<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-130/21 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62021CJ0130</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:226">EU:C:2022:226</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>11</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>11</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20220324">24. 3. 2022</DATE> – věc C‑130/21 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Wagenknecht v. Komise</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20220324">24. března 2022</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Ochrana finančních zájmů Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Boj proti podvodům</KEYWORD><KEYWORD>Víceletý finanční rámec</KEYWORD><KEYWORD>Údajný střet zájmů předsedy vlády České republiky</KEYWORD><KEYWORD>Žádost o zabránění posledně uvedenému, aby se setkal se sborem členů Evropské komise</KEYWORD><KEYWORD>Žádost o ukončení přímých plateb z rozpočtu Unie ve prospěch některých zemědělsko-potravinářských skupin</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba pro nečinnost</KEYWORD><KEYWORD>Údajná nečinnost Evropské komise</KEYWORD><KEYWORD>Složení Tribunálu Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Údajný nedostatek nestrannosti</KEYWORD><KEYWORD>Nepřípustnost žaloby</KEYWORD><KEYWORD>Vyjádření</KEYWORD><KEYWORD>Aktivní legitimace</KEYWORD><KEYWORD>Právní zájem na podání žaloby</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑130/21 P,</P><P>jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne <DATE ISO="20210301">1. března 2021</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Lukáš Wagenknecht</HT>, s bydlištěm v Pardubicích (Česká republika), zastoupený A. Koller, advokátkou,</P><PARTY.STATUS>účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>přičemž dalším účastníkem řízení je:</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise</HT>, zastoupená F. Erlbacherem a M. Salykovou, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalovaná v řízení v prvním stupni,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení J. Passer, předseda sedmého senátu vykonávající funkci předsedy osmého senátu, F. Biltgen (zpravodaj) a N. Wahl, soudci,</P><P>generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Svým kasačním opravným prostředkem se Lukáš Wagenknecht domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, Wagenknecht v. Komise (T‑350/20, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>napadené usnesení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, nezveřejněné, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:635">EU:T:2020:635</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterým Tribunál odmítl jako nepřípustnou jeho žalobu pro nečinnost na základě článku 265 SFEU, znějící na určení, že Evropská komise protiprávně nejednala na jeho žádost, aby byla přijata závazná a odrazující opatření za účelem odvrácení nebo řešení údajného střetu zájmů Andreje Babiše, předsedy vlády České republiky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu jsou popsány v bodech 1 až 4 napadeného usnesení následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>1</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE> požádal [navrhovatel] […], člen Senátu Parlamentu České republiky, Evropskou komisi o přijetí závazných a odrazujících opatření za účelem odvrácení nebo řešení údajného střetu zájmů Andreje Babiše, předsedy vlády České republiky, a to zejména zabráněním členům sboru komisařů, konkrétně jeho předsedkyni, stýkat se s [A. Babišem] a projednávat s ním otázky související s víceletým finančním rámcem na období 2021–2027 a obecně s unijním rozpočtem a dále přijetím opatření k ukončení vyplácení přímých zemědělských podpor z unijního rozpočtu ve prospěch určitých společností, které A. Babiš ovládá a jejichž je skutečným majitelem (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>výzva k jednání<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/>), a to kvůli údajnému střetu zájmů tohoto zástupce České republiky, který vyplývá z jeho osobních a rodinných zájmů v podnicích skupiny Agrofert a skupiny Synbiol, jež působí zejména v zemědělsko-potravinářském odvětví.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Ve své odpovědi ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> Komise konstatovala, že výzva k jednání, která jí byla zaslána, odpovídá do značné míry výzvě, která již byla zaslána Evropské radě a je předmětem žaloby pro nečinnost projednávané k tomuto datu Tribunálem v rámci věci T‑715/19, Wagenknecht v. Evropská rada, a vysvětlila, že již přijala nezbytná a přiměřená opatření na ochranu rozpočtu Unie. Komise odkázala zaprvé na skutečnost, že příjemcům potenciálně dotčeným údajným střetem zájmů nebyla vyplacena žádná platba z evropských strukturálních a investičních fondů, a zadruhé na rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20191128">28. listopadu 2019</DATE> o pozastavení plateb z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). V této souvislosti Komise upřesnila, že posledně uvedené rozhodnutí bylo napadeno před Tribunálem ve věci T‑76/20, Česká republika v. Komise. Kvůli této věci, která byla v dané době projednávána a byla mezitím vyškrtnuta z rejstříku Tribunálu v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200825">25. srpna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Česká republika v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑76/20</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:379">EU:T:2020:379</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se Komise rozhodla nepředkládat další připomínky.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>E-mailem ze dne <DATE ISO="20200330">30. března 2020</DATE> se [navrhovatel] znovu obrátil na Komisi, přičemž zopakoval otázky, které položil ve výzvě k jednání, z důvodu, že Komise se k nim podle něj ve své odpovědi ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> nevyjádřila. V témže e-mailu položil [navrhovatel] doplňující otázky, přičemž uznal, že tyto otázky jdou nad rámec výzvy k jednání.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20200423">23. dubna 2020</DATE> Komise vzala na vědomí e-mail [navrhovatele] ze dne <DATE ISO="20200330">30. března 2020</DATE> a odpověděla, že k předchozí korespondenci nemá co dodat.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Žaloba k Tribunálu a napadené usnesení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20200609">9. června 2020</DATE> podal navrhovatel na základě článku 265 SFEU žalobu znějící na určení nečinnosti Komise spočívající v tom, že tento orgán údajně nejednal v reakci na výzvu k jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200811">11. srpna 2020</DATE> vznesla Komise na základě čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu námitku nepřípustnosti. Navrhovatel se k této námitce nepřípustnosti nevyjádřil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Napadeným usnesením Tribunál vyhověl žádosti Komise, aby nebylo přihlíženo k částem žaloby odkazujícím na stanovisko právní služby tohoto orgánu ze dne <DATE ISO="20181119">19. listopadu 2018</DATE>, a odmítl žalobu jako nepřípustnou poté, co zaprvé v bodech 28 až 31 tohoto usnesení rozhodl, že navrhovatel nemá ani právní zájem na podání žaloby ani aktivní legitimaci, a zadruhé v bodech 32 až 36 uvedeného usnesení rozhodl, že Komise se ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> k výzvě k jednání vyjádřila.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Navrhovatel svým kasačním opravným prostředkem navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil napadené usnesení a</P></ITEM><ITEM><P>vyhověl návrhovým žádáním předloženým v řízení v prvním stupni.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zamítl kasační opravný prostředek a</P></ITEM><ITEM><P>uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Ke kasačnímu opravnému prostředku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Argumenty navrhovatele, jak jsou uvedeny v jeho návrhu, je třeba seskupit do šesti důvodů kasačního opravného prostředku, z nichž první vychází z porušení čl. 18 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, druhý z toho, že Tribunál nesprávně kvalifikoval dopis Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> jako vyjádření, třetí z nesprávného posouzení Tribunálu, pokud jde o právní zájem navrhovatele na podání žaloby a jeho aktivní legitimaci, čtvrtý z porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), článků 2, 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), jakož i článku 2 SEU, pátý z toho, že Tribunál nesprávně posoudil to, jak navrhovatel použil právní stanovisko Komise ze dne <DATE ISO="20181119">19. listopadu 2018</DATE>, a šestý z porušení obecné zásady předvídatelnosti zákona s ohledem na náklady řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu navrhovatel uvádí, že Tribunál porušil čl. 18 druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie tím, že jeden z členů kolegia Tribunálu, který rozhodoval o jeho žalobě, a sice soudce J. Laitenberger, byl v situaci vyvolávající zdání střetu zájmů ve věci, avšak nezdržel se rozhodování, a porušil tak svou povinnost objektivní nestrannosti. Kromě toho předseda Tribunálu porušil svou povinnost upozornit tohoto soudce na jeho střet zájmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle navrhovatele jsou původem tohoto střetu zájmu dvě okolnosti, přičemž i jedna z nich stačí k prokázání namítaného porušení povinnosti nestrannosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Na prvním místě navrhovatel uvádí, že J. Laitenberger před tím, než byl jmenován soudcem Tribunálu, strávil 20 let ve službách Komise, konkrétně na generálním ředitelství (GŘ) pro hospodářskou soutěž a v útvaru mluvčího. Tento soudce byl při rozhodování ve věci týkající se tvrzené nečinnosti jeho bývalého zaměstnavatele přibližně devět měsíců poté, co jej opustil, v situaci vyvolávající zdání střetu zájmů, a nesplňoval tedy požadavek objektivní nestrannosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Na druhém místě navrhovatel poukazuje na to, že když byl J. Laitenberger generálním ředitelem GŘ pro hospodářskou soutěž, hájil nečinnost Komise vůči skupině Agrofert v jiném sporu, který se strukturálně týkal stejné otázky, jako je otázka, která je předmětem projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>V tomto ohledu navrhovatel tvrdí, že mezi lednem a březnem 2018 probíhala jeho komunikace s J. Laitenbergerem prostřednictvím mluvčího posledně uvedeného, a to v návaznosti na tři otázky, které navrhovatel vznesl za účelem zjištění, zda to, že členský stát nevymáhá částku odpovídající finanční podpoře, kterou Komise odmítla hradit z unijního rozpočtu, protože podle názoru Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) byla vyplacena v rozporu s pravidly Unie, a která tedy byla hrazena z rozpočtu tohoto členského státu, představuje z hlediska unijního práva protiprávní státní podporu. Bylo mu v podstatě odpovězeno, že Komise v zásadě nemůže členskému státu nařídit navrácení podpory pouze z důvodu, že tato podpora byla poskytnuta protiprávně, pokud nebyla prokázána neslučitelnost se společným trhem. Tato odpověď, kterou jménem GŘ pro hospodářskou soutěž poskytl mluvčí J. Laitenbergera, se pouze obecně věnovala zásadám, na nichž spočívají státní podpory, namísto toho, aby se konkrétně vyjádřila ke sporu, který se týkal dceřiné společnosti společnosti Agrofert.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Komise pokládá první důvod kasačního opravného prostředku za neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že záruky přístupu k nezávislému, nestrannému a předem zákonem zřízenému soudu, a zejména záruky, které vymezují tento pojem, jakož i složení soudu, jsou samotným základem práva na spravedlivý proces. To znamená, že každý soudní orgán má povinnost ověřit, zda je z hlediska svého složení takovým soudním orgánem, jestliže o této skutečnosti vyvstane závažná pochybnost. Toto ověření je nezbytné pro důvěru, kterou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u jednotlivců (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:232">EU:C:2020:232</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Soudní dvůr měl rovněž příležitost rozhodnout, že požadavek nestrannosti zaručené v článku 47 Listiny má dva aspekty. Soud musí být subjektivně nestranný, tedy žádný z jeho členů nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, přičemž osobní nestrannost se presumuje, ledaže je prokázán opak. Kromě toho musí být soud objektivně nestranný, to znamená, že musí poskytovat dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností v tomto ohledu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191204">4. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>H v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑413/18 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1044">EU:C:2019:1044</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>V projednávané věci se navrhovatel tím, že se omezil na tvrzení, že jeden z členů kolegia Tribunálu, které vydalo napadené usnesení, byl v situaci vyvolávající zdání střetu zájmů, snaží zpochybnit nikoli osobní nestrannost tohoto člena, nýbrž objektivní nestrannost soudního kolegia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Pokud jde o důvody, o které navrhovatel opírá toto tvrzení, je třeba konstatovat, že pouhá skutečnost, že uvedený člen soudního kolegia pracoval před výkonem funkce soudce Tribunálu ve službách Komise, žalované v řízení v prvním stupni, nestačí k vyvolání legitimních pochybností o jeho objektivní nestrannosti, jakož i o nestrannosti tohoto kolegia v projednávané věci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200402">2. dubna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Kerstens v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑577/18 P-REV</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:250">EU:C:2020:250</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>V tomto ohledu článek 18 statutu Soudního dvora Evropské unie, který je vyjádřením práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu zakotveného v článku 47 Listiny, v prvním pododstavci stanoví, že soudci a generální advokáti Soudního dvora Evropské unie se nemohou účastnit rozhodování v žádné věci, ve které dříve vystupovali jako zmocněnci, poradci nebo advokáti některého z účastníků řízení nebo o níž byli povoláni rozhodnout jako členové soudu či vyšetřovací komise nebo v jakémkoli jiném postavení, a v druhém pododstavci první větě stanoví, že jestliže má soudce nebo generální advokát ze zvláštního důvodu za to, že se nemůže účastnit projednávání a rozhodování v určité věci, sdělí to předsedovi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Pokud jde o zákaz účastnit se rozhodování ve věci, ve které dříve vystupoval v jiném postavení, který je stanoven v čl. 18 prvním pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>zvláštní důvod<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> neúčastnit se rozhodování v dané věci zmíněný v druhém pododstavci tohoto článku 18, navrhovatel se s ohledem na jím popsané konkrétní okolnosti marně dovolává toho, že J. Laitenberger ve funkci generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž údajně hájil nečinnost tohoto orgánu vůči skupině Agrofert v jiném sporu, který se týkal stejné otázky, o jakou jde v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Zaprvé, i když se korespondence mezi navrhovatelem a Komisí v průběhu roku 2018 stejně jako jeho žaloba v projednávané věci týkaly údajného střetu zájmů českého předsedy vlády, předmětem této korespondence byla protiprávní státní podpora, kterou Česká republika údajně poskytla, zatímco předmět projednávané věci se týká plateb z unijního rozpočtu. Nejedná se tedy o tutéž věc, jak uznává sám navrhovatel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Zadruhé v této korespondenci, jak navrhovatel rovněž uznává, se Komise omezila na obecné připomenutí zásad, na nichž jsou založeny státní podpory, aniž se konkrétně zabývala sporem uváděným navrhovatelem. Z toho vyplývá, že tyto odpovědi nejsou pro projednávaný případ relevantní a nemohou v žádném případě představovat skutečnost potvrzující podjatost.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Zatřetí a v každém případě, i když se jeví, že osoby, které komunikovaly s navrhovatelem, náležely k útvaru mluvčího Komise a jednou z nich byl tiskový referent GŘ pro hospodářskou soutěž, z této korespondence nevyplývá, že by J. Laitenberger osobně vypracoval nebo schválil poskytnuté odpovědi. Tvrzení navrhovatele vycházející z existence komunikace s J. Laitenbergerem prostřednictvím jeho mluvčího tedy není prokázáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel neprokázal nedostatek objektivní nestrannosti ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 16 tohoto rozsudku ani u soudce J. Laitenbergera ani u kolegia Tribunálu, které vydalo napadené usnesení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>První důvod musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhému důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Druhým důvodem navrhovatel Tribunálu vytýká, že se v bodě 36 napadeného usnesení dopustil dvou nesprávných posouzení, když kvalifikoval dopis Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> jako vyjádření k výzvě k jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Na prvním místě Komise na rozdíl od toho, co tvrdí Tribunál v uvedeném bodě, navrhovateli nevysvětlila, z jakých důvodů odmítla jednat v požadovaném smyslu. Tento orgán se podle navrhovatele prostě vyhnul odpovědi na obě žádosti uvedené ve výzvě k jednání, aniž se jimi blíže zabýval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Na druhém místě Tribunál kvalifikoval dopis Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> jako vyjádření, ačkoli tento orgán neodpověděl na žádost navrhovatele o ukončení plateb přímých zemědělských podpor z rozpočtu Unie spadajících do prvního pilíře společné zemědělské politiky (SZP) společnostem ovládaným předsedou vlády České republiky. Komise nicméně zmínila pozastavení plateb určených těmto společnostem v rámci evropských strukturálních a investičních fondů a EZFRV, které spadají do druhého pilíře SZP. Za těchto podmínek by použití článku 263 SFEU, jak jej doporučuje Tribunál, postrádalo smysl, jelikož navrhovatel nevznesl žádnou námitku proti prohlášení učiněnému a opatřením přijatým Komisí ve vztahu k tomuto druhému pilíři.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Neposkytnutí odpovědi na žádost týkající se uvedeného prvního pilíře představuje podle navrhovatele nečinnost Komise a musí vést ke zrušení napadeného usnesení. Kromě toho podle něj Tribunál matoucím způsobem odkázal v souvislosti s vyplácením přímých zemědělských podpor na EZFRV, aby tuto absenci odpovědi zakryl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Komise opodstatněnost této argumentace zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, Tribunál v bodech 33 až 35 napadeného usnesení správně připomněl, že podmínky přípustnosti žaloby pro nečinnost stanovené v článku 265 SFEU nejsou splněny, pokud se orgán, který byl vyzván k jednání, k této výzvě vyjádřil před podáním žaloby (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180208">8. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>CBA Spielapparate- und Restaurantbetrieb v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑508/17 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:72">EU:C:2018:72</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191203">3. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>WB v. Komise</NAME.CASE>,<?PAGE NO="7"?> <NO.CASE>C‑270/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1038">EU:C:2019:1038</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a že přijetí jiného aktu, než který si dotyční přáli nebo považovali za nezbytný, jako například řádně odůvodněné odmítnutí postupovat v souladu s výzvou k jednání, je vyjádřením, kterým končí nečinnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131119">19. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑196/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:753">EU:C:2013:753</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Na základě této judikatury Tribunál v bodě 36 napadeného usnesení v podstatě dovodil, že dopisem Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE>, který odpovídá na výzvu k jednání ze dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE> a obsahuje rozhodnutí tohoto orgánu nepodnikat kroky směrem doporučovaným v této výzvě, končí nečinnost, v důsledku čehož je žaloba podaná navrhovatelem na základě článku 265 SFEU nepřípustná. Tribunál dodal, že navrhovatel mohl proti uvedenému rozhodnutí podat žalobu na základě článku 263 SFEU, kdyby mohl doložit svou aktivní legitimaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Přitom je třeba připomenout, že vyjádření ve smyslu čl. 265 druhého pododstavce SFEU musí jasně a definitivně zachycovat postoj dotyčného orgánu k žádosti žalobce a že kvalifikace odpovědi orgánu na tuto žádost jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>vyjádření<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, jímž končí tvrzená nečinnost, je právní otázkou, která může být uplatněna v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200616">16. června 2020</DATE>, <NAME.CASE>CJ v. Soudní dvůr Evropské unie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑634/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:474">EU:C:2020:474</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V projednávaném případě nemůže argumentace uplatněná navrhovatelem v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku zpochybnit kvalifikaci dopisu Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>vyjádření<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, a tudíž ani závěr Tribunálu, že žaloba je z tohoto důvodu nepřípustná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V tomto ohledu ze znění tohoto dopisu jasně vyplývá, že Komise v reakci na jí adresovanou výzvu odmítla jednat. Komise totiž navrhovateli v uvedeném dopise vysvětlila, že již přijala nezbytná a přiměřená opatření k ochraně unijního rozpočtu tím, že příjemcům potenciálně dotčeným údajným střetem zájmů nevyplatila platby z evropských strukturálních a investičních fondů, jakož i pozastavením plateb z EZFRV, čímž implicitně, ale jednoznačně odmítla jednat v souladu s oběma žádostmi navrhovatele obsaženými ve výzvě k jednání a uvedla k tomu důvod. Odpovědi na tyto žádosti se tedy nevyhýbala. Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení, když v bodě 36 napadeného usnesení konstatoval, že dopis Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> představuje vyjádření ve smyslu čl. 265 druhého pododstavce SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je argument navrhovatele, že Tribunál v bodě 36 napadeného usnesení nesprávně hovoří o finančních prostředcích EZFRV jako o součásti přímých zemědělských podpor z rozpočtu Unie, irelevantní, jelikož bez ohledu na kvalifikaci plateb z těchto prostředků Komise odmítla jednat v souladu s žádostmi navrhovatele z důvodu, že pozastavení těchto plateb bylo jedním z nezbytných a přiměřených opatření k ochraně unijního rozpočtu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba připomenout, že otázka podmínek přípustnosti žaloby pro nečinnost se liší od otázky, zda akt přijatý vyzvaným unijním orgánem, kterým se ukončuje jeho nečinnost, může být předmětem žaloby na neplatnost (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200616">16. června 2020</DATE>, <NAME.CASE>CJ v. Soudní dvůr Evropské unie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑634/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:474">EU:C:2020:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Argument navrhovatele vycházející z toho, že podání žaloby na základě článku 263 SFEU proti dopisu Komise ze dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> by postrádalo smysl, je tudíž irelevantní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že je namístě druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K třetímu důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>V rámci třetího důvodu navrhovatel kritizuje body 28 až 31 napadeného usnesení, v nichž Tribunál dospěl k závěru, že navrhovatel nemá v rámci žaloby pro nečinnost aktivní legitimaci ani právní zájem na jejím podání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Podle navrhovatele se akty, jejichž přijetí požadoval ve vztahu ke třetím osobám, mohou jeho samotného bezprostředně a osobně dotýkat. Pokud je přijetí takových aktů nezbytné k zajištění dodržování základních hodnot uvedených v článku 2 SEU, je podle něj třeba přijmout široký výklad kritérií přípustnosti, aby se jednotlivci mohli obrátit na Tribunál se žalobou napadající nedodržení těchto hodnot unijním orgánem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Navrhovatel rovněž poukazuje na to, že má právní zájem na podání žaloby. Zaprvé jakožto člen parlamentu členského státu a předseda stálé komise českého Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků má zájem požadovat od Tribunálu, aby přezkoumal, zda Komise splnila povinnosti vyplývající z unijních právních předpisů. Zadruhé má jakožto evropský daňový poplatník zájem na tom, aby Tribunál ověřil, zda Komise dodržela a uplatnila pravidla týkající se řádného rozdělování jeho peněz.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Komise má za to, že argumentace navrhovatele je neopodstatněná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se Tribunál z důvodů uvedených v bodech 31 až 38 tohoto rozsudku nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že žaloba je nepřípustná z důvodu, že Komise se vyjádřila k výzvě k jednání ze dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE> před podáním této žaloby, není třeba zkoumat argumentaci navrhovatele vycházející z nesprávného posouzení jeho aktivní legitimace a právního zájmu na podání žaloby. Za těchto podmínek by totiž takové případné nesprávné posouzení nemělo vliv na řešení sporu a nebyl by jím dotčen výrok napadeného usnesení, jelikož uvedená žaloba byla odmítnuta jako nepřípustná (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131003">3. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑583/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:625">EU:C:2013:625</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161025">25. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>VSM Geneesmiddelen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑637/15 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:812">EU:C:2016:812</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Třetí důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut jako irelevantní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V rámci čtvrtého důvodu se navrhovatel dovolává porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP, článků 2, 41 a 47 Listiny, jakož i článku 2 SEU tím, že Tribunál v bodě 37 napadeného usnesení vyhověl námitce nepřípustnosti vznesené Komisí, aniž přezkoumal meritum věci, přičemž konkrétně rozhodl, že přestože je navrhovatel členem národního parlamentu a je terčem hrozeb pro svoji fyzickou integritu, není cílem článku 47 Listiny změnit systém soudního přezkumu stanovený Smlouvami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Navrhovatel má za to, že Tribunál porušil svou povinnost nezávislosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP, a to ze tří důvodů. Zaprvé bez kritického odstupu zohlednil argumenty Komise coby výkonné moci a téměř zcela ignoroval argumenty navrhovatele v rozporu s právem na spravedlivý proces, které vyžaduje přezkum hlavních argumentů všech účastníků řízení. Zadruhé Tribunál tím, že žalobu navrhovatele prohlásil za nepřípustnou, omezil své pravomoci jakožto soudu ve vztahu k výkonné složce Unie. Zatřetí podle něj Tribunál porušil požadavek nezávislosti soudů z hlediska základních hodnot a práv tím, že jednání výkonné moci nic nevytkl a nezachoval správnou rovnováhu mezi mocí soudní a mocí výkonnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V tomto ohledu navrhovatel tvrdí, že Tribunál toleroval to, že Komise subversivním způsobem používá strategii v soudním řízení, která spočívá ve vznesení námitky nepřípustnosti za účelem umožnění porušování základních hodnot zakotvených v článku 2 SEU, jako jsou demokracie, právní stát, rovnost a spravedlnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Kromě toho Tribunál tím, že pominul hrozby pro fyzickou integritu navrhovatele, porušil jeho právo na život zaručené článkem 2 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Navrhovatel dodává, že Tribunál tím, že nerozhodl o meritu věci, a tím, že ponechal bez povšimnutí většinu jeho argumentů, porušil absencí svých úvah povinnost uvést odůvodnění, jak je zakotvena v článku 41 Listiny a založena na právu na spravedlivý proces.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Komise opodstatněnost těchto argumentů zpochybňuje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Navrhovatel tím, že se dovolává porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP, článků 2, 41 a 47 Listiny, jakož i článku 2 SEU, napadá především skutečnost, že Tribunál na základě článku 130 svého jednacího řádu rozhodl o námitce nepřípustnosti, aniž se zabýval věcí samou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V tomto ohledu stačí uvést, jak Tribunál v podstatě připomněl v bodě 37 napadeného usnesení, že i když podmínky přípustnosti žaloby podané k Soudnímu dvoru musí být vykládány ve světle hodnot a základních práv unijního práva, nemohou tato práva a tyto hodnoty vést ke změně systému soudního přezkumu stanoveného Smlouvami, a zejména pravidel přípustnosti přímých žalob k unijnímu soudu (usnesení <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Wagenknecht v. Evropská rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑504/20 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:305">EU:C:2021:305</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Ostatně tvrzení navrhovatele, podle kterého Tribunál v napadeném usnesení porušil svou povinnost uvést odůvodnění, je založeno na tom, že toto usnesení se nezabývá věcí meritorně, což je pouze důsledkem legitimního rozhodnutí Tribunálu na základě článku 130 jeho jednacího řádu, že rozhodne, aniž se bude zabývat věcí samou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pátému důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V rámci pátého důvodu navrhovatel v podstatě kritizuje body 14 až 24 napadeného usnesení, kterými Tribunál vyhověl žádosti Komise nezohlednit části žaloby odkazující na stanovisko právní služby tohoto orgánu ze dne <DATE ISO="20181119">19. listopadu 2018</DATE>. Navrhovatel má za to, že Tribunál nesprávně posoudil, v jaké míře se opíral o toto stanovisko v žalobě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Navrhovatel tvrdí, že oba odkazy na uvedené právní stanovisko v jeho žalobě měly poskytnout dodatečné, a nikoli zásadní vysvětlení jeho vlastních argumentů, přičemž první odkaz byl obsažen v poznámce pod čarou a druhý odkaz v nadpisu jednoho bodu žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Komise má za to, že je tento důvod irelevantní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Je nutno konstatovat, že tento důvod je irelevantní. I za předpokladu, že by byl opodstatněný, nebyl by jím dotčen ani bod 1 výroku napadeného usnesení, který konstatuje, že není důvodné přihlížet k uvedenému stanovisku právní služby Komise, které je přílohou žaloby, ani k částem žaloby odkazujícím na obsah tohoto stanoviska ani bod 2 tohoto výroku odmítající žalobu navrhovatele jako nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Pátý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako irelevantní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K šestému důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>V rámci šestého důvodu navrhovatel uvádí, že Tribunál porušil zásadu předvídatelnosti zákona tím, že mu uložil náhradu nákladů řízení, přestože výše těchto nákladů nebyla v napadeném usnesení uvedena a články 133 až 141 jednacího řádu Tribunálu týkající se nákladů řízení nestanoví hmotněprávní pravidlo umožňující určit výši nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury platí, že pokud byly všechny ostatní důvody kasačního opravného prostředku zamítnuty, musí být návrhová žádání týkající se údajné protiprávnosti rozhodnutí Tribunálu o nákladech řízení odmítnuta jako nepřípustná na základě čl. 58 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, podle kterého opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, který z účastníků řízení je má platit, není přípustný (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170112">12. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Europäischer Tier- und Naturschutz a Giesen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑343/16 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:10">EU:C:2017:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210414">14. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Wagenknecht v. Evropská rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑504/20 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:305">EU:C:2021:305</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ostatní důvody kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, je třeba šestý důvod odmítnout jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatel neměl ve věci úspěch, je důvodné mu uložit, že ponese vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Kasační opravný prostředek se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Lukáš Wagenknecht ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>