USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
12. července 2012 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce — Článek 92 odst. 1 jednacího řádu — Žaloba, kterou oběti masakrů podaly proti členskému státu jakožto státu odpovědnému za činy spáchané jeho ozbrojenými silami v době války — Listina základních práv Evropské unie — Zjevný nedostatek pravomoci Soudního dvora“
Ve věci C-466/11,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale ordinario di Brescia (Itálie) ze dne 25. července 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 9. září 2011, v řízení
Gennaro Currà a další
proti
Bundesrepublik Deutschland,
za přítomnosti:
Repubblica italiana,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, J. Malenovský (zpravodaj), E. Juhász, T. von Danwitz a D. Šváby, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
po vyslechnutí generální advokátky,
vydává toto
Usnesení
|
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, jakož i výkladu článků 17, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). |
|
2 |
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi italskými státními příslušníky a Bundesrepublik Deutschland ve věci jejich návrhu na náhradu škod, které jim byly způsobeny jejich deportací nebo deportací osob, jejichž jsou právními nástupci, během druhé světové války. |
Právní rámec
|
3 |
Článek 28 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969 stanoví: „Pokud ze smlouvy nevyplývá nebo není jinak zjevný jiný úmysl, nezavazují ustanovení smlouvy smluvní stranu, pokud jde o jakýkoliv úkon nebo skutečnost, které pro tuto stranu nastaly do dne vstupu Úmluvy [smlouvy] v platnost, nebo pokud jde o jakoukoliv situaci, která do toho dne zanikla.“ |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
|
4 |
Corte suprema di cassazione ve svém rozsudku Ferrini ze dne 6. listopadu 2003, jenž byl zveřejněn dne 11. března 2004, rozhodl, že italský státní příslušník může proti Bundesrepublik Deutschland podat k italským soudům žalobu na náhradu škody, která mu byla způsobena jeho deportací, neboť s ohledem na závažnost zločinů spáchaných na tomto státním příslušníkovi se Bundesrepublik Deutschland nemůže dovolávat jurisdikční imunity, které požívá podle mezinárodního práva. |
|
5 |
V důsledku tohoto rozsudku podali žalobci v původním řízení k Tribunale ordinario di Brescia žalobu, kterou se od Bundesrepublik Deutschland domáhali spravedlivého odškodnění za nucené práce a deportaci, jejichž oběťmi byli oni sami nebo osoby, jejichž jsou právními nástupci. |
|
6 |
Dne 23. prosince 2008 podala Bundesrepublik Deutschland k Mezinárodnímu soudnímu dvoru žalobu na Repubblica italiana z důvodu, že posledně uvedená nedodržuje zásadu mezinárodního práva v oblasti jurisdikční imunity států. |
|
7 |
V době, než byl vydán rozsudek Mezinárodního soudního dvora, vyhlásila Repubblica italiana zákon č. 98/2010 ze dne 23. června 2010 o naléhavých ustanoveních týkajících se imunity cizích států před italskými soudy a volby orgánů zastupujících italské státní příslušníky v zahraničí (GURI č. 147 ze dne 26. června 2010), který pozastavuje opatření k výkonu rozhodnutí vydaných v neprospěch Bundesrepublik Deutschland; toto opatření mělo být ukončeno zveřejněním rozsudku výše uvedeného soudu. |
|
8 |
Žalobci v původním řízení majíce za to, že německé a italské soudy porušily mezinárodní normy, které italským občanům zaručují požívání jejich práv, a zejména články 17 a 47 Listiny, požádali s ohledem na mezinárodní kontext a vyhlášení uvedeného zákona Tribunale ordinario di Brescia, aby věc předložil Soudnímu dvoru. |
|
9 |
Bundesrepublik Deutschland je toho názoru, že podle mezinárodního práva má jurisdikční imunitu, která byla potvrzena v několika členských státech, v několika rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva, jakož i v Úmluvě Organizace spojených národů o jurisdikční imunitě států a jejich majetku, kterou přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů dne 2. prosince 2004. Bundesrepublik Deutschland dodává, že žaloba je nepřípustná, neboť podle mírové smlouvy z roku 1947 se Repubblica italiana zřekla všech nároků na odškodnění vůči Bundesrepublik Deutschland. |
|
10 |
Předkládající soud maje za to, že je třeba vyhovět žádosti žalobců v původním řízení, uvádí, že se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká námitky imunity ve vztahu k unijnímu právu, tedy ve vztahu k Lisabonské smlouvě a Listině. Tento soud dodává, že vzhledem k tomu, že se požadovaný výklad týká dvou členských států, umožní mu rozhodnout o otázce imunity Bundesrepublik Deutschland. |
|
11 |
Tribunale ordinario di Brescia se v důsledku toho rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
K pravomoci Soudního dvora
|
12 |
Článek 92 odst. 1 a čl. 103 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li Soudní dvůr zjevně nepříslušný k projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, může Soudní dvůr, aniž by pokračoval v řízení, po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním. |
|
13 |
Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda námitka imunity v občanskoprávním řízení vycházející z mezinárodního práva, které se Bundesrepublik Deutschland dovolává před italskými soudy a kterou tento stát uplatňuje na skutkové okolnosti věci v původním řízení ve svém vnitrostátním právu, a zákon č. 98/2010 jsou v rozporu s článkem 3 SEU, čl. 4 odst. 3 SEU, článkem 6 SEU, článkem 340 SFEU a články 17, 42 a 52 Listiny. |
|
14 |
Úvodem je třeba připomenout, že z čl. 5 odst. 2 SEU vyplývá, že Evropská unie jedná pouze v mezích pravomocí přiznaných jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách a že pravomoci, které nejsou Unii svěřeny Smlouvami, náležejí členským státům. |
|
15 |
Podle ustálené judikatury kromě toho platí, že v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU Soudní dvůr může provést výklad unijního práva pouze v mezích pravomocí přiznaných Unii (viz rozsudek ze dne 5. října 2010, McB., C-400/10 PPU, Sb. rozh. s. I-8965, bod 51, a usnesení ze dne 14. prosince 2011, Boncea a další a Budan, C-483/11 a C-484/11, bod 32). Konkrétně, Soudní dvůr nemá podle článku 267 SFEU pravomoc rozhodovat o výkladu ustanovení mezinárodního práva, která jsou závazná pro členské státy mimo rámec unijního práva (rozsudek ze dne 27. listopadu 1973, Vandeweghe a další, 130/73, Recueil, s. 1329, bod 2). |
|
16 |
V projednávané věci se spor v původním řízení týká žádosti o odškodnění podané občany jednoho členského státu proti jinému členskému státu za činy, k nimž došlo během druhé světové války, tedy před založením Evropských společenství. |
|
17 |
Předkládající soud přitom neuvádí žádnou skutečnost umožňující prokázat, že Soudní dvůr má pravomoc ratione materiæ. Předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby zaprvé rozhodl o výkladu zásady obecného mezinárodního práva, jež se týká imunity států, a o výkladu dohody o německých zahraničních dluzích, jejíž smluvní stranou není Unie, a zadruhé ověřil, zda jsou právo a chování dvou členských států s ohledem na takový výklad v souladu s různými ustanoveními Smlouvy o EU, Smlouvy o FEU a Listiny. |
|
18 |
Je pravda, že pravomoci Unie musejí být vykonávány v souladu s mezinárodním právem (obdobně viz rozsudky ze dne 24. listopadu 1992, Poulsen a Diva Navigation, C-286/90, Recueil, s. I-6019, bod 9, a ze dne 21. prosince 2011, Air Transport Association of America a další, C-366/10, Sb. rozh. s. I-13755, bod 123). Soudní dvůr tedy musí použít mezinárodní právo, a to jej může přimět k výkladu některých pravidel tohoto práva, ale pouze v rámci pravomoci, kterou členské státy svěřily Unii. |
|
19 |
Nic však nenasvědčuje tomu, že by situace, která je předmětem věci v původním řízení, mohla spadat do působnosti unijního práva, a tudíž ani do působnosti pravidel mezinárodního práva, jež mají vliv na výklad unijního práva. Soudní dvůr proto nemá pravomoc k výkladu a použití pravidel mezinárodního práva, která předkládající soud hodlá na uvedenou situaci uplatnit. |
|
20 |
Soudní dvůr v tomto ohledu ostatně poznamenává, že pokud jde o výklad a použití zásady imunity států v rámci žádosti o odškodnění podané občany jednoho státu vůči jinému státu za činy, k nimž došlo v souvislosti s druhou světovou válkou, oba členské státy dotčené v původním řízení se obrátily na Mezinárodní soudní dvůr, aniž zpochybnily jeho pravomoc. Tento soud prohlásil, že má pravomoc, a vydal rozsudek ve věci samé dne 3. února 2012. |
|
21 |
Z výše uvedeného vyplývá, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc ratione materiæ odpovědět na předběžné otázky. |
|
22 |
I za předpokladu, že by Unie mohla vykládat pravidla mezinárodního práva, která uvádí předkládající soud, z článku 28 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, kterým jsou vázány unijní orgány a který je součástí unijního právního řádu jakožto pravidlo mezinárodního obyčejového práva (obdobně viz rozsudek ze dne 25. února 2010, Brita, C-386/08, Sb. rozh. s. I-1289, bod 42), vyplývá, že není-li v dotyčné smlouvě vyjádřen jiný úmysl, ustanovení této smlouvy nezavazují smluvní státy stran jakéhokoliv úkonu nebo skutečnosti, které nastaly do dne jejího vstupu v platnost. |
|
23 |
Takový jiný úmysl, na základě kterého by pravomoc Unie mohla být rozšířena na takové skutečnosti, jako jsou skutečnosti ve věci v původním řízení, které nastaly před jejím vznikem, však ze smluv nikterak nevyplývá. |
|
24 |
Z toho plyne, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc ratione temporis odpovědět na předběžné otázky. |
|
25 |
Pokud jde konkrétněji o ustanovení Listiny, o jejichž výklad předkládající soud žádá, stačí připomenout, že podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou její ustanovení určena členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Navíc podle odstavce 2 téhož článku Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii ani nemění pravomoc a úkoly stanovené ve Smlouvách. Soudnímu dvoru tak přísluší provést výklad unijního práva s ohledem na Listinu v mezích pravomocí přiznaných Unii (rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Dereci a další, C-256/11, Sb. rozh. s. I-11315, bod 71 a citovaná judikatura). |
|
26 |
Vzhledem k tomu, že situace v původním řízení nespadá do působnosti unijního práva, a Soudní dvůr tedy nemá pravomoc, nemohou uplatňovaná ustanovení Listiny sama o sobě založit novou pravomoc. |
|
27 |
Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc k projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale ordinario di Brescia. |
K nákladům řízení
|
28 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
|
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: |
|
Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc k projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale ordinario di Brescia (Itálie). |
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: italština.