<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-107/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0107</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:239">EU:C:2018:239</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Szpunara – věc C‑107/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Aviabaltika</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Macieje Szpunara</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑107/17</HT></P><P>UAB <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Aviabaltika<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></P><P>proti</P><P>BAB Ūkio bankas</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Hospodářská a měnová politika</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb kapitálu</KEYWORD><KEYWORD>Vymáhání dohod o finančním zajištění</KEYWORD><KEYWORD>Zahájení likvidačního řízení vůči příjemci finančního zajištění</KEYWORD><KEYWORD>Vznik události rozhodné pro vymáhání zajištění</KEYWORD><KEYWORD>Zahrnutí finančního zajištění do majetkové podstaty v úpadkovém řízení</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost uspokojit nejprve pohledávky z finančního zajištění</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Soudní dvůr byl podruhé vyzván, aby se v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil k výkladu ustanovení směrnice 2002/47/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20020606">6. června 2002</DATE> o dohodách o finančním zajištění (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="168" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 168, s. 43</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 10/03, s. 89).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V první věci, v níž byl vydán rozsudek Private Equity Insurance Group<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161010">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Private Equity Insurance Group</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑156/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:851">EU:C:2016:851</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, byl Soudní dvůr požádán o objasnění práv příjemce zajištění (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>příjemce<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) v případě platební neschopnosti poskytovatele zajištění (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>poskytovatel<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>). V projednávané věci jde o vyjasnění otázek týkajících se výkladu směrnice 2002/47 v situaci, kdy bylo vůči příjemci zajištění zahájeno úpadkové řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Podstatou prvních dvou předběžných otázek předkládajícího soudu je konkrétně, zda směrnice 2002/47 vyžaduje, aby příjemce mohl nebo musel realizovat finanční zajištění navzdory tomu, že bylo vůči němu zahájeno úpadkové řízení. Podstatou třetí otázky tohoto soudu je to, zda je možné uplatnit na poskytovatele rozdílné zacházení ve srovnání se zacházením uplatňovaným na ostatní věřitele, kteří jsou účastníky tohoto úpadkového řízení, aby tak tento poskytovatel skutečně mohl získat zpět finanční zajištění, které nebylo příjemcem realizováno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice 2002/47 upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>dohodou o finančním zajištění s poskytnutím jistoty<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> se rozumí dohoda, podle níž poskytovatel zajištění poskytuje příjemci nebo v jeho prospěch finanční zajištění ve formě jistoty, přičemž plné nebo omezené vlastnické právo k tomuto finančnímu zajištění nebo plné právo na plnění z něj zůstává při zřízení jistoty poskytovateli zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 2002/47, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Vymáhání dohod o finančním zajištění<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, v odstavcích 1 a 5 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy zajistí, aby nastane-li rozhodná událost pro vymáhání, byl příjemce zajištění schopen realizovat jedním z následujících způsobů kterékoli finanční zajištění poskytnuté podle dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty a v souladu s jejími podmínkami:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>u finančních nástrojů prodejem nebo přivlastněním a započtením jejich hodnoty proti příslušným finančním závazkům, případně použitím na jejich vyrovnání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>u hotovosti započtením částky proti příslušným finančním závazkům, případně použitím na jejich vyrovnání.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="004.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby se dohoda o finančním zajištění mohla stát účinnou v souladu se svými podmínkami bez ohledu na zahájení či pokračování likvidačního řízení nebo reorganizačních opatření u poskytovatele nebo příjemce zajištění.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Litevské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Ukazuje se, že při provádění čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice 2002/47 litevský zákonodárce odkázal na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>dohodu o finanční záruce bez převodu vlastnického práva<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, namísto aby odkázal na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>dohodou o finančním zajištění s poskytnutím jistoty<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Článek 2 odst. 8 Lietuvos Respublikos finansinio užtikrinimo susitarimų įstatymas (litevský zákon o dohodách o finančním zajištění) uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/> <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Dohodou o finančním zajištění bez převodu vlastnického práva<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> se rozumí dohoda, podle níž poskytovatel zajištění poskytuje příjemci nebo v jeho prospěch finanční zajištění, které zaručuje splnění příslušných finančních závazků, ale ponechává si úplné nebo omezené vlastnické právo k finančnímu zajištění.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 9 odst. 3 a odst. 8 litevského zákona o dohodách o finančním zajištění stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="009.003"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>3.</NO.PARAG><ALINEA>V případě, že dojde k rozhodné události pro vymáhání finančního zajištění, má jeho příjemce právo jednostranně realizovat poskytnuté finanční zajištění podle dohody o finančním zajištění bez převodu vlastnického práva jedním z následujících způsobů a v souladu s ustanoveními uvedené dohody:</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="009.008"><NO.PARAG>8.</NO.PARAG><ALINEA>Dohoda o finančním zajištění nabývá účinnosti ve lhůtách v ní stanovených, nezávisle na zahájení likvidačního řízení nebo na provádění reorganizačních opatření týkajících se poskytovatele nebo příjemce zajištění.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový základ sporu v původním řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>V letech 2011 a 2012 UAB aviacijos kompanija (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Aviabaltika<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>) a banka AB (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Ūkio bankas<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) uzavřely dvě dohody o poskytnutí zajištění, na základě kterých byly poskytnuty záruky smluvním partnerům společnosti Aviabaltika (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>dohody z let 2011 a 2012<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>). Společnost Aviabaltika své závazky zajistila finančními prostředky uloženými na účtu zřízeném na její jméno v Ūkio bankas.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Po uzavření těchto dohod uzavřely Ūkio bankas a Commerzbank AG dohody o protizáruce, na jejímž základě společnost Commerzbank poskytla záruky ve prospěch State Bank of India. State Bank of India poskytla záruky jejich příjemcům, tedy smluvním partnerům společnosti Aviabaltika.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V květnu roku 2013 bylo zahájeno úpadkové řízení na majetek společnosti Ūkio bankas.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Společnost Aviabaltika nesplnila své závazky vůči smluvním partnerům, v jejichž prospěch byly záruky na základě dohod z let 2011 a 2012 zřízeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V roce 2014 na žádost jednoho z těchto smluvních partnerů společnost Commerzbank splnila své povinnosti vyplývající z dohody o protizáruce. Společnost Commerzbank následně odepsala určité částky z finančních prostředků, které Ūkio bankas složila na svůj účet za účelem zajištění protizáruk.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Mezitím Kaunas apygardos teismas (krajský soud v Kaunas, Litva) uznal jako pohledávku za majetkovou podstatou Ūkio bankas pohledávku společnosti Aviabaltika vyplývající z poskytnutí finančních prostředků z důvodu záruky na základě dohody o finančním zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Poté, co banka Ūkio bankas splnila své závazky vůči Commerzbank, prvně uvedená banka strhla část částky, která byla odepsána Commerzbank, z finančních prostředků, které se nacházely na účtu zřízeném na jméno společnosti Aviabaltika. Tyto finanční prostředky sestávaly z náhrady získané podle litevských ustanovení o pojištění vkladů. Ve věci v původním řízení se Ūkio bankas od společnosti Aviabaltika domáhá vrácení zbývající části částky, která byla splatná na základě dohod z let 2011 a 2012, jakož i úroků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V rámci tohoto sporu společnost Aviabaltika tvrdí, že Ūkio bankas měla své pohledávky uspokojit odepsáním finančních prostředků nacházejících se na účtu zřízeném pro účely pokrytí záruky. Kromě toho má společnost Aviabaltika za to, že v rámci úpadkového řízení zahájeného na majetek této banky nebude moci získat zpět finanční zjištění, které nebylo realizováno Ūkio bankas. Společnost Aviabaltika tedy tvrdí, že pokud by vnitrostátní soudy vyhověly žalobě Ūkio bankas, prakticky by jí uložily povinnost podruhé zaplatit této bance stejnou peněžitou částku jako tyto finanční prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Ūkio bankas naproti tomu tvrdí, že po zahájení úpadkového řízení nesměla splnit finanční závazek, který nesplnila do zahájení tohoto řízení. Ūkio bankas také uvádí, že od zahájení úpadkového řízení patřily do majetkové podstaty této banky finanční prostředky nacházející se na účtu zřízeném na jméno společnosti Aviabaltika za účelem pokrytí záruky, a z tohoto důvodu je již nemohla použít k uspokojení jejích pohledávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20151214">14. prosince 2015</DATE> Kaunas apygardos teismas (krajský soud v Kaunas) v plném rozsahu vyhověl žalobám Ūkio bankas týkajícím se dohod z let 2011 a 2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE> Lietuvos apeliacinis teismas (odvolací soud Litvy) rozsudek ze dne <DATE ISO="20151214">14. prosince 2015</DATE> potvrdil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Společnost Aviabaltika podala kasační opravný prostředek k Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 vykládán v tom smyslu, že členským státům ukládá povinnost přijmout právní úpravu, podle níž finanční zajištění není součástí majetkové podstaty příjemce zajištění (banky, která je v úpadku)? Jinými slovy, jsou členské státy povinny přijmout právní úpravu, podle níž by příjemce zajištění (banka) měl být <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> schopen dosáhnout uspokojení své pohledávky, která je zajištěna ve formě finančního zajištění (finančními prostředky nacházejícími na bankovním účtu a pohledávkou k takovým prostředkům), ačkoli rozhodná událost pro vymáhání finančního zajištění nastala po zahájení řízení o likvidaci příjemce zajištění (banky)?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 vykládat ve světle systému této směrnice tak, že přiznává poskytovateli zajištění právo požadovat, aby příjemce zajištění (banka) dosáhl uspokojení své pohledávky, která je zajištěna ve formě finančního zajištění (finančními prostředky nacházejícími se na bankovním účtu a právem domáhat se takových prostředků), přednostně z takového finančního zajištění, a ukládá příjemci finančního zajištění příslušnou povinnost vyhovět požadavku na uspokojení pohledávky příjemce navzdory tomu, že bylo vůči němu zahájeno likvidační řízení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na druhou otázku, a pokud poskytovatel zajištění uspokojí pohledávku příjemce, která je zajištěna s pomocí jeho jiných prostředků, je třeba ustanovení směrnice 2002/47, a zejména její články 4 a 8, vykládat v tom smyslu, že by se na poskytovatele zajištění měla rovněž uplatnit výjimka z rovného zacházení s věřiteli příjemce zajištění (banky) v likvidačním řízení a pro účely vrácení předmětu finančního zajištění by měl mít přednost před ostatními věřiteli v rámci úpadkového řízení?<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Společnosti Aviabaltika a Ūkio bankas, litevská vláda, jakož i Evropská komise předložily písemná vyjádření a dostavily se rovněž na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20180118">18. ledna 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>První předběžnou otázkou se předkládající soud táže, zda čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby příjemce mohl vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty s cílem uspokojit svou pohledávku vůči poskytovateli, pokud skutečnost rozhodná pro vymáhání splnění závazků vyplývajících ze zajištění nastane po zahájení úpadkového řízení na majetek tohoto příjemce. V případě kladné odpovědi na tuto otázku se tento soud táže, zda směrnice 2002/47 upravuje způsob, jakým má být zaručena možnost vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění v případě platební neschopnosti uvedeného příjemce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Ačkoli ze znění první předběžné otázky vyplývá, že předkládající soud se domnívá, že uvedené dvě otázky jsou totožné, je třeba poznamenat, že existence povinnosti zajistit, aby příjemce mohl vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění v případě platební neschopnosti, je otázkou, která předchází otázce týkající se stanovení způsobu, jakým má být tato možnost zabezpečena.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Kromě toho, předkládající soud se sice v kontextu první předběžné otázky táže, zda směrnice 2002/47 klade na stejnou úroveň ochranu práv poskytovatele a práv příjemce zajištění v případě platební neschopnosti druhé smluvní strany. Ukazuje se však, že touto otázkou se předkládající soud snaží v podstatě zjistit, zda může příjemce realizovat finanční zajištění tehdy, když vůči němu bylo zahájeno úpadkové řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Za účelem zodpovězení této otázky se nejprve budu věnovat existenci povinnosti členských států zajistit, aby příjemce mohl vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění v případě, že byl prohlášen platebně neschopným. Poté posoudím směrnici 2002/47 s cílem zjistit, zda stanovuje způsob, jakým má být zajištěna možnost vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že otázka – položená v projednávané věci – týkající se vymáhání plnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění, když skutečnost rozhodná pro vymáhání tohoto finančního zajištění nastane po zahájení úpadkového řízení na majetek jejího příjemce, ještě nebyla předkládajícím soudem v jeho judikatuře vyřešena. Tento soud však podobnou problematiku řešil v kontextu věcí týkajících se vrácení finančního zajištění, jež bylo požadováno po zahájení likvidačního řízení proti příjemci, přičemž nenastala žádná skutečnost rozhodná pro vymáhání splnění dohody o finančním zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V souladu s litevskou judikaturou má převod finančních prostředků na bankovní účet za následek ztrátu vlastnického práva k těmto finančním prostředkům a vznik pohledávky vůči bance znějící na vrácení převedené částky. Kromě toho podle této judikatury má uzavření dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty a poskytnutí finančních prostředků nacházejících se na bankovním účtu z titulu zajištění za následek zřízení záruky k pohledávce znějící na vrácení těchto prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Mimoto vnitrostátní ustanovení v oblasti insolvence zakazují splnění jakéhokoli závazku, který nebyl splněn do okamžiku zahájení úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Platí přitom, že byť vnitrostátní ustanovení v oblasti finančního zajištění stanoví, že zahájení úpadkového řízení nemá za následek omezení práv příjemce, neposkytují podobnou ochranu ve vztahu k poskytovateli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Příslušná vnitrostátní právní úprava totiž nepřiznává poskytovateli zajištění právo odejmout – přinejmenším ne mimo úpadkové řízení – finanční zajištění poté, co bylo vůči příjemci zahájeno úpadkové řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Právě v této souvislosti předkládající soud uvádí, že jeho pochybnosti vyplývají ze skutečnosti, že směrnice 2002/47 jasně nevymezuje rozsah práv poskytovatele v případě zahájení úpadkového řízení vůči příjemci. Domnívá se však, že v rozsudku Private Equity Insurance Group<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161010">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Private Equity Insurance Group</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑156/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:851">EU:C:2016:851</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr vyložil směrnici 2002/47 v tom smyslu, že v zásadě brání tomu, aby mělo úpadkové řízení dopad na dohody o finančním zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Předkládající soud se tudíž táže na vztah mezi režimem dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty a vnitrostátními pravidly v oblasti platební neschopnosti za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ukládá směrnice 2002/47 členským státům povinnost zajistit, aby příjemce mohl vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění v případě své platební neschopnosti?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska zúčastněných stran</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Ūkio bankas se domnívá, že není třeba odpovídat na tu část první předběžné otázky, která se týká práva příjemce uspokojit svou pohledávku s pomocí finančního zajištění za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci. Tato část první předběžné otázky se týká zvláštní situace, ve které dlužník – v rámci právního vztahu, který vznikl na základě existence bankovního účtu (banka) – je zároveň příjemcem zajištění – v právním vztahu vzniklém na základě poskytnutí finančního zajištění. Právní vztahy mezi bankami a majiteli bankovních účtů však nespadají do oblasti působnosti směrnice 2002/47, ale pouze do oblasti působnosti vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Litevská vláda se domnívá, že čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 neukládá členským státům povinnost zajistit, aby příjemce mohl po zahájení úpadkového řízení na jeho majetek uspokojit svou pohledávku z finančního zajištění. Podle názoru této vlády články 4 a 8 směrnice 2002/47 stanoví ochranu příjemce v případě úpadkového řízení zahájeného vůči poskytovateli. To platí tím spíše, že směrnice 2002/47 upravuje práva poskytovatele zajištění minimálně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Komise naproti tomu zastává názor, že čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 má za cíl chránit před účinky úpadkového řízení obě strany dohody o finančním zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Společnost Aviabaltika se domnívá, že čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 jasně a jednoznačně přiznává příjemci právo realizovat finanční zajištění bez ohledu na úpadkové řízení, které vůči němu bylo zahájeno, jestliže ke skutečnosti rozhodné pro její realizaci došlo až po zahájení tohoto řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výklad čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Ve smyslu čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>členské státy zajistí, aby se dohoda o finančním zajištění mohla stát účinnou v souladu se svými podmínkami bez ohledu na zahájení či pokračování likvidačního řízení nebo reorganizačních opatření u poskytovatele nebo příjemce zajištění<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Podle mého názoru znění čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 neponechává žádný prostor pro pochybnosti o skutečnosti, že toto ustanovení se vztahuje na situace, kdy bylo zahájeno úpadkové řízení vůči příjemci nebo poskytovateli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>V tomto smyslu viz Devos, D., The Directive 2002/47/EC on Financial Collateral Arrangements of June 6, 2002, De Walsche, A., Vandersanden, G., <HT TYPE="ITALIC">Mélanges en hommage à Jean-Victor Louis</HT>, vol. II, Bruxelles, Editions de l’Université de Bruxelles, 2003, s. 269.</P></NOTE>. Ustanovení čl. 4 odst. 5 této směrnice jsou tedy jednoznačná, pokud jde o skutečnost, že členské státy jsou povinny stanovit právní rámec, který zaručí, že splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění podle podmínek stanovených v této dohodě se bude možné domáhat bez ohledu na skutečnost, že bylo zahájeno úpadkové řízení vůči příjemci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Tyto závěry však neumožňují rozhodnout, že členské státy jsou povinny přijmout právní úpravu, podle které se finanční zajištění nestane součástí majetkové podstaty příjemce v úpadkovém řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanovuje směrnice 2002/47 způsob, jakým má být zajištěna možnost vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění, když bylo na majetek příjemce zahájeno úpadkové řízení?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska zúčastněných stran</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Litevská vláda se domnívá, že vyloučení finančního zajištění z majetkové podstaty příjemce v úpadkovém řízení nelze považovat za opatření nezbytné pro správné provedení směrnice 2002/47. Dále tato vláda uvádí, že finanční záruka poskytnutá složením finančních prostředků při poskytnutí úvěru rovněž spadá do oblasti působnosti směrnice 2014/49/UE<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE> o systémech pojištění vkladů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="173" PAGE.FIRST="149" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 173, s. 149</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Tato směrnice neodkazuje na finanční zajištění jako na nástroj, kterému by bylo třeba přiznat zvláštní postavení. Je chráněno jako vklad a stejně jako ostatní vklady spadá do majetkové podstaty úvěrové instituce v úpadku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Ve stejném duchu Ūkio bankas uvádí, že v unijním právu neexistuje obecná zásada, která by vyžadovala uchovávání majetku získaného od jiné osoby odděleně od zbytku majetku. Pokud by si unijní zákonodárce Unie toto řešení přál, přijal by v tomto ohledu přesné a výslovné pravidlo. Ūkio bankas uvádí na podporu svého stanoviska několik aktů sekundárního unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Na rozdíl od stanoviska litevské vlády a Ūkio bankas se společnost Aviabaltika a Komise domnívají, že předání finančních prostředků z titulu finančního zajištění s poskytnutím jistoty nemůže mít za následek zahrnutí těchto finančních prostředků do majetku příjemce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Přesněji, společnost Aviabaltika zpochybňuje předpoklad, na němž je založena první předběžná otázka. V projednávané věci totiž podle jejího názoru nejsou finanční prostředky předané z titulu finančního zajištění zahrnuty do majetku příjemce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Komise se k tomuto hledisku vyjadřuje podrobněji. Domnívá se, že v rámci směrnice 2002/47 je třeba rozlišovat dva druhy dohod o finančním zajištění, a sice dohody s poskytnutím jistoty a dohody s převodem vlastnického práva. Podle Komise nemůže být finanční zajištění poskytnuté na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty součástí majetkové podstaty příjemce v případě jeho likvidace. Komise uvádí, že v návrhu dotčené směrnice počítala s bodem 13 odůvodnění, jehož druhá věta v souvislosti s dohodami o finančním zajištění s poskytnutím jistoty uváděla, že poskytovatel si bude moci zachovat vlastnické právo k poskytnuté částce a v případě úpadku příjemce bude jeho právo chráněno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o dohodách o finančním zajištění [COM(2001) 168, ze dne <DATE ISO="20010327">27. března 2001</DATE>].</P></NOTE>. Ačkoli znění druhé věty bodu 13 odůvodnění návrhu směrnice 2002/47 nebylo převzato do směrnice 2002/47, rozdělení dohod o finančním zajištění do dvou kategorií nebylo odstraněno. Podle názoru Komise by totiž výklad, podle kterého by poskytovatel ztratil své vlastnické právo k peněžité částce poskytnuté v rámci dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, smazal rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi dohod.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K účinkům převodu finančních prostředků na bankovní účet a poskytnutí finančního zajištění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba poznamenat, že společnost Aviabaltika a Komise se ve svých vyjádřeních nezabývají majetkovou podstatou příjemce v úpadkovém řízení, nýbrž jeho majetkem. Společnost Aviabaltika a Komise se totiž zřejmě domnívají, že v projednávané věci by neměla vyvstávat otázka oddělení finančního zajištění od majetkové podstaty v úpadkovém řízení vzhledem k tomu, že jde o finanční zajištění s poskytnutím jistoty.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Je pravdou, že v literatuře bylo uvedeno, že když jde o dohodu o finančním zajištění s poskytnutím jistoty ve smyslu směrnice 2002/47, věřitelé příjemce nemají nárok na finanční prostředky poskytnuté z titulu finančního zajištění, neboť tyto prostředky v konečném důsledku nepatří do majetku tohoto příjemce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>T’Kint, F., Derjcke, W., La Directive 2002/47/CE concernant les contrats de garantie financière au regard des principes généraux du droit des sûretés, Euredia 2003, vol. 1, s. 55.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Ukazuje se však, že v projednávané věci tomu tak není. Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že podle litevské právní úpravy má převod finančních prostředků na bankovní účet za následek ztrátu vlastnického práva k těmto finančním prostředkům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Kromě toho v reakci na otázku položenou Soudním dvorem na jednání litevská vláda prohlásila, že když jde o finanční zajištění poskytnuté ve formě peněžité částky složené na účet příjemce, rozdíl mezi dohodou o zajištění s převodem vlastnického práva a dohodou o finančním zajištění s poskytnutím jistoty je určován v závislosti na majiteli předmětného účtu. Pokud je tento účet zřízen na jméno poskytovatele, jde o dohodu o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, zatímco v případě, že majitelem účtu je příjemce, jde o dohodu o zajištění s převodem vlastnického práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Podle všeho tedy v projednávané věci důvod, proč předkládající soud klade otázku týkající se oddělení finančního zajištění od majetkové podstaty příjemce v úpadkovém řízení, vyplývá ze skutečnosti, že – podle výkladu litevské právní úpravy provedeného vnitrostátním soudem – převod finančních prostředků na bankovní účet (bez ohledu na to, kdo je jeho majitelem) způsobuje zahrnutí finančních prostředků do majetku banky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz též shrnutí vnitrostátní judikatury v bodech 27 až 30 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba poznamenat, že názor předkládajícího soudu není zjevný, pokud jde o určení předmětu finančního zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Na jedné straně ve dvou prvních předběžných otázkách předkládající soud zmiňuje finanční prostředky nacházející se na bankovním účtu stejně jako nárok věřitele na tyto prostředky, když odkazuje na finanční zajištění. Na druhé straně tento soud ve své žádosti uvádí, že v projednávané věci je třeba mít za to, že finanční zajištění spočívá v právu pohledávky týkající se finančních prostředků, které se nacházejí na bankovním účtu zřízeném na jméno společnosti Aviabaltika v Ūkio bankas.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V každém případě, podle předkládajícího soudu zřejmě pohledávka týkající se vrácení těchto prostředků rovněž spadá do majetkové podstaty příjemce zajištění v úpadkovém řízení. To je důvod, proč tento soud ve dvou prvních předběžných otázkách klade otázku týkající se oddělení finančních prostředků a pohledávky od majetkové podstaty příjemce zajištění v úpadkovém řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ochrana možnosti vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Společnost Aviabaltika a Komise se domnívají, že – pokud jde o dohodu o finančním zajištění s poskytnutím jistoty – směrnice 2002/47 ukládá členským státům povinnost, aby dbaly na to, aby finanční zajištění nebylo zahrnuto do majetku příjemce. Finanční zajištění tudíž podle jejich názoru nemůže být součástí majetkové podstaty tohoto příjemce v úpadkovém řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Oddělení předmětu finančního zajištění při jejím poskytnutí je tedy podle jejich názoru jediným řešením v souladu s čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Takový kategorický přístup mě však nepřesvědčil. Je třeba připomenout, že podle článku 288 SFEU směrnice, a tedy i směrnice 2002/47, zavazuje členské státy, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž vnitrostátní orgány mají pravomoc zvolit formu a prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba poznamenat, že právní systémy členských států v oblasti platební neschopnosti se vyznačují výraznými rozdíly. Totéž platí, pokud jde o vnitrostátní ustanovení týkající se účinků předání předmětu finančního zajištění jejímu příjemci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu se zákonodárce rozhodl nepřijmout akt týkající se finančního zajištění jakožto jednotného unijního nástroje. Jeho cílem bylo spíše zavést systém finančního zajištění s co nejmenším možným dopadem na právní rámec v členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V tomto smyslu viz důvodová zpráva k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o dohodách o finančním zajištění [COM(2001) 168, ze dne <DATE ISO="20010327">27. března 2001</DATE>, (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>důvodová zpráva k návrhu<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, bod 2.3].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu také podle mého názoru čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby se dohoda o finančním zajištění mohla stát účinnou zejména <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>bez ohledu<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> na zahájení úpadkového řízení týkajícího se příjemce. Za předpokladu použití znění druhé věty bodu 12 odůvodnění směrnice 2002/47, která odpovídá čl. 4 odst. 5 této směrnice, jde v tomto případě o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>zajištění […] ochrany<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> dohod o finančním zajištění před některými předpisy úpadkového práva. Tento přístup je také potvrzen důvodovou zprávou návrhu směrnice 2002/47, podle níž je cílem této směrnice zajistit omezenou ochranu dohody o zajištění před některými předpisy úpadkového práva, a to zejména předpisy, které by mohly být překážkou pro splnění závazků vyplývajících ze zajištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz bod 2.1 důvodové zprávy k návrhu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V této souvislosti uvádím, že směrnice 2002/47 nestanoví způsob, jakým má být finančnímu zajištění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>zajištěna […] ochrana<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> před vnitrostátními předpisy úpadkového práva. V každém případě, na rozdíl od jiných aktů sekundárního unijního práva Unie uvedených Ūkio bankas<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz zejména článek 39 a čl. 48 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 201, s. 1</REF.DOC.OJ>). Viz také článek 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne <DATE ISO="20151125">25. listopadu 2015</DATE> o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES, 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 337, s. 35</REF.DOC.OJ>). Článek 10 směrnice 2015/2366 stanoví dva způsoby umožňující splnit požadavky v oblasti ochrany finančních prostředků. Členské státy si mohou zvolit mezi odděleným uložením finančních prostředků [článek 10 odst. 1 písm. a)] a uložením povinnosti pojistit dotčené finanční prostředky [článek 10 odst. 1 písm. b)].</P></NOTE>, směrnice 2002/47 nevyžaduje oddělení finančního zajištění při jejím poskytnutí. Nezdá se mi tedy, že by oddělení finančního zajištění od majetku příjemce bylo jediným řešením stanoveným směrnicí 2002/47.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Mám za to, že členské státy mohou přijmout jiná řešení při provádění směrnice 2002/47, aby zajistily ochranu finančnímu zajištění před vnitrostátními předpisy úpadkového práva tak, aby zahájení úpadkového řízení proti příjemci nemohlo ovlivnit vymáhání splnění závazků vyplývajících z finančního zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Členské státy zejména mohou odlišně koncipovat ustanovení, která stanovují účinky poskytnutí finančního zajištění příjemci tak, aby nebylo zahrnuto do majetku příjemce při jeho poskytnutí. Mohou také odlišně koncipovat vnitrostátní předpisy v oblasti úpadkového práva vymezující majetek, který je součástí majetkové podstaty v úpadkovém řízení. Kromě toho nelze hned od počátku vyloučit řešení, podle kterého by finanční zajištění spadalo do majetkové podstaty v úpadkovém řízení, zatímco příjemce by si ponechal právo realizovat toto zajištění bez ohledu na průběh úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedenou argumentaci Soudnímu dvoru navrhuji, aby na první předběžnou otázku odpověděl tak, že čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost přijmout právní úpravu, která příjemci zajištění umožňuje uspokojit pohledávku z finančního zajištění poskytnutého na základě dohody o finančním zajištění<?PAGE NO="10"?> s poskytnutím jistoty, i když skutečnost rozhodná pro vymáhání splnění závazků vyplývajících z finančního zajištění nastala po zahájení úpadkového řízení vedenému vůči tomuto příjemci. Členským státům přísluší stanovit způsob, jakým má být zaručena možnost vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, pokud bylo vůči příjemci zahájeno takové řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Druhou předběžnou otázkou se předkládající soud táže, zda směrnice 2002/47 přiznává poskytovateli právo požadovat, aby příjemce použil za účelem uspokojení zajištěné pohledávky nejdříve finanční zajištění, a zda tomuto příjemci ukládá odpovídající povinnost, pokud jde o uspokojení jeho pohledávky z tohoto zajištění.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska zúčastněných stran</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Ūkio bankas zaprvé uvádí, že banka nemá v případě úpadku možnost uspokojit svou pohledávku z finančního zajištění, když zajištění sestává z finančních prostředků nacházejících se na účtu zřízeném poskytovatelem v bance.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Zadruhé Ūkio bankas uvádí, že směrnice 2002/47 přiznává příjemci právo zvolit si způsob, jakým uplatní svou pohledávku vůči poskytovateli. Článek 4 odst. 1 a 5, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. l) této směrnice se týkají možnosti realizovat finanční zajištění. Článek 4 směrnice 2002/47 v odstavcích 1 a 5 používá slovní spojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>aby byl příjemce zajištění <HT TYPE="ITALIC">schopen</HT> realizovat jedním z následujících způsobů [uvedených v tomto odstavci] kterékoli finanční zajištění<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>aby se dohoda o finančním zajištění <HT TYPE="ITALIC">mohla</HT> stát účinnou v souladu se svými podmínkami<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Článek 2 odst. 1 písm. l) směrnice 2002/47 uvádí, že při vzniku události rozhodné pro vymáhání je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>příjemce zajištění <HT TYPE="ITALIC">oprávněn</HT> realizovat nebo přivlastnit si zajištění, resp. při které nabývá účinnosti ustanovení o závěrečném vypořádání<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Ve stejném duchu se litevská vláda zejména domnívá, že členské státy jsou podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2002/47 povinny zajistit, aby byl příjemce zajištění schopen využít způsoby realizace zajištění stanovené v tomto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Naproti tomu společnost Aviabaltika na jednání uvedla, že výrazy uváděné Ūkio bankas a litevskou vládou znamenají to, že příjemce se může rozhodnout, pokud si to přeje, vymáhat nebo nevymáhat své pohledávky vůči poskytovateli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Společnost Aviabaltika se dále domnívá, že čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 výslovně neupravuje otázku týkající se povinnosti příjemce uspokojit svou pohledávku nejdříve z poskytnutého zajištění. Existence a rozsah takové povinnosti by totiž měly být stanoveny na základě dohody uzavřené mezi smluvními stranami s přihlédnutím k ustanovením vnitrostátního práva použitelným na tuto dohodu a k cílům směrnice 2002/47. Na základě tohoto předpokladu má společnost Aviabaltika za to, že domněnka, podle níž je třeba nejprve realizovat zajištění, představuje implicitní ustanovení smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V témže duchu se Komise domnívá, že čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává poskytovateli právo požadovat, aby příjemce uspokojil svou pohledávku nejdříve prostřednictvím zajištění stanoveného dohodou, nestanoví-li tato dohoda jinak.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke způsobům realizace finančního zajištění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Je zjevné, že z jazykového hlediska čl. 2 odst. 1 písm. l) a čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 implikují spíše možnost než povinnost realizovat finanční zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Je však třeba zohlednit skutečnost, že příjemce má právo realizovat finanční zajištění, když nastane <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>událost rozhodná pro [jeho] vymáhání<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. l) této směrnice. Nejde zde tedy o jistou událost, nýbrž o hypotézu. Proto může okolnost, že skutečnost rozhodná pro vymáhání je nejistá, vysvětlit důvod, proč se čl. 4 odst. 5 směrnice 2002/47 týká možnosti, že dohoda o finančním zajištění se může stát účinnou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>bez ohledu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> na zahájení úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Co se týče použití slovních spojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>byl příjemce zajištění <HT TYPE="ITALIC">schopen</HT> realizovat [finanční zajištění]<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> v čl. 4 odst. 1 směrnice 2002/47 a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>je příjemce zajištění oprávněn realizovat […] finanční zajištění<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> v čl. 2 odst. 1 písm. l) této směrnice, uvádím, že tato ustanovení upravují několik způsobů realizace finančního zajištění. Tím by mohlo být možné vysvětlit, proč nejde o povinnost využít jeden z těchto způsobů, nýbrž o možnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Ukazuje se, že výklad slovních spojení obsažených v předmětných ustanoveních a týkajících se možnosti realizovat finanční zajištění – a to zejména v čl. 4 odst. 1 a 5 – neumožňuje jednoznačně odpovědět na druhou předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Je však třeba poznamenat, že čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 odkazuje za účelem určení způsobů realizace finančního zajištění na ustanovení dohody. Kromě toho řada ustanovení směrnice 2002/47, jako například čl. 4 odst. 5 této směrnice rovněž přiznávají určitý význam <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>podmínkám [ujednáním]<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz čl. 5 odst. 1 směrnice 2002/47.</P></NOTE> dohody o finančním zajištění nebo jejím <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>podmínkám<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 2002/47.</P></NOTE>. Cílem těchto ustanovení je zajistit, aby bylo splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění vymáháno v souladu s původním ujednáním smluvních stran bez ohledu na jakoukoliv vnější okolnost, včetně zahájení úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>V rámci směrnice 2002/47 mají tudíž ujednání stran dohody o finančním zajištění zvláštní postavení. Lze tedy tvrdit, že cílem této směrnice je především respektovat úmysly stran vyjádřené při uzavření dohody o finančním zajištění. Odpověď na druhou předběžnou otázku tudíž závisí na výkladu dohody o finančním zajištění uzavřené mezi účastníky původního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Aviabaltika a Komise, se nedomnívám, že směrnice 2002/47 zavádí domněnku, podle níž je příjemce povinen uspokojit svou pohledávku z finančního zajištění, ledaže dohoda o finančním zajištění stanoví jinak. Tato otázka závisí zejména na řešeních přijatých vnitrostátním zákonodárcem ohledně výkladu dohod uzavíraných mezi soukromými osobami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Je tedy třeba konstatovat, že čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá příjemci zajištění povinnost uspokojit svou pohledávku nejdříve prostřednictvím zajištění poskytnutého na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K důsledkům navrhovaného řešení na vrácení nevyužitého zajištění poskytovateli</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Do určité míry rozumím tvrzení společnosti Aviabaltika a Komise, podle kterého skutečnost, že příjemce není povinen uspokojit svou pohledávku nejdříve prostřednictvím finančního zajištění, může být překážkou skutečného vrácení tohoto zajištění poskytovateli v případě platební neschopnosti tohoto příjemce, takže v praxi by tento poskytovatel měl zaplatit dvakrát peněžitou částku odpovídající částce finančního zajištění.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>S přihlédnutím k prvním dvěma řešením uvedeným v bodě 61 tohoto stanoviska, kterým je zaprvé oddělení finančního zajištění od majetku příjemce, a zadruhé jeho oddělení od majetkové podstaty tohoto příjemce v úpadkovém řízení, by však poskytovatel měl mít právo na vrácení zajištění a na zaplacení jeho náhrady v plné výši bez ohledu na zahájení úpadkového řízení. Ukazuje se, že obě řešení jsou udržitelná, takže skutečnost, že příjemcova pohledávka byla uspokojena, nevyvolává riziko, že by poskytovatel nemohl získat zpět nevyužité zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Takové riziko však existuje v případě třetího řešení uvedeného v bodě 61 tohoto stanoviska, a sice v situaci, kdy finanční zajištění spadá do majetkové podstaty v úpadkovém řízení. V tomto případě by příjemce mohl uspokojit svou pohledávku z ostatního majetku poskytovatele, který by tak byl nucen pokusit se získat zpět nevyužité zajištění v rámci úpadkového řízení podle pořadí věřitelů určeného ustanoveními vnitrostátního práva. V důsledku toho může dojít v určitých případech k tomu, že poskytovatel nebude moci skutečně získat zpět finanční zajištění, a to dokonce i když příjemce uspokojí svou pohledávku z jiného majetku tohoto poskytovatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Nejsem si však jistý, že je toto řešení v souladu s cíli sledovanými unijním zákonodárcem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Systém zavedený směrnicí 2002/47 – podle bodu 3 odůvodnění této směrnice – obecně přispívá k integraci a nákladové účinnosti finančního trhu, jakož i ke stabilitě finančního systému v Unii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Pokud jde o vztah mezi režimem dohody o finančním zajištění zavedeným směrnicí 2002/47 a vnitrostátními pravidly v oblasti platební neschopnosti, bod 5 odůvodnění této směrnice uvádí, že jejím cílem je zvýšit právní jistotu v oblasti dohod o finančním zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Kromě toho druhá věta bodu 12 odůvodnění směrnice 2002/47 nehovoří o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>ochraně<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> příjemce nebo poskytovatele, nýbrž o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>zajištění […] ochrany<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> dohod o finančním zajištění před vnitrostátními předpisy úpadkového práva. Dále je třeba poznamenat, že bod 11 odůvodnění směrnice 2002/47 – i když se týká oblasti její působnosti – také uvádí, že cílem této směrnice je ochrana dohod o finančním zajištění, které splňují formální náležitosti upravené uvedenou směrnicí. V tomto duchu Soudní dvůr v bodě 50 rozsudku Private Equity Insurance Group<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161010">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Private Equity Insurance Group</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑156/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:851">EU:C:2016:851</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> uvedl, že režim zavedený směrnicí 2002/47 přiznává finančnímu zajištěním jako takovému výhodné postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Výše uvedené úvahy umožňují dospět k závěru, že cílem směrnice 2002/47 není pouze zajistit možnost realizovat finanční zajištění v případě platební neschopnosti některé ze stran dohody, nýbrž zavést zvláštní režim pro dohodu o finančním zajištění jako nástroj, který se vyznačuje svou právní jistotou a přispívá ke stabilitě finančního systému v Unii, jak to uvádějí body 3 a 17 odůvodnění této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Tento cíl podle mého názoru není slučitelný s řešením vyplývajícím z vnitrostátní právní úpravy, podle níž je poskytovatel zajištění za takových podmínek, jako jsou podmínky, jež jsou dány ve věci v původním řízení, povinen zaplatit příjemci podruhé peněžitou částku odpovídající částce finančního zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>To platí tím spíše, že v určitých případech by takové řešení mohlo způsobit platební neschopnost tohoto poskytovatele. Z bodu 17 odůvodnění směrnice 2002/47 přitom vyplývá, že cílem režimu finančního zajištění zavedeného touto směrnicí je omezit účinky dominového efektu v případě nesplnění závazků vyplývajících z dohody o finanční zajištění jednou ze stran této dohody.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Možnost uspokojit pohledávku z jiného majetku poskytovatele by tudíž neměla tomuto poskytovateli bránit v tom, aby skutečně získal zpět finanční zajištění, bez ohledu na zahájení úpadkového řízení vůči příjemci. V opačném případě by byl příjemce systematicky podněcován k tomu, aby uspokojil svou pohledávku z ostatního majetku poskytovatele tak, aby ve skutečnosti získal dvojnásobek částky finančního zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Ve světle argumentů uvedených výše navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na druhou předběžnou otázku tak, že čl. 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá příjemci zajištění povinnost uspokojit svou pohledávku nejdříve prostřednictvím zajištění poskytnutého na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty. Taková povinnost však může vyplývat z ustanovení dohody o finančním zajištění vykládaných ve světle právních ustanovení, která jsou použitelná na tuto dohodu. V každém případě možnost uspokojit pohledávku z ostatního majetku poskytovatele po vzniku události rozhodné pro vymáhání splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění nemůže bránit tomuto poskytovateli skutečně získat zpět toto nevyužité zajištění v případě zahájení úpadkového řízení vůči příjemci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Třetí předběžnou otázkou, položenou pouze v případě záporné odpovědi Soudního dvora na druhou předběžnou otázku, předkládající soud žádá Soudní dvůr o upřesnění, zda by měl mít poskytovatel přednost před ostatními věřiteli platebně neschopného příjemce, aby mohl získat zpět finanční zajištění tehdy, kdy příjemce uspokojil svou pohledávku z ostatního majetku tohoto poskytovatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Je třeba podotknout, že třetí předběžná otázka podle mého názoru nemá žádný vztah k předmětu sporu v původním řízení, takže její přípustnost lze zpochybňovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Tato otázka se týká průběhu úpadkového řízení zahájeného vůči Ūkio bankas. V tomto ohledu připomínám, že v souladu s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce soud, který zahájil úpadkové řízení vůči Ūkio bankas uznal pohledávku společnosti Aviabaltika vůči Ūkio bankas jako součást pasiv posledně uvedené společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz bod 13 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Spor ve věci v původním řízení však probíhá mezi společností Ūkio bankas a společností Aviabaltika ve věci plnění dohod z let 2011 a 2012. Kromě toho z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nevyplývá, že by společnost Aviabaltika podala proti Ūkio bankas vzájemnou žalobu. Ve sporu ve věci v původním řízení se tedy od předkládacího soudu nevyžaduje, aby rozhodoval o otázkách týkajících se vymáhání pohledávky společnosti Aviabaltika vůči Ūkio bankas v rámci úpadkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Nedomnívám se proto, že by odpověď na třetí předběžnou otázku byla užitečná pro vyřešení sporu v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Kromě toho uvádím, že předkládající soud neodkazuje na žádné pravidlo litevského práva, které by mohlo mít vliv na pořadí věřitelů příjemce a které by mohlo upřednostnit poskytovatele zajištění. Domnívám se tudíž, že litevský zákonodárce se při provádění směrnice 2002/47 nerozhodl poskytnout ochranu práv poskytovatele na základě ustanovení vnitrostátního práva v oblasti platební neschopnosti, která určují pořadí, podle kterého musí být uspokojeni věřitelé platebně neschopného podniku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>V každém případě by byla třetí předběžná otázka relevantní pouze v případě, že by finanční zajištění spadalo do majetkové podstaty příjemce v úpadkovém řízení. V souladu s mým posouzením první předběžné otázky směrnice 2002/47 takové řešení v zásadě připouští<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz bod 61 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Navíc z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že litevská judikatura předpokládá právě toto řešení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Pokud jde dále o otázku, zda by měl být poskytovatel upřednostněn ve vztahu k ostatním věřitelům platebně neschopného příjemce, aby mohl získat zpět finanční zajištění, jakmile příjemce uspokojil svou pohledávku z ostatního majetku poskytovatele, z mé odpovědi na druhou předběžnou otázku vyplývá, že možnost uspokojit pohledávku z ostatního majetku poskytovatele nemůže tomuto poskytovateli bránit v tom, aby skutečně získal zpět nevyužité zajištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>V rámci třetí předběžné otázky má předkládací soud nicméně pochybnosti o možnosti získat zpět nevyužité zajištění, jestliže je proti příjemci vedeno úpadkové řízení. Tento soud se konkrétně táže, zda může mít směrnice 2002/47 vliv na ustanovení vnitrostátního práva v oblasti platební neschopnosti, která určují pořadí, podle kterého by měli být uspokojeni věřitelé příjemce. Tato problematika nebyla v rámci mého posouzení týkajícího se druhé předběžné otázky vyřešena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Ačkoli připouštím hypotetickou povahu mých úvah týkajících se třetí předběžné otázky, domnívám se, že posouzení této otázky v rozsahu, v němž se týká povinnosti členských států upřednostnit poskytovatele, aby mohl získat zpět nevyužité zajištění, jestliže se zajištění stane součástí majetkové podstaty příjemce v úpadkovém řízení, je užitečná za účelem představení všech právních aspektů věci dotčené v původním řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K dopadu směrnice 2002/47 na ustanovení vnitrostátního práva v oblasti platební neschopnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Ūkio bankas se domnívá, že směrnice 2002/47 nepřiznává v rámci úpadkového řízení poskytovateli při vymáhání finančního zajištění přednostní postavení vůči ostatním věřitelům příjemce a že je třeba uplatnit zásadu rovného zacházení s věřiteli platebně neschopné banky. Společnost Aviabaltika, litevská vláda a Komise jsou toho názoru, že ustanovení směrnice 2002/47 neupravují pořadí, ve kterém mají být uspokojeni věřitelé platebně neschopného podniku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Nejsem však přesvědčen o tom, že okolnost, že směrnice 2002/47 neobsahuje ustanovení určující pořadí věřitelů, implikuje, že tato směrnice nemůže mít při jejím provádění vliv na ustanovení vnitrostátního práva upravující pořadí, podle kterého mají být uspokojeni věřitelé platebně neschopného podniku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Pokud by se vnitrostátní zákonodárce rozhodl zahrnout finanční zajištění poskytnuté na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty do majetkové podstaty platebně neschopného příjemce v úpadkovém řízení, tento zákonodárce by měl nést důsledky svého rozhodnutí a promítnout je do ustanovení vnitrostátního práva v oblasti platební neschopnosti, včetně ustanovení určujících pořadí, ve kterém mají být uspokojeni věřitelé platebně neschopného podniku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Zaprvé, když jsem v bodě 59 mého stanoviska ve věci Private Equity Insurance Group<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Private Equity Insurance Group</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:586">EU:C:2016:586</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> odkazoval na tvrzení některých zúčastněných stran, které se domnívaly, že ochrana poskytovaná finančním zajištěním během jeho realizace může ovlivnit pořadí věřitelů určené ustanoveními vnitrostátního práva v oblasti platební neschopnosti, poznamenal jsem, že z hlediska systému zavedeného směrnicí 2002/47 nevyvstává otázka ohledně postavení věřitele v úpadkovém řízení, jelikož tato směrnice má jednoduše zajistit právo realizovat zajištění ve všech případech vzniku skutečnosti rozhodné pro jeho vymáhání. Mám za to, že s tímto stanoviskem se Soudní dvůr ve svém rozsudku ztotožnil. V rozsudku ve věci<?PAGE NO="15"?> Private Equity Insurance Group<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Private Equity Insurance Group</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑156/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:851">EU:C:2016:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>[…] rozdílné zacházení [s věřiteli, vyplývající ze zvláštní povahy finančního zajištění] je […] založeno na objektivním kritériu, které souvisí s legitimním cílem směrnice 2002/47, jímž je posílit právní jistotu a efektivnost finančního zajištění za účelem zajištění stability finančního systému<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Zadruhé z hlediska vlivu na pořadí věřitelů nevidím podstatný rozdíl mezi oddělením finančního zajištění, poskytnutého na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty od majetkové podstaty příjemce v úpadkovém řízení a změnou pořadí věřitelů. V obou těchto případech by bylo toto zajištění poskytovateli nahrazeno, bez ohledu na požadavky ostatních věřitelů příjemce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Zatřetí je pravda, že směrnice 2002/47 – podle svého čl. 8 odst. 4 – neovlivňuje obecná pravidla vnitrostátní právní úpravy v oblasti platební neschopnosti, pokud jde o neplatnost právních úkonů učiněných zejména v období předcházejícím zahájení likvidačního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Nezdá se mi však, že by toto ustanovení mohlo být v zásadě vykládáno v tom smyslu, že směrnice 2002/47 nemůže mít při svém provádění vliv na ustanovení vnitrostátního práva v oblasti platební neschopnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Pokud by směrnice 2002/47 nemohla mít na taková pravidla vliv, její čl. 8 odst. 4 by byl nadbytečný. Přikláním se tedy k tomu, že toto ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla, podle kterého jsou členské státy oprávněny změnit ustanovení vnitrostátního práva v oblasti insolvence, aby zajistily cíle sledované touto směrnicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Proto se domnívám, že pokud by se vnitrostátní zákonodárce rozhodl zahrnout finanční zajištění, poskytnuté na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty do majetkové podstaty platebně neschopného příjemce v úpadkovém řízení, tento zákonodárce je povinen upřednostnit poskytovatele před ostatními věřiteli, kteří jsou účastníky úpadkového řízení, aby tento poskytovatel skutečně mohl získat zpět zajištění, když příjemce toto zajištění nerealizoval poté, co nastala skutečnost rozhodná pro jeho vymáhání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Ve světle argumentů uvedených výše a za předpokladu, že Soudní dvůr poskytne odpověď na třetí předběžnou otázku, navrhuji, aby odpověděl tak, že pokud se vnitrostátní zákonodárce rozhodl zahrnout finanční zajištění, poskytnuté na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty do majetkové podstaty platebně neschopného příjemce, směrnice 2002/47 vyžaduje, aby měl poskytovatel přednostní postavení vůči ostatním věřitelům platebně neschopného příjemce, aby tento poskytovatel mohl získat zpět nevyužité zajištění, když příjemce uspokojil svou pohledávku z ostatního majetku patřícího tomuto poskytovateli.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>1)</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne <DATE ISO="20020606">6. června 2002</DATE> o dohodách o finančním zajištění musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost přijmout právní úpravu, která příjemci zajištění umožňuje uspokojit svou pohledávku z finančního zajištění poskytnutého na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, i když skutečnost rozhodná pro vymáhání splnění závazků vyplývajících z finančního zajištění nastala po zahájení úpadkového řízení vedeném vůči tomuto příjemci. Členským státům přísluší stanovit způsob, jakým má být zaručena možnost vymáhat splnění závazků vyplývajících z dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty, pokud bylo vůči příjemci zahájeno takové řízení.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="16"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 a 5 směrnice 2002/47 musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá příjemci zajištění povinnost uspokojit svou pohledávku nejdříve prostřednictvím zajištění poskytnutého na základě dohody o finančním zajištění s poskytnutím jistoty. Taková povinnost však může vyplývat z ustanovení dohody o finančním zajištění vykládaných ve světle právních ustanovení, která jsou použitelná na tuto dohodu. V každém případě možnost uspokojit pohledávku z ostatního majetku poskytovatele zajištění po vzniku události rozhodné pro vymáhání finančního zajištění nemůže bránit tomuto poskytovateli v tom, aby skutečně získal zpět toto nevyužité zajištění v případě zahájení úpadkového řízení vůči příjemci.<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>