<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-22/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0022</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:181">EU:C:2019:181</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>21</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>21</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva – věc C‑22/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">TopFit a Biffi</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Evgenije Tančeva</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190307">7. března 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑22/18</HT></P><P>TopFit e.V.</P><P>Daniele Biffi</P><P>proti</P><P>Deutscher Leichtathletikverband e.V.</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená Amtsgericht Darmstadt (okresní soud v Darmstadtu, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Svoboda usazování</KEYWORD><KEYWORD>Občanství</KEYWORD><KEYWORD>Články 18, 21, 49 a 165 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Diskriminace na základě státní příslušnosti</KEYWORD><KEYWORD>Pravidlo, které občanovi Unie usazenému v hostitelském členském státě odnímá právo soutěžit na národních amatérských mistrovstvích v lehké atletice ve věkové skupině sportovců nad 35 let za stejných podmínek, jaké platí pro státní příslušníky tohoto členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Možnost účasti <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>mimo hodnocení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/>, která brání umístění cizích státních příslušníků v žebříčku a platí pro všechny věkové kategorie</KEYWORD><KEYWORD>Absence přechodného období pro občany Unie usazené v daném členském státě v době změny pravidel</KEYWORD><KEYWORD>Horizontální účinek svobody usazování</KEYWORD><KEYWORD>Omezení</KEYWORD><KEYWORD>Odůvodnění</KEYWORD><KEYWORD>Proporcionalita</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Daniele Biffi, italský státní příslušník a druhý žalobce v původním řízení, pobývá v Německu od roku 2003. Provozuje zde podnikání, v rámci něhož poskytuje služby jako instruktor lehké atletiky a osobní trenér, přičemž na jednání zaznělo, že má vlastní internetové stránky, kde tyto služby propaguje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>http://www.corso-mental-coaching.it/team_item/daniele-biffi/.</P></NOTE>. D. Biffi se intenzivně účastní soutěží v lehké atletice jako amatérský sportovec ve věkové skupině nad třicet pět let. Se svou rodinou je usazen v Německu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V roce 2012 se D. Biffi vzdal svého práva soutěžit pod záštitou italského lehkoatletického svazu amatérských sportovců. Od přinejmenším toho roku do roku 2016, coby italský státní příslušník pobývající v Německu a spojený s oddílem lehké atletiky v Berlíně, konkrétně TopFit e.V. (první žalobce v původním řízení, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>TopFit<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), mohl D. Biffi po dobu více než jednoho roku soutěžit o titul <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>národního mistra<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> ve své věkové kategorii a jeho umístění v žebříčcích byla i jinak zapisována. Nejrůznější úspěchy D. Biffiho, pokud jde o dosažené tituly a umístění, jsou uvedeny na jeho internetových stránkách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V roce 2016 však Deutscher Leichtathletikverband e.V. (Německý svaz lehké atletiky, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>DLV<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), žalovaný v původním řízení a sdružení založené podle soukromého práva, změnil svá pravidla. Touto změnou DLV omezil okruh sportovců oprávněných soutěžit o titul <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>národního mistra<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> ve všech věkových kategoriích na německé státní příslušníky. Dle tohoto nového pravidla se mohou sportovci<?PAGE NO="2"?> v situaci D. Biffiho účastnit národních mistrovství, ale pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>mimo hodnocení<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>. Těmto účastníkům tak nemůže být přiznáno umístění v jednotlivých závodech (například první, druhé nebo třetí místo), ani titul <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>národní mistr<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Není však vyloučena jejich účast na jiných soutěžích pořádaných DLV, jako jsou například soutěže pořádané na regionální úrovni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>TopFit a D. Biffi toto nové pravidlo napadli u Amtsgericht Darmstadt (okresní soud v Darmstadtu) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>předkládající soud<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>), který zaslal Soudnímu dvoru tři otázky v řízení o předběžné otázce. Tyto otázky se týkají zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti (článek 18 SFEU), práva občanů Unie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> (čl. 21 odst. 1 SFEU), jakož i povinnosti Unie přispívat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>k podpoře evropských hledisek sportu<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> (čl. 165 odst. 1 druhý pododstavec SFEU) a vyvíjet činnost zaměřenou na rozvoj evropského rozměru sportu (čl. 165 odst. 2 SFEU).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Dospěl jsem k závěru, že především z důvodu neexistence přechodné normy pamatující na nabytá práva občanů Unie, jako je D. Biffi, kteří již získali právo soutěžit za stejných podmínek jako státní příslušníci jejich hostitelského členského státu, a to poté, co tito občané Unie využili svá práva <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>svobodně se pohybovat a pobývat<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Článek 21 SFEU.</P></NOTE> v tomto členském státě, jednal DLV v rozporu s právy D. Biffiho na volný pohyb dle unijního práva, konkrétně jeho svobodou usazování podle článku 49 SFEU. Omezení uložené DLV je za těchto okolností nepřiměřené.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 1 SFEU zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>V rámci použití Smluv, aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 21 odst. 1 SFEU zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 49 věta první SFEU zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 165 odst. 1 druhý pododstavec SFEU zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Unie přispívá k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a výchovné funkci.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 165 odst. 2 SFEU zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Činnost Unie je zaměřena na:</P><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rozvoj evropského rozměru sportu podporou spravedlivého a otevřeného sportovního soutěžení a spolupráce mezi subjekty odpovědnými za sport, jakož i ochranou fyzické a mravní integrity sportovců, obzvláště mladých sportovců.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></P></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 165 odst. 3 SFEU zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Unie a členské státy podporují spolupráci v oblasti vzdělávání a sportu se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právo členského státu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5.2.1 německého soutěžního řádu pro lehkou atletiku stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Veškerá mistrovství jsou zásadně otevřená pro všechny atlety, kteří mají německou státní příslušnost a platnou startovní akreditaci pro německou asociaci/tréninkovou skupinu.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5.2.2 bylo žalovaným zrušeno dne <DATE ISO="20160617">17. června 2016</DATE>. Dle tohoto ustanovení:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Občané Unie jsou oprávněni účastnit se mistrovství Německa, pokud mají po dobu jednoho roku startovní akreditaci pro německý oddíl/tréninkovou skupinu.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Po <DATE ISO="20160617">17. červnu 2016</DATE> platilo následující pravidlo (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>zpochybňované pravidlo<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>).<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Podle písemného vyjádření žalovaného je toto v souladu s bodem 3, první dodatečnou klauzulí, všeobecných podmínek pro účast na německých národních lehkoatletických šampionátech.</P></NOTE></TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>V souladu s § 5.2.4 německého soutěžního řádu pro lehkou atletiku může být cizím státním příslušníkům, kteří mají právo startovat u národního svazu, přiznáno právo účasti mimo hodnocení, pokud to před danou soutěží schválí předseda svazového výboru nebo pořadatel. Podrobnosti účasti mimo hodnocení jsou upraveny ve vnitrostátní právní úpravě týkající se pravidla 142.1 Mezinárodního soutěžního řádu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Toto písemné vyjádření rovněž uvádí, že zpochybňované pravidlo bylo pozměněno s účinností od roku 2018 takto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Cizincům, kteří mají právo startovat v rámci asociace nebo tréninkové skupiny sportovců na území německého lehkoatletického svazu nebo v rámci jiného národního svazu, může být na základě odůvodněné žádosti přiznáno právo účasti mimo hodnocení, pokud předseda svazového výboru pro pořádání soutěží takovou účast schválil přede dnem uzavření registrací na dotčenou sportovní soutěž. Podrobnosti účasti mimo hodnocení jsou upraveny ve vnitrostátním právu týkajícího se pravidla 142.1 Mezinárodních soutěžních pravidel.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></P></NOTE>.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>D. Biffi se narodil v roce 1972. Jak je uvedeno výše, D. Biffi je italský státní příslušník, žije v Německu od roku 2003 a nejpozději od roku 2012 se účastní německých mistrovství; v roce 2012 se vzdal své sportovní akreditace pro italský lehkoatletický svaz. Provozuje podnikání jako instruktor sportu a osobní trenér. Zaměřuje se především na disciplíny běh na 60, 100, 200 a 400 metrů a v letech 2012 až 2016 úspěšně a pravidelně soutěžil za stejných podmínek jako němečtí státní příslušníci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>D. Biffimu byla udělena startovní akreditace u TopFit podle německého soutěžního řádu pro lehkou atletiku. TopFit je členem Berliner Leichtathletik-Verband (Berlínský svaz lehké atletiky), který je regionálním lehkoatletickým svazem a rovněž sám členem DLV. DLV je spolkový sportovní svaz zastřešující německé lehkoatletické svazy a pořádá národní mistrovství v lehké atletice jak mladých atletů aktivních v rámci vrcholového sportu, tak tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>veteránů<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, tedy věkových kategorií <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>nad 35 let<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> účastnících se masového sportu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle § 1 věty první německého soutěžního řádu pro lehkou atletiku jsou členové všech oddílů <HT TYPE="ITALIC">zemských</HT> svazů oprávněni účastnit se soutěží v lehké atletice podle ustanovení tohoto řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160617">17. června 2016</DATE> změnila rada DLV znění německého soutěžního řádu pro lehkou atletiku, a občané Unie se sportovní akreditací pro německý oddíl/tréninkovou skupinu trvající jeden rok již tedy nemají možnost účastnit se národních mistrovství na stejném základě, jako tomu bylo v minulosti (viz body 3 a 14 výše). Předkládací usnesení dále uvádí, že žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že mistrem Německa se má stát ten, kdo je také oprávněn Německo reprezentovat. Podle nominačních směrnic žalovaného z roku 2017 jsou přednostně nominováni mistři Německa. DLV rovněž uvedl, že není možné pro veterány stanovit pravidla, která se liší od pravidel pro mládežnický a výkonnostní sport.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Pro halové mistrovství Německa veteránů v Erfurtu ve dnech <DATE ISO="20170304">4.</DATE> a <DATE ISO="20170305">5. března 2017</DATE> přihlásil TopFit D. Biffiho pro disciplíny běh na 60 m, 200 m a 400 m. Přihláška byla ze strany DLV odmítnuta. TopFit a D. Biffi zahájili proti tomuto odmítnutí řízení u Verbandsrechtsausschuss (výbor svazu pro právní záležitosti). Výbor svazu pro právní záležitosti odmítl svou věcnou příslušnost a souhlasil s předložením věci obecnému soudu. Proti odmítnutí přihlášky na halovém mistrovství Německa veteránů ve dnech <DATE ISO="20170304">4.</DATE> a <DATE ISO="20170305">5. března 2017</DATE> se TopFit a D. Biffi nebránili.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>V období od <DATE ISO="20170630">30. června</DATE> do <DATE ISO="20170702">2. července 2017</DATE> pořádal DLV mistrovství Německa veteránů v Žitavě. D. Biffi v předepsaném období splnil limity pro disciplíny běh na 100 m, 200 m a 400 m. TopFit a D. Biffi podali návrh u předkládajícího soudu na zajištění účasti na této soutěži. Tento návrh byl zamítnut z důvodu nedostatku zákonného důvodu pro předběžné opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>D. Biffi se soutěže v Žitavě účastnil <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>mimo hodnocení<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>. V běhu na 100 m dosáhl třetího nejrychlejšího času rozběhů, nebyl ale vpuštěn do finále. V disciplíně běh na 200 m se konaly jen dva běhy. Neuskutečnila se žádná kvalifikační kola, nýbrž časy dosažené v obou bězích byly hodnoceny jako finálové časy. D. Biffi zaběhl třetí nejrychlejší čas. K běhu na 400 m nenastoupil kvůli zranění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>TopFit a D. Biffi podali u předkládajícího soudu žalobu, kterou se domáhali toho, aby se mohli účastnit a být hodnoceni v budoucích národních mistrovstvích. TopFit i D. Biffi jsou toho názoru, že vazba na státní příslušnost při přiznávání práva účasti na národních mistrovstvích veteránů je v rozporu s unijním právem, a tvrdí, že D. Biffi může uplatňovat dříve nabytá práva. DLV zaujal opačné stanovisko. Předkládající soud je toho názoru, že musí rovněž rozhodnout o tom, zda mají být výkony D. Biffiho dosažené na národním mistrovství, které se konalo v Žitavě, zapsány jako hodnocené pro účely klasifikace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Předkládající soud předložil prostřednictvím řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU následující otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1.</NO.P><TXT>Je třeba články 18, 21 a 165 SFEU vykládat tak, že ustanovení soutěžního řádu pro lehkou atletiku sportovního svazu členského státu, které činí účast na národních mistrovstvích závislou na státní příslušnosti tohoto členského státu, představuje nepřípustnou diskriminaci?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Je třeba články 18, 21 a 165 SFEU vykládat tak, že sportovní svaz členského státu nepřípustně diskriminuje amatérské sportovce, kteří nejsou státními příslušníky tohoto členského státu, tím, že jim sice umožní účast na národních mistrovstvích, dovolí jim ale startovat jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>mimo soutěž<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>mimo hodnocení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/> a nedovolí jim účastnit se finálových běhů a soutěží?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Je třeba články 18, 21 a 165 SFEU vykládat tak, že sportovní svaz členského státu nepřípustně diskriminuje amatérské sportovce, kteří nejsou státními příslušníky tohoto státu, tím, že je vyloučí z udělování národních titulů resp. z výsledkových listin?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili Soudnímu dvoru TopFit, DLV, španělská a polská vláda a Evropská komise. Všichni účastníci řízení s výjimkou Polska se účastnili jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20181213">13. prosince 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Shrnutí písemných vyjádření</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>TopFit tvrdí, že podle rozhodnutí ve věci Bosman se čl. 21 odst. 1 SFEU použije na soukromoprávní normy přijaté na základě pravidel soukromého svazu, jako je DLV<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>TopFit odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pravidla formulovaná ve věci Bosman nejsou omezena na volný pohyb pracovníků a použijí se na čl. 21 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Účast v soutěžích spadá do normativní působnosti SFEU, stejně jako amatérský sport, takže článek 18 SFEU se použije na věc v původním řízení, jelikož neexistuje nic jako výlučně amatérský sport.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Omezení účasti v amatérském sportu znesnadňuje přechod k provozování příslušného sportu profesionálně, což má nepřímý vliv na hospodářský život. S občanem Unie, s nímž je v kontextu soukromého života nebo v přístupu k sociálním a kulturním výhodám zacházeno méně příznivě než se státním příslušníkem dané země, je zacházeno v rozporu s článkem 45 SFEU. Přístup ke sportovní činnosti je sociální výhodou, která přispívá k začlenění, a vyloučení sportovců, jako je D. Biffi, z mistrovství je postup v rozporu s evropským projektem a neslučitelný s cíli zakotvenými v čl. 165 odst. 2 poslední odrážce SFEU. Oddíly budou do občanů Unie z jiných členských států investovat s menší pravděpodobností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Objektivní zdůvodnění je určeno tím, zda dotčené pravidlo sleduje legitimní cíl, je odpovídajícím způsobem uzpůsobeno k dosažení tohoto cíle a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení legitimního cíle potřeba. Přiměřeným omezením by bylo omezení, dle kterého by sportovci museli být členy oddílu po určitou stanovenou minimální dobu. Proto i když nelze trvat na otevření národních mistrovství všem občanům Unie, lze trvat na tom, aby byla účast dovolena občanům Unie, je-li spojena s výkonem určitých základních svobod, jako je právo svobodně se pohybovat. TopFit rovněžodkazuje na čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>DLV tvrdí, že TopFit nemá aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť tak bylo rozhodnuto předkládajícím soudem v rozsudku ze dne <DATE ISO="20170614">14. června 2017</DATE>, ačkoli DLV připouští, že tyto argumenty nejsou v předkládacím usnesení v projednávané věci obsaženy. Články 18 a 21 SFEU chrání pouze občany Unie, nikoli právnické osoby jako TopFit. Článek 165 SFEU neposkytuje oddílům, jako je TopFit, žádná práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V tomto kontextu odkazuje DLV na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100316">16. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Olympique Lyonnais</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑325/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:143">EU:C:2010:143</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>DLV tvrdí, že první otázka je pouze teoretická, neboť TopFit nebylo upřeno právo účastnit se německých mistrovství pro veterány. Naopak spor se týká otázky, zda by mělo být D. Biffimu umožněno soutěžit s tím, že jeho výkony budou hodnoceny, aby se mohl stát mistrem Německa<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto kontextu odkazuje DLV na čl. 94 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora, rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Vláda Francouzského společenství a Valonská vláda</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑212/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:178">EU:C:2008:178</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170614">14. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Online Games a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑685/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:452">EU:C:2017:452</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180308">8. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Saey Home &amp; Garden</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑64/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:173">EU:C:2018:173</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Původní řízení se rovněž týká čistě vnitrostátní záležitosti Německa<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>DLV odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140320">20. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Caixa d’Estalvis i Pensions de Barcelona</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑139/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:174">EU:C:2014:174</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Admiral Casinos &amp; Entertainment</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑464/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:500">EU:C:2016:500</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161115">15. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ullens de Schooten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑268/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:874">EU:C:2016:874</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161208">8. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Eurosaneamientos a další.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑532/15 a C‑538/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:932">EU:C:2016:932</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, neboť nedochází k překročení jeho hranic.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>DLV vychází ze skutečnosti, že Soudní dvůr již v minulosti rozhodl, že zákaz diskriminace se nedotýká složení sportovních týmů, zejména národních týmů, jejichž vytváření je otázkou významnou pouze pro sport<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>DLV odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741212">12. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>Walrave a Koch</NAME.CASE> (<NO.CASE>36/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:140">EU:C:1974:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. DLV podporuje přístup, kdy je udělování vyznamenání a uznávání národních rekordů omezeno pouze na národní sportovce, coby záležitost významná pouze pro sport<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Zpráva Asser Institutu ze dne <DATE ISO="20101220">20. prosince 2010</DATE>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Studie o rovném zacházení s cizími státními příslušníky v soutěžích v rámci individuálních sportů<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> (http://ec.europa.eu/assets/eac/sport/library/studies/study-equal-treatment-non-nation. dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>zpráva Asser Institutu<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>), kapitola VI, body 3.2.1 a 3.4.1.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Španělsko tvrdí, že výběr národního týmu pro určitou sportovní disciplínu je legitimním cílem a omezení zavedená ve vztahu k národním mistrovstvím v lehké atletice jsou přiměřená<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Španělsko odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Sport a volný pohyb<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> SEC(2011) 66 final, jakož i rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100413">13. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bressol a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑73/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:181">EU:C:2010:181</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a nepoškozují profesionální rozvoj zahraničních sportovců s bydlištěm v hostitelské zemi. Národní mistrovství pro jednotlivce jsou tradičně využívána k výběru národních týmů na důležité mezinárodní soutěže. Účast cizinců by tento proces mohla narušit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Polsko poukazuje na to, že pravomoci Unie podle článku 165 SFEU v oblasti sportu jsou velmi omezené. Podle čl. 6 písm. e) SFEU je pravomoc Unie omezena na činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států v oblasti sportu. Zápasy mezi národními týmy z různých zemí jsou navíc, při dodržení zásady proporcionality, příkladem záležitostí významných pouze pro sport, ale Polsko uznává, že rozsah dotčených ustanovení musí být omezen na jejich cíle<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Polsko odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741212">12. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>Walrave a Koch</NAME.CASE> (<NO.CASE>36/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:140">EU:C:1974:140</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760714">14. července 1976</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Dona</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>13/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:115">EU:C:1976:115</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060718">18. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Meca-Medina a Majcen v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑519/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:492">EU:C:2006:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Na základě shora uvedeného se Polsko domnívá, že původní řízení se týká toho, zda amatérský sport spadá do oblasti působnosti Smluv, přičemž se jedná o činnost, která nemůže být považována za činnost hospodářskou. Stejně jako Komise však Polsko konstatuje, že Soudní dvůr již v minulosti judikoval, že přístup k volnočasovým aktivitám v členském státu, do kterého se občan Unie přestěhoval, je logickým důsledkem této svobody pohybu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Polsko odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960307">7. března 1996</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:90">EU:C:1996:90</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970612">12. června 1997</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Irsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑151/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:294">EU:C:1997:294</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971127">27. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑62/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:565">EU:C:1997:565</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Polsko souhlasí s Komisí, že organizace sportu a národních soutěží je součástí historického a kulturního kontextu evropského sportu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Polsko odkazuje na bílou knihu o sportu, COM (2007) 391 final, s. 15.</P></NOTE>. Případná změna by mohla snížit přitažlivost sportu pro diváky. Polsko je rovněž znepokojeno, jakou roli hraje sport při výběru národních sportovních týmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Komise zastává názor, že amatérský sport spadá do věcné působnosti unijního práva, a to ze čtyř důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Zaprvé právo na rovné zacházení s pracovníky zahrnuje sociální výhody na základě čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) č. 492/2011<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20110405">5. dubna 2011</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="141" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 141, s. 1</REF.DOC.OJ>). Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980512">12. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Martinez Sala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑85/96</NO.CASE> <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:217">EU:C:1998:217</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zadruhé podle ustálené judikatury právo volného pohybu zahrnuje přístup k volnočasovým aktivitám v hostitelském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960307">7. března 1996</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:90">EU:C:1996:90</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a tento přístup spadá do rovného zacházení podle článku 18 SFEU. Zatřetí Komise zdůrazňuje význam sportu pro účely sociálního začleňování,<?PAGE NO="7"?> integrace, rozvoje sociálních sítí a zaměstnatelnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Komise odkazuje na závěry Rady ze dne <DATE ISO="20101118">18. listopadu 2010</DATE> o úloze sportu jako faktoru přispívajícího k aktivnímu sociálnímu začleňování (2010/C 326/05), bod 4.</P></NOTE>, a proto je nutné k těmto faktorům přihlížet při výkladu ustanovení právních předpisů týkajících se státní příslušnosti. Začtvrté, na základě Lisabonské smlouvy byl rozsah unijního práva ve vztahu ke sportu značně rozšířen (viz čl. 6 písm. e) SFEU a článek 165 SFEU) o svěření pravomocí v této oblasti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Články 18 a 21 SFEU se použijí na národní svaz, jako je DLV, pro který je rozhodné právo soukromé, tak aby činnosti soukromého, a v tomto případě monopolního, subjektu nezpochybňovaly zrušení překážek volného pohybu státem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741212">12. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>Walrave a Koch</NAME.CASE> (<NO.CASE>36/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:140">EU:C:1974:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760408">8. dubna 1976</DATE>, <NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>43/75</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:56">EU:C:1976:56</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001003">3. října 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ferlini</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/98</NO.CASE> EU:C <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:530">EU:C:2000:530</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> bod 50).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Překážka výkonu práva D. Biffiho na volný pohyb je však přiměřená<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0127">127</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Regionálních a místních soutěží se cizí státní příslušníci mohou účastnit i nadále. Národní mistr musí být spojen s členským státem, který mistrovství pořádá. Pokud není, je ztotožnění veřejnosti s touto osobou problematické.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Předběžné námitky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Argumentaci DLV v tom smyslu, že v projednávaném případě chybí dostatečný přeshraniční prvek sporu, aby byl soud k jeho projednání příslušný, je nutno odmítnout. Jakmile občan Unie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>využil práva na volný pohyb<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, spadá jeho situace do oblasti působnosti článku 18 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Raugevicius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑247/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:898">EU:C:2018:898</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Dále D. Biffi tvrdí, že jeho podnikání v hostitelském členském státě, konkrétně v Německu, je nepříznivě dotčeno diskriminací na základě státní příslušnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Jednalo se o součást argumentace přednesené na jednání.</P></NOTE>. Tato situace souvisí s obchodem mezi členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Admiral Casinos &amp; Entertainment</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑464/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:500">EU:C:2016:500</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tak jako Soudní dvůr rozhodl ve věci Bosman, že přijímání nabídek zaměstnání přes hranice členského státu za účelem hraní profesionálního fotbalu nepředstavuje čistě vnitřní situaci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, to samé platí pro pohyb přes hranice, který obnáší komercializaci lehké atletiky a zřízení podnikání za hranicemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Pokud jde o aktivní legitimaci společnosti TopFit k podání žaloby o určení, zda jednání DLV vůči D. Biffimu bylo v souladu s unijním právem, pravidla procesní legitimace spadají do procesní autonomie členských států, s výhradou určitých omezení stanovených unijním právem, která v původním řízení nejsou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Konkrétně zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU, podle které mají soudy členských států zajistit soudní ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, přičemž čl. 19 odst. 1 SEU kromě toho členským státům ukládá povinnost zajistit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. Viz nedávný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Protect Natur-, Arten- und Landschaftschutz Umweltorganisation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–664/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:987">EU:C:2017:987</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). K právní úpravě členských států, zásadě efektivity a zásadě rovnocennosti a článku 47 Listiny viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150319">19. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>E.ON Földgáz Trade Zrt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:189">EU:C:2015:189</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Konečně, navzdory tvrzení DLV je otázka č. 1 přípustná. Účelem původního řízení je určit, na jakém základě se D. Biffi může účastnit budoucích mistrovství v lehké atletice. Podle německého soutěžního řádu pro lehkou atletiku podléhá účast bez hodnocení souhlasu předsedy svazového výboru nebo pořadatele soutěže (viz bod 14 výše). Vzhledem k tomu, že tato pravidla předpokládají úplné vyloučení účasti sportovců, jako je D. Biffi, není první otázka pouze hypotetická<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce již dokonce k úplnému vyloučení došlo. Viz výše bod 19 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Praxe členských států ve vztahu k účasti cizích státních příslušníků na národních mistrovstvích v lehké atletice</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Ve vztahu k této otázce neexistuje žádné jednotné pravidlo ani praxe, které by byly sdíleny členskými státy, ani řád Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>https://www.iaaf.org/.</P></NOTE> žádné takové pravidlo nestanoví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Pravidlo 4 odst. 3 soutěžních pravidel Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) 2018–2019 však omezuje příslušnost sportovce staršího 18 let k více než jedné národní federaci.</P></NOTE>. Právo a praxe napříč členskými státy jsou vskutku velmi různorodé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz zpráva Asser Institutu, poznámka pod čarou 12 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Například Španělsko praktikuje v současné době, zdá se, poměrně otevřenou politiku co do přístupu, podmíněného příslušností k určitému oddílu (ale s možností vydání zvláštního povolení), kvótami a pobytem ve Španělsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz Real Federación Española de Atletismo, http://www.rfea.es/and Reglamentos, a http://www.rfea.es/datosrfea/reglamentos.htm. Viz též Reglamento JuridicoDisciplinariohttp://www.rfea.es/normas/pdf/Reglamento_Juridico_Disciplinario.pdf.</P></NOTE>; naproti tomu posledně jmenovaný požadavek neplatí například v Belgii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Ligue Belge francophone d’athlétisme (LBFA) (FR), https://www.lbfa.be/web/l-asbl, Vlaamse Atletiekliga (NL), https://www.atletiek.be/. Viz též https://www.lbfa.be/web/regles-et-directives.</P></NOTE>. Pouze španělští státní občané se však mohou stát národními mistry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Na opačné straně spektra stojí Dánsko, které umožňuje cizím státním příslušníkům přístup pouze na základě rozhodnutí zvláštního organizačního svazu, přičemž se rozumí, že mistrem Dánska může být pouze dánský státní příslušník, a ani medaile dánské sportovní unie nemůže být udělena cizincům. Přístup je v každém případě vyhrazen pouze pro cizí státní příslušníky, kteří pobývají na území Dánska alespoň po dobu šesti měsíců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Dánský lehkoatletický svaz, http://dansk-atletik.dk. Viz též http://dansk-atletik.dk/media/2139299/2 a http://dansk-atletik.dk/regler-og-love/dafs-love.aspx.</P></NOTE>. Ve Francii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz Fédération française d’athlétisme, http://www.athle.fr/ and Code du sport, https://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do?cidTexte=LEGITEXT000006071318, and http://www.athle.fr/Reglement/Reglements_Generaux_%282009-07-25 %29.pdf.</P></NOTE> i v Belgii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 32.</P></NOTE> se může národním mistrem stát pouze státní příslušník těchto členských států, přičemž ve Švédsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Fédération suédoise d’athlétisme (Friidrott.se)http://www.friidrott.se/Regler/index.aspx. Viz též http://www.friidrott.se/docs/regelboken2018.pdf. Pokud jde o kategorie veteránů, viz http://www.friidrott.se/Veteran/Regler/Intro.aspx.</P></NOTE> neexistuje žádný právní předpis, který by bránil cizímu státnímu příslušníkovi stát se národním mistrem a toto je zcela možné na Kypru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>See statute of the Federation of Non-professional Athletics http://www.koeas.org.cy/wpcontent/uploads/2018/10/%CE%9A%CE%91 %CE%A4 %CE%91 %CE%A3 %CE%A4 %CE%91 %CE%A4 %CE%99 %CE%9A%CE%9F-%CE%9A%CE%9F%CE%95 %CE%91 %CE%A3-<DATE ISO="20171118">18.11.2017</DATE>-.pdf, and the Code of Good Governance of Cypriot Sporting Federations (2018) https://cyprussports.org/phocadownload/kodikaschristisdiakivernisis/KodikasChristisDiakivernisis.pdf.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Přiznání národního rekordu cizím státním příslušníkům je vyloučeno například v Rakousku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Österreichischer Leichtathletik-Verband ÖLV https://www.oelv.at/de, a www.oelv.at/de/service/downloads#satzungen-und-ordnungen.</P></NOTE>, Belgii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 32.</P></NOTE>, na Kypru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 37.</P></NOTE>, v Dánsku (s výjimkou veteránů)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 33.</P></NOTE>, ve Francii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 34.</P></NOTE>, Slovinsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Pokud jde o sportovní právo ve Slovinsku, viz Zakon o športu (ZŠpo-1), http://www.pisrs.si/Pis.web/pregledPredpisa?id=ZAKO6853; Pogoji, pravila in kriteriji za registriranj, http://www.olympic.si/datoteke/Pogoji%2C%20pravila%20in%20kriteriji%20za%20registriranje%20in%20kategoriziranje%20 %C5 %A1portnikov_potrjeno_SSRS%C5 %A0_2018 %282 %29.pdf. Pokud jde o Pravidla lehkoatletických soutěží, viz Pravila-za-atletska-tekmovanja_2018_2019_web.pdf.</P></NOTE> a Švédsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 36.</P></NOTE>. Pravidla platná v Dánsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 33.</P></NOTE>, Španělsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 31.</P></NOTE>, Francii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 34.</P></NOTE> a ve Slovinsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 43.</P></NOTE> výslovně stanoví, že cizím sportovcům nemohou být udělovány medaile. Belgická pravidla stanoví, že cizí státní příslušníci nemohou stanout na stupních vítězů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz výše, poznámka pod čarou 32.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Proč spadá původní řízení do oblasti působnosti unijního práva?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Přestože předkládající soud chápe spor v projednávané věci jako spor, který se primárně týká občanství Unie dle článku 21 SFEU a jeho vztahu k zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti dle článku 18 SFEU a k podpoře evropských hledisek sportu dle článku 165 SFEU, ve skutečnosti je předmětem původního řízení omezení založené na diskriminaci D. Biffiho na základě státní příslušnosti, pokud jde o jeho svobodu usazování dle článku 49 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Účastníci původního řízení se do značné míry zaměřili na spor o to, zda lze pravidla týkající se volného pohybu osob, která se vyvinula z primárních ustanovení Smlouvy založených již Římskou smlouvou, tak jak byla Soudním dvorem použita v kontextu účasti na sportovních aktivitách, přenést do článku 21 SFEU, ustanovení, které bylo zavedenou Lisabonskou smlouvou. To však bylo vzhledem ke skutkovým okolnostem věci v původním řízení irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Při jednání vyšlo najevo, že D. Biffi je psychologický kouč a osobní trenér, takže vydělává peníze trénováním sportovců. Spolupracuje s různými sportovními svazy, ale poskytuje i osobní trénink jednotlivým sportovcům. Provozuje nezávislé organizované podnikání. Není zaměstnancem, takže postavení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>pracovníka<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu článku 45 SFEU je vyloučeno. Zástupce TopFit a D. Biffiho na jednání uvedl, že status národního mistra Německa by byl hodnotným a významným doplněním obchodní prezentace D. Biffiho. Tato tvrzení DLV nerozporoval. Jak je uvedeno výše (v bodě 2), výkon D. Biffiho na dřívějších národních mistrovstvích Německa je již na jeho internetové stránce uveden.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Ve světle těchto skutečností nemůže být D. Biffi považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>amatérského<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> sportovce. Soudní dvůr rozhodl ve věci Deliège<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>pouhá skutečnost, že sportovní oddíl nebo svaz jednostranně kvalifikuje své členy jako amatérské sportovce, sama o sobě neznamená, že tito členové nevykonávají hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Tamtéž, bod 46.</P></NOTE>, přičemž výkon hospodářské činnosti je oním spouštěčem nutným jak pro uplatnění norem unijního práva týkajících se volného pohybu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951130">30. listopadu 1995</DATE>, <NAME.CASE>Gebhard</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑55/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:411">EU:C:1995:411</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, tak pro zahrnutí sportovních činností do oblasti působnosti unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060718">18. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Meca-Medina a Majcen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑519/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:492">EU:C:2006:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Přestože tedy beru v potaz ustálenou judikaturu Soudního dvora, v níž Soudní dvůr dospěl k závěru, že vzhledem k cílům EU se unijní právo na sport vztahuje, pokud představuje hospodářskou činnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Tamtéž.</P></NOTE>, toto je případ věci v původním řízení, neboť práce vykonávaná D. Biffim je skutečná a účinná a nemůže být považována za čistě okrajovou nebo vedlejší<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/96a C-191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. S ohledem na skutečnost, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>hospodářská činnost<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> vymezuje oblast působnosti jedné ze základních svobod dle Smlouvy, nelze jej vykládat restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Soudní dvůr navíc jasně konstatoval ve věci Deliège<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, případu týkajícím se účasti na individuálním sportu a údajného omezení volného pohybu, že udělení (finančních) ocenění na základě sportovních výsledků a ze strany vlády, společně se soukromým sponzorstvím, jsou všechno faktory relevantní pro určení, zda amatérský sportovec provozoval hospodářskou činnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Tamtéž.</P></NOTE>. Soudní dvůr dodal ve věci Meca-Medina, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>pokud má sportovní činnost povahu závislé činnosti nebo poskytování služeb za odměnu, což je případ poloprofesionálních nebo profesionálních sportovců […], spadá konkrétně do rozsahu působnosti článku 39 ES a následujících nebo článku 49 ES a následujících<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060718">18. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Meca-Medina a Majcen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑519/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:492">EU:C:2006:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Navrhuje se, aby mimo oblast působnosti unijního práva spadala pouze úzká škála sportovních činností z důvodu absence hospodářské vazby, například pravidla hry, vzhledem k tomu, že ke stanovení technických pravidel jsou nejpovolanější sportovní organizace a jejich svazy. Viz Exner, J.: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>European Union Law and Sporting Nationality: Promising Alliance or Dangerous Liaison?<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> https://www.olympic.cz/upload/files/European-Union-Law-and-Sporting-Nationality-Promising-Alliance-or-Dangerous-Liaison.pdf, s. 13 až 14.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Usazování podle článku 49 SFEU zahrnuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>skutečný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny v jiném členském státě po neurčitou dobu<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz tradičně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19910725">25. července 1991</DATE>, <NAME.CASE>Factortame a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑221/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:320">EU:C:1991:320</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, přičemž tato referenční doba představuje dělicí čáru mezi volným pohybem služeb podle článku 56 SFEU a svobodou usazování podle článku 49 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951130">30. listopadu 1995</DATE>, <NAME.CASE>Gebhard</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑55/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:411">EU:C:1995:411</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>D. Biffi pobývá v Německu již po dobu 15 let a ve spise není obsaženo nic, co by nasvědčovalo tomu, že poskytování služeb D. Biffim v Německu jako trenérem lehké atletiky bylo prováděno pouze jako dočasná činnost nebo že by zde byl přítomen přeshraniční prvek, například v podobě poskytování dané služby z Itálie. Je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>stále a trvale<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> zapojen do hospodářského života v Německu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970617">17. června 1997</DATE>, <NAME.CASE>Sodemare a další</NAME.CASE>. (<NO.CASE>C‑70/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:301">EU:C:1997:301</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Proto jakákoli případná diskriminace vůči němu v rozporu s článkem 18 SFEU spadá do oblasti působnosti Smluv na základě článku 49 SFEU. Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti zakotvená v článku 18 SFEU je konkretizována ve vztahu ke svobodě usazování v článku 49 SFEU. Postačí proto, pokud Soudní dvůr rozhodne ve vztahu k článku 49<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140904">4. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schiebel Aircraft</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑474/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2139">EU:C:2014:2139</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> ve spojení s článkem 165 SFEU, neboť článek 18 SFEU se použije samostatně pouze na situace upravené unijním právem, pro něž SFEU nestanoví žádná zvláštní pravidla zákazu diskriminace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑195/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:815">EU:C:2017:815</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Z důvodů, které<?PAGE NO="11"?> podrobněji vysvětlím v bodech 97 až 110 níže, nepředstavuje původní řízení situaci, kdy by bylo potřeba zvážit učinění onoho významného ústavního kroku v podobě rozšíření judikatury Soudního dvora k článku 21 SFEU a stavebních prvků občanství Unie na horizontální rovinu sporu mezi soukromými osobami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Jak uvedla generální advokátka J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Rakousko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:536">EU:C:2012:536</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr opakovaně konstatoval, že není nezbytné, aby rozhodoval o výkladu článku 21 SFEU, jde-li o otázku základních svobod. Generální advokátka odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030206">6. února 2003</DATE>, <NAME.CASE>Stylianikis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:72">EU:C:2003:72</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070911">11. září 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑318/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:495">EU:C:2007:495</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100520">20. května 2010</DATE>, <NAME.CASE>Zanotti</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑56/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:288">EU:C:2010:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101216">16. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Josemans</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑137/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:774">EU:C:2010:774</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. Viz také například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070111">11. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>ITC Innovative Technology Centre</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑208/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:16">EU:C:2007:16</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070911">11. září 2007</DATE>, <NAME.CASE>Hendrix</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑287/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:494">EU:C:2007:494</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, což by nestátním subjektům uložilo povinnost je dodržovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Dle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>Okolnost, že vnitrostátní soud formuloval žádost o rozhodnutí o předběžné otázce po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl všechny prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit […]<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Turbogás</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑90/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:498">EU:C:2018:498</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Uvedené tři předložené otázky by proto měly být přeformulovány a sloučeny do jedné, která zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>Je třeba články 18, 21, 49 a 165 SFEU vykládat tak, že sportovní svaz členského státu nepřípustně diskriminuje amatérské sportovce, kteří nejsou státními příslušníky tohoto členského státu, v němž pobývají, tím, že jim neumožní účast na národních mistrovstvích, nebo jim sice účast na národních mistrovstvích umožní, ale dovolí jim startovat jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>mimo soutěž<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="2018" ID="QE0044"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>mimo hodnocení<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="2018" ID="QE0045"/> a nedovolí jim účastnit se finálových běhů a soutěží a vyloučí je z udělování národních titulů, resp. z výsledkových listin?<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Odpověď na předběžnou otázku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Je DLV vázán článkem 49 SFEU?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora články 45, 49 a 56 neupravují pouze činnost veřejných orgánů, ale vztahují se rovněž na právní předpisy jiné povahy, jejichž cílem je upravit hromadným způsobem závislou činnost, samostatně výdělečnou činnost a poskytování služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071211">11. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>The International Transport Workers' Federation a The Finnish Seamen's Union</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:772">EU:C:2007:772</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura. Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Laval un Partneri</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑341/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:809">EU:C:2007:809</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr usiluje o to, aby nedocházelo k nerovnosti při uplatňování zákazů obsažených v těchto článcích, neboť pracovní podmínky jsou v různých členských státech upraveny jak zákonnými a podzákonnými ustanoveními, tak kolektivními smlouvami a jinými akty uzavřenými nebo přijatými osobami soukromého práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071211">11. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>International Transport Workers' Federation and The Finnish Seamen's Union</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑438/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:772">EU:C:2007:772</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Odstranění překážek volného pohybu osob a volného pohybu služeb mezi členskými státy by bylo ohroženo, kdyby zrušení překážek státního původu mohlo být neutralizováno překážkami vyplývajícími z výkonu právní autonomie sdružení a organizací nespadajících pod veřejné právo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již v několika případech rozhodl, že ustanovení Smlouvy o volném pohybu se vztahují na pravidla vydaná sportovními svazy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741212">12. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>Walrave a Koch</NAME.CASE> (<NO.CASE>36/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:140">EU:C:1974:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100316">16. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Olympique Lyonnais</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑325/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:143">EU:C:2010:143</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, přičemž jeden generální advokát vyjádřil názor, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>pravidla sportovních svazů v zásadě spadají do působnosti práva Společenství, pokud se týkají hospodářských vztahů<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Stanovisko generálního advokáta S. Albera, <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, EU:C:<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:321">EU:C:1999:321</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Jsem si vědom toho, že ve všech případech předcházejících původnímu řízení bylo rozhodnuto tak, že pravidla sportovního svazu spadala do působnosti unijního práva v případech, kdy dotčená pravidla omezovala činnost lidí zabývajících se sportovními činnostmi, kteří byli profesionály v tom smyslu, že byli při výkonu daného sportu odměňováni přímo na základě pracovní smlouvy a tato odměna byla přímo ohrožena pravidly sportovního svazu, které byly předmětem sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Zaměstnaní fotbaloví hráči byli předmětem rozhodování v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050412">12. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Simutenkov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:213">EU:C:2005:213</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑325/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:143">EU:C:2010:143</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100316">16. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Olympique Lyonnais</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑325/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:143">EU:C:2010:143</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080725">25. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Real Sociedad de Fútbol a Kahveci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑152/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:450">EU:C:2008:450</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a zaměstnaní basketbalisté v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), zaměstnaní vodiči v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741212">12. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>Walrave a Koch</NAME.CASE> (<NO.CASE>36/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:140">EU:C:1974:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a zaměstnaní házenkáři v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030508">8. května 2003</DATE>, <NAME.CASE>Deutscher Handballbund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:255">EU:C:2003:255</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Není však důvodné činit jakýkoli rozdíl mezi shora uvedenou situací a situací, kdy nová pravidla DLV mají, dá se říci, nepřímý dopad na hospodářskou činnost D. Biffiho tím, že činí poskytování jeho služeb méně atraktivním ve srovnání s německým sportovcem provozujícím podobné podnikání, který však má nárok soutěžit v národních mistrovstvích v plném rozsahu, získat titul mistra a tuto skutečnost zveřejnit na svých internetových stránkách, stejně jako své umístění na každé soutěži (viz bod 70 níže). Ostatně Soudní dvůr v rozsudku Deliège konstatoval, že služby zůstávají službami, i když nejsou placeny těmi, jimž jsou poskytovány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To vytváří prostor pro nepřímý dopad hospodářské činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Ono pravidlo napadené v původním řízení se proto týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>hospodářských vztahů<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Soudní dvůr rozhodl ve věci International Transport Workers’ Federation a The Finnish Seamen’s Union, že se článek 49 SFEU vztahuje na kolektivní akci odborového svazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071211">11. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:772">EU:C:2007:772</NO.ECLI>), body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>, jejímž cílem je přimět podnik, aby uzavřel kolektivní smlouvu s odborovým svazem, neboť tato kolektivní akce je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>nerozlučně spjata<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> s kolektivní smlouvou, o jejíž uzavření se usilovalo, takže tato akce spadá do rozsahu působnosti článku 49 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Tamtéž, body 36 a 37. Viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Laval un Partneri</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑341/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:809">EU:C:2007:809</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Spojení mezi tímto novým pravidlem DLV, které brání účasti D. Biffiho na národních mistrovstvích za stejných podmínek, jako platí pro německé státní příslušníky, je dostatečně bezprostřední ve vztahu k újmě vzniklé na podnikání D. Biffiho, aby toto pravidlo spadalo do oblasti působnosti článku 49 SFEU. Právě tak, jak Soudní dvůr judikoval, že zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti musí být vymahatelný vůči zaměstnavatelům v soukromém sektoru jak ve vztahu k pracovníkům v zaměstnaneckém poměru, tak ve vztahu k pracovníkům v postavení osoby samostatně výdělečně činné dle článku 49 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140904">4. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schiebel Aircraft</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑474/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2139">EU:C:2014:2139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, musí organizace, jako je DLV, nést odpovědnost dle článku 49 SFEU za jednání, které může mít negativní dopad na svobodu usazování a diskriminaci na základě státní příslušnosti, kterou toto ustanovení zakazuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Tamtéž, bod 23.</P></NOTE>. Pokud tomu tak nebude, dojde ke vzniku újmy na vnitřním trhu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Konečně, Soudní dvůr nedávno rozhodl ve věci Egenberger<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180417">17. dubna 2018</DATE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:257">EU:C:2018:257</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, že zákaz jakékoli diskriminace na základě náboženského vyznání nebo víry zakotvený v čl. 21 odst. 1 Listiny má jakožto obecná zásada unijního práva imperativní povahu, což samo o sobě stačí k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové ve sporu v oblasti, na kterou se vztahuje unijní právo, a to i v případě, že taková diskriminace vyplývá ze smluv uzavřených mezi jednotlivci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Tamtéž, body 76 a 77.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Druhý odstavec článku 21 Listiny zakazuje jakoukoli diskriminaci na základě státní příslušnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>v oblasti působnosti Smluv<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, což znamená oblast spadající do působnosti unijního práva. Ve světle rozhodnutí ve věci <HT TYPE="ITALIC">Egenberger a</HT> názoru, který jsem již vyjádřil v bodě 56 výše, tedy že předmětný spor spadá do působnosti zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti v kontextu svobody usazování podle článků 18 a 49 SFEU, jsou společnost TopFit a D. Biffi dle unijního práva plně oprávněni prosazovat zákaz obsažený ve druhém odstavci článku 21 Listiny vůči subjektu, jako je DLV, jelikož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>základní práva takto zaručená v unijním právním řádu se přitom uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Došlo k omezení?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora je ve vztahu k přímé diskriminaci na základě státní příslušnosti obecně přísná. Soudní dvůr judikoval, že právní úprava, která udělení koncese pro provozování živnosti v oblasti obchodování s vojenskými zbraněmi a vojenským střelivem a zprostředkování koupě a prodeje vojenských zbraní a vojenského střeliva určité společnosti podmiňuje rakouskou státní příslušností členů statutárních orgánů této společnosti nebo jejích společníků s oprávněním řídit ji a zastupovat, zavádí nepřípustný rozdíl v zacházení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140904">4. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schiebel Aircraft</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑474/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2139">EU:C:2014:2139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Požadavek státní příslušnosti Itálie jako podmínky pro přístup k sociálnímu bydlení a snížené sazbě hypotečních úvěrů, a to i ve vztahu ke státním příslušníkům členských států EU usazeným v Itálii, znamená, že tento členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 49 SFEU a článku 56 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880114">14. ledna 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (věc <NO.CASE>63/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:9">EU:C:1988:9</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, vzhledem k tomu, že právo usazování a volný pohyb služeb se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>nejen zvláštních pravidel pro výkon profesních činností, ale rovněž pravidel vztahujících se k různým obecným schopnostem potřebným k výkonu uvedených činností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Tamtéž, bod 14.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>. I požadavky státní příslušnosti stanovené v maďarském a lotyšském právu pro výkon povolání notáře byly nedávno shledány neslučitelnými s článkem 49 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Lotyšsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑151/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:577">EU:C:2015:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170201">1. února 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑392/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:73">EU:C:2017:73</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>je cílem všech ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu osob usnadnit státním příslušníkům Unie výkon povolání všeho druhu na území Unie, přičemž tato ustanovení brání opatřením, která mohou znevýhodnit tyto občany, pokud si přejí vykonávat činnost na území jiného členského státu než členského státu jejich původu. V této souvislosti mají příslušníci členských států zvláště právo, které pro ně vyplývá přímo ze Smlouvy, opustit členský stát původu, aby se mohli přestěhovat na území jiného členského státu a pobývat na jeho území za účelem výkonu činnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170718">18. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Erzberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:562">EU:C:2017:562</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Z důvodu shora uvedeného vylučuje článek 49 SFEU veškerá vnitrostátní opatření, která mohou bránit příslušníkům Unie ve výkonu základních svobod zaručených tímto článkem nebo tento jejich výkon činit méně přitažlivým<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>D. Biffi je ve srovnání s německými státními příslušníky poskytujícími služby jako trenéři lehké atletiky v tomto členském státě znevýhodněn, jelikož již nemůže odkazovat na své úspěchy v národních sportovních mistrovstvích za účelem získání nových obchodních příležitostí. Je pravděpodobnější, že spotřebitel si spíše vybere trenéra lehké atletiky, který bude propagovat své mimořádné schopnosti a dovednosti osvědčené jeho výkony na národních mistrovstvích v lehké atletice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Pokud by navíc unijní právo umožnilo sportovním svazům členských států měnit pravidla připouštějící účast cizích státních příslušníků, kteří pobývají na území daného členského státu, na národních mistrovstvích <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, co by se v nich podnikatel, jako je D. Biffi, usadil, odrazovalo by to státní příslušníky Unie od opouštění jejich domovského členského státu (což s sebou může přinášet, jako se to stalo v případě D. Biffiho, i ztrátu práva účastnit se národního mistrovství v domovském členském státě) i od zahájení podnikání, jehož součástí je komercializace účasti na příslušném sportu. Unijní právo brání jakémukoli vnitrostátnímu opatření, které by mohlo oslabit nebo činit méně atraktivním výkon základních svobod, které zajišťuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Respektuji skutečnost, že občané Unie, kteří se stěhují z jednoho členského státu do druhého s cílem zakládat obchodní podniky, se nemohou, tak jako pracovníci, dovolávat unijního práva, aby si v hostitelském členském státě zajistili stejné podmínky, za kterých provozovali podnikání v domovském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Tamtéž.</P></NOTE>. Tímto pravidlem však nikdy nelze ospravedlnit přímo diskriminační opatření, které spadá do oblasti působnosti unijního práva z důvodu dopadu tohoto opatření na hospodářskou činnost, zejména pokud je jeho důsledkem znevýhodnění ve srovnání se státním příslušníkem domovského státu (viz bod 70 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že situace D. Biffiho není nepodobná situaci žalobce v klíčovém rozhodnutí Soudního dvora ve věci Konstantinidis<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930330">30. března 1993</DATE> (<NO.CASE>C‑168/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:115">EU:C:1993:115</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. D. Biffi je znevýhodněn v porovnání se způsobem, jak by bylo za stejných okolností zacházeno s německým státním příslušníkem, protože – jako tomu bylo v případě (povinného) psaní, resp. chyby v psaní jména Ch. Konstantinidise podle německého práva, ztráta práva odkazovat na úspěchy dosažené na národních mistrovstvích na budoucích soutěžích představuje takovou obtíž, která již zasahuje do svobody usazování dané osoby podle uvedeného článku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Tamtéž, body 13 a 15.</P></NOTE>. Ve věci Konstantinidis Soudní dvůr vskutku rozhodl tak, že dopad napadeného opatření na atraktivitu pro zákazníky byl pro toto posouzení relevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Tamtéž, bod 16.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Může být toto omezení důvodné?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Obecné zásady</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Společným rysem případů přímé diskriminace na základě občanství Unie je, že mohou být v zásadě odůvodněny pouze odkazem na jiná ustanovení Smluv. Soudní dvůr tak například judikoval, že právní úpravu, která udělení koncese pro provozování živnosti v oblasti obchodování s vojenskými zbraněmi a vojenským střelivem a zprostředkování koupě a prodeje vojenských zbraní a vojenského střeliva určité společnosti podmiňuje rakouskou státní příslušností členů statutárních orgánů této společnosti nebo jejích společníků s oprávněním řídit ji a zastupovat, nelze ospravedlnit odkazem na čl. 346<?PAGE NO="15"?> odst. 1 písm. b) SFEU o ochraně podstatných zájmů bezpečnosti tohoto členského státu, která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140904">4. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schiebel Aircraft</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑474/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2139">EU:C:2014:2139</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Požadavky státní příslušnosti stanovené pro výkon povolání notáře nelze zdůvodňovat tím, že jsou spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu prvního odstavce článku 51 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Lotyšsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑151/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:577">EU:C:2015:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170201">1. února 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑392/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:73">EU:C:2017:73</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Hlavní problém původního řízení však spočívá v tom, že toto pravidlo nemusí nutně platit pro odvětví sportu. Soudní dvůr opakovaně judikoval, že dle Soudního dvora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu osob nebrání právní úpravě nebo praxi, která vylučuje zahraniční hráče z některých utkání z nehospodářských důvodů souvisejících se specifickým charakterem a rámcem těchto utkání, a týkajících se tudíž sportu jako takového, jako je tomu například v případě utkání národních mužstev různých zemí<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030508">8. května 2003</DATE>, <NAME.CASE>Deutscher Handballbund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑438/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:255">EU:C:2003:255</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz též rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C‑191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:199">EU:C:2000:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Sem spadají i pravidla, která se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>řádného fungování<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> mistrovství jako celku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000413">13. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Lehtonen a Castors Braine</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:201">EU:C:2000:201</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>V souvislosti se sportem, který představuje spíše individuální, nikoli týmové soutěžení, Soudní dvůr rozhodl, že samotná okolnost spočívající v pravidlech výběru, která mají za následek omezení počtu účastníků soutěže, aniž dochází k diskriminaci na základě státní příslušnosti, je vlastní pořádání mezinárodních sportovních soutěží vysoké úrovně, a na tato pravidla jako taková tedy nelze nahlížet jako na omezení volného pohybu služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000411">11. dubna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Deliège</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/96 a C-191/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:119">EU:C:2000:119</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V dosavadní judikatuře však nenalezneme žádné přímé vodítko ohledně okolností, za kterých pravidla členského státu, která omezují účast cizích státních příslušníků na soutěžích týkajících se individuálních sportů, jako je například lehká atletika, na základě státní příslušnosti, mají hospodářskou povahu, a za kterých se tato pravidla týkají zvláštní povahy a kontextu těchto mistrovství, a jsou tudíž významná pouze pro sport.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Použití na dotčená pravidla: zachování statu quo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Ve světle škály rozdílů v právu a praxi členských států, pokud jde o účast cizích státních příslušníků na národních mistrovstvích v lehké atletice (viz body 44 až 47 výše), souhlasím s tím, že pravidlo členského státu, které omezuje udělení titulu národního mistra a získání medailí za první, druhé a třetí místo, je v zásadě nejlépe dle unijního práva klasifikováno jako pravidlo významné pouze pro sport, které nespadá do oblasti působnosti Smlouvy o EU, přičemž členské státy, které takový systém zavedly, mohou toto pravidlo ponechat v platnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Viz zpráva Asser Institutu, poznámka pod čarou 12 výše, kapitola VI, bod 3.4.1.</P></NOTE>. Úzké parametry pravomocí Unie v oblasti sportu (viz písemné vyjádření Polska, bod 34 výše) stanovené v čl. 6 písm. e) SEU a článku 165 SFEU rovněž svědčí pro zachování diskrece členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Pokud jde o diskusi o procesech, které vedly k doplnění článku 165 do SFEU v rámci lisabonské revize, viz Weatherill, S., <HT TYPE="ITALIC">Principles and Practice in EU Sports Law</HT>, Oxford University Press, 2017, kapitola 6, s. 125 až 156. Na straně 158 téže knihy autor poukazuje na absenci jakéhokoli konkrétního organického spojení mezi článkem 165 SFEU a pravidly vnitřního trhu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Soudní dvůr však zdůraznil, že zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti se sice nevztahuje na složení sportovních týmů, a zejména národních sportovních týmů, nicméně soulad se zásadou proporcionality dodržen být musí. Toto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>omezení působnosti dotyčných ustanovení se musí týkat jen vlastního účelu<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0099"><P>Například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0127">127</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Cíle sledované DLV v rámci navrhované změny jeho pravidel pro přístup na národní mistrovství a účast na nich jsou zachování důvěry veřejnosti v mistrovství tím, že bude zajištěno, aby měl národní mistr dostatečně pevnou vazbu na Německo, a potřeba nenarušovat proces výběru sportovců, kteří mají Německo reprezentovat na mezinárodní úrovni, ani do něj nezasahovat. To jsou legitimní cíle veřejné politiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Ovšem vyloučení D. Biffiho z možnosti získat titul národního mistra a vykázání jeho osoby do sféry pouhé účasti mimo hodnocení s tím, že jeho umístění v soutěžích nebudou zapisována, je nepřiměřené ve vztahu ke sledování těchto cílů, vzhledem k tomu, že měl již dříve existující právo účasti na národních mistrovstvích za stejných podmínek jako němečtí státní příslušníci, kteréžto právo mu však bylo změnou příslušného pravidla napadenou v původním řízení odňato.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Dle judikatury platí, že unijní právní předpisy musí být vykládány v souladu s obecnou zásadou ochrany nabytých práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0100"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110929">29. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Unal</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑187/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:623">EU:C:2011:623</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a nutností zachovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>odpovídající právní jistotu, která tvoří podstatnou část [tohoto] obecného pravidla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0101"><P>Stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Unal</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑187/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:510">EU:C:2011:510</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>. Soudní dvůr konstatoval ve svém rozhodnutí ve věci Bozkurt<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0102"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE> (<NO.CASE>C‑303/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:800">EU:C:2010:800</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, že obecná zásada ochrany nabytých práv je zásadou, podle níž platí, že jakmile se může turecký státní příslušník úspěšně dovolávat práv podle ustanovení uvedeného v rozhodnutí č. 1/80 Rady přidružení ze dne <DATE ISO="19800919">19. září 1980</DATE>, nezávisí již tato práva na zachování okolností, které vedly k jejich vzniku, jelikož podmínku této povahy příslušné unijní rozhodnutí neukládalo. Nabytá práva jsou rovněž relevantní v kontextu výkladu unijních právních předpisů, jejichž smyslem je usnadnit volný pohyb občanů Unie v celé Unii, a v souvislosti s omezeními vztahujícími se na uvážení členských států je omezit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0103"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971016">16. října 1997</DATE>, <NAME.CASE>Garofalo a další</NAME.CASE> (spojené věci <NO.CASE>C‑69/96 až C‑79/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:492">EU:C:1997:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), týkající se výkladu směrnice Rady 86/457/EHS ze dne <DATE ISO="19860915">15. září 1986</DATE> o zvláštní odborné přípravě ve všeobecném lékařství, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="267" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="1986">Úř. věst. 1986, L 267, s. 26</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Ačkoli v daném případě nedošlo k tomu, že by odpadly skutkové okolnosti, které odňaly D. Biffimu právo soutěžit na německých národních mistrovstvích za stejných podmínek jako němečtí státní příslušníci, judikatura týkající se nabytých práv se vyvinula, v kontextu práv na volný pohyb a pobyt, částečně z důvodu nutnosti postupné konsolidace postavení a začlenění v členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0104"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bozkurt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:800">EU:C:2010:800</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Dále platí, že D. Biffi má trvalý pobyt v Německu podle čl. 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0105"><P>A o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="77" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 158, s. 77</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/005, s. 46).</P></NOTE>; jde o opatření, které představuje klíčový prvek v procesu podpory sociální soudržnosti a bylo zahrnuto do směrnice 2004/38 s cílem posílit pocit občanství Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0106"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101007">7. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Lassal</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑162/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:592">EU:C:2010:592</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, odkazující na bod 17 odůvodnění směrnice 2004/38).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Dále unijnímu právu není neznámá povinnost přijmout přechodná opatření za účelem ochrany legitimních očekávání osob, které jednaly na základě důvěry v zavedený právní režim, který byl bez oznámení změněn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0107"><P>Typicky viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880610">10. června 1988</DATE>, <NAME.CASE>Sofrimport</NAME.CASE> (<NO.CASE>152/88 R</NO.CASE>: <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:296">EU:C:1988:296</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V souvislosti s povinnostmi uloženými Komisi určitým souborem unijních právních předpisů Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>vzhledem k potřebě právní jistoty je Komise v takové situaci vázána povinností vyrozumět hospodářské subjekty jasně a přesně o svém úmyslu odchýlit se od své předchozí praxe v tomto ohledu, je-li to nezbytné; jinak se dopustí porušení zásady ochrany legitimních očekávání<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0108"><P>Tamtéž, bod 22. Viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900626">26. června 1990</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Sofrimport</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑152/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:259">EU:C:1990:259</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>DLV přesto nevydala žádné přechodné ustanovení, které by pamatovalo na občany Unie, jako je D. Biffi, kteří realizovali právo volného pohybu a usadili se v jiném členském státě než v domovském členském státě, v souladu s článkem 49 SFEU, přičemž, jako D. Biffi v tomto konkrétním případě, přišli o právo účasti na národních mistrovstvích v domovském členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Takový postup je neslučitelný se samotnou podstatou judikatury Soudního dvora týkající se občanství. Tedy: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>status občana Unie je určen k tomu, aby byl základním statusem státních příslušníků členských států, přičemž tento status umožňuje těm státním příslušníkům, kteří se nacházejí ve stejné situaci, požívat v rámci oblasti věcné působnosti Smlouvy stejného právního zacházení bez ohledu na jejich státní příslušnost, aniž jsou dotčeny výjimky, které jsou v tomto ohledu výslovně stanoveny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0109"><P>Viz např. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>A (Služby pro zdravotně postižené)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:601">EU:C:2018:601</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>. Pravidla DLV, která představují přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, nebyla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>výslovně stanovena<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> v době, kdy D. Biffi realizoval své právo volného pohybu a pobytu v Německu dle článku 21 SFEU, článku 45 Listiny a jak je vysvětleno výše, článku 49 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr nedávno judikoval, odporovalo by logice postupné integrace podporované čl. 21 odst. 1 SFEU, aby občané Unie ztratili práva, která nabyli, v důsledku toho, že uplatnili právo volného pohybu, neboť usilovali <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>o silnější integraci do společnosti tohoto členského státu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0110"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171114">14. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Lounes</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑165/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:862">EU:C:2017:862</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Stejná logika musí nutně platit pro spory spadající do oblasti působnosti článku 49 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0111"><P>Viz diskuse ohledně rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880114">14. ledna 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (věc <NO.CASE>63/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:9">EU:C:1988:9</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), bod 67 výše, v němž byla hlubší integrace chráněna článkem 49 SFEU (a volným pohybem služeb) při zajišťování rovného zacházení, pokud jde o přístup k bankovním půjčkám a obecnímu bydlení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že D. Biffi si vytvořil stabilní a silné spojení s Německem a na základě podkladů založených ve spisu se jeví, že je pevnou součástí lehkoatletického společenství v dané zemi, nezdá se, že by udělení titulu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>národního mistra<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> sportovci, jako je D. Biffi, mohlo vést ke vzniku jakéhokoli bezprostředně patrného ohrožení legitimity tohoto titulu. Totéž platí pro udělování medailí, zapisování umístění v soutěžích a účast na rozbězích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Stejně tak by požadavek vyplývající z unijního práva na to, aby usazeným sportovcům cizí státní příslušnosti byla i nadále umožněna účast na tom základě, na kterém takovou účast realizovali před zavedením pravidla majícího za cíl tuto účast omezit, nebyl nepřekonatelnou překážkou výběru německých státních příslušníků do soutěží v kategorii sportovců nad 35 let na mezinárodní úrovni. Je tomu tak, protože na jednání bylo uvedeno, že účast za stejných podmínek platných pro státní příslušníky daného členského státu i cizí státní příslušníky spojené s určitým oddílem je v Německu praktikována již po dobu přibližně 30 let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Dále napadené pravidlo by mělo obzvláště tvrdý dopad na multikulturní oddíly, a pocit sounáležitosti ve vztahu ke všem oddílům, neboť bude vytvářet dvouúrovňové členství. TopFit a D. Biffi na jednání uvedl, že pravidlo, které rozporuje, povede k tomu, že příslušné oddíly budou patrně méně investovat do sportovců ze zemí EU; lidí, kteří již v jejich řadách jsou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Právě z těchto důvodů jsem dospěl k závěru, že absence ustanovení v předpisech DLV, které by zmírnilo dopad napadeného pravidla a zachovalo <HT TYPE="ITALIC">status quo</HT> pro občany Unie, jako je D. Biffi, kteří jsou v Německu usazeni a nabyli již právo soutěžit na národních mistrovstvích v lehké atletice za stejných podmínek jako němečtí státní příslušníci, má za následek, že je napadené pravidlo nepřiměřené v porovnání s legitimními cíli, které sleduje.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Obecnější použití napadeného pravidla</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Pokud by se Soudní dvůr s touto analýzou neztotožnil, platí, jak je uvedeno výše (bod 77), že udělení titulu národní mistr, jakož i udělování medailí za první, druhé a třetí místo v zásadě nejlépe kvalifikovatelné dle unijního práva jako pravidlo významné pouze pro sport, v důsledku čehož nespadá do oblasti působnosti Smlouvy o EU, a může být proto obecně zachováno členskými státy, které již takový systém zavedly. Na první pohled by se mohlo zdát, že odmítnutí analýzy týkající se zachování <HT TYPE="ITALIC">statu quo</HT> pro zavedené atlety jako je D. Biffi má za následek negativní odpověď na otázku položenou v bodě 58 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Nicméně předložené předběžné otázky rovněž míří na paušální vylučování zahraničních sportovců z národního mistrovství; což je právě to, co se stane D. Biffimu, pokud mu nebude přiznáno právo účasti mimo soutěž ani ze strany pořadatelů soutěže, ani předsedou daného svazu. Zda je takový výsledek přiměřený, musí posoudit předkládající soud s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, včetně významu úlohy sportu při podpoře sociálního začleňování, jak se odráží ve znění článku 165 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>S ohledem na shora uvedené se paušální vyloučení jeví být na první pohled důvodným pouze za výjimečných okolností. Například omezení počtu lidí, kteří se mohou účastnit mimo hodnocení, by mohlo ve většině případů být zcela postačující k tomu, aby nebyl narušen proces výběru německých státních příslušníků k soutěžení za daný členský stát na mezinárodních lehkoatletických mistrovstvích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0112"><P>Siekemann, R. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>The Specificity of Sport: Sorting Exceptions in EU Law<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, https://www.pravst.unist.hr/dokumenti/zbornik/2012106/zb201204_697.pdf, s. 721.</P></NOTE>. Je rovněž důležité, aby vnitrostátní soud určil, zda skutečně existuje spojení mezi výběrem národních mistrů a výběrem týmů, které se mají účastnit mezinárodních sportovních soutěží. Stejně tak nevidím důvod pro vyloučení možnosti zapisovat umístění cizího státního příslušníka v rozbězích což je důležité pro naplňování legitimních cílů DLV.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Konečně, odpovědi DLV na otázku, proč nebyl schopen vypracovat odlišný soubor pravidel pro řešení různých věkových kategorií sportovců, jsou nepřesvědčivé. Pomíjejí totiž skutečnost, že tlaky a sociální očekávání spojené s národními mistrovstvími, které předcházejí účasti na hlavních mezinárodních sportovních soutěžích, jako jsou například olympijské hry, jsou evidentně odlišné od věkových kategorií, které nejsou s touto účastí přímo spojeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Zde mám na mysli jak velmi mladé, tak velmi staré sportovce. Není snad nutnost zajistit sociální začlenění dítěte z rodiny, která se nedávno přistěhovala do Německa z jiného členského státu, důležitější než vzdálené vyhlídky tohoto dítěte, že zabere místo v národním mistrovství německému dítěti, které by jednoho dne běželo za Německo na sportovní soutěži, jako jsou olympijské hry nebo mistrovství Evropy, zejména vzhledem k většímu časovému rámci, který mají mladí lidé na rozhodnutí o tom, zda budou chtít získat dvojí občanství? Proto je nebytné, aby vnitrostátní předkládající soud pečlivě uvážil, zda je blanketní povaha pravidla napadeného v původním řízení, které se skutečně vztahuje na všechny věkové kategorie, vhodně uzpůsobena pro zajištění legitimních cílů sledovaných DLV a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k jejich dosažení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>V případě, že Soudní dvůr nebude souhlasit s mým základním stanoviskem k zachování <HT TYPE="ITALIC">statu quo</HT> pro zavedené atlety jako je D. Biffi, bude muset všechny tyto skutečnosti pečlivě posoudit předkládající soud.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="19"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Občanství, článek 21 SFEU a volnočasové aktivity</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Pokud by Soudní dvůr odmítl výše uvedenou analýzu týkající se použitelnosti článku 49 SFEU na spor v původním řízení a shledal, že spor je nutno vyřešit odkazem na právo D. Biffiho na trávení volného času podle článku 21 SFEU, doporučil bych Soudnímu dvoru, aby dospěl k témuž, zde navrženému, výsledku. Omezení volného pohybu spadající do rubriky článku 21 SFEU musí být odůvodněna převažujícími důvody veřejného zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0113"><P>Například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>A (Služby pro zdravotně postižené)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:601">EU:C:2018:601</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a souladem se zásadou proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0114"><P>Například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Raugevicius</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑247/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:898">EU:C:2018:898</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Ačkoli souhlasím s tím, že cíle sledované DLV odpovídají převažujícím důvodům veřejného zájmu (viz bod 79 výše), které by mohly převážit nad právem na rovný přístup a účast na volnočasových aktivitách dle článku 21 SFEU, nesouhlasím s tím, že za okolností věci v původním řízení je nevyhnutelné, aby napadené pravidlo bylo vhodně uzpůsobeno sledování uvedených cílů, resp. nepřekračuje to, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (body 77 až 96 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Nemohu však doporučit, jak nanejvýš usilovně žádala Komise (viz body 38 a 39 výše), aby se věcná působnost článku 21 SFEU vztahovala na přístup k volnočasovým aktivitám a účast na nich, přinejmenším v případě, kdy je to uplatňováno proti subjektu ze soukromého sektoru, jako je DLV. Mé stanovisko vychází z následujících důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Pokud by Soudní dvůr tento krok učinil, bylo by to poprvé během tohoto století, kdy by bylo ustanovení Smlouvy vybráno k tomu, aby se připojilo k malé skupině ustanovení majících horizontální přímý účinek ve sporech mezi subjekty ze soukromého sektoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0115"><P>Komise se v tomto ohledu odvolávala na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001003">3. října 2000</DATE>, <NAME.CASE>Ferlini</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑411/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:530">EU:C:2000:530</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Tento případ se však týká výkladu unijního nařízení v souladu se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti, nikoli článku 21 SFEU.</P></NOTE>. Skutkový stav věci v původním řízení se liší od skutkového stavu posuzovaného Soudním dvorem ve věci Egenberger, v níž Soudní dvůr vydal rozhodnutí ohledně horizontálního dopadu Listiny na okolnosti, které již spadaly do oblasti působnosti unijního práva vzhledem k použitelnosti směrnice na řešení daného sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0116"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180417">17. dubna 2018</DATE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:257">EU:C:2018:257</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Rozšíření věcné působnosti unijního práva tím, že ustanovení Smlouvy naplníme horizontálním přímým účinkem, je věcí zcela jinou. Spory dle článku 21 SFEU se běžně týkají vztahů mezi občanem a státem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0117"><P>Poukazuji na skutečnost, že článek 45 Listiny týkající se práva na volný pohyb a pobyt je součástí hlavy V nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>Občanská práva<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>. Nicméně všechny ostatní články v této hlavě se týkají vztahu občana ke státu. Viz článek 39 (právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu); článek 40 (právo volit a být volen v obecních volbách); článek 41 (právo na řádnou správu); článek 42 (právo na přístup k dokumentům); článek 43 (o evropském veřejném ochránci práv) a článek 44 (právo petice k Evropskému parlamentu).</P></NOTE>, a pokud je mi známo, spor v původním řízení představuje první příležitost, kdy je Soudní dvůr vyzýván k uložení povinností, jež jsou zakotveny v článku 21 SFEU, subjektu ze soukromého sektoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Dále řada sporů, které byly vyřešeny především dle článku 21 SFEU, se týkala intenzivního rozporu mezi stranami v dodržování základních práv, vedle článku 45 Listiny, a diskuse o příslušné judikatuře Evropského soudu pro lidská práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0118"><P>Viz například nedávný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180605">5. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Coman a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑673/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:385">EU:C:2018:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tyto situace nastávají v důsledku povinnosti zakotvené v čl. 52 odst. 3 Listiny, která vyžaduje, aby práva <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> měla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>stejný<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> smysl. V projednávaném případě však Soudnímu dvoru nebyla předložena žádná judikatura Evropského soudu pro lidská práva, v níž by bylo předmětem sporu omezení účasti cizích státních příslušníků na národních sportovních mistrovstvích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0119"><P>Pokud jde o slučitelnost antidopingových pravidel s článkem 8 Úmluvy a článkem 2 Protokolu č. 4, viz ESLP, <DATE ISO="20180118">18. ledna 2018</DATE>, FNASS a další v. Francie, CE:ECHR:2018:0118JUD004815111. Pokud jde o sport a Úmluvu, viz obecně Miège, C., Sport et droit européen (L. Harmattan, 2017) s. 279.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Kromě toho se článek 21 SFEU nehodí k horizontálnímu použití z důvodu právní jistoty. Článek 21 obvykle vstupuje do hry v široké a nepředvídatelné škále případů, v nichž se ochrany unijního práva dovolávají žalobci, kteří nejsou schopni prokázat spojení mezi předmětem řízení a hospodářskými činnostmi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0120"><P>Dashwood, A. (et.al.) <HT TYPE="ITALIC">Wyatt and Dashwood’s European Union Law</HT>, Hart Publishing, 2011, s. 461 až 462. Na straně 462 autoři správně uvádějí, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>hospodářsky aktivní přistěhovalci […] měli ve vztahu k většině výhod vždy právo na rovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</P></NOTE> nebo kteří by nespadali do oblasti působnosti unijních právních předpisů týkajících se volného pohybu z jiného důvodu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0121"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180605">5. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Coman a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑673/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:385">EU:C:2018:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑195/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:815">EU:C:2017:815</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Konkrétně, jak nedávno uvedl jeden generální advokát, článek 21 SFEU je Soudním dvorem vykládán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>mimořádně dynamicky v situacích, kdy se na občana Unie v důsledku návratu do členského státu jeho původu přestává vztahovat směrnice 2004/38<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0122"><P>Stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věvi <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lounes</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑165/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:407">EU:C:2017:407</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); Coman a další, tamtéž.</P></NOTE>. K tomu je nutno doplnit finanční výpomoc v rámci studia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0123"><P>Pro nedávný příklad rozhodnutí Soudního dvora ohledně finanční podpory pro studenty a občany EU viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>A (Služby pro zdravotně postižené)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:601">EU:C:2018:601</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Proto jsou práva chráněná v rámci rubriky článku 21 SFEU díky své neurčité povaze špatně uzpůsobena pro přímé horizontální použití na spory mezi soukromými subjekty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0124"><P>Pokud jde o zdrženlivé názory na horizontální uplatňování Listiny, viz mé nedávné stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Egenberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:851">EU:C:2017:851</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci Cresco Investigations</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:614">EU:C:2018:614</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a stanovisko generálního advokáta Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Bauer</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C-569/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:337">EU:C:2018:337</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To však nevylučuje použití obecných právních zásad upravujících občanství při vytváření judikatury týkající se článků 45, 49 a 56 SFEU ve vztahu ke sporům, které spadají do věcné působnosti těchto ustanovení, pokud k tomu je příležitost, jako je tomu v projednávaném případě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0125"><P>Viz například body 85 a 86 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Dále zjištění, že čistě amatérský sport spadá do oblasti působnosti článku 21 SFEU, by bylo v přímém rozporu se základním pravidlem, že sport spadá do oblasti působnosti unijního práva pouze tehdy, pokud představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>hospodářskou činnost<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>; je to zásada, kterou se řídí subjekty ze soukromého sektoru v odvětví sportu napříč celou Evropou při zařizování svých záležitostí a která byla znovu zdůrazněna v judikatuře Soudního dvora <HT TYPE="ITALIC">po</HT> vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a poté, co Unie získala omezenou pravomoc ve vztahu ke sportu jako volnočasové aktivitě dle článku 165 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0126"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100316">16. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Olympique Lyonnais</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑325/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:143">EU:C:2010:143</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060718">18. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Meca-Medina a Majcen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑519/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:492">EU:C:2006:492</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Požadavek, že sport musí představovat hospodářskou činnost, aby mohl spadat do věcné působnosti unijního práva, podléhá neexistenci ustanovení primárního nebo sekundárního unijního práva, kterých by bylo možné se dovolávat pro rozhodnutí dotčeného sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0127"><P><REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Egenberger</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:851">EU:C:2017:851</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>pouhá okolnost, že pravidlo má čistě sportovní povahu, nevede k tomu, že se na osobu vykonávající činnost upravenou tímto pravidlem nebo na subjekt, který je vydal, nevztahuje působnost Smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060718">18. Července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Meca-Medina a Majcen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-519/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:492">EU:C:2006:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Jak je vysvětleno v mém stanovisku <HT TYPE="ITALIC">Egenberger</HT>, mám výhrady k tomu, zda neexistence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>hospodářské činnosti<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> může omezit časovou, osobní a materiální dosah opatření unijního práva, který spadá do unijní působnosti, jak je stanoveno ve Smlouvách</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Tak tomu ale není, pokud jde o článek 165 SFEU. Žádný z předchůdců znění článku 165 SFEU nenasvědčuje vývoji unijního práva směrem k závěru, že ochranu proti diskriminaci dle článků 18 a 21 SFEU lze rozšířit i na rekreační sporty. Prohlášení o sportu, které bylo připojeno k Amsterodamské smlouvě, jež následně vstoupila v platnost v roce 1999, pouze uznalo společenský význam sportu a vyzvalo Unii, aby naslouchala sportovním svazům, přičemž zvláštní pozornost měla být věnována charakteristickým vlastnostem amatérského sportu. Závěry ze zasedání Evropské rady konaného v prosinci 2000 v Nice, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>Amatérský sport a sport pro všechny<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0128"><P>http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=URISERV:l35007.</P></NOTE>, neměly, stejně jako<?PAGE NO="21"?> Amsterodamské prohlášení, závaznou právní sílu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0129"><P>Weatherill, op. cit., poznámka pod čarou 98, s. 129.</P></NOTE>. Bílá kniha Komise předcházející přijetí článku 165 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0130"><P>Bílá kniha o sportu, COM (2007) 391 final, <DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>.</P></NOTE> je rovněž chudá na podrobnosti a servilní vůči řídícím orgánům v oblasti sportu a jejich úloze, požadujíc pro Unii pouze podpůrnou úlohu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0131"><P>Pokud jde o podrobnou analýzu, viz Weatherill op. cit. poznámka pod čarou 98, s. 135 až 141. Bílá kniha je méně ambiciózní než předcházející zpráva Komise Evropské radě s cílem zachování současných sportovních struktur a sociální funkce sportu v rámci Společenství (Helsinská zpráva), Brusel, <DATE ISO="19991210">10.12.1999</DATE>, COM (1999) 644 final. Viz též <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>Sport a volný pohyb<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> SEC(2011) 66 final a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, Brusel, <DATE ISO="20110118">18.1.2011</DATE> COM (2011) 12 final.</P></NOTE>. V bodě 39 této bílé knihy Komise pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>vyzývá členské státy a sportovní organizace k řešení národnostní diskriminace ve všech sportech. Bude se ji snažit odstranit prostřednictvím politického dialogu s členskými státy, doporučení, strukturovaného dialogu se zúčastněnými subjekty v oblasti sportu a případně i řízení pro porušení Smlouvy.<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0132"><P>Bílá kniha o sportu, COM (2007) 391 final, <DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE>.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Komise klade v původním řízení zvláštní důraz na skutečnost, že Soudní dvůr rozhodl, že přístup <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>k volnočasovým aktivitám v členském státě je nezbytným logickým důsledkem […] volného pohybu<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0133"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960307">7. března 1996</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:90">EU:C:1996:90</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Postačí připomenout, že Soudní dvůr učinil toto zjištění pouze v kontextu ustanovení Smlouvy, kterými se řídí volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0134"><P>Tamtéž. Viz také rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970612">12. června 1997</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Irsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑151/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:294">EU:C:1997:294</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971127">27. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑62/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:565">EU:C:1997:565</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990429">29. dubna 1999</DATE>, <NAME.CASE>Ciola</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:212">EU:C:1999:212</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato judikatura proto podporuje primární postoj, o němž jsem pojednal výše ve vztahu k článku 49 SFEU, a neposkytuje základ pro jeho přenos do rozsahu článku 21 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Jak podotkl jistý komentátor, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>je to právě široký záběr vnitřního trhu, který poskytuje ústavní základ nároku Unie na uplatňování pravomocí v záležitostech sportu<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0135"><P>Weatherill, op. cit., poznámka pod čarou 98, s. 112.</P></NOTE>. Sport provozovaný pro čistě rekreační účely může být unijním právem dotčen pouze prostřednictvím opatření dle čl. 165 odst. 4 SFEU nebo podpory spolupráce dle čl. 165 odst. 3 SFEU, nebo když jsou sportovní aktivity dotčeny jinými opatřeními unijního práva, která spadají do unijní pravomoci, jako je článek 49 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Odpověď na předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy Soudnímu dvoru následující odpověď na předběžnou otázku položenou Amtsgericht Darmstadt (okresní soud, Darmstadt, Německo):</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>S ohledem na skutkové okolnosti věci v původním řízení je třeba články 18, 21, 49 a 165 SFEU vykládat tak, že sportovní svaz členského státu nepřípustně diskriminuje amatérské sportovce, kteří nejsou státními příslušníky tohoto členského státu, v němž pobývají, tím, že jim neumožní účast na národních mistrovstvích, nebo jim sice účast na národních mistrovstvích umožní, ale dovolí jim startovat jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>mimo soutěž<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="2018" ID="QE0078"/> nebo <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>mimo hodnocení<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="2018" ID="QE0079"/> a nedovolí jim účastnit se finálových běhů a soutěží a vyloučí je z udělování národních titulů, resp. z výsledkových listin.<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>