(1)

V návaznosti na stížnosti na údajné podpory ve prospěch společnosti Bavaria Film GmbH (dále jen „BAV“) zahájila Komise dne 23. července 2003 formální vyšetřovací řízení. Dne 20. října 2003 k němu Německo vyjádřilo své stanovisko. Konkurenti a ostatní zainteresované subjekty se nevyjádřili. Dne 3. května 2005 si Komise vyžádala informace, které Německo sdělilo svým dopisem ze dne 1. července 2005. V návaznosti na zasedání ze dne 12. října 2005 předložilo Německo další informace dne 9. listopadu 2006 a dne 21. listopadu 2006.

(2)

V roce 1999 byla na pozemku společnosti BAV zahájena výstavba jednoho z nejmoderněji vybavených filmových studií (dále jen „studio“). Na tomto pozemku ve spolkové zemi Bavorsko se nachází hlavní sídlo společnosti BAV, nazvané Filmstadt Geiselgasteig. BAV je soukromoprávní podnik zabývající se výrobou filmů (2).

(3)

Výše uvedená investice se uskutečnila prostřednictvím účelově založené společnosti Bayerische Filmhallen GmbH (dále jen „BFH“).

(4)

Základní kapitál společnosti BFH činí 50 000 EUR, z čehož podíl společnosti LfA Förderbank Bayern (dále jen „LfA“) činí 49 %, fiduciární podíl soukromé osoby p. Lothara Wedela (3) činí 21 % a podíl společnosti BAV činí 30 %. Nominální hodnota podílu společnosti BAV tedy činí 15 000 EUR. Podíly společností LfA a BAV byly určeny na základě jejich příspěvku při založení společnosti BFH.

(5)

Vedle vkladu do základního kapitálu poskytla společnost LfA společnosti BFH grant ve výši 3,8 milionů EUR a překlenovací úvěr ve výši 3,1 milionů EUR (4) (který byl později změněn na grant). Celkem 6,9 milionů EUR bylo určeno na financování veškerých nákladů na výstavbu nového studia.

(6)

Vedle vkladu do základního kapitálu ve výši 15 000 EUR přenechala společnost BAV společnosti BFH bezplatně k užívání na dobu 25 let pozemek určený k výstavbě studia. Po uplynutí 25 let by mělo vlastnictví nové budovy společnosti BFH včetně vybavení přejít bezúplatně na společnost BAV.

(7)

Společnost BAV spravuje pro společnost BFH středisko výroby. Podle smlouvy o obstarání věci byly příjmy z pronájmu studia v prvních třech letech od října 1999 do října 2002 vyúčtovány následovně:

(8)

Smlouva o obstarání věci předpokládá, že po uplynutí tříleté fáze, během které dojde k rozběhnutí společnosti BFH, tj. od začátku čtvrtého roku v říjnu 2002, se budou příjmy z pronájmu nového studia po odečtení nákladů na opravy, údržbu, pojištění a marketing rozdělovat mezi vlastníky podílů ve výši odpovídající jejich podílům ve společnosti (6).

V tabulce č. 2 jsou uvedeny skutečné příjmy z pronájmu nového studia od roku 2002 do roku 2005 a jejich rozdělení:

Tabulka č. 2

Příjmy a platby 2002–2005

(9)

Komise při zahájení řízení zastávala názor, že vzhledem k podmínkám, za kterých příslušné zúčastněné strany investovaly do společnosti BFH, představovala investice společnosti LfA podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a vyjádřila své pochybnosti ohledně slučitelnosti financování se společným trhem. Zejména vyjádřila Komise pochybnosti ohledně toho, zda podíl společnosti LfA na společnosti BFH byl slučitelný se zásadou tržně jednajícího soukromého investora, neboť společnosti BAV a LfA neinvestovaly do společnosti BFH za stejných podmínek. Ve skutečnosti získala společnost LfA za hotovostní investici ve výši 6,9 milionů EUR a hotovostní nákup podílů ve společnosti BFH podíl na základním kapitálu společnosti BFH ve výši 70 %, zatímco společnost BAV získala podíl ve výši 30 % za 15 000 EUR a za poskytnutí dlouhodobého práva na užívání pozemku na dobu 25 let, jehož hodnota byla odhadnuta přibližně na 3 milióny EUR.

(10)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení argumentovala tím, že společnost LfA je státní banka a investice, kterou financovala ze státních prostředků, pravděpodobně představovala podporu neslučitelnou se společným trhem, z čehož v konečném důsledku těžila společnost BAV.

(11)

Německo zastávalo v zásadě názor, že o podporu nejde, protože se jedná o investici do infrastruktury a žádný konkrétní podnik není zvýhodněn. Pokud by přece jen šlo o podporu, spadala by podle jeho výkladu pod tzv. kulturní výjimku podle čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy o ES.

(12)

Studio se pronajímá pro účely výroby filmů. Podle údajů, které má Německo k dispozici, platí při pronájmu studia pro všechny nájemce, tedy i pro společnost BAV a její dceřiné společnosti, stejné podmínky. To je stanoveno rovněž ve smlouvě o obstarání věci, která upravuje správu zařízení a řízení studia společností BAV. Se společností BAV tedy podle názoru Německa není jednáno způsobem, kterým by byla zvýhodněna.

(13)

Německo předložilo seznam filmů, které byly ve studiu vyrobeny, z nějž vyplývá, že více než dvě třetiny těchto filmů vyráběly podniky, které nemají ke společnosti BAV žádný vztah (7).

(14)

Jako důkaz, že se společností BAV ani s žádným jiným uživatelem střediska výroby není jednáno přednostně, předložilo Německo v roce 2005 ceník nájmů 25 filmových studií (o velikosti 748 m2 až 4 225 m2), mimo jiné v Německu, České republice, Bulharsku, Itálii, ve Spojeném království a na Slovensku. Ceny nájmu se pohybovaly mezi 0,27 EUR/m2 (Itálie) a 4,34 EUR/m2 (Spojené království). V roce 2005 činilo nájemné v novém studiu společnosti BFH o velikosti 3 060 m2 přibližně 1,02 EUR/m2. Tuto cenu museli stejně jako společnost BAV platit všichni uživatelé studia.

(15)

Za účelem vyvrácení veškerých pochybností, že by mohlo jít o podporu, a za účelem zprůhlednění postupu navrhlo Německo po zahájení řízení následující změnu (dále jen „nový přístup“):

(16)

Původní opatření, které má být přezkoumáno, byla investice společnosti LfA ve výši 6,9 mil. EUR do nového studia a její podíl ve společnosti BFH.

(17)

Jak je uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení, mohlo by se z těchto důvodů v tomto případě jednat o státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES ve prospěch společnosti BAV:

(18)

Německo připravilo všechny změny potřebné k aplikaci nového přístupu, odstranilo všechny možné dřívější i budoucí prvky podpory a zavázalo se v návaznosti na rozhodnutí Komise nový přístup aplikovat.

(19)

Společnost LfA odkoupí od společnosti BAV její 30 % podíl ve společnosti BFH za cenu 15 000 EUR. Tato cena byla již uvedena v zakládající smlouvě společnosti BFH a přesně odpovídá ceně, kterou společnost Bavaria původně zaplatila za své podíly. Na prodej svých podílů ve společnosti BFH nebude společnosti BAV poskytnuta žádná výhoda, která by se dala považovat za podporu. Společnost LfA bude vlastnit 100 % podílů a bude jí tedy plynout i 100 % výnosů společnosti BFH.

(20)

V budoucnosti bude společnost BAV účtovat společnosti BFH jednou ročně náklady související s obstaráním věci, které budou odpovídat „skutečně vzniklým výdajům“. Podle údajů, které Německo předložilo v listopadu 2006, činily roční náklady za rok 2006 106 405 EUR. Skutečně vzniklé náklady budou jednou ročně vyúčtovány, vyfakturovány a prověřeny nezávislým znalcem. Za účelem vyloučení nadměrné náhrady nákladů bude zajištěno, že společnost BAV bude hradit pouze skutečně uskutečněná plnění. Společnosti BAV tedy nevzniká žádná výhoda ve formě příliš vysokých vyrovnávacích plateb za správu, které by se daly považovat za podporu.

(21)

Do roku 2024 bude platit společnost BFH společnosti BAV za pozemky běžné tržní nájemné. Toto činí 5 % z hodnoty pozemku odpovídající odhadu nezávislého znalce (9). Lze jej tedy považovat za běžné tržní nájemné, protože společnosti BAV zaručuje přiměřený výnos plynoucí z vlastnictví tohoto pozemku. Společnost BFH nebude nájemné platit měsíčně v hotovosti, ale platba úplaty za užívání po připočtení úroků bude odložena (10). Aby se vyloučila nadměrná náhrada nákladů, bude zajištěno, že společnost BAV bude platit pouze za užívání pozemků.

(22)

Do roku 2024, tj. po uplynutí 25 let, provede nezávislý znalec odhad tržní ceny nového studia. Společnost BAV může toto nové studio od společnosti BFH za tuto cenu získat a tuto případně zaúčtovat na pohledávku vzniklou z nájemného po připočtení úroků. Pokud tržní cena budovy do roku 2024 překročí pohledávku vůči společnosti BAV, společnost BAV uhradí rozdíl. Je tedy vyloučeno, aby společnost BAV měla při koupi studia jakoukoli výhodu (11). Lze tedy konstatovat, že nový přístup je zárukou, že společnosti BAV v budoucnosti nemůže z provozování nového studia vzniknout žádná výhoda ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, a je tedy v budoucnosti vyloučeno, aby došlo ke vzniku případné státní podpory ve prospěch společnosti BAV. Společnost BAV se vzdá svého podílu ve výši 30 % a bude účtovat společnosti BFH skutečné náklady na správu nového studia a pronájem budovy. Po 25 letech bude muset společnost BAV mimoto zaplatit cenu za nákup střediska výroby, která bude odpovídat tržním podmínkám. Původně se předpokládalo, že vlastnictví nové budovy společnosti BFH včetně vybavení přejde po uplynutí 25 let bezúplatně na společnost BAV.

(23)

Tabulka č. 1 a č. 2 obsahuje přehled plateb, které společnost obdržela v letech 1999 až 2005. Tyto platby lze rozdělit do dvou kategorií: náhrada za obstarání věci a dohodnutý podíl na zisku společnosti BAV. Tyto lze shrnout takto:

Tabulka č. 4

Platby společnosti BAV – náhrada a zisk

(24)

Platby, které společnost BAV zaplatila za správu střediska výroby (viz řádek C resp. podrobné údaje uvedené v řádcích D a E tabulky č. 4), odrážejí z části skutečné výdaje a z části paušální platby uvedené ve smlouvě o obstarání věci. Tyto platby spadají do let 2000 a 2004, kdy byly uskutečněné platby nejvyšší a kdy tyto platby společnosti BAV činily 103 000 EUR, čímž ještě stále nebyla dosažena částka uvedená v podrobném plánu nákladů, který pro rok 2006 předpokládal částku 106 405 EUR (viz tabulka č. 3), a pro společnost BAV neznamenaly žádnou nemístnou výhodu.

(25)

Podíl společnosti BAV na zisku byl zamýšlen jako vyrovnání za bezúplatné užívání pozemku. Tyto ceny jsou nižší než tržní cena pronájmu pozemku, která v současnosti činí 183 500 EUR ročně (viz bod 15).

(26)

Z tabulky č. 4 vyplývá, že i po sečtení všech příjmů společnosti BAV (ze správy a zisku, viz řádek I) je součet všech plateb, které společnost BAV v období let 1999 až 2005 obdržela, nižší než odhadovaná tržní cena za užívání pozemku (která v současnosti činí 183 500 EUR ročně). To vyplývá z původního plánu, podle kterého by mělo vlastnictví nové budovy společnosti BFH včetně vybavení přejít bezúplatně po uplynutí 25 let na společnost BAV, což by pro společnost BAV znamenalo „dodatečnou“ výhodu. Nový přístup ale předpokládá, že společnost BAV kupuje studio za běžnou tržní cenu. Z toho všeho ale vyplývá, že společnosti BAV nevznikla v letech 1999 až 2005 z opatření žádná výhoda ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(27)

Dále lze konstatovat, že společnost BAV neobdržela v souvislosti s dosavadním provozováním nového studia žádnou státní podporu.

(28)

Vedle možné nadměrné platby společnosti BAV za správu studia (viz výše tabulka č. 4) mohlo být společnosti BAV poskytnuto při užívání studia přednostní zacházení.

(29)

Podle údajů Německa vyráběly většinu filmů podniky, které nemají ke společnosti BAV žádný vztah (12). Německo potvrdilo, že společnost BAV nevyužívá v přístupu do studia žádných výhod. Navíc mohli všichni výrobci filmů využívat studio za stejných podmínek a za stejnou cenu jako společnost BAV a mohou tak činit i nadále. Komise byla ujištěna, že ke společnosti BAV se přistupuje stejně jako ke všem konkurentům a nebylo ani jí není poskytováno žádné přednostní zacházení, takže jí při užívání nového studia nevznikla a nevznikne žádná výhoda ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(30)

Pokud jde o zásadu tržně jednajícího investora, na kterou odkazuje rozhodnutí o zahájení řízení, je třeba konstatovat, že šlo o to, že společnost LfA a společnost BAV neinvestovaly do společnosti BFH za stejných podmínek a na tuto skutečnost lze nahlížet jako na podporu ve prospěch společnosti BAV. Nový přístup tento problém řeší tak, že společnost LfA se stává jediným vlastníkem společnosti BFH. Nový přístup předpokládá, že 100 % příjmů společnosti BFH, která všem uživatelům studia fakturuje tržní cenu, náleží společnosti LfA a veškeré zisky společnosti BFH budou plynout společnosti LfA. Nakonec společnost LfA obdrží v roce 2024 za prodej studia běžnou tržní cenu. Proto je třeba prima facie vycházet z toho, že investice společnosti LfA do společnosti BFH je v souladu se zásadou tržně jednajícího soukromého investora.

(31)

Po zvážení výše uvedeného Komise konstatuje, že původní přezkoumávané opatření nepřináší v případě použití nového přístupu společnosti BAV žádnou výhodu a tedy nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES ve prospěch společnosti BAV,