrým mravům, je-li právní situace vyplývající z této vnitrostátní právní úpravy dostatečně přesná a jasná, aby poskytovatelé mediálních služeb mohli seznat, že vysílání videonahrávky narušující hodnotu lidské důstojnosti spadá do působnosti pojmu „vysílání odporující dobrým mravům“.

59      Kromě toho je třeba připomenout, že zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Tato zásada mimo jiné vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (rozsudek ze dne 21. května 2026, Across Fiduciaria a další, C‑684/24 a C‑685/24, EU:C:2026:410, bod 40, jakož i citovaná judikatura).

60      Tento požadavek právní jistoty se kromě toho uplatní obzvlášť striktně vůči právní úpravě, která může mít finanční důsledky. Soudní dvůr zejména rozhodl, že sankce, byť netrestní povahy, může být uložena pouze tehdy, má-li jasný a jednoznačný právní základ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun, C‑248/04, EU:C:2006:666, body 79 a 80, jakož i citovaná judikatura).

61      V těchto souvislostech je třeba připomenout, že pokud jde o zásadu zákonnosti trestných činů a trestů zakotvenou v čl. 49 odst. 1 Listiny, který se použije v oblasti trestního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, BAJI Trans, C‑544/23, EU:C:2025:614, bod 62), tato zásada, která je zvláštním vyjádřením obecné zásady právní jistoty, zejména znamená, že zákon jasně definuje protiprávní jednání a tresty, které za ně lze uložit, aby byla zajištěna předvídatelnost, pokud jde jak o definici trestného činu, tak o stanovení trestu. Tato podmínka je splněna, pokud má jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly dotyčné vnitrostátní soudy – dozvědět, z jakých úkonů a opomenutí mu vzniká trestněprávní odpovědnost (rozsudek ze dne 26. června 2025, Makeleio a Zougla, C‑555/23 a C‑556/23, EU:C:2025:484, bod 88 a citovaná judikatura). V žádném případě tomu přitom nemůže být jinak, pokud jde o sankce, které mají jinou než trestní povahu.

62      Bude tedy na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda poskytovatel mediálních služeb může s ohledem na znění ZRT a případně na základě výkladu, který k němu podaly Ústavní soud (Konstitucionen sad) a Nejvyšší kasační soud (Varchoven kasacionen sad), vědět, že se zákaz vysílání odporujícího dobrým mravům stanovený v této vnitrostátní právní úpravě vztahuje i na vysílání videonahrávky narušující lidskou důstojnost.

63      Co se zadruhé týče otázky, zda vnitrostátní právní úprava, která vykazuje znaky uvedené v bodě 55 tohoto rozsudku a splňuje požadavky jasnosti a přesnosti ve smyslu judikatury uvedené v bodech 57 až 61 tohoto rozsudku, porušuje právo na svobodu projevu zakotvené v článku 11 Listiny, je třeba připomenout, že práva a svobody zakotvené v tomto článku 11 nejsou absolutními výsadami, ale musí být nahlíženy ve vztahu k jejich společenské funkci. Podle čl. 52 odst. 1 Listiny však musí být každé omezení výkonu práv a svobod zaručených Listinou stanoveno zákonem, respektovat podstatu těchto práv a svobod a musí být, při dodržení zásady proporcionality, nezbytné a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého [rozsudek ze dne 26. února 2026, Komise v. Maďarsko (Právo poskytovat mediální služby na rádiové frekvenci), C‑92/23, EU:C:2026:108, body 365 a 367 a citovaná judikatura].

64      V tomto ohledu je třeba uvést, že podle článku 1 Listiny je lidská důstojnost nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.

65      Z vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17) vyplývá, že lidská důstojnost ve smyslu tohoto článku 1 není jen základním právem jako takovým, ale představuje samotný základ základních práv. V tomto ohledu tato vysvětlení odkazují zejména na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948, která zakotvila lidskou důstojnost v preambuli, v níž se uvádí, že „uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě“. Podle uvedených vysvětlení z toho vyplývá, že žádné z práv stanovených v Listině nesmí být použito na újmu důstojnosti jiného a lidská důstojnost je součástí podstaty práv stanovených touto Listinou. Musí proto být respektována, a to i tam, kde určité právo omezuje [rozsudek ze dne 21. dubna 2026, Komise v. Maďarsko (Unijní hodnoty), C‑769/22, EU:C:2026:326, bod 486].

66      Z výše uvedeného vyplývá, že v rozsahu, v němž povinnost respektovat dobré mravy představuje prostředek umožňující chránit hodnotu lidské důstojnosti tím, že zakazuje vysílání obsahu narušujícího tuto hodnotu, jak to vyžaduje čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13, odpovídá legitimnímu důvodu pro omezení svobody projevu a s ohledem na omezení této svobody, které z toho vyplývá, nutně představuje přiměřené opatření ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny.

67      V takovém rozsahu tedy vnitrostátní právní úprava, která vykazuje znaky uvedené v bodě 55 tohoto rozsudku a splňuje požadavky jasnosti a přesnosti ve smyslu judikatury uvedené v bodech 57 až 61 tohoto rozsudku, neporušuje právo na svobodu projevu zakotvené v článku 11 Listiny.

68      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na danou otázku odpovědět, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2010/13 ve spojení s článkem 11 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát mohl podle vnitrostátní právní úpravy, která na základě obecné zásady práva tohoto státu zakazuje vysílání odporující dobrým mravům, uložit poskytovateli mediálních služeb sankci za vysílání videonahrávky narušující hodnotu lidské důstojnosti, jestliže se poskytovatelé takových služeb mohou s ohledem na znění této vnitrostátní právní úpravy a v případě potřeby na základě výkladu, který k ní podaly vnitrostátní soudy, dozvědět, že se takový zákaz vztahuje na vysílání narušující tuto hodnotu.

 K nákladům řízení

69      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018, ve spojení s článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby členský stát mohl podle vnitrostátní právní úpravy, která na základě obecné zásady práva tohoto státu zakazuje vysílání odporující dobrým mravům, uložit poskytovateli mediálních služeb sankci za vysílání videonahrávky narušující hodnotu lidské důstojnosti, jestliže se poskytovatelé takových služeb mohou s ohledem na znění této vnitrostátní právní úpravy a v případě potřeby na základě výkladu, který k ní podaly vnitrostátní soudy, dozvědět, že se takový zákaz vztahuje na vysílání narušující tuto hodnotu.

Podpisy

*      Jednací jazyk: bulharština.