<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑222/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CJ0222</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:473">EU:C:2015:473</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>10</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20150716">16. 7. 2015</DATE> – VĚC C‑222/14</P><P>MAÏSTRELLIS</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (čtvrtého senátu)</P><P><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: řečtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Sociální politika</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 96/34/ES</KEYWORD><KEYWORD>Rámcová dohoda o rodičovské dovolené</KEYWORD><KEYWORD>Ustanovení 2 bod 1</KEYWORD><KEYWORD>Individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození dítěte</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava, která odpírá nárok na takovou dovolenou úředníkovi, jehož manželka není zaměstnaná</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/54/ES</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání</KEYWORD><KEYWORD>Článek 2 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 1 písm. c)</KEYWORD><KEYWORD>Pracovní podmínky</KEYWORD><KEYWORD>Přímá diskriminace</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑222/14,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Symvoulio tis Epikrateias (Řecko) ze dne <DATE ISO="20140320">20. března 2014</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140507">7. května 2014</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Konstantinos Maïstrellis</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),</P><P>ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, K. Jürimäe, J. Malenovský, M. Safjan (zpravodaj) a A. Prechal, soudci,</P><P>generální advokátka: J. Kokott,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za K. Maïstrellise, jím samým, ve spolupráci s K. Daktylidim, dikigoros,</P></ITEM><ITEM><P>za řeckou vládu V. Karageorgosem a I. Bakopoulosem, jakož i S. Lekkou, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Patakia a D. Roussanovem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 96/34/ES ze dne <DATE ISO="19960603">3. června 1996</DATE> o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="4" DATE.PUB="1996">Úř. věst. L 145, s. 4</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 285), ve znění směrnice Rady 97/75/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="010" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 10, s. 24</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 263, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>směrnice 96/34<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 204, s. 23</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi K. Maïstrellisem a Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton (ministr spravedlnosti, transparentnosti a lidských práv) ve věci odmítnutí posledně uvedeného poskytnout dotyčné osobě rodičovskou dovolenou z důvodu, že jeho manželka není zaměstnaná.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 96/34</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Směrnice 96/34, jež byla na základě článku 4 směrnice Rady 2010/18/EU ze dne <DATE ISO="20100308">8. března 2010</DATE>, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="068" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="2010">Úř. věst. L 68, s. 13</REF.DOC.OJ>), s účinností k <DATE ISO="20120308">8. březnu 2012</DATE> zrušena, měla podle jejího článku 1 za cíl provedení rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené dne <DATE ISO="19951214">14. prosince 1995</DATE> mezi obecnými mezioborovými organizacemi, a sice Evropskou unií konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (UNICE), Evropským střediskem veřejných podniků (CEEP) a Evropskou konfederací odborových svazů (EKOS), přičemž tato rámcová dohoda byla připojena k uvedené směrnici (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>rámcová dohoda<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Preambule rámcové dohody v prvním pododstavci stanovila:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Rámcová dohoda […] představuje závazek organizací UNICE, CEEP a EKOS stanovit minimální požadavky na rodičovskou dovolenou […] jakožto důležité prostředky sladění pracovního a rodinného života a podpory rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Body 4, 7 a 8 obecného odůvodnění rámcové dohody měly následující znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>4.</NO.P><TXT>vzhledem k tomu, že Charta základních sociálních práv sociálních práv [pracovníků, přijatá na zasedání Evropské rady ve Štrasburku dne <DATE ISO="19891209">9. prosince 1989</DATE>] Společenství stanoví v bodě 16 týkajícím se rovného zacházení, že musí být vypracována opatření umožňující mužům i ženám sladit jejich pracovní a rodinné povinnosti;</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>vzhledem k tomu, že na rodinnou politiku je třeba pohlížet v souvislosti s demografickými změnami, následky stárnutí obyvatelstva, se sbližováním generačních rozdílů a s podporou účasti žen v pracovním procesu;</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>vzhledem k tomu, že muži by měli být podporováni, aby na sebe vzali stejný díl rodinných povinností, například by měli být podporováni k čerpání rodičovské dovolené prostředky, jako jsou programy zvýšení povědomí.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Ustanovení 1 rámcové dohody stanovilo:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.P><TXT>Tato dohoda stanoví minimální požadavky usnadňující sladění rodičovských a pracovních povinností pracujících rodičů.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato dohoda se vztahuje na všechny pracovníky, muže i ženy, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi platnými v každém členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Ustanovení 2 rámcové dohody stanovilo:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.P><TXT>Tato dohoda, s výhradou ustanovení 2.2, přiznává pracujícím, mužům a ženám individuální právo na rodičovskou dovolenou z důvodu narození nebo osvojení dítěte, aby mohli o toto dítě pečovat po dobu nejméně tří měsíců do dosažení stanoveného věku, nejvýše osmi let, který definují členské státy nebo sociální partneři.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Pro podporu rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy podepsané strany této dohody mají za to, že právo na rodičovskou dovolenou poskytované podle ustanovení 2.1 by mělo být v zásadě udělováno jako právo nepřenosné.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Podmínky přístupu k rodičovské dovolené a prováděcí pravidla vymezuje zákon nebo kolektivní smlouva v jednotlivých členských státech při dodržení minimálních požadavků této dohody. Členské státy nebo sociální partneři mohou zejména</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>rozhodnout, zda se rodičovská dovolená přiznává na celou pracovní dobu nebo na část pracovní doby, po částech nebo systémem časových úvěrů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>podmínit právo na rodičovskou dovolenou splněním podmínky odpracované doby nebo doby trvání pracovního poměru, která nesmí přesáhnout jeden rok;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>přizpůsobit podmínky přístupu a prováděcí pravidla rodičovské dovolené zvláštním okolnostem osvojení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>stanovit lhůty pro oznámení dané zaměstnavateli pracovníkem, který uplatňuje své právo na rodičovskou dovolenou, upřesňující zahájení a skončení doby dovolené;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>vymezit podmínky, za kterých je po projednání v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi zaměstnavateli dovoleno odložit poskytnutí rodičovské dovolené z ospravedlnitelných důvodů spojených s provozem podniku (např. jde-li o práci sezónního charakteru, pokud nelze najít během lhůty pro oznámení náhradu za pracovníka, pokud velká část pracovníků požádá současně o rodičovskou dovolenou, pokud má určitá funkce strategický význam). Všechny obtíže vyplývající z uplatňování tohoto ustanovení by měly být řešeny v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>navíc k případům uvedeným v písmenu e) tohoto ustanovení schvalovat zvláštní opatření k uspokojení provozních a organizačních požadavků malých podniků.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2006/54</P></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Podle bodů 2, 11 a 22 odůvodnění směrnice 2006/54:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>(2)</NO.P><TXT>Rovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva Společenství podle článku 2 a čl. 3 odst. 2 [ES] a judikatury Soudního dvora. Tato ustanovení Smlouvy prohlašují rovnost mezi muži a ženami za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>poslání<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> a ,cíl’ Společenství a ukládají pozitivní závazek <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>podporovat<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> ji při všech svých činnostech.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(11)</NO.P><TXT>Členské státy by ve spolupráci se sociálními partnery měly pokračovat v řešení problému přetrvávajících rozdílů ve mzdách založených na pohlaví a přetrvávající segregace mužů a žen na pracovním trhu, například zaváděním pružných úprav pracovní doby, které umožní mužům i ženám lépe sladit rodinný a pracovní život. To by mohlo rovněž zahrnovat vhodnou úpravu rodičovské dovolené, již by si mohl vybrat kterýkoli z rodičů [...].</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(22)</NO.P><TXT>V souladu s čl. 141 odst. 4 [ES] a v zájmu zajištění plné rovnosti mužů a žen v pracovním životě v praxi nebrání zásada rovného zacházení členským státům zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře. S ohledem na současnou situaci a s přihlédnutím k prohlášení č. 28 připojenému k Amsterodamské smlouvě by členské státy měly především usilovat o zlepšení postavení žen v pracovním životě.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 1 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Účelem této směrnice je zajistit zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.</P><P>Obsahuje proto ustanovení k provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pracovní podmínky, včetně odměny;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice obsahuje následující definici:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Pro účely této směrnice se:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>přímou diskriminací<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 3 téže směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Pozitivní kroky<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Členské státy mohou zachovat nebo přijmout opatření ve smyslu čl. 141 odst. 4 [ES] za účelem zajištění plné a skutečné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě v praxi.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 14 směrnice 2006/54, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Zákaz diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, v odstavci 1 písm. c) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejnoprávních subjektů, nesmí docházet k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, včetně podmínek propouštění, jakož i odměňování podle článku 141 [ES]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 28 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Vztah k předpisům Společenství a k vnitrostátním předpisům<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, v odstavci 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 96/34[...] a směrnice [Rady] 92/85/EHS [ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="348" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1992">Úř. věst. L 348, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 110)]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Řecké právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 44 zákona o organizaci soudnictví a postavení soudců, ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>zákon o postavení soudců<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>), v odstavcích 20 a 21 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="044.020"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>20.</NO.PARAG><ALINEA>Těhotná soudkyně má nárok na dovolenou před a po porodu v souladu s ustanoveními platnými pro civilní státní úředníky.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="044.021"><NO.PARAG>21.</NO.PARAG><ALINEA>Soudkyni, která je matkou, lze na základě její žádosti a rozhodnutí Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton, poskytnout placenou dovolenou na péči o dítě v délce devíti (9) měsíců [...]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 53 odst. 3 třetí pododstavec služebního zákona ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>služební zákon<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>) je následujícího znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>[…] není-li manželka úředníka zaměstnaná nebo nevykonává-li žádné povolání, nemá manžel nárok na výhody uvedené v odstavci 2 [k nimž náleží poskytnutí placené rodičovské dovolené na péči o dítě], ledaže by manželka byla shledána nezpůsobilou k péči o dítě z důvodu závažné nemoci nebo postižení potvrzeného příslušnou lékařskou komisí druhého stupně.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20101207">7. prosince 2010</DATE> předložil K. Maïstrellis, soudce v Řecku, Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton žádost o poskytnutí placené rodičovské dovolené v délce devíti měsíců na péči o své dítě narozené dne <DATE ISO="20101024">24. října 2010</DATE>. Konstantinos Maïstrellis podléhá z důvodu svého postavení soudce zvláštním předpisům upravujícím toto povolání, a sice zákonu o postavení soudců.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20110118">18. ledna 2011</DATE> Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton žádost K. Maïstrellise zamítl z důvodu, že podle čl. 44 odst. 1 tohoto zákona je požadovaná dovolená poskytována pouze soudkyním, které jsou matkami.</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Konstantinos Maïstrellis podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Symvoulio tis Epikrateias (Státní rada). Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20110704">4. července 2011</DATE> tento soud uvedené žalobě vyhověl a uvedl, že podle jeho judikatury je nutné čl. 44 odst. 21 zákona o postavení soudců, vykládaný ve světle směrnice 96/34, použít nejen výlučně na soudkyni, která je matkou, ale také na soudce, který je otcem. Věc byla vrácena správnímu orgánu.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20110926">26. září 2011</DATE> Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton opětovně zamítl žádost K. Maïstrellise z důvodu, že na základě čl. 53 odst. 3 třetího pododstavce služebního zákona nemá nárok na dovolenou stanovenou v čl. 44 odst. 21 zákona o postavení soudců. I když má totiž soudce, který je otcem v zásadě nárok na rodičovskou dovolenou na péči o dítě, nemůže tuto dovolenou čerpat, pokud jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání. V projednávané věci přitom nebyla manželka K. Maïstrellise, jak sám prohlásil, zaměstnaná.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20111010">10. října 2011</DATE> podal K. Maïstrellis žalobu proti tomuto novému rozhodnutí u Symvoulio tis Epikrateias. Symvoulio tis Epikrateias zdůrazňuje, že podle jeho judikatury v oblastech, které nejsou pro soudce upraveny zvláštním způsobem, se na soudce použijí doplňkově a obdobně ustanovení služebního zákona, a zejména čl. 53 odst. 3 třetí pododstavec tohoto zákona.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Předkládající soud si v této souvislosti klade otázku, zda je toto ustanovení služebního zákona v souladu se směrnicemi 96/34 a 2006/54.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Symvoulio tis Epikrateias rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Je třeba ustanovení směrnic 96/34 a 2006/54, která se použijí na projednávaný případ, vykládat v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako je sporné ustanovení čl. 53 odst. 3 třetího pododstavce služebního zákona, jež stanoví, že úředník nemá nárok na rodičovskou dovolenou, pokud jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání, ledaže by manželka byla shledána nezpůsobilou k péči o dítě z důvodu závažné nemoci nebo postižení?<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda ustanovení směrnic 96/34 a 2006/54 musejí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je úředníkovi odepřen nárok na rodičovskou dovolenou v situaci, kdy jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání, ledaže byla shledána nezpůsobilou k péči o dítě z důvodu závažné nemoci nebo postižení.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>V projednávané věci K. Maïstrellis, jako soudce, podléhá v zásadě zákonu o postavení soudců. Předkládající soud však zdůrazňuje, že podle jeho judikatury platí, že pokud režim soudců nepodléhá zvláštním předpisům, použijí se na něj doplňkově a obdobně ustanovení služebního zákona, a zejména čl. 53 odst. 3 třetí pododstavec tohoto zákona, který je výslovně uveden ve znění položené otázky.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Konstantinos Maïstrellis v této souvislosti tvrdí, že Ypourgos Dikaiosynis, Diafaneias kai Anthropinon Dikaiomaton se opírá o čl. 53 odst. 3 třetí pododstavec služebního zákona, aniž jsou splněny podmínky stanovené pro použití tohoto ustanovení na soudce.</TXT></NP><?PAGE NO="7"?><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance (rozsudky Melki a Abdeli, C‑188/10 a C‑189/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:363">EU:C:2010:363</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 27, jakož i Stanley International Betting a Stanleybet Malta, C‑463/13, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:25">EU:C:2015:25</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 26).</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>V tomto ohledu je zejména důležité připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení, jelikož takový výklad je ve výlučné pravomoci vnitrostátních soudů. Proto musí Soudní dvůr, pokud je mu vnitrostátním soudem předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, vycházet z výkladu vnitrostátního práva, který mu byl poskytnut uvedeným soudem (rozsudek ČEZ, C‑115/08, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:660">EU:C:2009:660</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 57 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba na předběžnou otázku, kterou položila Symvoulio tis Epikrateias, odpovědět.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke směrnici 96/34</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Na úvod je třeba uvést, že se směrnice 96/34 a rámcová dohoda použijí na úředníky (viz rozsudek Chatzi, C‑149/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:534">EU:C:2010:534</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 27 až 30).</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jejich znění, ale i cíl sledovaný právní úpravou, jejíž jsou součástí, a jejich kontext (viz rozsudky Adidas, C‑223/98, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:500">EU:C:1999:500</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 23; SGAE, C‑306/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 34, jakož i Hoštická a další, C‑561/13, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2287">EU:C:2014:2287</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 29).</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde o znění rámcové dohody, podle ustanovení 2 bodu 1 této dohody se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>individuální právo<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> na rodičovskou dovolenou přiznává pracujícím, mužům a ženám z důvodu narození nebo osvojení dítěte, aby mohli o toto dítě pečovat po dobu nejméně tří měsíců.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Mimoto podle ustanovení 2 bodu 2 rámcové dohody pro podporu rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy by toto právo na rodičovskou dovolenou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>mělo být v zásadě udělováno jako právo nepřenosné<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Z těchto ustanovení vyplývá, že každý z rodičů dítěte je samostatně nositelem práva na rodičovskou dovolenou v minimální délce tří měsíců (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Lucembursko, C‑519/03, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:234">EU:C:2005:234</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 33).</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Tento nárok na rodičovskou dovolenou pro každého z rodičů dítěte představuje jeden z minimálních požadavků stanovených rámcovou dohodou ve smyslu ustanovení 1 bodu 1 této dohody.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Ustanovení 2 bod 3 rámcové dohody tak stanoví, že podmínky přístupu k rodičovské dovolené a prováděcí pravidla vymezuje zákon nebo kolektivní smlouva v jednotlivých členských státech při dodržení minimálních požadavků této dohody. Totéž ustanovení uvádí podmínky přístupu k rodičovské dovolené a její prováděcí pravidla, které mohou členské státy nebo sociální partneři zejména přijmout.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Jak přitom uvedla generální advokátka v bodě 42 svého stanoviska, tyto podmínky a prováděcí pravidla nestanoví, že lze jednomu z rodičů odepřít nárok na rodičovskou dovolenou, zejména z důvodu pracovního statusu jeho manželky či manžela.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Tento doslovný výklad ustanovení 1 a 2 rámcové dohody je podpořen cíli a kontextem uvedené rámcové dohody.</TXT></NP><?PAGE NO="8"?><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Rámcová dohoda má totiž podle ustanovení 1 bodu 1 usnadnit sladění rodičovských a pracovních povinností pracujících rodičů, což je cílem stanoveným, jak připomíná bod 4 obecného odůvodnění uvedené dohody, v bodě 16 Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků (rozsudek Chatzi, C‑149/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:534">EU:C:2010:534</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36).</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Za týmž účelem bylo právo na rodičovskou dovolenou zaneseno do čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, mezi základní sociální práva seskupená v hlavě IV Listiny, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Solidarita<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> (rozsudek Chatzi, C‑149/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:534">EU:C:2010:534</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 37). Toto ustanovení uvádí, že v zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo zejména na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>V témže smyslu body 7 a 8 obecného odůvodnění rámcové dohody uvádějí, že na rodinnou politiku je třeba pohlížet v souvislosti s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>podporou účasti žen v pracovním procesu<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> a že muži by měli být podporováni, aby na sebe vzali <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>stejný díl rodinných povinností<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, zejména čerpáním rodičovské dovolené.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Ze znění rámcové dohody, jejích cílů a kontextu tudíž vyplývá, že každý z rodičů má nárok na rodičovskou dovolenou, což znamená, že členské státy nemohou přijmout právní úpravu, podle níž je úředníkovi, který je otcem, odepřen nárok na takovou dovolenou v situaci, kdy jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke směrnici 2006/54</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Na úvod je třeba uvést, jak bylo připomenuto v bodě 2 odůvodnění směrnice 2006/54, že zásada rovného zacházení pro muže a ženy, uskutečňovaná touto směrnicí, má obecný dosah. Mimoto se uvedená směrnice, jak vyplývá zejména z jejího čl. 14 odst. 1 a judikatury Soudního dvora, použije na zaměstnání jak ve veřejném, tak soukromém sektoru (v tomto smyslu viz rozsudek Napoli, C‑595/12, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:128">EU:C:2014:128</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 39).</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Podle bodu 11 odůvodnění této směrnice by členské státy s cílem umožnit mužům i ženám lépe sladit rodinný a pracovní život měly přijmout zejména <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>vhodnou úpravu rodičovské dovolené, již by si mohl vybrat kterýkoli z rodičů<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>přímá diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> situaci, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Poskytnutí placené rodičovské dovolené, která novorodičům umožňuje přerušit výkon povolání a věnovat se rodinným povinnostem má důsledky pro výkon zaměstnání dotyčných úředníků. Podmínky poskytování rodičovské dovolené tedy spadají mezi podmínky zaměstnání a pracovní podmínky ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/54.</TXT></NP><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>V projednávané věci se rodičovská dovolená, jak je upravena v čl. 53 odst. 3 třetím pododstavci služebního zákona, týká úředníků v postavení rodičů.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že situace pracovníka v postavení rodiče a situace pracovnice, která se nachází v totožném postavení, jsou, co se týče péče o děti, srovnatelné (viz rozsudky Komise v. Francie, 312/86, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:485">EU:C:1988:485</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 14; Griesmar, C‑366/99, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 56, a Komise v. Řecko, C‑559/07, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:198">EU:C:2009:198</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 69).</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>I když čl. 53 odst. 3 třetí pododstavec služebního zákona stanoví, že úředníkovi, který je otcem, je odepřen nárok na rodičovskou dovolenou na péči o dítě v situaci, kdy jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání, ledaže byla shledána nezpůsobilou k péči o dítě z důvodu závažné<?PAGE NO="9"?> nemoci nebo postižení, naopak pro úřednici, která je matkou, toto ustanovení přitom takové odepření vztahující se k pracovnímu statusu jejího manžela nestanoví. Kromě toho předkládací rozhodnutí neodkazuje na žádné jiné ustanovení vnitrostátního práva, které by zavádělo takovou podmínku pro úřednice, které jsou matkami.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že podle vnitrostátního práva matky, které mají postavení úřednice, mohou vždy uplatňovat nárok na rodičovskou dovolenou, zatímco otcové, kteří mají totožné postavení, mohou tento nárok uplatňovat výlučně v případě, kdy je matka jejich dítěte zaměstnaná nebo vykonává povolání. Pouhá skutečnost, že je osoba rodičem, tak není dostačující k tomu, aby muži, kteří mají postavení úředníka, mohli čerpat tuto dovolenou, zatímco v případě žen ve stejném postavení tato pouhá skutečnost dostačující je (obdobně viz rozsudek Roca Álvarez, C‑104/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:561">EU:C:2010:561</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 23).</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Kromě toho s ohledem na článek 3 směrnice 2006/54 takové ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, ani zdaleka nezaručuje plnou a skutečnou rovnost mezi muži a ženami v pracovním životě v praxi, ale spíše udržuje tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami tím, že je zachováno podpůrné postavení mužů ve vztahu k postavení žen, pokud jde o výkon jejich rodičovské funkce (v tomto smyslu viz rozsudky Lommers, C‑476/99, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:183">EU:C:2002:183</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 41, a Roca Álvarez, C‑104/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:561">EU:C:2010:561</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36).</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Nakonec je třeba připomenout, že podle čl. 28 odst. 2 směrnice 2006/54 nejsou touto směrnicí dotčena ustanovení směrnic 96/34 a 92/85. Nicméně na takové ustanovení, jako je čl. 53 odst. 3 třetí pododstavec služebního zákona, se nemůže vztahovat ochrana stanovená směrnicí 92/85. Jak totiž zdůraznila generální advokátka v bodě 50 svého stanoviska, odepření nároku na rodičovskou dovolenou otci dítěte z důvodu pracovního statusu jeho manželky nepředstavuje opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že ustanovení dotčené v původním řízení zavádí ve vztahu k úředníkům, kteří jsou otci, přímou diskriminaci na základě pohlaví ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/54 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) této směrnice, co se týče poskytování rodičovské dovolené.</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedeným úvahám je na položenou otázku třeba odpovědět, že ustanovení směrnic 96/34 a 2006/54 musejí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je úředníkovi odepřen nárok na rodičovskou dovolenou v situaci, kdy jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání, ledaže byla shledána nezpůsobilou k péči o dítě z důvodu závažné nemoci nebo postižení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Ustanovení směrnice Rady 96/34/ES ze dne <DATE ISO="19960603">3. června 1996</DATE> o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, ve znění směrnice Rady 97/75/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE>, jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, musejí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní<?PAGE NO="10"?> úpravě, podle níž je úředníkovi odepřen nárok na rodičovskou dovolenou v situaci, kdy jeho manželka není zaměstnaná nebo nevykonává žádné povolání, ledaže byla shledána nezpůsobilou k péči o dítě z důvodu závažné nemoci nebo postižení.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>