<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-106/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0106</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:50">EU:C:2018:50</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20180131">31. 1. 2018</DATE> – věc C‑106/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Hofsoe</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20180131">31. ledna 2018</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: polština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Článek 11 odst. 1 písm. b) a článek 13 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Příslušnost ve věcech pojištění</KEYWORD><KEYWORD>Osobní působnost</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>poškozený<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Podnikatel v odvětví pojišťovnictví</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑106/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Sądu Okręgowego w Szczecinie (Krajský soud ve Štětíně, Polsko) ze dne <DATE ISO="20170130">30. ledna 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20170228">28. února 2017</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Paweł Hofsoe</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">LVM Landwirtschaftlicher Versicherungsverein Münster AG,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení J. Malenovský, předseda senátu, D. Šváby (zpravodaj) a M. Vilaras, soudci,</P><P>generální advokát: M. Bobek,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za LVM Landwirtschaftlicher Versicherungsverein Münster AG M. Siewiera-Misiuda, radcem prawnym,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem a P. Lacerdou, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Heller a A. Stobiecka-Kuik, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi panem Pawlem Hofsoem a společností LVM Landwirtschaftlicher Versicherungsverein Münster AG (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>LVM<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) se sídlem v Münsteru (Německo), v němž P. Hofsoe vymáhá před polskými soudy nárok na pojistné plnění ze strany společnosti LVM.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">N<HT TYPE="BOLD">ařízení č. 1215/2012</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Nařízení č. 1215/2012 ve svých bodech 15 a 18 odůvodnění uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>(15)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného. Příslušnost by měla být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího prvku. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(18)</NO.P><TXT>Pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, měla by být slabší strana chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou pro ni příznivější než obecná pravidla.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Kapitola II tohoto nařízení, která se zabývá pravidly pro určení příslušnosti, obsahuje oddíl 1, který je pod názvem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Obecná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> tvořen články 4 až 6.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 1 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti ve věcech pojištění, která jsou předmětem kapitoly II oddílu 3 nařízení č. 1215/2012, jsou obsažena v článcích 10 až 16 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 11 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Pojistitel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v jiném členském státě v případě žaloby podané pojistníkem, pojištěným nebo oprávněnou osobou u soudu místa bydliště žalobce […]</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>V článku 13 odst. 2 uvedeného nařízení se uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Na žalobu, kterou poškozený podává přímo proti pojistiteli, se použijí články 10, 11 a 12, je-li taková přímá žaloba přípustná.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti u spotřebitelských smluv jsou stanovena v článcích 17 až 19 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 7 bod 5:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 81 tohoto nařízení stanoví, že se toto nařízení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>[p]oužije […] ode dne <DATE ISO="20150110">10. ledna 2015</DATE> s výjimkou článků 75 a 76, které se použijí ode dne <DATE ISO="20140110">10. ledna 2014</DATE><QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Polské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 509 ustawy Kodeks cywilny (zákon o občanském zákoníku) ze dne <DATE ISO="19640423">23. dubna 1964</DATE>, ve znění použitelném ve věci v původním řízení (Dz. U. z roku 1964, č. 16, položka 93), ve znění zveřejněném v Dz. U. z roku 2016 položka 380, V (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>občanský zákoník<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="509.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>§ 1.</NO.PARAG><ALINEA>Věřitel může bez souhlasu dlužníka postoupit pohledávku třetí osobě (postoupení), pokud to není v rozporu se zákonem, smluvní podmínkou nebo povahou závazkového vztahu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="509.002"><NO.PARAG>§ 2.</NO.PARAG><ALINEA>S postoupenou pohledávkou přecházejí na postupníka všechna související práva, zejména nárok na splatné úroky.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 822 odst. 4 tohoto zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Oprávněný z titulu náhrady újmy, která mu vznikla v důsledku události spadající do rámce pojištění občanskoprávní odpovědnosti, může svůj nárok uplatnit přímo proti pojistiteli.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 1 ustawy o ubezpieczeniach obowiązkowych, Ubezpieczeniowym Funduszu Gwarancyjnym a Polskim Biurze Ubezpieczycieli Komunikacyjnych (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, garančním fondu pojištění a polské kanceláři pojistitelů rizik při provozu vozidel) ze dne <DATE ISO="20030522">22. května 2003</DATE> (Dz. U. z roku 2003, č. 124, položka 1152), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Žaloby týkající se nároků vyplývajících ze smluv o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebo žaloby, kterými se uplatňují nároky vyplývající z tohoto pojištění, je možné podat buď u soudu, který je příslušný podle obecných ustanovení, nebo u soudu místa bydliště nebo sídla poškozeného nebo u soudu místa bydliště nebo sídla oprávněného z pojistné smlouvy.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140704">4. července 2014</DATE> bylo vozidlo ve vlastnictví fyzické osoby s bydlištěm v Polsku poškozeno při dopravní nehodě, která se stala v Německu a byla způsobena německým státním příslušníkem pojištěným u společnosti LVM.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Majitel tohoto vozidla uzavřel dne <DATE ISO="20140712">12. července 2014</DATE> smlouvu o nájmu náhradního vozidla na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že výše nájemného byla 200 polských zlotých (PLN) (přibližně 47,50 eura) za den a nájem trval až do <DATE ISO="20140922">22. září 2014</DATE>, dosáhla výše nájemného částky <FT TYPE="NUMBER">14600</FT> PLN (asi <FT TYPE="NUMBER">3465</FT> eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Tato osoba však byla odškodněna společností zastupující v Polsku společnost LVM pouze částkou ve výši <FT TYPE="NUMBER">2800</FT> PLN (přibližně 665 eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Za účelem získání zbylých <FT TYPE="NUMBER">11800</FT> PLN (přibližně <FT TYPE="NUMBER">2800</FT> eur) uzavřela uvedená osoba dne <DATE ISO="20140922">22. září 2014</DATE> smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupila nárok na náhradu škody P. Hofsoemu, který vykonává svou podnikatelskou činnost ve Štětíně (Polsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V rámci této činnosti P. Hofsoe na základě postoupení smluvní pohledávky sám vymáhá náhradu škody a úroky od pojistitele, které může uplatňovat poškozený.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150202">2. února 2015</DATE> podal P. Hofsoe na základě smlouvy o postoupení pohledávky uvedené v bodě 19 tohoto rozsudku k Sądu Rejonowemu Szczecin-Centrum w Szczecinie (Okresní soud pro Štětín-střed ve Štětíně, Polsko) žalobu, kterou se domáhal zejména toho, aby byla společnosti LVM uložena povinnost zaplatit částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">11800</FT> PLN (přibližně <FT TYPE="NUMBER">2800</FT> eur) z titulu náhrady škody a úroků odpovídajících nákladům na pronájem náhradního vozidla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Za účelem odůvodnění příslušnosti tohoto soudu jakožto soudu místa bydliště poškozeného se P. Hofsoe dovolával článku 20 zákona ze dne <DATE ISO="20030522">22. května 2003</DATE> o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, garančním fondu pojištění a polské kanceláři pojistitelů rizik při provozu vozidel a rozsudku Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071213">13. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>FBTO Schadeverzekeringen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑463/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:792">EU:C:2007:792</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Společnost LVM však odkazem na čl. 9 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 zpochybnila příslušnost tohoto polského soudu. Tvrdila totiž, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>poškozený<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení musí být vykládán doslovně, takže P. Hofsoe se ho nemůže jakožto postupník pohledávky poškozeného dovolávat před polským soudem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20150513">13. května 2015</DATE> však Sąd Rejonowy Szczecin-Centrum w Szczecinie (Okresní soud pro Štětín-střed ve Štětíně) svou příslušnost uznal.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Na podporu svého odvolání podaného proti tomuto rozhodnutí k předkládajícímu soudu, kterým je Sąd Okręgowy w Szczecinie (Krajský soud ve Štětíně), společnost LVM především tvrdí, že soud prvního stupně porušil čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 tím, že v rozporu se závěry, které vyplývají z bodů 15 a 18 odůvodnění tohoto nařízení a judikatury Soudního dvora rozhodl, že by P. Hofsoe měl být vnímán jako slabší strana sporu. Posledně uvedený přitom není poškozeným jako takovým, nýbrž podnikatelem v oblasti vymáhání pohledávek na náhradu škody od pojišťoven. Kromě toho je třeba čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 vykládat striktně jakožto výjimku z obecného pravidla o příslušnosti stanoveného v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Pawel Hofsoe tvrdí, že přiznání příslušnosti soudu místa, ve kterém má bydliště pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba, stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001, který byl nahrazen čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 (dále jen <HT TYPE="ITALIC">forum actoris</HT>), není vyhrazeno pouze bezprostředně poškozeným, takže se ho může dovolávat i postupník pohledávky poškozeného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Předkládající soud považuje za nezbytné obrátit se na Soudní dvůr, jelikož působnost <HT TYPE="ITALIC">ratione personae</HT> přiznání příslušnosti stanovená v čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 v projednávané věci závisí na výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>poškozený<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve smyslu čl. 13 odst. 2 tohoto nařízení. Soud prvního stupně by totiž byl příslušný pouze v případě, že by pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>poškozený<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> zahrnoval podnikatele v odvětví pojišťovnictví, který je postupníkem pohledávky na náhradu škody bezprostředně poškozeného vůči pojistiteli vozidla, kterým byla způsobena dopravní nehoda.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že podle čl. 509 odst. 2 občanského zákoníku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>[s] postoupenou pohledávkou přecházejí na postupníka všechna související práva<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>. Za těchto okolností by s postoupením pohledávky mělo být spojeno právo na přiznání příslušnosti. Takový výklad by přispěl ke splnění cíle ochrany slabší strany, ze kterého vycházejí zvláštní pravidla pro určení příslušnosti ve věcech pojištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>poškozený<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001, a tedy čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, odkazuje jak na osobu, které škoda vznikla přímo, tak na osobu, které vznikla pouze nepřímo. Tento pojem by se měl tudíž vztahovat na osobu, která jakožto fyzická osoba vykonává profesionální činnost v oblasti vymáhání pohledávek na náhradu škody vůči pojišťovnám, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s bezprostředně poškozeným. Toto řešení se podle předkládajícího soudu jeví jako vhodné tím spíše, že v projednávaném případě existuje zjevná ekonomická a organizační nerovnováha mezi postavením P. Hofsoa a postavením pojišťovny jakožto právnické osoby, jejíž možnosti jsou v tomto ohledu mnohem větší.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Tento konkrétní přístup k situacím jednotlivých účastníků původního řízení tak zdůrazňuje rozdíl mezi skutkovými okolnostmi sporu v původním řízení a skutkovými okolnostmi věcí, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vorarlberger Gebietskrankenkasse</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑347/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:561">EU:C:2009:561</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>GIE Réunion européenne a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑77/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:327">EU:C:2005:327</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně uvádí, že jeho výklad čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 naráží na zásadu striktního výkladu výjimek, a zejména na čl. 5 odst. 1 uvedeného nařízení ve světle jeho bodu 15 odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Sąd Okręgowy w Szczecinie (Krajský soud ve Štětíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Musí být odkaz uvedený v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 na čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že fyzická osoba, která kromě jiného vykonává podnikatelskou činnost v oblasti vymáhání nároků na náhradu škody vůči pojistitelům, může s odkazem na smlouvu<?PAGE NO="6"?> o postoupení pohledávky od bezprostředně poškozeného podat u soudu členského státu bydliště poškozeného žalobu, jejímž předmětem je tato pohledávka, vůči pojistiteli občanskoprávní odpovědnosti viníka dopravní nehody v případě, že tento pojistitel má sídlo v jiném členském státě než v členském státě bydliště poškozeného?<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 vykládán v tom smyslu, že se ho může dovolávat fyzická osoba, jejíž profesionální činnost spočívá zejména ve vymáhání nároků na náhradu škody od pojistitelů a která se na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s obětí dopravní nehody domáhá u soudu členského státu bydliště poškozeného určení občanskoprávní odpovědnosti pojistitele viníka této nehody a tento pojistitel má sídlo v jiném členském státě než v členském státě bydliště poškozeného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Úvodem je třeba uvést, že z předkládacího rozhodnutí zaprvé vyplývá, že jelikož byla žaloba P. Hofsoa ve věci v původním řízení podána dne <DATE ISO="20150204">4. února 2015</DATE>, tedy po <DATE ISO="20150110">10. lednu 2015</DATE>, je nařízení č. 1215/2012 podle jeho článku 81 použitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Zadruhé čl. 822 odst. 4 občanského zákoníku přiznává osobě, jež má nárok na náhradu škody, právo podat přímou žalobu proti pojistiteli, na kterou se podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 použijí články 10 až 12 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Zatřetí vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 č. 1215/2012 v zásadě přebírají znění čl. 9 odst. 1 písm. b) a čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001, výklad podaný Soudním dvorem, pokud jde o ustanovení posledně uvedeného nařízení, nadále platí pro rovnocenná ustanovení nařízení č. 1215/2012 (<HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>CDC Hydrogen Peroxide</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑352/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:335">EU:C:2015:335</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>SOVAG</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑521/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:41">EU:C:2016:41</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Začtvrté je třeba rovněž připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že účelem odkazu učiněného v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je doplnit do výčtu žalobců obsaženého v čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení osoby, kterým vznikla újma, aniž je okruh těchto osob omezen na osoby, kterým vznikla újma bezprostředně (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170720">20. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>MMA IARD</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑340/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:576">EU:C:2017:576</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Forum actoris</HT> tedy musí být rozšířeno na dědice pojištěného a na zaměstnavatele, který svému zaměstnanci vyplácel plat po dobu pracovní neschopnosti vyplývající z dopravní nehody, kterou tento zaměstnanec utrpěl (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vorarlberger Gebietskrankenkasse</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑347/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:561">EU:C:2009:561</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170720">20. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>MMA IARD</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑340/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:576">EU:C:2017:576</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Tato rozhodnutí vycházejí z odůvodnění, podle kterého je účelem ustanovení oddílu 3 kapitoly II nařízení č. 1215/2012 ochrana slabší strany prostřednictvím pravidel pro určení příslušnosti, která jsou pro ni příznivější než obecná pravidla, a kromě toho musí mít zákonný postupník nároků bezprostředně poškozeného, který může být sám považován za slabší stranu, možnost využít zvláštních pravidel pro určení soudní příslušnosti definovaných ustanoveními čl. 11 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanoveními čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vorarlberger Gebietskrankenkasse</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑347/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:561">EU:C:2009:561</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Výjimky ze zásady příslušnosti soudu místa bydliště žalovaného se však musí používat pouze výjimečně a být vykládány striktně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920617">17. června 1992</DATE>, <NAME.CASE>Handte</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑26/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:268">EU:C:1992:268</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930119">19. ledna 1993</DATE>, <NAME.CASE>Shearson Lehman Hutton</NAME.CASE>,<?PAGE NO="7"?> <NO.CASE>C‑89/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:15">EU:C:1993:15</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Group Josi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑412/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:399">EU:C:2000:399</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vorarlberger Gebietskrankenkasse</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑347/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:561">EU:C:2009:561</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Za těchto podmínek ochranná funkce, kterou plní čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 vykládaný ve světle čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, s sebou nese i to, že působnost zvláštních pravidel pro určení příslušnosti stanovených těmito ustanoveními nebude rozšiřována na osoby, u nichž tato ochrana není důvodná (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Group Josi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑412/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:399">EU:C:2000:399</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>GIE Réunion européenne a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑77/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:327">EU:C:2005:327</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vorarlberger Gebietskrankenkasse</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑347/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:561">EU:C:2009:561</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud jde o vztahy mezi podnikateli v odvětví pojišťovnictví, z nichž ani o jednom nelze mít za to, že je vzhledem k jinému ve slabším postavení, není žádná zvláštní ochrana odůvodněna (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>GIE Réunion européenne a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑77/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:327">EU:C:2005:327</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090917">17. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vorarlberger Gebietskrankenkasse</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑347/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:561">EU:C:2009:561</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>SOVAG</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑521/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:41">EU:C:2016:41</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu nemůže taková osoba jako P. Hofsoe, která vykonává profesionální činnost v oblasti vymáhání nároků na pojistné plnění jakožto smluvní postupník těchto pohledávek, využívat zvláštní ochrany poskytované <HT TYPE="ITALIC">forum actoris</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Je sice účelem oddílu 3 kapitoly II tohoto nařízení chránit slabší stranu prostřednictvím pravidel pro určení příslušnosti, která jsou pro ni příznivější než obecná pravidla, jak je uvedeno v bodě 18 odůvodnění nařízení č. 1215/2012, avšak žaloba v původním řízení se podle všeho týká vztahů mezi podnikateli a nemůže mít dopad na procesní postavení strany, jež je považována za slabší (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>SOVAG</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑521/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:41">EU:C:2016:41</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V tomto ohledu okolnost, že takový podnikatel jako je P. Hofsoe vykonává svou činnost v malém rozsahu, nemůže vést k závěru, že jde o stranu, jež je považována za slabší než pojistitel. Posuzovat v každém jednotlivém případě otázku, zda lze takového podnikatele považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>slabší stranu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, aby mohl spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>poškozený<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, by znamenalo riziko právní nejistoty a bylo by v rozporu s cílem uvedeného nařízení, který je uveden v bodě 15 odůvodnění tohoto nařízení, a sice že pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170720">20. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>MMA IARD</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑340/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:576">EU:C:2017:576</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Takový výklad je mimoto podpořen cílem stanoveným v bodě 15 odůvodnění nařízení č. 1215/2012, podle něhož musí být pravidla pro určení příslušnosti vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 musí být ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) téhož nařízení vykládán v tom smyslu, že se ho nemůže dovolávat fyzická osoba, jejíž profesionální činnost spočívá zejména ve vymáhání nároků na náhradu škody od pojistitelů a která se na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s obětí dopravní nehody domáhá u soudu členského státu bydliště poškozeného určení občanskoprávní odpovědnosti pojistitele viníka této nehody a tento pojistitel má sídlo v jiném členském státě než v členském státě bydliště poškozeného.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 13 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) téhož nařízení vykládán v tom smyslu, že se ho nemůže dovolávat fyzická osoba, jejíž profesionální činnost spočívá zejména ve vymáhání nároků na náhradu škody od pojistitelů a která se na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s obětí dopravní nehody domáhá u soudu členského státu bydliště poškozeného určení občanskoprávní odpovědnosti pojistitele viníka této nehody a tento pojistitel má sídlo v jiném členském státě než v členském státě bydliště poškozeného.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>