<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><ORDER xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.ORDER><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑466/11</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62011CO0466</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:465">EU:C:2012:465</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>5</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>5</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.ORDER><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>USNESENÍ ZE DNE <DATE ISO="20120712">12. 7. 2012</DATE> – VĚC C-466/11</P><P>CURRÀ A DALŠÍ</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení Soudního dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20120712">12. července 2012</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Článek 92 odst. 1 jednacího řádu</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba, kterou oběti masakrů podaly proti členskému státu jakožto státu odpovědnému za činy spáchané jeho ozbrojenými silami v době války</KEYWORD><KEYWORD>Listina základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Zjevný nedostatek pravomoci Soudního dvora</KEYWORD></INDEX><ORDER.INIT><P>Ve věci C-466/11,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale ordinario di Brescia (Itálie) ze dne <DATE ISO="20110725">25. července 2011</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20110909">9. září 2011</DATE>, v řízení</P></ORDER.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Gennaro Currà a další</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Bundesrepublik Deutschland,</HT></P></DEFENDANTS><PRESENCE><PRESENCE.INIT>za přítomnosti:</PRESENCE.INIT><P><HT TYPE="BOLD">Repubblica italiana,</HT></P></PRESENCE></PARTIES><PREAMBLE.GEN><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, J. Malenovský (zpravodaj), E. Juhász, T. von Danwitz a D. Šváby, soudci,</P><P>generální advokátka: E. Sharpston,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P><P>po vyslechnutí generální advokátky,</P></PREAMBLE.INIT><PREAMBLE.FINAL>vydává toto</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE.GEN><CONTENTS.ORDER><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, jakož i výkladu článků 17, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP><?PAGE NO="2"?><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi italskými státními příslušníky a Bundesrepublik Deutschland ve věci jejich návrhu na náhradu škod, které jim byly způsobeny jejich deportací nebo deportací osob, jejichž jsou právními nástupci, během druhé světové války.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 28 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne <DATE ISO="19690523">23. května 1969</DATE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Pokud ze smlouvy nevyplývá nebo není jinak zjevný jiný úmysl, nezavazují ustanovení smlouvy smluvní stranu, pokud jde o jakýkoliv úkon nebo skutečnost, které pro tuto stranu nastaly do dne vstupu Úmluvy [smlouvy] v platnost, nebo pokud jde o jakoukoliv situaci, která do toho dne zanikla.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Corte suprema di cassazione ve svém rozsudku Ferrini ze dne <DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, jenž byl zveřejněn dne <DATE ISO="20040311">11. března 2004</DATE>, rozhodl, že italský státní příslušník může proti Bundesrepublik Deutschland podat k italským soudům žalobu na náhradu škody, která mu byla způsobena jeho deportací, neboť s ohledem na závažnost zločinů spáchaných na tomto státním příslušníkovi se Bundesrepublik Deutschland nemůže dovolávat jurisdikční imunity, které požívá podle mezinárodního práva.</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>V důsledku tohoto rozsudku podali žalobci v původním řízení k Tribunale ordinario di Brescia žalobu, kterou se od Bundesrepublik Deutschland domáhali spravedlivého odškodnění za nucené práce a deportaci, jejichž oběťmi byli oni sami nebo osoby, jejichž jsou právními nástupci.</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20081223">23. prosince 2008</DATE> podala Bundesrepublik Deutschland k Mezinárodnímu soudnímu dvoru žalobu na Repubblica italiana z důvodu, že posledně uvedená nedodržuje zásadu mezinárodního práva v oblasti jurisdikční imunity států.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>V době, než byl vydán rozsudek Mezinárodního soudního dvora, vyhlásila Repubblica italiana zákon č. 98/2010 ze dne <DATE ISO="20100623">23. června 2010</DATE> o naléhavých ustanoveních týkajících se imunity cizích států před italskými soudy a volby orgánů zastupujících italské státní příslušníky v zahraničí (GURI č. 147 ze dne <DATE ISO="20100626">26. června 2010</DATE>), který pozastavuje opatření k výkonu rozhodnutí vydaných v neprospěch Bundesrepublik Deutschland; toto opatření mělo být ukončeno zveřejněním rozsudku výše uvedeného soudu.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení majíce za to, že německé a italské soudy porušily mezinárodní normy, které italským občanům zaručují požívání jejich práv, a zejména články 17 a 47 Listiny, požádali s ohledem na mezinárodní kontext a vyhlášení uvedeného zákona Tribunale ordinario di Brescia, aby věc předložil Soudnímu dvoru.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Bundesrepublik Deutschland je toho názoru, že podle mezinárodního práva má jurisdikční imunitu, která byla potvrzena v několika členských státech, v několika rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva, jakož i v Úmluvě Organizace spojených národů o jurisdikční imunitě států a jejich majetku, kterou přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů dne <DATE ISO="20041202">2. prosince 2004</DATE>. Bundesrepublik Deutschland dodává, že žaloba je nepřípustná, neboť podle mírové smlouvy z roku 1947 se Repubblica italiana zřekla všech nároků na odškodnění vůči Bundesrepublik Deutschland.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Předkládající soud maje za to, že je třeba vyhovět žádosti žalobců v původním řízení, uvádí, že se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká námitky imunity ve vztahu k unijnímu právu, tedy ve vztahu k Lisabonské smlouvě a Listině. Tento soud dodává, že vzhledem k tomu, že se požadovaný výklad týká dvou členských států, umožní mu rozhodnout o otázce imunity Bundesrepublik Deutschland.</TXT></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Tribunale ordinario di Brescia se v důsledku toho rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1)</NO.P><TXT>Jsou námitka imunity v občanskoprávním řízení, kterou [Bundesrepublik Deutschland] uplatňuje před italským soudem vzhledem ke skutkovým okolnostem věci [...] – a které se již nemůže dovolávat od <DATE ISO="20040311">11. března 2004</DATE> (výše uvedený rozsudek Ferrini [Corte suprema di cassazione]) – a dohoda, která [byla s italskou vládou podepsána v Terstu dne <DATE ISO="20081118">18. listopadu 2008</DATE>] a týká se zahájení řízení před Mezinárodním soudním dvorem ([věc] č. 143/2008 všeobecný rejstřík), [jakož i] italská právní úprava v dané oblasti, [která vyplývá ze] zákona č. 98/2010, na jehož základě je vyloučen výkon italských soudních rozhodnutí založených na závažných zločinech proti lidskosti, s ohledem na mezinárodní závazky Bundesrepublik Deutschland (článek 2 a čl. 5 odst. 2 dohody o německých zahraničních dluzích, uzavřené v Londýně dne <DATE ISO="19530227">27. února 1953</DATE> [...]) v rozporu s článkem 6 [SEU] a s články 17, 47 a 52 Listiny [...]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Došlo použitím článku 7 zákona ze dne <DATE ISO="19100522">22. května 1910</DATE> o odpovědnosti Říše za její úředníky (BGH, rozsudek ze dne <DATE ISO="20030626">26. června 2003</DATE>, III ZR 245/98, [a] Bundesverfassungsgericht, rozsudek ze dne <DATE ISO="20060215">15. února 2006</DATE>, 2 Bvr 1476/03) v oblasti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, který v rozporu s článkem 2 dohody o německých zahraničních dluzích vylučuje veškeré nároky státních příslušníků Unie na náhradu škody vůči Bundesrepublik Deutschland, k zásahu do práv, která pro žalobce vyplývají z článků 17 a 47 Listiny [...] až do dne <DATE ISO="20040311">11. března 2004</DATE> (výše uvedený rozsudek Ferrini [Corte suprema di cassazione]), a [je] v důsledku toho uplatnění promlčecí lhůty v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z práva Společenství, a zvláště s článkem 3 [SEU] a čl. 4 odst. 3 posledním pododstavcem [SEU], jakož i se zásadou <HT TYPE="ITALIC">non conceditur contra venire factum proprio</HT>?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je námitka jurisdikční imunity uplatněná žalovanou Bundesrepublik Deutschland v rozporu s čl. 4 odst. 3 posledním pododstavcem [SEU] a s článkem 21 [SEU] v rozsahu, v němž by vyloučila občanskoprávní odpovědnost žalované, založenou na zásadách společných unijnímu právu (článek 340 [SFEU]), za porušení mezinárodního práva (zákaz otroctví a nucené práce) ve vztahu ke státním příslušníkům jiného členského státu?<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K pravomoci Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 92 odst. 1 a čl. 103 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li Soudní dvůr zjevně nepříslušný k projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, může Soudní dvůr, aniž by pokračoval v řízení, po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda námitka imunity v občanskoprávním řízení vycházející z mezinárodního práva, které se Bundesrepublik Deutschland dovolává před italskými soudy a kterou tento stát uplatňuje na skutkové okolnosti věci v původním řízení ve svém vnitrostátním právu, a zákon č. 98/2010 jsou v rozporu s článkem 3 SEU, čl. 4 odst. 3 SEU, článkem 6 SEU, článkem 340 SFEU a články 17, 42 a 52 Listiny.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že z čl. 5 odst. 2 SEU vyplývá, že Evropská unie jedná pouze v mezích pravomocí přiznaných jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách a že pravomoci, které nejsou Unii svěřeny Smlouvami, náležejí členským státům.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury kromě toho platí, že v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU Soudní dvůr může provést výklad unijního práva pouze v mezích pravomocí přiznaných Unii (viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20101005">5. října 2010</DATE>, McB., <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-400/10 PPU" PAGE.ECR="I-8965" YEAR="2010">C-400/10 PPU, Sb. rozh. s. I-8965</REF.DOC.ECR>, bod 51, a usnesení ze dne <DATE ISO="20111214">14. prosince 2011</DATE>, Boncea a další a Budan, C-483/11 a C-484/11,<?PAGE NO="4"?> bod 32). Konkrétně, Soudní dvůr nemá podle článku 267 SFEU pravomoc rozhodovat o výkladu ustanovení mezinárodního práva, která jsou závazná pro členské státy mimo rámec unijního práva (rozsudek ze dne <DATE ISO="19731127">27. listopadu 1973</DATE>, Vandeweghe a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="130/73" PAGE.ECR="1329" YEAR="1973">130/73, Recueil, s. 1329</REF.DOC.ECR>, bod 2).</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>V projednávané věci se spor v původním řízení týká žádosti o odškodnění podané občany jednoho členského státu proti jinému členskému státu za činy, k nimž došlo během druhé světové války, tedy před založením Evropských společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Předkládající soud přitom neuvádí žádnou skutečnost umožňující prokázat, že Soudní dvůr má pravomoc <HT TYPE="ITALIC">ratione materiæ</HT>. Předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby zaprvé rozhodl o výkladu zásady obecného mezinárodního práva, jež se týká imunity států, a o výkladu dohody o německých zahraničních dluzích, jejíž smluvní stranou není Unie, a zadruhé ověřil, zda jsou právo a chování dvou členských států s ohledem na takový výklad v souladu s různými ustanoveními Smlouvy o EU, Smlouvy o FEU a Listiny.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Je pravda, že pravomoci Unie musejí být vykonávány v souladu s mezinárodním právem (obdobně viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19921124">24. listopadu 1992</DATE>, Poulsen a Diva Navigation, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-286/90" PAGE.ECR="I-6019" YEAR="1992">C-286/90, Recueil, s. I-6019</REF.DOC.ECR>, bod 9, a ze dne <DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, Air Transport Association of America a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-366/10" PAGE.ECR="I-13755" YEAR="2011">C-366/10, Sb. rozh. s. I-13755</REF.DOC.ECR>, bod 123). Soudní dvůr tedy musí použít mezinárodní právo, a to jej může přimět k výkladu některých pravidel tohoto práva, ale pouze v rámci pravomoci, kterou členské státy svěřily Unii.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Nic však nenasvědčuje tomu, že by situace, která je předmětem věci v původním řízení, mohla spadat do působnosti unijního práva, a tudíž ani do působnosti pravidel mezinárodního práva, jež mají vliv na výklad unijního práva. Soudní dvůr proto nemá pravomoc k výkladu a použití pravidel mezinárodního práva, která předkládající soud hodlá na uvedenou situaci uplatnit.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto ohledu ostatně poznamenává, že pokud jde o výklad a použití zásady imunity států v rámci žádosti o odškodnění podané občany jednoho státu vůči jinému státu za činy, k nimž došlo v souvislosti s druhou světovou válkou, oba členské státy dotčené v původním řízení se obrátily na Mezinárodní soudní dvůr, aniž zpochybnily jeho pravomoc. Tento soud prohlásil, že má pravomoc, a vydal rozsudek ve věci samé dne <DATE ISO="20120203">3. února 2012</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc <HT TYPE="ITALIC">ratione materiæ</HT> odpovědět na předběžné otázky.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>I za předpokladu, že by Unie mohla vykládat pravidla mezinárodního práva, která uvádí předkládající soud, z článku 28 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, kterým jsou vázány unijní orgány a který je součástí unijního právního řádu jakožto pravidlo mezinárodního obyčejového práva (obdobně viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20100225">25. února 2010</DATE>, Brita, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-386/08" PAGE.ECR="I-1289" YEAR="2010">C-386/08, Sb. rozh. s. I-1289</REF.DOC.ECR>, bod 42), vyplývá, že není-li v dotyčné smlouvě vyjádřen jiný úmysl, ustanovení této smlouvy nezavazují smluvní státy stran jakéhokoliv úkonu nebo skutečnosti, které nastaly do dne jejího vstupu v platnost.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Takový jiný úmysl, na základě kterého by pravomoc Unie mohla být rozšířena na takové skutečnosti, jako jsou skutečnosti ve věci v původním řízení, které nastaly před jejím vznikem, však ze smluv nikterak nevyplývá.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Z toho plyne, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> odpovědět na předběžné otázky.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétněji o ustanovení Listiny, o jejichž výklad předkládající soud žádá, stačí připomenout, že podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou její ustanovení určena členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Navíc podle odstavce 2 téhož článku Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii ani nemění pravomoc<?PAGE NO="5"?> a úkoly stanovené ve Smlouvách. Soudnímu dvoru tak přísluší provést výklad unijního práva s ohledem na Listinu v mezích pravomocí přiznaných Unii (rozsudek ze dne <DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, Dereci a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-256/11" PAGE.ECR="I-11315" YEAR="2011">C-256/11, Sb. rozh. s. I-11315</REF.DOC.ECR>, bod 71 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že situace v původním řízení nespadá do působnosti unijního práva, a Soudní dvůr tedy nemá pravomoc, nemohou uplatňovaná ustanovení Listiny sama o sobě založit novou pravomoc.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc k projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale ordinario di Brescia.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc k projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale ordinario di Brescia (Itálie).</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.ORDER><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></ORDER>