CNP
Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne
Z nejnovějších viz rozsudky ze dne
Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne
[…] […]
Na základě plné moci ze dne
Jedná jako pojišťovací agent v souladu s polskými právními předpisy provádějícími směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne
Bruselská úmluva z roku 1968 o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (
Nařízení Rady ze dne
Výroky některých rozsudků jednoznačně závisejí na okolnostech dané věci – viz rozsudky ze dne
Ty nejsou splněny v případě sporů, ve kterých je žalobcem podnikatel v daném odvětví – srov. rozsudek ze dne
Článek 17 odst. 1 nařízení zachovává použitelnost čl. 7 bodu 5 i na spory týkající se některých spotřebitelských smluv a čl. 20 odst. 1 i na spory týkající se určitých individuálních pracovních smluv.
Pro článek 18 nařízení č. 44/2001 (nyní článek 20 nařízení) to potvrzuje rozsudek ze dne
Rozsudek ze dne
Rozsudek ze dne
Viz Jenardovu zprávu k Bruselské úmluvě z roku 1968 (
Ve kterém se nachází pobočka, zastoupení nebo provozovna.
Tak připomněl generální advokát M. Bobek ve svém stanovisku ve věci
V kontextu čl. 7 bodu 5 nařízení Soudní dvůr mezi těmito třemi pojmy nerozlišuje – viz rozsudek ze dne
Rozsudky Somafer, body 11 a 12; Blanckaert & Willems, bod 11, a flyLAL-Lithuanian Airlines, bod 59, jakož i usnesení ze dne
Rozsudky Somafer, bod 12; SAR Schotte, bod 10, a ze dne
Rozsudek SAR Schotte, bod 16:
Rozsudek ze dne
jako pobočka, zastoupení nebo provozovna nebude kvalifikován Rozsudek Blanckaert & Willems, body 12 a 13. toto ustanovení se naproti tomu vztahuje na podnik usazený v členském státě, který Rozsudek SAR Schotte, bod 17. Mezi tímto rozsudkem a rozsudkem Blanckaert & Willems nevidím rozpor, ale dva konkrétní způsoby uplatnění téhož pravidla. Ve věci, ve které byl vydán druhý z uvedených rozsudků, nebyl obchodní zástupce při jednání dovnitř závislý na jiném podniku a tento dojem nevznikl ani při jednání navenek, na rozdíl od toho, jak tomu bylo v rozsudku SAR Schotte.
Rozsudky Somafer, body 11 a 13; ze dne
Rozsudek ze dne
Kvalifikace žaloby společnosti CNP proti společnosti Gefion jako
Rozsudek flyLAL-Lithuanian Airlines, bod 63.
Bod 24 předkládacího usnesení. Sąd Rejonowy w Białymstoku (okresní soud v Bělostoku) dokládá tyto obtíže předběžnou otázku vznesenou v rámci jiného řízení, rovněž proti společnosti Gefion, v němž byl vydán rozsudek ze dne
Připouštím, že rozprostření pojišťovacích činností takovým způsobem, jak podle všeho činí Gefion, by mohlo mít určité důsledky pro použitelnost tohoto ustanovení, například proto, že veřejnosti znesnadňuje vnímání skutečnosti, že určitý místní podnik je detašovaným pracovištěm mateřského podniku. Výklad čl. 7 bodu 5 nařízení musí ovšem být striktní; i jeho samotné znění omezuje okolnosti podmiňující jeho použitelnost na skutečnosti, které souvisejí s konkrétním sporem. Jinými slovy, pro účely smyslu jeho existence a v souladu s ním (tj. s úzkou vazbou mezi sporem a soudem) nepostačuje jakákoli přítomnost žalovaného v daném členském státě, ale jen přítomnosti složky, která se podílí na jednání, v jehož důsledku vznikl spor.
Podle Komise, která vychází ze stejného předpokladu, je v otázce předkládajícího soudu zmíněn tento subjekt. Domnívám se, že je to pravděpodobné, zejména s ohledem na body 26 a 28 předkládacího usnesení.
Vyjádření společnosti Gefion, body 20 a 21. V této souvislosti Gefion uvádí vlastní úvahy k článku 152 směrnice Solventnost II, z nichž plyne, že podle tohoto ustanovení není takový subjekt nikdy pobočkou, zastoupením ani jinou provozovnou ve smyslu čl. 7 bodu 5 nařízení. Touto otázkou se budu zabývat níže.
Předkládací usnesení, bod 26, a vyjádření Komise, body 56, 58 a 60. V témže kontextu předkládající soud a Komise zmiňují článek 145 směrnice Solventnost II, ke kterému se rovněž vrátím níže.
má formu společnosti s ručením omezeným, takže v souladu s polským právem má radu jednatelů (a má tedy vedení); zastupuje zájmy společnosti Gefion v Polsku a ve své korespondenci zdůrazňuje, že jedná jménem společnosti Gefion, jejíž je zmocněnkyní; na základě plné moci udělené v roce 2016 má plnou pravomoc k vyřizování a provádění likvidace pojistných událostí s právními účinky pro pojišťovnu, takže třetí osoby se v souvislosti s těmito činnostmi nemusí obracet přímo na Gefion.
Bod 5 předkládacího usnesení.
z argumentů Komise podle všeho Podle tohoto ustanovení je pojišťovna povinna oznámit orgánům dohledu domovského členského státu záměr zřídit pobočku na území jiného státu a uvést určité údaje. Podle jeho odstavce 1 platí, že Bod 61 vyjádření Komise. Gefion namítá, že ustanovením zástupce podle článku 152 směrnice Solventnost II nevzniká možnost žalovat pojišťovnu na základě čl. 7 bodu 5 nařízení. Uvádí, že samotný čl. 152 odst. 3 vylučuje možnost kvalifikovat zástupce jako Vyjádření společnosti Gefion, bod 21. Gefion tvrdí, že svou činnost v Polsku vykonává v rámci volného pohybu služeb a splňuje podmínky vyžadované směrnicí Solventnost II, přičemž dánské ani polské orgány dohledu nevyjádřily žádné výhrady. Tento argument podle ní stačí k odmítnutí použitelnosti čl. 7 bodu 5 nařízení.
Bod 28
Směrnice Solventnost II provádí, slovy jejího bodu 11 odůvodnění,
Tyto údaje zahrnují mimo jiné typ zamýšlených činností, organizační strukturu provozovny a jméno osoby, která v ní má dostatečné pravomoci zavazovat pojišťovnu ve vztahu ke třetím osobám.
Orgánům dohledu hostitelského státu a dotyčné pojišťovně. Potvrdí také, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek.
Článek 148 odst. 1 směrnice Solventnost II stanoví, že orgány dohledu domovského státu musí v tomto případě sdělit orgánům členského státu, na jehož území zamýšlí pojišťovna působit, určité údaje.
Článek 151 směrnice Solventnost II. Viz rozsudek Corporis, bod 35.
V tomtéž smyslu viz rozsudek Corporis, bod 37:
trvalá přítomnost nemusí mít nutně formu pobočky. Lze ji k ní přirovnat, pokud nabude podoby kanceláře vedené zaměstnanci mateřského podniku nebo nezávislou osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé zmocnění jednat za pojišťovnu podobným způsobem, jako by jednalo její zastoupení. V obou případech musí mít pravomoc zavazovat pojišťovnu ve vztahu k třetím osobám; funkce zástupce neumožňují postavit tohoto zástupce bez dalšího na roveň pobočce, neboť podle čl. 152 odst. 3 směrnice Solventnost II Podle čl. 152 odst. 2
V této věci nebyla vznesena otázka automatické rovnocennosti pojmů
Postavení trvalé přítomnosti na roveň pobočky vychází z rozsudku ze dne
judikatura Soudního dvora k Rozsudek ze dne čl. 145 odst. 2 směrnice Solventnost II vyžaduje, aby pojišťovna pro účely svého usazení v jiném členském státě sdělila orgánům dohledu domovského státu jméno osoby, která má v rámci pobočky nebo trvalé přítomnosti dostatečné pravomoci zavazovat pojišťovnu ve vztahu ke třetím osobám.
Komise ve svém výkladovém sdělení
Body 38 až 52 tohoto stanoviska.
Vzhledem k tomu, že využití této svobody nevylučuje určitou stabilní infrastrukturu poskytovatele v přijímajícím státě (rozsudek ze dne
Jestliže zástupce neustanovila sama pojišťovna.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne
Rozsudky ze dne
To zahrnuje i oprávnění převzít písemné vyhotovení žaloby proti pojistiteli usazenému v jiném členském státě, prostřednictvím které se žalobce domáhá náhrady škody způsobené dopravní nehodou, jak je uvedeno v rozsudku Corporis.
Rozsudek ze dne
Viz bod 16 odůvodnění nařízení.
V souvislosti s takovými nároky, jako jsou nároky vznesené v projednávané věci, které jsou prezentovány jako nároky mimosmluvní povahy.
v prvním členském státě likviduje materiální škody v rámci povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel kryté pojišťovnou, navenek vystupuje jako detašované pracoviště pojišťovny a má vedení a je materiálně vybavena tak, že může vést obchodní jednání s třetími osobami takovým způsobem, že se tyto osoby, ačkoliv vědí, že případný právní vztah bude navázán s pojišťovnou, nemusí obracet přímo na tuto pojišťovnu.