<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-450/17 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0450</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:372">EU:C:2019:372</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190508">8. 5. 2019</DATE> – věc C‑450/17 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Landeskreditbank Baden-Württemberg v. ECB</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE=" “" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Hospodářská a měnová politika</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1024/2013</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 4</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 468/2014</KEYWORD><KEYWORD>Článek 70 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi</KEYWORD><KEYWORD>Úkoly svěřené Evropské centrální bance (ECB)</KEYWORD><KEYWORD>Jednotný mechanismus dohledu</KEYWORD><KEYWORD>Plnění těchto úkolů příslušnými vnitrostátními orgány</KEYWORD><KEYWORD><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Méně významná<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/> úvěrová instituce</KEYWORD><KEYWORD><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/>, které odůvodňují klasifikaci úvěrové instituce jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>méně významné<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/></KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑450/17 P,</P><P>jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne <DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Landeskreditbank Baden-Württemberg – Förderbank</HT>, se sídlem v Karlsruhe (Německo), zastoupená A. Glosem, T. Lübbigem a M. Benzingem, Rechtsanwälte,</P><PARTY.STATUS>účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropská centrální banka (ECB)</HT>, zastoupená E. Koupepidou a R. Baxem, jako zmocněnci, ve spolupráci s H.-G. Kamannem, Rechtsanwalt,</P><PARTY.STATUS>žalovaná v řízení v prvním stupni,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise</HT>, zastoupená W. Möllsem a K.-P. Wojcikem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejší účastnice v řízení v prvním stupni,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), místopředsedkyně Soudního dvora, A. Rosas, L. Bay Larsen a M. Safjan, soudci,</P><P>generální advokát: G. Hogan,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20181205">5. prosince 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Kasačním opravným prostředkem se Landeskreditbank Baden-Württemberg – Förderbank (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Landeskreditbank<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20170516">16. května 2017</DATE>, Landeskreditbank Baden-Württemberg v. ECB (T‑122/15, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:337">EU:T:2017:337</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ECB/SSM/15/1 ze dne <DATE ISO="20150105">5. ledna 2015</DATE>, přijatého podle čl. 6 odst. 4 a čl. 24 odst. 7 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne <DATE ISO="20131015">15. října 2013</DATE>, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="63" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 63</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>sporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 1024/2013</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Bod 55 odůvodnění nařízení č. 1024/2013 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Tím, že ECB převezme úkoly v oblasti dohledu, to pro ni též znamená, že přijímá významnou odpovědnost chránit finanční stabilitu v Unii a uplatňovat své pravomoci dohledu co nejúčinnějším a nejpřiměřenějším způsobem. […]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 1 první pododstavec tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Tímto nařízením se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, s cílem přispět k bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí a stabilitě finančního systému v rámci Unie a každého členského státu s plným ohledem na jednotu a integritu vnitřního trhu a řádnou péčí o tuto jednotu a integritu, a to na základě rovného zacházení s úvěrovými institucemi s cílem předcházet regulatorní arbitráži.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 4 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Úkoly svěřené ECB<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>V rámci článku 6 má ECB v souladu s odstavcem 3 tohoto článku výlučnou pravomoc plnit ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech následující úkoly pro účely obezřetnostního dohledu:</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 6 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>ECB plní své úkoly v rámci jednotného mechanismu dohledu sestávajícího z ECB a příslušných vnitrostátních orgánů. ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud jde o úkoly vymezené v článku 4 s výjimkou odst. 1 písm. a) a c) uvedeného článku, plní ECB povinnosti stanovené v odstavci 5 tohoto článku a vnitrostátní příslušné orgány plní povinnosti stanovené v odstavci 6 tohoto článku, a to podle rámce a postupů uvedených v odstavci 7 tohoto<?PAGE NO="3"?> článku, pokud jde o dohled nad těmito úvěrovými institucemi, finančními holdingovými společnostmi, smíšenými finančními holdingovými společnostmi nebo pobočkami usazenými v zúčastněných členských státech a patřícími úvěrovým institucím usazeným v nezúčastněných členských státech:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>těmi, které jsou méně významné na konsolidovaném základě, na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států, nebo jednotlivě ve zvláštním případě poboček usazených v zúčastněných členských státech a patřících úvěrovým institucím usazeným v nezúčastněných členských státech. Hodnocení jejich významu probíhá podle následujících kritérií:</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>velikost;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>důležitost pro hospodářství Unie nebo kteréhokoli zúčastněného členského státu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>význam přeshraniční činnosti.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>S ohledem na první pododstavec se s výjimkou případů odůvodněných zvláštními okolnostmi, jež budou podrobněji stanoveny v metodice, úvěrová instituce, finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost nepovažuje za méně významnou, je-li splněna kterákoli z následujících podmínek:</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>celková hodnota jejích aktiv převyšuje 30 miliard EUR;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>poměr jejích celkových aktiv vůči HDP zúčastněného členského státu, v němž je usazena, převyšuje 20 %, není-li celková hodnota jejích aktiv nižší než 5 miliard EUR;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>v návaznosti na oznámení od vnitrostátního příslušného orgánu, že danou instituci považuje za instituci s podstatným významem pro domácí ekonomiku, přijme ECB rozhodnutí, které na základě komplexního posouzení dané úvěrové instituce včetně posouzení její rozvahy, jež ECB provede, tento podstatný význam úvěrové instituce potvrdí.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ITEM></LIST><P>ECB může rovněž z vlastního podnětu určitou instituci považovat za instituci s podstatným významem, pokud tato instituce zřídila bankovní dceřiné společnosti ve více než jednom zúčastněném členském státě a její aktiva a závazky spojené s přeshraniční činností představují podstatnou část jejích celkových aktiv nebo závazků, na něž se vztahují podmínky stanovené v příslušné metodice.</P><P>Ty, pro něž bylo požádáno o veřejnou finanční pomoc nebo takovou pomoc obdržely přímo z Evropského nástroje finanční stability [(EFSF)] nebo [Evropského mechanismu stability (ESM)], se nepovažují za méně významné.</P><P>Bez ohledu na předchozí pododstavce plní ECB úkoly, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, ve vztahu ke třem nejvýznamnějším úvěrovým institucím v každém zúčastněném členském státě, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti jiný postup.</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud jde o úvěrové instituce uvedené v odstavci 4 a podle rámce vymezeného v odstavci 7:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>je-li to nezbytné k zajištění důsledného uplatňování vysokých standardů dohledu, může ECB kdykoli z vlastního podnětu po konzultaci vnitrostátních příslušných orgánů nebo na žádost vnitrostátního příslušného orgánu rozhodnout, že bude sama přímo vykonávat všechny příslušné pravomoci ve vztahu k jedné nebo více úvěrovým institucím uvedeným v odstavci 4, včetně případů, kdy bylo požádáno o finanční pomoc nebo kdy byla taková pomoc poskytnuta nepřímo z Evropského nástroje finanční stability nebo ESM;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen odstavec 5 tohoto článku, vykonávají vnitrostátní příslušné orgány úkoly uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b), d) až g) a i) a jsou odpovědné za tyto úkoly a za přijímání všech relevantních rozhodnutí v oblasti dohledu, pokud jde o úvěrové instituce uvedené v odst. 4 prvním pododstavci tohoto článku, a to podle rámce a postupů uvedených v odstavci 7 tohoto článku.</ALINEA><?PAGE NO="4"?><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA>Příslušné vnitrostátní orgány pravidelně předkládají ECB zprávu o výkonu činností prováděných podle tohoto článku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>ECB na základě konzultace s vnitrostátními příslušnými orgány zúčastněných členských států a na základě návrhu Rady dohledu přijme a zveřejní rámec pro provádění tohoto článku. […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.008"><NO.PARAG>8.</NO.PARAG><ALINEA>Kdykoli jsou ECB nápomocny vnitrostátní příslušné nebo pověřené orgány za účelem plnění úkolů jí svěřených tímto nařízením, dodržují ECB a vnitrostátní příslušné orgány ustanovení příslušných aktů Unie ve vztahu k rozdělení odpovědnosti a spolupráce mezi příslušnými orgány z různých členských států.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>V článku 24 nařízení č. 1024/2013 je uvedeno:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="024.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>ECB ustaví správní revizní komisi pro účely provádění vnitřního správního přezkumu na základě žádosti o přezkum podané v souladu s odstavcem 5, pokud jde o rozhodnutí přijatá ECB při výkonu pravomocí, které jí jsou svěřeny tímto nařízením. Rozsah vnitřního správního přezkumu je omezen na procesní a věcný soulad příslušného rozhodnutí s tímto nařízením.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Každá fyzická nebo právnická osoba může v případech uvedených v odstavci 1 požádat o přezkum rozhodnutí ECB, které jí je určeno nebo které se jí přímo nebo nepřímo [a osobně] týká. Žádost o přezkum rozhodnutí Rady guvernérů uvedeného v odstavci 7 není přípustná.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Žádost o přezkum spolu s odůvodněním se podává ECB písemně do jednoho měsíce od oznámení rozhodnutí osobě požadující přezkum, popřípadě není-li oznámeno, ode dne, kdy se o tomto rozhodnutí uvedená osoba dozví.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Po rozhodnutí o přípustnosti přezkumu správní revizní komise vydá stanovisko, a to ve lhůtě přiměřené naléhavosti dané věci a nejpozději dva měsíce od doručení žádosti, a předá záležitost Radě dohledu za účelem přípravy nového návrhu rozhodnutí. Rada dohledu zohlední stanovisko správní revizní komise a neprodleně předloží nový návrh rozhodnutí Radě guvernérů. Nový návrh rozhodnutí původní rozhodnutí zruší, nebo jej nahradí rozhodnutím se stejným obsahem, nebo jej nahradí rozhodnutím s pozměněným obsahem. Nový návrh rozhodnutí se pokládá za přijatý, pokud Rada guvernérů nevznese ve lhůtě nejdéle deseti pracovních dní námitku.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.009"><NO.PARAG>9.</NO.PARAG><ALINEA>Stanovisko vydané správní revizní komisí, nový návrh rozhodnutí předložený Radou dohledu a rozhodnutí přijaté Radou guvernérů podle tohoto článku se odůvodňují a oznamují stranám.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.010"><NO.PARAG>10.</NO.PARAG><ALINEA>ECB přijme rozhodnutí, jímž se stanoví pravidla fungování správní revizní komise.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (EU) č. 468/2014</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>V bodě 9 odůvodnění nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE>, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="141" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 141, s. 1</REF.DOC.OJ>), je uvedeno:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>[…] toto nařízení dále rozvíjí a upřesňuje postupy spolupráce, které jsou na základě nařízení o jednotném mechanismu dohledu zavedeny v rámci jednotného mechanismu dohledu mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány, případně rovněž vnitrostátními pověřenými orgány, a tím zajišťuje účinné a konzistentní fungování jednotného mechan[is]mu dohledu.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 tohoto nařízení zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Toto nařízení stanoví pravidla týkající se všech těchto skutečností:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>rámce uvedeného v čl. 6 odst. 7 nařízení [č. 1024/2013], tj. rámce pro provádění článku 6 nařízení [č. 1024/2013], pokud se týká spolupráce v rámci jednotného mechanismu dohledu, který obsahuje:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>specifickou metodiku pro posouzení a přezkum toho, zda dohlížený subjekt je klasifikován jako významný či méně významný podle kritérií vymezených v čl. 6 odst. 4 nařízení [č. 1024/2013], a opatření vyplývající z tohoto posouzení,</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 70 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Zvláštní okolnosti, které vedou ke klasifikaci významného dohlíženého subjektu jako méně významného<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="070.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zvláštní okolnosti ve smyslu druhého a pátého pododstavce čl. 6 odst. 4 nařízení [č. 1024/2013] (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/>) jsou dány, nastanou-li zvláštní a skutkové okolnosti, kvůli nimž je klasifikace subjektu jako významného nepřiměřená s ohledem na cíle a zásady nařízení [č. 1024/2013], a zejména s ohledem na nezbytnost zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="070.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> se vykládá úzce.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 71 nařízení č. 468/2014, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Posuzování výskytu zvláštních okolností<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="071.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zda jsou dány zvláštní okolnosti, které odůvodňují klasifikaci subjektu, který by jinak byl významným dohlíženým subjektem, jako méně významného, se určí v každém jednotlivém případě a konkrétně pro dotčený dohlížený subjekt nebo dohlíženou skupinu, nikoli však pro kategorie dohlížených subjektů.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí 2014/360/EU</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Správní revizní komise uvedená v článku 24 nařízení č. 1024/2013 byla zřízena rozhodnutím Evropské centrální banky 2014/360/EU ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE> o zřízení správní revizní komise a o pravidlech jejího fungování (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="175" PAGE.FIRST="47" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 175, s. 47</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 tohoto rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Každá fyzická nebo právnická osoba, jíž je rozhodnutí ECB na základě nařízení [č. 1024/2013] určeno nebo které se jí přímo nebo nepřímo [a osobně] týká a která chce požádat o vnitřní správní přezkum […], tak učiní formou písemné žádosti o přezkum podané k tajemníkovi, přičemž v žádosti označí rozporované rozhodnutí. Žádost o přezkum se podává v jednom z úředních jazyků Unie.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 16 uvedeného rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="016.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Správní revizní komise přijme stanovisko k přezkumu ve lhůtě přiměřené naléhavosti dané věci, avšak nejpozději dva měsíce od doručení žádosti o přezkum.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="016.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Ve stanovisku navrhne, zda by původní rozhodnutí mělo být zrušeno, nahrazeno rozhodnutím se stejným obsahem, nebo nahrazeno rozhodnutím s pozměněným obsahem. Má-li být původní rozhodnutí nahrazeno rozhodnutím s pozměněným obsahem, musí být ve stanovisku obsaženy návrhy nezbytných změn.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 18 téhož rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Stanovisko správní revizní komise, nový návrh rozhodnutí předložený Radou dohledu a nové rozhodnutí přijaté Radou guvernérů s uvedením příslušného odůvodnění stranám oznámí tajemník Rady guvernérů.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkový základ sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Landeskreditbank je právnická osoba veřejného práva zřízená zákonem, jejímž jediným vlastníkem je spolková země Bádensko-Württembersko (Německo).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140625">25. června 2014</DATE> informovala ECB Landeskreditbank v podstatě o tom, že tato banka v důsledku svého významu spadá pouze pod dohled ECB, a nikoli pod sdílený dohled v rámci jednotného mechanismu dohledu dle čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013, a vyzvala ji k předložení vyjádření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE> Landeskreditbank tuto analýzu zpochybnila, a to mimo jiné s odkazem na výskyt zvláštních okolností ve smyslu tohoto ustanovení a článků 70 a 71 nařízení č. 468/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140901">1. září 2014</DATE> přijala ECB rozhodnutí, kterým Landeskreditbank klasifikovala jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>významný subjekt<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141006">6. října 2014</DATE> Landeskreditbank požádala o přezkum tohoto rozhodnutí podle čl. 24 odst. 1, 5 a 6 nařízení č. 1024/2013, ve spojení s článkem 7 rozhodnutí 2014/360. Dne <DATE ISO="20141023">23. října 2014</DATE> se konalo jednání před správní revizní komisí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141120">20. listopadu 2014</DATE> vydala správní revizní komise stanovisko, ve kterém konstatovala, že rozhodnutí ECB ze dne <DATE ISO="20140901">1. září 2014</DATE> je v souladu s právními předpisy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Sporným rozhodnutím ECB dne <DATE ISO="20150105">5. ledna 2015</DATE> toto rozhodnutí zrušila a nahradila, přičemž kvalifikaci Landeskreditbank jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>významného subjektu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> zachovala. ECB v rozhodnutí v podstatě zdůraznila následující:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>kvalifikace Landeskreditbank jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>významného subjektu<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> není v rozporu s cíli nařízení č. 1024/2013;</P></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><P>rizikový profil subjektu není ve stadiu jeho kvalifikace relevantní a článek 70 nařízení č. 468/2014 nelze vykládat tak, že zahrnuje kritéria, která nemají základ v nařízení č. 1024/2013;</P></ITEM><ITEM><P>i kdyby ECB konstatovala, že v případě Landeskreditbank nastaly zvláštní okolnosti, musela by rovněž ověřit, zda takové okolnosti odůvodňují změnu klasifikace Landeskreditbank na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>méně významný<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> subjekt;</P></ITEM><ITEM><P>podle čl. 70 odst. 2 nařízení č. 468/2014 je pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> nutno vykládat úzce, a klasifikace subjektu tudíž může být změněna z <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>významného<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> subjektu na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>méně významný<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> pouze v případě, že by přímý dohled ECB byl nepřiměřený;</P></ITEM><ITEM><P>zohlednění zásady proporcionality pro účely výkladu neukládá ECB povinnost ověřit, zda je uplatnění kritérií čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013 na určitý subjekt proporcionální; přezkum <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>nepřiměřenosti<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> kvalifikace určitého subjektu jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>významného<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> není totéž jako přezkum proporcionality;</P></ITEM><ITEM><P>vhodnost vnitrostátních rámců dohledu a jejich schopnost uplatňovat vysoké standardy dohledu neumožňují učinit závěr, že výkon přímého obezřetnostního dohledu ze strany ECB je nepřiměřený, jelikož nařízení č. 1024/2013 uvedený výkon nepodmiňuje prokázáním nevhodnosti vnitrostátních rámců dohledu či vnitrostátních standardů dohledu.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Landeskreditbank podala žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20150312">12. března 2015</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Landeskreditbank uvedla na podporu žaloby pět důvodů, které v podstatě vycházely zaprvé z porušení čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014 při výběru kritérií uplatněných ECB, zadruhé ze zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností, zatřetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění, začtvrté ze zneužití pravomoci plynoucího ze skutečnosti, že ECB neuplatnila svou posuzovací pravomoc, a zapáté z porušení povinnosti ECB zohlednit všechny relevantní okolnosti projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Tribunál napadeným rozsudkem žalobu Landeskreditbank zamítl.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastnic řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Landeskreditbank v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>napadený rozsudek zrušil;</P></ITEM><ITEM><P>zrušil sporné rozhodnutí a nařídil, aby byly zachovány účinky nahrazení rozhodnutí ECB ze dne <DATE ISO="20140901">1. září 2014</DATE>;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Tribunálu a</P></ITEM><ITEM><P>uložil ECB náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>ECB navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>kasační opravný prostředek zamítl a</P></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><P>uložil Landeskreditbank náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Evropská komise navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>kasační opravný prostředek zamítl a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Landeskreditbank náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Ke kasačnímu opravnému prostředku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Landeskreditbank vznáší na podporu kasačního opravného prostředku tři důvody.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Landeskreditbank v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku namítá porušení unijního práva v souvislosti s výkladem a použitím čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Tento důvod je rozdělen na tři části.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Landeskreditbank v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014, a zejména pochybil, pokud tato ustanovení nevyložil v souladu se zásadou proporcionality.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Nařízením č. 1024/2013 byla podle Landeskreditbank na ECB převedena výlučná pravomoc v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi pouze ve vztahu k významným úvěrovým institucím; k obezřetnostnímu dohledu nad méně významnými úvěrovými institucemi mají i nadále pravomoc vnitrostátní orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Landeskreditbank se v tomto ohledu domnívá, že Tribunál měl podle zásady proporcionality vyložit čl. 6 odst. 4 druhý pododstavec nařízení č. 1024/2013 a článek 70 nařízení č. 468/2014 v tom smyslu, že subjekt musí být kvalifikován jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>méně významný<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, pokud je přímý obezřetnostní dohled nad tímto subjektem ze strany příslušných vnitrostátních orgánů vzhledem ke zvláštním a skutkovým okolnostem daného případu podle všeho s to dosahovat cílů nařízení č. 1024/2013 přinejmenším stejně dobře jako přímý obezřetnostní dohled ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Landeskreditbank kromě toho Tribunálu vytýká, že porušil výkladovou zásadu <HT TYPE="ITALIC">ut res magis valeat quam pereat</HT> a zákaz vyžadovat <HT TYPE="ITALIC">probatio diabolica</HT>, jelikož výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014, který Tribunál provedl, zbavuje tato ustanovení jejich užitečného účinku, jelikož znemožňuje prokázání existence takových okolností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>ECB a Komise argumentaci Landeskreditbank zpochybňují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Jak Tribunál správně uvedl v bodě 64 napadeného rozsudku, argumentace navrhovatelky, která vychází z předpokladu, že vnitrostátní orgány mají podle čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013 i nadále pravomoc plnit úkoly uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) a d) až i) tohoto nařízení ve vztahu k subjektům kvalifikovaným jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>méně významné<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, nemůže zpochybnit způsob, jakým Tribunál vyložil předpisy týkající se pravomoci, kterou Rada svěřila ECB v oblasti obezřetnostního dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Co se totiž předně týče rozsahu pravomoci ECB v oblasti přímého obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, je třeba připomenout, že článek 4 nařízení č. 1024/2013, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>Úkoly svěřené ECB<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, v odstavci 1 stanoví, že v rámci článku 6 tohoto nařízení má ECB <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>výlučnou pravomoc<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> plnit úkoly uvedené v tomto čl. 4 odst. 1 pro účely obezřetnostního dohledu ve vztahu ke <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>všem<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech; tento článek nerozlišuje mezi významnými institucemi a méně významnými institucemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Ze znění čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 tedy plyne, že ECB má výlučnou pravomoc plnit úkoly uvedené v tomto ustanovení ve vztahu ke všem těmto institucím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Je pravda, že podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 ECB plní své úkoly v rámci jednotného mechanismu dohledu sestávajícího z ECB a příslušných vnitrostátních orgánů a odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Příslušné vnitrostátní orgány podle čl. 6 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 vykonávají v těchto souvislostech úkoly uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b), d) až g) a i) tohoto nařízení a jsou odpovědné za tyto úkoly a za přijímání všech relevantních rozhodnutí v oblasti dohledu, pokud jde o úvěrové instituce uvedené v tomto čl. 6 odst. 4 prvním pododstavci, tj. instituce, které jsou podle kritérií uvedených v posledně zmíněném ustanovení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>méně významné<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Příslušné vnitrostátní orgány tedy ECB pomáhají při plnění úkolů, které jí svěřuje nařízení č. 1024/2013, a to tak, že na decentralizované úrovni provádí některé z těchto úkolů ve vztahu k méně významným úvěrovým institucím ve smyslu čl. 6 odst. 4 prvního pododstavce tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Podle bodu 9 odůvodnění nařízení č. 468/2014 toto nařízení dále rozvíjí a upřesňuje postupy spolupráce, které jsou na základě nařízení č. 1024/2013 zavedeny v rámci jednotného mechanismu dohledu mezi ECB a vnitrostátními příslušnými orgány, a tím zajišťuje účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 468/2014 toto nařízení mimo jiné stanoví rámec uvedený v čl. 6 odst. 7 nařízení č. 1024/2013, tj. rámec pro provádění tohoto článku 6, který upravuje spolupráci mezi ECB a příslušnými vnitrostátními orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Podle uvedeného čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i) obsahuje nařízení č. 468/2014 v části IV pravidla pro určování postavení dohlíženého subjektu jako významného nebo méně významného v souladu s kritérii uvedenými v čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013 a v této souvislosti vymezuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, které mohou odůvodnit klasifikaci dohlíženého subjektu jako méně významného, ačkoliv splňuje kritéria pro klasifikaci jako významného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Článek 70 odst. 1 nařízení č. 468/2014 v tomto ohledu stanoví, že takovými okolnostmi jsou zvláštní a skutkové okolnosti, kvůli nimž je klasifikace dohlíženého subjektu jako významného nepřiměřená s ohledem na cíle a zásady nařízení č. 1024/2013, a zejména s ohledem na nezbytnost zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Ze samotného znění tohoto ustanovení vyplývá, že relevantními okolnostmi, které pro účely výkonu přímého obezřetnostního dohledu odůvodňují klasifikaci subjektu, který by měl být na základě kritérií uvedených v čl. 6 odst. 4 druhém pododstavci nařízení č. 1024/2013 v zásadě klasifikován jako významný, jako méně významného, jsou pouze okolnosti, které souvisejí s přiměřeností či nepřiměřeností klasifikace tohoto subjektu jako významného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Vnitrostátní orgány tudíž mohou vykonávat přímý obezřetnostní dohled nad významným subjektem pouze tehdy, pokud nastaly okolnosti, které nasvědčují tomu, že klasifikace tohoto subjektu jako významného je nepřiměřená pro dosažení cílů, které sleduje nařízení č. 1024/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Jak uvedl Tribunál v bodech 44 a 46 napadeného rozsudku, čl. 70 odst. 1 nařízení č. 468/2014 se nikterak nezmiňuje o tom, že by měla být zkoumána nezbytnost přímého obezřetnostního dohledu nad významným subjektem ze strany ECB, a z doslovného výkladu tohoto ustanovení nevyplývá, že by klasifikaci uvedeného subjektu jako méně významného mohla odůvodnit skutečnost, že přímý obezřetnostní dohled nad tímto subjektem vykonávaný vnitrostátními orgány je s to dosáhnout cílů tohoto nařízení stejně dobře jako dohled vykonávaný samotnou ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Jak tedy Tribunál rozhodl v bodech 54, 63 a 72 napadeného rozsudku, pokud jde o úkoly uvedené v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1024/2013, Rada svěřila ECB výlučnou pravomoc, přičemž článek 6 tohoto nařízení umožňuje, aby ji na decentralizované úrovni v rámci jednotného mechanismu dohledu a pod dohledem ECB vykonávaly ve vztahu k méně významným úvěrovým institucím ve smyslu tohoto čl. 6 odst. 4 prvního pododstavce vnitrostátní orgány, a pokud jde o některé z těchto úkolů, zároveň svěřila ECB výlučnou pravomoc k vymezení obsahu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> ve smyslu zmíněného čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce, která byla uplatněna přijetím článků 70 a 71 nařízení č. 468/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Dále je třeba připomenout, že podle čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 platí, že podmínkou klasifikace takové úvěrové instituce, jako je Landeskreditbank, jejíž aktiva mají celkovou hodnotu převyšující 30 miliard eur, jako méně významné, je, že takovou klasifikaci odůvodňují zvláštní okolnosti ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Landeskreditbank v tomto ohledu nesprávně tvrdí, že Tribunál vyložil čl. 6 odst. 4 druhý pododstavec nařízení č. 1024/2013 a článek 70 nařízení č. 468/2014 bez ohledu na zásadu proporcionality.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Je totiž nutno konstatovat, že Tribunál v bodech 66 až 85 napadeného rozsudku při výkladu těchto ustanovení ke zmíněné zásadě přihlédl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Zejména v bodě 68 napadeného rozsudku Tribunál správně připomněl, že posouzení přiměřenosti opatření je třeba skloubit s dodržováním prostoru pro uvážení případně přiznanému unijním orgánům při jeho přijímání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Německo v. Parlament a Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑380/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:772">EU:C:2006:772</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0145">145</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že ustanovení nařízení č. 1024/2013 a č. 468/2014 svěřují ECB pravomoc přijímat rozhodnutí, v nichž budou zohledněny skutkové okolnosti, a kladou na tyto okolnosti přiměřené podmínky. Podle čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 v této souvislosti platí, že subjekt, který nelze považovat za méně významný na základě kritérií uvedených v tomto ustanovení, však za méně významný považovat lze, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, které jsou vymezeny v článku 70 nařízení č. 468/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Ve zmíněných ustanoveních jde o situaci, kdy přímý obezřetnostní dohled nad významným subjektem ze strany vnitrostátních orgánů umožňuje lepší naplňování cílů sledovaných nařízením č. 1024/2013 než přímý obezřetnostní dohled nad tímto subjektem ze strany ECB, nebo naopak o situaci, kdy tento dohled ze strany ECB neumožňuje dosáhnout uvedených cílů tak, jako přímý obezřetnostní dohled nad dotčeným subjektem ze strany zmíněných orgánů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Podle čl. 6 odst. 5 písm. b) nařízení č. 1024/2013 naproti tomu platí, že je-li to nezbytné k zajištění důsledného uplatňování vysokých standardů dohledu, může ECB kdykoli z vlastního podnětu po konzultaci vnitrostátních příslušných orgánů nebo na žádost vnitrostátního příslušného orgánu rozhodnout, že bude sama přímo vykonávat všechny příslušné pravomoci ve vztahu k jedné nebo více úvěrovým institucím uvedeným v tomto čl. 6 odst. 4.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Tato ustanovení obsahují odlišná kritéria – kritérium nepřiměřenosti klasifikace dohlíženého subjektu jako významného a kritérium nutnosti výkonu příslušných pravomocí ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Srovnání uvedených ustanovení provedené v bodě 62 napadeného rozsudku potvrzuje závěr, který Tribunál učinil v bodě 77 zmíněného rozsudku a podle něhož unijní normotvůrce tím, že vytvořil jednotný mechanismus dohledu, v článku 6 nařízení č. 1024/2013 skloubil zohlednění úlohy členských států při provádění unijního práva s plněním cílů tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce zásadu proporcionality zohlednil a ECB není povinna – jak Tribunál zdůraznil v bodě 75 napadeného rozsudku – případ od případu zkoumat, zda navzdory uplatnění kritérií uvedených v čl. 6 odst. 4 druhém pododstavci nařízení č. 1024/2013 nemá významná úvěrová instituce spadat pod přímý dohled vnitrostátních orgánů, protože uvedené orgány by mohly lépe dosáhnout cílů tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 80 napadeného rozsudku učinil závěr, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>zvláštními a skutkovými okolnostmi, kvůli nimž je klasifikace subjektu jako významného nepřiměřená<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> uvedenými v čl. 70 odst. 1 nařízení č. 468/2014 se rozumí pouze zvláštní a skutkové okolnosti, které implikují, že přímý obezřetnostní dohled ze strany vnitrostátních orgánů je pro uspokojení těchto cílů a zásad, zejména potřeby zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu, lepší než přímý obezřetnostní dohled ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Opodstatněnost tohoto výkladu Tribunálu podporuje skutečnost, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> zmíněný v čl. 70 odst. 1 nařízení č. 468/2014, jakož i v čl. 6 odst. 4 druhém a pátém pododstavci nařízení č. 1024/2013 musí být podle čl. 70 odst. 2 nařízení č. 468/2014 vykládán úzce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>A konečně musí být i odmítnut argument, podle něhož výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014, který provedl Tribunál, zbavuje tato ustanovení jejich užitečného účinku, jelikož znemožňuje prokázání existence takových okolností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 74 svého stanoviska, nic nenasvědčuje tomu, že Landeskreditbank by se v důsledku tohoto výkladu, který odpovídá znění a cílům nařízení č. 1024/2013 a č. 468/2014, nemohla dovolávat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>zvláštních okolností<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> ve smyslu zmíněných ustanovení a prokázat jejich existenci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve smyslu těchto ustanovení, který provedl Tribunál, není za těchto podmínek stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>V rámci druhé části první důvodu kasačního opravného prostředku Landeskreditbank tvrdí, že pokud Tribunál v bodech 101 až 112 napadeného rozsudku odmítl uznat, že se ECB dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, zatížil tento rozsudek vadou nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Landeskreditbank se zejména domnívá, že Tribunál měl mimo jiné na základě vlastního výkladu relevantních ustanovení posoudit její konkrétní a věcnou argumentaci a ověřit, zda přímý obezřetnostní dohled ze strany příslušných vnitrostátních orgánů umožňuje v souladu s touto argumentací lepší naplňování cílů nařízení č. 1024/2013 než přímý dohled ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Landeskreditbank kromě toho namítá, že i když se Tribunál zabýval její argumentací, podle které odůvodňuje obezřetnostní dohled ze strany vnitrostátních orgánů rozmanitost právních rámců a orgánů dohledu nad její činností, dopustil se nesprávného posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>ECB a Komise argumentaci Landeskreditbank zpochybňují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že – jak vyplývá z bodů 87, 88, 102, 104 a 108 napadeného rozsudku – argumentace Landeskreditbank uplatněná před Tribunálem spočívala v tvrzení, že přímý obezřetnostní dohled ze strany německých orgánů postačuje k dosažení cílů nařízení č. 1024/2013 a k zajištění důsledného uplatňování vysokých standardů obezřetnostního dohledu a že v tomto ohledu není nutný přímý obezřetnostní dohled ze strany ECB, Tribunál s ohledem na svůj výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014, jehož správnost byla potvrzena při posuzování první části prvního důvodu předmětného kasačního opravného prostředku, správně konstatoval, že tato argumentace není relevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Nadto je třeba podotknout, že pouhé tvrzení Landeskreditbank, že obezřetnostní dohled ze strany vnitrostátních orgánů umožňuje v důsledku rozmanitosti právních rámců a orgánů dohledu nad její činností lepší naplňování cílů nařízení č. 1024/2013 než obezřetnostní dohled vykonávaný ECB, je – kromě toho, že bylo uplatněno až ve fázi repliky v řízení před Tribunálem – k prokázání nepřiměřenosti tohoto dohledu zjevně nedostatečné a Tribunál na jeho základě nemohl být nucen ověřovat, zda případně nastaly zvláštní okolnosti ve smyslu uvedených ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Pokud tedy Tribunál v bodě 112 napadeného rozsudku zamítl žalobní důvod Landeskreditbank vycházející z toho, že ECB zjevně nesprávně posoudila skutkový stav, nedopustil se nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Landeskreditbank v rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál v bodech 140 až 142 a 149 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že ECB nelze vytýkat, že nevyužila své posuzovací pravomoci a že porušila povinnost prošetřit skutkové okolnosti, když odmítla argumentaci Landeskreditbank jako irelevantní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>ECB a Komise argumentaci Landeskreditbank zpochybňují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno v bodě 70 tohoto rozsudku, argumentace Landeskreditbank uplatněná před Tribunálem v podstatě spočívala v tvrzení, že cílů nařízení č. 1024/2013 lze dosáhnout prostřednictvím přímého obezřetnostního dohledu ze strany německých orgánů a není přitom nutný přímý obezřetnostní dohled ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že tato argumentace je pro účely výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>zvláštní okolnosti<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a článku 70 nařízení č. 468/2014, který vyplývá z bodu 80 napadeného rozsudku, jakož i z bodů 50 a 51 tohoto rozsudku, irelevantní, Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, pokud v bodech 142 a 150 napadeného rozsudku zamítl jak čtvrtý žalobní důvod Landeskreditbank vycházející ze zneužití pravomoci, kterého se ECB měla dopustit, jelikož protiprávně neuplatnila svoji posuzovací pravomoc, tak její pátý žalobní důvod vycházející z toho, že ECB porušila povinnost posoudit a zohlednit všechny relevantní okolnosti daného případu, jelikož ECB nebylo možno vytýkat, že takovou argumentaci odmítla, ani že při uplatnění uvedeného čl. 70 odst. 1 nezohlednila okolnosti, které byly z hlediska znění tohoto ustanovení irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku tudíž musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Landeskreditbank namítá, že došlo ke zkreslení sporného rozhodnutí a k nesprávnému posouzení požadavků odůvodnění tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Tento důvod je rozdělen na dvě části.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Landeskreditbank tvrdí, že Tribunál v bodech 31 a 34 napadeného rozsudku sporné rozhodnutí zkreslil, jelikož nesprávně popsal jeho odůvodnění a toto odůvodnění nahradil vlastním odůvodněním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Landeskreditbank zejména namítá, že v uvedeném rozhodnutí není uplatněno kritérium, podle něhož lze její kvalifikaci coby významného subjektu vyloučit pouze pokud je prokázáno, že přímý obezřetnostní dohled ze strany německých příslušných orgánů umožňuje lepší naplňování cílů nařízení č. 1024/2013 než dohled ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>ECB a Komise argumentaci Landeskreditbank zpochybňují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131205">5. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Solvay v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑455/11 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:796">EU:C:2013:796</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160310">10. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>HeidelbergCement v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑247/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:149">EU:C:2016:149</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>V projednávaném případě je třeba uvést, že sporné rozhodnutí je akt týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovou institucí, který přijala ECB, jež má v tomto ohledu široký prostor pro uvážení, jelikož jak je uvedeno v bodě 55 odůvodnění nařízení č. 1024/2013, tím, že ECB převezme úkoly v oblasti dohledu, to pro ni znamená, že přijímá významnou odpovědnost chránit finanční stabilitu v Unii a uplatňovat své pravomoci dohledu co nejúčinnějším a nejpřiměřenějším způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít na získání těchto vysvětlení osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131205">5. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Solvay v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑455/11 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:796">EU:C:2013:796</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160310">10. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>HeidelbergCement v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑247/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:149">EU:C:2016:149</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že ECB podle čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 ustaví správní revizní komisi pro účely provádění vnitřního správního přezkumu rozhodnutí přijatých ECB při výkonu pravomocí, které jí jsou svěřeny tímto nařízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>ECB tuto komisi zřídila rozhodnutím 2014/360, které bylo přijato na základě článku 24 nařízení č. 1024/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Podle čl. 24 odst. 7 nařízení č. 1024/2013 platí, že když je komisi předložena žádost o přezkum rozhodnutí, které ECB přijala na základě tohoto nařízení, komise po rozhodnutí o přípustnosti této žádosti vydá stanovisko a předá záležitost Radě dohledu ECB za účelem přípravy nového návrhu rozhodnutí. Článek 16 odst. 2 rozhodnutí 2014/360 stanoví, že správní revizní komise ve stanovisku navrhne, zda by původní rozhodnutí mělo být zrušeno, nahrazeno rozhodnutím se stejným obsahem, nebo nahrazeno rozhodnutím s pozměněným obsahem, a že v posledně uvedeném případě musí být ve stanovisku obsaženy návrhy nezbytných změn. Článek 24 odst. 7 nařízení č. 1024/2013 stanoví, že Rada dohledu toto stanovisko zohlední a neprodleně předloží Radě guvernérů nový návrh rozhodnutí, který původní rozhodnutí zruší, nebo jej nahradí rozhodnutím se stejným obsahem, nebo jej nahradí rozhodnutím s pozměněným obsahem. Nový návrh rozhodnutí se pokládá za přijatý, pokud Rada guvernérů nevznese ve lhůtě nejdéle deseti pracovních dní námitku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Podle čl. 24 odst. 9 nařízení č. 1024/2013 a článku 18 rozhodnutí 2014/360 kromě toho platí, že stanovisko vydané správní revizní komisí, nový návrh rozhodnutí předložený Radou dohledu a rozhodnutí přijaté Radou guvernérů se odůvodňují a oznamují stranám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Z ustanovení článku 24 nařízení č. 1024/2013 a rozhodnutí 2014/360 tedy vyplývá, že toto stanovisko, tento nový návrh rozhodnutí i toto rozhodnutí vydává tentýž orgán, a sice ECB, a že jsou součástí téhož řízení o vnitřním správním přezkumu rozhodnutí přijatých tímto orgánem při výkonu pravomocí, které jsou mu svěřeny nařízením č. 1024/2013, a tedy jsou, jak uvedl generální advokát v bodě 98 svého stanoviska, vzájemně provázány.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Tribunál tudíž v bodech 31, 34 a 128 napadeného rozsudku správně posuzoval sporné rozhodnutí s ohledem na stanovisko správní revizní komise, které bylo Landeskreditbank oznámeno v souladu s čl. 24 odst. 9 nařízení č. 1024/2013 a článkem 18 rozhodnutí 2014/360.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Tribunál v projednávaném případě konstatoval, že správní revizní komise dospěla ve stanovisku ze dne <DATE ISO="20141120">20. listopadu 2014</DATE> k závěru, že rozhodnutí ECB ze dne <DATE ISO="20140901">1. září 2014</DATE>, kterým byla Landeskreditbank kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>významný subjekt<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> ve smyslu čl. 6 odst. 4 nařízení č. 1024/2013, je v souladu s právními předpisy, a že ECB sporným rozhodnutím toto rozhodnutí zrušila a nahradila, přičemž tuto kvalifikaci zachovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení, pokud poté, co v bodě 125 napadeného rozsudku uvedl, že stanovisko správní revizní komise je součástí kontextu sporného rozhodnutí, a může být tedy na základě judikatury připomenuté v bodě 87 tohoto rozsudku zohledněno pro účely posouzení dostatečnosti odůvodnění tohoto rozhodnutí, v bodě 127 napadeného rozsudku rozhodl, že z čl. 24 odst. 1 a 7 nařízení č. 1024/2013 nutně plyne, že jelikož uvedené rozhodnutí tomuto stanovisku odpovídá, na toto stanovisko navazuje a vysvětlení v něm uvedená mohou být zohledněna pro účely posouzení otázky dostatečnosti odůvodnění sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Tribunál se v této souvislosti nedopustil nesprávného právního posouzení ani v tom, že v bodě 128 napadeného rozsudku v rámci posuzování dostatečnosti odůvodnění sporného rozhodnutí vyložil toto rozhodnutí ve spojení se stanoviskem správní revizní komise a rozhodl, že z tohoto výkladu vyplývá jednak to, že se ECB domnívala, že zvláštní okolnosti mohou nastat pouze za podmínky, že cílů nařízení č. 1024/2013 lze lépe dosáhnout prostřednictvím přímého obezřetnostního dohledu ze strany vnitrostátních orgánů, a jednak to, že Landeskreditbank neprokázala, že tato podmínka je ve vztahu k ní splněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Za těchto podmínek Tribunál sporné rozhodnutí nezkreslil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku se Landeskreditbank domnívá, že s ohledem na to, že Tribunál zkreslil obsah sporného rozhodnutí, dopustil se i nesprávného posouzení, když pominul, že toto rozhodnutí nesplňuje požadavky, které klade unijní právo na odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Landeskreditbank má mimo jiné za to, že sporné rozhodnutí je nelogické a rozporuplné, že z něj nevyplývají důvody, o které se opírá, a že v něm není posouzena její argumentace, takže Tribunál nebyl na rozdíl od toho, co sám uvedl, schopen přezkoumat opodstatněnost jeho odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>ECB a Komise argumentaci Landeskreditbank zpochybňují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že je druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku založena na předpokladu, podle kterého Tribunál zkreslil obsah sporného rozhodnutí a který Soudní dvůr v rámci posouzení první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku odmítl, tato část musí být zamítnuta jako irelevantní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>Landeskreditbank v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že napadený rozsudek je stižen procesním pochybením, jelikož se zabývá aspekty, které nebyly předmětem řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Landeskreditbank je toho názoru, že pokud Tribunál odmítl její argumentaci proto, že netvrdila, že vnitrostátní obezřetnostní dohled umožňuje dosahovat cílů nařízení č. 1024/2013 lépe než přímý dohled vykonávaný ECB, ačkoliv toto kritérium nebylo v průběhu řízení před ECB ani Tribunálem projednáno, porušil její právo být vyslechnuta a zásadu kontradiktornosti řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>Totéž platí i ve vztahu k poznámce uvedené v bodě 111 napadeného rozsudku, podle které nebylo mezi orgány spolkové země Bádensko-Württembersko a německými spolkovými orgány, které by mohly spolupracovat snáze mezi sebou než s ECB, zavedeno žádné uspořádání či spolupráce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>ECB a Komise argumentaci Landeskreditbank zpochybňují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>Zaprvé nelze souhlasit s argumentem Landeskreditbank, že v řízení nebylo projednáno kritérium, na jehož základě by bylo možné dospět k závěru, že nastaly zvláštní okolnosti ve smyslu čl. 6 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 1024/2013 a čl. 70 odst. 1 nařízení č. 468/2014, tedy že dosažení cílů nařízení č. 1024/2013 by zajistil přímý obezřetnostní dohled ze strany vnitrostátních orgánů lépe než přímý obezřetnostní dohled ze strany ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 116 svého stanoviska, ze žaloby a žalobní odpovědi jednoznačně plyne, že účastnice řízení o uvedeném kritériu před Tribunálem jednaly, takže bylo dodrženo právo Landeskreditbank být vyslechnuta i zásada kontradiktornosti řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Jak kromě toho uvedl Tribunál v bodě 129 napadeného rozsudku, analýza prvního důvodu, který Landeskreditbank uplatnila na podporu žaloby na neplatnost, prokazuje, že žalobkyně mohla odůvodnění ECB porozumět a v rámci tohoto žalobního důvodu ho mohla napadnout a Tribunál mohl provést přezkum opodstatněnosti odůvodnění sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Kromě toho byly na jednání před Tribunálem vyslechnuty řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Co se zadruhé týče poznámky uvedené v bodě 111 napadeného rozsudku, podle které nebylo mezi orgány spolkové země Bádensko-Württembersko a německými spolkovými orgány, které by mohly spolupracovat snáze mezi sebou než s ECB, zavedeno žádné uspořádání či spolupráce, postačuje uvést, že Tribunál tímto způsobem v reakci na argument, který Landeskreditbank vznesla ve fázi repliky a podle něhož může obezřetnostní dohled ze strany německých orgánů s ohledem na rozmanitost právních rámců a orgánů dohledu nad její činností zajistit důsledné uplatňování vysokých standardů obezřetnostního dohledu lépe než obezřetnostní dohled vykonávaný ECB, pouze konstatoval, že jelikož nebyly předloženy konkrétní informace, které by mohly doložit, že vzájemná spolupráce vnitrostátních orgánů je za tímto účelem snazší než spolupráce s ECB, je tento argument nutno odmítnout jako nepodložený.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>Tribunál tudíž neporušil ani právo Landeskreditbank být vyslechnuta, ani zásadu kontradiktornosti řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být za těchto podmínek zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být v plném rozsahu zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ECB požadovala náhradu nákladů řízení a Landeskreditbank neměla ve věci úspěch, je důvodné Landeskreditbank uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECB a Komisí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Kasační opravný prostředek se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Landeskreditbank Baden-Württemberg – Förderbank se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>