Na jednání před Soudním dvorem společnost Ingredion upřesnila, že nezastává postoj, že by jako referenční hodnota měla být zohledněna maximální kapacita dílčího zařízení, ale že příslušný koeficient kapacity musí odrážet skutečné využití kapacity tohoto dílčího zařízení.

Pro úplnost dodávám, že Spolková republika Německo ve svém písemném vyjádření tvrdila, že jak stanovisko společnosti Ingredion, tak stanovisko Komise jsou slučitelná se směrnicí 2003/87 a rozhodnutím 2011/278. Nicméně zdůraznila, že členské státy jsou oprávněny vycházet z konečných rozhodnutí Komise o předběžném přidělování bezplatných povolenek jiným zařízením nacházejícím se na jejich území a že DEHSt může s ohledem na rozhodnutí Komise C(2015) 1733 final ze dne 24. března 2015 odmítnout použít příslušný koeficient využití kapacity v hodnotě vyšší nebo rovnající se 100 %.

Upřesňuji, že Spolková republika Německo ve svém písemném vyjádření rovněž zdůraznila, že hlavním argumentem proti omezení příslušného koeficientu využití kapacity je, že „počáteční instalovaná kapacita, stanovená podle čl. 17 odst. 4 rozhodnutí 2011/278, neodráží z důvodu krátkého období 90 dnů vždy kapacitu zařízení.

Článek 17 odst. 2.1 ZuV 2020 stanoví, že pro dílčí zařízení umístěná na německém území se příslušný koeficient kapacity stanoví na základě informací týkajících se zejména skutečného provozu dílčího zařízení až do podání žádosti o přidělení, jakož i plánovaného provozu zařízení nebo dílčího zařízení, jejich stanovených dob údržby a výrobních cyklů. Na jednání před Soudním dvorem Spolková republika Německo zdůraznila, že vzhledem k tomu, že noví účastníci na trhu často podávali žádosti o bezplatné přidělení povolenek až po roce využívání dílčího zařízení, bylo podle ZuV 2020 možné použít příslušný koeficient využití kapacity pro účely opravy případných nepřesností v údajích shromážděných během základního období, a to na základě jiných údajů získaných až do data podání žádosti. Komise však uvedla, že tyto doplňující údaje nebyly pro bezplatné přidělení povolenek novým účastníkům na trhu nezbytné, takže nebylo třeba, aby je zohlednily vnitrostátní orgány všech členských států.

Pokud jde o relevanci a vztah těchto různých referenčních hodnot, odkazuji na poznámku pod čarou 8 tohoto stanoviska.

Kromě toho připomínám, že podle čl. 18 odst. 2 prvního pododstavce rozhodnutí 2011/278 odpovídá koeficient standardního využití kapacity, který se použije na dílčí zařízení pro referenční úroveň produktu, 80. percentil[u] koeficientů průměrného ročního využití kapacity všech zařízení vyrábějících dotčený produkt.

Tyto hodnoty se konkrétně pohybují mezi 0,731 a 0,964.

Upřesňuji, že podle bodu 36 odůvodnění rozhodnutí 2011/278 [v]zhledem k omezenému množství povolenek v rezervě pro nové účastníky na trhu je vhodné posoudit, zda v případě, kdy se novým účastníkům na trhu vydá velké množství těchto povolenek, je zajištěn náležitý a spravedlivý přístup ke zbývajícím povolenkám v této rezervě (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska).

V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2016, Borealis Polyolefine a další (C‑191/14, C‑192/14, C‑295/14, C‑389/14 a C‑391/14 až C‑393/14, EU:C:2016:311, bod 68). Výklad zastávaný Komisí je podle všeho rovněž potvrzen bodem 4 odůvodnění rozhodnutí 2011/278, z něhož vyplývá, že Komise v možném rozsahu stanovila referenční úrovně pro produkty (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska).

Zejména vzhledem ke skutečnosti, že koeficient standardního využití kapacity v souladu s rozhodnutím 2013/447 v žádném případě nedosahuje hodnoty 1, mám za to, že příslušný koeficient využití kapacity musí zůstat rovněž striktně nižší než 100 %.

Viz rozsudek ze dne 20. června 2019, ExxonMobil Production Deutschland (C‑682/17, EU:C:2019:518, bod 71 a citovaná judikatura).

Viz rozsudek ze dne 20. června 2019, ExxonMobil Production Deutschland (C‑682/17, EU:C:2019:518, bod 65 a citovaná judikatura).

V tomto ohledu uvádím, že v souladu s čl. 10a odst. 7 prvním pododstavcem první větou směrnice 2003/87 je pouze 5 % z množství povolenek určeného na období od roku 2013 do roku 2020 vyčleněno pro nové účastníky na trhu a jedná se o maximální procentní podíl.

V tomto ohledu připomínám, že jsem ve svém stanovisku ve věci ExxonMobil Production Deutschland (C‑682/17, EU:C:2019:167, bod 69) uvedl, že veškerá omezení přidělování bezplatných povolenek se podílejí na postupném zavádění systému plného dražení povolenek zamýšleného normotvůrcem.

C‑572/16, EU:C:2017:896, bod 70.

Viz rozsudek ze dne 22. června 2016, DK Recycling und Roheisen v. Komise (C‑540/14 P, EU:C:2016:469, body 52 až 55).

Jak jsem uvedl v bodě 19 tohoto stanoviska, za okolností věci v původním řízení se DEHSt rozhodla vycházet z příslušného koeficientu využití kapacity ve výši 99,9 %, jelikož Komise ve svém rozhodnutí ze dne 24. března 2015 odmítla příslušný koeficient využití kapacity ve výši 100 % nebo vyšší u dalších tří německých zařízení.