5.11.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 392/130


Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: https://unece.org/status-1958-agreement-and-annexed-regulations

Předpis OSN č. 137 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska ochrany při čelním nárazu, se zaměřením na zádržné systémy [2021/1862]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

sérii změn 02 – datum vstupu v platnost: 9. června 2021

Tento dokument slouží výhradně jako dokumentační nástroj. Autentická a právně závazná znění jsou tato:

—

ECE/TRANS/WP.29/2015/106

—

ECE/TRANS/WP.29/2018/77

—

ECE/TRANS/WP.29/2018/140

—

ECE/TRANS/WP.29/2020/59 a

—

ECE/TRANS/WP.29/2020/110

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Specifikace

6.

Pokyny pro uživatele vozidel vybavených airbagy

7.

Změna a rozšíření schválení typu vozidla

8.

Shodnost výroby

9.

Postihy za neshodnost výroby

10.

Definitivní ukončení výroby

11.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

12.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1

Sdělení

2

Uspořádání značek schválení

3

Postup zkoušky

4

Biomechanická kritéria

5

Uspořádání a instalace figurín a seřízení zádržných systémů

6

Postup pro stanovení bodu H a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech

Dodatek 1

Popis třírozměrného zařízení ke stanovení bodu H (zařízení 3-D H)

Dodatek 2

Třírozměrná vztažná soustava

Dodatek 3

Referenční údaje o místech k sezení

7

Postup zkoušky se zkušebním vozíkem

Dodatek Křivka ekvivalence – toleranční pásmo pro křivku ΔV = f(t)

8

Postup měření při měřicích zkouškách: přístrojové vybavení

9

Zkušební postupy pro vozidla vybavená elektrickým hnacím ústrojím

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na vozidla kategorie M1  (1) s maximální přípustnou hmotností nepřesahující 3 500 kg a na vozidla kategorie N1.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se použijí tyto definice:

2.1

„ochranným systémem“ se rozumí vnitřní výstroj vozidla a zařízení určená k zadržení cestujících a přispívající k zajištění shody s požadavky uvedenými níže v bodě 5;

2.2

„typem ochranného systému“ se rozumí kategorie ochranných zařízení, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

a)

technologie;

b)

geometrie;

c)

použité materiály;

2.3

„šířkou vozidla“ se rozumí vzdálenost mezi rovinami rovnoběžnými s podélnou středovou rovinou (vozidla) a dotýkajícími se vozidla z obou stran této roviny, s výjimkou vnějších zařízení pro nepřímý výhled, bočních obrysových světel, ukazatelů tlaku v pneumatikách, směrových světel, obrysových světel, ohebných blatníků a vypouklých částí bočnic pneumatik bezprostředně nad bodem styku s vozovkou;

2.4

„typem vozidla“ se rozumí kategorie motorových vozidel, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

2.4.1

délka a šířka vozidla, pokud mají negativní vliv na výsledky nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem;

2.4.2

nosná konstrukce, rozměry, obrysy a materiály té části vozidla, jež se nachází před příčnou rovinou procházející bodem R sedadla řidiče, pokud mají negativní vliv na výsledky nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem;

2.4.3

tvar a vnitřní rozměry prostoru pro cestující a typ ochranného systému, pokud mají negativní vliv na výsledky nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem;

2.4.4

umístění (vpředu, vzadu, uprostřed) a orientace motoru (příčná nebo podélná), pokud mají negativní vliv na výsledek nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem;

2.4.5

pohotovostní hmotnost, pokud má negativní vliv na výsledek nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem;

2.4.6

volitelné zařízení nebo výstroj dodané výrobcem, pokud mají negativní vliv na výsledek nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem;

2.4.7

umístění dobíjecího systému pro uchovávání energie (REESS), pokud má negativní vliv na výsledek nárazové zkoušky předepsané tímto předpisem.

2.5

Prostor pro cestující

2.5.1

„Prostorem pro cestující z hlediska ochrany cestujících“ se rozumí prostor určený pro cestující ohraničený střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, vnějším zasklením, přední přepážkou a rovinou přepážky zadního prostoru nebo rovinou opěradla zadního sedadla;

2.5.2

„prostorem pro cestující z hlediska hodnocení elektrické bezpečnosti“ se rozumí prostor určený pro cestující ohraničený střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, zasklením, přední přepážkou a zadní přepážkou nebo zadními dveřmi, a také zábranou elektrické ochrany a kryty pro ochranu cestujících před přímým dotykem vysokonapěťových živých částí;

2.6

„bodem R“ se rozumí vztažný bod vůči konstrukci vozidla stanovený výrobcem pro každé sedadlo, jak je uvedeno v příloze 6;

2.7

„bodem H“ se rozumí vztažný bod stanovený pro každé sedadlo technickou zkušebnou odpovědnou za provádění podle postupu uvedeného v příloze 6;

2.8

„pohotovostní hmotností vozidla“ se rozumí hmotnost vozidla v provozním stavu, neobsazeného a nenaloženého, avšak kompletně vybaveného palivem, chladicí kapalinou, mazivem, nářadím a rezervním kolem (jestliže je výrobce vozidla poskytuje jako standardní výbavu);

2.9

„airbagem“ se rozumí zařízení montované do motorových vozidel jako doplněk bezpečnostních pásů a zádržných systémů, tj. systémy, které v případě závažného nárazu působícího na vozidlo automaticky aktivují pružnou konstrukci, jejímž účelem je vlivem stlačení plynu, kterým je naplněna, omezit tíhu působící při nárazu jedné nebo více částí těla osoby ve vozidle na interiér prostoru pro cestující;

2.10

„airbagem pro cestujícího“ se rozumí sestava airbagu, jejímž účelem je ochránit při čelním nárazu cestujícího (cestující) na jiných sedadlech, než je sedadlo řidiče;

2.11

„vysokonapěťovým“ se rozumí klasifikace elektrické konstrukční části nebo obvodu, pokud je efektivní hodnota (rms) jejich pracovního napětí > 60 V a ≤ 1 500 V stejnosměrného proudu nebo > 30 V a ≤ 1 000 V střídavého proudu;

2.12

„dobíjecím systémem pro uchovávání elektrické energie (REESS)“ se rozumí dobíjecí systém pro uchovávání energie, který poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon.

Za REESS se nepovažuje baterie, jejímž primárním účelem je dodávání energie pro nastartování motoru a/nebo osvětlení a/nebo jiné pomocné systémy vozidla.

Systém REESS může zahrnovat systémy nezbytné pro fyzickou podporu, řízení teploty, elektronické ovládání a kryt;

2.13

„zábranou elektrické ochrany“ se rozumí část zajišťující ochranu před veškerým přímým dotykem vysokonapěťových živých částí;

2.14

„elektrickým hnacím ústrojím“ se rozumí elektrický obvod, který zahrnuje trakční motor(y) a může také zahrnovat REESS, systém konverze elektrické energie, elektronické měniče, příslušný svazek vodičů a konektory a propojovací systém pro nabíjení REESS;

2.15

„živými částmi“ se rozumí jakákoli vodivá část (vodivé části), ve které (kterých) má být za běžných provozních podmínek elektrické napětí;

2.16

„nechráněnou vodivou částí“ se rozumí vodivá část, které se lze dotýkat za podmínek stupně ochrany IPXXB a která za normálních okolností není pod elektrickým napětím, ale může se pod napětí dostat v případě poruchy izolace. Patří sem části pod krytem, který lze odstranit bez použití nástrojů;

2.17

„přímým dotykem“ se rozumí kontakt osob s vysokonapěťovými živými částmi;

2.18.

„nepřímým dotykem“ se rozumí kontakt osob s nechráněnými vodivými částmi;

2.19

„stupněm ochrany IPXXB“ se rozumí ochrana před dotykem vysokonapěťových živých částí zajišťovaná buď zábranou elektrické ochrany, nebo krytem, která byla vyzkoušena pomocí kloubového zkušebního prstu (IPXXB) v souladu s popisem v bodě 4 přílohy 9;

2.20

„pracovním napětím“ se rozumí nejvyšší efektivní hodnota napětí elektrického obvodu (rms), kterou udává výrobce a která se může vyskytnout mezi kterýmikoli vodivými částmi za podmínek obvodu naprázdno nebo za běžných provozních podmínek. Je-li elektrický obvod rozpojený galvanickou izolací, pracovní napětí se stanoví pro každý rozpojený obvod zvlášť;

2.21

„propojovacím systémem pro nabíjení REESS“ se rozumí elektrický obvod používaný pro nabíjení REESS z vnějšího elektrického napájecího zdroje, včetně zásuvky vozidla;

2.22

„elektrickou kostrou“ se rozumí soustava vzájemně elektricky propojených vodivých částí, jejichž elektrické napětí se považuje za vztažné;

2.23

„elektrickým obvodem“ se rozumí soustava propojených živých částí navržená tak, aby v ní za běžných provozních podmínek bylo elektrické napětí;

2.24

„systémem konverze elektrické energie“ se rozumí systém (např. palivový článek), který vyrábí a poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon;

2.25

„elektronickým měničem“ se rozumí zařízení umožňující regulaci a/nebo konverzi elektrické energie pro elektrický pohon;

2.26

„krytem“ se rozumí část, která zakrývá vnitřní jednotky a zajišťuje ochranu před veškerým přímým dotykem;

2.27

„vysokonapěťovou sběrnicí“ se rozumí elektrický obvod včetně propojovacího systému pro nabíjení REESS využívající vysoké napětí. Pokud jsou elektrické obvody vzájemně galvanicky propojeny a splňují specifické podmínky napětí, považují se za vysokonapěťovou sběrnici pouze ty konstrukční části nebo části elektrického obvodu, které pracují při vysokém napětí;

2.28

„pevným izolátorem“ se rozumí izolační krytí svazku vodičů, který má zakrývat vysokonapěťové živé části a zabránit přímému kontaktu s nimi;

2.29

„automatickým rozpojením“ se rozumí nástroj, který při spuštění galvanicky odpojí zdroje elektrické energie od zbytku vysokonapěťového obvodu elektrického hnacího ústrojí;

2.30

„trakční baterií otevřeného typu“ se rozumí typ baterie, která vyžaduje plnění kapalinou a která produkuje vodík, jenž se uvolňuje do atmosféry;

2.31

„automaticky aktivovaným zamykacím systémem dveří“ se rozumí systém, který dveře automaticky uzamkne při předem nastavené rychlosti, nebo za jakékoliv jiné výrobcem definované podmínky.

2.32

„přestavovacím systémem“ se rozumí zařízení, s jehož pomocí lze sedadlo nebo některou jeho část posunout a/nebo otočit bez pevné mezilehlé polohy, aby byl usnadněn přístup cestujících do prostoru za tímto sedadlem a z tohoto prostoru;

2.33

„vodným elektrolytem“ se rozumí elektrolyt na bázi vody jakožto rozpouštědla pro sloučeniny (např. kyseliny, zásady), který po rozpuštění poskytuje vodivé ionty;

2.34

„únikem elektrolytu“ se rozumí únik elektrolytu z REESS v kapalné podobě;

2.35

„nevodným elektrolytem“ se rozumí elektrolyt, jehož základem není voda jakožto rozpouštědlo;

2.36

pojem „běžné provozní podmínky“ zahrnuje provozní režimy a podmínky, které lze přiměřeně očekávat při typickém provozu vozidla, mj. při jízdě rychlostmi stanovenými dopravními předpisy, při parkování a stání v dopravním provozu, jakož i při nabíjení pomocí nabíječek, které jsou kompatibilní s konkrétními dobíjecími porty instalovanými na vozidle. Nezahrnuje podmínky, kdy je vozidlo poškozeno při nárazu, předměty nacházejícími se na vozovce nebo v důsledku vandalismu, vystaveno požáru nebo ponoření do vody, nebo ve stavu, který vyžaduje servisní a/nebo údržbářské práce, nebo kdy jsou na něm tyto práce prováděny;

2.37

„specifickými podmínkami napětí“ se rozumí stav, kdy maximální napětí galvanicky propojeného elektrického obvodu mezi živou částí se stejnosměrným proudem a jakoukoli jinou živou částí (se stejnosměrným nebo střídavým proudem) je ≤ 30 V střídavého proudu (rms) a ≤ 60 V stejnosměrného proudu.

Poznámka: Je-li živá část se stejnosměrným proudem takového elektrického obvodu připojena k elektrické kostře a platí-li specifické podmínky napětí, potom maximální napětí mezi jakoukoli živou částí a elektrickou kostrou je ≤ 30 V střídavého proudu (rms) a ≤ 60 V stejnosměrného proudu;

2.38

„stavem nabití“ se rozumí dostupný elektrický náboj v REESS, vyjádřený jako procento jeho jmenovité kapacity;

2.39

„požárem“ se rozumí stav, kdy z vozidla šlehají plameny. Jiskry a elektrický oblouk se za plamen nepovažují;

2.40

„výbuchem“ se rozumí náhlé uvolnění energie schopné vytvořit tlakové vlny a/nebo projektily, které mohou způsobit strukturální a/nebo fyzické poškození okolí vozidla.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska ochrany cestujících na předních sedadlech při čelním nárazu předkládá výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2

K žádosti musí být přiloženy níže uvedené doklady v trojím vyhotovení a následující údaje:

3.2.1

podrobný popis typu vozidla z hlediska jeho nosné konstrukce, rozměrů, tvaru a použitých materiálů;

3.2.2

fotografie a/nebo schémata a výkresy vozidla zobrazující typ vozidla zepředu, z boku a zezadu a konstrukční detaily přední části nosné konstrukce;

3.2.3

údaje o pohotovostní hmotnosti vozidla;

3.2.4

tvary a vnitřní rozměry prostoru pro cestující;

3.2.5

popis vnitřní výstroje a ochranných systémů namontovaných ve vozidle;

3.2.6

obecný popis typu zdroje elektrické energie, jeho umístění a elektrické hnací ústrojí (např. hybridní, elektrické).

3.3

Žadatel o schválení má právo předložit jakékoliv údaje a výsledky provedených zkoušek, které umožní dojít k závěru, že shody s požadavky lze s dostatečně vysokou pravděpodobností dosáhnout.

3.4

Vozidlo, které se technické zkušebně pověřené prováděním schvalovacích zkoušek předává ke schválení, musí být pro typ, jenž má být schválen, reprezentativní.

3.4.1

Vozidlo, které nemá všechny konstrukční části odpovídající danému typu, může být k provedení zkoušek převzato tehdy, lze-li prokázat, že nepřítomnost daných konstrukčních částí nemá nepříznivý vliv na výsledky zkoušky z hlediska požadavků tohoto předpisu.

3.4.2

Je na žadateli o schválení, aby prokázal, že uplatnění bodu 3.4.1 je slučitelné se splněním požadavků tohoto předpisu.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1

Pokud typ vozidla předložený ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky tohoto předpisu, schválení typu vozidla se udělí.

4.1.1.

Technická zkušebna jmenovaná podle níže uvedeného bodu 12 zkontroluje, zda jsou splněny požadované podmínky.

4.1.2

V případě pochybností se při ověřování shody vozidla s požadavky tohoto předpisu vezmou v úvahu veškeré výrobcem poskytnuté údaje nebo výsledky zkoušek, které lze vzít v úvahu při ověřování schvalovacích zkoušek provedených technickou zkušebnou.

4.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení v souladu s přílohou 4 dohody (E/ECE/TRANS/505/Rev.3).

4.3

Oznámení o udělení nebo zamítnutí schválení typu vozidla podle tohoto předpisu musí strany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělit na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

4.4

Na každém vozidle shodném s typem schváleným podle tohoto předpisu musí být na nápadném a snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístěna mezinárodní značka schválení, která se skládá z:

4.4.1

kružnice s vepsaným písmenem „E“ následovaným rozlišovacím číslem země, jež schválení udělila; (2)

4.4.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení, a to vpravo od kružnice předepsané v bodě 4.4.1.

4.5

Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 4.4.1 výše opakovat; v takovém případě se čísla předpisů a čísla schválení a doplňkové symboly podle všech předpisů, podle nichž bylo uděleno schválení v zemi, která schválení podle tohoto předpisu udělila, umístí ve svislých sloupcích napravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.1.

4.6

Značka schválení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

4.7

Značka schválení se umístí do blízkosti výrobcem připevněného štítku s údaji o vozidle, nebo na tento štítek.

4.8

Příklady uspořádání značek schválení jsou uvedeny v příloze 2 tohoto předpisu.

5.   SPECIFIKACE

5.1

Všeobecné specifikace

5.1.1

Bod H se pro každé sedadlo stanoví postupem uvedeným v příloze 6.

5.1.2

Pokud ochranný systém pro přední místa k sezení zahrnuje bezpečnostní pásy, musejí jejich součásti vyhovovat požadavkům předpisu č. 16.

5.1.3

Místa k sezení, na nichž jsou umístěny zkušební figuríny a jejichž ochranný systém zahrnuje bezpečnostní pásy, musí být vybavena kotevními úchyty vyhovujícími předpisu č. 14.

5.2

Specifikace pro zkoušku zádržného systému (zkouška s pevnou bariérou na celé šířce)

Zkouška vozidla a jeho schválení se provede podle postupu uvedeného v příloze 3.

Pro tuto zkoušku se po dohodě technickou zkušebnou vybere vozidlo, u nějž se předpokládá nejnepříznivější výsledek, pokud jde o kritéria poranění uvedená v bodě 5.2.1.

Zkouška vozidla provedená podle postupu uvedeného v příloze 3 se považuje za vyhovující, jsou-li splněny současně všechny podmínky stanovené níže v bodech 5.2.1 až 5.2.6.

Kromě toho musí vozidla vybavená elektrickým hnacím ústrojím splňovat požadavky bodu 5.2.8. Toho lze dosáhnout samostatnou nárazovou zkouškou na žádost výrobce a po schválení technickou zkušebnou za předpokladu, že elektrické konstrukční části neovlivňují funkčnost ochrany cestujících u daného typu vozidla, jak je stanoveno v bodech 5.2.1 až 5.2.5 tohoto předpisu. V případě této podmínky musí být požadavky bodu 5.2.8 zkontrolovány v souladu s metodami stanovenými v příloze 3 tohoto předpisu, s výjimkou bodů 2, 5 a 6 přílohy 3.

Zkušební figurína odpovídající specifikacím pro figurínu padesátého percentilu Hybrid III (viz poznámka pod čarou 1 v příloze 3) vybavená kotníkem o úhlu 45° a splňující požadavky na její seřízení se nainstaluje na sedadlo řidiče.

Zkušební figurína odpovídající specifikacím pro figurínu pátého percentilu Hybrid III (viz poznámka pod čarou 1 v příloze 3) vybavená kotníkem o úhlu 45° a splňující požadavky na její seřízení se nainstaluje na krajní sedadlo pro cestující.

5.2.1

Biomechanická kritéria popsaná v příloze 4 a naměřená podle přílohy 8 na zkušebních figurínách umístěných na krajních předních sedadlech musí splňovat následující podmínky:

5.2.1.1

Funkční požadavky v případě zkušební figuríny muže padesátého percentilu Hybrid III:

5.2.1.1.1

kritérium pohybu hlavy (HPC) nesmí přesáhnout hodnotu 1 000 a výsledné zrychlení hlavy nesmí přesáhnout hodnotu 80 g po dobu delší než 3 ms. Poslední z uvedených hodnot se vypočte kumulativně, přičemž zpětný pohyb hlavy se do výpočtu nezahrnuje;

5.2.1.1.2

kritéria poranění krku nesmí přesáhnout tyto hodnoty:

a)

axiální tahová síla působící na krk nesmí přesáhnout hodnotu 3,3 kN;

b)

smykové síly působící zpředu dozadu na rozhraní mezi krkem a hlavou nesmí přesáhnout hodnotu 3,1 kN;

c)

ohybový moment krku kolem osy y nesmí přesáhnout hodnotu 57 Nm ve vytažení;

5.2.1.1.3

kritérium stlačení hrudníku (ThCC) nesmí přesáhnout hodnotu 42 mm;

5.2.1.1.4

kritérium měkkých tkání (V * C) pro hrudník nesmí přesáhnout hodnotu 1,0 m/s;

5.2.1.1.5

kritérium síly působící na stehenní kost (FFC) nesmí přesáhnout hodnotu 9,07 kN.

5.2.1.2

Funkční požadavky v případě zkušební figuríny ženy padesátého percentilu Hybrid III:

5.2.1.2.1

kritérium pohybu hlavy (HPC) nesmí přesáhnout hodnotu 1 000 a výsledné zrychlení hlavy nesmí přesáhnout hodnotu 80 g po dobu delší než 3 ms. Poslední z uvedených hodnot se vypočte kumulativně, přičemž zpětný pohyb hlavy se do výpočtu nezahrnuje;

5.2.1.2.2

kritéria poranění krku nesmí přesáhnout tyto hodnoty:

a)

axiální tahová síla působící na krk nesmí přesáhnout hodnotu 2,9 kN;

b)

smykové síly působící zpředu dozadu na rozhraní mezi krkem a hlavou nesmí přesáhnout hodnotu 2,7 kN;

c)

ohybový moment krku kolem osy y nesmí přesáhnout hodnotu 57 Nm ve vytažení;

5.2.1.2.3

Kritérium stlačení hrudníku (ThCC) nesmí přesáhnout hodnotu 34 mm (3) u vozidel kategorie M1 a 42 mm u vozidel kategorie N1.

5.2.1.2.4

kritérium měkkých tkání (V * C) pro hrudník nesmí přesáhnout hodnotu 1,0 m/s;

5.2.1.2.5

kritérium síly působící na stehenní kost (FFC) nesmí přesáhnout hodnotu 7 kN.

5.2.2

Posuv volantu

5.2.2.1

Po zkoušce nesmí zbytkový posuv volantu měřený ve středu náboje volantu přesáhnout 80 mm ve směru svisle vzhůru a 100 mm ve směru vodorovně dozadu.

5.2.2.2

Vozidla, která splňují požadavky na posuv volantu podle předpisu č. 12 nebo č. 94, se považují za vozidla splňující požadavky bodu 5.2.2.1 výše.

5.2.3

V průběhu zkoušky se nesmějí otevřít žádné dveře.

5.2.3.1

V případě automaticky aktivovaných zamykacích systémů dveří, které se montují volitelně a/nebo je může deaktivovat řidič, se tento požadavek ověří pomocí jednoho z těchto dvou zkušebních postupů, podle volby výrobce:

5.2.3.1.1

Zkouší-li se podle bodu 1.4.3.5.2.1 přílohy 3, musí výrobce navíc prokázat ke spokojenosti technické zkušebny (například pomocí svých interních údajů), že pokud systém není namontován nebo je-li deaktivován, neotevřou se při nárazu žádné dveře.

5.2.3.1.2

Zkouška se provede podle bodu 1.4.3.5.2.2 přílohy 3.

5.2.4

Boční dveře musí být po nárazu odemčeny.

5.2.4.1

V případě vozidel vybavených automaticky aktivovaným zamykacím systémem dveří se musí dveře před okamžikem nárazu zamknout a po nárazu se musí odemknout.

5.2.4.2

V případě vozidel vybavených automaticky aktivovanými zamykacími systémy dveří, které se montují volitelně a/nebo je může deaktivovat řidič, se tento požadavek ověří pomocí jednoho z těchto dvou zkušebních postupů, podle volby výrobce:

5.2.4.2.1

Zkouší-li se podle bodu 1.4.3.5.2.1 přílohy 3, musí výrobce navíc prokázat ke spokojenosti technické zkušebny (například pomocí svých interních údajů), že pokud systém není namontován nebo je-li deaktivován, nedojde v průběhu nárazu k uzamknutí bočních dveří.

5.2.4.2.2

Zkouška se provede podle bodu 1.4.3.5.2.2 přílohy 3.

5.2.5

Po nárazu musí být bez použití nástrojů, s výjimkou nářadí nutného k podepření hmotnosti figuríny, možno:

5.2.5.1

otevřít alespoň jedny dveře pro každou řadu sedadel. Pokud vozidlo takové dveře nemá, musí být možné evakuovat všechny cestující, v případě potřeby za použití přestavovacího systému sedadel. To neplatí pro kabriolety, u nichž je možné snadno otevřít horní část tak, aby umožňovala evakuaci cestujících.

To se v příslušných případech posoudí pro všechny konfigurace nebo pro nejnepříznivější konfiguraci pro počet dveří na každé straně vozidla a u vozidel s levostranným i pravostranným řízením.

5.2.5.2

uvolnit figuríny ze zádržného systému, jejž v zajištěném stavu musí být možné uvolnit silou nejvýše 60 N působící na střed uvolňovacího mechanismu;

5.2.5.3

vyjmout figuríny z vozidla bez seřizování sedadel.

5.2.6

U vozidel poháněných kapalným palivem smí při nárazu uniknout ze soustavy přívodu paliva nanejvýš nepatrné množství kapaliny.

5.2.7

pokud po nárazu dojde k nepřetržitému unikání kapaliny ze soustavy přívodu paliva, nesmí rychlost úniku překročit 30 g/min; jestliže se kapalina ze soustavy přívodu paliva mísí s kapalinami z jiných systémů a jednotlivé kapaliny nelze snadno oddělit a identifikovat, zohlední se při hodnocení nepřetržitého úniku všechny zachycené kapaliny.

5.2.8

Po zkouškách prováděných v souladu s postupem stanoveným v příloze 3 tohoto předpisu musí elektrické hnací ústrojí pracující s vysokým napětím a vysokonapěťové systémy, které jsou galvanicky propojeny s vysokonapěťovou sběrnicí elektrického hnacího ústrojí, splňovat tyto požadavky:

5.2.8.1

Ochrana před úrazem elektrickým proudem

Po nárazu musí vysokonapěťové sběrnice splňovat alespoň jedno ze čtyř kritérií uvedených v bodech 5.2.8.1.1 až 5.2.8.1.4.2.

Pokud je vozidlo vybaveno funkcí automatického rozpojení, nebo zařízením/zařízeními, které/která galvanicky rozpojí obvod elektrického hnacího ústrojí během jízdy, musí rozpojený obvod nebo každá jeho jednotlivá rozpojená část po aktivaci funkce rozpojení splňovat alespoň jedno z těchto kritérií.

Kritéria stanovená níže v bodě 5.2.8.1.4 se však nepoužijí, jestliže více než jeden potenciál části vysokonapěťové sběrnice není chráněn podle podmínek stupně ochrany IPXXB.

Pokud část/části vysokonapěťového systému nejsou při nárazové zkoušce napájeny, a s výjimkou propojovacího systému pro nabíjení REESS, který není za jízdy napájen, musí být ochrana před úrazem elektrickým proudem pro danou část/části prokázána buď pomocí bodu 5.2.8.1.3, nebo bodu 5.2.8.1.4.

5.2.8.1.1

Absence vysokého napětí

Napětí Ub, U1 a U2 na vysokonapěťových sběrnicích musí být rovno nebo nižší než 30 Vst nebo 60 Vss do 60 s po nárazu při měření v souladu s bodem 2 přílohy 9.

5.2.8.1.2

Nízká hodnota elektrické energie

Celková energie (TE) na vysokonapěťových sběrnicích musí být nižší než 0,2 joulu při měření podle zkušebního postupu uvedeného v bodě 3 přílohy 9 pomocí rovnice v písmenu a). Celková energie (TE) může být rovněž vypočítána pomocí měřeného napětí Ub na vysokonapěťové sběrnici a kapacity kondenzátorů X (Cx) uvedené výrobcem podle rovnice v příloze 9 bodě 3 písm. b).

Energie uskladněná v kondenzátorech Y (TEy1, TEy2) musí být rovněž nižší než 0,2 joulu. Vypočítá se měřením napětí U1 a U2 na vysokonapěťových sběrnicích a na elektrické kostře a kapacity kondenzátorů Y uvedené výrobcem podle rovnice v příloze 9 bodě 3 písm. c).

5.2.8.1.3

Fyzická ochrana

K ochraně před přímým dotykem s vysokonapěťovými živými částmi musí být zajištěna ochrana stupně IPXXB.

Posouzení musí být provedeno v souladu s bodem 4 přílohy 9.

Kromě toho za účelem ochrany před úrazem elektrickým proudem, k němuž by mohlo dojít při nepřímém dotyku, musí být odpor mezi všemi nechráněnými vodivými částmi zábran elektrické ochrany / krytů a elektrickou kostrou nižší než 0,1 Ω a odpor mezi libovolnými dvěma nechráněnými vodivými částmi zábran elektrické ochrany / krytů, jichž se lze dotknout zároveň a které jsou od sebe vzdáleny méně než 2,5 m, musí být při proudu nejméně 0,2 A menší než 0,2 Ω. Tento odpor lze vypočítat pomocí samostatně naměřených odporů příslušných částí elektrického obvodu.

Tyto požadavky jsou splněny, pokud bylo galvanické spojení vytvořeno svařením. V případě pochybností nebo je-li spojení vytvořeno jiným způsobem než svařováním, provedou se měření jedním ze zkušebních postupů popsaných v bodě 4.1 přílohy 9.

5.2.8.1.4

Izolační odpor

Musí být splněna kritéria uvedená v bodech 5.2.8.1.4.1 a 5.2.8.1.4.2.

Měření musí být provedeno v souladu s bodem 5 přílohy 9.

5.2.8.1.4.1

Elektrické hnací ústrojí sestávající z oddělených stejnosměrných a střídavých sběrnic

Pokud jsou vysokonapěťové střídavé a vysokonapěťové stejnosměrné sběrnice vzájemně galvanicky izolovány, musí mít izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou (Ri podle definice v bodě 5 přílohy 9) minimální hodnotu 100 Ω/V pracovního napětí na stejnosměrných sběrnicích a minimální hodnotu 500 Ω/V pracovního napětí na střídavých sběrnicích.

5.2.8.1.4.2

Elektrické hnací ústrojí sestávající z kombinovaných stejnosměrných a střídavých sběrnic

Jsou-li vysokonapěťové střídavé sběrnice a vysokonapěťové stejnosměrné sběrnice vodivě propojeny, musí splňovat jeden z těchto požadavků:

a)

izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou musí mít minimální hodnotu 500 Ω/V pracovního napětí;

b)

izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou musí mít minimální hodnotu 100 Ω/V pracovního napětí a střídavá sběrnice musí splňovat požadavek na fyzickou ochranu, jak je uveden v bodě 5.2.8.1.3;

c)

izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou musí mít minimální hodnotu 100 Ω/V pracovního napětí a střídavá sběrnice musí splňovat požadavek na absenci vysokého napětí, jak je uveden v bodě 5.2.8.1.1.

5.2.8.2

Únik elektrolytu

5.2.8.2.1

V případě REESS s vodným elektrolytem

Během 60 minut po nárazu nesmí dojít k žádnému úniku elektrolytu z REESS do prostoru pro cestující a únik elektrolytu z REESS mimo prostor pro cestující nesmí činit více než 7 % objemových elektrolytu obsaženého v REESS, přičemž toto množství nesmí být větší než 5,0 l. Uniklé množství elektrolytu lze po jeho zachycení změřit pomocí běžných metod stanovení objemu kapaliny. V případě zásobníků obsahujících Stoddardovo rozpouštědlo, obarvenou chladicí kapalinu a elektrolyt musí být možné jednotlivé kapaliny před měřením oddělit podle relativní hustoty.

5.2.8.2.2

V případě REESS s nevodným elektrolytem

Během 60 minut po nárazu nesmí dojít k žádnému úniku tekutého elektrolytu z REESS do prostoru pro cestující, do zavazadlového prostoru a nesmí dojít k žádnému úniku tekutého elektrolytu mimo vozidlo. Tento požadavek se ověří vizuální kontrolou, aniž by byla jakákoli část vozidla odmontována.

5.2.8.3

Zadržení REESS

Systém REESS musí zůstat připevněn k vozidlu alespoň jedním kotevním úchytem, držákem nebo jakoukoli konstrukcí, která přenáší působící síly ze systému REESS na nosnou konstrukci vozidla, a REESS umístěný mimo prostor pro cestující nesmí vniknout do prostoru pro cestující.

5.2.8.4

Nebezpečí požáru REESS

Během 60 minut po nárazu nesmí dojít k požáru či výbuchu systému REESS.

6.   POKYNY PRO UŽIVATELE VOZIDEL VYBAVENÝCH AIRBAGY

6.1

U vozidla vybaveného sestavou airbagů pro ochranu řidiče a dalších cestujících musí být od 1. září 2020 u nových typů vozidel prokázáno splnění požadavků bodů 8.1.8 až 8.1.9 předpisu OSN č. 16 ve znění série změn 08. Před tímto datem se použijí příslušné požadavky předchozích sérií změn.

7.   ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

7.1

Každá změna typu vozidla podle tohoto předpisu musí být oznámena schvalovacímu orgánu, který daný typ vozidla schválil. Schvalovací orgán pak může:

a)

po konzultaci s výrobcem rozhodnout, že je třeba udělit nové schválení typu, nebo

b)

uplatnit postup podle bodu 7.1.1 (revize) a případně postup podle bodu 7.1.2 (rozšíření).

7.1.1

Revize

Pokud se změnily údaje zaznamenané v informačních dokumentech a schvalovací orgán usoudí, že provedené změny pravděpodobně nemají znatelný nepříznivý vliv a vozidlo v každém případě stále splňuje požadavky, označí se změna jako „revize“.

V tom případě vydá schvalovací orgán podle potřeby revidované stránky informačních dokumentů a na každé revidované stránce zřetelně vyznačí povahu změny a datum nového vydání stránky. Za splnění tohoto požadavku se považuje rovněž vydání konsolidované, aktualizované verze informačních dokumentů spolu s podrobným popisem změn.

7.1.2

Rozšíření

Změna se označí jako „rozšíření“, pokud vedle změny údajů zaznamenaných v dokumentaci výrobce:

a)

jsou požadovány další kontroly nebo zkoušky nebo

b)

se změní jakékoli informace ve sdělení o schválení typu (s výjimkou jeho příloh) nebo

c)

se požaduje schválení podle pozdější série změn po jejím vstupu v platnost.

7.2

Potvrzení, rozšíření nebo odmítnutí schválení se sdělí stranám dohody, které uplatňují tento předpis, podle postupu v bodě 4.3. Kromě toho musí být odpovídajícím způsobem změněn seznam informačních dokumentů a zkušebních protokolů připojený k formuláři sdělení podle přílohy 1, aby uváděl datum poslední revize nebo rozšíření.

8.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v příloze 1 dohody (E/ECE/TRANS/505/Rev.3), přičemž musí být splněny tyto požadavky:

8.1

Každé vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby bylo shodné se schváleným typem vozidla a splňovalo požadavky stanovené v bodech 5 a 6.

8.2

Orgán, který schválení typu udělil, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti uplatňované v každém výrobním závodě. Běžná četnost takových ověření je jednou za dva roky.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1

Schválení udělené pro typ vozidla podle tohoto předpisu lze odejmout v případě, že není splněn požadavek stanovený v bodě 7.1.

9.2

Jestliže některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím kopie formuláře schválení opatřené na konci velkými písmeny napsanou, podepsanou a datovanou poznámkou „SCHVÁLENÍ ODEJMUTO“.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení podá daný schvalovací orgán zprávu o ukončení výroby ostatním smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím kopie formuláře schválení opatřené na konci velkými písmeny napsanou, podepsanou a datovanou poznámkou „VÝROBA UKONČENA“.

11.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní stany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, výrobců oprávněných provádět zkoušky a správních orgánů udělujících schválení, jimž se mají zasílat formuláře osvědčující udělení, zamítnutí či odejmutí schválení vystavené v jiných zemích.

12.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

12.1

Od úředního data vstupu série změn 02 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 02.

12.2

Od 1. září 2023 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vozidel, jež mají elektrické hnací ústrojí pracující s vysokým napětím podle série změn 01 a která byla poprvé vydána po 1. září 2023.

12.3

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí nadále uznávat schválení typu vozidel, která nemají elektrické hnací ústrojí pracující s vysokým napětím podle série změn 01 tohoto předpisu.

12.4

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, neodmítnou udělit schválení typu podle některé z předchozích sérií změn nebo rozšíření tohoto předpisu.

12.5

Bez ohledu na výše uvedená přechodná ustanovení nejsou smluvní strany, které začnou uplatňovat tento předpis až po datu vstupu poslední série změn v platnost, povinny uznávat schválení typu, která byla udělena v souladu s kteroukoli předchozí sérií změn tohoto předpisu.

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6, bod 2 – https://unece.org/transport/standards/transport/vehicle-regulations-wp29/resolutions

(2)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 6

(3)  Tato mezní hodnota je odvozena od kritéria poranění figuríny 65leté ženy pátého percentilu. Toto kritérium by mělo být omezeno na přední krajní místo pro cestující v případě zatížení a zkušební podmínky podle tohoto předpisu. Jeho používání by mělo být rozšířeno pouze po dalším posouzení a přezkumu.


PŘÍLOHA 1

Sdělení

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image 1

 (1)

Vydal: (název správního orgánu)

…

…


ve věci (2):

udělení schválení

 

rozšíření schválení

odmítnutí schválení

odejmutí schválení

definitivního ukončení výroby

typu vozidla z hlediska ochrany cestujících při čelním nárazu podle předpisu č. 137

Schválení č.: … Rozšíření č.: …

1.

Obchodní název nebo značka motorového vozidla …

2.

Typ vozidla …

3.

Název a adresa výrobce …

…

4.

Název a adresa případného zástupce výrobce

…

5.

Stručný popis typu vozidla z hlediska nosné konstrukce, rozměrů, tvaru a použitých materiálů …

…

5.1.

Popis ochranného systému namontovaného ve vozidle …

…

5.2.

Popis vnitřního zařízení nebo výstroje, které mohou ovlivnit zkoušky …

5.3.

Umístění zdroje elektrického proudu …

6.

Umístění motoru: vpředu/vzadu/uprostřed2

7.

Náhon: na přední kola / zadní kola2

8.

Hmotnost vozidla předaného ke zkoušce:

 

přední náprava: …

 

zadní náprava: …

 

celkem: …

9.

Vozidlo předáno ke schválení dne …

10.

Zkušebna odpovědná za provádění schvalovacích zkoušek …

11.

Datum protokolu vystaveného touto zkušebnou …

12.

Číslo protokolu vystaveného touto zkušebnou …

13.

Schválení uděleno/odmítnuto/rozšířeno/odejmuto2

14.

Umístění značky schválení na vozidle …

15.

Místo …

16.

Datum …

17.

Podpis …

18.

K tomuto sdělení jsou přiloženy následující dokumenty, označené výše uvedeným číslem schválení: …

(Fotografie a/nebo schémata a výkresy, které umožní základní určení typu/typů vozidla a jeho možných variant, na které se toto schválení vztahuje)


(1)  Rozlišovací číslo země, která udělila/rozšířila/odmítla/odejmula schválení (viz ustanovení o schválení v tomto předpise).

(2)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA 2

Uspořádání značek schválení

VZOR A

(viz bod 4.4 tohoto předpisu)

Image 2

a = min. 8 mm

Výše znázorněná značka schválení, umístěná na vozidle, dosvědčuje, že příslušný typ vozidla byl ve Francii (E 2) schválen z hlediska ochrany cestujících při čelním nárazu podle předpisu č. 137 pod číslem 011424. Číslo schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 137 ve znění série změn 01.

VZOR B

(viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Image 3

a = min. 8 mm

Výše znázorněná značka schválení, umístěná na vozidle, dosvědčuje, že příslušný typ vozidla byl v Nizozemsku (E 4) schválen podle předpisů č. 137 a 11 (1). První dvě číslice čísla schválení ukazují, že v době, kdy byla schválení udělena, obsahoval předpis č. 137 sérii změn 001 a předpis č. 11 sérii změn 02.


(1)  Druhé z těchto čísel je uvedeno pouze jako příklad.


PŘÍLOHA 3

Postup zkoušky

Účelem zkoušky je ověřit, zda vozidlo splňuje požadavky bodu 5.2 tohoto předpisu.

1.   

Instalace a příprava vozidla

1.1   

Zkušební prostor

Zkušební prostor musí být dostatečně velký, aby se na něj vešla rozjezdová dráha, bariéra a technická zařízení potřebná pro zkoušku. Konečný úsek dráhy, přinejmenším 5 m před bariérou, musí být vodorovný, rovný a hladký.

1.2   

Bariéra

Bariéru tvoří železobetonový blok, který má vpředu šířku nejméně 3 m a výšku nejméně 1,5 m. Překážka musí mít takovou tloušťku, aby vážila nejméně 70 tun. Její čelní plocha musí být rovná, svislá a kolmá na osu rozjezdové dráhy. Musí být pokryta neporušenými překližkovými deskami o tloušťce 20 ± 2 mm. Mezi překližkovou desku a bariéru je možno vložit konstrukci na ocelové desce o tloušťce nejméně 25 mm. Je možno použít i bariéru s jinými charakteristikami, za předpokladu, že je povrch nárazové plochy větší než plocha čelního nárazu zkoušeného vozidla a že poskytuje rovnocenné výsledky.

1.3   

Orientace bariéry

1.3.1   

Poloha vozidla vzhledem k bariéře

Na překážku naráží kolmo k nárazové stěně; maximální přípustná boční odchylka střední svislice přední části vozidla od střední svislice nárazové stěny je ± 30 cm.

1.4   

Stav vozidla

1.4.1   

Všeobecné specifikace

Zkoušené vozidlo musí být reprezentativní pro sériovou výrobu, musí obsahovat veškeré zařízení, kterým je obvykle vybaveno, a musí být v běžném provozním stavu. Některé konstrukční části mohou být nahrazeny rovnocennými hmotami, jestliže toto nahrazení nemá znatelný vliv na výsledky měření podle bodu 6.

Po dohodě mezi výrobcem a technickou zkušebnou může být povolena změna palivového systému tak, aby k chodu motoru nebo systému konverze elektrické energie mohlo být použito odpovídající množství paliva.

1.4.2   

Hmotnost vozidla

1.4.2.1   

Při zkoušce musí mít přistavené vozidlo svou pohotovostní hmotnost.

1.4.2.2   

Palivová nádrž se naplní vodou do hmotnosti odpovídající 90 % hmotnosti plné náplně paliva specifikované výrobcem, s přesností ±1 %.

Tento požadavek se nevztahuje na vodíkové palivové nádrže.

1.4.2.3   

Všechny ostatní systémy (brzdy, chlazení,...) mohou být v tomto případě prázdné, přičemž hmotnost kapalin je třeba kompenzovat.

1.4.2.4   

Pokud hmotnost měřicí aparatury ve vozidle přesahuje přípustných 25 kg, lze ji kompenzovat redukcemi, které nemají znatelný vliv na výsledky měření podle bodu 6.

1.4.2.5   

Hmotnost měřicí aparatury nesmí u žádné nápravy změnit její referenční zatížení o více než 5 %, přičemž žádná z odchylek nesmí přesáhnout 20 kg.

1.4.2.6   

Hmotnost vozidla vyplývající z ustanovení bodu 1.4.2.1 se uvede v protokolu.

1.4.3   

Úpravy prostoru pro cestující

1.4.3.1   

Poloha volantu

Volant, pokud jej lze seřizovat, se nastaví do běžné polohy označené výrobcem, nebo jestliže výrobce žádnou konkrétní polohu nedoporučuje, doprostřed mezi krajní polohy rozmezí seřízení. Na konci rozjezdové dráhy se volant ponechá volně, s rameny v poloze, která podle výrobce odpovídá jízdě vozidla přímo vpřed.

1.4.3.2   

Zasklení

Spouštěcí okna vozidla musejí být v uzavřené poloze. Pro zkušební měření a po dohodě s výrobcem mohou být skla spuštěna, pokud poloha ovládací kličky odpovídá uzavřené poloze.

1.4.3.3   

Poloha řadicí páky

Řadicí páka musí být v poloze „neutrál“. Je-li vozidlo poháněno svým vlastním motorem, musí být řadicí páka v poloze stanovené výrobcem.

1.4.3.4   

Pedály

Pedály musejí být v normální klidové poloze. Pokud je lze seřídit, nastaví se do středové polohy, nestanoví-li výrobce polohu jinou.

1.4.3.5   

Dveře

Dveře musejí být zavřené, nikoli však uzamčené.

1.4.3.5.1   

V případě vozidel vybavených automaticky aktivovaným zamykacím systémem dveří musí být tento systém aktivován při zahájení pohonu vozidla, aby byly dveře automaticky uzamknuty před okamžikem nárazu. Podle volby výrobce mohou být dveře uzamknuty ručně před zahájením pohonu vozidla.

1.4.3.5.2   

V případě vozidel vybavených automaticky aktivovaným zamykacím systémem dveří, který se montuje volitelně a/nebo který může deaktivovat řidič, se podle volby výrobce použije jeden z těchto dvou postupů:

1.4.3.5.2.1   

Systém musí být aktivován při zahájení pohonu vozidla, aby byly dveře automaticky uzamknuty před okamžikem nárazu. Podle volby výrobce mohou být dveře uzamknuty ručně před zahájením pohonu vozidla.

1.4.3.5.2.2   

Boční dveře na straně řidiče musí být odemknuty a jejich systém musí být vyřazen z činnosti; u bočních dveří na straně spolujezdce může být systém aktivován, aby byly tyto dveře automaticky uzamknuty před okamžikem nárazu. Podle volby výrobce mohou být dveře uzamknuty ručně před zahájením pohonu vozidla. Tato zkouška se považuje za splněnou, pokud se dveře, které byly neuzamčené, nachází na konci zkoušky v uzamknutém stavu a naopak.

1.4.3.6   

Otevíratelná střecha

Pokud má vozidlo otevíratelnou nebo snímatelnou střechu, musí být střecha nasazena a nacházet se v uzavřené poloze. Pro zkušební měření může být po dohodě s výrobcem otevřena.

1.4.3.7   

Sluneční clona

Sluneční clony musejí být v přiklopené poloze.

1.4.3.8   

Zpětné zrcátko

Vnitřní zpětné zrcátko musí být ve své obvyklé poloze, ve které se používá.

1.4.3.9   

Loketní opěrky

Loketní opěrky na předních i zadních sedadlech, pokud jsou sklopné, musejí být ve spodní poloze, nebrání-li tomu poloha zkušebních figurín ve vozidle.

1.4.3.10   

Opěrky hlavy

Opěrky hlavy, které lze výškově seřizovat, musejí být ve vhodné poloze stanovené výrobcem. Jestliže výrobce žádnou konkrétní polohu nedoporučuje, musejí být opěrky hlavy v případě figuríny muže padesátého percentilu ve své nejvyšší poloze a v případě figuríny ženy pátého percentilu v poloze nejnižší.

1.4.3.11   

Sedadla

1.4.3.11.1   

Poloha předního sedadla řidiče

Podélně seřiditelná sedadla musejí být nastavena tak, aby se jejich bod „H“, stanovený postupem podle přílohy 6, nacházel ve střední poloze rozsahu seřízení nebo v nejbližší aretované poloze a ve výškové poloze stanovené výrobcem (jsou-li sedadla nezávisle seřiditelná i výškově). V případě lavicových sedadel se za referenční považuje bod H místa řidiče.

1.4.3.11.2   

Poloha předního sedadla cestujícího

Podélně seřiditelná sedadla musejí být nastavena tak, aby se jejich bod „H“, stanovený postupem podle přílohy 6, nacházel:

a)

v poloze udané výrobcem, která se musí nacházet před střední polohou rozsahu seřízení, nebo

b)

jestliže výrobce žádnou konkrétní polohu nedoporučuje, co nejblíže poloze, která se nachází uprostřed mezi nejpřednější polohou sedadla a střední polohou jeho rozsahu seřízení.

Veškeré prvky individuálního nastavení sedadel se upraví do polohy udané výrobcem. Jestliže výrobce žádnou konkrétní polohu nedoporučuje, musí být všechny prvky individuálního nastavení sedadel (např. délka sedáku a seřízení sklonu) v zatažené/nejspodnější poloze.

1.4.3.11.3   

Poloha opěradel předních sedadel

Pokud jsou opěradla seřiditelná, nastaví se tak, aby se výsledný sklon trupu figuríny co nejvíce blížil sklonu doporučenému výrobcem pro normální používání; jestliže výrobce žádný konkrétní sklon nedoporučuje, nastaví se opěradla v úhlu 25° dozadu od svislice. V případě figuríny ženy pátého percentilu lze opěradlo nastavit do jiného úhlu, pokud je to nutné pro dodržení požadavků bodu 3.1 přílohy 5.

1.4.3.11.4   

Zadní sedadla

Pokud jsou zadní sedadla nebo lavice zadních sedadel seřiditelné, nastaví se do nejzadnější polohy.

1.4.4   

Nastavení elektrického hnacího ústrojí

1.4.4.1   

Postupy pro úpravu stavu nabití

1.4.4.1.1.   

Úprava stavu nabití se provede při okolní teplotě 20 ± 10 °C.

1.4.4.1.2.   

Úprava stavu nabití se provede podle jednoho z následujících postupů. Jsou-li možné různé postupy nabíjení, použije se pro nabíjení systému REESS ten postup, kterým lze dosáhnout nejvyššího stavu nabití:

a)

v případě vozidla, jehož REESS je konstruován k nabíjení z externího zdroje, se REESS nabíjí na nejvyšší stav nabití v souladu s postupem stanoveným výrobcem pro běžný provoz, dokud není postup nabíjení normálně ukončen;

b)

v případě vozidla, jehož REESS je konstruován tak, aby byl nabíjen pouze ze zdroje energie ve vozidle, se REESS nabíjí na nejvyšší stav nabití, jehož lze dosáhnout při běžném provozu vozidla. Informace o tom, při kterém provozním režimu vozidla lze tohoto stavu nabití dosáhnout, poskytne výrobce.

1.4.4.1.3   

Při zkoušce vozidla musí stav nabití u systému REESS, který je konstruován k externímu nabíjení, odpovídat nejméně 95 % stavu nabití podle bodů 1.4.4.1.1 a 1.4.4.1.2 a v případě systému REESS, který je konstruován tak, aby byl nabíjen pouze ze zdroje energie ve vozidle, musí odpovídat nejméně 90 % stavu nabití podle bodů 1.4.4.1.1 a 1.4.4.1.2. Stav nabití bude potvrzen metodou poskytnutou výrobcem.

1.4.4.2   

Elektrické hnací ústrojí musí být pod elektrickým napětím buď za provozu původních zdrojů elektrické energie, nebo bez nich (např. motorový generátor, REESS nebo systém konverze elektrické energie), nicméně:

1.4.4.2.1   

Na základě dohody mezi technickou zkušebnou a výrobcem je možné zkoušku provést s celým elektrickým hnacím ústrojím nebo jeho částmi bez elektrického napětí, pokud to nebude mít negativní vliv na výsledek zkoušky. V případě částí elektrického hnacího ústrojí, které nejsou napájeny elektrickou energií, musí být ochrana před úrazem elektrickým proudem prokázána buď pomocí fyzické ochrany, nebo izolačního odporu a dalších příslušných důkazů.

1.4.4.2.2   

V případě, že je vozidlo vybaveno funkcí automatického rozpojení, je na žádost výrobce možné provést zkoušku s aktivovanou funkcí automatického rozpojení. V takovém případě musí být prokázáno, že automatické rozpojení by fungovalo i v průběhu nárazové zkoušky. To zahrnuje jak signál automatické aktivace, tak i galvanické rozpojení s ohledem na podmínky pozorované v průběhu nárazu.

2.   

Figuríny

2.1   

Přední sedadla

2.1.1   

Zkušební figurína odpovídající specifikacím pro figurínu muže padesátého percentilu Hybrid III (1), která splňuje požadavky na její seřízení, se instaluje na sedadlo řidiče podle podmínek stanovených v příloze 5.

Zkušební figurína odpovídající specifikacím pro figurínu muže padesátého percentilu Hybrid III1, která splňuje požadavky na její seřízení, se instaluje na sedadlo spolujezdce podle podmínek stanovených v příloze 5.

2.1.2   

Vozidlo se zkouší se zádržnými systémy, jak jimi vozidlo vybavuje výrobce.

3.   

Pohon a dráha vozidla

3.1   

Vozidlo musí být poháněno svým vlastním motorem, nebo jiným hnacím zařízením.

3.2   

V okamžiku nárazu nesmí již na vozidlo působit žádné přídavné řídicí ani hnací zařízení.

3.3   

Dráha vozidla musí splňovat požadavky stanovené v bodech 1.2 a 1.3.1.

4.   

Zkušební rychlost

Rychlost vozidla v okamžiku nárazu musí činit 50 –0/+1 km/h. Pokud však byla zkouška provedena při vyšší nárazové rychlosti a vozidlo splnilo požadavky, lze zkoušku hodnotit jako vyhovující.

5.   

Měření na figurínách na předních sedadlech

5.1   

Všechna měření potřebná pro ověření biomechanických kritérií se provádějí za použití měřicích systémů odpovídajících specifikacím, jež jsou uvedeny v příloze 8.

5.2   

Jednotlivé parametry se zaznamenávají prostřednictvím nezávislých datových kanálů s těmito hodnotami CFC (kmitočtová třída kanálu):

5.2.1   

Měření v hlavě figuríny

Zrychlení (a) vztažené k těžišti se vypočítává z tříosých složek zrychlení měřených za použití CFC 1 000.

5.2.2   

Měření v krku figuríny

5.2.2.1   

Axiální tahová síla a smyková síla působící zpředu dozadu na rozhraní mezi krkem a hlavou se měří za použití CFC 1 000.

5.2.2.2   

Ohybový moment kolem příčné osy na rozhraní mezi krkem a hlavou se měří za použití CFC 600.

5.2.3   

Měření v hrudníku figuríny

Průhyb hrudníku mezi hrudní kostí a páteří se měří za použití CFC 180.

5.2.4   

Měření ve stehenní kosti figuríny

5.2.4.1   

Axiální tlaková síla se měří za použití CFC 600.

6.   

Měření na vozidle

6.1   

Aby bylo možno provést zjednodušenou zkoušku podle přílohy 7, je třeba stanovit časový průběh zpomalení nosné konstrukce na základě hodnot z akcelerometrů v podélném směru v patě jednoho ze sloupků „B“ vozidla za použití CFC 180 a pomocí datových kanálů, které odpovídají požadavkům uvedeným v příloze 8.

6.2   

Časový průběh rychlosti, který se použije při zkoušce podle přílohy 7, se získá z akcelerometru v podélném směru na sloupku „B“.

7.   

Rovnocenné postupy

7.1   

Podle uvážení schvalovacího orgánu mohou být povoleny i alternativní postupy, pokud lze prokázat jejich rovnocennost. Ke schvalovací dokumentaci se připojí zpráva, ve které se uvede použitá metoda a získané výsledky nebo důvod, proč nebyla zkouška provedena.

7.2   

Povinnost prokázat rovnocennost použité alternativní metody má výrobce nebo jeho zástupce, který použití této metody požaduje.


(1)  Pracovní skupina pro pasivní bezpečnost (GRSP) EHK OSN hodlá vypracovat doplněk ke vzájemnému usnesení M.R.1 o figurínách pro zkoušky čelním nárazem. Než bude tento doplněk k dispozici, budou technické specifikace a podrobné výkresy figuríny Hybrid III se základními rozměry figuríny muže padesátého percentilu a figuríny ženy pátého percentilu a specifikace pro jejich nastavení pro tuto zkoušku uloženy u generálního tajemníka OSN, přičemž na vyžádání je možno do nich nahlédnout na sekretariátu Evropské hospodářské komise, Palais des Nations, Ženeva, Švýcarsko.


PŘÍLOHA 4

Biomechanická kritéria

1.   

Kritérium pohybu hlavy (HPC36)

1.1   

Kritérium pohybu hlavy (HPC36) se považuje za splněné, nedojde-li během zkoušky ke kontaktu hlavy se žádnou konstrukční částí vozidla.

1.2   

Jestliže v průběhu zkoušky dojde ke kontaktu hlavy s jakoukoli konstrukční částí vozidla, vypočte se hodnota HPC na základě zrychlení (a) změřeného podle bodu 5.2.1 přílohy 3, podle vzorce:

Image 4

kde:

1.2.1   

člen „a“ je výsledné zrychlení změřené podle bodu 5.2.1 přílohy 3, vyjádřené v jednotkách tíhy g (1 g = 9,81 m/s2);

1.2.2   

pokud lze uspokojivě stanovit počátek kontaktu hlavy, pak t1 a t2 jsou okamžiky (v sekundách) určující interval mezi začátkem kontaktu hlavy a koncem záznamu, pro který je hodnota HPC maximální;

1.2.3   

pokud nelze stanovit počátek kontaktu hlavy, pak t1 a t2 jsou časové okamžiky (v sekundách) určující interval mezi začátkem a koncem záznamu, pro který je hodnota HPC maximální.

1.2.4   

Hodnoty HPC, pro které je časový interval (t1 – t2) delší než 36 ms, se pro účely výpočtu maximální hodnoty zanedbávají.

1.3   

Hodnota výsledného zrychlení hlavy během dopředného nárazu, která je během 3 ms kumulativně překročena, se vypočítává z výsledného zrychlení hlavy měřeného podle bodu 5.2.1 přílohy 3.

2.   

Kritéria poranění krku

2.1   

Tato kritéria jsou určena axiální tahovou silou a smykovými silami zpředu dozadu na rozhraní mezi hlavou a krkem (v kN), změřenými podle bodu 5.2.2 přílohy 3.

2.2   

Kritérium ohybového momentu krku je určeno ohybovým momentem (v Nm) kolem příčné osy na rozhraní mezi hlavou a krkem, změřeným podle bodu 5.2.2 přílohy 3.

3.   

Kritérium stlačení hrudníku (THCC, thorax compression criterion) a kritérium měkkých tkání (V * C, viscous criterion)

3.1   

Kritérium stlačení hrudníku je určeno absolutní hodnotou deformace hrudníku (v mm) změřenou podle bodu 5.2.3 přílohy 3.

3.2   

Kritérium měkkých tkání (V*C) se vypočítává jako okamžitý součin tlaku a rychlosti průhybu hrudní kosti, změřené podle bodu 5 této přílohy a rovněž podle bodu 5.2.3 přílohy 3.

4.   

Kritérium síly působící na stehenní kost (FFC, Femur Force Criterion)

4.1   

Toto kritérium je určeno tlakovým zatížením (v kN) přenášeným axiálně na každou stehenní kost figuríny, změřeným podle bodu 5.2.4 přílohy 3.

5.   

Postup výpočtu kritéria měkkých tkání (V * C) pro figurínu Hybrid III

5.1   

Kritérium měkkých tkání se vypočítává jako okamžitý součin tlakové síly a rychlosti průhybu hrudní kosti. Obojí se získávají z měření průhybu hrudní kosti.

5.2   

Odezva průhybu hrudní kosti se filtruje jednou při CFC 180. Stlačení v čase t se z tohoto filtrovaného signálu vypočítává podle vzorce:

C(t) = D(t) / konstanta,

kde percentilová konstanta pro figurínu muže = 0,229 v případě figuríny padesátého percentilu HIII

a percentilová konstanta pro figurínu ženy = 0,187 v případě figuríny padesátého percentilu HIII

Rychlost průhybu hrudní kosti v čase t se vypočítává z filtrovaného průhybu podle vzorce:

Image 5

kde D(t) je průhyb v čase t (v metrech) a 

Image 6
je časový interval (v sekundách) mezi měřeními průhybu. Maximální hodnota
Image 7
činí 1,25 x 10–4 sekundy. Tento výpočetní postup je znázorněn v následujícím diagramu:

Image 8


PRILOHA 5

Uspořádání a instalace figurín a seřízení zádržných systémů

1.   

Uspořádání figurín

1.1   

Oddělená sedadla

Rovina souměrnosti figuríny musí být totožná se svislou středovou rovinou sedadla.

1.2   

Přední lavicové sedadlo

1.2.1   

Řidič

Rovina souměrnosti figuríny musí ležet ve svislé rovině procházející středem volantu a rovnoběžně s podélnou středovou rovinou vozidla. Pokud je místo k sezení určeno tvarem lavice, považuje se takové sedadlo za oddělené.

1.2.2   

Krajní cestující

Rovina souměrnosti figuríny musí být symetrická s rovinou souměrnosti figuríny řidiče vůči podélné středové rovině vozidla. Pokud je místo k sezení určeno tvarem lavice, považuje se takové sedadlo za oddělené.

1.3   

Lavicové sedadlo pro cestující vpředu (mimo řidiče)

Roviny souměrnosti figuríny musejí být totožné se středovými rovinami míst k sezení stanovených výrobcem.

2.   

Instalace figuríny muže padesátého percentilu Hybrid III na sedadle řidiče

2.1   

Hlava

Příčná přístrojová platforma hlavy musí být vodorovná s přesností na 2,5°. Při nastavování hlavy figuríny ve vozidle se vzpřímenými sedadly, která nemají seřiditelná opěradla, se postupuje po krocích v následujícím pořadí. Nejprve se seřídí poloha bodu H v mezích stanovených níže v bodě 2.4.3.1 tak, aby se příčná přístrojová platforma hlavy figuríny vyrovnala do vodorovné polohy. Pokud se platforma nevyrovnala, seřídí se úhel kyčle figuríny v mezích stanovených v bodě 2.4.3.2. Jestliže i přesto příčná přístrojová platforma hlavy stále ještě vyrovnána není, seřídí se krční konzola figuríny v minimálním potřebném rozsahu tak, aby byla příčná přístrojová platforma hlavy vodorovná s přesností na 2,5°.

2.2   

Paže

2.2.1   

Paže řidiče spočívají těsně u trupu s osami co nejblíže svislé rovině.

2.3   

Ruce

2.3.1   

Dlaně zkušební figuríny řidiče se dotýkají vnější části věnce volantu v bodech vodorovné osy věnce. Palce spočívají na věnci volantu a jsou k němu lehce přilepeny lepicí páskou tak, aby při zatlačení na ruku figuríny směrem vzhůru silou nejméně 9 N a nejvýše 22 N uvolnila lepicí páska ruku z věnce volantu.

2.4   

Trup

2.4.1   

Ve vozidlech vybavených lavicovými sedadly spočívá horní část trupu figuríny řidiče na opěradle sedadla. Středová předozadní rovina figuríny řidiče je svislá a rovnoběžná s podélnou osou vozidla a prochází středem věnce volantu.

2.4.2   

Ve vozidlech vybavených jednotlivými sedadly spočívá horní část trupu figuríny řidiče na opěradle sedadla. Středová předozadní rovina figuríny řidiče je svislá a splývá s podélnou osou příslušného sedadla.

2.4.3   

Spodní část trupu

2.4.3.1   

Bod H

Bod H figuríny řidiče musí s přesností na 13 mm ve svislém směru a 13 mm ve vodorovném směru splývat s bodem nacházejícím se 6 mm pod bodem H stanoveným tak, jak je uvedeno v příloze 6, až na to, že se délka bércové a stehenní části zařízení pro stanovení bodu H nastaví na 414 mm namísto 417 mm, resp. na 401 mm namísto 432 mm.

2.4.3.2   

Úhel kyčle

Při stanovení pomocí měřidla úhlu kyčle (GM) (výkres č. 78051-532 zařazený odkazem do části 572), jež je vloženo do otvoru pro měřidlo u bodu H figuríny, musí úhel měřený od horizontály na rovné plošce 76,2 mm (3 palce) měřidla činit 22,5° ± 2,5°.

2.5   

Nohy

Stehenní část nohou figuríny řidiče spočívá na sedáku natolik, nakolik je to umožněno položením chodidel. Počáteční vzdálenost mezi vnějšími stranami přírub třmenů kolena činí 270 ± 10 mm. V možné míře se levá noha figuríny řidiče nastaví do svislé podélné roviny. V možné míře se pravá noha figuríny řidiče nastaví do svislé roviny. Přípustné je konečné seřízení umožňující uložení chodidel podle bodu 2.6 pro různá uspořádání prostoru pro cestující.

2.6   

Chodidla

2.6.1   

Pravé chodidlo figuríny řidiče spočívá na nesešlápnutém pedálu plynu s nejzadnějším bodem paty na podlaze v rovině pedálu. Pokud nelze chodidlo na pedál akcelerátoru položit, ustaví se kolmo k holeni a umístí co nejvíce dopředu ve směru osy pedálu, s nejzadnějším bodem paty spočívajícím na podlaze. Pata levého chodidla se položí na podlahový panel co nejvíce dopředu. Levé chodidlo se položí co nejrovněji na pedálovou podlahu. Podélná osa levého chodidla směřuje co nejrovnoběžněji s podélnou osou vozidla. Je-li vozidlo vybaveno opěrkou nohy, lze na ni žádost výrobce položit levé chodidlo. V takovém případě je poloha levého chodidla určena opěrkou nohy.

2.7   

Instalované měřicí přístroje nesmějí pohyb figuríny při nárazu nijak ovlivňovat.

2.8   

Teplota figuríny a soustavy měřicích přístrojů se před zkouškou nechá ustálit a udržuje se, nakolik je to možné, v rozmezí 19 až 22,2 °C.

2.9   

Oblečení figuríny padesátého percentilu HIII

2.9.1   

Figurína vybavená přístroji se oblékne do přiléhavého bavlněného elastického oděvu s krátkými rukávy a s kalhotami sahajícími do půli lýtek podle specifikace ve FMVSS 208, výkresy 78051-292 a 293, nebo specifikací rovnocenných.

2.9.2   

Obě chodidla zkušební figuríny se pevně obují do bot velikosti 11XW, které svou velikostí a tloušťkou podrážek a podpatků odpovídají vojenské normě Spojených států amerických MIL S 13192, revize P, a jejichž hmotnost činí 0,57 ± 0,1 kg.

3.   

Instalace figuríny ženy pátého percentilu Hybrid III na sedadle cestujícího

Podélný a svislý rozměr bodu H jsou popsány jako (X50thM, Z50thM) a podélný a svislý rozměr bodu H 5th jsou popsány jako (X5thF, Z5thF). XSCL je definováno jako vodorovná vzdálenost mezi bodem H a nejpřednějším bodem na sedáku sedadla (viz obrázek 1). Bod H 5th se vypočte pomocí následujícího vzorce: X5thF by měl být vždy více vpředu než X50thM.

X5thF = X50thM, + (93 mm – 0,323 x XSCL)

Z5thF = Z50thM

Image 9
Obrázek 1

3.1   

Hlava

Příčná přístrojová platforma hlavy musí být vodorovná s přesností na 2,5°. Při nastavování hlavy figuríny ve vozidle se vzpřímenými sedadly, která nemají seřiditelná opěradla, se postupuje po krocích v následujícím pořadí. Nejprve se seřídí poloha bodu H 5th v mezích stanovených níže v bodě 3.4.3.1 tak, aby se příčná přístrojová platforma hlavy figuríny vyrovnala do vodorovné polohy. Pokud se platforma nevyrovnala, seřídí se úhel kyčle figuríny v mezích stanovených v bodě 3.4.3.2. Jestliže i přesto příčná přístrojová platforma hlavy stále ještě vyrovnána není, seřídí se krční konzola figuríny v minimálním potřebném rozsahu tak, aby byla příčná přístrojová platforma hlavy vodorovná s přesností na 2,5°.

3.2   

Paže

3.2.1   

Paže cestujícího se dotýkají opěradla sedadla a boků trupu.

3.3   

Ruce

3.3.1   

Dlaně figuríny cestujícího se dotýkají vnější strany stehen. Malíček se dotýká sedáku.

3.4   

Trup

3.4.1   

Ve vozidlech vybavených lavicovými sedadly spočívá horní část trupu figuríny cestujícího na opěradle sedadla. U figuríny cestujícího je středová předozadní rovina rovněž svislá a rovnoběžná s podélnou osou vozidla a nachází se ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla jako středová předozadní rovina figuríny řidiče.

3.4.2   

Ve vozidlech vybavených jednotlivými sedadly spočívá horní část trupu figuríny cestujícího na opěradle sedadla. Středová předozadní rovina figuríny cestujícího je svislá a splývá s podélnou osou příslušného sedadla.

3.4.3   

Spodní část trupu

3.4.3.1   

Bod „H 5th“

Bod „H 5th “ zkušební figuríny cestujícího musí s přesností na 13 mm ve vodorovném směru splývat s bodem „H 5th “ stanoveným postupem podle přílohy 6 a bodu 3 výše.

3.4.3.2   

Úhel kyčle

Při stanovení pomocí měřidla úhlu kyčle (GM) (výkres č. 78051-532 zařazený odkazem do části 572), jež je vloženo do otvoru pro měřidlo u bodu H figuríny, musí úhel měřený od horizontály na rovné plošce 76,2 mm (3 palce) měřidla činit 20 ± 2,5°.

3.5   

Nohy

Stehenní část nohou figuríny cestujícího spočívá na sedáku natolik, nakolik to umožňuje uložení chodidel. Počáteční vzdálenost mezi vnějšími stranami přírub třmenů kolena činí 229 mm ± 5 mm, jak je znázorněno na obrázku 2. V možné míře se obě nohy figuríny cestujícího nastaví do svislé podélné roviny. Přípustné je konečné seřízení umožňující uložení chodidel podle bodu 3.6 pro různá uspořádání prostoru pro cestující.

Image 10
Obrázek 2 Počáteční vzdálenost kolena figuríny ženy pátého percentilu Hybrid III

3.6   

Chodidla

3.6.1   

Nohy se umístí co nejdále od předního konce sedáku, zatímco stehna se udržují v kontaktu se sedákem, jak je znázorněno na obrázku a). Jak je znázorněno na obrázku b), položí se obě nohy tak, aby chodidla byla v kontaktu s podlahou, přičemž chodidlo svírá s holení pravý úhel a stehenní část se udržuje v konstantním úhlu sklonu. Když jsou obě paty v kontaktu s podlahou, natočí se chodidlo tak, aby se prsty dostaly do co největšího kontaktu s podlahou, jak je znázorněno na obrázku c).

Není-li možné, aby obě chodidla byla v kontaktu s podlahou, spustí se tak, aby se lýtka dotýkala předního okraje sedáku nebo aby se zadní část chodidla dotýkala interiéru vozidla. Chodidlo se musí udržovat co nejrovnoběžněji s podlahou, jak je znázorněno na obrázku d).

Překáží-li požadované poloze chodidla vyčnívající části vozidla, natočí se chodidlo o co nejmenší úhel kolem osy holenní kosti. Pokud to nestačí, natočí se stehenní kost tak, aby chodidlu již nic nepřekáželo nebo aby překáželo co nejméně. Chodidlo se posune dovnitř nebo směrem ven, přičemž se udržuje konstantní vzdálenost mezi koleny.

Image 11

Image 12

Image 13

Image 14

3.7   

Instalované měřicí přístroje nesmějí pohyb figuríny při nárazu nijak ovlivňovat.

3.8   

Teplota figurín a soustavy měřicích přístrojů se před zkouškou nechá ustálit a udržuje se, nakolik je to možné, v rozmezí 19 až 22,2 °C.

3.9   

Oblečení figuríny pátého percentilu HIII

3.9.1   

Figurína vybavená přístroji se oblékne do přiléhavého bavlněného elastického oděvu s krátkými rukávy a s kalhotami sahajícími do půli lýtek podle specifikace ve FMVSS 208, výkresy 78051-292 a 293, nebo specifikací rovnocenných.

3.9.2   

Obě chodidla zkušební figuríny se pevně obují do bot ženské velikosti 7,5 W, které svou velikostí a tloušťkou podrážek a podpatků odpovídají vojenské normě USA MIL-S-21711E, revize P, a jejichž hmotnost činí 0,41 ± 0,09 kg.

4.   

Seřízení zádržného systému

Vesta figuríny se nainstaluje do příslušné polohy tak, aby otvor pro šroub spodní krční konzoly a pracovní otvor vesty figuríny byly ve stejné poloze. Zkušební figurína sedící v určené poloze tak, jak stanoví příslušné požadavky v bodech 2.1 až 2.6 a 3.1 až 3.6, se obepne pásem a přezka se zapne. Napne se břišní pás. Z navíječe se povytáhne ramenní popruh a nechá se navinout. Tento postup se čtyřikrát zopakuje. Ramenní popruh by měl být umístěn tak, aby nesklouzl z ramene a aby se nedotknul krku. Bezpečnostní pás se umístí takto: u zkušební figuríny muže padesátého percentilu Hybrid III nesmí být otvor na vnější straně vesty figuríny zcela zakryt bezpečnostním pásem. V případě figuríny ženy pátého percentilu Hybrid III musí bezpečnostní pás procházet mezi prsy. Na břišní pás se aplikuje tahové zatížení 9 až 18 N. Jestliže je systém pásu vybaven omezovačem tahu, ramenní pás se povolí v maximální míře, kterou pro normální používání doporučuje v návodu k obsluze výrobce vozidla. Pokud systém pásu omezovačem tahu vybaven není, nechá se nadbytečná délka popruhu ramenního pásu navinout působením navíjecí síly navíječe. Jsou-li bezpečností pás a kotevní úchyty bezpečnostních pásů umístěny tak, že pás neleží tak, jak je vyžadováno výše, lze bezpečnostní pás ručně nastavit a přichytit páskou.


PRILOHA 6

Postup pro stanovení bodu H a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech (1)

Dodatek 1 – Popis třírozměrného zařízení ke stanovení bodu H (zařízení 3-D H) (1)

Dodatek 2 – Třírozměrná vztažná soustava (1)

Dodatek 3 – Referenční údaje o místech k sezení (1)


(1)  Postup je popsán v příloze 1 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (RE.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6).


PRILOHA 7

Postup zkoušky se zkušebním vozíkem

1.   

Příprava a postup zkoušky

1.1   

Zkušební vozík

Zkušební vozík musí být konstruován tak, aby se po zkoušce neobjevily žádné trvalé deformace. Vede se tak, aby ve fázi nárazu nepřekročila odchylka ve svislé rovině 5° a ve vodorovné rovině 2°.

1.2   

Stav nosné konstrukce

1.2.1   

Všeobecně

Zkoušená nosná konstrukce musí být reprezentativní pro sériovou výrobu příslušných vozidel. Některé součásti mohou být nahrazeny nebo vyjmuty, pokud toto nahrazení nebo vyjmutí zjevně nemá na výsledky zkoušky vliv.

1.2.2   

Seřízení

Seřízení musí odpovídat specifikacím bodu 1.4.3 přílohy 3 tohoto předpisu, přičemž se v úvahu bere také to, co je uvedeno v bodě 1.2.1.

1.3   

Uchycení nosné konstrukce

1.3.1   

Nosná konstrukce musí být k vozíku pevně uchycena tak, aby během zkoušky nedošlo k žádnému relativnímu posunu.

1.3.2   

Použitý způsob upevnění nosné konstrukce k vozíku nesmí zpevňovat ukotvení sedadel nebo zádržných zařízení, ani nesmí vyvolat abnormální deformaci nosné konstrukce.

1.3.3   

Doporučuje se takové zařízení pro uchycení, kde nosná konstrukce spočívá na podpěrách umístěných přibližně v ose kol, nebo – je-li to možné – kde je nosná konstrukce k vozíku připevněna úchyty závěsného systému.

1.3.4   

Úhel mezi podélnou osou vozidla a směrem pohybu vozíku činí 0° ± 2°.

1.4   

Figuríny

Figuríny a jejich umístění musejí odpovídat specifikacím uvedeným v bodě 2 přílohy 3.

1.5   

Měřicí aparatura

1.5.1   

Zpomalení nosné konstrukce

Snímače pro měření zpomalení nosné konstrukce během nárazu musejí být umístěny rovnoběžně s podélnou osou vozíku podle specifikací přílohy 8 (CFC 180).

1.5.2   

Měření na figurínách

Všechna měření potřebná pro kontrolu souboru kritérií jsou uvedena v bodě 5 přílohy 3.

1.6   

Křivka zpomalení nosné konstrukce

Křivka zpomalení nosné konstrukce v průběhu nárazové fáze musí vyhovovat podmínce, že se křivka změny rychlosti v čase získaná integrací neodchyluje v žádném bodě o více než ±1 m/s od referenční křivky změny rychlosti v čase pro dané vozidlo, jak je definována v dodatku k této příloze. K získání rychlosti nosné konstrukce uvnitř pásma lze posunout časovou osu referenční křivky.

1.7   

Referenční křivka ΔV = f(t) daného vozidla

Tato referenční křivka se získá integrací křivky zpomalení zkoušeného vozidla změřené při zkoušce čelním nárazem na bariéru, jak je uvedeno v bodě 6 přílohy 3 tohoto předpisu.

1.8   

Rovnocenná metoda

Zkoušku je možno provést i jinou metodou než zpomalením zkušebního vozíku, ovšem za předpokladu, že taková metoda splňuje požadavek týkající se rozmezí změn rychlosti podle bodu 1.6.


PŘÍLOHA 7 – DODATEK

Křivka ekvivalence – toleranční pásmo pro křivku ΔV = f(t)

Image 15


PŘÍLOHA 8

Postup měření při měřicích zkouškách: přístrojové vybavení

1.   

Definice

1.1   

Datový kanál

Datový kanál zahrnuje veškeré přístrojové vybavení počínaje snímačem (resp. vícenásobnými snímači, jejichž výstupy jsou určitým způsobem zkombinovány) až po případné postupy analýzy, kterými se mohou změnit kmitočty nebo amplitudy dat.

1.2   

Snímač

Snímač je prvním zařízením datového kanálu; slouží k přeměně měřené fyzikální veličiny v jinou veličinu (například elektrické napětí), jež může být ve zbývající části datového kanálu zpracována.

1.3   

Amplitudová třída kanálu: (CAC, Channel Amplitude Class)

Označení datového kanálu, který splňuje určité amplitudové charakteristiky, specifikované v této příloze. Číslo CAC se číselně rovná horní mezi měřicího rozsahu.

1.4   

Charakteristické kmitočty FH, FL, FN

Tyto kmitočty jsou definovány na obrázku 1 této přílohy.

1.5   

Kmitočtová třída kanálu: CFC

Kmitočtová třída kanálu je označena číslem, které udává, že kmitočtová charakteristika kanálu leží uvnitř mezí specifikovaných na obrázku 1 této přílohy. Toto číslo a hodnota kmitočtu FH (v Hz) jsou si číselně rovny.

1.6   

Koeficient citlivosti

Směrnice přímky, která při použití metody nejmenších čtverců nejlépe odpovídá kalibračním hodnotám stanoveným v dané amplitudové třídě kanálu.

1.7   

Kalibrační faktor datového kanálu

Střední hodnota koeficientů citlivosti vyhodnocených v rozmezí kmitočtů, které jsou rovnoměrně rozloženy na logaritmické stupnici mezi

FL

a

Image 16

1.8   

Chyba linearity

V procentech vyjádřený poměr maximálního rozdílu mezi kalibrační hodnotou a odpovídající hodnotou odečtenou na přímce definované v bodě 1.6 u horní meze dané amplitudové třídy kanálu.

1.9   

Příčná citlivost

Poměr výstupního signálu ke vstupnímu signálu při buzení snímače kolmého na osu měření. Vyjadřuje se v procentech citlivosti podél osy měření.

1.10   

Doba fázového zpoždění

Doba fázového zpoždění datového kanálu je rovna fázovému zpoždění (v radiánech) sinusového signálu dělenému úhlovým kmitočtem tohoto signálu (v radiánech za sekundu).

1.11   

Vnější prostředí

Souhrn všech vnějších podmínek a vlivů, které na datový kanál v daném okamžiku působí.

2.   

Funkční požadavky

2.1   

Chyba linearity

Absolutní hodnota chyby linearity datového kanálu při jakémkoli kmitočtu v CFC nesmí v celém měřicím rozsahu převyšovat 2,5 % hodnoty CAC.

2.2   

Amplituda ve vztahu ke kmitočtu

Kmitočtová odezva datového kanálu musí ležet mezi mezními křivkami uvedenými na obrázku 1 této přílohy. Nulová úroveň dB je určena kalibračním faktorem.

2.3   

Doba fázového zpoždění

Stanoví se doba fázového zpoždění mezi vstupním a výstupním signálem datového kanálu, která se mezi 0,03 FH a FH nesmí změnit o více než 1/10 FH sekund.

2.4   

Čas

2.4.1   

Časová základna

Zaznamená se časová základna, která musí poskytnout alespoň 1/100 sekundy s přesností na 1 %.

2.4.2   

Vzájemné časové zpoždění

Vzájemné časové zpoždění mezi signály dvou nebo více datových kanálů nesmí bez ohledu na jejich kmitočtovou třídu přesáhnout 1 ms při vyloučení zpoždění způsobeného fázovým posunem.

Dva nebo více datových kanálů, jejichž signály jsou kombinovány, musejí být téže kmitočtové třídy a jejich vzájemné časové zpoždění nesmí být větší než 1/10 FH sekund.

Tento požadavek platí jak pro analogové signály, tak pro synchronizační pulsy a digitální signály.

2.5   

Příčná citlivost snímače

Příčná citlivost snímače musí být v každém směru menší než 5 %.

2.6   

Kalibrace

2.6.1   

Všeobecně

Datový kanál se kalibruje nejméně jednou za rok porovnáním s referenčním zařízením návazným na známé etalony. Metodami použitými pro porovnání s referenčním zařízením se nesmí zavést chyba větší než 1 % CAC. Použití referenčního zařízení je omezeno na kmitočtový rozsah, na který je kalibrováno. Subsystémy datového kanálu mohou být hodnoceny individuálně a výsledky zahrnuty do přesnosti celkového datového kanálu. To lze provést například pomocí elektrického signálu o známé amplitudě, který simuluje výstupní signál snímače, což umožňuje kontrolu faktoru zesílení datového kanálu mimo vlastní snímač.

2.6.2   

Přesnost referenčního zařízení pro kalibraci

Přesnost referenčního zařízení pro kalibraci musí být ověřena nebo schválena úředním metrologickým orgánem.

2.6.2.1   

Statická kalibrace

2.6.2.1.1   

Zrychlení

Chyby musejí být menší než ±1,5 % amplitudové třídy kanálu.

2.6.2.1.2   

Síly

Chyba musí být menší než ±1 % amplitudové třídy kanálu.

2.6.2.1.3   

Posuny

Chyba musí být menší než ±1 % amplitudové třídy kanálu.

2.6.2.2   

Dynamická kalibrace

2.6.2.2.1   

Zrychlení

Chyba referenčních zrychlení vyjádřená v procentech amplitudové třídy kanálu musí být do 400 Hz menší než ±1,5 %, mezi 400 a 900 Hz menší než ±2 % a nad 900 Hz menší než ±2,5 %.

2.6.2.3   

Čas

Relativní chyba referenčního času musí být menší než 10-5.

2.6.3   

Koeficient citlivosti a chyba linearity

Tyto hodnoty se stanoví měřením výstupního signálu datového kanálu při známém vstupním signálu pro různé hodnoty tohoto signálu. Kalibrace datového kanálu musí zahrnovat celý rozsah amplitudové třídy.

Pro obousměrné kanály se použijí hodnoty jak kladné, tak záporné.

Pokud kalibrační zařízení nedokáže kvůli mimořádně vysokým hodnotám měřené veličiny vytvořit požadovaný vstup, provedou se kalibrace v mezích kalibračních etalonů a tyto meze se uvedou ve zkušebním protokolu.

Celkový datový kanál se kalibruje při kmitočtu nebo kmitočtovém spektru majícím významnou hodnotu mezi

FL

a

Image 17

2.6.4   

Kalibrace kmitočtové odezvy

Křivky odezvy fáze a amplitudy ve vztahu ke kmitočtu se stanoví měřením fáze a amplitudy výstupních signálů datového kanálu při známém vstupním signálu a pro různé hodnoty tohoto signálu ležící v rozmezí od FL do desetinásobku CFC nebo do 3 000 Hz, podle toho, která hodnota je nižší.

2.7   

Vlivy vnějšího prostředí

Je třeba provádět pravidelné kontroly ke zjištění případných vlivů vnějšího prostředí, jako je elektrický nebo magnetický tok, rychlost pohybu kabelů apod. To lze provést například zaznamenáváním výstupu náhradních kanálů vybavených maketami snímačů. Pokud se zjistí významné výstupní signály, je třeba přijmout nápravné opatření, jakým je například výměna kabelů.

2.8   

Volba a určení datového kanálu

Datový kanál je definován hodnotami CAC a CFC.

CAC musí mít hodnotu 1, 2 nebo 5 na desátou.

3.   

Montáž snímačů

Snímače je třeba pevně uchytit, aby byly záznamy jejich signálů co nejméně ovlivněny vibracemi. Za platnou se považuje každá montáž, jejíž nejnižší rezonanční kmitočet se rovná alespoň pětinásobku kmitočtu FH příslušného datového kanálu. Zejména snímače zrychlení je třeba montovat tak, aby počáteční úhel mezi skutečnou osou měření a příslušnou referenční osou vztažné soustavy nebyl větší než 5°, pokud není proveden analytický nebo experimentální odhad vlivu montáže na měřené údaje. Měří-li se v daném bodě zrychlení ve více osách, má osa každého snímače zrychlení procházet ve vzdálenosti do 10 mm od tohoto bodu a seismické těžiště každého akcelerometru se má nacházet ve vzdálenosti do 30 mm od tohoto bodu.

4.   

Zpracování dat

4.1   

Filtrace

Filtrace odpovídající kmitočtům dané třídy datového kanálu se může provést buď během záznamu, nebo v rámci zpracování dat. Analogovou filtraci před záznamem je však třeba provést na úrovni vyšší než CFC, aby se využilo alespoň 50 % dynamického rozsahu záznamového zařízení a snížilo se nebezpečí, že vysoké kmitočty zařízení zahltí, nebo způsobí chyby vzorkování (aliasing) při digitalizaci.

4.2   

Digitalizace

4.2.1   

Vzorkovací kmitočet

Vzorkovací kmitočet musí činit alespoň 8 FH.

4.2.2   

Amplitudové rozlišení

Velikost digitálních slov by měla být alespoň 7 bitů plus paritní bit.

5.   

Předkládání výsledků

Výsledky se předkládají na papíru formátu A4 (ISO/R 216). Pokud jsou výsledky předkládány ve formě grafů, musejí být na osách vyznačeny stupnice, přičemž měřicí jednotka musí být vhodným násobkem zvolené jednotky (např. 1, 2, 5, 10, 20 mm). Používají se jednotky SI, s výjimkou rychlosti vozidla, kde je možno použít jednotku km/h, a zrychlení při nárazu, kde je možno použít jednotku g, kde g = 9,8 m/s2.

Image 18
Obrázek 1 Křivka kmitočtové odezvy

 

 

 

 

N

Logaritmická stupnice

CFC

FL

FH.

FN

a

±

0,5

dB

 

 

 

 

b

+

0,5 ; –1

dB

 

Hz

Hz

Hz

c

+

0,5 ; -4

dB

1 000

≤ 0,1

1 000

1 650

d

–

9

dB/oktáva

600

≤ 0,1

600

1 000

e

–

24

dB/oktáva

180

≤ 0,1

180

300

f

 

∞

 

60

≤ 0,1

60

100

g

–

30

 


PŘÍLOHA 9

Zkušební postupy pro vozidla vybavená elektrickým hnacím ústrojím

Tato příloha popisuje postupy zkoušky prokazující soulad s požadavky na elektrickou bezpečnost podle bodu 5.2.8 tohoto předpisu.

1.   

Příprava zkoušky a vybavení

Pokud je používána funkce automatického rozpojení, musí se zařízení zajištující funkci rozpojení měřit z obou stran.

Pokud je však rozpojení vysokého napětí integrální se systémem REESS nebo se systémem konverze energie a pokud je vysokonapěťová sběrnice systému REESS nebo systému konverze energie chráněna po nárazové zkoušce podle stupně ochrany IPXXB, měří se pouze mezi zařízením s funkcí rozpojení a elektrickými spotřebiči.

Voltmetr použitý při této zkoušce musí měřit stejnosměrné hodnoty a jeho vnitřní odpor musí být nejméně 10 MΩ.

2.   

Při měření napětí mohou být použity následující instrukce.

Po nárazové zkoušce se stanoví napětí ve vysokonapěťové sběrnici (Ub, U1, U2) (viz obrázek 1).

Měření napětí nesmí proběhnout dříve než 10 sekund, avšak nikoli později než 60 sekund, po nárazu.

Tento postup se nepoužije, pokud během zkoušky není napájeno elektrické hnací ústrojí.

Image 19
Obrázek 1 Měření Ub, U1, U2 b 1 2

3.   

Postup hodnocení při nízké hodnotě elektrické energie

Před nárazem se k odpovídajícímu kondenzátoru paralelně připojí spínač S1 a známý vybíjecí odpor Re (viz obrázek 2).

a)

Nejdříve za 10 sekund a nejpozději za 60 sekund po nárazu se při měření napětí Ub a proudu Ie spínač S1 uzavře a hodnoty měření se zaznamenají. Součin napětí Ub a proudu Ie se integruje v čase, od okamžiku uzavření spínače S1 (tc) do doby, kdy napětí Ub klesne pod hranici napětí 60 V (ss) (th). Výsledek integrace se rovná celkové energii (TE) v joulech.

Image 20

b)

Pokud jsou hodnoty Ub měřeny v okamžiku mezi 10 sekundami a 60 sekundami po nárazu a kapacita kondenzátorů X (Cx) je stanovena výrobcem, vypočítá se celková energie (TE) podle tohoto vzorce:

TE = 0,5 x Cx x Ub 2

c)

Pokud jsou hodnoty U1 a U2 (viz obrázek 1) měřeny v okamžiku mezi 10 sekundami a 60 sekundami po nárazu a kapacita kondenzátorů Y (Cy1, Cy2) je stanovena výrobcem, vypočítá se celková energie (TEy1, TEy2) podle těchto vzorců:

TEy1 = 0,5 × Cy1 × U1 2

TEy2 = 0,5 × Cy2 × U2 2

Tento postup se nepoužije, pokud během zkoušky není napájeno elektrické hnací ústrojí.

Image 21
Obrázek 2 Příklad měření energie ve vysokonapěťové sběrnici uložené v kondenzátorech X

4.   

Fyzická ochrana

Po nárazové zkoušce vozidla se bez použití nářadí otevřou, rozeberou nebo vyjmou všechny části obklopující vysokonapěťové komponenty. Veškeré zbývající obklopující části se považují za součást fyzické ochrany.

Kloubový zkušební prst znázorněný na obrázku 3 se pro posouzení elektrické bezpečnosti vloží do každé mezery nebo otvoru fyzické ochrany zkušební silou 10 N ± 10 %. Pokud dojde k částečnému nebo úplnému průniku zkušebního prstu do fyzické ochrany, musí se zkušební kloubový prst umístit do všech poloh, které jsou uvedeny níže.

Z výchozí rovné polohy se oba klouby zkušebního prstu postupně ohnou do úhlu 90° k ose spojených článků prstu a prst se umístí do každé možné polohy.

Vnitřní zábrany elektrické ochrany se považují za součást krytu.

Pokud je to vhodné, připojí se mezi kloubový zkušební prst a živé části pod vysokým napětím, které jsou uvnitř zábrany elektrické ochrany nebo krytu, zdroj nízkého napětí (nejméně 40 V a nejvíce 50 V) s vhodnou sériově zapojenou svítilnou.

Image 22
Obrázek 3 Kloubový zkušební prst

Materiál: kov, není-li uvedeno jinak

Lineární rozměry v milimetrech.

Tolerance rozměrů bez zvláštní tolerance:

a)

u úhlů: +0/–10 sekund;

b)

u lineárních rozměrů:

i)

do 25 mm: +0/–0,05;

ii)

nad 25 mm: ±0,2.

Oba klouby musí ve stejné rovině a ve stejném směru umožňovat pohyb pod úhlem 90° s tolerancí 0 až +10°.

Požadavky bodu 5.2.8.1.3 tohoto předpisu jsou splněny, pokud se kloubový zkušební prst specifikovaný na obrázku 3 nemůže dotknout živých částí pod vysokým napětím.

Je-li to nutné, lze ke kontrole, zda se zkušební kloubový prst nedotýká vysokonapěťové sběrnice, použít zrcátko nebo světelnou sondu.

Pokud se tento požadavek ověřuje signálním obvodem mezi kloubovým zkušebním prstem a živými částmi pod vysokým napětím, nesmí se svítilna rozsvítit.

4.1   

Zkušební metoda pro měření elektrického odporu:

a)

Zkušební metoda s použitím přístroje na měření odporu

Přístroj na měření odporu se připojí k bodům měření (obvykle elektrická kostra a elektricky vodivý kryt / zábrana elektrické ochrany) a odpor se měří pomocí přístroje, který splňuje následující požadavky:

i)

přístroj na měření odporu: měřicí proud nejméně 0,2 A;

ii)

rozlišení: 0,01 Ω nebo méně;

iii)

odpor R musí být menší než 0,1 Ω.

b)

Zkušební metoda s použitím stejnosměrného napájecího zdroje, voltmetru a ampérmetru

Stejnosměrný napájecí zdroj, voltmetr a ampérmetr se připojí k bodům měření (obvykle elektrická kostra a elektricky vodivý kryt / zábrana elektrické ochrany).

Napětí stejnosměrného napájecího zdroje se nastaví tak, aby hodnota elektrického proudu činila nejméně 0,2 A.

Měří se proud „I“ a napětí „U“.

Odpor „R“ se vypočítá podle tohoto vzorce:

R = U / I

odpor R musí být menší než 0,1 Ω.

Poznámka: Pokud se k měření napětí a proudu používají olověné vodiče, musí být každý olověný vodič samostatně připojen k zábraně elektrické ochrany / krytu / elektrické kostře. Pro měření napětí a měření proudu může být použita společná svorka.

Níže je uveden příklad zkušební metody s použitím stejnosměrného napájecího zdroje, voltmetru a ampérmetru.

Image 23
Obrázek 4 Příklad zkušební metody s použitím stejnosměrného napájecího zdroje

5.   

Izolační odpor

5.1   

Všeobecně

Izolační odpor každé vysokonapěťové sběrnice vozidla se měří nebo stanovuje výpočtem pomocí naměřených hodnot každé části nebo konstrukční jednotky vysokonapěťové sběrnice.

Všechna měření pro výpočet napětí a elektrické izolace se provádějí po uplynutí nejméně 10 sekund po nárazu.

5.2   

Metoda měření

Měření izolačního odporu se provádí výběrem vhodné metody měření z metod uvedených v bodech 5.2.1 až 5.2.2 této přílohy, v závislosti na elektrickém náboji na živých částech nebo na izolačním odporu.

Rozsah elektrického obvodu, který má být měřen, je předem vyjasněn pomocí schémat elektrických obvodů. Jsou-li vysokonapěťové sběrnice vzájemně galvanicky izolovány, měří se izolační odpor každého elektrického obvodu.

Kromě toho lze provést nezbytné úpravy pro měření izolačního odporu, jako je odstranění krytu za účelem zajištění přístupu k živým částem, natažení měřicích vodičů a změny softwaru.

V případech, kdy jsou naměřené hodnoty nestabilní v důsledku činnosti palubního systému sledování izolačního odporu, lze za účelem měření provést nezbytné úpravy zastavením činnosti dotyčného zařízení nebo jeho odstraněním. Kromě toho se po odstranění zařízení použije soubor výkresů s cílem prokázat, že izolační odpor mezi živými částmi a elektrickou kostrou zůstává nezměněn.

Tyto úpravy nesmí ovlivnit výsledky zkoušky.

Je třeba věnovat co největší pozornost tomu, aby nedošlo ke zkratu a úrazu elektrickým proudem, jelikož toto potvrzení může vyžadovat přímý zásah do vysokonapěťového obvodu.

5.2.1   

Metoda měření s použitím stejnosměrného napětí z externích zdrojů

5.2.1.1   

Měřicí přístroj

Použije se přístroj pro zkoušku izolačního odporu, který dokáže přivádět stejnosměrné napětí, které je vyšší než pracovní napětí vysokonapěťové sběrnice.

5.2.1.2   

Metoda měření

Přístroj pro zkoušku izolačního odporu se připojí mezi živé části a elektrickou kostru. Izolační odpor se poté změří přivedením stejnosměrného napětí o hodnotě představující nejméně polovinu pracovního napětí vysokonapěťové sběrnice.

Pokud má systém v galvanicky propojeném obvodu (např. z důvodu použití měniče zvyšujícího napětí na výstupu) několik rozsahů napětí a některé z konstrukčních částí nesnesou pracovní napětí celého obvodu, lze izolační odpor mezi těmito konstrukčními částmi a elektrickou kostrou měřit odděleně přivedením napětí o hodnotě představující nejméně polovinu jejich pracovního napětí, přičemž tyto konstrukční části musí být odpojeny.

5.2.2   

Metoda měření s využitím vlastního systému REESS vozidla jako stejnosměrného zdroje napětí

5.2.2.1   

Podmínky zkoušení vozidla

Na vysokonapěťovou sběrnici se přivede napětí z vlastního systému REESS vozidla a/nebo ze systému konverze energie a úroveň napětí REESS a/nebo systému konverze energie po celou dobu zkoušky musí být nejméně jmenovité provozní napětí určené výrobcem vozidla.

5.2.2.2   

Měřicí přístroj

Voltmetr použitý při této zkoušce musí měřit stejnosměrné hodnoty a jeho vnitřní odpor musí být nejméně 10 MΩ.

5.2.2.3   

Metoda měření

5.2.2.3.1   

První krok

Napětí se měří tak, jak je znázorněno na obrázku 1, a zaznamenává se napětí vysokonapěťové sběrnice (Ub). Napětí Ub musí být rovno jmenovitému provoznímu napětí REESS a/nebo systému konverze na elektrickou energii určenému výrobcem vozidla nebo musí být vyšší.

5.2.2.3.2   

Druhý krok

Měří se a zaznamenává napětí (U1) mezi zápornou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 1).

5.2.2.3.3   

Třetí krok

Měří se a zaznamenává napětí (U2) mezi kladnou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 1).

5.2.2.3.4   

Čtvrtý krok

Pokud je U1 rovno U2 nebo vyšší, připojí se mezi zápornou stranu vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostru standardní známý odpor (Ro). S připojeným Ro se změří napětí (U1’) mezi zápornou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 5).

Elektrická izolace (Ri) se vypočítá podle tohoto vzorce:

Ri = Ro*Ub*(1/U1’ – 1/U1)

Image 24
Obrázek 5 Měření U1’ 1

Pokud je U2 vyšší než U1, připojí se mezi kladnou stranu vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostru standardní známý odpor (Ro). S připojeným Ro se změří napětí (U2’) mezi kladnou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou vozidla (viz obrázek 6). Elektrická izolace (Ri) se vypočítá podle tohoto vzorce:

Ri = Ro*Ub*(1/U2’ – 1/U2)

Image 25
Obrázek 6 Měření U2’ 2

5.2.2.3.5   

Pátý krok

Vydělením hodnoty elektrické izolace Ri (Ω) pracovním napětím vysokonapěťové sběrnice (V) se vypočte izolační odpor (Ω/V).

Poznámka: Standardní známý odpor Ro (v Ω) by měl mít hodnotu minimálního požadovaného izolačního odporu (v Ω/V) vynásobeného pracovním napětím vozidla (V) ± 20 %. Ro nemusí přesně odpovídat této hodnotě, jelikož rovnice jsou platné pro každý Ro; nicméně hodnota Ro v tomto rozsahu poskytuje dobré rozlišení pro měření napětí.

6.   

Únik elektrolytu

Pokud je to nutné, použije se vhodné zakrytí fyzické ochrany (kryt), aby se potvrdilo, zda v důsledku zkoušky došlo k úniku elektrolytu z REESS. Pokud výrobce nezajistí prostředky pro rozlišení úniku různých kapalin, považuje se veškerý únik kapalin za únik elektrolytu.

7.   

Zadržení REESS

Shoda se stanoví pomocí vizuální kontroly.