<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSA.0300253101.case.xml"><NO.CASE>C-131/04</NO.CASE><NO.CASE>C-257/04</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62004J0131</NO.CELEX><NO.SEQ>0013.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>2560</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>2584</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>25</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20060316">16. 3. 2006</DATE> — SPOJENÉ VĚCI C-131/04 A C-257/04</LEFT><RIGHT>ROBINSONSTEELE A DALŠÍ</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20060316">16. března 2006</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech C-131/04 a C-257/04,</P><P>jejichž předmětem jsou dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podané rozhodnutími Employment Tribunál, Leeds (Spojené království) (C-131/04), a Court of Appeal (England &amp; Wales) (Civil Division) (Spojené království) (C-257/04) ze dne 9. března, došlým Soudnímu dvoru dne 11. března, a ze dne <DATE ISO="20040615">15. června 2004</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20040616">16. června 2004</DATE>, v řízeních</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">C. D. Robinson-Steele</HT> (C-131/04)</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>R. D. Retail Services Ltd,</P></DEFENDANTS><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Michael Jason Clarke</HT> (C-257/04)</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>Frank Staddon Ltd</P></DEFENDANTS><?PAGE NO="I-2561"?><P>a</P><PLAINTIFS><P>J. C. Caulfield,</P><P>C. F. Caulfield,</P><P>K. V. Barnes</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>Hansou Clay Products Ltd, dříve Marshalls Clay Products Ltd,</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení P. Jann, předseda senátu, K. Schiemann, N. Colneric (zpravodaj), K. Lenaerts a E. Juhász, soudci,</P><P>generální advokátka: C. Stix-Hackl,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20050915">15. září 2005</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="I-2562"?><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za R. D. Retail Services Ltd J. Eady, solicitor,</P></ITEM><ITEM><P>za M. J. Clarka, J. C. Caulfielda, C. F. Caulfielda a K. V. Barnese, A. Hogarthem, QC,</P></ITEM><ITEM><P>za Hanson Clay Products Ltd, dříve Marshalls Clay Products Ltd, J. Eady, solicitor,</P></ITEM><ITEM><P>za Spojené království Velké Británie a Severního Irska R. Caudwell a C. White, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s T. Lindenem, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za Irsko D. J. 0'Haganem, jako zmocněncem, ve spolupráci s N. Hyland, a N. Traversem, BL,</P></ITEM><ITEM><P>za Nizozemské království H. G. Sevenster, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství M.-J. Jonczy a N. Yerrell, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20051027">27. října 2005</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="I-2563"?><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 7 směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" DATE.PUB="1993" PAGE.FIRST="18">Úř. věst. L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 197, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>směrnice<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly podány v rámci žalob týkajících se proplacení dovolené za kalendářní rok formou zahrnutí odměny za tuto dovolenou do hodinové nebo denní mzdy, režimu zvaného <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právní úprava Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Směrnice byla přijata na základě článku 118a Smlouvy o ES (články 117 až 120 Smlouvy o ES byly nahrazeny články 136 až 143 ES). V souladu se svým čl. 1 odst. 1 stanoví tato směrnice minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pro úpravu pracovní doby.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2564"?><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Oddíl II směrnice stanoví opatření, která musejí přijmout členské státy k zajištění toho, aby každý pracovník měl nárok zejména na minimální dobu denního odpočinku a minimální dobu odpočinku v týdnu, jakož i na placenou dovolenou za kalendářní rok. Upravuje rovněž maximální délku týdenní pracovní doby.</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Pokud jde o dovolenou za kalendářní rok, článek 7 směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou, s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Podle článku 15 směrnice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Tato směrnice se nedotýká práva členských států používat nebo zavést právní a správní předpisy, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků, nebo napomáhat nebo umožňovat uplatňování kolektivních smluv nebo dohod uzavřených mezi sociálními partnery, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků.<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 17 směrnice stanoví možnost odchýlit se za určitých podmínek od těchto některých ustanovení, aniž by byl nicméně dotčen článek 7 téže směrnice.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2565"?><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 3 směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>Aniž je dotčeno právo členských států rozvíjet s přihlédnutím k měnícím se okolnostem odlišná právní, správní nebo smluvní ustanovení v oblasti pracovní doby, za předpokladu, že plní minimální požadavky stanovené v této směrnici, neodůvodňuje provádění této směrnice snížení obecné úrovně ochrany již poskytované pracovníkům.<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právní úprava</P></TI></TITLE><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Nařízení z roku 1998 o pracovní době (Working Time Regulations 1998, S.I. 1998, č. 1833, dále jen <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>nařízení z roku 1998<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>), které bylo přijato za účelem provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu Spojeného království, nabylo účinnosti dne <DATE ISO="19981001">1. října 1998</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 13 nařízení z roku 1998, nazvaný <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Nárok na dovolenou za kalendářní rok<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>[...] pracovník má nárok na čtyři týdny dovolené za kalendářní rok v průběhu každého referenčního roku.</TXT><P>[...]</P></NP><?PAGE NO="I-2566"?><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Dovolená, na kterou má pracovník nárok na základě tohoto článku, může být rozdělena, ale</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>musí být čerpána pouze v roce, za který je přiznána, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nemůže být nahrazena finanční náhradou, s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 16 zmíněného nařízení, nazvaný <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>Proplacení doby dovolené<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Pracovník má nárok na proplacení každé doby dovolené za kalendářní rok, na niž má nárok podle článku 13, ve výši odpovídající týdenní mzdě za každý týden dovolené.</TXT><P>[...]</P></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Nárok na proplacení podle odstavce 1 nemá vliv na žádný nárok pracovníka na odměnu stanovený v jeho smlouvě (<QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201A"/>smluvní odměna<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="2018"/>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-2567"?><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Každá smluvní odměna vyplacená pracovníkovi za dobu dovolené zbavuje zaměstnavatele jeho povinnosti odměnit pracovníka podle tohoto článku za dobu dovolené a naopak jakákoliv odměna vyplacená podle tohoto článku za období dovolené zbavuje zaměstnavatele jeho povinnosti vyplatit smluvní odměnu za tuto dobu.<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 30 nařízení z roku 1998, nazvaný <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>Procesní prostředky<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/> stanoví, že pracovník může podat žalobu k Employment Tribunál v případě, že mu zaměstnavatel mezi jiným odmítl umožnit, aby mohl využít nároku čerpat dovolenou podle článku 13 [čl. 30 odst. 1 písm. a)] nebo mu nevyplatil celou částku nebo její část, které mu náleží na základě či. 16 odst. 1 [čl. 30 odst. 1 písm. b)]. Článek 30 odst. 3 až 5 nařízení z roku 1998 v tomto ohledu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>3.</NO.P><TXT>Rozhodne-li Employment Tribunal, že žaloba na základě odst. 1 písm. a) je opodstatněná,</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>učiní zjištění v tomto smyslu a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>může nařídit, aby zaměstnavatel vyplatil pracovníkovi náhradu.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Soud stanoví částku náhrady ve výši, o níž má za to, že je správná a spravedlivá s ohledem na veškeré okolnosti, a zejména:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pochybení, jehož se dopustil zaměstnavatel tím, že odmítl pracovníkovi umožnit, aby využil svůj nárok, a</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-2568"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>veškerou škodu vzniklou pracovníkovi, která je přičitatelná vytýkaným skutečnostem.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Konstatuje-li Employment Tribunál, ke kterému byla podána žaloba na základě odst. 1 písm. b), že zaměstnavatel opomenul pracovníkovi zaplatit v souladu s či. 16 odst. 1 [...], nařídí zaměstnavateli vyplatit pracovníkovi částku, o níž má za to, že jí zaměstnavatel pracovníkovi dluží.<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spory v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Věc C-131/04</P></TI></TITLE><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>C. D. Robinson-Steele pracoval pro R. D. Retail Services Ltd (dále jen <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>Retail Services<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>) v období mezi <DATE ISO="20020419">19. dubnem 2002</DATE> a <DATE ISO="20031219">19. prosincem 2003</DATE>. Retail Services poskytuje služby, které vykonávají její zaměstnanci, velkým podnikům odvětví maloobchodního prodeje. Pracovníci poskytují služby zařizování prodejen a naplňování regálů.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>C. D. Robinson-Steele pracoval buď na denních směnách, přičemž každá směna trvala dvanáct hodin v průběhu pěti dnů, nebo na nočních směnách, které trvaly také dvanáct hodin, v průběhu čtyř dnů, a to nepřetržitě během zmíněné doby zaměstnání, s výjimkou týdenní dovolené o Vánocích, která nebyla odměněna samostatně.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Ustanovení jeho pracovní smlouvy se v průběhu jeho doby zaměstnání měnila. Ode dne <DATE ISO="20030629">29. června 2003</DATE> bylo jeho pracovní místo upraveno smlouvou nazvanou <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>Podmínky použitelné na přijímání dočasných pracovníků<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>. Relevantní ustanovení této smlouvy stanoví: <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>Nárok na proplacení dovolené vzniká v poměru k času<?PAGE NO="I-2569"?> nepřetržitě odpracovanému dočasným pracovníkem v jeho pracovním postavení v průběhu roku, za který se dovolená přiznává. Dočasný pracovník souhlasí s tím, že k platbě odpovídající nároku na placenou dovolenou dojde společně s platbou jeho hodinové mzdy, a její výše bude činit 8,33% hodinové mzdy.<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/></TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Předkládající soud vysvětluje, že z matematického hlediska procentní vyjádření placené dovolené ve výši 8,33% umožňuje získat částku přesně odpovídající týdenní odměně po nepřetržité době zaměstnání tří měsíců, při použití dotčeného systému, kdy se střídají denní a noční směny.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>C. D. Robinson-Steele pobíral mzdu na týdenním základě. Jeho odměna byla stanovena na 6,25 GBP za hodinu na denní směně a 7,75 GBP za hodinu na noční směně. Na jeho výplatních páskách bylo uvedeno následující: <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>Sazba odměny zahrnuje náhradu za dny dovolené a nemoci.<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/></TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20040114">14. ledna 2004</DATE> podal C. D. Robinson-Steele žalobu k Employment Tribunál, Leeds, v níž tvrdil, že pracoval 20 měsíců pro Retail Services a, pokud jde o placenou dovolenou za kalendářní rok, Retail Services mu zaplatila pouze <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>. To znamená, že ve většině případů nebyla čerpána žádná dovolená, protože nebyla proplácena okamžitě před svým čerpáním nebo po něm či v průběhu dovolené.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Employment Tribunál vysvětluje, že pokud se C. D. Robinson-Steele správně dovolává protiprávnosti ustanovení o <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>, obsah jeho rozhodnutí bude záviset na odpovědi na to, zda toto porušení odpovídá odmítnutí zaměstnavatele povolit C. D. Robinson-Steeleovi, aby využil nároku na dovolenou, nebo zda to znamená, že zaměstnavatel nevyplatil celou částku nebo její část, kterou měl vyplatit jako odměnu za dovolenou za kalendářní rok.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2570"?><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Tento soud poznamenává, že vnitrostátní ustanovení práva přijatá k provedení povinností vyplývajících ze směrnice byla vykládána vnitrostátními soudy různě. Employment Appeal Tribunál rozhodl, že smluvní ustanovení o <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>rolled-up leave pay<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>, které výslovně stanovilo částku nebo procenta, která se přidávají k základní odměně, nebylo nepřípustné s ohledem na směrnici a vnitrostátní právní úpravu, přičemž tímto rozhodnutím je tento soud vázán. Inner House of the Court of Session (Scotland) měl ve věci MPS Structure LTD v. Munro [(2003), IRLR 350], opačný názor. Podle Employment Tribunal je podstatné nejenom to, že dovolená za kalendářní rok je proplacena, ale také to, že k platbě došlo v souvislosti s čerpáním dovolené. Systém <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> směřoval, při současném zneuznání cílů směrnice, k odrazení zaměstnanců od čerpání dovolené, kterou by jinak čerpali.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Employment Tribunál, Leeds rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Je článek 7 směrnice [...] slučitelný s ustanoveními vnitrostátního práva, která umožňují, aby proplacení dovolené za kalendářní rok bylo zahrnuto v hodinové mzdě pracovníka a bylo provedeno jakožto součást odměny za odpracovaný čas, a nikoliv jako proplacení doby dovolené skutečně pracovníkem čerpané?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Brání čl. 7. odst. 2 směrnice [...] tomu, aby vnitrostátní soud nařídil takové proplacení zaměstnavateli, když tento soud v souladu s pravomocemi, které mu svěřuje vnitrostátní právní úprava, usiluje o to, aby žalobci přiznal účinný procesní prostředek?<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2571"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Věc C-257/04</P></TI></TITLE><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Společnost Frank Staddon Ltd (dále jen <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>Frank Staddon<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/>) vykonává svou činnost ve stavebním průmyslu. ML J. Clarke pracoval pro tento podnik jako pomocný zedník/řezač cihel.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu se jeví, že M. J. Clarke pracoval pro Frank Staddon ode dne <DATE ISO="20010402">2. dubna</DATE> do <DATE ISO="20010623">23. června 2001</DATE>. Poté byl na dovolené až do <DATE ISO="20010724">24. července 2001</DATE>, kdy znovu začal pracovat u zmíněné společnosti. Během období ode dne <DATE ISO="20010623">23. června 2001</DATE> do <DATE ISO="20010724">24. července 2001</DATE> nebyl odměněn.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Smlouva M. J. Clarka stanoví: <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>Všechny částky dlužné za placenou dovolenou a dny pracovního volna jsou zahrnuty do denní mzdy.<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> Stejný dokument obsahuje ručně psanou poznámku uvedenou naproti výrazu <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>Odměna<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/>: <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>Základ 8,689 Dovolená 0,756 = 85 GBP za den<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>. Výplatní páska zřejmě za měsíc srpen 2001 uvádí stejný výpočet.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Sazba 85 GBP za den se vztahovala pouze na období ode dne <DATE ISO="20010724">24. července 2001</DATE>. Denní mzda platná dne <DATE ISO="20010402">2. dubna 2001</DATE> byla 80 GBP a v červnu činila 82,50 GBP. Jeví se, že Frank Staddon předložila rozpis částky odměny za dovolenou zahrnutou do denní mzdy až v srpnu 2001.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Žalobou podanou k Employment Tribunál dne <DATE ISO="20011120">20. listopadu 2001</DATE> se M. J. Clarke domáhal, aby tento soud uložil Frank Staddon, aby mu proplatila dovolenou za kalendářní rok nashromážděnou za období od <DATE ISO="20010402">2. dubna</DATE> do <DATE ISO="20011116">16. listopadu 2001</DATE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2572"?><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20020419">19. dubna 2002</DATE> Employment Tribunál tuto žalobu zamítl. M. J. Clarke podal odvolání proti tomuto rozhodnutí k Employment Appeal Tribunál, který dne <DATE ISO="20030725">25. července 2003</DATE> odvolání v meritu zamítl. Podal tedy opravný prostředek ke Court of Appeal (England &amp; Wales) (Civil Division) proti rozhodnutí Employment Appeal Tribunál.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Podle Court of Appeal, měl Employment Tribunál za to, že došlo k přerušení nepřetržitosti smlouvy účastníka řízení, který podal opravný prostředek, z důvodu doby, během níž byl na dovolené, tj. od <DATE ISO="20010623">23. června</DATE> do <DATE ISO="20010724">24. července 2001</DATE>. Strany uzavřely novou smlouvu dne 24. července téhož roku. Tyto okolnosti mají vliv na částku jakékoliv náhrady, kterou by M. J. Clarke mohl získat, pokud by prokázal porušení směrnice a nařízení z roku 1998, ale nedotýkají se otázky zásady týkající se <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Podle Court of Appeal nařídil Employment Appeal Tribunál vrácení věci Employment Tribunál za účelem určení, zda před srpnem 2001 existovalo smluvní určení, kolik procent nebo jaká část denní mzdy tvoří odměnu za dovolenou, a zda došlo k přerušení doby zaměstnání M. J. Clarka.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Společnost Marshalls Clay Products Ltd (dále jen <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>Marshalls Clay<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/>) vykonávala svoji činnost v oblasti výroby materiálů z pálené hlíny pro stavební průmysl. J. C. Caulfield, C. F. Caulfield a K. V. Barnes (dále jen <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>J. C. Caulfield a další<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/>) byli zaměstnáni u tohoto podniku jakožto nespecializovaní dělníci.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>V roce 1984 přijala Marshalls Clay tzv. <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>kontinentální<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> systém pracovních směn, což znamenalo, že každý zaměstnanec pracoval čtyři dny, po kterých následovaly čtyři dny odpočinku. V průběhu posuzovaného období továrna, v níž byli přiděleni k práci J. C. Caulfield a další a jež se nacházela v Accrington, byla v provozu sedm dnů v týdnu, s výjimkou dne prvního a druhého svátku vánočního.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2573"?><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Zaměstnanci byli odměňováni pouze za čtyři dny, během kterých pracovali, a tedy nebyli odměňováni za čtyři dny, během kterých nepracovali.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Místní kolektivní smlouva, podepsaná dne <DATE ISO="19840709">9. července 1984</DATE>, v návaznosti na schůzku mezi Marshalls Clay a odborovou organizací GMB, která byla začleněna do pracovní smlouvy každého zaměstnance, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>3.</NO.P><TXT>DOVOLENÁ</TXT><P>Náhrada za placenou dovolenou je zahrnuta v hodinové mzdě a nehromadí se. Dovolená je čerpaná během doby odpočinku stanovené systémem rotace. Za účelem umožnit úpravu prodloužené doby dovolené má každý zaměstnanec nárok na:</P><P>dvě doby dovolené o osmi po sobě následujících dnech</P><P>a dobu dovolené o šestnácti po sobě následujících dnech.</P><P>Tyto doby jsou předmětem místních dohod. (To znamená, že když je jedna skupina na dovolené na dobu osmi nebo šestnácti dnů, jiná skupina pracuje.)<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-2574"?><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Tato kolektivní smlouva mimo jiné uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201E"/>V současné době dělníci pracující v Accrington mají nárok na 31 dnů placené dovolené za kalendářní rok (místo 29 dnů dovolené). To představuje 13,36% jiných pracovních dnů (232). Hodinová mzda zahrnuje, ve výši 13,36%, odměnu za dovolenou.<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Hodinová mzda se použije také na přesčasy tak, že pokud zaměstnanci odpracují přesčasy, dostanou v závislosti na těchto přesčasech, což je také předmětem zmíněné kolektivní smlouvy, zvýšení o 30, 50 nebo 100% základní mzdy a odměny za dovolenou.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Podle Employment Appeal Tribunal na základě této smluvní úpravy zaměstnanci mohou čerpat, aniž by byli povinni tak učinit, dvě doby dovolené o osmi po sobě následujících dnech nebo dobu dovolené o šestnácti po sobě následujících dnech, ale pouze takovým způsobem, že seskupí nebo shromáždí své dny odpočinku a dovolenou vyčerpají v rámci řady dohodnutých výměn mezi dotčenými, přičemž budou pracovat, aby nahradili jiné zaměstnance.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Každý ze žalobců v původním řízení ve věci Caulfield a další čerpal dovolenou v červnu 2001. Doby trvání dovolených byly různé, nejvýše šestnáct dnů. Tito žalobci vyčerpali také dny odpočinku. Podle dohod o směnné práci platných u Marshalls Clay byli J. C. Caulfield a další zapsáni do rozpisu služeb na 182 pracovních dnů za rok. Podle ustanovení kolektivní smlouvy týkajících se odměny za dovolenou, 13,36% mzdy účastníků řízení, kteří podali odvolání, odpovídalo placené dovolené. Řečeno jinými slovy za 182 pracovních dnů za rok pobíral každý účastník řízení, který podal odvolání, odměnu za 24,32 dnů dovolené: z 7,515 GBP zaplacených za hodinu práce, 6,629 odpovídalo skutečně odpracovanému času a 88,6 pencí zvýšení z titulu proplacení dovolené.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2575"?><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>J. C. Caulfield a další podali dne <DATE ISO="20010903">3. září 2001</DATE> žaloby k Employment Tribunál, Manchester za účelem dosáhnout toho, aby Marshalls Clay bylo uloženo proplatit každému z nich dovolenou za kalendářní rok za období od <DATE ISO="19981001">1. října 1998</DATE> do <DATE ISO="20010903">3. září 2001</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20021212">12. prosince 2002</DATE> tento soud vyhověl návrhům J. C. Caulfielda a dalších a rozhodl, že částka náhrady v jejich prospěch bude určena později.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Marshalls Clay podala odvolání k Employment Appeal Tribunal. Tento soud vyhověl tomuto odvolání. J. C. Caulfield a další podali tedy opravný prostředek ke Court of Appeal.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>U tohoto soudu se J. C. Caulfield a další dovolávali toho, že smluvní ujednání dohodnutá v této věci představují zjevné porušení směrnice, protože vůbec neumožňují čerpání dovolené za kalendářní rok. Pracovník, který během roku využije smluvní ustanovení upravující dobu prodloužené dovolené o osmi nebo šestnácti dnech, nepracuje ani o den méně než jeho kolega, který nevyčerpá takovou dovolenou a jenž celý rok pracoval v režimu čtyři pracovní dny/čtyři dny odpočinku. Den může být považován za den dovolené pouze tehdy, pokud jde o den, ve kterém by dotčený pracoval, kdyby nečerpal dovolenou.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Court of Appeal je toho názoru, že jednak ustanovení o <QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/> nemají ani zdaleka účinek pravidla, které by úplně odrazovalo pracovníky od čerpání dovolené. Kromě toho není žádný důvod k tomu, aby pracovníci obecně nedokázali zcela rozumně naložit s odměnou zahrnutou do své mzdy z titulu dovolené za kalendářní rok. Není možné správně předpokládat nebo dojít k závěru, že pracovníci ve skutečnosti nemohou plánovat svou dovolenou, jak by chtěli v rámci takových systémů proplácení, jako jsou systémy v projednávané věci.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2576"?><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Tento soud navíc poznamenává, že dotčená ujednání o <QUOT.START ID="QS0034" REF.END="QE0034" CODE="201E"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0034" REF.START="QS0034" CODE="201C"/> byla předmětem úplných a řádných jednání mezi dotčenými sociálními partnery, jež vedla k uzavření kolektivní smlouvy. Tato okolnost nachyluje váhu výrazně ve prospěch jejich legitimity.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Court of Appeal je toho názoru, že smlouvy dotčené ve věcech probíhajících před ním (s výhradou vrácení věci Clarke k Employment Tribunál) nejsou neslučitelné ani se směrnicí, ani s nařízením z roku 1998.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Court of Appeal (England &amp; Wales) (Civil Division) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0035" REF.END="QE0035" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Smluvní ujednání zavazující zaměstnavatele a pracovníka stanovující, že určená část mzdy vyplácená pracovníkovi představuje odměnu za dovolenou tohoto pracovníka (ujednání běžně označované výrazem<QUOT.START ID="QS0036" REF.END="QE0036" CODE="201A"/>rolled-up holiday pay<QUOT.END ID="QE0036" REF.START="QS0036" CODE="2018"/>) nese s sebou porušení nároku pracovníka na odměnu za dovolenou za kalendářní rok, jak je stanoveno v článku 7 směrnice [...] o některých aspektech úpravy pracovní doby?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Byla by odpověď na první otázku jiná, pokud by výše odměny pracovníka byla stejná před a po vstupu dotčeného závazného ustanovení v platnost a pokud by v důsledku toho ujednání nemělo za účinek stanovení dodatečné odměny, ale spíše určení části mzdy vyplácené pracovníkovi jakožto odměna za dovolenou?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-2577"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Pokud první otázka povede ke kladné odpovědi, jedná se o porušení nároku na placenou dovolenou za kalendářní rok, jak je stanoveno v článku 7 [směrnice], pokud je toto proplacení započteno za účelem uspokojení nároku přiznaného směrnicí?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Nese s sebou dodržení povinnosti vyplývající z článku 7 směrnice [...], která stanoví, že každý pracovník má nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů, to, že proplacení ve prospěch pracovníka je provedeno za výplatní období, během něhož čerpal dovolenou za kalendářní rok, nebo k zajištění dodržení článku 7 stačí, že zmíněné proplacení je prováděno v průběhu roku formou pravidelných výplat?<QUOT.END ID="QE0035" REF.START="QS0035" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20040907">7. září 2004</DATE> byly projednávané věci spojeny.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžným otázkám</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Ke druhé otázce ve věci C-257/04</P></TI></TITLE><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky Court of Appeal, kterou je třeba přezkoumat nejdříve, je, zda článek 7 směrnice brání tomu, aby část mzdy vyplácené pracovníkovi za provedenou práci byla určena jakožto proplacení dovolené za kalendářní rok, aniž by pracovník obdržel za tuto dovolenou platbu vyplacenou nadto, co je vyplaceno za provedenou práci.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2578"?><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>V tomto ohledu je namístě připomenout, že nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok musí být považován za zásadu sociálního práva Společenství, jež má zvláštní význam a od níž se není možno odchýlit a jejíž provedení příslušnými vnitrostátními orgány musí být uskutečněno pouze v mezích výslovně uvedených v samotné směrnici (viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20010626">26. června 2001</DATE>, BECTU, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-173/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-4881">C-173/99, Recueil, s. I-4881, bod 43</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Proplacení dovolené stanovené v čl. 7 odst. 1 směrnice má za cíl umožnit pracovníkovi skutečně čerpat dovolenou, na niž má nárok.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Výraz <QUOT.START ID="QS0037" REF.END="QE0037" CODE="201E"/>placen[á] dovolen[á] za kalendářní rok<QUOT.END ID="QE0037" REF.START="QS0037" CODE="201C"/> uvedený v tomto ustanovení znamená, že za období dovolené za kalendářní rok ve smyslu směrnice, musí být odměna zachována. Řečeno jinými slovy pracovník musí obdržet obvyklou odměnu za tuto dobu odpočinku.</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je namístě mít za to, že ujednání, na jehož základě je částka vyplácená pracovníkovi jednak jako odměna za provedenou práci a jednak jako částečné proplacení minimální dovolené za kalendářní rok, stejná jako částka, vyplácená před vstupem tohoto ujednání v platnost, jako pouze odměna za provedenou práci, zbavuje nárok pracovníka na placenou dovolenou za kalendářní rok stanovený v článku 7 směrnice, své podstaty, neboť snižuje částku této odměny.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba na druhou otázku položenou ve věci C-257/04 odpovědět tak, že čl. 7 odst. 1 směrnice brání tomu, aby část mzdy vyplácené pracovníkovi za<?PAGE NO="I-2579"?> provedenou práci byla určena jakožto proplacení dovolené za kalendářní rok, aniž by pracovník obdržel za tuto dovolenou platbu vyplacenou nad to, co je vyplaceno za provedenou práci. Od tohoto práva se není možné odchýlit na základě smluvního ujednání.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K první otázce v každé z věcí C-131/04 a C-257/04, jakož i ke čtvrté otázce ve věci C-257/04</P></TI></TITLE><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Podstatou těchto otázek předkládajících soudů je, zda článek 7 směrnice brání tomu, aby proplacení minimální dovolené za kalendářní rok ve smyslu tohoto ustanovení bylo předmětem částečných plateb rozložených v průběhu odpovídajícího pracovního roku a vyplácených spolu s odměnou za provedenou práci, a nikoliv platby za určené období, během něhož pracovník skutečně čerpal dovolenou.</TXT></NP><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>V tomto ohledu je namístě konstatovat, že žádné ustanovení směrnice nestanoví výslovně okamžik, kdy musí být dovolená za kalendářní rok proplacena.</TXT></NP><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>V souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2580"?><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>Stanovení okamžiku, kdy musí být dovolená za kalendářní rok proplacena, závisí na těchto podmínkách.</TXT></NP><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Členské státy v tomto ohledu musí dbát na to, aby vnitrostátní podmínky použití zohlednily meze vyplývající z téže směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Tato směrnice upravuje nárok na dovolenou za kalendářní rok a nárok na získání proplacení této dovolené, jež představují dvě části jednoho nároku. Cílem tohoto požadavku proplatit tuto dovolenou je umístit pracovníka, během zmíněné dovolené, do situace, pokud jde o mzdu, srovnatelné s obdobím, kdy pracuje.</TXT></NP><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>V důsledku toho, aniž by byla dotčena příznivější ustanovení, podle článku 15 směrnice, okamžik, kdy dovolená za kalendářní rok je proplacena, musí být stanoven tak, aby pracovník byl během této dovolené umístěn, pokud jde o mzdu, do situace srovnatelné s obdobím, kdy pracuje.</TXT></NP><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>Je třeba vzít mimoto v úvahu, že podle či. 7 odst. 2 směrnice minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou, s výjimkou případů ukončení pracovního poměru. Tento zákaz má za cíl zajistit, aby pracovník mohl běžně využít nárok na skutečný odpočinek, za účelem zajištění účinné ochrany bezpečnosti a zdraví (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek BECTU, bod 44, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20040318">18. března 2004</DATE>, Merino Gómez, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-342/01" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-2605">C-342/01, Recueil, s. I-2605, bod 30</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>Přitom takový režim, jako je režim uvedený v dotčených otázkách může vést k situacím, kdy, aniž by byly splněny podmínky stanovené v či. 7 odst. 2 směrnice, je<?PAGE NO="I-2581"?> totiž minimální doba placené dovolené za kalendářní rok nahrazená finanční náhradou.</TXT></NP><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>Je třeba dodat, že článek 7 směrnice není uveden mezi ustanoveními, od kterých se směrnice výslovně umožňuje odchýlit (viz výše uvedený rozsudek BECTU, bod 41). Nezáleží tudíž na tom, zda takový režim proplacení dovolené za kalendářní rok je založen na smluvním ujednání, nebo nikoliv.</TXT></NP><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že na první otázku položenou ve věcech C-131/04 a C-257/04, jakož i na čtvrtou otázku ve věci C-257/04 je třeba odpovědět tak, že článek 7 směrnice brání tomu, aby proplacení minimální dovolené za kalendářní rok ve smyslu tohoto ustanovení bylo předmětem částečných plateb rozložených v průběhu odpovídajícího pracovního roku a vyplácených spolu s odměnou za provedenou práci, a nikoliv platby za určené období, během něhož pracovník skutečně čerpá dovolenou.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Ke druhé otázce ve věci C-131/04 a ke třetí otázce ve věci C-257/04</P></TI></TITLE><NP><NO.P>64</NO.P><TXT>Podstatou těchto otázek předkládajících soudů je, zda článek 7 směrnice brání tomu, aby částky vyplacené pracovníkovi za dovolenou v takovém režimu, jako je režim popsaný v předchozím bodě tohoto rozsudku byly započteny za účelem uspokojení nároku na proplacení dovolené za kalendářní rok stanoveného v tomto článku.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2582"?><NP><NO.P>65</NO.P><TXT>Jedná se tedy o otázku, zda již provedené proplacení minimální dovolené za kalendářní rok ve smyslu tohoto ustanovení v rámci takového režimu, který je v rozporu se směrnicí, může být započteno za účelem uspokojení nároku na proplacení určené doby, v průběhu které pracovník skutečně čerpá dovolenou.</TXT></NP><NP><NO.P>66</NO.P><TXT>V tomto případě článek 7 směrnice v zásadě nebrání tomu, aby částky, které byly přehledně a srozumitelně vyplaceny nad mzdu vyplacenou za skutečně provedenou práci, z titulu proplacení dovolené, byly započteny pro účely proplacení stanovené dovolené.</TXT></NP><NP><NO.P>67</NO.P><TXT>Členské státy jsou nicméně povinny přijmout vhodná opatření k zajištění, aby zvyklosti neslučitelné s článkem 7 směrnice, nebyly zachovány.</TXT></NP><NP><NO.P>68</NO.P><TXT>V každém případě je s přihlédnutím ke kogentnímu charakteru nároku na dovolenou za kalendářní rok a za účelem zajistit užitečný účinek článku 7 směrnice takové započtení vyloučeno v případě nedostatku transparentnosti a srozumitelnosti. Důkazní břemeno v tomto ohledu nese zaměstnavatel.</TXT></NP><NP><NO.P>69</NO.P><TXT>Na druhou otázku položenou ve věci C-131/04 a na třetí otázku položenou ve věci C-257/04 je tudíž třeba odpovědět tak, že článek 7 směrnice v zásadě nebrání tomu, aby částky, které byly transparentně a srozumitelně vyplaceny z titulu minimální dovolené za kalendářní rok ve smyslu tohoto ustanovení formou částečných plateb rozložených v průběhu odpovídajícího pracovního roku a které byly vyplaceny spolu<?PAGE NO="I-2583"?> s odměnou za provedenou práci, byly započteny pro účely proplacení stanovené dovolené, kterou pracovník skutečně čerpá.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>70</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby brání tomu, aby část mzdy vyplácené pracovníkovi za provedenou práci byla určena jakožto proplacení dovolené za kalendářní rok, aniž by pracovník obdržel za tuto dovolenou platbu vyplacenou nad to, co je vyplaceno za provedenou práci. Od tohoto práva se není možné odchýlit na základě smluvního ujednání.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 7 směrnice 93/104 brání tomu, aby proplacení minimální dovolené za kalendářní rok ve smyslu tohoto ustanovení bylo předmětem částečných<?PAGE NO="I-2584"?> plateb rozložených v průběhu odpovídajícího pracovního roku a vyplácených spolu s odměnou za provedenou práci, a nikoliv platby za určené období, během něhož pracovník skutečně čerpá dovolenou.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 7 směrnice 93/104 v zásadě nebrání tomu, aby částky, které byly transparentně a srozumitelně vyplaceny z titulu minimální dovolené za kalendářní rok ve smyslu tohoto ustanovení formou částečných plateb rozložených v průběhu odpovídajícího pracovního roku a které byly vyplaceny spolu s odměnou za provedenou práci, byly započteny pro účely proplacení stanovené dovolené, kterou pracovník skutečně čerpá.</TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>