null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
22. října 2026(*)
„ Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 92/43/EHS – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Zvláště chráněné oblasti – Článek 6 odst. 3 – Odpovídající posouzení plánu nebo projektu, které budou mít pravděpodobně na chráněnou lokalitu vliv, z hlediska cílů ochrany této lokality – Vyloučení určitých kategorií činností, plánů nebo projektů z povinnosti provést odpovídající posouzení“
Ve věci C‑548/25,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Raad voor Vergunningsbetwistingen (Rada pro spory související s povoleními, Belgie) ze dne 31. července 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 14. srpna 2025, v řízení
Dryade vzw
proti
Stad Peer, zastoupenému kolegiem starosty a radních,
za účasti:
X vvzrl,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: I. Jarukaitis, předseda senátu, R. Frendo, N. Jääskinen, M. Condinanzi a A. Kornezov (zpravodaj), soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
za soudní kancelář: V. di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Dryade vzw: M. Van de Poel, advocaat,
– za belgickou vládu: S. Baeyens, P. Cottin a C. Pochet, jako zmocněnci, ve spolupráci s: N. Dewulf, G. Schaiko a B. Schelstraete, advocaten,
– za Evropskou komisi: N. Ruiz García a F. van Schaik, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 3 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102, dále jen „směrnice 92/43“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi neziskovým sdružením Dryade vzw a Stad Peer (město Peer, Belgie), zastoupeným College van burgemeester en schepenen (kolegium starosty a radních), ve věci návrhu podaného tímto sdružením na zrušení rozhodnutí tohoto města, kterým bylo vzato na vědomí oznámení o odběru podzemních vod.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 2 směrnice 92/43 stanoví:
„1. Cílem této směrnice je přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva.
2. Cílem opatření přijímaných na základě této směrnice je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství.
[...]“
4 Článek 6 směrnice 92/43 v odstavcích 2 a 3 stanoví:
„2. Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k vyrušování [jakož i vyrušování] druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.
3. Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.“
Belgické právo
5 Článek 36b odst. 3 a 4 decreet betreffende het natuurbehoud en het natuurlijk milieu (nařízení o ochraně přírody a přírodního prostředí) ze dne 21. října 1997 (Belgisch Staatsblad, 10. ledna 1998, s. 599) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „nařízení o ochraně přírody“), jehož cílem je provést čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 do belgického práva, stanoví:
„3. Činnost podléhající povolení nebo plán či program, který jednotlivě nebo v kombinaci s jednou nebo více stávajícími nebo navrhovanými činnostmi, plány nebo programy může způsobit významné zhoršení přírodních charakteristik zvláštní oblasti ochrany, aniž by tato činnost podléhala povolení nebo tento plán či program přímo souvisel s péčí o určitou oblast v dané zvláštní oblasti ochrany nebo byl pro péči o ni nezbytný, musí být předmětem odpovídajícího posouzení, pokud jde o významné vlivy na zvláštní oblast ochrany.
[...]
4. Orgán, který rozhoduje o žádosti o povolení, plánu nebo programu, může vydat povolení či schválit plán nebo program pouze tehdy, pokud plán nebo program provedení činnosti nepovede k žádnému významnému zhoršení dotčených zvláštních oblastí ochrany. Příslušný orgán vždy stanovením podmínek zajistí, aby nemohlo dojít k významnému zhoršení přírodních charakteristik zvláštní oblasti ochrany.“
6 Příloha 1 besluit van de Vlaamse regering houdende algemene en sectorale bepalingen inzake milieuhygiëne (vyhláška vlámské vlády, kterou se stanoví obecné a odvětvové předpisy v oblasti hygieny životního prostředí) ze dne 1. června 1995 (Belgisch Staatsblad, 31. července 1995, s. 20526) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „Vlarem“) uvádí zejména, která zařízení a podniky podléhají povolení a která zařízení a činnosti podléhají pouze oznamovací povinnosti. Zařízení a činnosti zařazené do první a druhé třídy podléhají povolení, zatímco zařízení a činnosti zařazené do třetí třídy podléhají pouze oznamovací povinnosti.
7 Podle položky 53.8 bodu 1 písm. a) této přílohy 1 spadají do třetí třídy vrty studní pro odběr podzemních vod a odběr podzemních vod jiné než ty, které jsou uvedeny v položkách 53.1 až 53.7 a 53.12 této přílohy, jejichž celkový čerpaný průtok je menší nebo roven 5 000 metrů krychlových (m³) ročně a u nichž všechny studny mají hloubku menší nebo rovnou kritériu hloubky v dané lokalitě, jak je uvedena na mapě v příloze 2b Vlarem, a nejsou zařazeny do položky 53.8 bodu 1 písm. c) přílohy 1.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
8 Dne 13. listopadu 2023 oznámila společnost X vvzrl městu Peer projekt provozu odběru podzemních vod z hloubky 60 metrů a s maximálním průtokem 175 m³ denně a 5 000 m³ ročně. Tento projekt, který spadá do třetí třídy ve smyslu přílohy 1 Vlarem, se nachází přibližně 425 metrů od lokality „Abeek s přilehlými bažinatými oblastmi“, která je vyhlášena jako zvláštní oblast ochrany (dále jen „ZOO“) v souladu se směrnicí 92/43.
9 Společnost X ke svému oznámení připojila „odpovídající posouzení/podrobnější environmentální přezkum“, v němž se konstatuje, že nelze očekávat nepříznivý vliv na dotčenou ZOO. Podle této společnosti je projekt dotčený v původním řízení umístěn ve vzdálenosti 201 metrů od nejbližšího odběru podzemních vod ve stejné vodonosné vrstvě. Kromě toho by okruh, v němž by se v důsledku realizace tohoto projektu hladina podzemní vody snížila o 1 centimetr (cm), činil 137 metrů. Podle uvedené společnosti tedy tento projekt nebude mít žádný vliv na posledně uvedený odběr podzemních vod, a tudíž žádný významný nepříznivý vliv na tuto ZOO.
10 Rozhodnutím ze dne 24. listopadu 2023 město Peer toto oznámení vzalo na vědomí a konstatovalo, že rizika pro vnější bezpečnost, jakož i zátěže a vlivy na životní prostředí, vodu, přírodu a člověka vně uvedeného projektu mohou být omezena na přijatelnou úroveň za předpokladu, že budou splněny podmínky stanovené v tomto rozhodnutí, které se týkají zejména šetrného používání čerpaných podzemních vod a omezení odběrů dotčených podzemních vod na dobu nejvýše deseti let.
11 Dryade podalo žalobu znějící na zrušení uvedeného rozhodnutí k Raad voor Vergunningsbetwistingen (Rada pro spory související s povoleními, Belgie), která je předkládajícím soudem.
12 Před předkládajícím soudem toto sdružení v podstatě tvrdí, že dotčený projekt spadá pod čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43, a tedy musí být předmětem odpovídajícího posouzení. Podle sdružení Dryade přitom nelze posouzení připojené k oznámení uvedenému v bodě 9 tohoto rozsudku považovat za takové „odpovídající“ posouzení, jelikož je neúplné a nedostačující.
13 Podle uvedeného sdružení je kritérium okruhu, v němž by se hladina podzemní vody snížila o 1 cm, kterého se dovolává společnost X, aby dospěla k závěru, že tento projekt nemá významný nepříznivý vliv, nesprávné a nespočívá na žádném vědeckém základě. Kromě toho podle něj nebyly zohledněny kumulativní účinky čtyř dalších odběrů podzemních vod nacházejících se v rámci ZOO dotčené ve věci v původním řízení, která se rozprostírá kolem dotčeného místa odběru. Dále má sdružení Dryade za to, že vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení nebyl správně proveden čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43.
14 Společnost X před předkládajícím soudem tvrdila, že v souladu s touto vnitrostátní právní úpravou se povinnost provést odpovídající posouzení vztahuje pouze na projekty podléhající povolení, a nikoli na projekty podléhající pouhé oznamovací povinnosti, jako je projekt dotčený v původním řízení.
15 Předkládající soud uvádí, že řada urbanistických zásahů a klasifikovaných činností, které dříve podle vnitrostátního práva podléhaly povinnosti získat povolení, nyní podléhá pouze oznamovací povinnosti. Podle tohoto soudu projekt dotčený ve věci v původním řízení spadá na základě položky 53.8 bodu 1 písm. a) přílohy 1 Vlarem do třetí třídy, a proto podléhá pouze oznamovací povinnosti. Nespadá tudíž do působnosti čl. 36b odst. 3 a 4 nařízení o ochraně přírody, který se vztahuje pouze na činnosti podléhající povolení. Podle těchto ustanovení by však měly být předmětem odpovídajícího posouzení pouze tyto posledně uvedené činnosti, pokud mohou jednotlivě nebo v kombinaci s jednou nebo více stávajícími nebo navrhovanými činnostmi, plány nebo programy způsobit významné zhoršení přírodních charakteristik ZOO. Projekty podléhající pouhé oznamovací povinnosti jsou tak vyňaty z povinnosti provést odpovídající posouzení, i když mohou způsobit takové zhoršení.
16 Předkládající soud poznamenává, že vlámský zákonodárce tímto způsobem systematicky osvobodil od povinnosti provést odpovídající posouzení projekty, které podléhají oznamovací povinnosti, a to na základě předem stanovených kritérií nebo prahových hodnot. Podle tohoto soudu se nezdá, že by tato kritéria a prahové hodnoty byly založeny na vědeckých studiích umožňujících rozptýlit veškeré pochybnosti o tom, že takové projekty nemohou způsobit významné zhoršení přírodních charakteristik ZOO.
17 Za těchto podmínek se Raad voor Vergunningsbetwistingen (Rada pro spory související s povoleními) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Brání čl. 6 odst. 3 [směrnice 92/43] právní úpravě, podle níž projekty, které nevyžadují povolení, schválení nebo souhlas, ale pouze oznámení, jako jsou projekty čerpání podzemních vod malého rozsahu, nepodléhají povinnosti provést odpovídající posouzení ani tehdy, když tyto projekty mohou významně ovlivnit celistvost [ZOO]?“
K předběžné otázce
18 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která určité kategorie plánů nebo projektů na základě předem stanovených kritérií a prahových hodnot osvobozuje od povinnosti provést odpovídající posouzení, když tato kritéria a prahové hodnoty neumožňují vyloučit, že jakýkoli plán nebo projekt spadající do těchto kategorií bude mít pravděpodobně, samostatně nebo v kombinaci s jinými plány a projekty, významný vliv na ZOO.
19 Úvodem je třeba připomenout, že článek 6 směrnice 92/43 ukládá členským státům řadu povinností a zvláštních postupů, které mají zabezpečit, jak vyplývá z čl. 2 odst. 2 této směrnice, zachování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství, s cílem dosažení obecnějšího cíle uvedené směrnice, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí, pokud jde o lokality chráněné podle téže směrnice (rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 116 a citovaná judikatura).
20 V tomto rámci čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 stanoví posuzovací postup, jehož účelem je s pomocí předchozí kontroly zajistit, že plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, bude schválen pouze tehdy, když nebude mít nepříznivý účinek na celistvost této lokality (rozsudek ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy, C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 34 a citovaná judikatura).
21 Tento čl. 6 odst. 3 rozlišuje dvě fáze v postupu posuzování, které stanoví.
22 První fáze, zmíněná v první větě tohoto ustanovení, vyžaduje, aby členské státy provedly odpovídající posouzení důsledků plánu nebo projektu pro chráněnou lokalitu, pokud existuje pravděpodobnost, že tento plán nebo tento projekt bude mít na tuto lokalitu významný vliv. Druhá fáze, uvedená v druhé větě uvedeného ustanovení, která nastupuje po tomto odpovídajícím posouzení, podmiňuje schválení takového plánu nebo projektu tím, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, s výhradou ustanovení čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43 (rozsudek ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy, C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 36 a citovaná judikatura), který není v rámci projednávané věci relevantní.
23 V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že požadavek odpovídajícího posouzení důsledků plánu nebo projektu podle čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 je podřízen podmínce, že existuje pravděpodobnost nebo nebezpečí, že bude mít významný vliv na dotyčnou lokalitu. Zvláště s ohledem na zásadu předběžné opatrnosti se má za to, že takové nebezpečí existuje, pokud na základě nejlepších vědeckých poznatků v této oblasti nelze vyloučit, že dotčený plán nebo projekt může ovlivnit cíle ochrany této lokality. Posouzení nebezpečí musí být provedeno zejména ve světle zvláštních vlastností a podmínek životního prostředí lokality dotčené takovým plánem nebo projektem (rozsudek ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy, C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 37 a citovaná judikatura).
24 Podle ustálené judikatury platí, že odpovídající posouzení důsledků plánu nebo projektu implikuje, že před jeho schválením musí být s přihlédnutím k těmto nejlepším poznatkům identifikovány všechny aspekty tohoto plánu nebo projektu, které mohou samostatně nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty ovlivnit cíle ochrany chráněné lokality. Toto posouzení nesmí být nedostatečné a musí obsahovat úplná, přesná a konečná zjištění a závěry, na jejichž základě bude rozptýlena jakákoli důvodná vědecká pochybnost o účincích prací plánovaných v dané lokalitě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy, C‑721/21, EU:C:2023:477, body 38 a 39, jakož i citovaná judikatura).
25 V tomto rámci Soudní dvůr konstatoval, že čl. 6 odst. 3 první věta směrnice 92/43 obecně vyžaduje individuální posouzení plánů nebo projektů (rozsudek ze dne 7. listopadu 2018, Coöperatie Mobilisation for the Environment a další, C‑293/17 a C‑294/17, EU:C:2018:882, bod 94).
26 Soudní dvůr měl zejména za to, že možnost obecně osvobodit podle vnitrostátní právní úpravy určité činnosti od nutnosti posouzení jejich důsledků pro dotyčnou lokalitu nemůže zajistit, že tyto činnosti nebudou poškozovat celistvost této lokality (rozsudek ze dne 26. května 2011, Komise v. Belgie, C‑538/09, EU:C:2011:349, body 41 a 42).
27 Na základě čl. 6 odst. 3 první věty směrnice 92/43 tedy členský stát v zásadě nemůže systematicky a obecně osvobodit některé kategorie plánů nebo projektů od povinnosti posouzení jejich vlivů na chráněné lokality podle oblasti činnosti nebo zavedením ohlašovacího režimu (rozsudek ze dne 26. května 2011, Komise v. Belgie, C‑538/09, EU:C:2011:349, bod 45).
28 Pouze jako výjimku z tohoto obecného pravidla lze uvažovat o tom, že členský stát použije ohlašovací režim, na jehož základě jsou určité kategorie plánů nebo projektů osvobozeny od povinnosti provést odpovídající posouzení jejich vlivů na chráněnou lokalitu, avšak za podmínky, že je prokázáno, že použitelné vnitrostátní předpisy umožňují na základě objektivních skutečností s jistotou vyloučit, že jakýkoli plán nebo projekt podléhající tomuto režimu bude mít na chráněnou lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 2011, Komise v. Belgie, C‑538/09, EU:C:2011:349, bod 52 a citovaná judikatura).
29 V projednávané věci předkládající soud uvádí, že čl. 36b odst. 3 nařízení o ochraně přírody ukládá povinnost provést odpovídající posouzení pouze ve vztahu k činnostem podléhajícím povolení, které mohou způsobit významné zhoršení přírodních charakteristik ZOO. Podle tohoto soudu vlámský zákonodárce tímto způsobem osvobodil od provádění odpovídajícího posouzení systematicky určité kategorie projektů podléhajících pouhé oznamovací povinnosti, které jsou definovány v závislosti na kritériích nebo prahových hodnotách stanovených použitelnou vnitrostátní právní úpravou.
30 Pokud jde konkrétně o projekty odběru podzemních vod, z této vnitrostátní právní úpravy vyplývá, že tyto projekty jsou rozděleny do tří různých tříd v závislosti na jejich průtoku, hloubce a systému dotyčných čerpacích vrtů a pouze projekty spadající do první a druhé třídy podléhají povolení, a tedy povinnosti provést odpovídající posouzení stanovené v čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43. Vrty studen, které stejně jako projekt dotčený ve věci v původním řízení spadají do třetí třídy, podléhají pouze oznamovací povinnosti, a jsou tudíž vyňaty z povinnosti provést odpovídající posouzení.
31 Je tedy třeba přezkoumat, zda v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 23 až 28 tohoto rozsudku umožňují taková kritéria a prahové hodnoty na základě objektivních skutečností vyloučit, že jakýkoli plán nebo projekt podléhající režimu dotčenému v původním řízení bude mít na chráněnou lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány a projekty.
32 V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že i projekt menšího rozsahu může mít, samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány a projekty, významné důsledky pro životní prostředí, pokud se nachází na místě, kde jsou takové faktory životního prostředí, jako jsou živočichové a rostliny, půda, voda, podnebí nebo kulturní dědictví, citlivé na sebemenší změnu (rozsudek ze dne 26. května 2011, Komise v. Belgie, C‑538/09, EU:C:2011:349, bod 55).
33 Ve specifickém kontextu projektu využívání vod již měl Soudní dvůr příležitost konstatovat, že skutečnost, že se jedná o využívání malých objemů vody, nemůže sama o sobě vyloučit, že některá z těchto využívání mohou mít významný vliv na chráněnou lokalitu. I kdyby takováto využívání vod neměla významné důsledky pro stav vodstva, nevyplývá z toho, že nemohou mít také významné důsledky pro sousedící chráněné lokality (rozsudek ze dne 10. ledna 2006, Komise v. Německo, C‑98/03, EU:C:2006:3, bod 44).
34 Členský stát tedy nemůže mít za to, že kategorie plánů a projektů, které jsou definovány podle oblastí činnosti a rozsahu dotyčných činností, budou již pojmově mít málo významný dopad na chráněné lokality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 2011, Komise v. Belgie, C‑538/09, EU:C:2011:349, bod 56).
35 Zadruhé s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, nic nenasvědčuje tomu, že kritéria a prahové hodnoty stanovené vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení pro účely uplatnění výjimky, kterou stanoví, umožňují zohlednit případné další plány nebo projekty, zejména ty, které se týkají dané chráněné lokality nebo se nacházejí v blízkosti dotyčné oblasti, jakož i jejich případné kumulativní účinky na tuto lokalitu. Tato kritéria a prahové hodnoty totiž odkazují pouze na charakteristiky dotčeného plánu nebo projektu.
36 Jak přitom výslovně vyplývá ze znění čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43, toto ustanovení se vztahuje na plány nebo projekty, které pravděpodobně budou mít samostatně „nebo v kombinaci s jinými plány a projekty“ významný vliv na chráněnou lokalitu. Cílem tohoto ustanovení je tedy rovněž zabránit poškození stanovišť, které může vyplývat z kumulativních účinků několika plánů nebo projektů, včetně plánů nebo projektů omezeného významu, které však mohou být provedeny současně v téže chráněné lokalitě nebo v její blízkosti.
37 Za těchto podmínek se jeví, s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, že kritéria a prahové hodnoty stanovené vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení neumožňují vyloučit, že jakýkoli plán nebo projekt, který podléhá režimu stanovenému touto právní úpravou a je osvobozen od povinnosti provést odpovídající posouzení, může mít na chráněnou lokalitu významný vliv, ať již samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány a projekty.
38 Tento závěr není vyvrácen argumenty belgické vlády, podle kterých zaprvé jiná vnitrostátní ustanovení, zejména ta, která byla přijata v souladu s čl. 6 odst. 2 směrnice 92/43, mohou zhojit neexistenci povinnosti provést odpovídající posouzení ve vztahu k plánům nebo projektům podléhajícím pouze oznamovací povinnosti, i když by mohly mít významný vliv na chráněnou lokalitu, zadruhé příslušné správní orgány mohou odmítnout vzít oznámení na vědomí nebo připojit ke svým rozhodnutím určité podmínky a zatřetí se v případě výkonu činností podléhajících oznamovací povinnosti použijí vnitrostátní trestněprávní ustanovení, pokud tyto činnosti mohou mít významný dopad na ZOO.
39 V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že i když odstavce 2 a 3 článku 6 směrnice 92/43 tvoří celek, který je soudržný s ohledem na cíle ochrany sledované touto směrnicí, jelikož jejich cílem je zajistit stejnou úroveň ochrany přírodních stanovišť a stanovišť druhů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2018, People Over Wind a Sweetman, C‑323/17, EU:C:2018:244, bod 24), nic to nemění na tom, že mají odlišný předmět. Tento odstavec 2 totiž stanoví povinnost obecné ochrany spočívající v zabránění poškozování, jakož i vyrušování, které by mohlo mít významné účinky s ohledem na cíle uvedené směrnice, zatímco tento odstavec 3 stanoví posuzovací postup, jehož účelem je pomocí posouzení provedeného ex ante zajistit, aby plán či projekt, který přímo nesouvisí s péčí o dotčenou lokalitu nebo pro ni není nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, byl povolen, pouze pokud nebude mít nepříznivý vliv na celistvost lokality (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging, C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 38). Uvedené odstavce 2 a 3 mají tedy odlišný dosah, a nelze je proto zaměňovat, neboť jinak by byl ohrožen jejich užitečný účinek.
40 Z toho vyplývá, že přijetí vnitrostátních opatření podle čl. 6 odst. 2 směrnice 92/43 neumožňuje mít za to, že jsou splněny požadavky vyplývající z čl. 6 odst. 3 této směrnice.
41 Zadruhé stačí uvést, jak bylo připomenuto v bodě 22 tohoto rozsudku, že pravomoc správního orgánu odmítnout provedení plánu nebo projektu nebo podmínit svůj souhlas s tímto plánem nebo projektem spadá do druhé fáze zmíněné v tomto bodě 22, uvedené v čl. 6 odst. 3 druhé větě směrnice 92/43, a není tedy relevantní v rámci první fáze zmíněné v uvedeném bodě 22, která se týká podmínek použitelných na odpovídající posouzení stanovené v tomto čl. 6 odst. 3 první větě. Právě tato první fáze je přitom předmětem projednávané věci.
42 Zatřetí, jak bylo připomenuto v bodech 20 a 39 tohoto rozsudku, čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 stanoví posuzovací postup založený na předchozí kontrole. Proto je rovněž irelevantní možnost uložit sankce, včetně trestních sankcí, stanovená vnitrostátním právem v případě, že není dodržen zákaz výkonu činností, které podléhají oznamovací povinnosti a mají významný vliv na ZOO.
43 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která určité kategorie plánů nebo projektů na základě předem stanovených kritérií a prahových hodnot osvobozuje od povinnosti provést odpovídající posouzení, když tato kritéria a prahové hodnoty neumožňují na základě objektivních skutečností s jistotou vyloučit, že tyto plány nebo projekty budou mít pravděpodobně samostatně nebo v kombinaci s jinými plány a projekty významný vliv na ZOO.
K nákladům řízení
44 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek 6 odst. 3 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátní právní úpravě, která určité kategorie plánů nebo projektů na základě předem stanovených kritérií a prahových hodnot osvobozuje od povinnosti provést odpovídající posouzení, když tato kritéria a prahové hodnoty neumožňují na základě objektivních skutečností s jistotou vyloučit, že tyto plány nebo projekty budou mít pravděpodobně samostatně nebo v kombinaci s jinými plány a projekty významný vliv na zvláštní oblast ochrany.
Podpisy
* Jednací jazyk: nizozemština.