ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

19. září 2024 ( *1 )

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Směrnice 2013/36/EU – Nařízení (EU) č. 1024/2013 – Zvláštní úkoly dohledu svěřené Evropské centrální bance (ECB) – Posuzování nabývání kvalifikovaných účastí – Nesouhlas s nabytím kvalifikované účasti“

Ve spojených věcech C‑512/22 P a C‑513/22 P,

jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky podané na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 26. července 2022 a dne 27. července 2022,

Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest), se sídlem v Římě (Itálie), zástupci: A. Baldaccini, M. Carpinelli, A. Saccucci a R. Vaccarella, avvocati,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) ve věci C‑512/22 P,

přičemž dalšími účastníky řízení jsou:

Silvio Berlusconi,

žalobce v prvním stupni,

Evropská centrální banka (ECB), zástupci: G. Buono a C. Hernández Saseta, jako zmocněnci, ve spolupráci s: M. Lamandini, avvocato,

žalovaná v prvním stupni,

Evropská komise, zástupci: původně V. Di Bucci, A. Nijenhuis, A. Steiblytė a D. Triantafyllou, poté P. A. Messina, A. Nijenhuis, A. Steiblytė a D. Triantafyllou, a nakonec P. A. Messina, A. Steiblytė a D. Triantafyllou, jako zmocněnci,

vedlejší účastnice v prvním stupni,

a

Marina Elvira Berlusconi,

Pier Silvio Berlusconi,

Barbara Berlusconi,

Eleonora Berlusconi a

Luigi Berlusconi, jako právní nástupci Silvia Berlusconiho, zástupci: původně A. Di Porto, N. Ghedini, B. Nascimbene a G. Perroni, avvocati, poté A. Di Porto, B. Nascimbene a G. Perroni, avvocati,

účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé) ve věci C‑513/22 P,

přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:

Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest), se sídlem v Římě,

žalobkyně v prvním stupni,

Evropská centrální banka (ECB), zástupci: G. Buono a C. Hernández Saseta, jako zmocněnci, ve spolupráci s: M. Lamandini, avvocato,

žalovaná v prvním stupni,

Evropská komise, zástupci: původně V. Di Bucci, A. Nijenhuis, A. Steiblytė a D. Triantafyllou, poté P. A. Messina, A. Nijenhuis, A. Steiblytė a D. Triantafyllou, a nakonec P. A. Messina, A. Steiblytė a D. Triantafyllou, jako zmocněnci,

vedlejší účastnice v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení: C. Lycourgos, předseda senátu, O. Spineanu-Matei, J.-C. Bonichot (zpravodaj), S. Rodin a L. S. Rossi, soudci,

generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,

za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. května 2024,

vydává tento

Rozsudek

1

Svými kasačními opravnými prostředky se Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest), na jedné straně, a Marina Elvira Berlusconi, Pier Silvio Berlusconi, Barbara Berlusconi, Eleonora Berlusconi a Luigi Berlusconi, jako právní nástupci Silvia Berlusconiho, na straně druhé, domáhají toho, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 11. května 2022, Fininvest a Berlusconi v. ECB (T‑913/16, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2022:279), kterým Tribunál zamítl žalobu společnosti Fininvest a S. Berlusconiho znějící na zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ECB/SSM/2016 – 7LVZJ6XRIE7VNZ4UBX81/4 ze dne 25. října 2016, kterým ECB rozhodla, že nesouhlasí s tím, aby společnost Fininvest a S. Berlusconi nabyli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum SpA (dále jen „sporné rozhodnutí“).

I. Právní rámec

A. Směrnice CRD IV

2

Článek 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338, dále jen „směrnice CRD IV“), nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

33)

‚kvalifikovanou účastí‘ kvalifikovaná účast ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení [Evropského parlamentu a rady] (EU) č. 575/2013 [ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1)]“.

3

Článek 22 této směrnice, nadepsaný „Oznamování a posuzování navrhovaných nabytí“, stanoví:

„1.   Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba nebo takové osoby jednající ve vzájemné shodě (dále jen ‚navrhovaný nabyvatel‘), které přijaly rozhodnutí přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v úvěrové instituci nebo přímo nebo nepřímo takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by podíl na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo 50 % nebo ji překročil nebo že by se úvěrová instituce stala jejich dceřiným podnikem (dále jen ‚navrhované nabytí‘), to musí písemně a v předstihu před tímto nabytím oznámit příslušným orgánům dané úvěrové instituce, ve které zamýšlejí nabýt nebo zvýšit kvalifikovanou účast, a uvést výši své zamýšlené účasti a příslušné informace, jak je upřesněno v souladu s čl. 23 odst. 4. […]

[…]

6.   Pokud příslušné orgány nevyjádří písemně nesouhlas s navrhovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje se navrhované nabytí za schválené.

[…]

8.   Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního kapitálu příslušným orgánům a pro jejich schvalování těmito orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou stanoveny v této směrnici.

[…]“

4

Článek 23 směrnice CRD IV, nadepsaný „Kritéria posouzení“, stanoví:

„1.   S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na úvěrovou instituci posuzují příslušné orgány při posuzování oznámení uvedeného v čl. 22 odst. 1 a informací uvedených v čl. 22 odst. 3 za účelem zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce, v níž je navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí podle těchto kritérií:

a)

pověst navrhovaného nabyvatele;

b)

pověst, znalosti, dovednosti a zkušenosti, jak je stanoveno v čl. 91 odst. 1, všech členů vedoucího orgánu a všech členů vrcholného vedení, kteří budou v důsledku navrhovaného nabytí řídit činnosti úvěrové instituce;

c)

finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve vztahu k vykonávané a plánované činnosti v úvěrové instituci, v níž je navrhováno nabytí;

[…]

2.   Příslušné orgány mohou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo pokud informace předložené navrhovaným nabyvatelem nejsou úplné.

[…]“

B. Nařízení č. 575/2013

5

Bod 5 odůvodnění nařízení č. 575/2013 zní:

„Toto nařízení a směrnice 2013/36/EU by měly společně vytvářet právní rámec přístupu k příslušným činnostem, rámec dohledu a obezřetnostní pravidla pro úvěrové instituce a investiční podniky […]. Toto nařízení by se tudíž mělo vykládat ve spojení s uvedenou směrnicí.“

6

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

36)

‚kvalifikovanou účastí‘ přímá nebo nepřímá kapitálová investice do podniku, která představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo která dává možnost podstatně ovlivňovat řízení tohoto podniku;

[…]“

C. Nařízení o SSM

7

Bod 11 odůvodnění nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63, dále jen „nařízení o SSM“), zní:

„V [Evropské] [u]nii by […] měla být vytvořena bankovní unie, která bude podložena rozsáhlým a podrobným jednotným souborem pravidel pro finanční služby na celém vnitřním trhu a bude se skládat z jednotného mechanismu dohledu a nových rámců pro pojištění vkladů a restrukturalizaci. […]“

8

Bod 22 odůvodnění tohoto nařízení uvádí:

„K zajištění vhodnosti a finanční spolehlivosti vlastníků úvěrové instituce je nezbytně potřeba posoudit vhodnost nového vlastníka před tím, než zakoupí významný podíl v úvěrové instituci. ECB jako orgán Unie má dobré předpoklady k provádění takového posouzení, aniž by vytvářela nepřiměřená omezení vnitřního trhu. ECB by měla mít za úkol posuzovat nabytí a zcizení významných účastí v úvěrových institucích, s výjimkou případů v souvislosti s řešením problémů bank.“

9

Článek 1 uvedeného nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Tímto nařízením se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi, s cílem přispět k bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí a stabilitě finančního systému v rámci Unie a každého členského státu s plným ohledem na jednotu a integritu vnitřního trhu a řádnou péčí o tuto jednotu a integritu, a to na základě rovného zacházení s úvěrovými institucemi s cílem předcházet regulatorní arbitráži.

[…]“

10

Článek 4 téhož nařízení zní takto:

„1.   V rámci článku 6 má ECB v souladu s odstavcem 3 tohoto článku výlučnou pravomoc plnit ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech následující úkoly pro účely obezřetnostního dohledu:

[…]

c)

posuzovat oznámení o nabytí a zcizení kvalifikovaných účastí v úvěrových institucích, s výjimkou případů řešení problémů bank a v souladu s článkem 15;

[…]

3.   Pro účely plnění úkolů jí svěřených tímto nařízením a s cílem zajistit vysoké standardy dohledu uplatňuje ECB všechny příslušné právní předpisy Unie, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, také vnitrostátní právní předpisy provádějící tyto směrnice. Pokud jsou příslušnými právními předpisy Unie nařízení a pokud tato nařízení aktuálně členským státům výslovně umožňují různé varianty, měla by ECB uplatňovat také vnitrostátní právní předpisy, jimiž se tyto varianty provádějí.

[…]“

11

Článek 15 nařízení o SSM, nadepsaný „Posuzování nabývání kvalifikovaných účastí“, stanoví:

„1.   Aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. c), veškerá oznámení nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci usazené v zúčastněném členském státě nebo veškeré související informace se předloží vnitrostátním příslušným orgánům členského státu, v němž je úvěrová instituce usazena, v souladu s požadavky stanovenými v příslušných vnitrostátních právních předpisech, na základě aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci.

2.   Vnitrostátní příslušný orgán navrhované nabytí posoudí a předloží ECB oznámení a návrh na rozhodnutí o souhlasu nebo nesouhlasu s daným nabytím, založený na kritériích stanovených v aktech uvedených v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci […] a poskytne ECB pomoc v souladu s článkem 6.

3.   ECB rozhodne, zda s nabytím nesouhlasit na základě hodnotících kritérií stanovených v příslušných právních předpisech Unie a v souladu s postupem a během lhůt pro hodnocení v nich stanovených.“

II. Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

12

Fininvest je holdingová společnost založená podle italského práva, kterou z 61,21 % vlastnil S. Berlusconi. Společnost Fininvest vlastnila 30,1 % základního kapitálu společnosti Mediolanum, která byla smíšenou finanční holdingovou společností kotovanou na burze, v níž společnost Fin. Prog. Italia vlastnila 26,5 % kapitálu. Do 30. prosince 2015 vlastnila společnost Mediolanum 100 % kapitálu Banca Mediolanum, která je úvěrovou institucí.

13

Po vydání rozsudku č. 35729/13 Corte suprema di cassazione (Kasační soud, Itálie), který se stal pravomocným dne 1. srpna 2013 a kterým byl S. Berlusconi uznán vinným z daňového podvodu, Banca d’Italia (Italská národní banka) konstatovala v rozhodnutí ze dne 7. října 2014 (dále jen „rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014“), že S. Berlusconi již nesplňuje podmínku dobré pověsti, kterou ukládají právní předpisy provádějící čl. 23 odst. 1 písm. a) směrnice CRD IV. V tomto rozhodnutí Italská národní banka tudíž nařídila zcizení účasti společnosti Fininvest ve společnosti Mediolanum přesahující 9,99 % ve lhůtě 30 měsíců ode dne zřízení svěřenského fondu pověřeného prodejem, a pozastavila výkon hlasovacích práv společnosti Fininvest spojených s podíly, které musely být zcizeny v době nezbytné k uskutečnění tohoto zcizení.

14

Silvio Berlusconi a společnost Fininvest podali odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie), která dne 4. prosince 2015 nařídila odklad výkonu uvedeného rozhodnutí, a poté rozsudkem ze dne 3. března 2016 [dále jen „rozsudek Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016“] toto rozhodnutí zrušila.

15

Mezitím byla dne 30. prosince 2015 společnost Mediolanum sloučena se svou dceřinou společností Banca Mediolanum.

16

Italská národní banka a ECB měly za to, že v důsledku této fúze a vydání rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 nabyli společnost Fininvest a S. Berlusconi kvalifikovanou účast na základním kapitálu Banca Mediolanum, a vyzvaly je, aby toto nabytí oznámili v souladu s vnitrostátními právními předpisy provádějícími článek 22 a následující směrnice CRD IV.

17

Vzhledem k tomu, že této výzvě nebylo vyhověno, rozhodla se Italská národní banka dne 3. srpna 2016 zahájit z moci úřední postup posouzení uvedeného nabytí.

18

Dne 15. října 2016 předala Italská národní banka ECB podle čl. 15 odst. 2 nařízení o SSM návrh rozhodnutí, který obsahoval nesouhlasné stanovisko k dobré pověsti nabyvatelů dotčené kvalifikované účasti a vyzýval ECB k tomu, aby s tímto nabytím vyjádřila nesouhlas.

19

Sporným rozhodnutím vyslovila ECB nesouhlas s tím, aby společnost Fininvest a S. Berlusconi nabyli tuto kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum.

III. Žaloba k Tribunálu a napadený rozsudek

20

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 23. prosince 2016 podali společnost Fininvest a S. Berlusconi žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

21

Tribunál napadeným rozsudkem žalobu zamítl.

IV. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení o kasačním opravném prostředku

22

V kasačních opravných prostředcích, které mají téměř totožné znění, společnost Fininvest (věc C‑512/22 P) a S. Berlusconi (věc C‑513/22 P) navrhují, aby Soudní dvůr:

–

napadený rozsudek zrušil;

–

v důsledku toho zrušil sporné rozhodnutí;

–

podpůrně zrušil napadený rozsudek a vrátil věc jinému senátu Tribunálu;

–

uložil ECB náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení v prvním stupni, a

–

pro účely dokazování, považuje-li to za nezbytné, nařídil, aby byl do spisu vložen protokol z jednání konaného před Tribunálem dne 16. září 2021 a zvukový záznam z jednání v souladu s prováděcími pravidly, která bude Soudní dvůr považovat za vhodná.

23

Rozhodnutím ze dne 29. srpna 2022 byly věci C‑512/22 P a C‑513/22 P spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku.

24

Po smrti S. Berlusconiho M. E. Berlusconi, P. S. Berlusconi, B. Berlusconi, E. Berlusconi a L. Berlusconi dopisem ze dne 6. listopadu 2023 prohlásili, že pokračují v řízení C‑513/22 P jako právní nástupci zesnulého.

V. K návrhům na znovuotevření ústní části řízení

25

Dopisem došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne 13. června 2024 podala ECB návrh na znovuotevření ústní části řízení podle článku 83 jednacího řádu Soudního dvora.

26

V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr může kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 83 svého jednacího řádu, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna nebo má-li být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (rozsudek ze dne 6. března 2018, Achmea, C‑284/16, EU:C:2018:158, bod 28 a citovaná judikatura).

27

Na podporu svého návrhu ECB tvrdí, že generální advokát ve svém stanovisku vycházel z nové skutečnosti, která nebyla mezi účastníky řízení projednána, a sice z existence autonomního pojmu unijního práva „nepřímá kvalifikovaná účast“.

28

V projednávané věci nemusí být spor rozhodnut na základě argumentu, který nebyl účastníky řízení projednán. Jak v řízení v prvním stupni před Tribunálem, tak v rámci prvních důvodů kasačních opravných prostředků se totiž účastníci řízení mohli vyjádřit k pojmu „kvalifikovaná účast“ ve smyslu unijního práva a k přímé či nepřímé povaze účasti společnosti Fininvest a S. Berlusconiho v Banca Mediolanum.

29

Po vyslechnutí generálního advokáta je tudíž třeba návrh na nařízení znovuotevření ústní části řízení zamítnout.

30

Dopisem došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne 15. července 2024 právní nástupci S. Berlusconiho a společnost Fininvest rovněž podali návrh na znovuotevření ústní části řízení, aby se mohli vyjádřit k návrhu na znovuotevření ústní části řízení podanému ECB, jakož i k novým argumentům, které tento orgán předložil v tomto návrhu.

31

Avšak vzhledem k tomu, že návrh na znovuotevření ústní části řízení podaný ECB byl zamítnut, je po vyslechnutí generálního advokáta třeba rovněž zamítnout návrh na znovuotevření ústní části řízení podaný právními nástupci S. Berlusconiho a společností Fininvest.

VI. Ke kasačním opravným prostředkům

A. K přípustnosti kasačních opravných prostředků

1.   Argumentace účastníků řízení

32

ECB zaprvé tvrdí, že rehabilitace S. Berlusconiho, k níž došlo v roce 2018, mu umožnila požádat o nové posouzení jeho pověsti v rámci nové žádosti o povolení mít kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum. Tato rehabilitace tedy podle ECB zbavuje navrhovatele jejich právního zájmu na zrušení sporného rozhodnutí, jakož i napadeného rozsudku, a vede k tomu, že jejich kasační opravné prostředky jsou nepřípustné.

33

Zadruhé má ECB za to, že kasační opravné prostředky, ve kterých se navrhovatelé omezují na opakování argumentů již odmítnutých Tribunálem, jsou z tohoto důvodu rovněž nepřípustné.

34

Navrhovatelé navrhují tyto námitky nepřípustnosti zamítnout.

2.   Závěry Soudního dvora

35

Zaprvé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí právní zájem žalobce na podání žaloby existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, jinak je nepřípustná. Tento předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by již nebylo třeba rozhodnout ve věci samé, což předpokládá, že žaloba nebo případně kasační opravný prostředek může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji nebo jej podal (rozsudek ze dne 7. září 2023, Versobank v. ECB,C‑803/21 P, EU:C:2023:630, bod 159 a citovaná judikatura).

36

ECB v tomto ohledu tvrdí, že rehabilitace S. Berlusconiho, k níž došlo v roce 2018, umožňuje navrhovatelům požadovat nové posouzení jeho pověsti v rámci nové žádosti směřující k tomu, aby jim bylo povoleno mít kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum, a proto je zbavila právního zájmu na zrušení sporného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že k této rehabilitaci došlo před podáním kasačních opravných prostředků, jsou tedy tyto kasační opravné prostředky nepřípustné na základě judikatury citované v předchozím bodě.

37

Na rozdíl od toho, co tvrdí ECB, však rehabilitace S. Berlusconiho nepřináší navrhovatelům stejný prospěch jako zrušení sporného rozhodnutí.

38

I kdyby rehabilitace S. Berlusconiho vedla k odpadnutí důvodu, proč ECB ve sporném rozhodnutí nesouhlasila s tím, aby navrhovatelé nabyli kvalifikovanou účast na kapitálu Banca Mediolanum, ještě to neznamená, že tato rehabilitace vede k zániku tohoto rozhodnutí; přitom zrušení uvedeného rozhodnutí Soudním dvorem by takový účinek mělo.

39

Dále je třeba uvést, že kdyby bylo sporné rozhodnutí zrušeno, nahlíželo by se na ně tak, že nikdy neexistovalo, kdežto rehabilitace S. Berlusconiho vyvolává účinky až ode dne, kdy bylo vydáno, tedy v průběhu roku 2018.

40

Z výše uvedeného vyplývá, že námitka nepřípustnosti vycházející z toho, že rehabilitace S. Berlusconiho zbavila navrhovatele právního zájmu na zrušení sporného rozhodnutí, musí být zamítnuta.

41

Zadruhé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že kasační opravný prostředek, který ve skutečnosti představuje návrh směřující k dosažení prostého nového přezkumu žaloby podané Tribunálu, je mimo pravomoc Soudního dvora podle článku 56 statutu Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2024, Komise v. Deutsche Telekom, C‑221/22 P, EU:C:2024:488, bod 27 a citovaná judikatura).

42

Pakliže navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, mohou být právní otázky zkoumané v prvním stupni znovu projednány v rámci kasačního opravného prostředku. Kdyby navrhovatel nemohl svůj kasační opravný prostředek takto opřít o důvody a argumenty již použité před Tribunálem, ztrácelo by řízení o kasačním opravném prostředku částečně smysl. Navrhovatel může kromě toho podat kasační opravný prostředek tak, že uvede důvody vyplývající z napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (rozsudek ze dne 11. června 2024, Komise v. Deutsche Telekom, C‑221/22 P, EU:C:2024:488, body 28 a 29, jakož i citovaná judikatura).

43

V projednávaném případě na rozdíl od toho, co ostatně tvrdí ECB bez vysvětlení, navrhovatelé přesně uvádějí kritizované části napadeného rozsudku, jakož i důvody, proč je tento rozsudek podle nich stižen nesprávným právním posouzením, a neomezují se tedy na pouhé zopakování argumentů, které uplatnili před Tribunálem.

44

Druhá námitka nepřípustnosti vznesená ECB musí být tedy rovněž zamítnuta.

B. K věci samé

45

Na podporu svých kasačních opravných prostředků, které mají téměř totožné znění, navrhovatelé uplatňují jedenáct důvodů vycházejících, pokud jde o první až šesté důvody, z nesprávných právních posouzení, kterých se měl Tribunál dopustit při posuzování sporného rozhodnutí, pokud jde o sedmé a osmé důvody, z nesprávného právního posouzení Tribunálu, pokud jde o soulad postupu přijetí tohoto rozhodnutí s právem, a v případě devátých, desátých a jedenáctých důvodů kasačních opravných prostředků z nesprávných právních posouzení, kterých se měl Tribunál dopustit tím, že některé předložené žalobní důvody a část dokumentů, které mu byly předloženy, prohlásil za nepřípustné.

1.   K prvním důvodům kasačních opravných prostředků

a)   K přípustnosti

46

ECB tvrdí, že první důvody kasačních opravných prostředků vycházející v podstatě z toho, že Tribunál měl nesprávně za to, že v roce 2016 nabyli navrhovatelé kvalifikovanou účast na kapitálu Banca Mediolanum, nejsou přípustné, neboť směřují ke zpochybnění posouzení skutkového stavu Tribunálem, jakož i kvalifikace této skutečnosti s ohledem na použitelné vnitrostátní právo.

47

Z ustálené judikatury zajisté vyplývá, že posouzení skutkového stavu a důkazů, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, není právní otázkou, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (rozsudek ze dne 28. září 2023, Changmao Biochemical Engineering v. Komise, C‑123/21 P, EU:C:2023:708, bod 121 a citovaná judikatura). Je rovněž nesporné, že s toutéž výhradou nespadá do pravomoci Soudního dvora ani kvalifikace skutkového stavu s ohledem na vnitrostátní právo zahrnující výklad tohoto práva (rozsudek ze dne 18. ledna 2024, Jenkinson v. Rada a další, C‑46/22 P, EU:C:2024:50, bod 107 a citovaná judikatura).

48

Jak však Tribunál právem uvedl v bodě 49 napadeného rozsudku, pojem „nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci“ je autonomním pojmem unijního práva. To vyplývá ze skutečnosti, že ani definice „kvalifikované účasti“ uvedená v čl. 4 odst. 1 bodě 36 nařízení č. 575/2013, ani článek 15 nařízení o SSM, ani článek 22 směrnice CRD IV, kterým se stanoví způsoby kontroly nad nabytím takové účasti, neobsahují odkaz na vnitrostátní právo. Plyne to rovněž z cíle sledovaného unijním normotvůrcem, jak vyplývá zejména z bodu 11 odůvodnění a z článku 1 nařízení o SSM, a sice zavedení harmonizovaného obezřetnostního dohledu nad finančním systémem, a zejména – jak stanoví bod 22 odůvodnění tohoto nařízení – nad nabýváním významných, tzv. „kvalifikovaných“ účastí v úvěrových institucích.

49

Zjištění Tribunálu, že navrhovatelé nabyli v roce 2016 kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum, proto nepředstavuje kvalifikaci této skutečnosti s ohledem na použitelné vnitrostátní právo, ani posouzení skutkového stavu, ale kvalifikaci uvedené skutečnosti s ohledem na pojem unijního práva, jak jej vykládá Tribunál.

50

Soudní dvůr má přitom v rámci kasačního opravného prostředku pravomoc nejen k tomu, aby přezkoumal výklad takového pojmu unijního práva, jako je pojem „kvalifikovaná účast“ ve smyslu směrnice CRD IV, jakož i kvalifikaci transakce Tribunálem s ohledem na tento pojem, ale vzhledem k judikatuře uvedené v bodě 47 tohoto rozsudku také k ověření, zda se Tribunál nedopustil zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, na nichž je tato kvalifikace založena, jak ostatně navrhovatelé opakovaně uvádějí v rámci prvních důvodů kasačních opravných prostředků.

51

Námitka nepřípustnosti vznesená ECB musí být proto zamítnuta.

b)   K věci samé

1) Argumentace účastníků řízení

52

V rámci první části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé tvrdí, že Tribunál měl dospět k závěru, že povolovací řízení nemohlo být zahájeno, jelikož v bodě 81 napadeného rozsudku konstatoval, že společnost Fininvest a prostřednictvím této společnosti S. Berlusconi vykonávali společnou kontrolu nad Banca Mediolanum na základě dohody akcionářů uzavřené se společností Fin. Prog. Italia.

53

V rámci druhé části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé tvrdí, že se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil zkreslení skutkového stavu a několika nesprávných právních posouzení, když měl za to, že účast společnosti Fininvest ve výši 30,16 % ve společnosti Banca Mediolanum byla rozhodnutím Italské národní banky ze dne 7. října 2014 snížena na 9,99 % a v návaznosti na rozsudek Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 se znovu stala kvalifikovanou účastí.

54

Zaprvé Tribunál v bodě 72 napadeného rozsudku podle navrhovatelů neprávem konstatoval, že rozhodnutím Italské národní banky ze dne 7. října 2014 byla kvalifikovaná účast ve výši 30,16 %, kterou měla společnost Fininvest ve společnosti Banca Mediolanum, snížena na 9,99 %. Navrhovatelé tvrdí, že tato kvalifikovaná účast ve výši 30,16 %, i když se na ni dočasně vztahoval příkaz ke zcizení a současný zákaz výkonu hlasovacích práv, zůstala kvalifikovanou účastí.

55

Pokud jde o příkaz ke zcizení, je podle navrhovatelů zjevné, že dokud ke zcizení nedošlo, tento příkaz nezměnil rozsah kvalifikované účasti držené společností Fininvest. K tomuto zcizení přitom nikdy nedošlo.

56

Pokud jde o hlasovací práva, jejich omezení rovněž neovlivnilo kvalifikovanou účast, kterou měli navrhovatelé v Banca Mediolanum.

57

Zadruhé mají navrhovatelé za to, že toto první pochybení vedlo Tribunál k tomu, že se v bodě 73 napadeného rozsudku dopustil druhého pochybení. Pokud totiž po rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 až do okamžiku fúze sloučením společnosti Mediolanum s Banca Mediolanum měla společnost Fininvest kvalifikovanou účast ve společnosti Mediolanum ve výši 30,16 %, nemohla se společnost Fininvest podle navrhovatelů stát přímou držitelkou pouze 9,99 % akcií Banca Mediolanum v důsledku této fúze. Navrhovatelé tvrdí, že společnost Fininvest naopak zůstala držitelkou téže kvalifikované účasti ve výši 30,16 %, kterou předtím držela a nikdy nezcizila.

58

Zatřetí mají navrhovatelé za to, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 nezměnilo kvalifikovanou účast společnosti Fininvest z 30,16 % na nekvalifikovanou účast ve výši 9,99 % a uvedená fúze ponechala tuto účast nezměněnou, Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku rovněž pochybil, když měl za to, že v důsledku rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 nabyla společnost Fininvest zpět kvalifikovanou účast ve výši 30,16 % v Banca Mediolanum. Posledně uvedený rozsudek neměl podle navrhovatelů vliv na rozsah účasti. Tvrdí, že v každém případě rozsudek, kterým se zrušuje protiprávní rozhodnutí, nemůže obsahovat akt přivlastnění. Rozsudek Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 tedy podle nich nezaložil žádné právo, ale pouze zrušil příkaz ke zcizení.

59

Ve třetí části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé tvrdí, že Tribunál protiprávně nahradil odůvodnění autora sporného rozhodnutí svým vlastním odůvodněním, jak vyplývá z níže uvedených argumentů.

60

V rámci čtvrté části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé uvádějí, že Tribunál tím, že vyloučil existenci „výslovného odkazu“ na vnitrostátní právo, a tím, že v důsledku toho vyloučil použití italského práva za účelem výkladu pojmu „nabytí kvalifikované účasti“, porušil čl. 4 odst. 3 nařízení o SSM, článek 19 decreto legislativo n. 385. – Testo unico delle leggi in materia bancaria e creditizia (legislativní nařízení č. 385, kterým se stanoví konsolidované znění zákonů v oblasti bankovnictví a úvěrů) ze dne 1. září 1993 (běžný doplněk ke GURI č. 230 ze dne 30. září 1993), ve znění decreto legislativo n. 72 (legislativní nařízení č. 72) ze dne 12. května 2015 (dále jen „TUB“), jakož i obecnou zásadu loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU.

61

Toto nesprávné právní posouzení způsobuje podle navrhovatelů vadu napadeného rozsudku, neboť kdyby Tribunál použil italské právo, nemohl by považovat „změnu právní struktury“ účasti za akt přivlastnění.

62

Dále mají navrhovatelé za to, že vzhledem k tomu, že ECB ve sporném rozhodnutí výslovně uvedla, že italské právo představuje právní základ pro účely definice pojmu „nabytí kvalifikované účasti“, nahradil Tribunál odůvodnění autora sporného rozhodnutí svým vlastním odůvodněním a v tomto ohledu porušil zásadu kontradiktornosti.

63

V rámci páté části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé uvádějí, že výklad pojmu „nabytí kvalifikované účasti“ v tom smyslu, že zahrnuje „změnu právní struktury účasti“, nemá oporu ve znění směrnice CRD IV, ve znění nařízení o SSM, v běžném jazyce, ani v cílech sledovaných dotčenými právními předpisy. Směrnice CRD IV a nařízení o SSM totiž podle navrhovatelů zavedly předběžné posouzení vhodnosti každé osoby, která má v úmyslu nabýt účast v úvěrové instituci. Případné „změny právní struktury“ již vlastněné účasti s sebou nenesou, jako v projednávané věci, žádnou změnu vlastníka této účasti.

64

Kromě toho nový pojem „změna právní struktury“ účasti, zavedený Tribunálem, je podle navrhovatelů v rozporu se zásadou právní jistoty, jelikož tento pojem nemá žádný význam definovaný unijním právem a nemůže být podle Tribunálu vykládán za použití práva členských států.

65

Konečně mají navrhovatelé za to, že vzhledem k tomu, že pojem „nabytí kvalifikované účasti“ použitý Tribunálem není stejný jako pojem použitý ve sporném rozhodnutí, neměli účastníci řízení možnost se k němu vyjádřit.

66

V rámci šesté části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé tvrdí, že Tribunál porušil článek směrnice 22 CRD IV a článek 22 TUB, když měl za to, že společnost Fininvest nabyla kvalifikovanou účast podléhající povolení z důvodu, že se její nepřímá kvalifikovaná účast ve společnosti Banca Mediolanum stala účastí přímou.

67

Právní úprava bankovního obezřetnostního dohledu jak v unijním právu podle čl. 22 odst. 1 směrnice CRD IV, tak ve vnitrostátním právu v souladu s článkem 22 TUB totiž podle navrhovatelů nepřisuzuje rozlišování zavedenému v napadeném rozsudku mezi přímou kvalifikovanou účastí a nepřímou kvalifikovanou účastí žádný význam, jelikož cílem této právní úpravy je určit konečného držitele kvalifikované účasti bez ohledu na přítomnost prostředníků.

68

Kromě toho navrhovatelé tvrdí, že rozlišení provedené Tribunálem mezi přímou a nepřímou účastí je zcela irelevantní, pokud jde o S. Berlusconiho. Ten si totiž jak před fúzí, tak po fúzi a vydání rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 ponechal nepřímou účast v Banca Mediolanum.

69

ECB má za to, že první část prvních důvodů kasačních opravných prostředků není opodstatněná. Tribunál se podle ECB v bodě 81 napadeného rozsudku omezil na připomenutí určitého kontextu.

70

V reakci na druhou část prvních důvodů kasačních opravných prostředků ECB tvrdí, že navrhovatelé každopádně nedrželi kvalifikovanou účast v návaznosti na rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 a nabyli tuto kvalifikovanou účast v důsledku fúze a rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016. Ostatně na základě použitelného vnitrostátního práva nebyla účast navrhovatelů ve společnosti Mediolanum nepřímou kvalifikovanou účastí v Banca Mediolanum, neboť Mediolanum nepodléhala výlučné kontrole navrhovatelů.

71

Pokud jde o třetí část prvních důvodů kasačních opravných prostředků, má ECB má to, že Tribunál nenahradil odůvodnění autora sporného rozhodnutí svým vlastním odůvodněním. Jediný rozdíl mezi stanoviskem ECB a postojem Tribunálu spočívá v popisu kontextu, který nemá vliv na ratio decidendi.

72

Čtvrtá část prvních důvodů kasačních opravných prostředků je podle ECB rovněž neopodstatněná. Na základě doslovného i kontextuálního výkladu má totiž podle této banky pojem „nabytí“ v unijním právu nutně autonomní význam, stejně jako složený pojem „nabytí kvalifikovaných účastí“. ECB tvrdí, že pokud by Tribunál použil italské právní předpisy, každopádně by rovněž konstatoval, že navrhovatelé nabyli kvalifikovanou účast.

73

V reakci na pátou část prvních důvodů kasačních opravných prostředků ECB tvrdí, že Tribunál vysvětlil, že po fúzi již společnost Mediolanum nestojí mezi navrhovateli a Banca Mediolanum, a že se tedy „míra nepřímé kontroly nad touto účastí“ změnila. Tribunál tedy podle ECB tím, že zmínil změnu „právní struktury“ účasti, zamýšlel odlišit vztah mezi navrhovateli a Banca Mediolanum prostřednictvím společnosti Mediolanum, na jedné straně, a jejich vztah po sloučení společnosti Mediolanum se společností Banca Mediolanum, na straně druhé.

74

ECB tvrdí, že šestá část prvních důvodů kasačních opravných prostředků musí být rovněž zamítnuta, neboť vychází z nesprávného předpokladu, že S. Berlusconi stále držel nepřímou kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum.

75

Evropská komise má za to, že první část prvních důvodů kasačních opravných prostředků, v níž navrhovatelé tvrdí, že Tribunál správně rozhodl, že S. Berlusconi a společnost Fininvest vykonávali již před fúzí společnou kontrolu nad Banca Mediolanum na základě dohody akcionářů, je třeba zamítnout, neboť se nejedná o kritiku napadeného rozsudku. Tato okolnost není podle Komise každopádně relevantní pro vyřešení otázky, zda fúze vedla k nové účasti podléhající oznámení. Důležité je, že účast společnosti Fininvest a S. Berlusconiho v Banca Mediolanum nebyla nikdy předtím předložena k posouzení orgánu dohledu, jak uvádí příloha 5 sporného rozhodnutí.

76

Výtky uvedené ve druhé části prvních důvodů kasačních opravných prostředků jsou podle tohoto orgánu neúčinné, neboť se týkají důvodů, na nichž není založen výrok napadeného rozsudku. Navíc nejsou relevantní. Podpůrně, pokud by Soudní dvůr konstatoval, že došlo ke zkreslení skutkového stavu, mohl by podle Komise rozhodnout o zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž měl Tribunál za to, že v důsledku rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 již nepřímá účast navrhovatelů ve společnosti Banca Mediolanum není kvalifikovanou účastí, a v rámci rozhodnutí o žalobě zamítnout první žalobní důvod s tím, že po fúzi a vydání rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 se společnost Fininvest a S. Berlusconi poprvé stali držiteli přímé účasti v společnosti Banca Mediolanum.

77

Komise má za to, že třetí část prvních důvodů kasačních opravných prostředků vycházející z toho, že Tribunál nahradil odůvodnění sporného rozhodnutí svým odůvodněním, pokud jde o výklad pojmu „nabytí kvalifikované účasti“, není skutkově podložená.

78

Čtvrtá část prvních důvodů kasačních opravných prostředků podle výše uvedeného orgánu směšuje dvě zcela odlišné otázky: první, otázku, práva, které byla ECB povinna uplatnit, tedy na základě čl. 4 odst. 3 nařízení o SSM „všechny příslušné právní předpisy Unie, a pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, také vnitrostátní právní předpisy provádějící tyto směrnice“; druhou, otázku výkladu pojmu „nabytí kvalifikované účasti“ ve smyslu článku 15 nařízení o SSM.

79

Komise tvrdí, že podle ustálené judikatury připomenuté v bodě 44 napadeného rozsudku musí být znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států, vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii. Již pouhé znění výše uvedených ustanovení nařízení o SSM a směrnice CRD IV potvrzuje, co bylo správně uvedeno v bodě 45 napadeného rozsudku, a sice že tato ustanovení neobsahují žádný odkaz na právo členských států. Z toho podle Komise vyplývá, že pojem „nabytí kvalifikované účasti“ je autonomním pojmem unijního práva, který musí být na území všech členských států vykládán jednotně.

80

Pokud jde o pochybení při výkladu pojmu „nabytí kvalifikované účasti“, kterého se měl dopustit Tribunál, má Komise za to, že se výtky navrhovatelů chybně zaměřují na použití výrazu „změna právní struktury“ Tribunálem. Odůvodnění Tribunálu je přitom podle tohoto orgánu strukturovanější a přesnější a konkrétně se týká přeměny nepřímé kvalifikované účasti na přímou kvalifikovanou účast, jak vyplývá z objektivního výkladu bodů 78 až 81 napadeného rozsudku. Výtka, že výklad provedený Tribunálem je v rozporu se zásadou právní jistoty, je tudíž podle Komise neopodstatněná.

81

Komise uvádí, že nanejvýš lze připustit, že v souladu se zásadou proporcionality jsou transakce uskutečněné v rámci skupiny stávajícího akcionáře, které nevedou ke skutečné nebo podstatné změně přímého nebo konečného akcionáře finanční instituce, osvobozeny od oznamovací povinnosti a kontroly ze strany orgánu dohledu, ale pouze za podmínky, že alespoň jedno posouzení již bylo provedeno dříve. Společné pokyny evropských orgánů dohledu z roku 2008 (CEBS/2008/214; CEIOPS 3L 3 19/08; CESR/08 543b) byly formulovány v tomto smyslu. Komise má za to, že v projednávaném případě nebyla účast společnosti Fininvest a S. Berlusconiho v Banca Mediolanum nikdy posouzena.

82

Komise tvrdí, že v šesté části prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé kritizují rozlišení mezi přímou a nepřímou účastí, když tvrdí, že nemá vliv na existenci kvalifikované účasti.

83

Uvádí, že evropská a italská právní úprava zajisté upravují kontrolu nabývání kvalifikovaných účastí, a to jak přímých, tak nepřímých. To však neznamená, že povaha a podmínky účasti nejsou relevantní. Komise má za to, že v souladu s čl. 23 odst. 1 směrnice CRD IV musí totiž posouzení zohlednit zejména možný vliv navrhovaného nabyvatele a rozumnost navrhovaného nabytí, přičemž tato kritéria mohou být ovlivněna povahou a právní strukturou účasti.

84

Komise tvrdí, že relevantní není ani skutečnost, že účast S. Berlusconiho zůstala nepřímá. Tato účast rovněž změnila povahu a právní strukturu z důvodu, že účast společnosti Fininvest se stala přímou účastí.

2) Závěry Soudního dvora

85

Úvodem je třeba připomenout, že směrnice CRD IV, která upravuje obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, upravuje mimo jiné kontrolu nabývání kvalifikovaných účastí v úvěrových institucích.

86

Článek 4 odst. 1 bod 36 nařízení č. 575/2013, na nějž odkazuje čl. 3 odst. 1 bod 33 směrnice CRD IV, stanoví, že kvalifikovanou účastí se rozumí „přímá nebo nepřímá kapitálová investice do podniku, která představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo která dává možnost podstatně ovlivňovat řízení tohoto podniku“.

87

Článek 22 odst. 1 směrnice CRD IV ukládá členským státům, aby stanovily, že „každá fyzická či právnická osoba […], kter[á] přijal[a] rozhodnutí přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v úvěrové instituci nebo přímo nebo nepřímo takovou účast zvýšit, […] to musí písemně a v předstihu před tímto nabytím oznámit příslušným orgánům“.

88

Článek 15 odst. 2 nařízení o SSM stanoví, že žádost o nabytí kvalifikované účasti posoudí příslušný vnitrostátní orgán, který ECB předloží návrh rozhodnutí. Pravomoc nesouhlasit s nabytím kvalifikované účasti přísluší ECB podle čl. 15 odst. 3 tohoto nařízení.

89

Článek 23 odst. 1 směrnice CRD IV stanoví, že posuzování vhodnosti navrhovaného nabyvatele a finanční rozumnosti navrhovaného nabytí musí za účelem zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce, v níž je navrhováno nabytí, zohlednit několik kritérií, včetně „pověsti navrhovaného nabyvatele“.

90

ECB, na kterou se Italská národní banka obrátila, vyslovila sporným rozhodnutím nesouhlas s tím, aby společnost Fininvest a S. Berlusconi nabyli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum z důvodu, že S. Berlusconi nesplňuje kritérium pověsti.

91

V prvním žalobním důvodu v řízení v prvním stupni navrhovatelé popřeli, že v roce 2016 nabyli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum. Tribunál tento žalobní důvod zamítl z důvodů, které navrhovatelé zpochybňují v prvních důvodech kasačních opravných prostředků.

92

V rámci prvních důvodů kasačních opravných prostředků navrhovatelé tvrdí, že Tribunál nesprávně rozhodl, že v roce 2016 nabyli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum.

93

V rámci druhé části těchto prvních důvodů kasačních opravných prostředků, kterou je třeba zkoumat jako první, navrhovatelé tvrdí, že Tribunál tím, že v bodech 72, 73 a 76 napadeného rozsudku konstatoval, že se jejich účast v Banca Mediolanum v roce 2016 zvýšila, zkreslil skutkový stav a dopustil se nesprávného právního posouzení.

94

Jak bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, ke zjištění a posouzení skutkového stavu je příslušný pouze Tribunál. Toto posouzení tedy nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku. Zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF,C‑14/19 P, EU:C:2020:492, body 104 a 105, jakož i citovaná judikatura).

95

Tribunál měl v bodě 72 napadeného rozsudku za to, že v důsledku rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014, jímž tato banka nařídila navrhovatelům zcizení jejich podílů přesahujících 9,99 % ve společnosti Mediolanum a pozastavila výkon hlasovacích práv navrhovatelů spojených s těmito podíly, byla nepřímá účast navrhovatelů v Banca Mediolanum snížena na 9,99 %, a proto navrhovatelé ztratili kvalifikovanou účast, kterou předtím měli v této úvěrové instituci. V bodě 73 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že v důsledku sloučení společnosti Mediolanum s Banca Mediolanum, které bylo uskutečněno dne 30. prosince 2015, se společnost Fininvest stala přímou držitelkou pouze 9,99 % akcií Banca Mediolanum. Tribunál z toho v bodě 76 napadeného rozsudku vyvodil, že v důsledku zrušení rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 rozsudkem Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 se společnost Fininvest stala přímou držitelkou 30,16 % akcií společnosti Banca Mediolanum, a nabyla tedy kvalifikovanou účast.

96

Je však třeba poznamenat, že rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014, kterým tato banka nařídila zcizení účasti navrhovatelů ve společnosti Mediolanum převyšující 9,99 %, samo o sobě nevedlo ke snížení této účasti. Toto rozhodnutí totiž stanovilo, že ke zcizení musí dojít ve lhůtě 30 měsíců prostřednictvím svěřenského fondu pověřeného prodejem. Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, ke dni, kdy Consiglio di Stato (Státní rada) rozsudkem ze dne 3. března 2016 zrušila rozhodnutí Italské centrální banky ze dne 7. října 2014, byly akcie představující účast ve výši 30,16 % společnosti Fininvest v Banca Mediolanum stále v rukou první společnosti a nebyly dosud převedeny na žádného nabyvatele. Jak uvedl generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, jediným účinkem rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 až do jeho zrušení bylo pozastavení hlasovacích práv spojených s akciemi, na které se vztahovala povinnost zcizení.

97

Z toho vyplývá, že Tribunál zkreslil dosah rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014.

98

Tribunál totiž zjevně nesprávně posoudil dosah rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014, když zaměnil příkaz, který tato uložila navrhovatelům, aby zcizili své podíly ve společnosti Mediolanum, které přesahovaly 9,99 %, a samotné zcizení těchto podílů, což je jediná skutečnost, jež může vést ke snížení jejich účasti, i když ke dni, kdy jej Consiglio du Stato (Státní rada) zrušila, nebylo tomuto příkazu vyhověno.

99

Z toho vyplývá, jak tvrdí navrhovatelé, že Tribunál zkreslil posouzení skutkového stavu uvedené v bodě 72 napadeného rozsudku, že rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 snížilo účast navrhovatelů ve společnosti Mediolanum na 9,99 %.

100

Proto jsou zkreslené rovněž důsledky, které Tribunál z tohoto posouzení vyvodil v bodech 73, 76 a 77 napadeného rozsudku, a sice že se společnost Fininvest stala přímou držitelkou pouze 9,99 % akcií Banca Mediolanum v důsledku sloučení společnosti Mediolanum s Banca Mediolanum a dále že zrušení rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 rozsudkem Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 znovu vedlo k tomu, že nabyla kvalifikovanou účast ve výši 30,16 % v Banca Mediolanum.

101

Posouzení dosahu rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 uvedené v bodě 76 napadeného rozsudku Tribunálem je mimoto stiženo nesprávným právním posouzením. Bez ohledu na dosah rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 mělo totiž zrušení tohoto rozhodnutí rozsudkem Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016 za následek, jak tvrdí navrhovatelé, že se navrhovatelé vrátili do situace, v níž se nacházeli před přijetím uvedeného rozhodnutí, a sice, jak sám Tribunál připustil v bodě 71 napadeného rozsudku, do situace držitelů kvalifikované účasti v Banca Mediolanum, a nikoli to, že nabyli takovou účast.

102

Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatelé oprávněně tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkový stav sporu a dopustil se nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se jejich účast v Banca Mediolanum zvýšila v návaznosti na rozsudek Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016.

103

Druhé části prvních důvodů kasačních opravných prostředků je tudíž třeba vyhovět.

104

V páté a šesté části prvních důvodů kasačních opravných prostředků, které je třeba dále zkoumat společně, navrhovatelé tvrdí, že Tribunál v bodech 75 až 81 napadeného rozsudku nesprávně vyložil pojem „nabytí kvalifikované účasti“, když konstatoval, že takové nabytí může vyplývat již ze změny právní struktury kvalifikované účasti, a zejména z přeměny nepřímé kvalifikované účasti na přímou kvalifikovanou účast.

105

Je třeba bez dalšího uvést, podobně jako to učinil generální advokát v bodě 61 svého stanoviska, že výklad Tribunálu uvedený v předchozím bodě nemá žádnou oporu ve znění směrnice CRD IV ani ve znění nařízení o SSM.

106

Pokud jde konkrétně o přímou či nepřímou povahu nabývané kvalifikované účasti, čl. 22 odst. 1 směrnice CRD IV výslovně uvádí, že není rozhodné, zda je tato účast nabyta „přímo nebo nepřímo“.

107

Skutečnost, že právní struktura kvalifikované účasti není rozhodná, vyplývá obecně z čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení č. 575/2013, ve kterém je kvalifikovaná účast alternativně definována jako „přímá nebo nepřímá kapitálová investice do podniku, která představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo která dává možnost podstatně ovlivňovat řízení tohoto podniku“.

108

Existenci kvalifikované účasti tak neurčuje právní struktura účasti, zejména její přímá nebo nepřímá povaha, ale skutečnost, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 73 svého stanoviska, že tato účast umožňuje dosáhnout určité úrovně kontroly nebo vlivu nad úvěrovou institucí.

109

Tento výklad je potvrzen cílem, jejž unijní normotvůrce sledoval zavedením dohledu nad nabýváním kvalifikovaných účastí v úvěrových institucích, kterým podle čl. 23 odst. 1 směrnice CRD IV je „[s] ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na úvěrovou instituci […] zaji[stit] řádn[é] a obezřetn[é] řízení úvěrové instituce, v níž je navrhováno nabytí“.

110

Proto se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 80 napadeného rozsudku konstatoval, že změna právní struktury kvalifikované účasti může být kvalifikována jako nabytí takové účasti, i když výše uvedené účasti nebyla změněna.

111

Tribunál proto rovněž pochybil, když měl v bodech 75 až 81 napadeného rozsudku za to, že okolnosti, že po sloučení společnosti Mediolanum s Banca Mediolanum se dříve nepřímá účast společnosti Fininvest v Banca Mediolanum stala účastí přímou, a že nepřímá účast S. Berlusconiho v Banca Mediolanum, dříve prostřednictvím společností Fininvest a Mediolanum, se stala nepřímou účastí nyní pouze prostřednictvím společnosti Fininvest, umožňují charakterizovat nabytí kvalifikované účasti ze strany navrhovatelů v Banca Mediolanum.

112

Páté a šesté části prvních důvodů kasačních opravných prostředků je tedy třeba vyhovět.

113

Z výše uvedeného vyplývá, že aniž je třeba se vyjadřovat k ostatním částem prvních důvodů kasačních opravných prostředků, je třeba těmto prvním důvodům vyhovět.

2.   K druhým důvodům kasačních opravných prostředků

a)   Argumentace účastníků řízení

114

Navrhovatelé mají za to, že i když Tribunál v bodech 95 až 99 napadeného rozsudku připustil, že směrnice CRD IV nemá zpětný účinek, v bodě 100 uvedeného rozsudku ji se zpětným účinkem použil, jelikož ji použil na kvalifikovanou účast drženou společností Fininvest a S. Berlusconim od roku 1996.

115

ECB a Komise mají za to, že Tribunál nepoužil směrnici CRD IV se zpětným účinkem, neboť konstatoval, že S. Berlusconi již nebyl na základě rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014 držitelem nepřímé kvalifikované účasti ke dni, kdy byl mechanismus jednotného dohledu zaveden na základě nařízení o SSM, a že se stal držitelem takové účasti až v důsledku sloučení společnosti Mediolanum s Banca Mediolanum v roce 2015 a vyhlášení rozsudku Consiglio di Stato (Státní rada) ze dne 3. března 2016.

b)   Závěry Soudního dvora

116

Je třeba připomenout, že podle článku 22 směrnice CRD IV členské státy stanoví, že každá osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, to musí písemně a v předstihu před tímto nabytím oznámit příslušným orgánům, a podle článku 23 této směrnice je takové nabytí povoleno jen tehdy, když tato osoba splňuje kritéria uvedená v posledně uvedeném ustanovení.

117

Z výše uvedeného vyplývá, jak Tribunál v podstatě uvedl v bodě 98 napadeného rozsudku, že články 22 a 23 směrnice CRD IV se použijí pouze na nabytí kvalifikovaných účastí, k nimž došlo po datu vstupu v platnost ustanovení, která tyto články ukládají členským státům přijmout, přičemž článkem 162 této směrnice je toto datum stanoveno nejpozději na 31. prosince 2013.

118

V projednávaném případě navrhovatelé tvrdí, aniž jim bylo oponováno, že v roce 1996 nabyli v Banca Mediolanum účast ve výši 30,16 %, což je kvalifikovaná účast ve smyslu směrnice CRD IV. Jak vyplývá z bodů 71 a 72 napadeného rozsudku, Tribunál ostatně připustil, že navrhovatelé stále takovou účast drželi ke dni vydání rozhodnutí Italské národní banky ze dne 7. října 2014.

119

Z bodu 102 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že na rozdíl od toho, jak rozhodl Tribunál, posledně uvedené rozhodnutí nezměnilo výši účasti navrhovatelů v Banca Mediolanum.

120

Dále z bodů 108 a 110 tohoto rozsudku vyplývá, že změna právní struktury této účasti v důsledku sloučení společnosti Mediolanum s Banca Mediolanum neměla žádný vliv na držení kvalifikované účasti ze strany navrhovatelů v Banca Mediolanum.

121

Z toho vyplývá, že navrhovatelé nenabyli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum poté, co vstoupila v platnost ustanovení provádějící směrnici CRD IV, ale si pouze takovou dříve nabytou účast zachovali.

122

Z bodu 117 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že články 22 a 23 této směrnice, které nemají zpětný účinek, se nepoužijí na kvalifikované účasti nabyté před tímto datem. Navrhovatelé tedy oprávněně tvrdí, že když ECB nesouhlasila s tím, aby navrhovatelé měli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum, protiprávně použila tyto články se zpětným účinkem.

123

Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že ECB tyto články nepoužila se zpětným účinkem, když ve sporném rozhodnutí nesouhlasila s držením kvalifikované účasti navrhovateli v Banca Mediolanum.

124

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že vedle prvních důvodů kasačních opravných prostředků je třeba vyhovět i druhým důvodům kasačních opravných prostředků.

125

Napadený rozsudek musí být tudíž zrušen, aniž je třeba zkoumat ostatní důvody kasačních opravných prostředků.

VII. K žalobě před Tribunálem

126

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu buď věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí, nebo vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

127

V projednávané věci je důvodné, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí ve věci, jelikož to soudní řízení dovoluje.

128

V rámci prvního důvodu žaloby navrhovatelé popírají, že v roce 2016 nabyli kvalifikovanou účast v Banca Mediolanum.

129

Z bodu 121 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že navrhovatelé takovou účast v Banca Mediolanum v roce 2016 nenabyli.

130

ECB tudíž nemohla ve sporném rozhodnutí oprávněně vyslovit nesouhlas s údajným nabytím kvalifikované účasti navrhovatelů v Banca Mediolanum v roce 2016.

131

Je tudíž třeba vyhovět tomuto prvnímu žalobnímu důvodu vznesenému v prvním stupni a zrušit sporné rozhodnutí, aniž je nutné zkoumat ostatní žalobní důvody.

VIII. K nákladům řízení

132

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

133

Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

134

Vzhledem k tomu, že navrhovatelé požadovali náhradu nákladů řízení a ECB neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené navrhovateli jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku.

135

Podle čl. 184 odst. 4 jednacího řádu, nepodal-li kasační opravný prostředek sám vedlejší účastník řízení v prvním stupni, může mu být uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku jen tehdy, účastnil-li se písemné nebo ústní části řízení před Soudním dvorem. Pokud se řízení účastní, může Soudní dvůr rozhodnout, že tento vedlejší účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

136

Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci Komise, vedlejší účastnice řízení v prvním stupni, účastnila řízení před Soudním dvorem na podporu návrhových žádání ECB, aniž podala kasační opravný prostředek, je důvodné rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

 

1)

Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 11. května 2022, Fininvest a Berlusconi v. ECB (T‑913/16, EU:T:2022:279), se zrušuje.

 

2)

Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ECB/SSM/2016 – 7LVZJ6XRIE7VNZ4UBX81/4 ze dne 25. října 2016 se zrušuje.

 

3)

Evropská centrální banka (ECB) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Finanziaria d’investimento Fininvest SpA (Fininvest), Silviem Berlusconim, jakož i Marinou Elvirou Berlusconi, Pierem Silviem Berlusconim, Barbarou Berlusconi, Eleonorou Berlusconi a Luigim Berlusconim, jakožto právními nástupci S. Berlusconiho, jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku.

 

4)

Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.

 

Podpisy


( *1 ) – Jednací jazyk: italština.