<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-585/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0585</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:899">EU:C:2020:899</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly – Věc C-585/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Academia de Studii Economice din Bucureşti</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Giovanniho Pitruzzelly</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20201111">11. listopadu 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C-585/19</HT></P><P>Academia de Studii Economice din Bucureşti</P><P>proti</P><P>Organismul Intermediar pentru Programul Operaţional Capital Uman – Ministerul Educaţiei Naţionale</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2003/88</KEYWORD><KEYWORD>Pracovníci, kteří uzavřeli více pracovních smluv</KEYWORD><KEYWORD>Pracovní doba a doba odpočinku</KEYWORD><KEYWORD>Maximální limity délky denní a týdenní pracovní doby</KEYWORD><KEYWORD>Uplatnění ve vztahu k pracovníkovi, nebo ke smlouvě</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Uplatní se limity délky denní a týdenní pracovní doby stanovené směrnicí 2003/88<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne <DATE ISO="20031104">4. listopadu 2003</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 299, s. 9</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> také v případě, že pracovník podepsal více smluv se stejným zaměstnavatelem? Nebo se tyto limity musí uplatňovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>ve vztahu ke smlouvě<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, a bude tedy nutné ve vztahu ke každé jednotlivé pracovní smlouvě vyhodnotit případné překročení výše uvedených limitů?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Takové jsou v zásadě právní otázky na pozadí projednávané věci, která Soudnímu dvoru umožňuje poprvé upřesnit výklad některých ustanovení směrnice 2003/88, která jsou v tomto ohledu v různých členských státech uplatňována odlišně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Body 1, 4, 5 a 11 odůvodnění směrnice 2003/88 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>(1)</NO.P><TXT>Směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>), kterou se stanoví minimální bezpečnostní a zdravotní požadavky na úpravu pracovní doby v souvislosti s denní dobou odpočinku, přestávkami v práci, týdenní dobou odpočinku, maximální délkou týdenní pracovní doby, dovolenou za<?PAGE NO="2"?> kalendářní rok a s aspekty noční práce, práce na směny a s rozvržením práce, byla významně pozměněna. Z důvodů přehlednosti a jasnosti je proto žádoucí, aby se uvedená ustanovení kodifikovala.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(4)</NO.P><TXT>Zlepšení bezpečnosti práce, pracovní hygieny a ochrany zdraví při práci je cíl, který by neměl být podřízen úvahám ryze ekonomické povahy.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(5)</NO.P><TXT>Všichni pracovníci by měli mít dostatečnou dobu odpočinku. Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>odpočinek<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/> musí být vyjádřen v jednotkách času, tj. ve dnech, hodinách nebo ve zlomcích uvedených jednotek. Pracovníkům ve Společenství musí být poskytnuty minimální denní, týdenní a roční doby odpočinku a přiměřené přestávky v práci. V této souvislosti je rovněž nezbytné stanovit maximální délku týdenní pracovní doby.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(11)</NO.P><TXT>Zvláštní pracovní podmínky mohou mít škodlivé účinky na bezpečnost a zdraví pracovníků. Organizace práce podle určitého rozvrhu musí přihlížet k obecné zásadě, že práce musí být přizpůsobena člověku.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2003/88 stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Tato směrnice stanoví minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pro úpravu pracovní doby.</ALINEA><P>Tato směrnice se vztahuje na</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>minimální doby denního odpočinku, odpočinku v týdnu a dovolenou za kalendářní rok, na přestávky a maximální týdenní pracovní dobu a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>některé aspekty noční práce, práce na směny a rozvržení práce a pracovní doby.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>Tato směrnice se vztahuje na všechna odvětví činností, veřejná i soukromá, ve smyslu článku 2 směrnice 89/391/EHS, aniž jsou dotčeny články 14, 17, 18 a 19 této směrnice […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2003/88 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG>1)</NO.PARAG><ALINEA><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>pracovní dobou<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> […] jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>dobou odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> každá doba, která není pracovní dobou;</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2003/88, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Denní odpočinek<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 6 směrnice 2003/88, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Maximální délka týdenní pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby v souladu s potřebou chránit bezpečnost a zdraví pracovníků</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>byla délka týdenní pracovní doby omezena právními a správními předpisy nebo kolektivními smlouvami nebo dohodami mezi sociálními partnery;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nepřekračovala průměrná délka pracovní doby pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů 48 hodin.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 17 směrnice 2003/88 stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Při dodržování obecných zásad ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků se členské státy mohou odchýlit od článků 3 až 6, 8 a 16, pokud se vzhledem ke zvláštní povaze dotyčných činností délka pracovní doby neměří nebo není předem určena nebo si ji mohou určit sami pracovníci, zejména v případě</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vrcholových řídících pracovníků nebo jiných osob majících pravomoc nezávisle rozhodovat;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pracovníků, kteří jsou rodinnými příslušníky, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>pracovníků vykonávajících náboženské obřady v kostelech a náboženských společenstvích.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 22 směrnice 2003/88, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Různá ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Členský stát má možnost neuplatňovat článek 6 při dodržování obecných zásad ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků a za předpokladu, že přijme nezbytná opatření, aby</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>žádný zaměstnavatel nevyžadoval, aby pracovník pracoval déle než 48 hodin v období sedmi dnů, vypočteného jako průměr pro referenční období uvedené v čl. 16 písm. b), bez předchozího souhlasu pracovníka s vykonáváním takové práce;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>žádnému pracovníkovi nevznikla ze strany zaměstnavatele újma, protože nesouhlasí s takovou prací;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>zaměstnavatel vedl aktualizované záznamy o všech pracovnících, kteří vykonávají takovou práci;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>byly tyto záznamy dány k dispozici příslušným orgánům, které mohou z důvodů spojených s bezpečností práce nebo ochranou zdraví pracovníků zakázat nebo omezit možnost překročení maximální týdenní pracovní doby;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>zaměstnavatel poskytl příslušným orgánům na jejich žádost informace o případech, kdy pracovníci dali souhlas k práci přesahující 48 hodin v období sedmi dnů, vypočteného jako průměr pro referenční období uvedené v čl. 16 písm. b).</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P><ALINEA>Členské státy neprodleně uvědomí Komisi, pokud se rozhodnou využít možností stanovených v tomto článku<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</ALINEA></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rumunské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Články 111, 112, 114 a 135 Legea n. 53/2003 privind Codul muncii (zákon č. 53/2003 ze dne <DATE ISO="20030124">24. ledna 2003</DATE>, zákoník práce) stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Článek 111: Pracovní dobou se rozumí jakékoli období, během něhož pracovník vykonává svou práci, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává své úkoly nebo povinnosti v souladu s ustanoveními své pracovní smlouvy, použitelné kolektivní smlouvy nebo ustanoveními platných právních předpisů.</P><P>Článek 112 odst. 1: Běžná délka pracovní doby pracovníků zaměstnaných na plný úvazek činí 8 hodin denně a 40 hodin týdně.</P><P>[…]</P><P>Článek 114 odst. 1: Maximální zákonná délka pracovní doby nesmí včetně přesčasů překročit 48 hodin týdně.</P><P>[…]</P><P>Článek 135 odst. 1: Zaměstnanci mají mezi dvěma pracovními dny právo na odpočinek v délce nejméně 12 po sobě jdoucích hodin.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Academia de Studii Economice din București (Akademie ekonomických studií v Bukurešti, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>ASE<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>), rumunská instituce vysokoškolského vzdělávání, obdržela nevratné evropské financování z Evropského sociálního fondu poskytnuté rumunskými orgány, konkrétně ze strany Organismul Intermediar pentru Programul Operațional Capital Uman – Ministerul Educației Naționale (Zprostředkující subjekt pro operační program Lidský kapitál - Ministerstvo národního vzdělávání, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>OI POCU MEN<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>), k provedení činností projektu POSDRU/89/1.5/S/59184 (Odvětvový operační program rozvoje lidských zdrojů nazvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Výkonnost a vynikající výsledky v postdoktorandském výzkumu v oblasti ekonomických věd v Rumunsku<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>projekt<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180604">4. června 2018</DATE>, prostřednictvím zprávy o zjištění finančních nesrovnalostí, OI POCU MEN určil jako nezpůsobilou část mzdových nákladů týkajících se odborníků týmu provádějícího projekt, neboť tito zaměstnanci, v období od října 2012 do ledna 2013, v některých dnech vykázali celkový počet smluvních hodin vyšší než maximální limit 13 odpracovaných hodin denně, jak je stanoven v pokynech OI POCU MEN v souladu s ustanoveními směrnice 2003/88.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Výdaje považované za nezpůsobilé ve výši <FT TYPE="NUMBER">13808</FT> RON (<FT TYPE="NUMBER">2904</FT> eur) odpovídají mzdovým nákladům (čistá mzda, daně, příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatele) vztahujícím se k zaměstnancům týmu provádějícího projekt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ze spisu v původním řízení, jak uvedl předkládající soud, vyplývá, že uvedení odborníci byli přijati do zaměstnání u téhož zaměstnavatele, ASE, prostřednictvím vícera pracovních smluv. Zdá se, že tito odborníci byli přijati do zaměstnání u této instituce jako zaměstnanci na základě individuální smlouvy na dobu neurčitou s pracovní dobou 40 hodin týdně na plný úvazek, ale že rovněž se stejným zaměstnavatelem uzavřeli jednu nebo více individuálních pracovních smluv na dobu určitou a na částečný úvazek. V některých dnech tak tito zaměstnanci zaznamenali celkový počet odpracovaných hodin v rozmezí 14 až 16 hodin denně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Správní odvolání podané ze strany ASE proti zprávě o zjištění nesrovnalostí bylo ze strany OI POCU MEN zamítnuto rozhodnutím 1035/DDDZ/<DATE ISO="20180802">02.08.2018</DATE>, jehož zrušení je předmětem sporu projednávaného před předkládajícím soudem, Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Výše uvedené rozhodnutí je založeno mimo jiné na argumentu, že limit stanovený v článku 3 směrnice 2003/88 (13 odpracovaných hodin denně na zaměstnance) se nevztahuje na každou jednotlivou pracovní smlouvu, ale na pracovníka, a to nezávisle na počtu uzavřených smluv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Předkládající soud upřesňuje, že částky prohlášené za nezpůsobilé odpovídají nákladům na mzdy některých odborníků, kteří v období od října 2012 do ledna 2013 v určité dny nahromadili odpracované hodiny podle základního programu, tedy 8 hodin denně, s hodinami odpracovanými na projektu a na dalších projektech nebo činnostech. Celkový počet hodin odpracovaných za den u těchto osob překročil limit 13 hodin denně, který byl stanoven v pokynech řídícího orgánu projektu, které byly podle OI POCU MEN vydány v souladu s články 3 a 6 směrnice 2003/88.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Za těchto okolností Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti) přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Vztahuje se [pojem] <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="2018" ID="QE0021"/>, který je definován v čl. 2 bodě 1 směrnice 2003/88/ES jako <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/>, k jednotlivé smlouvě (na plný úvazek), nebo ke všem (pracovním) smlouvám uzavřeným tímto pracovníkem?</P><P>Musí být požadavky uložené členským státům článkem 3 směrnice 2003/88/ES (povinnost přijmout nezbytná opatření, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin) a článkem 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES (stanovení maximální průměrné délky týdenní pracovní doby včetně přesčasů na 48 hodin) vykládány v tom smyslu, že zakládají limity ve vztahu k jednotlivé smlouvě, nebo ve vztahu ke všem smlouvám uzavřeným se stejným zaměstnavatelem nebo s různými zaměstnavateli?</P><P>V případě, že odpovědi na první a druhou otázku povedou k takovému výkladu, který vylučuje možnost členských států upravit na vnitrostátní úrovni použití článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES ve vztahu ke [každé] smlouvě, pokud neexistují vnitrostátní právní předpisy, podle nichž se minimální denní odpočinek a maximální délka týdenní pracovní doby musí týkat pracovníka (bez ohledu na to, kolik pracovních smluv uzavře se stejným zaměstnavatelem nebo s různými zaměstnavateli), může se veřejná instituce členského státu, která jedná jménem státu,<?PAGE NO="6"?> dovolávat přímého účinku ustanovení článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES a sankcionovat zaměstnavatele z důvodu nedodržení limitů stanovených uvedenou směrnicí, které se týkají denního odpočinku nebo maximální délky týdenní pracovní doby?<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Komise a některé zúčastněné strany podpořily tezi o nepřípustnosti podaných předběžných otázek různými důvody, které lze v zásadě shrnout takto: a) nedostatek některých skutkových okolností pro posouzení, b) nepřímá souvislost těchto skutkových okolnosti s předmětem původního řízení. Kromě toho některé zúčastněné strany namítaly také částečnou nepřípustnost některých částí předběžných otázek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Předkládací rozhodnutí, které se týká, jak již bylo uvedeno, nezpůsobilosti některých výdajů pro účely financování z veřejných prostředků, a nikoli přímo výpočtu počtu odpracovaných hodin za účelem ověření dodržování limitů stanovených směrnicí 2003/88, by zcela jistě mohlo být z různých faktických hledisek úplnější. Toto rozhodnutí však poskytuje minimum informací týkajících se skutkového stavu věci v původním řízení a zmiňuje použitelná ustanovení unijního a vnitrostátního práva, čímž tedy umožňuje dostatečné pochopení předmětu této věci a obecně předložených předběžných otázek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Předkládací rozhodnutí zejména uvádí, že OI POCU MEN vydal dluhový nástroj z důvodu, že ASE nedodržela pravidla týkající se maximálního počtu odpracovaných hodin za den: to se mi jeví jako dostatečný důvod k posouzení ustanovení směrnice 2003/88 týkajících se limitů denní pracovní doby. Přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda OI POCU MEN vydal sporný dluhový nástroj správně či nikoli, ale jelikož se položené otázky týkají výkladu ustanovení unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout. Jak totiž Soudní dvůr nedávno potvrdil, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>je pouze na vnitrostátním soudu, který rozhoduje spor a musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby posoudil s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vivendi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-719/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:627">EU:C:2020:627</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>S ohledem na tuto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>domněnk[u] relevance […] Soudní dvůr smí rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijní normy nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Vivendi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-719/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:627">EU:C:2020:627</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Přetrvávají pochybnosti o některých částech předběžných otázek, které by Soudní dvůr mohl prohlásit za nepřípustné. Mám na mysli zejména důsledky nedodržení limitu délky týdenní pracovní doby, který je stanoven v čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 a je předmětem druhé části druhé předběžné otázky. Ze skutečností popsaných v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce<?PAGE NO="7"?> totiž nevyplývá žádný důvod, proč je toto posledně uvedené ustanovení relevantní, neboť ASE je vytýkáno pouze překročení limitu denní pracovní doby. Nicméně analýza, kterou provedu z hlediska účelů souvisejících s dodržováním délky této doby, bude obecné povahy a nevyžaduje jasné oddělení hledisek souvisejících s denními a týdenními limity.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Naproti tomu považuji za nepřípustnou část druhé předběžné otázky, která se týká použití limitů denní a týdenní pracovní doby uvedených v ustanoveních směrnice 2003/88 na pracovní smlouvy uzavřené s různými zaměstnavateli. V tomto ohledu ze spisu i z vyjádření ASE vyplývá, že všechny příslušné smlouvy, přinejmenším smlouvy uzavřené s odborníky, kteří byli vysokoškolskými učiteli (o něž se jedná v původním řízení), byly uzavřeny pouze s touto univerzitou. Tato část druhé otázky je tudíž hypotetická<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200122">22. ledna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Baldonedo Martín</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-177/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:26">EU:C:2020:26</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a body 72 až 74).</P></NOTE>. V každém případě tato část nesplňuje požadavky článku 94 jednacího řádu Soudního dvora, neboť předkládající soud neposkytl vysvětlení skutečností, na nichž je založena tato část předběžné otázky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Balgarska energiyna borsa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-347/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:816">EU:C:2017:816</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a body 58 až 60).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Účel směrnice 2003/88 a postavení pracovníka v unijním systému ochrany</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Skutečným vodítkem Soudního dvora při řešení otázek vznesených v oblasti pracovní doby je ochranný účel směrnice 2003/88, který zohledňuje zejména slabší postavení pracovníka ve smluvním vztahu se zaměstnavatelem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Cílem směrnice 2003/88 je totiž stanovit minimální požadavky určené ke zlepšení ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti, přičemž tohoto cíle je dosahováno mimo jiné pomocí sbližování vnitrostátních právních předpisů týkajících se délky pracovní doby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Maio Marques da Rosa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-306/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:844">EU:C:2017:844</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del Sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Tato snaha je klíčovým prvkem při vytváření evropského sociálního práva. Poté, co normotvůrce na základě článku 153 SFEU stanovil ve směrnici Rady 89/391/EHS ze dne <DATE ISO="19890612">12. června 1989</DATE> obecné zásady ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků, dal těmto pokynům konkrétní podobu prostřednictvím řady zvláštních směrnic. Mezi nimi figuruje právě směrnice 2003/88, která kodifikovala předchozí směrnici Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Ustálená judikatura Soudního dvora totiž uvádí, že jelikož jsou články 1 až 8 směrnice 2003/88 formulovány v podstatě ve stejném znění jako články 1 až 8 směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 197), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne <DATE ISO="20000622">22. června 2000</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="195" PAGE.FIRST="41" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 195, s. 41</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 27), může být výklad těchto článků podaný Soudním dvorem převeden na výše uvedené články směrnice 2003/88; viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180221">21. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Matzak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-518/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:82">EU:C:2018:82</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110304">4. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Grigore</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-258/10</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:122">EU:C:2011:122</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Pro účely dosažení výše uvedených cílů stanoví ustanovení směrnice 2003/88 minimální doby denního a týdenního odpočinku, jakož i čtyřiceti osmi hodinový strop pro průměrnou délku týdenní pracovní doby, včetně přesčasů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Těmito ustanoveními se provádí článek 31 Listiny základních práv, který nejprve v odstavci 1 uznává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>[k]aždý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, a v odstavci 2 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>[k]aždý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>. Toto právo je přímo spojeno s dodržováním lidské důstojnosti, která je rozsáhleji chráněna v Hlavě I Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto smyslu viz rovněž stanovisko generálního advokáta E. Tančeva ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>King</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-214/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:439">EU:C:2017:439</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>V nedávném rozsudku velkého senátu Soudní dvůr objasnil, pokud jde o prameny a systematické zařazení, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>nárok každého pracovníka na stanovení maximální týdenní a denní pracovní doby a doby odpočinku má jakožto zásada sociálního práva Unie nejen zvláštní význam, ale je také výslovně zakotven v čl. 31 odst. 2 Listiny, které čl. 6 odst. 1 SEU přiznává stejnou právní sílu jako Smlouvám. Ustanovení směrnice 2003/88 a konkrétně její články 3, 5 a 6 toto základní právo konkretizují, a musí být proto vykládány s ohledem na něj<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Článek 31 Listiny uvádí, že: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>1) Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost; 2) Každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Poté Soudní dvůr připomněl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>účelem směrnice 2003/88 je stanovení minimálních požadavků určených ke zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků pomocí sbližování vnitrostátních právních předpisů týkajících se zejména délky pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, přičemž upřesnil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>[t]ato harmonizace na úrovni Evropské unie v oblasti úpravy pracovní doby směřuje k zaručení lepší ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků tím, že jim dává nárok na minimální, zejména denní a týdenní, doby odpočinku, jakož i na přiměřené přestávky na odpočinek, a tím, že stanoví maximální hranici týdenní pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Stejný rozsudek dále připomněl postavení pracovníka v unijním systému ochrany: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>pracovník musí být považován za slabší stranu pracovněprávního vztahu, takže je nutné zabránit tomu, aby zaměstnavatel mohl omezit jeho práva<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>; kromě toho je třeba zohlednit, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>vzhledem k tomuto slabšímu postavení může být takový pracovník odrazen od otevřeného uplatňování svých práv vůči svému zaměstnavateli, jelikož nárokování těchto práv jej může vystavit opatřením zaměstnavatele, která mohou mít vliv na pracovněprávní vztah v neprospěch tohoto pracovníka<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Z výše uvedených zásad vyplývá řada důsledků: a) pro výklad směrnice s ohledem na její ochranné účely; b) pro pracovníkovu disponibilitu s právy přiznanými touto směrnicí; c) pro meze prostoru pro uvážení členských států při uplatňování ustanovení obsažených v této směrnici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Zaprvé, z výše uvedené spojitosti mezi směrnicí 2003/88 a základními sociálními právy uznanými v Listině vyplývá, že výklad směrnice 2003/88 a určení její oblasti působnosti musí umožnit plné a účinné vyžívání subjektivních práv, která tato směrnice pracovníkům přiznává, a odstranění jakékoli překážky, která by fakticky mohla omezit nebo ohrozit využívání těchto subjektivních práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Výklad směrnice 2003/88, který umožňuje důsledné plnění jejích cílů a plnou a účinnou ochranu práv, která tato směrnice přiznává pracovníkům, tedy implikuje určení konkrétních povinností subjektů zapojených do jejího uplatňování, které jsou způsobilé zabránit tomu, aby strukturální nerovnováha v hospodářském vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem ohrozila účinné uplatňování práv přiznaných samotnou směrnicí. To znamená, že ustanovení obsažená v této směrnici, jak také nedávno připomněl Soudní dvůr, nelze vykládat restriktivně na újmu právům, která pracovník z této směrnice vyvozuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Druhým důsledkem tohoto výkladového směru je nezadatelnost výše uvedených práv ve vztahu k pracovníkovi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Práva přiznaná pracovníkům směrnicí 2003/88, zejména práva na denní a týdenní dobu odpočinku, vyplývající z limitů stanovených pro délku pracovního dne a pracovního týdne, je z důvodu jejich úzkého vztahu k primárním a základním právům třeba považovat za nezadatelná pro samotné pracovníky, neboť jejich cílem je ochrana veřejného zájmu, právo na zdraví a na bezpečnost při práci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>To znamená, že výše uvedená práva nepatří k jádru výlučně smluvních práv, kterých se může pracovník vzdát výměnou za dodatečnou odměnu nebo jiné výhody, ale jsou součástí úzkého jádra základních práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Pro výslovné uznání ze strany Soudního dvora v tomto smyslu viz předchozí bod 29 a zde citovaná judikatura.</P></NOTE>, která jsou přiznána prameny primárních předpisů ústavní povahy nebo jim rovnocennými předpisy, která se netýkají výlučně smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, ale <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>osoby pracovníka<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že nelze ponechat na vůli pracovníka disponibilitu s těmito právy, která tedy vnitrostátní zákonodárce a v konečném důsledku zaměstnavatel musí přiznat a zaručit bez jakékoli možnosti odchylky, vyjma odchylek výslovně stanovených samotnou směrnicí 2003/88.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Potvrzení tohoto výkladového směru lze vyvodit také z nedávné judikatury Soudního dvora. Výše uvedený rozsudek CCOO totiž uvádí, že členské státy jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>povinny přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu jedenácti po sobě jdoucích hodin během 24 hodin […]<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> a mají povinnost stanovit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>pro průměrnou délku týdenní pracovní doby hranici 48 hodin, která je maximální mezí, ohledně níž je výslovně stanoveno, že zahrnuje přesčasy, a od níž se kromě případu uvedeného v čl. 22 odst. 1 této směrnice […] <HT TYPE="ITALIC">nelze v žádném případě odchýlit, byť by se tak stalo prostřednictvím souhlasu dotyčného pracovníka</HT><QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Tímto se dostávám ke třetímu důsledku, který vyplývá z výše uvedených zásad, týkajícímu se mezí prostoru pro uvážení členských států při uplatňování ustanovení obsažených ve směrnici 2003/88.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V zájmu zajištění plné účinnosti směrnice 2003/88 je nezbytné, aby členské státy zajistily dodržování těchto minimálních dob odpočinku a zabránily překročení maximální délky týdenní pracovní doby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Je pravda, že články 3 a 5 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 neurčují konkrétní způsob, jakým musí členské státy zajistit, aby byla provedena práva, která stanoví. Jak vyplývá ze znění těchto ustanovení, úpravu konkrétního způsobu svěřují členským státům, které za tímto účelem přijmou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>nezbytná opatření<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Členské státy tedy mají pro tento účel prostor pro uvážení, ale vzhledem k zásadnímu cíli sledovanému směrnicí 2003/88, tj. zaručit účinnou ochranu životních a pracovních podmínek pracovníků a vyšší úroveň ochrany jejich zdraví a bezpečnosti, mají povinnost zaručit, aby byl v plném rozsahu zajištěn užitečný účinek těchto práv tím, že pracovníci budou mít skutečně nárok na minimální denní a týdenní doby odpočinku a že bude respektován limit průměrné délky týdenní pracovní doby, jež jsou stanoveny touto směrnicí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že opatření určená členskými státy k zajištění toho, že budou provedena ustanovení směrnice 2003/88, nemohou práva zakotvená v čl. 31 odst. 2 Listiny a v článcích 3 a 5, jakož i v čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>zbavit jejich podstaty<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Předběžné otázky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První a druhá předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Prvními dvěma otázkami, s výjimkou části, která je podle mého názoru nepřípustná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Která se týká, jak již bylo uvedeno, možnosti, že pracovník uzavře několik pracovních smluv s různými zaměstnavateli, ve vztahu k níž by bylo nezbytné učinit další úvahy.</P></NOTE>, se předkládající soud v zásadě táže, zda se v případě, že pracovník se stejným zaměstnavatelem uzavře několik individuálních pracovních smluv, musí ustanovení čl. 2 bodu 1, článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88/ES uplatnit <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu ke smlouvě</HT>, nebo <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Z toho, co jsem uvedl výše ohledně účelů směrnice 2003/88 a postavení pracovníka v systému ochrany zavedeném unijním právem vyplývá, že upřednostňovaným výkladem je ten, že limity délky denní pracovní doby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Toto odůvodnění se vztahuje rovněž na limity týdenní pracovní doby (stanovené v průměru na 48 hodin, včetně přesčasů), a to pro případ, že by Soudní dvůr rozhodl, že tuto část druhé předběžné otázky nebude považovat za nepřípustnou z důvodu, že přímo nesouvisí se skutkovým stavem v původním řízení.</P></NOTE>, které jsou nepřímo stanoveny směrnicí 2003/88 uložením minimální doby odpočinku v délce 11 hodin, musí být uplatněny <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Pracovník (a nikoli <HT TYPE="ITALIC">pracovní smlouva</HT>) je subjektem chráněným směrnicí a limity délky denní pracovní doby (a týdenní pracovní doby) slouží k zajištění této ochrany ze dvou hledisek: na veřejnoprávní úrovni, neboť ochrana zdraví je nepochybně veřejným zájmem, který zaujímá přední postavení ve vztahu k soukromým zájmům stran; na smluvní úrovni, neboť pracovník, jakožto slabší strana vztahu, musí být chráněn před možnými zneužitími ze strany zaměstnavatele, který by mu mohl (smluvně) omezit jeho práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz předchozí bod 31.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Výklad, podle kterého lze limity stanovené směrnicí jednoduše obejít tím, že bude od pracovníka požadováno, aby uzavřel několik pracovních smluv, z nichž každá stanoví délku denní pracovní doby a týdenní pracovní doby nižší než stanovené limity, je v rozporu s výše uvedenými ustálenými obecnými směry Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>V tomto smyslu také jasně hovoří znění článku 3 směrnice 2003/88: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby <HT TYPE="ITALIC">každý pracovník</HT> měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Navrhovaný systematický přístup spolu s tímto zněním jednoznačně vyznívají, v případě více smluv uzavřených pracovníkem se stejným zaměstnavatelem, v tom smyslu, že: a) ustanovení obsažená ve směrnici 2003/88 musí být vykládána ve světle jejího ochranného účelu a takovým způsobem, který zajistí užitečný účinek této směrnice a v konečném důsledku plné a účinné požívání subjektivních práv, která tato směrnice přiznává <HT TYPE="ITALIC">pracovníkům</HT>, a to při odstranění jakékoli překážky, která může fakticky omezit nebo ohrozit jejich požívání; b) práva přiznaná směrnicí, jelikož jsou úzce spojena s primárními a základními právy, je třeba považovat za nezadatelná ve vztahu k samotným pracovníkům a nedotknutelná ze strany vnitrostátních<?PAGE NO="11"?> zákonodárců, s výjimkou případů výslovně stanovených samotnou směrnicí; c) opatření určená členskými státy k zajištění toho, že budou provedena ustanovení směrnice 2003/88, nemohou zbavit práv zakotvených touto směrnicí jejich podstaty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Argumenty některých zúčastněných stran uvedené k prokázání toho, že uplatnění limitů délky dob stanovených směrnicí a vnitrostátní právní úpravou musí být učiněno <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu ke smlouvě</HT>, a nikoli <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>, jsou tudíž vyvráceny navrhovaným výkladem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Tyto argumenty lze shrnout takto: ve směrnici není výslovně stanoveno, že se limity musí uplatnit <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>, a naopak použitelnost limitů <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu ke smlouvě</HT> je doložena tím, že v některých odvětvových právních úpravách je to výslovně stanoveno; o návrzích na změnu směrnice, které v průběhu času předložila Komise za účelem zavedení doslovného uplatnění <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>, nepanovala v Radě shoda, a tudíž nebyly přijaty; skutková situace v členských státech je formulována na základě prostoru pro uvážení při použití ustanovení směrnice 2003/88 a, oproti většině států, které používají omezující ustanovení <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>, existují členské státy, které je naopak uplatňují <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu ke smlouvě</HT>; k tomu dochází také z důvodů ekonomické povahy a případný výklad směrnice, který vyžaduje použití limitů <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>, by mohl mít významné důsledky; pracovník by měl mít možnost souhlasit s tím, že bude mít delší pracovní dobu, než je pracovní doba stanovená limity směrnice, na základě více smluv, a to z důvodu své svobody vykonávat pracovní činnosti, která je chráněna unijním právem; na některé typy pracovníků se limity stanovené směrnicí 2003/88 nevztahují, přičemž se naopak musí uplatnit výjimky stanovené touto směrnicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jazykový argument, který lze přiřadit ke známému argumentu právního výkladu vyjádřenému v zásadě <HT TYPE="ITALIC">ubi lex voluit dixit, ubi noluit tacuit</HT>, není nijak zvlášť přesvědčivý a je popřen výsledky systematického a teleologického výkladu směrnice 2003/88 uvedenými v předcházejících bodech, které prokázaly potřebu toho, aby limity délky denní pracovní doby (a týdenní pracovní doby) byly dodržovány ve vztahu ke každému pracovníkovi, a to za účelem zajištění užitečného účinku ustanovení unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Pokud jde o obdobné úvahy, stále v oblasti pracovní doby, ale s odkazem na systémy evidence [pracovní doby], viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:87">EU:C:2019:87</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Na druhé straně existence výslovného odkazu, v určitých zvláštních případech, na uplatnění <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT> není v žádném případě v rozporu s výkladem, který navrhuji. Určité kategorie pracovníků a pracovníci v určitých zvláštních odvětvích totiž potřebují zvláštní ochranu – z důvodu niterných vlastností výkonu práce, jako například pracovníci vykonávající mobilní činnosti v silniční dopravě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne <DATE ISO="20020311">11. března 2002</DATE> o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="080" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 80, s. 35</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> – a ve vztahu k těmto pracovníkům unijní právo výslovně stanoví odkaz na uplatnění <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Rozdílné praxe členských států (jak zdůraznila sama Komise ve své zprávě o provádění směrnice 2003/88 členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Zpráva ze dne <DATE ISO="20170426">26. dubna 2017</DATE>, COM(2017) 254 final.</P></NOTE> a ve svém interpretačním sdělení o této směrnici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Sdělení ze dne <DATE ISO="20170524">24. května 2017</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="165" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2017">Úř. věst. 2017, C 165, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>), jakož i podmínky, za nichž byla tato směrnice přijata, ostatní směrnice o pracovní době a návrhy na změnu směrnice 2003/88 předložené Evropským parlamentem, které byly dosud zamítnuty, to všechno jsou prvky, které v projednávané věci nemají rozhodující význam. Tyto prvky by mohly mít význam v budoucím uvažování o otázce více pracovních smluv uzavřených s různými<?PAGE NO="12"?> zaměstnavateli. V rámci těchto smluv by totiž vyvstaly otázky týkající se smluvní odpovědnosti různých zaměstnavatelů při plnění povinnosti bezpečnosti, jakož i znalosti situací, které nejsou v plné disponibilitě samotného zaměstnavatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Argumenty předložené několika členskými státy týkající se rozhodovacího prostoru, který jim byl ponechán ohledně způsobů provádění ustanovení článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88, nejsou podložené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz předchozí body 41 a násl..</P></NOTE>. Nezdá se mi totiž, že se položená otázka týká způsobu provádění předmětných pravidel, ale spíše se týká jejich působnosti. Přísluší tedy Soudnímu dvoru, aby tato pravidla vyložil, za účelem určení jejich působnosti, jednotným způsobem: překročení výše uvedených limitů z pouhého důvodu, že pracovník uzavřel více pracovních smluv, by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>zbavilo podstaty<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> samotné jádro ochrany a významně by narušilo užitečný účinek směrnice, jak jsem uvedl výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pokud jde o možný ekonomický dopad navrhovaného výkladu, stačí připomenout, že účinná ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků nemůže být, jak jasně vyplývá z bodu 4 odůvodnění směrnice 2003/88, podřízena úvahám ryze ekonomické povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190514">14. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>CCOO</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-55/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:402">EU:C:2019:402</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Ze spisu navíc nevyplývá přesná a podrobná analýza ekonomických dopadů, které by takový výklad mohl mít v různých ekonomických systémech, jež v současné době uplatňují limity stanovené směrnicí 2003/88 <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu ke smlouvě</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Pokud jde o právo pracovníka pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání, na které je odkazováno jako na právo bezpodmínečně přiznané v Listině základních práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Článek 15 odst. 1.</P></NOTE>, výše uvedené zásady týkající se ochranných účelů směrnice 2003/88 a postavení pracovníka jako slabší strany ukazují, že existují vnější limity veřejnoprávní povahy spojené s obecnými zájmy, jako je ochrana zdraví a bezpečnost na pracovišti, které převažují nad případnými soukromoprávními zájmy, dokonce i samotného pracovníka, a to v souladu se správným výkladem čl. 52 odst. 1 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</P></QUOT.S></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Pokud jde konečně o odchylky stanovené směrnicí 2003/88, zejména čl. 17 odst. 1, za účelem odůvodnění nepoužití článků 3 a 6 této směrnice na určité pracovníky, Soudní dvůr opakovaně připomněl, že se toto ustanovení vztahuje na pracovníky, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>jejichž celková délka pracovní doby se vzhledem ke zvláštní povaze dotyčných činností neměří nebo není předem určena nebo si ji mohou určit sami pracovníci<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Hälvä a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-175/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:617">EU:C:2017:617</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Odchylka uvedená v čl. 17 odst. 1 směrnice 2003/88 musí být totiž vykládána v tom smyslu, že její působnost je omezena na to, co je nezbytně nutné k hájení zájmů, jejichž ochranu tato odchylka umožňuje (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Hälvä a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-175/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:617">EU:C:2017:617</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že v předkládacím rozhodnutí je uvedeno, že pracovníci dotčení v původním řízení měli uzavřeny smlouvy na plný úvazek s pracovní dobou 40 hodin týdně, zdá se mi nepravděpodobné, že by tito pracovníci, včetně těch, kteří jsou vysokoškolskými učiteli, spadali do této kategorie pracovníků. V každém případě přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ověřil, zda tomu tak je.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Ačkoli jsou argumenty ve prospěch použitelnosti limitů délky denní pracovní doby (a týdenní pracovní doby) stanovených směrnicí 2003/88 <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu ke smlouvě</HT> vyvráceny systematickým a teleologickým výkladem, který navrhuji, některé body je přesto třeba vyjasnit, aby bylo možné správně vymezit dosah mého stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Použitelnost limitů délky denní pracovní doby (a týdenní pracovní doby) na každého pracovníka, bez ohledu na počet smluv uzavřených se stejným zaměstnavatelem, předpokládá, že vnitrostátní soud ověří, že v daném případě lze uplatnit pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, jak jsou definovány unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Jak Komise správně uvedla ve svém písemném vyjádření, ustanovení obsažená ve směrnici 2003/88 se totiž uplatní pouze na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>pracovníky<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rovněž nedávno zopakoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>nelze pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="2018" ID="QE0046"/> vykládat různě podle jednotlivých vnitrostátních právních předpisů, ale má autonomní význam, který je vlastní unijnímu právu. Tento pojem musí být vymezen podle objektivních kritérií, která charakterizují pracovní poměr s ohledem na práva a povinnosti dotčených osob<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181120">20. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Sindicatul Familia Constanţa a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-147/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:926">EU:C:2018:926</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Vnitrostátní soud musí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>vycházet z objektivních kritérií a celkově posuzovat všechny okolnosti věci, která mu byla předložena, jež se týkají jak povahy dotyčných činností, tak i vztahu mezi dotčenými stranami<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150326">26. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Fenoll</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-316/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:200">EU:C:2015:200</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Pro účely kvalifikace je třeba připomenout, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>[z]ákladní charakteristikou pracovního poměru je […] okolnost, že určitá osoba vykonává po určitou dobu ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením činnosti, za které protihodnotou pobírá odměnu<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181120">20. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Sindicatul Familia Constanţa a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-147/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:926">EU:C:2018:926</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Pracovní poměr tudíž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>předpokládá existenci vztahu podřízenosti mezi pracovníkem a jeho zaměstnavatelem. Existence takového vztahu musí být posouzena v rámci každého konkrétního případu v závislosti na všech znacích a okolnostech charakterizujících vztahy, které existují mezi stranami<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181120">20. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Sindicatul Familia Constanţa a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-147/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:926">EU:C:2018:926</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Doba, kterou pracovníci dotčení v původním řízení strávili činností na projektu POSDRU/89/1.5/S/59184, je relevantní pro účely stanovení minimální doby denního odpočinku nebo maximální délky týdenní pracovní doby, jež jsou stanoveny v článku 3 a čl. 6 písm. b) této směrnice, pouze tehdy, pokud v rámci tohoto projektu existoval vztah podřízenosti mezi ASE a těmito odborníky. Ze spisu podle všeho vyplývá, že se jedná o zaměstnání, ale přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ověřil, zda tomu tak je, a to zejména s ohledem na zvláštní charakteristiky činnosti uvedené ve smlouvě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz rovněž předchozí bod ohledně výjimek stanovených směrnicí 2003/88.</P></NOTE> (podle všeho pedagogická a výzkumná činnost).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Navrhovaný výklad tudíž nevylučuje, jak správně zdůraznila Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Písemné vyjádření, bod 64.</P></NOTE>, že pracovníci mohou kromě činnosti podřízené povahy vykonávat i samostatně výdělečnou činnost nebo dobročinnou činnost, pokud to umožňují platné vnitrostátní předpisy; je zcela zřejmé, že v tomto případě by se doba strávená výkonem těchto posledně uvedených činností, které nejsou podřízené povahy, nezapočítávala do limitů stanovených směrnicí 2003/88.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, jak již Soudní dvůr několikrát uvedl, pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>doba odpočinku<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu směrnice 2003/88 jsou pojmy unijního práva, které je třeba definovat podle objektivních vlastností s odkazem na systém a účel této směrnice, kterým je stanovit minimální požadavky mající zlepšit životní a pracovní podmínky pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180221">21. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Matzak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-518/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:82">EU:C:2018:82</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150910">10. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Federación de Servicios Privados del Sindicato Comisiones obreras</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-266/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:578">EU:C:2015:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>; tyto pojmy tedy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>nesmí být vykládány na základě požadavků různých právních úprav členských států […]. Pouze takovýto autonomní výklad může zajistit této směrnici její plnou účinnost a jednotné uplatňování zmíněných pojmů ve všech členských státech […]. Okolnost, že definice pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="2018" ID="QE0054"/> odkazuje na <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="2018" ID="QE0055"/>, neznamená, že členské státy mohou jednostranně vymezit dosah tohoto pojmu. Členské státy též nemohou podřídit jakýmkoli podmínkám právo pracovníka na to, aby byla náležitě brána v úvahu pracovní doba a odpovídající doba odpočinku, neboť toto právo vyplývá přímo z ustanovení této směrnice. Jakýkoli jiný výklad by mařil cíl směrnice 93/104<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Který je stejný, jak bylo uvedeno výše, jako cíl směrnice 2003/88, pro kterou tudíž zůstávají platné dřívější výklady Soudního dvora týkající se ustanovení předchozí směrnice.</P></NOTE>, kterým je harmonizace ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků prostřednictvím minimálních požadavků<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030909">9. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Jaeger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-151/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:437">EU:C:2003:437</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Směrnice při vymezení pojmu <HT TYPE="ITALIC">pracovní doba</HT>, užitečného pro účely uplatnění ochrany stanovené v této směrnici, odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>jak[oukoli] dob[u], během níž pracovník <HT TYPE="ITALIC">pracuje</HT>, <HT TYPE="ITALIC">je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE> […]<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>; (čl. 2 odst. 1).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené, v souladu s nabízeným teleologickým výkladem, je dodržování limitů délky denní pracovní doby (a týdenní pracovní doby) stanovených směrnicí třeba <HT TYPE="ITALIC">in concreto</HT> posoudit s ohledem na skutečně odpracované hodiny. Vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení, jejichž cílem není ochrana pracovníka z ekonomického hlediska, ale z hlediska jeho zdraví a bezpečnosti na pracovišti, tak případné překročení smluvních limitů nemůže být samo o sobě, pokud není následováno skutečným překročením, považováno za porušení stanovených limitů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ověřil, zda ve věci v původním řízení vykonávali pracovníci přijatí do zaměstnání ze strany ASE úkoly podřízené povahy a zda hodiny uvedené ve smlouvě byly skutečnou pracovní dobou ve smyslu směrnice 2003/88 (jak je vykládána judikaturou Soudního dvora). A také zda jsou případně splněny podmínky uvedené v článku 17 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Stejně tak bude muset vnitrostátní soud v návaznosti na toto ověření posoudit nárok na odměnu za tyto hodiny, která je stanovena zákonem a smlouvou mezi stranami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Na závěr se zmíním o návrzích na omezení časových účinků, které podaly některé zúčastněné strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Návrh na omezení časových účinků, který předložila zaprvé rumunská vláda z důvodu, že použití dotčených ustanovení směrnice 2003/88 ve vztahu k pracovníkovi by mělo systémový dopad na pracovní trh v Rumunsku, kde má mnoho pracovníků smlouvy s <HT TYPE="ITALIC">několika zaměstnavateli</HT>, by nemusel být posouzen, pokud by Soudní dvůr shledal, jak navrhuji, že druhá předběžná otázka je nepřípustná v rozsahu, v němž se týká případů smluv uzavřených s několika zaměstnavateli.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Pokud jde o podpůrný návrh podaný zadruhé rumunskou vládou, domnívám se, že by tento návrh měl být zamítnut, protože finanční důsledky, které mohou vyplývat pro členský stát z rozhodnutí vydaného v řízení o předběžné otázce, samy o sobě neodůvodňují omezení časových účinků tohoto rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Transportes Jordi Besora</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-82/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:108">EU:C:2014:108</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Pokud jde o návrh ASE, který je předložen pro případ, že by Soudní dvůr shledal, že dotčená ustanovení směrnice 2003/88 musí být uplatněna <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k pracovníkovi</HT>, mám za to, že by měl být zamítnut z důvodu, že není nijak odůvodněn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191003">3. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Schuch-Ghannadan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-274/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:828">EU:C:2019:828</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Třetí předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Podstatou třetí předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda se v případě uplatnění ustanovení směrnice 2003/88, která stanoví minimální denní dobu odpočinku a maximální délku týdenní pracovní doby, ve vztahu ke každému pracovníkovi, může veřejný subjekt, který jedná jménem státu, dovolávat přímého účinku článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 vůči zaměstnavateli, který tato ustanovení nedodržuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Sdílím názor Komise, která ve svém písemném vyjádření uvádí, že není důvodné, aby Soudní dvůr na tuto otázku odpověděl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Písemné vyjádření, body 67 a násl.</P></NOTE>. Jak lze totiž pochopit ze spisu, původní řízení se týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>horizontálního<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> použití zásady přímého účinku mezi dvěma veřejnými institucemi rumunského státu. V rumunském vnitrostátním právu navíc čl. 135 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že každý zaměstnanec má právo na minimální dobu odpočinku v délce 12 hodin mezi dvěma pracovními dny a že limit stanovený v článku 3 směrnice 2003/88 je 11 hodin minimálního denního odpočinku. Vnitrostátní právní předpisy, které omezují pracovní dobu na 12 hodin denně, poskytují tedy vyšší míru ochrany než ustanovení směrnice. Zásada přímého účinku umožňuje jednotlivcům se v rámci žaloby proti členskému státu přímo dovolávat pravidel stanovených směrnicí, pokud tato směrnice nebyla provedena do vnitrostátního právního řádu nebo pokud je její provedení nesprávné. V projednávané věci však není nijak zpochybněna slučitelnost vnitrostátního pravidla s ustanoveními unijního práva (v tomto případě směrnice 2003/88).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Otázka přímého účinku tak vyvstává pouze tehdy, nelze-li vnitrostátní právo vykládat v souladu s unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-569/16 a C-570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Popławski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-573/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:530">EU:C:2019:530</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V projednávané věci mám za to, že neexistuje důvod se domnívat, že OI POCU MEN nemohl své rozhodnutí založit na ustanoveních rumunského práva vykládaných způsobem, který je v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice 2003/88. Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ověřil, zda tomu tak je, ale nevidím žádné překážky pro konformní výklad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Pokud by vnitrostátní soud dospěl k závěru, že konformní výklad těchto ustanovení není možný, bude muset ověřit, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění přímého účinku ustanovení obsažených ve směrnici 2003/88.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Jak je známo, zaprvé je nezbytné, aby ustanovení článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 byla bezpodmínečná a dostatečně jasná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101014">14. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Fuß</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-243/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:609">EU:C:2010:609</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Stejné odůvodnění podle mého názoru platí i pro článek 3 této směrnice.</P></NOTE>. V tomto ohledu mám za to, že o tom není pochyb, neboť Soudní dvůr již měl příležitost toto potvrdit ve vztahu k čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Zadruhé, jelikož z předkládacího rozhodnutí jasně vyplývá, že OI POCU MEN je veřejná instituce jednající jménem státu, je nezbytné, aby vnitrostátní soud ověřil, zda je ASE orgánem, který je bez ohledu na svou právní formu pověřen, na základě aktu orgánu veřejné správy, výkonem služby ve veřejném zájmu pod dohledem posledně uvedeného orgánu a který k tomu disponuje výjimečnými pravomocemi ve srovnání s těmi, které vyplývají z pravidel použitelných na vztahy mezi jednotlivci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120124">24. ledna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Dominguez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-282/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:33">EU:C:2012:33</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131212">12. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Portgás</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-425/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:829">EU:C:2013:829</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Obsah spisu neponechává žádný prostor pro pochybnosti o veřejné povaze ASE, ale v každém případě se jedná o skutkové zjištění, které spadá do pravomoci vnitrostátního soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Tribunalul Bucureşti (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko) následovně:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>pracovní doba<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, který je v čl. 2 bodě 1 směrnice 2003/88 definován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svou činnost nebo povinnosti<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, se vztahuje ke všem pracovním smlouvám uzavřeným tímto pracovníkem se stejným zaměstnavatelem.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Požadavky uložené členským státům článkem 3 směrnice 2003/88 (povinnost přijmout nezbytná opatření, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin) a článkem 6 písm. b) směrnice 2003/88 (stanovení maximální průměrné délky týdenní pracovní doby včetně přesčasů na 48 hodin) musí být vykládány v tom smyslu, že zakládají limity ve vztahu ke všem smlouvám uzavřeným se stejným zaměstnavatelem.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Vnitrostátní soud musí při ověřování případného překročení limitů stanovených v článku 3 a čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 ověřit podřízenou povahu činností uvedených ve smlouvě, která je podmínkou pro uplatnění pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>pracovník<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> v unijním právu, skutečný výkon <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>pracovní doby<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> ve smyslu unijního práva a nepoužitelnost výjimek stanovených v článku 17 směrnice 2003/88.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>