|
Úřední věstník |
CS Řada L |
|
2025/1453 |
7.8.2025 |
Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: https://unece.org/status-1958-agreement-and-annexed-regulations
Předpis OSN č. 117 – Jednotná ustanovení pro schvalování pneumatik z hlediska akustického tlaku odvalování a/nebo přilnavosti na mokrých površích a/nebo valivého odporu [2025/1453]
Zahrnuje veškerá platná znění až po:
doplněk 2 k sérii změn 04 – datum vstupu v platnost: 10. ledna 2025
Tento dokument slouží výhradně jako dokumentační nástroj. Rozhodná a právně závazná znění jsou:
ECE/TRANS/WP.29/2013/59
ECE/TRANS/WP.29/2014/4
ECE/TRANS/WP.29/2014/6
ECE/TRANS/WP.29/2013/66 (ve znění bodu 56 zprávy ECE/TRANS/WP.29/1108)
ECE/TRANS/WP.29/2015/5
ECE/TRANS/WP.29/2015/65 (ve znění bodu 66 zprávy ECE/TRANS/WP.29/1116)
ECE/TRANS/WP.29/2016/60
ECE/TRANS/WP.29/2019/54
ECE/TRANS/WP.29/2020/6 (ve znění bodu 85 zprávy ECE/TRANS/WP.29/1151)
ECE/TRANS/WP.29/2020/75
ECE/TRANS/WP.29/2021/8 (ve znění bodu 78 zprávy ECE/TRANS/WP.29/1157)
ECE/TRANS/WP.29/2022/8
ECE/TRANS/WP.29/2022/83
ECE/TRANS/WP.29/2023/6 (ve znění bodu 88 zprávy ECE/TRANS/WP.29/1171)
ECE/TRANS/WP.29/2023/8
ECE/TRANS/WP.29/2023/76
ECE/TRANS/WP.29/2024/65
Obsah
Předpis
|
1. |
Oblast působnosti |
|
2. |
Definice |
|
3. |
Žádost o schválení |
|
4. |
Označení |
|
5. |
Schválení |
|
6. |
Požadavky |
|
7. |
Změny typu pneumatiky a rozšíření schválení |
|
8. |
Shodnost výroby |
|
9. |
Postihy za neshodnost výroby |
|
10. |
Definitivní ukončení výroby |
|
11. |
Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů |
|
12. |
Přechodná ustanovení |
Přílohy
|
1 |
Sdělení |
|
2 |
Uspořádání značky schválení |
|
Dodatek 1 |
Příklady samostatných značek schválení podle předpisu OSN č. 117 |
|
Dodatek 2 |
Schválení podle předpisu č. 117 shodné se schválením podle předpisů č. 30 nebo 54 |
|
Dodatek 3 |
Kombinace značek schválení vydaných podle předpisů č. 117, 30 nebo 54 |
|
Dodatek 4 |
Rozšíření kombinující schválení vydaná podle předpisu č. 117 |
|
3 |
Zkušební metoda volného přejezdu k měření akustického tlaku odvalování pneumatik |
|
Dodatek 1 |
Zkušební protokol |
|
4 |
Vyhrazeno |
|
5 |
Zkušební postupy k měření přilnavosti pneumatik v novém stavu na mokrých površích |
|
Dodatek |
Příklady zkušebních protokolů o indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu |
|
6 |
Zkušební postup k měření valivého odporu |
|
Dodatek 1 |
Tolerance zkušebního zařízení |
|
Dodatek 2 |
(vynecháno) |
|
Dodatek 3 |
Zkušební protokol a údaje o zkoušce (valivý odpor) |
|
Dodatek 4 |
Normalizační organizace z hlediska pneumatik |
|
Dodatek 5 |
Decelerační metoda: měření a zpracování údajů pro zjištění hodnoty zpomalení z diferenční rovnice dω/dt |
|
7 |
Postupy zkoušení výkonnosti při jízdě na sněhu u pneumatik do náročných sněhových podmínek |
|
Dodatek 1 |
Definice piktogramu „horský symbol“ („Alpine Symbol“) |
|
Dodatek 2 |
Zkušební protokoly a údaje o zkoušce u pneumatik třídy C1 a C2 |
|
Dodatek 3 |
Zkušební protokol a údaje o zkoušce u pneumatik třídy C3 |
|
8 |
Postupy zkoušení výkonnosti při jízdě na ledu u pneumatik pro přilnavost na ledu třídy C1 |
|
Dodatek 1 |
Definice piktogramu „symbol přilnavosti na ledu“ |
|
Dodatek 2 |
Zkušební protokol a údaje o zkoušce u pneumatik třídy C1 |
|
9 |
Postup stanovení přilnavosti na mokrých površích u pneumatik v opotřebovaném stavu |
|
Dodatek 1 |
Příklad protokolu o přípravě opotřebené pneumatiky |
|
Dodatek 2 |
Příklady zkušebních protokolů o indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu |
|
10 |
Postup pro stanovení výkonnosti z hlediska oděru u pneumatik třídy C1 |
|
Dodatek 1 |
Zkušební metoda a) – Výpočet zrychlení |
|
Dodatek 2 |
Zkušební metoda a) – Příklad zkušebního protokolu pro metodu s vozidlem |
|
Dodatek 3 |
Zkušební metoda b) – Vstup zkušebního cyklu |
|
Dodatek 4 |
Zkušební metoda b) – Tolerance zkušebního zařízení |
|
Dodatek 5 |
Zkušební metoda b) – Výměna povrchu brusného papíru |
|
Dodatek 6 |
Zkušební metoda b) – Příklad zkušebního protokolu pro zkušební metodu s použitím sálového bubnu |
1. Oblast působnosti
|
1.1 |
Tento předpis se vztahuje na nové pneumatiky* tříd C1, C2 a C3 v novém stavu z hlediska jejich emisí hluku, valivého odporu a přilnavosti na mokrých površích (přilnavost za mokra) a na pneumatiky třídy C1 v opotřebovaném stavu z hlediska přilnavosti na mokrých površích (přilnavost za mokra). Vztahuje se rovněž na pneumatiky třídy C1 v novém stavu z hlediska oděru, jak je definováno v bodě 1.3 tohoto předpisu OSN. Nevztahuje se ovšem na:
|
|
1.1.1 |
pneumatiky navržené jako „náhradní pneumatiky pro dočasné použití“ a označené „pouze pro dočasné použití“; |
|
1.1.2 |
pneumatiky s kódem jmenovitého průměru ráfku ≤ 10 (nebo ≤ 254 mm) nebo ≥ 25 (nebo ≥ 635 mm); |
|
1.1.3 |
pneumatiky navržené pro soutěžení; |
|
1.1.4 |
pneumatiky určené pro silniční vozidla jiných kategorií než M, N a O; (1) |
|
1.1.5 |
pneumatiky vybavené dalšími prostředky ke zlepšení trakčních vlastností (např. hrotové pneumatiky); |
|
1.1.6 |
pneumatiky s kategorií rychlosti menší než 80 km/h (značka kategorie rychlosti F); |
|
1.1.7 |
pneumatiky určené pouze pro montáž na vozidla s první registrací před 1. říjnem 2000; |
|
1.1.8 |
profesionální terénní pneumatiky. |
|
1.2 |
Smluvní strany vydávají nebo přijímají schválení týkající se akustického tlaku odvalování a/nebo přilnavosti pneumatik v novém stavu na mokrých površích a/nebo přilnavosti pneumatik v opotřebovaném stavu na mokrých površích a/nebo valivého odporu. |
|
1.3 |
V případě pneumatik třídy C1, s výjimkou pneumatik pro přilnavost na ledu a pneumatik s kódem jmenovitého průměru ráfku ≤ 13, se schválení doplní informacemi o úrovni oděru podle bodů 5.7 až 5.9 tohoto předpisu. |
2. Definice
Pro účely tohoto předpisu platí kromě definic v předpisech č. 30 a 54 následující definice.
|
2.1 |
„Typem pneumatiky“ se rozumí pneumatiky, které mají shodné následující základní vlastnosti:
|
|
2.2 |
„Výrobcem“ se rozumí osoba nebo organizace, která odpovídá schvalovacímu orgánu za všechna hlediska schválení typu a za zajištění shodnosti výroby. |
|
2.3 |
„Obchodní značkou / ochrannou známkou“ se rozumí obchodní označení nebo ochranná známka, jak jsou definovány výrobcem pneumatiky a vyznačeny na bočnici pneumatiky. Obchodní značka / ochranná známka se může shodovat s obchodní značkou / ochrannou známkou výrobce. |
|
2.4 |
„Obchodním popisem / komerčním názvem“ se rozumí identifikace řady pneumatik stanovená výrobcem. Může se shodovat s obchodní značkou / ochrannou známkou. |
|
2.5 |
„Akustickým tlakem odvalování“ se rozumí zvuk vydávaný při kontaktu pohybujících se pneumatik s povrchem vozovky. |
|
2.6 |
„Třídou pneumatik“ se rozumí jedna z těchto skupin: |
|
2.6.1 |
pneumatiky třídy C1: pneumatiky, které jsou v souladu s předpisem OSN č. 30; |
|
2.6.2 |
pneumatiky třídy C2: pneumatiky, které jsou v souladu s předpisem OSN č. 54 a vyznačují se indexem nosnosti na jednoduchém kole 121 nebo vyšším a značkou kategorie rychlosti „N“ nebo vyšší; |
|
2.6.3 |
pneumatiky třídy C3: pneumatiky, které jsou v souladu s předpisem OSN č. 54 a vyznačují se:
|
|
2.7 |
„Reprezentativním rozměrem pneumatiky“ se rozumí rozměr pneumatiky, který byl předložen ke zkoušce podle přílohy 3 tohoto předpisu z hlediska akustického tlaku odvalování, nebo podle přílohy 5 z hlediska přilnavosti na mokrých površích, nebo podle přílohy 6 z hlediska valivého odporu, nebo podle přílohy 9 z hlediska přilnavosti na mokrých površích u pneumatik v opotřebovaném stavu k posouzení shody pro účely schválení typu pneumatiky, nebo podle přílohy 7 z hlediska měření výkonnosti na sněhu, nebo podle přílohy 8 z hlediska měření výkonnosti na ledu. |
|
2.8 |
„Náhradní pneumatikou pro dočasné použití“ se rozumí taková pneumatika, která je jiná než pneumatika určená k montáži na vozidlo pro použití za běžných jízdních podmínek a která je určena pouze k dočasnému použití za omezených jízdních podmínek. |
|
2.9 |
„Pneumatikami navrženými pro soutěžení“ se rozumí pneumatiky, které jsou určeny k montáži na vozidla, jež se účastní sportovních motoristických soutěží, a které nejsou určeny pro silniční použití mimo soutěže. |
|
2.10 |
„Běžnou pneumatikou“ se rozumí pneumatika určená k běžnému použití na silnici. |
|
2.11 |
„Zesílenou pneumatikou“ nebo „pneumatikou pro vysoké zatížení“ třídy C1 se rozumí konstrukce pneumatiky navržená k nesení většího zatížení při vyšším husticím tlaku, než je zatížení nesené odpovídající standardní verzí pneumatiky při standardním husticím tlaku podle normy ISO 4000-1:2021. (2) |
|
2.12 |
„Trakční pneumatikou“ se rozumí pneumatika třídy C2 nebo C3 označená nápisem TRACTION a určená především k montáži na hnací nápravu (nápravy) vozidla pro maximalizaci přenosu síly za různých okolností. |
|
2.13 |
„Pneumatikou pro jízdu na sněhu“ se rozumí pneumatika, jejíž vzorek běhounu, složení běhounu nebo konstrukce jsou navrženy především k dosažení lepší výkonnosti v blátivých a/nebo sněhových podmínkách, než jaké dosahuje běžná pneumatika, pokud jde o schopnost uvádět vozidlo do pohybu a tento pohyb kontrolovat. |
|
2.13.1 |
„Pneumatikou pro jízdu za náročných sněhových podmínek“ se rozumí pneumatika pro jízdu na sněhu nebo pneumatika pro zvláštní použití, jejíž vzorek běhounu, složení běhounu nebo konstrukce jsou speciálně navrženy k použití v náročných sněhových podmínkách a která splňuje požadavky bodů 6.5 a 6.5.1 tohoto předpisu. |
|
2.13.1.1 |
„Pneumatikou pro přilnavost na ledu“ se rozumí pneumatika pro jízdu na sněhu třídy C1, jež je klasifikována jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek a je navíc konstruována pro použití na vozovce pokryté ledem a která splňuje požadavky bodu 6.5.2 tohoto předpisu. |
|
2.14 |
„Pneumatikou pro zvláštní použití“ se rozumí pneumatika určená ke smíšenému použití, jak silničnímu, tak terénnímu, nebo k jinému zvláštnímu použití. Tyto pneumatiky jsou především navrženy tak, aby byly schopny uvést vozidlo do pohybu a udržovat je v pohybu v terénních podmínkách. |
|
2.15 |
„Profesionální terénní pneumatikou“ se rozumí pneumatika pro zvláštní použití určená především k použití v obtížných terénních podmínkách. |
|
2.16 |
„Hloubkou běhounu“ se rozumí hloubka hlavních drážek. |
|
2.16.1 |
„Hlavními drážkami“ se rozumí široké obvodové drážky umístěné ve střední části běhounu pneumatiky, které mají v případě pneumatik pro osobní a lehká nákladní vozidla na základně indikátory opotřebení běhounu. |
|
2.17 |
„Poměrem vyplnění povrchu“ se rozumí poměr mezi plochou drážek na referenčním povrchu a plochou tohoto referenčního povrchu vypočítaný z otisku pneumatiky. |
|
2.18 |
„Normalizovanou referenční zkušební pneumatikou“ nebo „SRTT“ se rozumí pneumatika, která je vyrobena, kontrolována a skladována podle norem ASTM International (American Society for Testing and Materials = Americká společnost pro zkoušení a materiály):
|
|
2.19 |
Měření přilnavosti za mokra nebo výkonnosti na sněhu nebo na ledu – zvláštní definice |
|
2.19.1 |
„Přilnavostí na mokrých površích“ nebo „přilnavostí za mokra“ se rozumí relativní brzdná výkonnost zkušebního vozidla vybaveného zkoušenou pneumatikou na mokrém povrchu v porovnání s brzdnou výkonností stejného zkušebního vozidla vybaveného normalizovanou referenční zkušební pneumatikou (SRTT). |
|
2.19.2 |
„Zkoušenou pneumatikou“ nebo „sadou zkoušených pneumatik“ se rozumí pneumatika nebo sada pneumatik, která reprezentuje typ předložený ke schválení v souladu s tímto předpisem a jejíž výkonnost se posuzuje vzhledem k výkonnosti referenční pneumatiky nebo sady referenčních pneumatik. |
|
2.19.3 |
„Referenční pneumatikou“ nebo „sadou referenčních pneumatik“ se rozumí pneumatika nebo sada normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik, jak je definováno v příslušné příloze. |
|
2.19.4 |
„Kontrolní pneumatikou“ nebo „sadou kontrolních pneumatik“ se rozumí pneumatika nebo sada pneumatik z běžné výroby, které se používají ke stanovení úrovně přilnavosti za mokra nebo výkonnosti na sněhu nebo na ledu u rozměrů pneumatik, které nelze namontovat na stejné vozidlo jako referenční pneumatiku nebo sadu referenčních pneumatik – viz příloha 5 část B bod 2.2.2.8, bod 3.4.3 přílohy 7 a bod 2.4.5.1.1 přílohy 8 tohoto předpisu. |
|
2.19.5 |
„Zkušební pneumatikou“ se rozumí zkoušená pneumatika, referenční nebo kontrolní pneumatika. |
|
2.19.6 |
„Indexem přilnavosti za mokra“(G) se rozumí bezrozměrná veličina k vyjádření úrovně přilnavosti zkoušené pneumatiky za mokra vzhledem k úrovni příslušné SRTT. |
|
2.19.7 |
„Indexem přilnavosti na sněhu“(SG) se rozumí bezrozměrná veličina k vyjádření úrovně výkonnosti zkoušené pneumatiky na sněhu vzhledem k úrovni příslušné SRTT. |
|
2.19.8 |
„Indexem přilnavosti na ledu“(GI) se rozumí bezrozměrná veličina k vyjádření úrovně výkonnosti zkoušené pneumatiky na ledu vzhledem k úrovni příslušné SRTT. |
|
2.19.9 |
„Koeficientem maximální brzdné síly („pbfc“)“ se rozumí maximální hodnota poměru brzdné síly vůči svislému zatížení pneumatiky před zablokováním kola. |
|
2.19.10 |
„Středním plným brzdným zpomalením („mfdd“)“ se rozumí průměrná hodnota zpomalení vypočítaná na základě naměřené vzdálenosti zaznamenané při zpomalování vozidla mezi dvěma danými rychlostmi. |
|
2.19.11 |
„Výškou spojovacího (závěsného) zařízení“ se rozumí výška naměřená kolmo od středu kloubu spojovacího nebo závěsného zařízení přívěsu k zemi, když jsou tažné vozidlo a přívěs spřaženy. Vozidlo i přívěs přitom musí stát na rovném pevném povrchu ve stavu připravenosti ke zkoušce a s příslušnou pneumatikou (pneumatikami), která má být v dané zkoušce použita. |
|
2.19.12 |
„Zkušební jízdou“ se rozumí jedno přejetí zatížené pneumatiky po daném zkušebním povrchu. |
|
2.19.13 |
„Zkouškou brzděním“ se rozumí série stanoveného počtu zkušebních jízd provedených se stejnou pneumatikou a opakovaných v krátkém časovém rozmezí. |
|
2.19.14 |
„Zkouškou trakce“ se rozumí série stanoveného počtu zkušebních jízd s prokluzem při záběru provedených se stejnou pneumatikou a opakovaných v krátkém časovém rozmezí. |
|
2.19.15 |
„Akcelerační zkouškou“ se rozumí série stanoveného počtu zkušebních jízd se zrychlením s regulací prokluzu provedených se stejnou pneumatikou a opakovaných v krátkém časovém rozmezí. |
|
2.19.16 |
„Zkušebním cyklem“ se rozumí série zkoušek brzděním, zkoušek trakce nebo akceleračních zkoušek, které sestávají z počáteční zkoušky referenční nebo kontrolní pneumatiky, zkoušek zkoušených pneumatik a/nebo kontrolních pneumatik a závěrečné zkoušky téže referenční nebo kontrolní pneumatiky. |
|
2.19.17 |
„Pneumatikou v opotřebovaném stavu“ nebo „opotřebovanou pneumatikou“ se rozumí pneumatika ve stavu definovaném v příloze 9 tohoto předpisu. |
|
2.19.18 |
„Pneumatikou v novém stavu“ nebo „novou pneumatikou“ se rozumí pneumatika ve stavu definovaném v příloze 9 tohoto předpisu. |
|
2.20 |
Měření valivého odporu – zvláštní definice |
|
2.20.1 |
„Valivým odporem“ (Fr ) se rozumí ztráta energie (nebo pohlcená energie) na jednotku ujeté vzdálenosti. (3) |
|
2.20.2 |
„Koeficientem valivého odporu“ (C r) se rozumí poměr valivého odporu k zatížení pneumatiky. (4) |
|
2.20.3 |
„Novou zkušební pneumatikou“ se rozumí pneumatika, která dosud nebyla použita při zkoušce odklonu valení, která teplotu pneumatiky zvyšuje nad teplotu generovanou při zkoušce valivého odporu a která dosud nebyla vystavena teplotě vyšší než 40 °C. (5) , (6) |
|
2.20.4 |
„Laboratorní kontrolní pneumatikou“ se rozumí pneumatika používaná laboratoří ke kontrole vlastností stroje v závislosti na čase. (7) |
|
2.20.5 |
„Uzavřeným přihušťováním“ se rozumí proces huštění pneumatiky na požadovaný tlak za studena, který umožňuje nárůst husticího tlaku, když se pneumatika při jízdě zahřívá. |
|
2.20.6 |
„Parazitní ztrátou“ se rozumí ztráta energie (nebo pohlcená energie) na jednotku vzdálenosti s výjimkou vnitřních ztrát pneumatiky, kterou lze připsat aerodynamické ztrátě různých rotujících částí zkušebního zařízení, tření v ložiscích a ostatním zdrojům soustavných ztrát, které mohou být průvodním jevem při měření. |
|
2.20.7 |
„Měřením při minimální zátěži“ se rozumí druh měření parazitní ztráty, při kterém je pneumatika udržována v běhu bez prokluzu při současném snižování zatížení pneumatiky na hodnotu, při níž je energetická ztráta v pneumatice prakticky nulová. |
|
2.20.8 |
„Setrvačností“ nebo „momentem setrvačnosti“ se rozumí poměr síly točivého momentu působící na rotující těleso, jako je sestava pneumatiky nebo zkušební buben, k rotačnímu zrychlení tohoto tělesa. (8) |
|
2.20.9 |
„Reprodukovatelností měření“ (σ m) se rozumí schopnost stroje měřit valivý odpor. (9) |
|
2.21 |
Výkonnost z hlediska oděru – zvláštní definice |
|
2.21.1 |
„Rychlostí oděru“ se rozumí poměr hmotnosti materiálu, který se ztratí z pneumatiky v důsledku oděru na jednotku ujeté vzdálenosti, vyjádřený v mg/km. |
|
2.21.2 |
„Úrovní oděru“ se rozumí rychlost oděru normalizovaná na zatížení pneumatiky a vyjádřená v mg/km/t. |
|
2.21.3 |
„Indexem oděru“ (AICT) zkoušené pneumatiky se rozumí bezrozměrná veličina vyjadřující úroveň oděru pneumatiky ve srovnání s příslušnou normalizovanou referenční zkušební pneumatikou (SRTT). |
3. Žádost o schválení
|
3.1 |
Žádost o schválení typu pneumatiky podle tohoto předpisu podává výrobce pneumatiky nebo jeho řádně pověřený zástupce. V žádosti se uvedou: |
|
3.1.1 |
výkonnostní charakteristiky, které mají být u typu pneumatiky posouzeny; „hladina akustického tlaku odvalování“ a/nebo „úroveň přilnavosti na mokrých površích“ u pneumatiky v novém stavu a/nebo „úroveň přilnavosti na mokrých površích u pneumatiky v opotřebovaném stavu“ a/nebo „úroveň valivého odporu“; „úroveň výkonnosti na sněhu“ v případě pneumatiky pro použití za náročných sněhových podmínek a dále „úroveň výkonnosti na ledu“ v případě pneumatiky pro přilnavost na ledu; |
|
3.1.1.1 |
v případě pneumatik třídy C1 musí být informace o úrovni oděru, uvádějí-li se, sděleny ve formátu podle listu zkušebního protokolu uvedeného v dodatku 2 nebo dodatku 6 k příloze 10; |
|
3.1.2 |
název a adresa výrobce; |
|
3.1.3 |
případně název a adresa zástupce výrobce; |
|
3.1.4 |
třída pneumatiky (C1, C2 nebo C3) (viz bod 2.6 tohoto předpisu); |
|
3.1.5 |
kategorie použití (běžná, pro jízdu na sněhu nebo pro zvláštní použití); |
|
3.1.5.1 |
zda se jedná o pneumatiku pro jízdu za náročných sněhových podmínek, nebo nikoli; |
|
3.1.5.2 |
u pneumatik třídy C2 a C3, zda se jedná o trakční pneumatiku, či nikoli; |
|
3.1.5.3 |
u pneumatik třídy C1, zda se jedná o pneumatiku pro přilnavost na ledu, či nikoli; |
|
3.1.6 |
konstrukce pneumatiky; |
|
3.1.7 |
obchodní značka (značky), obchodní popis(y) / komerční název (názvy); |
|
3.1.8 |
seznam označení rozměrů pneumatik, na něž se vztahuje tato žádost, pro každou obchodní značku / ochrannou známku a/nebo každý obchodní popis / komerční název s příslušným označením rozměrů pneumatik s provozním popisem a u pneumatik třídy C1 doplňte, zda se jedná o pneumatiku „zesílenou“ (nebo pro „vysoké zatížení“), či nikoli. |
|
3.2 |
K žádosti se v trojím vyhotovení přikládají následující dokumenty: |
|
3.2.1 |
Podrobnosti o důležitých vlastnostech z hlediska jejich vlivu na výkonnost pneumatik (tj. hladina akustického tlaku odvalování, přilnavost na mokrých površích, valivý odpor, výkonnost na sněhu, výkonnost na ledu, oděr pneumatik), včetně vzorku běhounu, u pneumatik určeného rozsahu rozměrů. Tyto údaje mohou mít formu popisu doplněného o technické údaje, výkresy, fotografie nebo snímky počítačové tomografie (CT) a musí být dostatečné k tomu, aby schvalovací orgán nebo technická zkušebna mohly stanovit, zda případné dodatečné změny důležitých vlastností nepříznivě neovlivní výkonnost pneumatik. Vliv změn méně důležitých detailů konstrukce pneumatiky na její výkonnost bude ozřejmen a stanoven v průběhu kontrol shodnosti výroby. |
|
3.2.2 |
Výkresy nebo fotografie bočnice pneumatiky se značkami schválení podle bodu 4 se předkládají po zahájení výroby, avšak nejpozději jeden rok od data udělení schválení typu. |
|
3.2.3 |
U žádostí týkajících se pneumatik pro zvláštní použití musí být dodána kopie otisku vzorku běhounu, aby bylo možno ověřit poměr vyplnění povrchu. |
|
3.3 |
Na žádost schvalovacího orgánu musí žadatel předložit vzorky pneumatik ke zkoušce nebo kopie zkušebních protokolů technických zkušeben sdělených podle bodu 11 tohoto předpisu. |
|
3.4 |
Pokud jde o žádost, mohou se zkoušky podle uvážení schvalovacího orgánu omezit na reprezentativní rozměr pneumatiky daného typu pneumatiky. |
4. Označení
|
4.1 |
Všechny pneumatiky, které představují typ pneumatiky, musí být označeny buď podle předpisu č. 30, nebo 54. |
|
4.2 |
Na pneumatikách musí být vyznačeny zejména tyto údaje: (10) |
|
4.2.1 |
název výrobce nebo obchodní značka / ochranná známka; |
|
4.2.2 |
obchodní popis / komerční název (viz bod 2.4 tohoto předpisu). Obchodní popis se nevyžaduje, je-li totožný s obchodní značkou / ochrannou známkou; |
|
4.2.3 |
označení rozměru pneumatiky; |
|
4.2.4 |
nápis „REINFORCED“ (příp. „EXTRA LOAD“), je-li pneumatika klasifikována jako zesílená; |
|
4.2.5 |
nápis „TRACTION“ (11), je-li pneumatika klasifikována jako trakční; |
|
4.2.6 |
horský („Alpine“) symbol („horský trojštít se sněhovou vločkou“ odpovídající piktogramu popsanému v dodatku 1 k příloze 7), pokud je pneumatika pro jízdu na sněhu nebo pneumatika pro zvláštní použití klasifikována jako „pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek“; |
|
4.2.6.1 |
„symbol přilnavosti na ledu“ (odpovídající piktogramu popsanému v dodatku 1 k příloze 8), pokud je pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek navíc klasifikována jako „pneumatika pro přilnavost na ledu“; |
|
4.2.6.2 |
nápis „M+S“ nebo „M.S“ nebo „M&S“ navíc k horskému („Alpine“) symbolu, pokud je pneumatika pro zvláštní použití klasifikována jako „pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek“; |
|
4.2.7 |
nápis „MPT“ (příp. „ML“ nebo „ET“) a/nebo „POR“, pokud je pneumatika klasifikována „pro zvláštní použití“.
ET znamená Extra Tread (= zvláštní běhoun), ML znamená Mining and Logging (= dolování a těžba), MPT znamená Multi-Purpose Truck (= víceúčelový nákladní automobil) a POR znamená Professional Off-Road (= profesionální terénní). |
|
4.3 |
Na pneumatikách musí být plocha vhodná k umístění značky schválení, jak je uvedeno v příloze 2 tohoto předpisu. |
|
4.3.1 |
Jestliže schválení pneumatiky podle tohoto předpisu udělil stejný schvalovací orgán jako v případě schválení podle předpisu č. 30 nebo předpisu č. 54, lze značku schválení podle předpisu č. 30 nebo č. 54 kombinovat s uvedením příslušné série změn předpisu č. 117, podle níž byla pneumatika schválena, a to ve formě dvou číslic (například „04“ označující, že schválení podle předpisu č. 117 bylo uděleno podle série změn 04), a příponami podle bodu 5.2.2 spolu s doplňkovým znakem „+“, jak je popsáno v dodatku 3 k příloze 2 tohoto předpisu, například „0236378 + 04S2W2R3B“. |
|
4.4 |
Označení podle bodu 4.2 a značka schválení typu podle bodu 5.4 tohoto předpisu musí být zřetelně čitelné, nesmazatelné a embosované nebo zapuštěné do povrchu pneumatiky. |
|
4.4.1 |
Značka schválení typu musí být umístěna ve spodní části pneumatiky alespoň na jedné z jejích bočnic. Avšak u pneumatik označených symbolem konfigurace montáže pneumatiky na ráfek „A“ nebo „U“ může být označení umístěno kdekoli na bočnici pneumatiky. |
5. Schválení
|
5.1 |
Schválení se typu pneumatiky udělí, pokud reprezentativní rozměr typu pneumatiky předložený ke schválení podle tohoto předpisu splní požadavky uvedené v bodech 6 a 7 níže. |
|
5.2 |
Schválenému typu pneumatiky se přidělí číslo schválení podle přílohy 4 revize 3 dohody z roku 1958. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu pneumatiky. |
|
5.2.1 |
Místo přidělení původního čísla schválení typu podle předpisu OSN č. 117 může schvalovací orgán na žádost výrobce přidělit číslo schválení typu, které bylo tomuto typu pneumatiky přiděleno dříve podle předpisů OSN č. 30 nebo 54, a přidat k němu číslo rozšíření. |
|
5.2.2 |
Formulář sdělení uvedený v bodě 5.3 uvádí specifické výkonnostní parametry podle předpisu OSN č. 117 těmito příponami:
|
|
5.3 |
Oznámení o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení typu pneumatiky podle tohoto předpisu se prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu oznámí stranám dohody, které používají tento předpis. |
|
5.3.1 |
S odkazem na bod 5.2.1 mohou výrobci pneumatik předložit žádost o rozšíření schválení typu o požadavky jiných předpisů týkajících se daného typu pneumatiky. V takovém případě se k žádosti o rozšíření schválení přikládá kopie příslušného (příslušných) sdělení o schválení typu vydaného (vydaných) příslušným schvalovacím orgánem. Rozšíření schválení uděluje pouze schvalovací orgán, který vydal původní schválení pneumatiky. |
|
5.3.1.1 |
Uděluje-li se rozšíření schválení a formulář sdělení (viz příloha 1 tohoto předpisu) zahrnuje osvědčení o shodě s jinými předpisy, doplní se do bodu 9 přílohy 1 daného sdělení (všechna) konkrétní čísla schválení typu i číslo samotného předpisu. |
|
5.3.1.2 |
Před příponami uvedenými v bodě 5.2.2 se uvedou dvě číslice označující sérii změn ustanovení o vlastnostech pneumatik pro předpis č. 117, např. 04S2 k označení čtvrté série změn týkající se akustického tlaku odvalování pneumatik ve stupni 2 nebo 04S2W2R3B k označení čtvrté série změn týkající se akustického tlaku odvalování pneumatik ve stupni 2, přilnavosti pneumatik v novém stavu na mokrých površích ve stupni 2, valivého odporu ve stupni 3 a přilnavosti pneumatik v opotřebovaném stavu na mokrých površích. |
|
5.4 |
Na ploše popsané v bodě 4.3 a v souladu s požadavky bodu 4.4 se na pneumatiku každého rozměru, jež odpovídá typu pneumatiky schválenému podle tohoto předpisu, umístí mezinárodní značka schválení, která se skládá z: |
|
5.4.1 |
písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila, (12) a |
|
5.4.2 |
části čísla schválení podle bodu 3 oddílu 3 přílohy 4 revize 3 dohody z roku 1958, která musí být umístěna v blízkosti kružnice předepsané v bodě 5.4.1 buď nad písmenem „E“, nebo pod ním, nebo vlevo či vpravo od tohoto písmene; |
|
5.4.3 |
přípony (přípon) a označení příslušných sérií změn uvedených ve formuláři sdělení.
Lze použít jednu z níže uvedených přípon nebo jakoukoliv jejich kombinaci:
Pokud jsou součástí původního schválení, umístí se tyto přípony vpravo od čísla schválení nebo pod něj. Pokud rozšíření schválení následuje po schválení podle předpisu OSN č. 30 nebo 54, vyznačí se rozšíření schválení znakem „+“ a uvedením série změn předpisu OSN č. 117 před příponou nebo jakoukoliv kombinací přípon. Pokud rozšíření schválení následuje po původním schválení podle předpisu OSN č. 117, vyznačí se rozšíření schválení znakem „+“ mezi příponou nebo jakoukoliv kombinací přípon původního schválení a dodatečnou příponou nebo jakoukoliv kombinací dodatečných přípon. |
|
5.4.4 |
Vyznačením přípon(y) u čísla schválení na bočnicích pneumatik se ruší požadavek na dodatečné označení pneumatiky konkrétním číslem schválení typu z hlediska shody s předpisem (předpisy), na který (které) odkazuje přípona podle bodu 5.2.2. |
|
5.5 |
Pokud pneumatika odpovídá schválením typu podle jednoho nebo více jiných předpisů, které jsou přílohou dohody, v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, symbol předepsaný v bodě 5.4.1 není třeba opakovat. V takovém případě budou vedle symbolu podle bodu 5.4.1 umístěna doplňková čísla a symboly všech předpisů, podle nichž bylo schválení uděleno v zemi, která schválení podle tohoto předpisu vydala. |
|
5.6 |
Příloha 2 tohoto předpisu obsahuje příklady značek schválení typu. |
|
5.7 |
Do 6. července 2026 a na žádost žadatele bude při schvalování nového typu pneumatik třídy C1 možné určit úroveň oděru u jedné pneumatiky daného typu v souladu s přílohou 10 tohoto předpisu. Výsledky zkoušek se sdělí schvalovacímu orgánu ve formátu podle listu zkušebního protokolu podle dodatku 2 nebo dodatku 6 k příloze 10. |
|
5.8 |
Mezi 7. červencem 2026 a 31. prosincem 2026 a na žádost žadatele bude při schvalování nového typu pneumatik třídy C1 možné určit úroveň oděru u typu pneumatiky v souladu s přílohou 10 tohoto předpisu. Výsledky zkoušek se sdělí schvalovacímu orgánu ve formátu podle listu zkušebního protokolu podle dodatku 2 nebo dodatku 6 k příloze 10. |
|
5.9 |
Ode dne 1. ledna 2027 výrobce při schvalování nového typu pneumatik třídy C1 sdělí úroveň oděru u typu pneumatiky stanovenou v souladu s přílohou 10 tohoto předpisu. Výsledky zkoušek se sdělí schvalovacímu orgánu ve formátu podle listu zkušebního protokolu podle dodatku 2 nebo dodatku 6 k příloze 10. |
|
5.10 |
Zkoušky oděru se nevyžadují u rozšíření stávajících schválení typu podle tohoto předpisu udělených poprvé před 1. lednem 2027. |
6. Požadavky
|
6.1 |
Mezní hodnoty akustického tlaku odvalování naměřené metodou uvedenou v příloze 3 tohoto předpisu. |
|
6.1.1 |
U pneumatik třídy C1 nesmí hodnota akustického tlaku odvalování přesáhnout níže uvedené hodnoty. Tyto hodnoty se vztahují ke jmenovitým šířkám průřezu uvedeným v předpisu OSN č. 30:
Výše uvedené mezní hodnoty se zvyšují o 1 dB(A) u pneumatik pro jízdu na sněhu klasifikovaných jako pneumatiky pro jízdu za náročných sněhových podmínek, pneumatiky pro vysoké zatížení nebo zesílené pneumatiky, nebo u jakékoli kombinace těchto klasifikací. |
|||||||||||||
|
6.1.2 |
U pneumatik třídy C2 nesmí hodnota akustického tlaku odvalování podle příslušné kategorie použití (viz bod 2.1 písm. d) výše) překročit níže uvedené hodnoty:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.1.3 |
U pneumatik třídy C3 nesmí hodnota akustického tlaku odvalování podle příslušné kategorie použití (viz bod 2.1 písm. d) výše) překročit níže uvedené hodnoty:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.2 |
Přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu se stanoví postupem, kterým se porovnává buď koeficient maximální brzdné síly (pbfc), nebo střední plné brzdné zpomalení (mfdd) s hodnotami dosaženými normalizovanou referenční zkušební pneumatikou (SRTT). Relativní výkonnost z hlediska přilnavosti za mokra se uvádí indexem přilnavosti za mokra (G). |
|
6.2.1 |
Pneumatiky třídy C1 zkoušené kterýmkoli postupem podle přílohy 5 části A tohoto předpisu musí splňovat tyto požadavky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.2.2 |
Pneumatiky třídy C2 zkoušené kterýmkoli postupem podle přílohy 5 části B tohoto předpisu musí splňovat tyto požadavky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.2.3 |
Pneumatiky třídy C3 zkoušené kterýmkoli postupem podle přílohy 5 části B tohoto předpisu musí splňovat tyto požadavky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.3 |
Mezní hodnoty koeficientu valivého odporu (Cr) naměřené metodou uvedenou v příloze 6 tohoto předpisu.
Maximální hodnota koeficientu valivého odporu nesmí překročit níže uvedené hodnoty (hodnoty v N/kN jsou ekvivalentní s hodnotami v kg/t):
U pneumatiky pro jízdu na sněhu klasifikované jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek se uvedené mezní hodnoty zvyšují o 1 N/kN.
U pneumatiky pro jízdu na sněhu klasifikované jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek se uvedené mezní hodnoty zvyšují o 1 N/kN. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.4 |
Přilnavost za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu vychází z postupu definovaného v příloze 9 tohoto předpisu. |
|
6.4.1 |
Pneumatiky třídy C1 zkoušené kterýmkoli postupem podle přílohy 9 tohoto předpisu musí splňovat tyto požadavky:
U běžných pneumatik se značkou kategorie rychlosti označující maximální přípustnou rychlost 300 km/h nebo více a profilovým číslem 40 nebo nižším se mezní hodnota sníží o 0,08. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
6.4.2 |
Pneumatiky třídy C2 hodnocené postupem podle bodu 3 přílohy 9 tohoto předpisu musí splňovat tyto požadavky:
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
6.4.3 |
Pneumatiky třídy C3 hodnocené postupem podle bodu 3 přílohy 9 tohoto předpisu musí splňovat tyto požadavky:
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
6.5 |
Aby mohla být pneumatika klasifikována jako „pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek“, musí vyhovět požadavkům na výkonnost v bodě 6.5.1. Pneumatika musí tyto požadavky splnit na základě zkušební metody podle přílohy 7, kdy se:
zkoušené pneumatiky porovná se stejnými hodnotami u normalizované referenční zkušební pneumatiky (SRTT). Tuto relativní výkonnost uvádí index přilnavosti na sněhu. |
|
6.5.1 |
Požadavky na výkonnost na sněhu u pneumatik třídy C1, C2 a C3
Minimální hodnota indexu přilnavosti na sněhu vypočtená postupem podle přílohy 7 a porovnaná s normalizovanou referenční zkušební pneumatikou (SRTT) musí činit:
|
||||||||||||||||||||||||||
|
6.5.2 |
Požadavky na výkonnost na ledu u pneumatik třídy C1 klasifikovaných jako pneumatiky pro přilnavost na ledu
Aby mohla být pneumatika klasifikována jako pneumatika pro přilnavost na ledu, musí pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek splňovat minimální hodnotu indexu přilnavosti na ledu vypočtenou postupem popsaným v příloze 8 a porovnanou s příslušnou normalizovanou referenční zkušební pneumatikou (SRTT) takto:
|
|
6.6 |
Aby mohla být pneumatika klasifikována jako „trakční pneumatika“, musí vyhovět alespoň jedné z podmínek uvedených níže v bodě 6.6.1 nebo 6.6.2. |
|
6.6.1 |
Pneumatika musí mít běhoun s nejméně dvěma obvodovými drážkami, z nichž každá obsahuje nejméně 30 prvků tvaru bloku oddělených příčnými drážkami, a/nebo lamelovitých prvků s hloubkou minimálně do poloviny hloubky běhounu. |
|
6.6.2 |
Celkový počet (n TE) trakčních prvků vzorku běhounu se musí rovnat mezní hodnotě vypočtené na základě deformačního potenciálu (P def) vzorku běhounu podle bodu 6.6.2.3 nebo tuto hodnotu překračovat. |
|
6.6.2.1 |
Výpočet deformačního potenciálu vzorku běhounu
„Deformační potenciál“ (P def) se vypočte takto:
kde:
Deformační potenciál P def se vyjadřuje v mm3. |
|
6.6.2.2 |
Výpočet počtu trakčních prvků
„Trakční prvky“ (TE) jsou prvky vzorku běhounu, které jsou od sebe na všech svých okrajích zcela odděleny drážkami a/nebo lamelami na povrchu běhounu. Celkový počet n TE trakčních prvků se vypočítá takto:
kde:
Aby se předešlo veškerým pochybnostem – každý trakční prvek zahrnutý do výpočtu n TE,70 je rovněž zahrnut do výpočtu n TE,50. |
|
6.6.2.3 |
Aby mohla být pneumatika klasifikována jako trakční, musí celkový počet trakčních prvků jejího vzorku běhounu, v závislosti na třídě pneumatiky a, u pneumatik třídy C3, jmenovitém průměru ráfku, splňovat příslušnou podmínku:
u pneumatik třídy C2: u pneumatik třídy C3 s kódem jmenovitého průměru ráfku menším než 20:
u pneumatik třídy C3 s kódem jmenovitého průměru ráfku 20 nebo vyšším:
|
|
6.7 |
Aby mohla být pneumatika klasifikována jako „pneumatika pro zvláštní použití“, musí mít blokový vzorek běhounu, na němž jsou větší bloky a ve větší vzdálenosti od sebe než u běžných pneumatik, a dále musí mít tyto vlastnosti:
u pneumatik třídy C1: hloubka běhounu ≥ 9 mm a poměr vyplnění povrchu ≥ 30 %, u pneumatik třídy C2: hloubka běhounu ≥ 11 mm a poměr vyplnění povrchu ≥ 35 %, u pneumatik třídy C3: hloubka běhounu ≥ 16 mm a poměr vyplnění povrchu ≥ 35 %. |
|
6.8 |
Aby mohla být pneumatika klasifikována jako „profesionální terénní pneumatika“, musí mít všechny z níže uvedených vlastností:
|
7. Změny typu pneumatiky a rozšíření schválení
|
7.1 |
Každá změna typu pneumatiky, která může mít vliv na výkonnostní charakteristiky schválené podle tohoto předpisu, musí být oznámena schvalovacímu orgánu, který daný typ pneumatiky schválil. Schvalovací orgán pak může: |
|
7.1.1 |
usoudit, že změny pravděpodobně nemají znatelný nepříznivý vliv na schválené výkonnostní charakteristiky a že pneumatika splňuje požadavky tohoto předpisu, nebo |
|
7.1.2 |
požadovat předložení dalších vzorků k přezkoušení nebo další zkušební protokoly od určené technické zkušebny. |
|
7.2 |
Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením příslušných změn se sdělí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3 tohoto předpisu. |
|
7.3 |
Schvalovací orgán, který uděluje rozšíření schválení, přidělí takovému rozšíření číslo série, které bude uvedeno ve formuláři sdělení. |
8. Shodnost výroby
Postupy pro shodnost výroby se musí shodovat s postupy stanovenými v dodatku 1 dohody z roku 1958 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.3) a dále musí splňovat následující požadavky:
|
8.1 |
Veškeré pneumatiky schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeny tak, aby splňovaly výkonnostní charakteristiky schváleného typu pneumatiky a vyhovovaly požadavkům bodu 6 výše. |
|
8.2 |
Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané výrobcem. Obecně by metody kontroly shodnosti měly zohledňovat objem výroby typu pneumatiky v každém výrobním zařízení. Obvyklá četnost těchto kontrol je alespoň jednou za dva roky. |
|
8.3 |
Ověřovací zkoušky se provádějí na náhodných vzorcích pneumatik opatřených značkou schválení typu požadovanou tímto předpisem, odebraných ze sériové výroby. Tam, kde zkušební postup obnáší zkoušení několika pneumatik najednou, například sady čtyř pneumatik pro účely měření přilnavosti za mokra v souladu s postupem se standardním vozidlem podle přílohy 5 tohoto předpisu, se taková sada pro účely výpočtu počtu pneumatik ke zkoušení považuje za jednu jednotku. Schvalovací orgán se přesvědčí, že všechny pneumatiky náležející do schváleného typu splňují požadavky schválení. |
|
8.3.1 |
V případě ověřovacích zkoušek týkajících se schválení udělených v souladu s bodem 6.2 tohoto předpisu se tyto zkoušky provedou za použití stejné zkušební metody (viz příloha 5 tohoto předpisu) jako při původním schválení. |
|
8.3.2 |
V případě ověřovacích zkoušek týkajících se schválení udělených v souladu s bodem 6.5 tohoto předpisu se tyto zkoušky provedou za použití stejné zkušební metody (viz příloha 7 tohoto předpisu) jako při původním schválení. |
|
8.3.2.1 |
V případě ověřovacích zkoušek týkajících se schválení pneumatik třídy C3 udělených v souladu s bodem 6.5.1 tohoto předpisu se tyto zkoušky mohou na žádost výrobce pneumatiky provést se stejnou referenční pneumatikou (viz příloha 7 tohoto předpisu) jako při původním schválení. |
|
8.3.3 |
V případě ověřovacích zkoušek týkajících se schválení udělených v souladu s bodem 6.4 tohoto předpisu se tyto zkoušky provedou za použití stejné zkušební metody (viz příloha 9 tohoto předpisu) jako při původním schválení. |
|
8.3.4 |
V případě ověřovacích zkoušek týkajících se schválení udělených v souladu s bodem 6.1 tohoto předpisu se tyto zkoušky mohou na žádost výrobce pneumatiky provést za použití stejného vzorce pro korekci na teplotu (viz příloha 3 tohoto předpisu) jako při původním schválení. |
|
8.4 |
Výroba se považuje za shodnou s požadavky tohoto předpisu, pokud naměřené hodnoty odpovídají mezním hodnotám uvedeným v bodě 6.1 tohoto předpisu, přičemž se uplatní tolerance +1 dB(A) pro případné velkovýrobní odchylky. |
|
8.5 |
Výroba se považuje za shodnou s požadavky tohoto předpisu, pokud naměřené hodnoty odpovídají mezním hodnotám uvedeným v bodě 6.3 tohoto předpisu, přičemž se uplatní tolerance +0,3 N/kN pro případné velkovýrobní odchylky. |
9. Postihy za neshodnost výroby
|
9.1 |
Schválení udělené pro typ pneumatiky podle tohoto předpisu může být odňato, nejsou-li dodrženy požadavky stanovené v bodě 8 výše nebo pokud kterákoliv pneumatika daného typu překročí mezní hodnoty uvedené v bodě 8.4 nebo 8.5 výše. |
|
9.2 |
Pokud strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom neprodleně informovat ostatní smluvní strany, které tento předpis používají, zasláním kopie formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu. |
10. Definitivní ukončení výroby
Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu pneumatiky schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení udělil. Jakmile tento orgán obdrží příslušné sdělení, informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře oznámení podle přílohy 1 tohoto předpisu.
11. Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů
|
11.1 |
Smluvní stany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek pro schválení a případně schválených zkušebních laboratoří a schvalovacích orgánů, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení nebo rozšíření schválení nebo o zamítnutí či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydaná v jiných zemích. |
|
11.2 |
Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, mohou laboratořím výrobců pneumatik udělovat status schválených zkušeben. |
|
11.3 |
Použije-li smluvní strana dohody z roku 1958 výše uvedený bod 11.2, může být při zkouškách zastoupena jednou či více osobami. |
12. Přechodná ustanovení
|
12.1 |
Od úředního data vstupu série změn 04 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 04. |
|
12.2 |
Od 7. července 2024 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznat schválení typu vydaná podle předchozí série změn, jež byla poprvé vydána po 7. červenci 2024. |
|
12.3 |
Od 7. července 2024 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vydaná podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé vydána po 7. červenci 2024, pokud nejsou splněny požadavky stupně 2 pro přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu stanovené v bodě 6.2 a požadavky stupně 3 na valivý odpor stanovené v bodě 6.3. |
|
12.4 |
Do 6. července 2026 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, uznávat schválení typu vydaná podle série změn 02 a 03, jež byla poprvé vydána před 7. červencem 2024. |
|
12.5 |
Od 7. července 2026 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny přijímat schválení typu vydaná podle předchozí série změn tohoto předpisu. |
|
12.6 |
Do níže uvedených dat musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, uznávat schválení typu vydaná podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé vydána před 7. červencem 2024, pokud nejsou splněny požadavky stupně 2 pro přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu stanovené v bodě 6.2 a požadavky stupně 3 na valivý odpor stanovené v bodě 6.3.
|
|
12.7 |
Od níže uvedených dat nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vydaná podle série změn 04 tohoto předpisu, pokud nejsou splněny požadavky stupně 2 pro přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu stanovené v bodě 6.2 a požadavky stupně 3 na valivý odpor stanovené v bodě 6.3.
|
|
12.8 |
Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, mohou udělit schválení typu podle předchozích sérií změn tohoto předpisu. |
|
12.8.1 |
Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělují rozšíření stávajících schválení podle předchozích sérií změn tohoto předpisu. |
|
12.9 |
Do 1. září 2024 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělovat schválení typu podle série změn 04 tohoto předpisu na základě zkoušky výkonnosti na sněhu popsané v příloze 7 tohoto předpisu, při níž se jako referenční pneumatika použije SRTT14. (13) |
|
12.10 |
Do 1. září 2024 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělovat schválení typu podle série změn 04 tohoto předpisu na základě zkušebních postupů pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu, popsaných v příloze 5 tohoto předpisu, aniž by braly v úvahu ustanovení zavedená po doplňku 12 k sérii změn 02. |
|
12.11 |
Do 6. července 2024 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, v případě pneumatik třídy C1 nadále udělovat schválení typu podle série změn 04 tohoto předpisu na základě zkušebních postupů pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu, popsaných v příloze 9 tohoto předpisu, při nichž se jako referenční pneumatika použije obroušená SRTT16 v opotřebovaném stavu. |
|
12.12 |
Bez ohledu na bod 12.11 smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělují rozšíření stávajících schválení pneumatik třídy C1 podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé vydána před 7. červencem 2024, na základě zkušebních postupů pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu, popsaných v příloze 9 tohoto předpisu, při nichž se jako referenční pneumatika použije obroušená SRTT16 v opotřebovaném stavu. V případě, že se pro účely rozšíření, které má být uděleno po 7. červenci 2024, musí provést nová zkouška na jiném reprezentativním rozměru pneumatiky, použije se lisovaná opotřebovaná SRTT16. |
|
12.13 |
Do 60 měsíců od vstupu doplňku 15 k sérii změn 02 v platnost musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělovat schválení typu a rozšíření stávajících schválení typu podle série změn 04 tohoto předpisu na základě zkoušek akustického tlaku odvalování pneumatik provedených na zkušebních místech, jejichž povrch a rozměry jsou v souladu s normou ISO 10844:2014. |
|
12.14 |
Od 7. července 2024 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vydaná podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé vydána po 7. červenci 2024, nejsou-li v případě trakčních pneumatik tříd C2 a C3 splněny požadavky na zařazení do kategorie trakčních pneumatik stanovené v bodě 6.6.2. |
|
12.15 |
Do 31. srpna 2030 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, uznávat schválení typu a udělovat rozšíření pro schválení typu vydaná podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé vydána před 7. červencem 2024, nejsou-li v případě trakčních pneumatik tříd C2 a C3 splněny požadavky na zařazení do kategorie trakčních pneumatik stanovené v bodě 6.6.2. |
|
12.16 |
Od 1. září 2030 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu pneumatik vydaná podle série změn 04 tohoto předpisu, nejsou-li v případě trakčních pneumatik tříd C2 a C3 splněny požadavky na zařazení do kategorie trakčních pneumatik stanovené v bodě 6.6.2. |
|
12.17 |
Do 6. ledna 2029 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále povolovat montáž nových pneumatik vyrobených před datem stanoveným v bodě 12.5 a schválených podle tohoto předpisu ve znění série změn 02 nebo 03 na vozidlo v provozu. |
|
12.18 |
Do 6. července 2025 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělovat schválení typu na základě akustického tlaku odvalování pneumatik, jenž byl stanoven výhradně za použití vzorce pro korekci na teplotu uvedeného v bodě 4.2.1 přílohy 3. |
|
12.19 |
Ode dne 7. července 2025 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, udělit schválení typu na základě akustického tlaku odvalování pneumatik, jenž byl stanoven výhradně za použití vzorce pro korekci na teplotu uvedeného v bodě 4.2.2 přílohy 3. |
|
12.20 |
Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí nadále udělovat rozšíření stávajících schválení typu, která byla poprvé vydána před 7. červencem 2025, na základě akustického tlaku odvalování pneumatik, jenž byl stanoven za použití vzorce pro korekci na teplotu uvedeného v bodě 4.2.1 přílohy 3. V případě, že se pro účely rozšíření, které má být uděleno po 6. červenci 2025, musí provést nová zkouška na jiném reprezentativním rozměru pneumatiky, použije se vzorec pro korekci na teplotu uvedený v bodě 4.2.2 přílohy 3. |
|
12.21 |
Ode dne 1. září 2028 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vydaná podle doplňku 2 k sérii změn 04 tohoto předpisu, poprvé vydaná po 31. srpnu 2028, jež jsou založena na zkušebních postupech pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu, popsaných v příloze 5 tohoto předpisu, při nichž byla jako referenční pneumatika použita jedna ze dvou normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik SRTT19.5 a SRTT22.5. |
|
12.22 |
Ode dne 1. září 2028 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vydaná podle doplňku 2 k sérii změn 04 tohoto předpisu, poprvé vydaná po 31. srpnu 2028, jež jsou založena na zkouškách výkonnosti na sněhu popsaných v příloze 7 tohoto předpisu, při nichž byla jako referenční pneumatika použita jedna ze dvou normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik SRTT19.5 a SRTT22.5. |
|
12.23 |
Bez ohledu na bod 12.21 smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělují rozšíření stávajících schválení typu pneumatik třídy C3 podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé udělena před 1. zářím 2028, na základě zkušebních postupů pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu, popsaných v příloze 5 tohoto předpisu, při nichž byla jako referenční pneumatika použita jedna ze dvou normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik SRTT19.5 a SRTT22.5. V případě, že se pro účely rozšíření, které má být uděleno po 1. září 2028, musí provést nová zkouška na jiném reprezentativním rozměru pneumatiky, použije se lamelovaná SRTT19.5 nebo lamelovaná SRTT22.5. |
|
12.24 |
Bez ohledu na bod 12.22 smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále udělují rozšíření stávajících schválení typu pneumatik třídy C3 podle série změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé udělena před 1. zářím 2028, na základě zkoušky výkonnosti na sněhu popsané v příloze 7 tohoto předpisu, při níž byla jako referenční pneumatika použita buď SRTT19.5, nebo SRTT22.5. V případě, že se pro účely rozšíření, které má být uděleno po 1. září 2028, musí provést nová zkouška na jiném reprezentativním rozměru pneumatiky, použije se lamelovaná SRTT19.5 nebo lamelovaná SRTT22.5. |
|
12.25 |
Od vstupu uvedeného doplňku v platnost do 31. srpna 2028 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, uznávat schválení typu vydaná podle doplňku 2 k sérii změn 04 tohoto předpisu, která byla poprvé vydána před 1. zářím 2028, pokud byly vlastnosti dráhy pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu stanoveny za použití těchto referenčních pneumatik:
|
|
12.26 |
Od 1. září 2028 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, povinny uznávat schválení typu vydaná podle doplňku 2 k sérii změn 04 tohoto předpisu, jestliže vlastnosti dráhy pro měření přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu nebyly stanoveny za použití těchto referenčních pneumatik:
|
(1) Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4, bod 2. - www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html.
(2) Pneumatiky třídy C1 odpovídají „pneumatikám pro osobní automobily“ podle normy ISO 4000-1:2021.
(3) Konvenčně používanou jednotkou Mezinárodní soustavy jednotek (SI) pro valivý odpor je newtonmetr/metr, což je ekvivalent pro sílu odporu vyjádřenou v newtonech.
(4) Valivý odpor se vyjadřuje v newtonech a zatížení v kilonewtonech. Koeficient valivého odporu je bezrozměrnou veličinou.
(5) Definice nové zkušební pneumatiky je nutná proto, aby byly omezeny možné odchylky a rozptyl v údajích z důvodu stárnutí pneumatiky.
(6) Je přípustné opakovat akceptovaný zkušební postup.
(7) Příkladem vlastnosti stroje je posun.
(8) Rotujícím tělesem může být např. sestava pneumatiky nebo zkušební buben.
(9) Reprodukovatelnost měření σm se stanoví n-násobným měřením (kdy n ≥ 3) na jedné pneumatice, přičemž celý postup je popsán v bodě 4 přílohy 6, takto:
kde:
|
j |
= |
počitadlo od 1 do n pro počet opakování každého měření u dané pneumatiky, |
|
n |
= |
počet opakovaných měření pneumatiky (n ≥ 3). |
(10) Některé z těchto požadavků mohou být stanoveny zvlášť v předpisu č. 30 nebo 54.
(11) Minimální výška označení: viz rozměr C v příloze 3 předpisu č. 54.
(12) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 4, příloha 3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html.
(1) Viz bod 3 přílohy 7 tohoto předpisu.
(2) Viz bod 2 přílohy 7 tohoto předpisu.
(3) Viz bod 4 přílohy 7 tohoto předpisu.
(13) SRTT14 bude u dodavatele k dispozici do konce října 2021.
PŘÍLOHA 1
Sdělení
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
|
|
Vydal: |
Název správního orgánu: … … … |
|
ve věci: (2) |
udělení schválení |
|
rozšíření schválení |
|
|
odmítnutí schválení |
|
|
odnětí schválení |
|
|
definitivního ukončení výroby |
typu pneumatiky z hlediska „hladiny akustického tlaku odvalování“ a/nebo „přilnavosti na mokrých površích“ a/nebo „valivého odporu“ podle předpisu OSN č. 117
|
Schválení č. (3)… |
Přípona (přípony) (4) … |
1.
Název a adresa výrobce: …
2.
Případně název a adresa zástupce výrobce: …
3.
„Třída pneumatiky“ daného typu pneumatiky: …
4.
„Kategorie použití“ daného typu pneumatiky: …
4.1
Pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek (ano/ne) (2)
4.1.1
Pneumatika pro přilnavost na ledu (ano/ne) (2)
4.2
Trakční pneumatika (ano/ne) (2)
5.
Konstrukce pneumatiky: …
6.
Označení typu pneumatiky: …
6.1
Obchodní značka (značky) / ochranná známka (známky) typu pneumatiky:
6.2
Obchodní popis(y) / komerční název (názvy) typu pneumatiky:
7.
Technická zkušebna, případně zkušební laboratoř schválená pro účely schvalování nebo zkoušky ověřování shodnosti: …
8.
Schválené vlastnosti: hladina akustického tlaku odvalování ve stupni 2, úroveň přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu (stupeň 1 / stupeň 2) (2), úroveň valivého odporu (stupeň 2 / stupeň 3) (2), úroveň přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu
8.1
Hladina akustického tlaku reprezentativního rozměru pneumatiky, viz bod 2.7 tohoto předpisu, podle bodu 7 zkušebního protokolu v dodatku 1 k příloze 3: ................ dB(A) při referenční rychlosti 70 km/h nebo 80 km/h (2)
8.2
Úroveň přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu reprezentativního rozměru, viz bod 2.7 tohoto předpisu, podle příkladů zkušebního protokolu uvedených v dodatku k příloze 5: ……………………… (G) za použití metody s vozidlem nebo s přívěsem. (2)
8.3
Úroveň přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu reprezentativního rozměru, viz bod 2.7 tohoto předpisu, podle zkušebního protokolu v dodatku k příloze 9 v případě pneumatik třídy C1 nebo podle hodnocení provedeného podle bodu 3 přílohy 9 v případě pneumatik tříd C2 a C3 (2): ……………………… (G) za použití metody s vozidlem nebo s přívěsem. (2)
8.4
Úroveň valivého odporu reprezentativního rozměru pneumatiky, viz bod 2.7 tohoto předpisu, podle bodu 7 zkušebního protokolu v dodatku 1 k příloze 6
8.5
Úroveň výkonnosti na sněhu reprezentativního rozměru pneumatiky, viz bod 2.7 předpisu č. 117, podle bodu 7 zkušebního protokolu v dodatku (5) k příloze 7: ………………. (index přilnavosti na sněhu) za použití metody brzdění na sněhu (2), metody prokluzu při záběru (2) nebo akcelerační metody (2)
8.5.1
Úroveň výkonnosti na ledu reprezentativního rozměru pneumatiky, viz bod 2.7 předpisu č. 117, podle bodu 7 zkušebního protokolu v dodatku 2 k příloze 8: …………………….… (index přilnavosti na ledu) za použití metody brzdění na ledu (2)
8.6
Úroveň oděru u pneumatik třídy C1 je k dispozici (ano/ne) (2)
8.6.1
Použita metoda s vozidlem na veřejných komunikacích, nebo metoda s použitím sálového zkušebního bubnu (2)
9.
Číslo protokolu vydaného technickou zkušebnou: …
10.
Datum protokolu vydaného touto zkušebnou: …
11.
Případně důvod(y) rozšíření: …
12.
Poznámky: …
13.
Místo: …
14.
Datum: …
15.
Podpis: …
16.
Přílohy sdělení: …
16.1
Seznam dokumentů obsažených ve schvalovacím spisu uloženém u schvalovacích orgánů, které vydaly schválení; dokumenty lze obdržet na vyžádání. (6)
16.2
Seznam označení rozměrů pneumatik: pro každou obchodní značku / ochrannou známku a/nebo každý obchodní popis / komerční název uveďte seznam označení rozměrů pneumatik s provozním popisem a u pneumatik třídy C1 doplňte, zda se jedná o pneumatiku „zesílenou“ (nebo pro „vysoké zatížení“), či nikoli.
(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/odmítla/odňala (viz ustanovení pro schválení typu v předpisu).
(2) Nehodící se škrtněte.
(3) Podle přílohy 4 revize 3 dohody z roku 1958.
(4) Podle bodů 5.2.2 a 5.3.1.2 tohoto předpisu.
(5) V dodatku 2 u pneumatik tříd C1 a C2. V dodatku 3 u pneumatik třídy C3.
(6) V případě pneumatik pro jízdu za náročných sněhových podmínek se předkládá zkušební protokol podle dodatku 2, případně dodatku 3 k příloze 7. V případě pneumatiky pro přilnavost na ledu se navíc předkládá zkušební protokol podle dodatku 2 k příloze 8.
PŘÍLOHA 2
Uspořádání značky schválení
Příloha 2 – Dodatek 1
Příklady samostatných značek schválení podle předpisu OSN č. 117
Příklad 1
Výše uvedená značka schválení umístěná na pneumatice udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 117 (označeno pouze „S2“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2)) pod číslem schválení 0412345. První dvě číslice čísla schválení (04) udávají, že schválení bylo uděleno podle znění série změn 04 tohoto předpisu.
Příklad 2
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 117 (označeno „S2“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2), „W2“ (přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu ve stupni 2), „R3“ (valivý odpor ve stupni 3) a „B“ (přilnavost za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu)) pod číslem schválení 0412345. První dvě číslice čísla schválení (04) udávají, že schválení bylo uděleno podle znění série změn 04 tohoto předpisu.
Příloha 2 – Dodatek 2
Schválení podle předpisu č. 117 shodné se schválením podle předpisů č. 30 nebo 54
Příklad 1
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu OSN č. 117 (označeno „S2“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2)) pod číslem schválení 0412345 a podle předpisu OSN č. 30 pod číslem schválení 0236378. První dvě číslice čísla schválení (04 a 02) udávají, že schválení podle předpisu OSN č. 117 bylo uděleno podle série změn 04 a schválení podle předpisu OSN č. 30 bylo uděleno podle série změn 02.
Příklad 2
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu OSN č. 117 (označeno „S2W2R3B“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2, přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu ve stupni 2, valivý odpor ve stupni 3 a přilnavost za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu)) pod číslem schválení 0312345 a podle předpisu OSN č. 30 pod číslem schválení 0236378. První dvě číslice čísla schválení (04 a 02) udávají, že schválení podle předpisu OSN č. 117 bylo uděleno podle série změn 04 a schválení podle předpisu OSN č. 30 bylo uděleno podle série změn 02.
Příklad 3
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E4) podle předpisu OSN č. 117 (označeno „S2W2R3“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2, přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu ve stupni 2 a valivý odpor ve stupni 3)) pod číslem schválení 0412345 a podle předpisu OSN č. 54 pod číslem schválení 0065432. První dvě číslice čísla schválení (04 a 02) udávají, že schválení podle předpisu OSN č. 117 bylo uděleno podle série změn 04 a schválení podle předpisu OSN č. 54 bylo uděleno v souladu s jeho původním zněním.
Příloha 2 – Dodatek 3
Kombinace značek schválení vydaných podle předpisů č. 117, 30 nebo 54
Příklad 1
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E4) podle série změn 02 předpisu OSN č. 30 (jak udávají první dvě číslice čísla schválení typu „02“) pod číslem schválení 0236378. Pneumatika je také označena symbolem „+04S2“, což znamená, že byla schválena rovněž podle předpisu OSN č. 117 (série změn 04) jako „S“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2).
Příklad 2
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla schválena v Nizozemsku (E4) podle série změn 02 předpisu OSN č. 30 (jak udávají první dvě číslice čísla schválení typu „02“) pod číslem schválení 0236378. Pneumatika je také označena symbolem „+04S2W2R3B“, což znamená, že byla schválena rovněž podle předpisu OSN č. 117 (série změn 04) jako „S“ (akustický tlak odvalování ve stupni 2), „W“ (přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu ve stupni 2), „R“ (valivý odpor ve stupni 3) a „B“ (přilnavost za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu).
Příloha 2 – Dodatek 4
Rozšíření kombinující schválení vydaná podle předpisu č. 117
Příklad 1
Výše uvedená značka schválení udává, že dotčená pneumatika byla nejprve schválena v Nizozemsku (E4) podle předpisu OSN č. 117 (série změn 02) pod číslem schválení 0212345. Označení je doplněno symbolem „S2WR2“: S2 označuje akustický tlak odvalování ve stupni 2, „W“ přilnavost za mokra u pneumatik v novém stavu a „R2“ valivý odpor ve stupni 2. Označení „04B“, před nímž je uveden znak „+“, udává, že schválení bylo rozšířeno podle předpisu OSN č. 117 (série změn 04) o přilnavost za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu na základě samostatného osvědčení.
PŘÍLOHA 3
Zkušební metoda volného přejezdu k měření akustického tlaku odvalování pneumatik
Úvod
Tato příloha obsahuje specifikace měřicích přístrojů, podmínky měření a popis metody měření pro zjištění hladiny akustického tlaku sady pneumatik namontovaných na zkušebním vozidle pojíždějícím na daném povrchu vozovky. Zaznamenává se maximální hladina akustického tlaku snímaná mikrofony ve vzdáleném poli při volném přejezdu zkušebního vozidla; konečná výsledná hodnota pro referenční rychlost se získá lineární regresní analýzou. Výsledky této zkoušky nelze vztahovat na akustický tlak odvalování pneumatik měřený během zrychlení přidáním plynu nebo během zpomalení brzděním.
1. Měřicí přístroje
|
1.1 |
Akustická měření
Zvukoměr nebo odpovídající měřicí systém včetně krytu proti větru podle doporučení výrobce musí odpovídat alespoň požadavkům na přístroj typu 1 podle normy IEC 61672-1:2013. |
|
1.1.1 |
Kalibrace
Na počátku a na konci každé série měření se celý měřicí systém zkontroluje zvukovým kalibrátorem, který splňuje požadavky na zvukové kalibrátory o třídě přesnosti alespoň C1 podle normy IEC 60942:2017. Bez dalšího seřizování musí být rozdíl mezi dvěma po sobě jdoucími měřeními menší nebo roven 0,5 dB(A). Pokud je tato hodnota překročena, výsledky měření získané po předchozí kontrole s uspokojivým výsledkem se neberou v úvahu. |
|
1.1.2 |
Splnění požadavků
Jednou ročně se musí ověřit, zda zvukový kalibrátor splňuje požadavky normy IEC 60942:1988 a nejméně každé dva roky se musí ověřit, zda přístrojový systém splňuje požadavky normy IEC 60651:1979/A1:1993, druhé vydání; tyto skutečnosti musí ověřovat laboratoř, která je akreditována ke kalibraci podle odpovídajících norem. |
|
1.1.3 |
Umístění mikrofonu
Mikrofon (nebo mikrofony) se umístí ve vzdálenosti 7,5 ± 0,05 m od referenční přímky CC' (obr. 1) a 1,2 ± 0,02 m nad povrchem vozovky. Jeho osa maximální citlivosti směřuje horizontálně a je kolmá na dráhu vozidla (přímka CC'). |
|
1.2 |
Měření rychlosti
Rychlost vozidla se měří přístroji s přesností ±1 km/h nebo vyšší, a to v okamžiku, kdy předek vozidla dosáhl přímky PP (obr. 1). |
|
1.3 |
Měření teploty
Měření teploty vzduchu i povrchu zkušebního úseku je povinné. Zařízení pro měření teploty musí mít přesnost v rozsahu ±1 °C. |
|
1.3.1 |
Teplota vzduchu
Snímač teploty se umístí v místě prostém překážek blízko mikrofonu tak, aby byl vystaven pohybu vzduchu a chráněn před přímým slunečním svitem. Ochrana před slunečním svitem může být zajištěna stínítkem nebo podobným zařízením. Snímač by měl být umístěn ve výšce 1,2 ± 0,1 m nad úrovní zkušebního povrchu, aby byl minimalizován vliv vyzařování tepla ze zkušebního povrchu při nízkém pohybu vzduchu. |
|
1.3.2 |
Teplota povrchu zkušebního úseku
Snímač teploty se umístí v místě, kde je měřená teplota reprezentativní pro teplotu dráhy kol, aniž by tím bylo rušeno měření zvuku. Pokud se použije přístroj s kontaktním snímačem teploty, musí se mezi povrch a snímač nanést tepelně vodivá pasta, aby se tak zajistil odpovídající tepelný kontakt. Pokud se použije radiační teploměr (pyrometr), je třeba volit takovou výšku měření, aby bylo zajištěno měření na ploše s průměrem ≥0,1 m. |
|
1.4 |
Měření rychlosti větru
Zařízení musí být schopné měřit rychlost větru s odchylkou ±1 m/s. Rychlost větru se měří ve výšce mikrofonu. Zaznamená se směr větru vůči směru jízdy. |
2. Podmínky měření
|
2.1 |
Zkušební místo
Zkušební místo tvoří centrální úsek obklopený v zásadě rovným zkušebním prostorem. Měřicí úsek musí být vodorovný; zkušební povrch musí být při všech měřeních suchý a čistý. Zkušební povrch nesmí být během měření nebo před měřením uměle chlazen. Zkušební dráha musí být taková, aby se podmínky volného zvukového pole mezi zdrojem zvuku a mikrofonem pohybovaly v rozmezí 1 dB(A). Tyto podmínky se považují za splněné, pokud se v prostoru do vzdálenosti 50 m od středu měřicího úseku nenalézají žádné velké předměty odrážející zvuk, jako jsou ploty, skály, mosty nebo budovy. Povrch zkušební dráhy a rozměry zkušebního místa musí vyhovovat normě ISO 10844:2021. Střední část o poloměru nejméně 10 m musí být prosta prachového sněhu, vysoké trávy, volné zeminy, škváry apod. Zvukové pole v blízkosti mikrofonu nesmí ovlivňovat žádná překážka a mezi mikrofonem a zvukovým zdrojem nesmí stát žádné osoby. Měřící technik a pozorovatelé, kteří se měření účastní, se postaví tak, aby neovlivňovali odečty měřicích přístrojů. |
|
2.2 |
Meteorologické podmínky
Nesmí se měřit za špatných meteorologických podmínek. Musí se zajistit, aby výsledky nebyly ovlivněny nárazy větru. Zkoušení se neprovádí, překračuje-li rychlost větru ve výšce mikrofonu 5 m/s. Měření se neprovádí, pokud je teplota vzduchu nižší než 5 °C nebo vyšší než 40 °C nebo pokud je teplota povrchu zkušebního úseku nižší než 5 °C nebo vyšší než 50 °C. |
|
2.3 |
Okolní hluk |
|
2.3.1 |
Hladina akustického tlaku pozadí (včetně hluku větru) musí být nejméně o 10 dB(A) nižší než měřená hladina akustického tlaku odvalování pneumatik. Na mikrofon lze připevnit vhodný kryt proti větru; v takovém případě je nutné zohlednit jeho vliv na citlivost mikrofonu a jeho směrové vlastnosti. |
|
2.3.2 |
Jakékoliv měření ovlivněné zvukovou špičkou, která se jeví jako nesouvisející s vlastnostmi obecného akustického tlaku pneumatik, se nebere v úvahu. |
|
2.4 |
Požadavky na zkušební vozidlo |
|
2.4.1 |
Obecné informace
Zkušebním vozidlem musí být motorové vozidlo se čtyřmi pneumatikami namontovanými jen na dvou nápravách. |
|
2.4.2 |
Naložení vozidla
Vozidlo se naloží tak, aby vyhovovalo zatížení zkušebních pneumatik podle bodu 2.5.2 níže. |
|
2.4.3 |
Rozvor
Rozvor mezi dvěma nápravami s namontovanými zkušebními pneumatikami musí být pro pneumatiky třídy C1 menší než 3,50 m a pro pneumatiky tříd C2 a C3 menší než 5 m. |
|
2.4.4 |
Opatření pro minimalizaci vlivu vozidla na měření akustického tlaku
Aby se zajistilo, že akustický tlak odvalování pneumatik nebude významně ovlivněn konstrukcí zkušebního vozidla, jsou stanoveny následující požadavky a doporučení. |
|
2.4.4.1 |
Požadavky:
|
|
2.4.4.2 |
Doporučení pro zamezení parazitních zvuků:
|
|
2.5 |
Pneumatiky |
|
2.5.1 |
Obecné informace
Na zkušební vozidlo se namontují čtyři shodné pneumatiky. V případě pneumatik třídy C3 s indexem nosnosti vyšším než 121 a bez označení pro dvojitou montáž se dvě takové pneumatiky stejného typu a rozsahu namontují na zadní nápravu zkušebního vozidla; na přední nápravu se namontují pneumatiky rozměru vhodného pro zatížení nápravy, které jsou ohlazené na minimální hloubku vzorku tak, aby byl minimalizován vliv akustického tlaku způsobeného stykem mezi pneumatikou a vozovkou, a přitom zachována dostatečná úroveň bezpečnosti. V případě pneumatik třídy C2 s indexem nosnosti 121 nebo nižším, šířkou průřezu větší než 200 mm, profilovým číslem nižším než 55, kódem průměru ráfku nižším než 15 a bez označení pro dvojitou montáž se dvě takové pneumatiky stejného typu a rozsahu namontují na zadní nápravu zkušebního vozidla; na přední nápravu se namontují pneumatiky rozměru vhodného pro zatížení nápravy, které jsou ohlazené na minimální hloubku vzorku tak, aby byl minimalizován vliv akustického tlaku způsobeného stykem mezi pneumatikou a vozovkou, a přitom zachována dostatečná úroveň bezpečnosti. Pneumatiky se zvláštními požadavky na montáž se zkoušejí ve shodě s těmito požadavky (například požadavek na směr otáčení). Před záběhem musí mít pneumatiky plnou hloubku vzorku. Pneumatiky se zkoušejí na ráfcích povolených výrobcem pneumatiky. |
|
2.5.2 |
Zatížení pneumatik
Zkušební zatížení Qt každé pneumatiky na zkušebním vozidle musí být nastaveno v rozmezí 50 % až 90 % referenčního zatížení Qr, avšak průměrné zatížení všech pneumatik Qt,avr musí činit 75 ± 5 % referenčního zatížení Qr. U všech pneumatik odpovídá referenční zatížení Qr maximální hmotnosti vázané na index nosnosti pneumatiky. V případě, že je index nosnosti tvořen dvěma čísly oddělenými lomítkem (/), bere se v úvahu první z obou čísel. |
|
2.5.3 |
Tlak nahuštění pneumatik
Každá z pneumatik namontovaných na zkušebním vozidle musí být nahuštěna na zkušební tlak Pt, který není vyšší než referenční tlak Pr a leží v intervalu:
Pro třídy C2 a C3 je referenčním tlakem Pr husticí tlak odpovídající hodnotě husticího tlaku vyznačené na bočnici, jak vyžaduje bod 4.1 tohoto předpisu. U třídy C1 je referenční tlak Pr = 250 kPa pro „standardní“ pneumatiky a Pr = 290 kPa pro „zesílené“ pneumatiky nebo pneumatiky „pro velké zatížení“; minimální husticí tlak je Pt = 150 kPa. |
|
2.5.4 |
Přípravy před zkouškou
Před zkouškou se pneumatiky musí „zajet“, aby se odstranily výrony směsi nebo jiné části vzorku, které jsou zaviněny postupem tváření. Tomu obvykle odpovídá cca 100 km běžné jízdy na silnici. Pneumatiky se na zkušebním vozidle musí otáčet ve stejném směru, jako se otáčely při záběhu. Před zkouškou se musí pneumatiky zahřát jízdou za zkušebních podmínek. |
3. Zkušební metoda
|
3.1 |
Obecné podmínky
Při všech měřeních musí být vozidlo řízeno po přímce přes měřicí úsek (AA' až BB') tak, aby jeho střední podélná rovina byla co nejblíže k přímce CC'. Ve chvíli, kdy příď zkušebního vozidla dosáhne přímky AA', musí mít řidič vozidla řadicí páku již nastavenu do neutrální polohy a motor musí být vypnut. Pokud je zkušební vozidlo v průběhu měření neobvykle hlučné (například kvůli ventilaci nebo samozážehům), zkouška je neplatná. |
|
3.2 |
Podstata a počet měření
Maximální hladina akustického tlaku vyjádřená v dB vážená podle křivky A (dB(A)) se měří na jedno desetinné místo v době, kdy vozidlo volně projíždí mezi přímkami AA' a BB' (obr. 1 – příď vozidla na přímce AA', záď vozidla na přímce BB'). Tato hodnota tvoří výsledek měření. Na každé straně zkušebního vozidla se měří nejméně čtyřikrát při zkušebních rychlostech nižších, než je referenční rychlost podle bodu 4.1, a nejméně čtyřikrát při zkušebních rychlostech vyšších, než je referenční rychlost. Rychlosti jsou rozloženy přibližně rovnoměrně v rozsahu rychlostí stanoveném v bodě 3.3. |
|
3.3 |
Rozsah zkušebních rychlostí
Rychlosti zkušebního vozidla:
|
4. Interpretace výsledků
Měření je neplatné, pokud jsou mezi zaznamenanými výsledky zjištěny abnormální rozdíly (viz bod 2.3.2 této přílohy).
|
4.1 |
Stanovení výsledku zkoušky
Referenční rychlost Vref použitá ke stanovení konečného výsledku:
|
|
4.2 |
Korekce na teplotu |
|
4.2.1 |
Do data uvedeného v bodě 12.18 tohoto předpisu se u pneumatik tříd C1 a C2 musí hladiny akustického tlaku odvalování Li(ϑi) naměřené při teplotě zkušebního povrchu ϑi
(kde i představuje hodnotu získanou při jednotlivém měření) normalizovat na referenční teplotu zkušebního povrchu ϑ
ref použitím korekce na teplotu podle tohoto vzorce:
kde: ϑ ref = 20 °C, pro pneumatiky třídy C1 je koeficient K roven:
Pro pneumatiky třídy C2 je koeficient K roven –0,02 dB(A)/°C. |
|
4.2.2 |
Od data uvedeného v bodě 12.19 se u pneumatik tříd C1 a C2 musí hladiny akustického tlaku odvalování Li(ϑi) naměřené při teplotě zkušebního povrchu ϑi
(kde i představuje hodnotu získanou při jednotlivém měření) normalizovat na referenční teplotu zkušebního povrchu ϑ
ref použitím korekce na teplotu podle tohoto vzorce:
kde: ϑ ref = 20 °C, a koeficienty K1 a K2 jsou uvedeny v tabulkách níže.
|
|
4.2.3 |
Bez ohledu na výše uvedený postup lze korekci na teplotu provést pouze na konečné zaznamenané hladině akustického tlaku odvalování pneumatik L
R
za použití aritmetického průměru naměřených teplot, pokud se naměřená teplota zkušebního povrchu při všech měřeních nezbytných ke stanovení hladiny akustického tlaku jedné sady pneumatik neliší o více než 5 °C. V takovém případě musí být níže uvedená regresní analýza založena na nekorigovaných hodnotách hladiny akustického tlaku Li
(ϑi
).
U pneumatik třídy C3 se výsledky na teplotu nekorigují. |
|
4.3 |
Regresní analýza měření akustického tlaku odvalování
Hladina akustického tlaku odvalování Lr(ref)R (ϑref) vyjádřená v dB(A) se stanoví regresní analýzou podle vzorce:
kde:
|
|
4.4 |
Aby se zohlednily nepřesnosti měřicího přístroje, sníží se hladina akustického tlaku odvalování pneumatik LR (ϑref) v dB(A) korigovaná na teplotu o 1 dB(A) a poté se zaokrouhlí dolů na nejbližší nižší celou hodnotu, čímž se získá konečný výsledek. |
Obrázek 1
Umístění mikrofonu při měření
Příloha 3 – Dodatek 1
Zkušební protokol
Část 1 – Protokol
|
1. |
Schvalovací orgán nebo technická zkušebna: … |
|
2. |
Název a adresa výrobce: …
… |
|
3. |
Zkušební protokol č.: … |
|
4. |
Obchodní značka a obchodní popis: … |
|
5. |
Třída pneumatiky (C1, C2 nebo C3): … |
|
6. |
Kategorie použití: … |
|
6.1 |
Pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek (ano/ne) (1) |
|
6.2 |
Trakční pneumatika (ano/ne) (1) |
|
7. |
Hladina akustického tlaku podle bodu 4.4 přílohy 3: … dB(A)
při referenční rychlosti 70/80 km/h (1) |
|
8. |
Případné připomínky: …
… |
|
9. |
Datum: … |
|
10. |
Podpis:
… |
Část 2 – Údaje o zkoušce
|
1. |
Datum zkoušky: … |
|
2. |
Zkušební vozidlo (značka, model, rok, úpravy atd.): …
… |
|
2.1 |
Rozvor náprav zkušebního vozidla: … mm |
|
3. |
Umístění zkušební dráhy: … |
|
3.1 |
Datum certifikace zkušební dráhy podle ISO 10844:2014: … |
|
3.2 |
Vydal: … |
|
3.3 |
Certifikační metoda: … |
|
4. |
Podrobnosti o zkoušce pneumatik: … |
|
4.1 |
Označení rozměru pneumatiky: … |
|
4.2 |
Provozní popis pneumatiky: … |
|
4.3 |
Referenční (zkušební) tlak nahuštění (2): … kPa |
|
4.4 |
Údaje o zkoušce: …
|
|
4.5 |
Kód šířky zkušebního ráfku: … |
|
4.6 |
Typ čidla k měření teploty: … |
|
5. |
Platné výsledky zkoušky: …
|
|
5.1 |
Sklon regresní přímky: … |
|
5.2 |
Hladina akustického tlaku podle bodu 4.3 přílohy 3:
… dB(A) |
(1) Nehodící se škrtněte.
(2) U pneumatik tříd C2 a C3 odpovídá hodnotě husticího tlaku vyznačené na bočnici, jak vyžaduje bod 4.1 tohoto předpisu.
(1) Vůči vozidlu.
(2) Vynechejte, je-li regrese podle bodu 4.3 přílohy 3 provedena z nekorigovaných hodnot akustického tlaku odvalování.
PŘÍLOHA 4
Vyhrazeno
PŘÍLOHA 5
Zkušební postupy k měření přilnavosti pneumatik v novém stavu na mokrých površích
(A) — pneumatiky třídy C1
1. Referenční standardy
Použijí se následující dokumenty.
|
1.1 |
ASTM E 965-96 (opětovně schváleno v roce 2006), Standard Test Method for Measuring Pavement Macrotexture Depth Using a Volumetric Technique; |
2. Definice
Kromě definic v bodě 2 hlavní části tohoto předpisu se pro účely měření přilnavosti za mokra u pneumatik třídy C1 použijí tyto definice:
|
2.1 |
„Referenční pneumatikou“ nebo „sadou referenčních pneumatik“ se rozumí pneumatika nebo sada normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik SRTT16. |
|
2.2 |
„Brzdnou silou“ se rozumí podélně působící síla vyjádřená v newtonech, jež je výsledkem brzdného momentu. |
|
2.3 |
„Průměrným koeficientem brzdné síly“ (BFC) se u metody s vozidlem rozumí poměr průměrného zpomalení při zkoušce brzdění ke gravitačnímu zrychlení (zaokrouhleno na 9,81 m•s–2). |
|
2.4 |
„Koeficientem dynamické brzdné síly“ (μ(t)) se u metody s přívěsem (nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik) rozumí poměr brzdné síly ke svislému zatížení získanému v reálném čase. |
|
2.5 |
„Koeficientem maximální brzdné síly“ (μ peak) se u metody s přívěsem (nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik) rozumí maximální hodnota koeficientu dynamické brzdné síly, které je dosaženo před zablokováním kola při postupném zvyšování brzdného momentu. |
|
2.6 |
„Zablokováním kola“ se rozumí stav, kdy se rychlost otáček kola kolem své osy rovná nule a kdy je zabráněno jeho otáčení v důsledku brzdného momentu. |
|
2.7 |
„Svislým zatížením“ se rozumí síla působící na vozovku (vyjádřená v newtonech), vyplývající z hmotnosti nesené pneumatikou. |
|
2.8 |
„Vozidlem ke zkoušení pneumatik“ se rozumí zvlášť vyhrazené vozidlo, které disponuje přístroji k měření svislých a podélných sil působících na jednu zkušební pneumatiku během brzdění. |
|
2.9 |
„Sadou pneumatik“ se u metody s přívěsem (nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik) rozumí jedna (1) pneumatika a u metody s vozidlem čtyři (4) pneumatiky. |
|
2.10 |
„Osobním automobilem vybaveným přístroji“ se rozumí běžně prodávaný osobní automobil vybavený protiblokovacím brzdovým systémem (ABS) a měřicím zařízením uvedeným v bodě 4.1.2.2 této přílohy. |
3. Obecné zkušební podmínky
|
3.1 |
Vlastnosti dráhy
Zkušební dráha musí mít tyto vlastnosti: |
|
3.1.1 |
Musí mít povrch z hutného asfaltu a jednotný sklon ne vyšší než 2 % v podélném i příčném směru a při zkoušení za použití příložného pravítka o délce 3 m se nesmí odchýlit více než o 6 mm. |
|
3.1.2 |
Povrch musí být ve všech místech téhož stáří, složení a opotřebení. Zkušební povrch nesmí obsahovat sypký materiál a nános jiného materiálu. |
|
3.1.3 |
Maximální rozměr zrna musí být 10 mm (s povolenou tolerancí 8 až 13 mm). |
|
3.1.4 |
Hloubka struktury povrchu měřená hloubkou písku musí být 0,7 ± 0,3 mm; měří se v souladu s normou ASTM E965-96 (opětovně schválenou v roce 2006). Při metodě s vozidlem se průměrná hloubka struktury povrchu určí pro oba jízdní pruhy, v nichž budou pneumatiky brzdit. |
|
3.1.5 |
Třecí vlastnosti smáčeného povrchu se měří za použití SRTT16 buď metodou popsanou v bodě 3.2.1 této přílohy, použije-li se metoda s vozidlem (podle bodu 4.1), nebo metodou popsanou v bodě 3.2.2 této přílohy, použije-li se metoda s přívěsem (nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik). |
|
3.2 |
Metody používané k měření třecích vlastností smáčeného povrchu |
|
3.2.1 |
Postupem popsaným v bodě 4.1 této přílohy se provedou dvě zkoušky brzdění s referenční pneumatikou, z nichž každá se skládá z nejméně šesti (6) platných zkušebních jízd ve stejném směru na rovných úsecích dráhy. Zkoušky brzdění musí pokrýt celý potenciální brzdný prostor, včetně místa, kde byla změřena hloubka struktury povrchu.
Zkoušky brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 4.1.6.1 a 4.1.6.2 této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu jedné zkoušky brzdění CVBFC překročí 4 %, výsledky se neberou v úvahu a zkoušky brzdění se opakují. U každé zkoušky brzdění se aritmetický průměr
kde: ϑ je teplota smáčeného povrchu ve stupních Celsia,
Průměrný koeficient brzdné síly korigovaný na teplotu (BFC ave,corr) nesmí být u žádné zkoušky brzdění menší než 0,57 a větší než 0,79. Aritmetické průměry průměrných koeficientů brzdné síly korigovaných na teplotu u obou zkoušek brzdění se nesmí lišit o více než 10 % od průměru obou hodnot:
|
|
3.2.2 |
Postupem popsaným v bodě 4.2 této přílohy se ve stejném prostoru, kde byla změřena průměrná hloubka struktury povrchu, provede jedna zkouška brzdění s referenční pneumatikou sestávající nejméně ze šesti (6) platných zkušebních jízd ve stejném směru.
Zkouška brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 4.2.8.1 a 4.2.8.2 této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu CVμ překročí 4 %, výsledky se neberou v úvahu a zkouška brzdění se zopakuje. Aritmetický průměr (
kde: ϑ je teplota smáčeného povrchu vozovky ve stupních Celsia,
Průměrný koeficient maximální brzdné síly korigovaný na teplotu (μ peak,corr) nesmí být menší než 0,65 a větší než 0,90. |
|
3.3 |
Atmosférické podmínky
Smáčení povrchu nesmí být narušeno větrem (lze použít kryty proti větru). Teplota smáčeného povrchu a okolní teplota musí být v těchto rozmezích:
Navíc platí, že teplota smáčeného povrchu se během zkoušky nesmí změnit o více než 10 °C. Okolní teplota se musí blížit teplotě smáčeného povrchu; rozdíl mezi okolní teplotou a teplotou smáčeného povrchu musí být menší než 10 °C. |
|||||||||||||||||||||||||
4. Zkušební metody k měření přilnavosti za mokra
K vypočtení indexu přilnavosti za mokra (G) zkoušené pneumatiky se u vozidla jedoucího přímým směrem po mokrém pevném povrchu porovná brzdná výkonnost zkoušené pneumatiky na mokrém povrchu s brzdnou výkonností referenční pneumatiky na mokrém povrchu. Index přilnavosti za mokra se měří jednou z těchto metod:
|
a) |
metoda spočívající ve zkoušení sady pneumatik namontovaných na osobním automobilu vybaveném přístroji; |
|
b) |
zkušební metoda s využitím taženého přívěsu nebo vozidla ke zkoušení pneumatik, které jsou vybaveny zkušební pneumatikou / zkušebními pneumatikami. |
|
4.1 |
Zkušební metoda a) pomocí osobního automobilu vybaveného přístroji |
|
4.1.1 |
Princip
Zkušební metoda zahrnuje postup měření výkonnosti pneumatik třídy C1, pokud jde o zpomalení při brzdění, za použití osobního automobilu vybaveného přístroji. Při stanovené počáteční rychlosti se na všech čtyřech kolech současně použijí s dostatečnou silou brzdy tak, aby se aktivoval protiblokovací brzdový systém. Průměrné zpomalení se stanoví mezi dvěma předem stanovenými rychlostmi. |
|
4.1.2 |
Vybavení |
|
4.1.2.1 |
Vozidlo |
Běžné prodávaný osobní automobil, pokud možno ne starší 5 let, schválený podle předpisu OSN č. 13-H, pokud jde o jeho brzdový systém, vybavený protiblokovacím systémem (ABS), se považuje za vhodný pro účely zkoušky za předpokladu, že jeho mechanické vlastnosti splňují doporučení výrobce a nezobrazuje se žádná výstraha ABS (např. zapnutá kontrolka).
Povolené změny částí osobního automobilu jsou následující:
|
a) |
úpravy umožňující zvýšení počtu rozměrů pneumatik, jež lze namontovat na vozidlo; |
|
b) |
úpravy umožňující montáž automatické aktivace brzdného zařízení; |
|
c) |
úpravy umožňující vozidlo řídit nebo zrychlovat zvnějšku. |
Veškeré jiné úpravy vozidla, a zejména brzdového systému, jsou zakázány.
|
4.1.2.2 |
Měřicí zařízení
Exponované části systému musí tolerovat 100% relativní vlhkost (déšť nebo rozprašovač) a ostatní podmínky, jako jsou prach, rázy a vibrace, které se mohou vyskytnout při běžném provozu. Vozidlo musí být vybaveno čidlem vhodným k měření rychlosti na mokrém povrchu a vzdálenosti dosažené mezi dvěma rychlostmi. K měření rychlosti vozidla se použije páté kolo nebo bezkontaktní systém pro přesné měření rychlosti (např. radar, GPS atd.). Musí být dodrženy tyto přípustné odchylky:
|
|
4.1.3 |
Stabilizace zkušební dráhy a podmínky smáčení
Zkušební povrch se před zkouškou smáčí alespoň po dobu půl hodiny, aby se vyrovnala teplota povrchu a vody. Externí mokření by mělo pokračovat nepřetržitě v průběhu zkoušky. V celém zkušebním prostoru musí být hloubka vody, měřená od nejvyššího bodu vozovky, 1,0 ± 0,5 mm. Zkušební dráha by poté měla být stabilizována provedením alespoň deseti zkušebních jízd při rychlosti 90 km/h za použití pneumatik, které nejsou předmětem zkušebního programu. |
|
4.1.4 |
Pneumatiky a ráfky |
|
4.1.4.1 |
Příprava a stabilizace pneumatik, ráfky a montáž na vozidlo
Ze zkušebních pneumatik se odstraní veškeré výčnělky na povrchu běhounu způsobené větracími otvory formy, případně otřepy ve vylisovaných spojích. Zkušební pneumatiky se nasadí na ráfky specifikované uznávanou organizací pro normalizaci pneumatik a ráfků uvedenou v dodatku 4 k příloze 6 tohoto předpisu. Kód šířky ráfku se nesmí lišit o více než 0,5 od kódu šířky měřicího ráfku. Patka pneumatiky se řádně usadí na ráfek pomocí vhodného maziva. Maziva by nemělo být příliš, aby nedocházelo k prokluzu pneumatiky na ráfku. Pneumatiky by se měly před zkouškou stabilizovat, což znamená, že při zkušebních jízdách by neměl být zjistitelný žádný vývoj hodnoty BFC; v každém případě se provede ověření ex post podle bodu 4.1.6.2 této přílohy. Při zajíždění pneumatik se v žádném případě nesmí výrazně změnit konstrukční hloubka běhounu a konstrukční neporušenost jeho bloků a drážek, což znamená, že při zajíždění je nutno pečlivě kontrolovat rychlost a intenzitu, aby se takovým změnám zabránilo. Namontované zkušební pneumatiky se uloží tak, aby před zkoušením dosáhly stejné teploty, přičemž musí být chráněny před sluncem, aby se nadměrně nezahřívaly. Maximální šířka rozpěrek (adaptérů) pro montáž pneumatik na vozidlo je 60 mm. |
|
4.1.4.2 |
Zatížení pneumatiky
Statické zatížení pneumatiky na každé nápravě musí být v rozmezí 60 % až 90 % nosnosti zkoušené pneumatiky. Zatížení pneumatik na stejné nápravě by se nemělo lišit o více než 10 %. Nesmí být překročena maximální hmotnost na nápravu vozidla. |
|
4.1.4.3 |
Tlak nahuštění pneumatik
Na přední nápravě se husticí tlak p vypočte takto:
kde:
Na zadní nápravě musí být husticí tlak v pneumatikách 220 kPa (jak u verzí pro běžné, tak vysoké zatížení). Tlak v pneumatikách by měl být zkontrolován bezprostředně před zkouškou při teplotě okolního prostředí a podle potřeby upraven. |
|
4.1.5 |
Postup |
|
4.1.5.1 |
Zkušební jízda
Pro každou zkušební jízdu platí následující zkušební postup: |
|
4.1.5.1.1 |
Osobní automobil se pohybuje po přímce rychlostí do 85 ± 2 km/h. |
|
4.1.5.1.2 |
Jakmile osobní automobil dosáhne rychlosti 85 ± 2 km/h, aktivují se brzdy vždy na stejném místě zkušební dráhy nazývaném „výchozí bod brzdění“, s dovolenou podélnou odchylkou 5 m a dovolenou příčnou odchylkou 0,5 m. Zkoušky brzdění se provedou ve stejných drahách a ve stejném směru jako při prověrce vlastností povrchu, včetně místa, v němž byla měřena hloubka struktury povrchu, v souladu s body 3.1.4 a 3.1.5 (s dovolenou příčnou odchylkou 0,5 m). |
|
4.1.5.1.3 |
Brzdy jsou aktivovány buď automaticky, nebo ručně. |
|
4.1.5.1.3.1 |
Automatická aktivace brzd se provádí prostřednictvím systému detekce tvořeného dvěma částmi, z nichž jedna je indexována na zkušební dráze a druhá v osobním automobilu. |
|
4.1.5.1.3.2 |
Ruční aktivace brzd závisí na typu řazení, jak je uvedeno níže. V obou případech se na pedál musí působit dostatečnou silou, aby se aktivoval ABS.
U manuálního převodu platí, že jakmile je řidič v zóně měření a dosáhl rychlosti 85 ± 2 km/h, uvolní spojku, prudce stlačí brzdový pedál a ponechá jej stlačený tak dlouho, jak je nutné k provedení měření. U automatického převodu platí, že jakmile je řidič v zóně měření a dosáhl rychlosti 85 ± 2 km/h, nastaví volič jízdního režimu na neutrál, prudce stlačí brzdový pedál a ponechá jej stlačený tak dlouho, jak je nutné k provedení měření. U každé zkoušky brzdění a u pneumatik, které ještě nebyly zkoušeny, se první dvě jízdy neberou v úvahu. |
|
4.1.5.1.4 |
Jestliže v rámci zkušební jízdy nejsou splněny některé ze specifikací uvedených výše (včetně dovolené odchylky u rychlosti, podélné a příčné dovolené odchylky u výchozího bodu brzdění a doby brzdění), je zkušební jízda neplatná a provede se nová zkušební jízda. |
|
4.1.5.2 |
Zkouška brzdění a zkušební cyklus
V témže zkušebním cyklu se každá zkušební jízda v rámci každé zkoušky brzdění provede ve stejném směru a v souladu s bodem 4.1.5.1 této přílohy. Může se provést několik po sobě následujících zkušebních cyklů, přičemž konečná zkouška brzdění se sadou referenčních pneumatik v rámci zkušebního cyklu může sloužit jako počáteční zkouška brzdění se sadou referenčních zkušebních pneumatik při dalším zkušebním cyklu. V rámci téhož zkušebního cyklu mohou být měřeny až tři různé sady zkoušených pneumatik, a to tímto postupem: |
|
4.1.5.2.1 |
Počáteční zkouška brzdění s referenční pneumatikou (Ri): nejprve se sada referenčních pneumatik namontuje na osobní automobil vybavený přístroji a provedou se nejméně čtyři (4) platné zkušební jízdy. |
|
4.1.5.2.2 |
Zkouška brzdění se sadou zkoušených pneumatik (T n ): sada referenčních pneumatik se nahradí sadou zkoušených pneumatik (Tn) a se zkoušenými pneumatikami se provede nejméně šest (6) platných zkušebních jízd. |
|
4.1.5.2.3 |
Po zkoušce brzdění s první sadou zkoušených pneumatik je možné měřit až se dvěma dalšími sadami zkoušených pneumatik. |
|
4.1.5.2.4 |
Konečná zkouška brzdění s referenčními pneumatikami (Rf): Zkušební cyklus je ukončen alespoň čtyřmi (4) dalšími platnými zkušebními jízdami se stejnou sadou referenčních pneumatik jako na začátku zkušebního cyklu.
Příklady:
|
|
4.1.6 |
Zpracování výsledků měření |
|
4.1.6.1 |
Výpočet průměrného koeficientu brzdné síly
Pro každou platnou zkušební jízdu j se průměrný koeficient brzdné síly BFCave,j vypočítá ze vzdálenosti dj překonané v rozmezí rychlostí 80 km/h až 20 km/h, takto:
kde:
|
|
4.1.6.2 |
Validace výsledků
Variační koeficient CVBFC se vypočte takto:
kde:
U referenční pneumatiky:
Není-li splněna jedna nebo více z výše uvedených podmínek, provede se znovu úplný zkušební cyklus. U zkoušených pneumatik (T): Variační koeficient CVBFC se vypočítá pro každou sadu zkoušených pneumatik. Je-li jeden z koeficientů vyšší než 4 %, údaje se neberou v úvahu a zkoušku brzdění je třeba u dotčené sady zkoušených pneumatik zopakovat. |
|
4.1.6.3 |
Výpočet upraveného průměrného koeficientu brzdné síly
Průměrný koeficient brzdné síly sady referenčních pneumatik použitých k výpočtu koeficientu brzdné síly se upraví v závislosti na umístění každé sady zkoušených pneumatik v daném zkušebním cyklu. Tento upravený průměrný koeficient brzdné síly referenční pneumatiky Tabulka 1
|
|
4.1.6.4 |
Výpočet indexu přilnavosti za mokra zkoušené pneumatiky
Index přilnavosti za mokra G(Tn) zkoušené pneumatiky T n (n = 1, 2 nebo 3) se vypočítá takto:
kde:
Koeficienty a, b, c a d jsou uvedeny v tabulce 2. Tabulka 2
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
4.1.7 |
Není-li možné zkoušenou pneumatiku přímo porovnat s referenční pneumatikou na stejném vozidle, použije se zkušební metoda s přívěsem nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik (bod 4.2 této přílohy). |
|
4.1.7.4 |
Výměna referenčních pneumatik
Referenční pneumatiky se přestanou používat, pokud zkoušením došlo k jejich nepřiměřenému opotřebování nebo poškození, nebo pokud má opotřebení či stárnutí vliv na výsledek zkoušky. |
|
4.2 |
Zkušební metoda b) pomocí přívěsu taženého vozidlem nebo vozidla ke zkoušení pneumatik |
|
4.2.1 |
Princip
Měření se provádí na zkušebních pneumatikách namontovaných na přívěsu taženém vozidlem (dále jen tažné vozidlo) nebo na vozidle ke zkoušení pneumatik. Brzda ve zkušební pozici se pevně stlačí, dokud se nevyvine dostatečný brzdný moment k dosažení maximální brzdné síly, která se objeví před zablokováním kola při zkušební rychlosti 65 km/h. |
|
4.2.2 |
Vybavení |
|
4.2.2.1 |
Tažné vozidlo a přívěs nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik
Tažné vozidlo nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik musí mít schopnost udržet specifikovanou rychlost 65 ± 2 km/h i při maximálním působení brzdných sil. Přívěs nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik musí být vybaveno místem, na nějž lze připevnit pneumatiku pro účely měření, dále jen „zkušební pozice“, a tímto příslušenstvím:
Aby se v případě přívěsu s jednou nápravou zmírnilo podélné naklánění, musí být podélná vzdálenost od střednice kloubu spojovacího zařízení k příčné střednici nápravy přívěsu alespoň desetkrát větší než výška spojovacího (závěsného) zařízení. Ke zmírnění příčného naklánění by přívěs nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik měly být technicky konstruovány tak, aby se při působení maximální brzdné síly minimalizoval boční posun. Při brzdném manévru by se neměl projevit žádný viditelný boční posun. Maximální kolísání sbíhavosti a úhlu odklonu na zkušební pozici musí činit ±0,5° při maximálním svislém zatížení. Ramena náprav a lůžka musí být dostatečně pevná, aby vůle ložisek byla co nejmenší a byl zajištěn soulad při maximálním působení brzdných sil. Systém zavěšení musí zajišťovat přiměřenou nosnost a musí být navržen tak, aby izoloval rezonanci zavěšení. Zkušební pozice se vybaví typickým nebo zvláštním automobilovým brzdovým systémem, který může vyvinout dostatečný brzdný moment k dosažení maximální hodnoty podélné brzdné síly u zkušební pneumatiky za stanovených podmínek. Brzdový systém musí být schopen kontrolovat časový interval mezi počátečním sešlápnutím brzdy a maximální podélnou silou, jak je stanoveno v bodě 4.2.7.1. Přívěs nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik musí být zkonstruovány tak, aby bylo možné použít celou škálu rozměrů zkoušených pneumatik. Přívěs nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik musí mít vybavení k seřízení svislého zatížení podle bodu 4.2.5.2. |
|
4.2.2.2 |
Měřicí zařízení
Zkušební pozice na přívěsu nebo na vozidle ke zkoušení pneumatik musí být vybavena systémem měření rychlosti s rotačním kolem a snímači k měření brzdné síly a svislého zatížení zkušebního kola. Obecné požadavky na měřicí systém: přístrojový systém musí splňovat následující celkové požadavky při teplotě okolního prostředí v rozmezí 0–45 °C:
Rychlost vozidla: k měření rychlosti vozidla by mělo být použito páté kolo nebo bezkontaktní systém pro přesné měření rychlosti. Brzdná síla: snímače určené k měření brzdných sil měří podélnou sílu vyvíjenou v místě styku pneumatiky s vozovkou způsobenou použitím brzd v rozsahu 0 % až min. 125 % použitého svislého zatížení. Konstrukce a umístění snímačů musí minimalizovat setrvačný účinek a mechanickou rezonanci způsobenou vibracemi. Svislé zatížení: snímač sloužící k měření svislého zatížení měří svislé zatížení ve zkušební pozici při brzdění. Na snímač se vztahují specifikace, které byly popsány výše. Systém stabilizace a záznamu signálu: Veškerá zařízení pro stabilizaci signálu a záznamová zařízení musí disponovat lineárním výstupem o takovém zesílení a rozlišení zjišťovaných údajů, aby byly splněny shora uvedené požadavky. Kromě toho platí tyto požadavky:
|
|
4.2.3 |
Stabilizace zkušební dráhy
Zkušební dráha by měla být stabilizována provedením alespoň deseti zkušebních jízd při rychlosti 65 ±2 km/hod za použití pneumatik, které nejsou předmětem zkušebního programu. |
|
4.2.4 |
Podmínky mokření
Povrch lze mokřit z okrajů dráhy (externí mokření) nebo systémem pro mokření povrchu zabudovaným do zkušebního vozidla nebo přívěsu (interní mokření). |
|
4.2.4.1 |
Při externím mokření se zkušební povrch před zkouškou smáčí alespoň po dobu půl hodiny, aby se vyrovnala teplota povrchu a vody. Externí mokření by mělo pokračovat nepřetržitě v průběhu zkoušky. V brzdných pruzích musí být hloubka vody, měřená od nejvyššího bodu vozovky, mezi 0,5 a 1,5 mm. |
|
4.2.4.2 |
V případě systémů interního mokření mohou být tažné vozidlo a přívěs nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik nepovinně vybaveny systémem pro mokření vozovky, kromě nádrže, která je v případě přívěsu namontována na tažné vozidlo. Voda se na vozovku před zkušebními pneumatikami rozstřikuje tryskou navrženou tak, aby vodní vrstva, která přijde do styku se zkušební pneumatikou, měla při zkušební rychlosti stejnoměrnou tloušťku a aby rozstřik byl minimální.
Konfigurace a umístění trysky musí být takové, aby proudy vody směřovaly ke zkušební pneumatice a byly nasměrovány směrem k vozovce pod úhlem 20° až 30°. Voda musí dopadat na vozovku 250–450 mm před prostředkem plochy styku pneumatiky s vozovkou. Tryska musí být umístěna ve výšce 25 mm nad vozovkou nebo minimálně tak vysoko, aby se vyhnula překážkám, které se při zkoušce mohou objevit, v žádném případě však nesmí být umístěna výše než 100 mm nad vozovkou. Vodní vrstva musí být alespoň o 25 mm širší než běhoun zkoušené pneumatiky a musí být aplikována tak, aby pneumatika byla umístěna ve středu mezi okraji. Množství vody musí být takové, aby vrstva vody byla hluboká 1,0 ±0,5 mm, a musí být stejnoměrné v rozmezí ±10 % po celou dobu zkoušky. Množství vody na jednotku smáčené šířky musí být přímo úměrné zkušební rychlosti. Množství vody použité při rychlosti 65 km/h je 18 l/s na metr šířky smáčeného povrchu při hloubce vody 1,0 mm. |
|
4.2.5 |
Pneumatiky a ráfky |
|
4.2.5.1 |
Příprava a stabilizace pneumatik a ráfky
Ze zkušebních pneumatik se odstraní veškeré výčnělky na povrchu běhounu způsobené větracími otvory formy, případně otřepy ve vylisovaných spojích. Zkušební pneumatika se nasadí na ráfek specifikovaný uznávanou organizací pro normalizaci pneumatik a ráfků uvedenou v dodatku 4 k příloze 6 tohoto předpisu. Kód šířky ráfku se nesmí lišit o více než 0,5 od kódu šířky měřicího ráfku. Patka pneumatiky se řádně usadí na ráfek pomocí vhodného maziva. Maziva by nemělo být příliš, aby nedocházelo k prokluzu pneumatiky na ráfku. Pneumatiky by se měly před zkouškou stabilizovat, což znamená, že při zkušebních jízdách by neměl být zjistitelný žádný vývoj hodnoty μ peak; v každém případě se provede ověření ex post podle bodu 4.2.8.2 této přílohy. Při zajíždění pneumatik se v žádném případě nesmí výrazně změnit konstrukční hloubka běhounu a konstrukční neporušenost jeho bloků a drážek, což znamená, že při zajíždění je nutno pečlivě kontrolovat rychlost a intenzitu, aby se takovým změnám zabránilo. Sestavy zkušebních pneumatik s ráfky se minimálně dvě hodiny skladují na jednom místě tak, aby před zahájením zkoušky měly všechny stejnou teplotu odpovídající okolnímu prostředí. Přitom by měly být chráněny před sluncem, aby se nadměrně nezahřívaly. |
|
4.2.5.2 |
Zatížení pneumatiky
Zkušební zatížení zkušební pneumatiky je 75 ± 5 % nosnosti pneumatiky. |
|
4.2.5.3 |
Tlak nahuštění pneumatik
Husticí tlak ve zkušební pneumatice za studena je 180 kPa u pneumatik pro běžné zatížení. U pneumatik pro vysoké zatížení je husticí tlak za studena 220 kPa. Tlak v pneumatikách by měl být zkontrolován bezprostředně před zkouškou při teplotě okolního prostředí a podle potřeby upraven. |
|
4.2.6 |
Příprava tažného vozidla a přívěsu nebo vozidla ke zkoušení pneumatik |
|
4.2.6.1 |
Sada zkušebních pneumatik se nasadí na měřicí zařízení a zatíží na stanovené zkušební zatížení podle bodu 4.2.5.2 této přílohy.
U jednonápravových přívěsů se výška závěsného zařízení a příčná poloha seřídí tak, aby nedošlo k narušení výsledků měření. |
|
4.2.6.2 |
Přístrojové vybavení a zařízení
Je-li použito páté kolo, musí být namontováno v souladu se specifikacemi výrobce a umístěno co nejblíže prostředku dráhy přívěsu nebo vozidla ke zkoušení pneumatik. |
|
4.2.7 |
Postup |
|
4.2.7.1 |
Zkušební jízda
U každé zkušební jízdy se použije následující postup: |
|
4.2.7.1.1 |
Tažné vozidlo nebo vozidlo ke zkoušení pneumatik jede po zkušební dráze v přímém směru stanovenou rychlostí 65 ± 2 km/h. |
|
4.2.7.1.2 |
Spustí se záznamový systém. |
|
4.2.7.1.3 |
Při interním mokření se voda aplikuje na vozovku před zkušební pneumatiku přibližně 0,5 s před začátkem brzdění. |
|
4.2.7.1.4 |
Brzdy jsou aktivovány v prostoru šesti (6) metrů v podélném směru a 0,5 metru v příčném směru okolo bodu měření třecích vlastností smáčeného povrchu a vrstvy písku podle bodů 3.1.4 a 3.1.5. Zkouška se provede ve stejném směru jako v bodě 3.2.2 této přílohy. Míra aplikace brzd musí být taková, aby se časový interval mezi počátečním použitím brzdné síly a maximální podélnou silou pohyboval v rozmezí 0,2–0,5 s. |
|
4.2.7.1.5 |
Záznamový systém se zastaví. |
|
4.2.7.2 |
Zkušební cyklus
V témže zkušebním cyklu se každá zkušební jízda v rámci každé zkoušky brzdění provede ve stejném směru a v souladu s bodem 4.2.7.1 této přílohy. Může se provést několik po sobě následujících zkušebních cyklů, přičemž konečná zkouška brzdění se sadou referenčních pneumatik v rámci zkušebního cyklu může sloužit jako počáteční zkouška brzdění se sadou referenčních pneumatik při dalším zkušebním cyklu. V rámci téhož zkušebního cyklu lze měřit až tři sady zkoušených pneumatik, za předpokladu, že jsou zkoušky provedeny tentýž den. |
|
4.2.7.2.1 |
Počáteční zkouška brzdění se sadou referenčních pneumatik (Ri): nejprve se namontuje sada referenčních pneumatik a provede se nejméně šest (6) platných zkušebních jízd v souladu s bodem 4.2.7.1. |
|
4.2.7.2.2 |
Zkouška brzdění se sadou zkoušených pneumatik (Tn): sada referenčních pneumatik se nahradí sadou zkoušených pneumatik a se sadou zkoušených pneumatik se provede nejméně šest (6) platných zkušebních jízd. |
|
4.2.7.2.3 |
Po zkoušce brzdění s první sadou zkoušených pneumatik je možné měřit až se dvěma dalšími sadami zkoušených pneumatik. |
|
4.2.7.2.4 |
Konečná zkouška brzdění se sadou referenčních pneumatik (Rf): zkušební cyklus se ukončí alespoň šesti (6) dalšími platnými zkušebními jízdami se stejnou sadou referenčních pneumatik jako na začátku zkušebního cyklu.
Příklady:
|
|
4.2.8 |
Zpracování výsledků měření |
|
4.2.8.1 |
Výpočet koeficientu maximální brzdné síly pneumatiky
Koeficient maximální brzdné síly (μpeak) je nejvyšší hodnotou μ(t) dosaženou před zablokováním, která se vypočítá následujícím způsobem pro každou zkušební jízdu. Analogové signály by měly být filtrovány, aby byl odstraněn šum. Digitálně zaznamenávané signály se musí filtrovat za použití techniky klouzavého průměru.
kde:
|
|
4.2.8.2 |
Validace výsledků
Variační koeficient CV μ se pro μpeak vypočítá takto:
kde:
U referenční pneumatiky (R):
|
Není-li splněna jedna nebo více z výše uvedených podmínek, provede se znovu úplný zkušební cyklus.
U zkoušené pneumatiky / zkoušených pneumatik (T n ):
Pro každou zkoušenou pneumatiku se vypočítá variační koeficient koeficientu maximální brzdné síly CVμ . Je-li jeden z koeficientů větší než 4 %, údaje se neberou v úvahu a zkoušku brzdění je třeba s dotčenou zkoušenou pneumatikou zopakovat.
|
4.2.8.3 |
Výpočet upraveného průměrného koeficientu maximální brzdné síly referenční pneumatiky
Průměrný koeficient maximální brzdné síly referenční pneumatiky použitý k výpočtu jejího koeficientu brzdné síly se upraví v závislosti na umístění každé zkoušené pneumatiky v daném zkušebním cyklu. Tento upravený průměrný koeficient maximální brzdné síly referenční pneumatiky Tabulka 3
|
|
4.2.8.4 |
Výpočet indexu přilnavosti za mokra zkoušené pneumatiky
Index přilnavosti za mokra G(T n) zkoušené pneumatiky T n (n = 1, 2, 3) se vypočítá takto:
kde:
Koeficienty a, b, c a d jsou uvedeny v tabulce 4. Tabulka 4
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(B) – pneumatiky tříd C2 a C3
1. Obecné zkušební podmínky
|
1.1 |
Vlastnosti dráhy
Musí mít povrch z hutného asfaltu a jednotný sklon ne vyšší než 2 % a při zkoušení za použití příložného pravítka o délce 3 m se nesmí odchýlit více než o 6 mm. Povrch musí být ve všech místech téhož stáří, složení a opotřebení. Zkušební povrch nesmí obsahovat sypký materiál či nánosy cizího materiálu. Maximální rozměr zrna musí být v rozmezí 8–13 mm. Průměrná hloubka struktury povrchu měřená podle normy ASTM E 965-96 (opětovně schválené v roce 2006) musí být (0,7 ± 0,3) mm. |
|
1.1.1 |
Hodnota tření ploch u smáčené dráhy se stanoví jednou z následujících metod podle třídy zkoušené pneumatiky a zvolené metody (s přípojným vozidlem, nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik)
|
|
1.1.1.1 |
Metoda s normalizovanou referenční zkušební pneumatikou typu SRTT16
Metodou popsanou v bodě 4.2 části A této přílohy se ve stejném prostoru, kde byla změřena průměrná hloubka struktury povrchu, provede jedna zkouška brzdění s referenční pneumatikou sestávající nejméně ze šesti (6) platných zkušebních jízd ve stejném směru. Zkouška brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 4.2.8.1 a 4.2.8.2 části A této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu CVμ překročí 4 %, výsledky se neberou v úvahu a zkouška brzdění se zopakuje. Aritmetický průměr (
kde: ϑ je teplota smáčeného povrchu dráhy ve stupních Celsia,
Průměrný koeficient maximální brzdné síly korigovaný na teplotu (μ peak,corr) nesmí být menší než 0,65 a větší než 0,90. Zkouška se provádí po celé délce pruhů dráhy určené k měření přilnavosti za mokra. U metody s přívěsem probíhá zkoušení tak, že brzdy jsou aktivovány ve vzdálenosti 10 metrů od místa, kde byl povrch charakterizován. |
|
1.1.1.2 |
Metoda s normalizovanou referenční zkušební pneumatikou typu SRTT16C, SRTT19.5, SRTT22.5, SRTT19.5 lamelovaná a SRTT22.5 lamelovaná. |
|
1.1.1.2.1 |
Metodou popsanou v bodě 2.1 části B této přílohy se ve stejném prostoru, kde byla změřena průměrná hloubka struktury povrchu, provede jedna zkouška brzdění s referenční pneumatikou sestávající nejméně z osmi (8) platných zkušebních jízd ve stejném směru v rámci téhož zkušebního postupu.
Zkouška brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 2.1.2.12 a 2.1.2.13 části B této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu CVμ překročí 5 %, výsledky se neberou v úvahu a zkouška brzdění se zopakuje. Korekce na teplotu se neprovádí. Průměrný koeficient maximální brzdné síly ( Zkouška se provádí po celé délce pruhů dráhy určené k měření přilnavosti za mokra. |
|
1.1.1.2.2 |
Metodou popsanou v bodě 2.2 části B této přílohy se ve stejném prostoru, kde byla změřena průměrná hloubka struktury povrchu, provede jedna zkouška brzdění s referenční pneumatikou sestávající nejméně z šesti (6) platných zkušebních jízd ve stejném směru v rámci téhož zkušebního postupu.
Zkouška brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 2.2.2.7.1, 2.2.2.7.2 a 2.2.2.7.4 části B této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu CVBFC překročí 3 %, výsledky se neberou v úvahu a zkouška brzdění se zopakuje. Korekce na teplotu se neprovádí. Koeficient brzdné síly ( Zkouška se provádí po celé délce pruhů dráhy určené k měření přilnavosti za mokra. |
|
1.2 |
Povrch lze mokřit ze stran dráhy nebo systémem pro mokření povrchu zabudovaným do zkušebního vozidla nebo přívěsu.
Pokud se mokří ze stran dráhy, musí být zkušební povrch namokřen alespoň půl hodiny před zkouškou, aby se vyrovnala teplota povrchu a vody. Doporučuje se, aby mokření ze stran dráhy probíhalo během zkoušky nepřetržitě. Hloubka vody musí být v rozmezí 0,5–2,0 mm. |
|
1.3 |
Mokření povrchu nesmí narušovat vítr (je povoleno použít kryty proti větru).
Teplota okolního vzduchu a smáčeného povrchu musí být v rozmezí 5–35 °C a nesmí během zkoušky kolísat o více než 10 °C. |
|
1.4 |
Aby byl pokryt celý rozsah rozměrů pneumatik, které lze montovat na užitková vozidla, použijí se k měření relativního indexu přilnavosti za mokra normalizované referenční zkušební pneumatiky (SRTT) podle této tabulky:
|
2. Zkušební postup
Ke stanovení poměrné úrovně přilnavosti za mokra se použije buď:
|
a) |
přívěs nebo vozidlo zvláště určené k posouzení pneumatik, nebo |
|
b) |
vozidlo ze sériové výroby (kategorie M2, M3, N1, N2 nebo N3,), jak je definováno v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.). |
|
2.1 |
Postup za použití přívěsu nebo vozidla zvláště určeného k posouzení pneumatik |
|
2.1.1 |
Měření se provádí na zkušební pneumatice (zkušebních pneumatikách) namontovaných na přívěsu taženém vozidlem nebo na vozidle ke zkoušení pneumatik.
Brzda na zkušební pozici se pevně sešlápne, dokud nevznikne dostatečný brzdný moment k vyvinutí maximální brzdné síly, která vznikne před zablokováním kola při zkušební rychlosti 50 km/h. Přívěs a tažné vozidlo nebo vozidlo k posouzení pneumatik musí splňovat tyto požadavky: |
|
2.1.1.1 |
musí být schopny překonat horní mez zkušební rychlosti 50 km/h a udržet zkušební rychlost 50 ± 2 km/h i při maximálním působení brzdných sil; |
|
2.1.1.2 |
musí být vybaveny nápravou, která poskytuje jednu zkušební pozici s hydraulickou brzdou a hýbacím systémem, které lze případně ovládat z tažného vozidla. Brzdový systém musí být schopen vyvinout dostatečný brzdný moment k dosažení koeficientu maximální brzdné síly u všech zkoušených rozměrů a zatížení pneumatik; |
|
2.1.1.3 |
musí být schopny udržovat podélné vyrovnání (sbíhavost) a odklon sestavy zkušebního kola a pneumatiky v průběhu celé zkoušky v rozmezí ±0,5° statických hodnot dosažených v podmínkách zatížené zkušební pneumatiky; |
|
2.1.1.4 |
je-li součástí vybavení systém pro mokření dráhy:
Systém musí být schopen dodávat vodu tak, aby pneumatika a povrch dráhy před pneumatikou byly mokré před začátkem brzdění a po celou dobu zkoušky. Aparatura může být nepovinně vybavena systémem pro mokření vozovky, kromě nádrže, která je v případě přívěsu namontována na tažné vozidlo. Voda se na vozovku před zkušebními pneumatikami rozstřikuje tryskou navrženou tak, aby vodní vrstva, která přijde do styku se zkušební pneumatikou, měla při zkušební rychlosti stejnoměrnou tloušťku a aby rozstřik byl minimální. Konfigurace a umístění trysky musí být takové, aby proudy vody směřovaly přímo ke zkušební pneumatice a byly nasměrovány k vozovce pod úhlem 15° až 30°. Voda musí dopadat na vozovku v rozmezí od 0,25 do 0,5 m před středem stykové plochy pneumatiky. Tryska musí být umístěna ve výšce 100 mm nad vozovkou nebo minimálně tak vysoko, aby se vyhnula překážkám, které se při zkoušce mohou objevit, v žádném případě však nesmí být umístěna výše než 200 mm nad vozovkou. Vodní vrstva musí být alespoň o 25 mm širší než běhoun zkoušené pneumatiky a musí být aplikována tak, aby pneumatika byla umístěna ve středu mezi okraji. Množství vody na jednotku smáčené šířky musí být přímo úměrné zkušební rychlosti. Množství vody použité při rychlosti 50 km/h je 14 l/s na metr šířky smáčeného povrchu. Jmenovité hodnoty průtoku vody se musí pohybovat v rozmezí ±10 %. |
|
2.1.2 |
Zkušební postup |
|
2.1.2.1 |
Zkušební pneumatiky se nasadí na ráfky specifikované uznávanou organizací pro normalizaci pneumatik a ráfků uvedenou v dodatku 4 k příloze 6 tohoto předpisu. Patka pneumatiky se řádně usadí na ráfek pomocí vhodného maziva. Maziva by nemělo být příliš, aby nedocházelo k prokluzu pneumatiky na ráfku.
Těsně před zkouškou se ověří, zda jsou pneumatiky nahuštěny na stanovený husticí tlak při teplotě okolí (za studena). Pro účely této normy se zkušební husticí tlak za studena Pt vypočte takto:
kde:
|
|
2.1.2.2 |
Pokud jde o zajetí pneumatik, provedou se dvě jízdy s brzděním. Pneumatika se stabilizuje po dobu nejméně dvou hodin poblíž zkušební dráhy, aby se stabilizovala při teplotě odpovídající prostředí zkušební dráhy. Pneumatika (pneumatiky) nesmí být během stabilizace vystavena přímému slunečnímu svitu. |
|
2.1.2.3 |
Zatížení při zkoušení musí být 75 ± 5 % hodnoty odpovídající indexu nosnosti. |
|
2.1.2.4 |
Krátce před zkouškou se dráha stabilizuje provedením alespoň deseti zkoušek brzděním při rychlosti 50 km/h na té části dráhy, která bude použita při zkoušce výkonnosti pneumatik, avšak za použití pneumatiky, která nebude předmětem zkušebního programu. |
|
2.1.2.5 |
Bezprostředně před zkouškou se zkontroluje husticí tlak v pneumatice a podle potřeby se upraví na hodnoty uvedené v bodě 2.1.2.1. |
|
2.1.2.6 |
Zkušební rychlost je 50 ± 2 km/h a v těchto mezních hodnotách musí být udržována během celé zkušební jízdy. |
|
2.1.2.7 |
Směr zkušební jízdy musí být stejný u každé zkušební série a u každé zkušební pneumatiky se musí shodovat se směrem zvoleným pro pneumatiku SRTT, se kterou se bude porovnávat. |
|
2.1.2.8 |
Přibližně 0,5 s před použitím brzd se na vozovku před zkušební pneumatiku aplikuje voda (u systému interního mokření). Brzdy sestavy zkušebního kola musí být aplikovány tak, aby se maximální brzdné síly dosáhlo mezi 0,2 a 1,0 s po jejich sešlápnutí. |
|
2.1.2.9 |
U nových pneumatik se první dvě jízdy s brzděním považují za zajíždění a neberou se v úvahu. |
|
2.1.2.10 |
K posouzení výkonnosti pneumatiky porovnávané s výkonností SRTT se zkoušky brzděním provedou na stejném místě zkušební dráhy. |
|
2.1.2.11 |
Sled zkoušky vypadá takto:
R1 – T – R2 kde:
Před opakováním zkoušky SRTT lze zkoušet maximálně tři zkoušené pneumatiky, tedy například: R1 – T1 – T2 – T3 – R2 |
|
2.1.2.12 |
Koeficient maximální brzdné síly μpeak pro každou zkoušku se vypočte tímto postupem:
kde:
Koeficient maximální brzdné síly pneumatiky μpeak se vypočte pomocí vzorce (1) pro výpočet koeficientu dynamické brzdné síly pneumatiky určením nejvyšší hodnoty μ(t) před tím, než dojde k zablokování kol. Analogové signály by měly být filtrovány, aby byl odstraněn šum. Digitálně zaznamenávané signály musí být filtrovány technikou klouzavého průměru. Průměrné hodnoty koeficientu maximální brzdné síly (μpeak, ave) se vypočtou zprůměrováním čtyř či více platných opakovaných jízd pro každou sadu zkušebních a referenčních pneumatik ve všech zkušebních podmínkách za předpokladu, že zkoušky proběhnou v jeden den. |
|
2.1.2.13 |
Validace výsledků
U referenční pneumatiky:
Není-li splněna jedna nebo více z výše uvedených podmínek, provede se znovu úplný zkušební cyklus. U zkoušených pneumatik: Variační koeficienty CV μ se pro všechny zkoušené pneumatiky vypočítají podle vzorce v bodě 4.2.8.2 části A této přílohy. Pokud je některý z variačních koeficientů vyšší než 5 %, údaje se neberou v úvahu a zkouška se zopakuje. Je-li R1 průměrem koeficientu maximální brzdné síly v první zkoušce referenční pneumatiky a R2 je průměrem koeficientu maximální brzdné síly v druhé zkoušce referenční pneumatiky, pak se provedou následující operace podle této tabulky:
|
|
2.1.2.14 |
Index přilnavosti za mokra (G) se vypočítá takto:
Index přilnavosti za mokra kde:
Tato hodnota představuje relativní index přilnavosti za mokra pro brzdnou výkonnost zkoušené pneumatiky (T) ve srovnání s referenční pneumatikou (R). |
||||||||||||||
|
2.2 |
Postup se standardním vozidlem |
|
2.2.1 |
Použité vozidlo musí mít dvě nápravy a být vybaveno protiblokovacím brzdovým systémem (např. vozidlo ze sériové výroby kategorie M2, M3, N1, N2 nebo N3). Systém ABS musí splňovat požadavky na využití přilnavosti podle příslušných předpisů a musí být srovnatelný a konstantní v průběhu zkoušek s různými typy namontovaných pneumatik. |
|
2.2.1.1 |
Měřicí zařízení
Vozidlo musí být vybaveno čidlem vhodným k měření rychlosti na mokrém povrchu a vzdálenosti dosažené mezi dvěma rychlostmi. K měření rychlosti vozidla musí být použito páté kolo nebo bezkontaktní systém pro měření rychlosti. Musí být dodrženy tyto přípustné odchylky:
Aby řidič mohl upravovat rychlost vozidla, může být uvnitř vozidla instalován displej zobrazující rychlost nebo rozdíl mezi měřenou rychlostí a referenční rychlostí u dané zkoušky. Pro ukládání měřených hodnot lze využít také systém pro sběr dat. |
|
2.2.2 |
Zkušební postup
Při stanovené počáteční rychlosti se na obou nápravách současně použijí s dostatečnou silou brzdy tak, aby se aktivoval protiblokovací brzdový systém. |
|
2.2.2.1 |
Průměrné zpomalení (AD) se vypočte mezi dvěma stanovenými rychlostmi s tím, že počáteční rychlost je 60 km/h a konečná rychlost 20 km/h. |
|
2.2.2.2 |
Vybavení vozidla
Na zadní nápravě mohou být libovolně namontovány 2 nebo 4 pneumatiky. Pro zkoušku referenčních pneumatik se na obě nápravy namontují referenční pneumatiky. (Celkem 4 nebo 6 referenčních pneumatik v souladu s výše uvedenou volbou.) U zkoušky zkoušených pneumatik jsou možné 3 konfigurace:
|
|
2.2.2.3 |
Tlak nahuštění pneumatik
Tlak v pneumatice se ověřuje bezprostředně před zahájením zkoušky při okolní teplotě. |
|
2.2.2.4 |
Zatížení pneumatiky
Statické zatížení na každé nápravě musí být konstantní během celého zkušebního postupu. Statické zatížení každé pneumatiky, vyjádřené jako procento jmenovitého statického zatížení a zaokrouhlené na nejbližší celé číslo, musí být v rozmezí 60 % až 100 % nosnosti SRTT a zkoušené pneumatiky. Zatížení pneumatik na stejné nápravě by se nemělo lišit o více než 10 %. Konfigurace 2 a 3 musí navíc splňovat tyto doplňkové požadavky: Konfigurace 2: zatížení přední nápravy > zatížení zadní nápravy. Na zadní nápravě mohou být libovolně namontovány 2 nebo 4 pneumatiky. Konfigurace 3: zatížení zadní nápravy > zatížení přední nápravy × 1,8 |
|
2.2.2.5 |
Příprava a zajíždění pneumatik |
|
2.2.2.5.1 |
Zkušební pneumatika se namontuje na zkušební ráfek udaný výrobcem pneumatiky.
Patka pneumatiky se řádně usadí na ráfek pomocí vhodného maziva. Maziva by nemělo být příliš, aby nedocházelo k prokluzu pneumatiky na ráfku. |
|
2.2.2.5.2 |
Namontované zkušební pneumatiky se nejméně na dvě hodiny ponechají v klidu, aby před zkoušením dosáhly stejné teploty, přičemž musí být chráněny před sluncem, aby se nadměrně nezahřívaly. Pneumatiky se zajedou dvěma jízdami s brzděním. |
|
2.2.2.5.3 |
Zkušební dráha se stabilizuje provedením alespoň deseti zkušebních jízd s pneumatikami, které nejsou předmětem zkušebního programu, a to při počáteční rychlosti vyšší nebo rovné 65 km/h (tj. rychlosti vyšší než počáteční zkušební rychlost, aby byla zaručena stabilizace dostatečné délky dráhy). |
|
2.2.2.6 |
Postup |
|
2.2.2.6.1 |
Nejprve se na vozidlo namontuje sada referenčních pneumatik.
Vozidlo zrychlí v rozjezdové zóně na 65 ± 2 km/h. Brzdy jsou aktivovány vždy ve stejném místě na dráze s povolenou odchylkou 5 m podélně a 0,5 m příčně. |
|
2.2.2.6.2 |
Podle typu převodu jsou možné dva případy:
Brzdy lze aktivovat automaticky pomocí detekčního systému tvořeného dvěma částmi, z nichž jedna je indexována na zkušební dráze a druhá se nachází v osobním automobilu. V tom případě se brzdění ve stejné části dráhy provádí intenzivněji. Není-li během měření splněna některá z výše uvedených podmínek (rychlostní odchylka, čas brzdění atd.), měření se nebere úvahu a provede se nové měření. |
|
2.2.2.6.3 |
Sled zkoušek
Příklady: Sled zkoušky tří sad zkoušených pneumatik (T1 až T3) plus referenční pneumatiky (R) by vypadal takto: R – T1 – T2 – T3 – R Sled zkoušky pěti sad pneumatik (T1 až T5) plus referenční pneumatiky (R) by vypadal takto: R – T1 – T2 – T3 – R – T4 – T5 – R |
|
2.2.2.6.4 |
Směr zkušební jízdy musí být stejný u každé zkušební série a u každé zkoušené pneumatiky se musí shodovat se směrem zvoleným pro pneumatiku SRTT, se kterou se bude porovnávat. |
|
2.2.2.6.5 |
U každé zkoušky a u nových pneumatik se první dvě měření brzdného účinku neberou v úvahu. |
|
2.2.2.6.6 |
Po provedení nejméně tří platných měření ve stejném směru se referenční pneumatiky vymění za sadu zkoušených pneumatik (v jedné ze tří konfigurací podle bodu 2.2.2.2) a provede se nejméně 6 platných měření. |
|
2.2.2.6.7 |
Před opětovným přezkoušením referenční pneumatiky je možné provést zkoušku maximálně tří sad zkoušených pneumatik. |
|
2.2.2.7 |
Zpracování výsledků měření |
|
2.2.2.7.1 |
Výpočet průměrného zpomalení (AD)
Při každém opakování měření se vypočte průměrné zpomalení AD (m•s-2), a to pomocí tohoto vzorce:
kde d je vzdálenost (v m) ujetá mezi počáteční rychlostí Si (m•s-1) a konečnou rychlostí Sf (m•s-1). |
|
2.2.2.7.2 |
Validace výsledků
U referenční pneumatiky:
Není-li splněna jedna nebo více z výše uvedených podmínek, provede se znovu úplný zkušební cyklus. U zkoušených pneumatik: Variační koeficienty se vypočtou pro všechny zkoušené pneumatiky.
Pokud je některý z variačních koeficientů vyšší než 3 %, údaje se pro danou zkoušenou pneumatiku neberou v úvahu a zkouška se zopakuje. |
|
2.2.2.7.3 |
Výpočet „průměrného AD“
Je-li R1 průměrem hodnot AD v první zkoušce referenční pneumatiky a R2 je průměrem hodnot AD v druhé zkoušce referenční pneumatiky, pak se provedou následující operace podle tabulky 5. Ra je upravené průměrné AD referenční pneumatiky. Tabulka 5
|
|
2.2.2.7.4 |
Výpočet koeficientu brzdné síly (BFC)
Hodnoty BFC(R) a BFC(T) se vypočtou podle tabulky 6: Tabulka 6
Ta (kde a = 1, 2 atd.) je průměr hodnot AD u zkoušky zkoušené pneumatiky. |
|||||||||
|
2.2.2.7.5 |
Výpočet relativního indexu přilnavosti pneumatiky za mokra
Index přilnavosti za mokra představuje relativní výkonnost zkoušené pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou. Způsob jeho výpočtu závisí na zkušební konfiguraci podle bodu 2.2.2.2 této přílohy. Index přilnavosti za mokra G se vypočte podle vzorců v tabulce 7: Tabulka 7
kde:
kde (viz také obr.1):
Pozn.: Není-li známa přesná hodnota „ h “, platí tyto nejméně příznivé hodnoty: 1,2 u konfigurace C2 a 1,5 u konfigurace C3.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Obrázek 1
Názorné vysvětlení k indexu přilnavosti pneumatiky
|
2.2.2.8. |
Srovnání přilnavosti za mokra zkoušené a referenční pneumatiky za použití kontrolní pneumatiky
Pokud se rozměr zkoušené pneumatiky výrazně liší od referenční pneumatiky, přímé srovnání na stejném vozidle nemusí být možné. Tento postup využívá mezičlánkovou pneumatiku, dále nazývanou kontrolní pneumatika. |
|
2.2.2.8.1 |
Princip spočívá v použití kontrolní pneumatiky a dvou různých vozidel k posouzení zkoušené pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou.
Na jedno vozidlo se namontuje referenční a kontrolní pneumatika, na druhé pak kontrolní a zkoušená pneumatika. Všechny podmínky musí být v souladu s body 2.2.1 až 2.2.2.5 výše. |
|
2.2.2.8.2 |
V prvním posouzení se provádí porovnání kontrolní pneumatiky s referenční pneumatikou. Výsledkem (index přilnavosti za mokra 1) je relativní účinnost kontrolní pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou. |
|
2.2.2.8.3 |
V druhém posouzení se provádí porovnání zkoušené pneumatiky s kontrolní pneumatikou. Výsledkem (index přilnavosti za mokra 2) je relativní účinnost zkoušené pneumatiky ve srovnání s kontrolní pneumatikou.
Druhé posouzení se provede na stejné dráze a nejpozději do jednoho týdne po prvním. Teplota smáčeného povrchu se pohybuje v rozmezí ±5 °C teploty prvního posouzení. Sada kontrolních pneumatik (4 nebo 6 pneumatik) je fyzicky shodná se sadou použitou v prvním posouzení. |
|
2.2.2.8.4 |
Index přilnavosti za mokra zkoušené pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou se vypočte vynásobením výše zjištěných relativních účinností:
(index přilnavosti za mokra 1 · index přilnavosti za mokra 2) Pozn.: Pokud zkušební technik rozhodne, že jako kontrolní pneumatika bude použita pneumatika SRTT (tzn. že budou porovnávány přímo dvě pneumatiky SRTT namísto pneumatiky SRTT a kontrolní pneumatiky), výsledkem srovnání mezi dvěma pneumatikami SRTT je tzv. „local shift factor“. Je povoleno použít dřívější srovnání pneumatik SRTT. Výsledky srovnání se pravidelně ověřují. |
|
2.2.2.8.5 |
Výběr sady pneumatik jako sady kontrolních pneumatik
Sadou „kontrolních pneumatik“ je skupina shodných pneumatik vyrobených v jednom provozu během jednoho týdne. |
|
2.2.2.8.6 |
Referenční a kontrolní pneumatiky
Před prvním posouzením (kontrolní pneu / referenční pneu) mohou být pneumatiky skladovány za běžných podmínek. Je nezbytné, aby všechny pneumatiky ze sady kontrolních pneumatik byly skladovány za týchž podmínek. |
|
2.2.2.8.7 |
Skladování kontrolních pneumatik
Jakmile sada kontrolních pneumatik projde posouzením, v jehož rámci bylo provedeno srovnání s referenční pneumatikou, zajistí se pro výměnu kontrolních pneumatik specifické podmínky jejich skladování. |
|
2.2.2.8.8 |
Výměna referenčních pneumatik a kontrolních pneumatik
Pneumatika se přestane používat, pokud při zkouškách došlo k jejímu nepřiměřenému opotřebování nebo poškození, nebo pokud má opotřebení vliv na výsledek zkoušky. |
Příloha 5 – Dodatek
Příklady zkušebních protokolů o indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu
Příklad 1: Protokol o zkoušce indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu pomocí metody s přívěsem nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik
|
Číslo zkušebního protokolu: |
|
|
Datum zkoušky: |
|
|
|
|
|
|
|||
|
Dráha: |
|
|
|
Minimální: |
Maximální: |
|
Hloubka struktury povrchu (mm): |
|
Teplota smáčeného povrchu (°C): |
|
|
|
|
μpeak,corr (4): |
|
Okolní teplota (°C): |
|
|
|
|
Hloubka vody (mm): |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
Rychlost (km/h): |
|
|
|||
|
Č. |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
|||||||||
|
Značka |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Vzorek / obchodní popis |
SRTT… |
|
|
|
SRTT… |
|||||||||
|
Rozměr |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Provozní popis |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Referenční (zkušební) husticí tlak(1) (kPa) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Identifikace pneumatiky |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Označení M+S (ano/ne) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Označení 3PMSF (ano/ne) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Ráfek |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Zatížení (kg) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Tlak (kPa) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
μpeak |
1 |
|
|
|
|
|
||||||||
|
2 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
3 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
4 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
5 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
6 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
7 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
8 |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Směrodatná odchylka, σμ |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
CVμ ≤ 4 % (2) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
CVal(μ peak) ≤ 5 % (3) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
μ peak,corr(R) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
μpeak,adj(R) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
f |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Index přilnavosti za mokra |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Teplota smáčeného povrchu (°C) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Okolní teplota (°C) |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
Poznámky |
|
|
|
|
|
|||||||||
|
||||||||||||||
Příklad 2: Protokol o zkoušce indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v novém stavu pomocí metody s vozidlem
|
Číslo zkušebního protokolu: |
|
|
Datum zkoušky: |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
Dráha: |
|
|
|
Minimální: |
Maximální: |
|
Vozidlo |
|
|
|
Hloubka struktury povrchu (mm): |
|
Teplota smáčeného povrchu (°C): |
|
|
Značka: |
||||
|
BFC ave,corr,1 (5): nebo BFC ave nebo μ peak,corr (4): |
|
Okolní teplota (°C): |
|
|
Model: |
||||
|
BFC ave,corr,2 (5): |
|
|
|
|
Typ: |
||||
|
CVal(BFC ave,corr): |
|
|
|
|
Rok registrace: |
||||
|
Hloubka vody (mm): |
|
|
|
|
Maximální hmotnost na nápravu: |
přední |
zadní |
||
|
|
|
|
|
|
|||||
|
Počáteční rychlost (km/h): |
|
|
Konečná rychlost (km/h): |
|
|||||
|
Č. |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
||||||||||||||||
|
Značka |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Vzorek / obchodní popis |
SRTT… |
|
|
|
SRTT… |
||||||||||||||||
|
Rozměr |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Provozní popis |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Referenční (zkušební) husticí tlak(1) (kPa) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Identifikace pneumatiky |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Označení M+S (ano/ne) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Označení 3PMSF (ano/ne) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Ráfek |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Tlak na přední nápravě (kPa) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|||||||||||
|
Tlak na zadní nápravě (kPa) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|||||||||||
|
Zatížení přední nápravy (kg) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|||||||||||
|
Zatížení zadní nápravy (kg) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|||||||||||
|
|
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
|||||||||||
|
Měření |
1 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
9 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
10 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Směrodatná odchylka, σBFC |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
CVBFC ≤ 4 % (2) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
CVal(BFC ave) ≤ 5 % (3) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
BFC ave,corr(R) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
BFC adj(R) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
f |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Index přilnavosti za mokra |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Teplota smáčeného povrchu (°C) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Okolní teplota (°C) |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
Poznámky |
|
|
|
|
|
||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||
PŘÍLOHA 6
Zkušební postup k měření valivého odporu
1. Zkušební metody
Níže v tomto předpisu je popsáno několik zkušebních metod. Konkrétní metodu zvolí zkušební technik. U každé metody se měření převádí na sílu působící na styku mezi pneumatikou a bubnem. Měřenými parametry jsou:
|
a) |
u silové metody: reakční síla měřená na hřídeli nebo převedená na hřídel pneumatiky; (1) |
|
b) |
u metody točivého momentu: vstupní točivý moment měřený na zkušebním bubnu; (2) |
|
c) |
u decelerační metody: zpomalení sestavy zkušebního bubnu a pneumatiky;2 |
|
d) |
u výkonové metody: měření vstupního elektrického výkonu na zkušebním bubnu.2 |
2. Zkušební zařízení
|
2.1 |
Specifikace bubnu |
|
2.1.1 |
Průměr
Zkušební dynamometr musí mít válcový setrvačník (buben) o průměru nejméně 1,7 m. Hodnoty Fr a Cr se vyjádří relativně k průměru bubnu 2,0 m. Pracuje-li se s bubnem jiného průměru než 2,0 m, je třeba výsledky korelačně korigovat postupem popsaným v bodě 6.3 této přílohy. |
|
2.1.2 |
Povrch
Povrch bubnu musí být z hladké oceli. Alternativně lze pro zvýšení přesnosti měření při minimální zátěži použít i zrnitější povrch, který by měl být udržován čistý. Hodnoty Fr a Cr se vyjádří relativně k „hladkému“ povrchu bubnu. Pokud se použije zrnitější povrch bubnu, viz dodatek 1, bod 7. |
|
2.1.3 |
Šířka
Šířka povrchu zkušebního bubnu musí být větší než šířka styčné plochy zkušební pneumatiky. |
|
2.2 |
Měřicí ráfek
Pneumatika musí být nasazena na měřicí ráfek z oceli nebo z lehké slitiny tímto způsobem:
Není-li tato šířka ve výše uvedených normách ISO definována, lze použít šířku ráfku podle definice jedné z normalizačních organizací uvedených v dodatku 4. |
|
2.3 |
Požadavky na přesnost u zatížení, seřízení, řízení a přístrojového vybavení
Měření těchto parametrů musí být dostatečně přesné, aby poskytlo požadované zkušební údaje. Konkrétní požadované hodnoty jsou uvedeny v dodatku 1. |
|
2.4 |
Teplotní podmínky |
|
2.4.1 |
Referenční podmínky
Referenční okolní teplota, měřená ve vzdálenosti nejméně 0,15 m a nejvíce 1 m od bočnice pneumatiky, musí být 25 °C. |
|
2.4.2 |
Alternativní podmínky
Pokud se okolní teplota při zkoušce liší od referenční okolní teploty, naměřený valivý odpor se koriguje na referenční okolní teplotu podle bodu 6.2 této přílohy. |
3. Zkušební podmínky
|
3.1 |
Obecné informace
Zkouška spočívá v měření valivého odporu, při němž je pneumatika nahuštěna na požadovaný husticí tlak za studena a husticí tlak v pneumatice dále narůstá, tj. tzv. „uzavřené přihušťování“. |
|
3.2 |
Zkušební rychlosti
Hodnota koeficientu valivého odporu se měří při odpovídající rychlosti bubnu uvedené v tabulce 1. Tabulka 1 Zkušební rychlosti (v km/h)
|
|||||||||||||||||||||
|
3.3 |
Zkušební zatížení
Standardní zkušební zatížení se vypočítá z hodnot uvedených v tabulce 2 a musí se pohybovat v rozmezí stanoveném v dodatku 1. |
|
3.4 |
Husticí tlak při zkoušce
Husticí tlak musí vyhovovat hodnotám uvedeným v tabulce 2 a musí být přihušťován s přesností stanovenou v bodě 4 dodatku 1 k této příloze. Tabulka 2 Zkušební zatížení a husticí tlak
|
|||||||||||||||||||||||
|
3.5 |
Doba trvání a rychlost
V případě decelerační metody platí tyto požadavky:
|
4. Zkušební postup
|
4.1 |
Obecné informace
Kroky zkušebního postupu popsané níže se musí provádět v uvedeném pořadí. |
|
4.2 |
Teplotní stabilizace
Nahuštěná pneumatika musí být umístěna v teplotních podmínkách zkušebního místa minimálně po dobu:
|
|
4.3 |
Úprava tlaku
Po teplotní stabilizaci se husticí tlak upraví na zkušební tlak a následně se ověří 10 minut po této úpravě. |
|
4.4 |
Zahřívání
Doby zahřívání jsou stanoveny v tabulce 3. Tabulka 3 Doby zahřívání
|
||||||||||||||||
|
4.5 |
Měření a záznam
Měří a zaznamenávají se následující údaje (viz obrázek 1):
|
Obrázek 1
Veškeré mechanické veličiny (síly, momenty) se orientují podle osových souřadnic uvedených v normě ISO 8855:2011.
Pneumatiky s vyznačeným směrem rotace se musí otáčet v předepsaném směru.
|
4.6 |
Měření parazitních ztrát
Parazitní ztráty se určí jedním z postupů stanovených níže v bodě 4.6.1 nebo 4.6.2. |
|
4.6.1 |
Měření při minimální zátěži
Měření při minimální zátěži se provádí následovně:
|
|
4.6.2 |
Decelerační metoda
Při decelerační metodě se postupuje takto:
Rozsah rychlosti pro měření je zkušební rychlost ± 10 km/h. |
|
4.7 |
Přípustná odchylka pro stroje, které překračují kritérium σm
Kroky popsané v bodech 4.3 až 4.5 se provedou pouze jednou, pokud směrodatná odchylka měření stanovená podle bodu 6.5 je:
Pokud směrodatná odchylka měření překračuje toto kritérium, musí se postup měření opakovat n-krát, jak je popsáno v bodě 6.5 níže. Do protokolu se zaznamená hodnota valivého odporu, která je průměrem těchto n měření. |
5. Interpretace údajů
|
5.1 |
Stanovení parazitních ztrát |
|
5.1.1 |
Obecné informace
K přesnému stanovení tření hřídele pneumatiky, aerodynamických ztrát kola a pneumatiky, tření v ložiscích bubnu (a případně v ložiscích motoru a/nebo spojky) a aerodynamických ztrát bubnu ve zkušebních podmínkách (zatížení, rychlost, teplota) provede laboratoř u silové metody, metody točivého momentu a výkonové metody měření popsaná v bodě 4.6.1, u decelerační metody pak měření popsaná v bodě 4.6.2. Parazitní ztráty týkající se styku povrchů pneumatika/buben Fpl vyjádřené v newtonech se vypočítají ze síly Ft točivého momentu, výkonu nebo zpomalení, jak je uvedeno dále v bodech 5.1.2 až 5.1.5. |
|
5.1.2 |
Silová metoda na hřídeli pneumatiky
Výpočet: Fpl = Ft (1 + rL/R) kde:
|
|
5.1.3 |
Metoda točivého momentu v ose bubnu
Výpočet: Fpl = Tt/R kde:
|
|
5.1.4 |
Výkonová metoda na ose bubnu
Výpočet: kde:
|
|
5.1.5 |
Decelerační metoda
Výpočet parazitních ztrát Fpl v newtonech:
kde:
nebo
kde:
|
|
5.2 |
Výpočet valivého odporu |
|
5.2.1 |
Obecné informace
Valivý odpor Fr vyjádřený v newtonech se vypočítá z hodnot získaných při zkoušení pneumatiky v podmínkách stanovených tímto předpisem a po odečtení příslušných parazitních ztrát Fpl zjištěných podle bodu 5.1 výše. |
|
5.2.2 |
Silová metoda na hřídeli pneumatiky
Valivý odpor Fr vyjádřený v newtonech se vypočítá z rovnice: Fr = Ft[1 + (rL/R)] – Fpl kde:
|
|
5.2.3 |
Metoda točivého momentu v ose bubnu
Valivý odpor Fr v newtonech se vypočítá z rovnice:
kde:
|
|
5.2.4 |
Výkonová metoda na ose bubnu
Valivý odpor Fr v newtonech se vypočítá z rovnice:
kde:
|
|
5.2.5 |
Decelerační metoda
Valivý odpor Fr vyjádřený v newtonech se vypočítá z rovnice: kde:
nebo
kde:
|
6. Analýza údajů
|
6.1 |
Koeficient valivého odporu
Koeficient valivého odporu Cr se vypočítá vydělením valivého odporu zatížením pneumatiky:
kde:
|
|
6.2 |
Korekce na teplotu
Pokud nelze měření provádět při teplotě 25 °C (přípustné jsou pouze teploty od 20 °C do 30 °C), musí se provést korekce na teplotu podle následující rovnice, kde: Fr25 je valivý odpor v newtonech při teplotě 25 °C:
kde:
|
|
6.3 |
Korekce na průměr zkušebního bubnu
Výsledky zkoušek na bubnech různého průměru se porovnají pomocí tohoto teoretického vzorce:
přičemž:
kde:
|
|
6.4 |
Výsledek měření
Je-li počet měření n větší než 1, vyžaduje-li se tak v bodě 4.6, je výsledkem měření průměr hodnot Cr získaných z těchto n měření poté, co byly provedeny korekce popsané v bodech 6.2 a 6.3. Podle této metody se konečné výsledky Cr vyjádří v N/kN a zaokrouhlí na jedno desetinné místo podle normy ISO 80000-1:2009, B.3, pravidlo B. |
|
6.5 |
Laboratoř zajistí, aby na základě minimálně třech měření stroj dodržoval níže uvedené hodnoty σm naměřené na jednoduché pneumatice:
Není-li výše uvedený požadavek na σm splněn, ke stanovení minimálního počtu měření n (zaokrouhleného na nejbližší vyšší celé číslo), který musí stroj splnit pro to, aby vyhověl požadavkům na shodnost s tímto předpisem, se použije níže uvedený vzorec: n = (σm/ x)2 kde:
Pokud je třeba měřit pneumatiku vícekrát, musí být mezi jednotlivými měřeními sestava kolo/pneumatika odstraněna ze stroje. Pokud sejmutí a opětovné nasazení trvá méně než 10 minut, je možné dobu zahřívání podle bodu 4.3 zkrátit na:
|
|
6.6 |
Monitorování laboratorní kontrolní pneumatiky se provádí v intervalech kratších než jeden měsíc. Monitorování musí zahrnovat nejméně tři samostatná měření během tohoto jednoměsíčního období. Průměr z těchto tří měření provedených během daného měsíčního období se vyhodnotí z hlediska odchylky oproti údajům z předchozího měsíčního hodnocení.
Příloha 6 – Dodatek 1 Tolerance zkušebního zařízení 1. Účel Mezní hodnoty uvedené v tomto dodatku jsou nezbytné (avšak nemusí postačovat) z hlediska dosažení vhodných úrovní výsledků opakovatelných zkoušek, které pak lze srovnávat mezi různými zkušebními laboratořemi. 2. Zkušební ráfky
3. Seřízení bubnu a pneumatiky Obecně Úhlové výchylky jsou pro výsledky zkoušek velmi významné.
4. Přesnost seřízení Zkušební podmínky musí být udržovány ve stanovených hodnotách bez ohledu na perturbace způsobené nejednotnostmi pneumatiky a ráfku tak, aby byla minimalizována celková proměnlivost měření valivého odporu. Aby mohl být tento požadavek splněn, musí se průměrné hodnoty měření zjištěné v průběhu sběru údajů o valivém odporu pohybovat v níže uvedených rozmezích:
5. Přesnost přístrojového vybavení Přístrojové vybavení používané k odečtu a záznamu zkušebních údajů musí mít přesnost v rozmezí níže uvedených tolerancí:
6. Kompenzace interakce zatížení a síly na hřídeli a nerovnoměrného zatížení pouze u silové metody Kompenzace interakce zatížení a síly na hřídeli (tzv. „cross talk“) a nerovnoměrného zatížení lze dosáhnout buď zaznamenáním síly na hřídeli u otáčení pneumatiky vpřed a vzad, nebo dynamickou kalibrací stroje. Použije-li se technika zaznamenávání síly na hřídeli pro směr vpřed a vzad (za každé zkušební podmínky), docílí se kompenzace odečtením hodnoty „vzad“ od hodnoty „vpřed“ a vydělením výsledku dvěma. Počítá-li se s dynamickou kalibrací stroje, pak lze podmínky kompenzace snadno začlenit do redukce dat. V případech, kdy zpětné otáčení pneumatik následuje bezprostředně po dokončení otáčení pneumatik vpřed, činí zahřívací doba pro zpětné otáčení nejméně 10 minut u pneumatik třídy C1 a 30 minut u všech ostatních druhů pneumatik. 7. Drsnost zkušebního povrchu Laterálně měřená drsnost povrchu nového bubnu z hladké oceli musí mít ve střednici průměrné výšky maximální hodnotu 6,3 μm. V případě viditelného poškození je třeba tuto hodnotu opětovně potvrdit.
Příloha 6 – Dodatek 2 (vynecháno) Příloha 6 – Dodatek 3 Zkušební protokol a údaje o zkoušce (valivý odpor) Část 1: Protokol
Část 2: Údaje o zkoušce
Příloha 6 – Dodatek 4 Normalizační organizace z hlediska pneumatik 1. Americká asociace pro pneumatiky a ráfky (Tire and Rim Association, Inc. – TRA) 2. Evropská technická organizace pro pneumatiky a ráfky (European Tyre and Rim Technical Organisation – ETRTO) 3. Sdružení japonských výrobců automobilových pneumatik (Japan Automobile Tyre Manufacturers’ Association – JATMA) 4. Australská asociace pro pneumatiky a ráfky (Tyre and Rim Association of Australia – TRAA) 5. Jihoafrický normalizační úřad (South Africa Bureau of Standards – SABS) 6. Čínský úřad pro normalizaci (CAS) 7. Indický technický poradní výbor pro pneumatiky (Indian Tyre Technical Advisory Committee – ITTAC) 8. Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) Příloha 6 – Dodatek 5 Decelerační metoda: měření a zpracování údajů pro zjištění hodnoty zpomalení z diferenční rovnice dω/dt 1. Zaznamenejte závislost „vzdálenost-čas“ rotujícího tělesa zpomaleného z obvodové rychlosti v rychlostním rozsahu např. 82 až 78 km/h nebo 62 až 58 km/h podle třídy pneumatiky (příloha 6, bod 3.2, tabulka 1) v diskrétní podobě (obrázek 1) pro rotující těleso:z = f(tz) kde:
Obrázek 1
Do těchto čtyř rovnic vložte souřadnice 4. vazby výše.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(1) Tato měřená hodnota zahrnuje i ztráty při tření v ložiscích a aerodynamické ztráty kola a pneumatiky. Tyto ztráty je třeba brát v úvahu při dalším vyhodnocování údajů.
(2) Naměřená hodnota u metody točivého momentu, decelerační i výkonové metody zahrnuje i ztráty při tření v ložiscích a aerodynamické ztráty kola, pneumatiky a bubnu. Tyto ztráty je třeba brát v úvahu při dalším vyhodnocování údajů.
(3) S výjimkou silové metody zahrnuje naměřená hodnota ztráty při tření v ložiscích a aerodynamické ztráty kola, pneumatiky a bubnu, což je rovněž nutné vzít v úvahu.
Je známo, že tření ložisek v hřídeli a bubnu je závislé na použitém zatížení. Je proto odlišné u měření se zatíženým systémem a u měření při minimální zátěži. Z praktických důvodů je však možné k tomuto rozdílu nepřihlížet.
(1) Podle toho, která z hodnot je větší.
(2) ±0,01 s u časových přírůstků uvedených v příloze 6 bodě 3.5 písm. b) při záznamu dat u decelerační metody formou Δω/Δt;
(4) https://unece.org/transport/vehicle-regulations/deceleration-calculator.
PŘÍLOHA 7
Postupy zkoušení výkonnosti při jízdě na sněhu u pneumatik do náročných sněhových podmínek
1.1
Zkouška trakce se provede podle normy ASTM:|
a) |
F1805-06, je-li jako referenční pneumatika použita SRTT14, nebo |
|
b) |
F1805-20, je-li jako referenční pneumatika použita SRTT16. |
2.
Metoda prokluzu při záběru u pneumatik tříd C1 a C2 (zkouška trakce podle bodu 6.4 písm. b) tohoto předpisu)Pro vyhodnocení výkonnosti na sněhu pomocí hodnot při záběru na středně uježděném sněhu prostřednictvím indexu trakčního výkonu (index hutnění sněhu měřený penetrometrem CTI (1) musí být mezi 70 a 80) se použije zkušební postup podle normy ASTM F1805-06 nebo případně F1805-20, podle ustanovení bodu 1.3.
2.1
Povrch zkušební dráhy je tvořen středně uježděným sněhem podle specifikací v tabulce A2.1 normy ASTM F1805-06 nebo případně ASTM F1805-20.
2.2
Zatížení pneumatiky pro účely zkoušky odpovídá variantě 2 v bodě 11.9.2 normy ASTM F1805-06 nebo případně ASTM F1805-20. Používá-li se jako referenční pneumatika SRTT16, zkouší se při zatížení 531 kg při husticím tlaku 240 kPa (za studena).
2.3
Index přilnavosti na sněhu se u zkoušené pneumatiky Tn vypočítá takto:
kde:
|
a) |
|
|
b) |
|
a
TPI označuje index trakčního výkonu podle definice v normě ASTM F1805-06 nebo případně ASTM F1805-20.
3.
Metoda brzděním na sněhu u pneumatik tříd C1 a C2
3.1
Obecné podmínky
3.1.1
Zkušební dráhaZkoušky brzděním se provádí na rovném zkušebním povrchu dostatečné délky a šířky s maximální svažitostí 2 % a pokrytém uježděným sněhem.
Sněhový povrch je tvořen tvrdě uježděnou sněhovou základnou o tloušťce nejméně 3 cm a povrchovou vrstvou středně uježděného připraveného sněhu o tloušťce přibližně 2 cm.
Teplota vzduchu měřená přibližně jeden metr nad zemí musí být v rozmezí –15 °C až –2 °C; teplota sněhu měřená v hloubce zhruba 1 cm musí být v rozmezí –15 °C až –4 °C.
Doporučuje se vyhnout se přímému slunečnímu svitu, značným změnám ve slunečním svitu, vlhkosti i větru.
Index hutnění sněhu měřený penetrometrem CTI musí mít hodnotu 75 až 85.
3.1.2
VozidloZkouška se provádí s osobním automobilem ze sériové výroby v dobrém provozním stavu a vybaveném systémem ABS.
Použité vozidlo musí být takové, aby zatížení na každém kole odpovídalo nosnosti zkoušených pneumatik. Na témže vozidle lze zkoušet pneumatiky několika různých rozměrů.
3.1.3
PneumatikyPřed zkouškou by pneumatiky měly být „zajety“, aby se odstranily výrony, hrudky nebo přetoky zaviněné tvářením. Povrch pneumatiky přicházející do styku se sněhem musí být před zahájením zkoušky očištěn.
Pneumatiky musí být tepelně stabilizovány na okolní vnější teplotu nejméně dvě hodiny před nasazením ke zkoušce. Následně se husticí tlak pneumatik nastaví na hodnoty stanovené pro zkoušku.
Pokud na vozidlo nelze namontovat zároveň referenční pneumatiku a zkoušenou pneumatiku, lze jako mezičlánek použít třetí pneumatiku (tzv. „kontrolní“ pneumatiku). Nejprve se na jiném vozidle odzkouší kontrolní pneumatika vůči pneumatice referenční, následně se na zkušebním vozidle otestuje zkoušená pneumatika vůči pneumatice kontrolní.
3.1.4
Zatížení a tlak
3.1.4.1
U pneumatik třídy C1 musí být zatížení vozidla takové, aby výsledná zatížení na pneumatikách byla v hodnotách mezi 60 % a 90 % zatížení odpovídajícího indexu nosnosti pneumatiky.Husticí tlak za studena musí být 240 kPa.
3.1.4.2
U pneumatik třídy C2 musí být zatížení vozidla takové, aby výsledná zatížení na pneumatikách byla v hodnotách mezi 60 % a 100 % zatížení odpovídajícího indexu nosnosti pneumatiky.Statické zatížení pneumatik na stejné nápravě by se nemělo lišit o více než 10 %.
Husticí tlak se vypočte tak, aby probíhal při konstantní deflexi:
u svislého zatížení vyššího nebo rovnajícího se 75 % nosnosti pneumatiky se použije konstantní deflexe, a zkušební husticí tlak Pt se tudíž vypočte takto:
Qr je maximální zatížení asociované s indexem nosnosti pneumatiky uvedeným na bočnici;
Pr je husticí tlak odpovídající hodnotě husticího tlaku vyznačené na bočnici, jak vyžaduje bod 4.1 tohoto předpisu;
Qt je statické zkušební zatížení pneumatiky.
U svislého zatížení nižšího než 75 % nosnosti pneumatiky se použije konstantní husticí tlak, a zkušební husticí tlak Pt se tudíž vypočte takto:
Pr je husticí tlak odpovídající hodnotě husticího tlaku vyznačené na bočnici, jak vyžaduje bod 4.1 tohoto předpisu.
Tlak v pneumatice se ověřuje bezprostředně před zahájením zkoušky při okolní teplotě.
3.1.5
Přístrojové vybaveníNa vozidle jsou namontovány kalibrované snímače vhodné pro měření v zimním období. Pro ukládání výsledků měření je k dispozici systém pro sběr dat.
Přesnost měřicích snímačů a jejich systémů musí být taková, aby relativní neurčitost měřených nebo vypočtených hodnot středního plného brzdného zpomalení byla nižší než 1 %.
3.1.6
K provedení této zkoušky se použijí normalizované referenční zkušební pneumatiky (SRTT) uvedené v následující tabulce:|
Pneumatiky třídy C1 |
Pneumatiky třídy C2 |
|
SRTT14 nebo SRTT16 |
SRTT16C |
3.2
Pořadí zkoušek
3.2.1
U každé zkoušené a normalizované referenční pneumatiky se zkušební jízdy s brzděním s ABS opakují nejméně šestkrát.Zóny, v nichž ABS brzdění působí naplno, se nesmí překrývat.
Před zkouškou nové sady pneumatik se dráha vozidla posune tak, aby se nebrzdilo ve stejných drahách, ve kterých brzdila předchozí pneumatika.
Pokud se již nelze vyhnout překrývání zón plného brzdění s ABS, je třeba zkušební dráhu znovu upravit.
Požadované pořadí:
|
|
6 opakování s SRTT, následně posun do strany pro zkoušku další pneumatiky na čerstvém povrchu; |
|
|
6 opakování se zkoušenou pneumatikou č. 1, následně posun do strany; |
|
|
6 opakování se zkoušenou pneumatikou č. 2, následně posun do strany; |
|
|
6 opakování s SRTT, následně posun do strany. |
3.2.2
Sled zkoušek:Posuzuje-li se pouze jedna zkoušená pneumatika, probíhá zkoušení v tomto sledu:
R1 – T – R2
kde:
|
R1 |
je počáteční zkouška SRTT, R2 je opakovaná zkouška SRTT a T je zkouška zkoušené pneumatiky k posouzení. Před opakováním zkoušky SRTT lze zkoušet maximálně dvě zkoušené pneumatiky, tedy například: R1 – T1 – T2 – R2. |
3.2.3
Srovnávací zkoušky SRTT a zkoušených pneumatik se musí opakovat ve dvou různých dnech.
3.3
Zkušební postup
3.3.1
S vozidlem se jede rychlostí nejméně 28 km/h.
3.3.2
Jakmile se vozidlo dostane do měřicí zóny, zařadí se neutrální převodový stupeň, načež se stálou silou, která je dostatečná k aktivaci ABS na všech kolech vozidla a ke způsobení stabilního zpomalení vozidla, prudce sešlápne brzdový pedál a drží se sešlápnutý, dokud rychlost vozidla neklesne pod 8 km/h.
3.3.3
Střední plné brzdné zpomalení dosažené mezi 25 km/h a 10 km/h se vypočte z naměřené doby, vzdálenosti, rychlosti nebo zrychlení.
3.4
Vyhodnocení údajů a prezentace výsledků
3.4.1
Zaznamenávané parametry
3.4.1.1
Pro každou pneumatiku a každou zkoušku brzděním se u vzorku vypočítá a zaznamená aritmetický průměrVariační koeficient CVa zkoušky brzděním se vypočte takto:
kde
3.4.1.2
Vážené průměry wa SRTT dvou po sobě následujících zkoušek SRTT se vypočítají s uvážením počtu zkoušených pneumatik mezi zkouškami SRTT.V případě zkušebního sledu R1 – T – R2, se jako vážený průměr referenční pneumatiky SRTT, která se má použít pro srovnání s výkonností zkoušené pneumatiky, uvažuje hodnota:
kde:
|
|
je aritmetický průměr hodnot středního plného brzdného zpomalení pro n-tou zkoušku SRTT. |
V případě zkušebního sledu R1 – T1 – T2 – R2 se jako vážené průměry wa SRTT referenční pneumatiky SRTT, která se má použít pro srovnání s výkonností zkoušené pneumatiky, uvažuje hodnota:
3.4.1.3
Index přilnavosti na sněhu (SG) zkoušené pneumatiky Tn se vypočítá z aritmetického průměru
kde hodnoty f uvádí následující tabulka:
|
Třída pneumatik |
Referenční pneumatika |
Faktor |
|
C1 |
SRTT14 |
|
|
SRTT16 |
|
|
|
C2 |
SRTT16C |
|
3.4.2
Statistická ověřováníSoubory opakovaných změřených nebo vypočítaných hodnot středního plného brzdného zpomalení každé pneumatiky by měly být zkontrolovány z hlediska normality, posunu a případných extrémních hodnot.
U vzorku by měla být zkontrolována konzistentnost aritmetických průměrů
Za účelem zohlednění případného vývoje zkušebních postupů se navíc vypočte validační koeficient CVala (SRTT), a to z průměrných hodnot jakýchkoli dvou po sobě jdoucích skupin minimálně šesti jízd s normalizovanou referenční zkušební pneumatikou, podle tohoto vzorce:
Validační koeficient CVala (SRTT) nesmí překročit 5 %.
Variační koeficient CVa definovaný v bodě 3.4.1.1 této přílohy musí být u každé zkoušky nižší než 6 %.
Nejsou-li tyto podmínky splněny, je třeba zkoušky po upravení zkušební dráhy opakovat.
3.4.3
V případě, kdy zkoušenou pneumatiku nelze namontovat na stejné vozidlo jako SRTT, například kvůli rozměrům, nemožnosti dosáhnout požadovaného zatížení atd., se porovnání provede pomocí mezičlánkových pneumatik (dále jen „kontrolní pneumatiky“) a dvou různých vozidel. Na jedno z těchto vozidel musí být možné namontovat pneumatiku SRTT a kontrolní pneumatiku a na druhé vozidlo kontrolní pneumatiku a zkoušenou pneumatiku.
3.4.3.1
Index přilnavosti na sněhu kontrolní pneumatiky C vzhledem k SRTT (SG1) je dán vzorcem
kde f je uveden v bodě 3.4.1.3, a index přilnavosti na sněhu zkoušené pneumatiky Tn vzhledem ke kontrolní pneumatice (SG2) je dán vzorcem
kde wa C je příslušný vážený průměr kontrolní pneumatiky, stanoví se postupem podle bodů 3.1 až 3.4.2 výše.
Indexem přilnavosti na sněhu zkoušené pneumatiky vůči SRTT SG(Tn) bude součin těchto dvou výsledných indexů přilnavosti na sněhu:
3.4.3.2
Okolní podmínky musí být srovnatelné. Všechny zkoušky musí být provedeny ve stejný den.
3.4.3.3
Ke srovnání s pneumatikou SRTT a se zkoušenou pneumatikou se použije tatáž sada kontrolních pneumatik namontovaná na tatáž kola.
3.4.3.4
Kontrolní pneumatiky použité při zkouškách musí být následně uskladněny za stejných podmínek, jaké jsou požadovány u SRTT.
3.4.3.5
Pneumatiky SRTT a kontrolní pneumatiky se přestanou používat, pokud dojde k jejich nepřiměřenému opotřebování nebo k poškození, nebo v případě, že dojde k poklesu jejich výkonnosti.
4.
Akcelerační metoda pro pneumatiky třídy C3
4.1
(vynecháno)
4.2
Metody měření indexu přilnavosti na sněhuVýkonnost na sněhu vychází ze zkušební metody, kterou se srovnává průměrné zrychlení při akcelerační zkoušce se zkoušenou pneumatikou s průměrným zrychlením normalizované referenční pneumatiky.
Tuto relativní výkonnost udává index přilnavosti na sněhu (SG).
Je-li zkoušená pneumatika podrobena akcelerační zkoušce podle bodu 4.7 níže, musí její průměrné zrychlení činit nejméně 1,25-násobek ve srovnání s průměrným zrychlením obou ekvivalentních normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik SRTT19.5 a SRTT22.5.
4.3
Měřicí zařízení
4.3.1
Musí být použit snímač vhodný k měření rychlosti a vzdálenosti ujeté na sněhovém/ledovém povrchu mezi dvěma rychlostmi.K měření rychlosti vozidla se použije páté kolo nebo bezkontaktní systém pro měření rychlosti (např. radar, GPS apod.).
4.3.2
Musí být dodrženy tyto přípustné odchylky:|
a) |
u měření rychlosti: ±1 % nebo ±0,5 km/h, podle toho, která hodnota je větší; |
|
b) |
u měření vzdálenosti: ±1 x 10–1 m. |
4.3.3
Aby řidič mohl upravovat rychlost vozidla, doporučuje se, aby byl uvnitř vozidla instalován displej zobrazující rychlost nebo rozdíl mezi měřenou rychlostí a referenční rychlostí u dané zkoušky.
4.3.4
U akcelerační zkoušky podle bodu 4.7 se doporučuje, aby byl uvnitř vozidla instalován displej zobrazující poměr prokluzu hnaných pneumatik, který bude využit zejména v případě popsaném v bodě 4.7.2.1.1 níže.Poměr prokluzu se vypočte pomocí tohoto vzorce:
|
Poměr prokluzu % = [ |
rychlost kola – rychlost vozidla |
]×100 |
|
rychlost vozidla |
|
a) |
rychlost vozidla se změří podle bodu 4.3.1 výše (v m/s); |
|
b) |
rychlost kola se vypočte na pneumatice hnané nápravy změřením její úhlové rychlosti a jejího zatíženého průměru. |
kde π = 3,1416 (m/360deg), zatížený průměr (m) a úhlová rychlost (otáčky za sekundu = 360 deg/s).
4.3.5
Pro ukládání měřených hodnot lze využít také systém pro sběr dat.
4.4
Obecné podmínky
4.4.1
Zkušební dráhaZkouška se provádí na rovném zkušebním povrchu dostatečné délky a šířky s maximální svažitostí 2 % a pokrytém uježděným sněhem.
4.4.1.1
Sněhový povrch je tvořen tvrdě uježděnou sněhovou základnou o tloušťce nejméně 3 cm a povrchovou vrstvou středně uježděného připraveného sněhu o tloušťce přibližně 2 cm.
4.4.1.2
Index hutnění sněhu měřený penetrometrem CTI musí mít hodnotu 80 až 90. Další podrobnosti o metodě měření viz dodatek k normě ASTM F1805.
4.4.1.3
Teplota vzduchu měřená přibližně jeden metr nad zemí musí být v rozmezí –15 °C až –2 °C; teplota sněhu měřená v hloubce zhruba 1 cm musí být v rozmezí –15 °C až –4 °C.Teplota vzduchu během zkoušky nesmí kolísat o více než 10 °C.
4.5
Příprava a zajetí pneumatik
4.5.1
Pomocí běžných metod nasaďte zkušební pneumatiky na ráfky podle normy ISO 4209-1:2000. Patka pneumatiky se řádně usadí na ráfek pomocí vhodného maziva. Maziva by nemělo být příliš, aby nedocházelo k prokluzu pneumatiky na ráfku.
4.5.2
Před zkouškou by pneumatiky měly být „zajety“, aby se odstranily výrony, hrudky nebo přetoky zaviněné postupem tváření.
4.5.3
Pneumatiky musí být tepelně stabilizovány na okolní vnější teplotu nejméně dvě hodiny před nasazením ke zkoušce.Měly by být uloženy tak, aby všechny před zkoušením dosáhly stejné okolní teploty, přičemž musí být chráněny před sluncem, aby se nadměrně nezahřívaly.
Povrch pneumatiky přicházející do styku se sněhem musí být před zahájením zkoušky očištěn.
Následně se husticí tlak pneumatik nastaví na hodnoty stanovené pro zkoušku.
4.6
Pořadí zkoušekPosuzuje-li se pouze jedna zkoušená pneumatika, probíhá zkoušení v tomto sledu:
R1, T, R2
kde:
R1 je počáteční zkouška SRTT, R2 je opakovaná zkouška SRTT a T je zkouška zkoušené pneumatiky k posouzení.
Před opakováním zkoušky SRTT lze zkoušet maximálně tři zkoušené pneumatiky, tedy například: R1, T1, T2, T3, R2.
Doporučuje se, aby se zóny, kde dochází k plnému zrychlení, nepřekrývaly, pokud se povrch předem znovu neupraví.
Před zkouškou nové sady pneumatik se dráha vozidla posune tak, aby se nezrychlovalo ve stejných drahách, ve kterých brzdila předchozí pneumatika. Pokud se již nelze vyhnout překrývání zón plného zrychlení, je třeba zkušební dráhu znovu upravit.
4.7
Postup akcelerační zkoušky na sněhu ke stanovení indexu přilnavosti na sněhu u pneumatik třídy C3
4.7.1
PrincipTouto zkušební metodou se rozumí postup měření výkonnosti pneumatik pro užitková vozidla z hlediska přilnavosti na sněhu během zrychlení, a to za použití užitkového vozidla vybaveného systémem regulace prokluzu kol (TCS, ASR apod.).
Po dosažení definované počáteční rychlosti se zcela sešlápne akcelerační pedál, aby se aktivoval systém regulace prokluzu kol, a vypočte se průměrné zrychlení mezi dvěma definovanými rychlostmi.
4.7.2
Vozidlo
4.7.2.1
Zkouška se provádí na běžném dvounápravovém užitkovém vozidle v dobrém provozním stavu a s těmito vlastnostmi:|
a) |
nízká hmotnost zadní nápravy a motor výkonný natolik, aby udržel průměrné procento prokluzu během zkoušky podle požadavků v bodech 4.7.5.1 a 4.7.5.2.1 níže; |
|
b) |
manuální převodovka (povolena je automatická převodovka s manuálním řazením) s převodovým poměrem vyhovujícím rychlostnímu rozmezí nejméně 19 km/h mezi rychlostmi 4 km/h a 30 km/h; |
|
c) |
doporučuje se, aby pro zlepšení opakovatelnosti mělo vozidlo na hnané nápravě uzávěrku diferenciálu; |
|
d) |
běžný komerčně dostupný systém regulující/omezující prokluz hnané nápravy během zrychlení (Traction Control, ASR, TCS apod.). |
4.7.2.1.1
Není-li k dispozici běžné užitkové vozidlo vybavené systémem regulace prokluzu kol, je povoleno použít vozidlo bez regulace prokluzu kol, ASR nebo TCS, ovšem pod podmínkou, že je vozidlo vybaveno systémem, který zobrazuje procento prokluzu, jak je uvedeno v bodě 4.3.4 této přílohy, a povinně uzávěrkou diferenciálu na hnané nápravě použitou v souladu s provozním postupem dle bodu 4.7.5.2.1 níže. Je-li vozidlo vybaveno uzávěrkou diferenciálu, musí být použita; není-li jí vozidlo vybaveno, měl by být průměrný poměr prokluzu měřen na levém a pravém hnaném kole.
4.7.2.2
Povolené úpravy jsou tyto:|
a) |
úpravy umožňující zvýšení počtu rozměrů pneumatik, jež lze namontovat na vozidlo; |
|
b) |
úpravy umožňující instalaci automatické aktivace zrychlení a měření. |
Veškeré jiné úpravy akceleračního systému jsou zakázány.
4.7.3
Nasazení pneumatik na vozidloNa zadní hnanou nápravu lze nasadit jakékoli 2 nebo 4 zkušební pneumatiky při dodržení jejich jednotlivého zatížení.
Na přední řízenou nehnanou nápravu se nasadí 2 pneumatiky o rozměru vyhovujícím zatížení nápravy. Tyto dvě přední pneumatiky mohou zůstat nasazeny po celou dobu zkoušky.
4.7.4
Zatížení a husticí tlak
4.7.4.1
Statické zatížení na každé zkušební pneumatice na zadní nápravě musí být v rozmezí 20 % až 55 % nosnosti zkoušené pneumatiky uvedené na bočnici.Celkové statické zatížení přední řízené nápravy vozidla by mělo být v rozmezí 60 % a 160 % celkového zatížení zadní hnané nápravy.
Statické zatížení pneumatik na téže hnané nápravě by se nemělo lišit o více než 10 %.
4.7.4.2
Husticí tlak hnaných pneumatik musí činit 70 % hodnoty uvedené na bočnici.Řízené pneumatiky jsou nahuštěny na jmenovitý tlak uvedený na bočnici.
Není-li tlak na bočnici vyznačen, použije se tlak předepsaný příslušnými příručkami s normami pneumatik odpovídající maximální nosnosti.
4.7.5
Zkušební jízdy
4.7.5.1
Nejprve na vozidlo namontujte sadu referenčních pneumatik, a to až ve zkušebním prostoru.Jeďte s vozidlem konstantní rychlostí mezi 4 km/h a 11 km/h a s převodovým poměrem vyhovujícím rychlostnímu rozpětí nejméně 19 km/h pro úplný zkušební program (např. R–T1–T2–T3–R).
Doporučuje se třetí nebo čtvrtý převodový stupeň, při němž dochází v měřeném rychlostním rozmezí minimálně k 10% průměrnému poměru prokluzu.
4.7.5.2
U vozidel vybavených systémem regulace prokluzu kol (který se zapne již před jízdou) úplně sešlápněte akcelerační pedál, až vozidlo dosáhne konečné rychlosti.Konečná rychlost = počáteční rychlost + 15 km/h
Na zkušební vozidlo nesmí působit žádná protisměrná omezující síla.
4.7.5.2.1
Ve zvláštním případě popsaném v bodě 4.7.2.1.1 této přílohy, kdy běžně užitkové vozidlo vybavené systémem regulace prokluzu kol není k dispozici, musí řidič ručně udržovat průměrný poměr prokluzu mezi 10 a 40 % (postup kontrolovaného prokluzu namísto plného prokluzu) v předepsaném rychlostním rozmezí. Nemá-li vozidlo uzávěrku diferenciálu, nesmí být zprůměrovaný rozdíl poměrů prokluzu levého a pravého hnaného kola pro každou jízdu vyšší než 8 %. U všech pneumatik a jízd v rámci zkušebního postupu se použije postup kontrolovaného prokluzu.
4.7.5.3
Změřte vzdálenost mezi bodem počáteční rychlosti a bodem konečné rychlosti.
4.7.5.4
U každé zkoušené pneumatiky a normalizované referenční pneumatiky se jízdy akcelerační zkoušky zopakují nejméně šestkrát, přičemž variační koeficienty CVAA musí být nižší nebo rovny 6 %. CVAA se vypočítá pro alespoň šest platných jízd podle tohoto vzorce
kde:
4.7.5.5
U vozidel vybavených systémem regulace prokluzu kol se průměrný poměr prokluzu musí pohybovat v rozmezí 10 % až 40 % (výpočet dle bodu 4.3.4 této přílohy).
4.7.5.6
Použijte pořadí zkoušek podle bodu 4.6 výše.
4.8
Zpracování výsledků měření
4.8.1
Výpočet průměrného zrychlení (AA)Při každém opakování měření se vypočte průměrné zrychlení AA (m • s-2), a to pomocí tohoto vzorce:
kde D je vzdálenost (v m) ujetá mezi počáteční rychlostí S i (m • s-1) a konečnou rychlostí Sf (m • s-1).
4.8.2
Validace výsledkůU zkoušených pneumatik:
Variační koeficient CVAA průměrného zrychlení se vypočte podle vzorce v bodě 4.7.5.4 této přílohy pro všechny zkoušené pneumatiky. Pokud je některý z variačních koeficientů vyšší než 6 %, údaje se pro danou zkoušenou pneumatiku neberou v úvahu a zkouška se zopakuje.
U referenční pneumatiky:
Jestliže je variační koeficient CVAA průměrného zrychlení vypočtený podle vzorce v bodě 4.7.5.4 této přílohy pro každou skupinu minimálně šesti zkušebních jízd s referenční pneumatikou vyšší než 6 %, údaje se neberou v úvahu a zkouška se provede znovu u všech pneumatik (zkoušených i referenčních pneumatik).
Za účelem zohlednění případného vývoje zkušebních postupů se navíc vypočte validační koeficient CValAA (SRTT), a to z průměrných hodnot jakýchkoli dvou po sobě jdoucích skupin minimálně šesti jízd s referenční pneumatikou, podle tohoto vzorce:
Pokud je validační koeficient větší než 6 %, údaje všech zkoušených pneumatik se zneplatní a zkouška se zopakuje.
4.8.3
Výpočet vážených průměrůVážené průměry wa SRTT průměrných zrychlení dvou po sobě následujících zkoušek s pneumatikou SRTT se vypočítají podle tabulky 1:
Tabulka 1
|
Je-li počet sad zkoušených pneumatik mezi dvěma následnými jízdami s referenční pneumatikou: |
a sada zkoušených pneumatik k posouzení je: |
pak se wa SRTT vypočte podle následujícího vzorce: |
||
|
T1 |
|
||
|
T1 T2 |
|
||
|
T1 T2 T3 |
|
kde
4.8.4
Výpočet relativního indexu přilnavosti pneumatiky na sněhuIndex přilnavosti na sněhu představuje relativní výkonnost zkoušené pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou.
kde
a hodnoty f uvádí následující tabulka:
|
Referenční pneumatika |
Faktor |
|
SRTT19.5, SRTT22.5 |
|
|
SRTT19.5 lamelovaná |
|
|
SRTT22.5 lamelovaná |
|
4.8.5
Výpočet poměru prokluzuPoměr prokluzu lze vypočítat jako průměr poměru prokluzu uvedeného v bodě 4.3.4 této přílohy nebo porovnáním průměrné vzdálenosti minimálně šesti jízd uvedené v bodě 4.7.5.3 této přílohy se vzdáleností ujetou během jízdy bez prokluzu (velmi pomalé zrychlení).
|
Poměr prokluzu % = [ |
průměrná vzdálenost – vzdálenost bez prokluzu |
]×100 |
|
vzdálenost bez prokluzu |
Vzdáleností bez prokluzu se rozumí vzdálenost ujetá koly vypočtená při jízdě o konstantní rychlosti nebo při kontinuálním nízkém zrychlení.
4.9
Srovnání přilnavosti na sněhu zkoušené a referenční pneumatiky pomocí kontrolní pneumatiky
4.9.1
Oblast působnostiPokud se rozměr zkoušené pneumatiky výrazně liší od referenční pneumatiky, přímé srovnání na stejném vozidle nemusí být možné. Tento postup využívá mezičlánkovou pneumatiku, dále nazývanou kontrolní pneumatika.
4.9.2
Princip přístupuPrincip spočívá v použití kontrolní pneumatiky a dvou různých vozidel k posouzení zkoušené pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou.
Na jedno vozidlo se namontuje referenční a kontrolní pneumatika, na druhé pak kontrolní a zkoušená pneumatika. Všechny podmínky musí být v souladu s bodem 4.7 výše.
V prvním posouzení se provádí porovnání kontrolní pneumatiky (C) s referenční pneumatikou. Výsledkem (index přilnavosti na sněhu, SG1) je relativní účinnost kontrolní pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou.
Druhým posouzením je srovnání zkoušené pneumatiky Tn s kontrolní pneumatikou C. Výsledkem (index přilnavosti na sněhu, SG2) je relativní účinnost zkoušené pneumatiky ve srovnání s kontrolní pneumatikou.
Druhé posouzení se provádí na stejné dráze jako první. Teplota vzduchu se pohybuje v rozmezí ±5 °C teploty prvního posouzení. Sada kontrolních pneumatik je shodná se sadou použitou v prvním posouzení.
Index přilnavosti na sněhu (SG) zkoušené pneumatiky ve srovnání s referenční pneumatikou se vypočte vynásobením výše zjištěných relativních účinností:
4.9.3
Výběr sady pneumatik jako sady kontrolních pneumatikSadou kontrolních pneumatik je skupina shodných pneumatik vyrobených v jednom provozu během jednoho týdne.
4.10
Uložení a uchováváníPřed prvním posouzením (kontrolní pneu / referenční pneu) mohou být pneumatiky skladovány za běžných podmínek. Je nezbytné, aby všechny pneumatiky ze sady kontrolních pneumatik byly skladovány za týchž podmínek.
Jakmile sada kontrolních pneumatik projde posouzením, v jehož rámci bylo provedeno srovnání s referenční pneumatikou, zajistí se pro výměnu kontrolních pneumatik specifické podmínky jejich skladování.
Pneumatika se přestane používat, pokud při zkouškách došlo k jejímu nepřiměřenému opotřebování nebo poškození, nebo pokud má opotřebení vliv na výsledek zkoušky.
Příloha 7 – Dodatek 1
Definice piktogramu „horský symbol“ („Alpine Symbol“)
Základna min. 15 mm, výška min. 15 mm.
Nákres není v měřítku.
Příloha 7 – Dodatek 2
Zkušební protokoly a údaje o zkoušce u pneumatik třídy C1 a C2
Část 1 – Protokol
|
1. |
Schvalovací orgán nebo technická zkušebna: … |
|
2. |
Název a adresa výrobce: … |
|
3. |
Zkušební protokol č.: … |
|
4. |
Obchodní značka a obchodní popis: … |
|
5. |
Třída pneumatiky: … |
|
6. |
Kategorie použití: … |
|
7. |
Index přilnavosti na sněhu (SG) |
|
7.1 |
Zkušební postup a použitá pneu SRTT … |
|
8. |
Případné připomínky: … |
|
9. |
Datum: … |
|
10. |
Podpis: … |
Část 2 – Údaje o zkoušce
|
1. |
Datum zkoušky: … |
|
2. |
Umístění zkušební dráhy: … |
|
2.1 |
Vlastnosti zkušební dráhy:
|
|
3. |
Zkušební vozidlo (značka, model a typ, rok): … |
|
4. |
Podrobnosti a údaje o zkušební pneumatice …
|
|
5. |
Výsledky zkoušek: střední plné brzdné zpomalení (m • s–2) / koeficient trakce (3)
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Příloha 7 – Dodatek 3
Zkušební protokol a údaje o zkoušce u pneumatik třídy C3
Část 1 – Protokol
|
1. |
Schvalovací orgán nebo technická zkušebna: … |
|
2. |
Název a adresa výrobce: … |
|
3. |
Zkušební protokol č.: … |
|
4. |
Obchodní značka a obchodní popis: … |
|
5. |
Třída pneumatiky: … |
|
6. |
Kategorie použití: … |
|
7. |
Index přilnavosti na sněhu relativní k SRTT dle bodu 6.5.1 |
|
7.1 |
Zkušební postup a použitá pneu SRTT … |
|
8. |
Případné připomínky: … |
|
9. |
Datum: … |
|
10. |
Podpis: … |
Část 2 – Údaje o zkoušce
|
1. |
Datum zkoušky: … |
|
2. |
Umístění zkušební dráhy: … |
|
2.1 |
Vlastnosti zkušební dráhy:
|
|
3. |
Zkušební vozidlo (značka, model a typ, rok): … |
|
4. |
Podrobnosti a údaje o zkušební pneumatice:
|
|
5. |
Výsledky zkoušek: průměrná zrychlení (m • s-2)
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(1) Podrobnosti viz dodatek normy ASTM F1805-06.
PŘÍLOHA 8
Postupy zkoušení výkonnosti při jízdě na ledu u pneumatik pro přilnavost na ledu třídy C1
1.
Zvláštní definice pro zkoušku výkonnosti na ledu, pokud se liší od stávajících
1.1
„Nenavazujícími cykly zkoušek brzdění“ se rozumí zkušební cykly zkoušek brzdění prováděné alespoň po minimální obnově (nebo nové úpravě) ledového povrchu nebo v jiném zkušebním pruhu nebo jiný den.
1.2
„Referenčním zatížením“ (Q ref) se rozumí teoretická nosnost pneumatiky při zkušebním husticím tlaku. Vyjadřuje se v kilogramech. Může překročit maximální nosnost zkušební pneumatiky podle indexu nosnosti.
1.3
„Mírou zatížení pneumatiky“ (R LoT) se rozumí skutečné statické zatížení pneumatiky na zkušebním vozidle vydělené referenčním zatížením.
1.4
„Sadou pneumatik“ se rozumí sada čtyř pneumatik.
2.
Metoda brzděním na ledu u pneumatik třídy C1Výkonnost na ledu se určuje zkušební metodou, při níž se hodnota středního plného brzdného zpomalení zkoušené pneumatiky při zkoušce brzdění ABS na rovném povrchu tvořeném ledem porovnává s toutéž hodnotou u referenční pneumatiky.
Ke stanovení výkonnosti na ledu se zkoušky brzdění zkoušené pneumatiky provedou ve třech (3) nenavazujících cyklech zkoušek brzdění.
Tuto relativní výkonnost udává index přilnavosti na ledu (G I).
2.1
Obecné podmínky
2.1.1
Zkušební dráha
2.1.1.1
Zkoušky brzděním se provádí na rovném zkušebním povrchu dostatečné délky a šířky s maximální svažitostí 2 % a pokrytém hladkým ledem.
2.1.1.2
Povrch zkušební dráhy tvoří plochý, hladký, leštěný led, který se nejméně jednu hodinu před zkouškou namokří vodou. Voda použitá k výrobě ledu musí být čistá a bez pevných příměsí. Před zahájením zkoušky se brzdný pruh stabilizuje brzděním se sadou pneumatik, které nejsou předmětem zkušebního programu, dokud se nestabilizuje úroveň tření. Všechna opakování zkoušek brzdění se provádějí přesně v tomtéž brzdném pruhu.
2.1.1.3
Úroveň přilnavosti k povrchu se kontroluje měřením s referenční pneumatikou. Střední plné brzdné zpomalení referenční pneumatiky nesmí být při žádné zkoušce brzdění menší než 0,9 m/s2 a větší než 1,6 m/s2.
2.1.1.4
Teplota vzduchu měřená přibližně jeden metr nad zemí musí být v rozmezí –15 °C až +4 °C; teplota ledu měřená na povrchu stabilizovaného pruhu musí být v rozmezí –15 °C až –5 °C. Teplota vzduchu a ledu se zaznamená u každé zkoušené pneumatiky.
2.1.1.5
Zkouška se neprovádí za sněžení nebo deště nebo při jiných atmosférických srážkách. Doporučuje se vyhnout se přímému slunečnímu svitu, značným změnám ve slunečním svitu, vlhkosti i větru.
2.1.1.6
Povolena je venkovní i krytá ledová dráha, jsou-li splněny výše uvedené požadavky.
2.1.2
Vozidlo
2.1.2.1
Zkouška se provede s běžně prodávaným modelem osobního automobilu se systémem ABS, v mechanickém stavu podle doporučení výrobce automobilu. Povolené úpravy jsou tyto: úpravy umožňující zvýšit počet rozměrů pneumatik, jež lze na vozidlo montovat, a úpravy umožňující montáž automatické aktivace brzdného zařízení. Veškeré jiné úpravy brzdového systému jsou zakázány. Je povoleno zvýšit zatížení pneumatik přidáním závaží do vozidla. Ráfkové adaptéry (rozpěrky) pro montáž kol na vozidlo nesmí být širší než 60 mm.
2.1.3
Pneumatiky
2.1.3.1
Normalizovaná referenční zkušební pneumatikaK posouzení výkonnosti na ledu se u pneumatik třídy C1 použije normalizovaná referenční zkušební pneumatika SRTT16. Referenční pneumatika nesmí být starší než 30 měsíců od výrobního týdne a musí být skladována v souladu s normou ASTM F2493–23.
2.1.3.2
Příprava pneumatik
2.1.3.2.1
Pomocí běžných montážních metod nasaďte každou zkušební pneumatiku na schválené ráfky podle normy ISO 4000-1:2021. S ohledem na výše uvedené se kód šířky ráfku nesmí lišit o více než 0,5 od měřicího ráfku. Nelze-li pro zkušební vozidlo opatřit běžně prodávaný ráfek, je přijatelné použít ráfek, jehož kód šířky se liší o 1,0 od kódu šířky měřicího ráfku. Patka pneumatiky se řádně usadí na ráfek pomocí vhodného maziva. Maziva by nemělo být příliš, aby nedocházelo k prokluzu pneumatiky na ráfku.
2.1.3.2.2
Před zkouškou by pneumatiky měly být „zajety“ (alespoň 100 km na suchých silnicích nebo pomocí rovnocenné metody), aby byly zajištěny stabilní vlastnosti a aby se odstranily výrony, hrudky nebo přetoky zaviněné tvářením. Při zajíždění pneumatik se nesmí výrazně změnit konstrukční hloubka běhounu a konstrukční neporušenost jeho bloků a drážek, což znamená, že při zajíždění je nutno pečlivě kontrolovat rychlost a intenzitu, aby se takovým změnám zabránilo.
2.1.3.2.3
Je přijatelné zkušební pneumatiku před zkouškou brzdění znovu stabilizovat tak, aby její vlastnosti dosáhly stabilizované úrovně (1).
2.1.3.2.4
Povrch pneumatiky přicházející do styku s ledem se před zahájením zkoušky očistí a odstraní se z něj sníh a nečistoty.
2.1.3.2.5
Sestavy pneumatik a kol musí být stabilizovány na okolní teplotu (venkovní nebo vnitřní, podle zkušebního zařízení) nejméně dvě hodiny před namontováním na vozidlo pro účely zkoušek. Následně se husticí tlak pneumatik nastaví na hodnoty stanovené pro zkoušku.
2.1.3.2.6
Pokud na vozidlo nelze namontovat zároveň referenční pneumatiku a zkoušenou pneumatiku, lze jako mezičlánek použít třetí pneumatiku (tzv. „kontrolní“ pneumatiku). Nejprve se na vhodném vozidle zkouší kontrolní pneumatika ve srovnání s referenční a poté se na zvoleném vozidle zkouší zkoušená pneumatika ve srovnání s kontrolní pneumatikou.
2.1.4
Zatížení pneumatik a husticí tlak
2.1.4.1
Zatížení pneumatik a husticí tlak se upraví podle tabulky 1 (v závislosti na přímém srovnání zkoušené a referenční pneumatiky na stejném vozidle nebo na nepřímém srovnání pomocí kontrolní pneumatiky a jiného vozidla).Tabulka 1
Zatížení pneumatik a husticí tlak
|
|
Referenční pneumatika |
Kontrolní pneumatika |
Zkoušená pneumatika |
||||
|
Přímé srovnání |
Husticí tlak: 230 kPa ≤ p test ≤ 260 kPa Míra zatížení pneumatiky: 65 % ≤ R LoT (R) ≤ 75 % |
|
Husticí tlak: 190 kPa ≤ p test ≤ 270 kPa Míra zatížení pneumatiky: R LoT(R) – 15 % ≤ R LoT(T) ≤ R LoT(R) + 15 % |
||||
|
Nepřímé srovnání |
Vozidlo 1: Husticí tlak: 230 kPa ≤ p test ≤ 260 kPa Míra zatížení pneumatiky: 65 % ≤ R LoT,1(R) ≤ 75 % |
Vozidlo 1: Husticí tlak: 190 kPa ≤ p test ≤ 270 kPa Míra zatížení pneumatiky: R LoT,1(R) – 15 % ≤ R LoT,1(C) ≤ R LoT,1(R) + 15 % |
|
||||
|
|
Vozidlo 2: Husticí tlak: 190 kPa ≤ p test ≤ 270 kPa Míra zatížení pneumatiky: R LoT,1(C) – 15 % ≤ R LoT,2(C) ≤ R LoT,1(C) + 15 % |
Vozidlo 2: Husticí tlak: 190 kPa ≤ p test ≤ 270 kPa Míra zatížení pneumatiky: 60 % ≤ R LoT,2(T) ≤ 90 % |
|||||
|
Míra zatížení pneumatiky R LoT je dána vzorcem
kde:
|
|||||||
2.1.4.2
Referenční zatížení Q ref při zkušebním husticím tlaku p test se určí podle vzorce
kde:
|
Q LI |
je maximální nosnost pneumatiky podle indexu nosnosti a |
|
p ref |
je referenční husticí tlak definovaný v tabulce 2. Tabulka 2 Hodnoty referenčního husticího tlaku
|
2.1.5
Přístrojové vybavení
2.1.5.1
Na vozidle jsou namontovány kalibrované snímače vhodné k měření v chladných a mrazivých podmínkách. Pro ukládání výsledků měření je k dispozici systém pro sběr dat.
2.1.5.2
Přesnost měřicích čidel a systémů musí být taková, aby relativní nejistota (2) u měřeného nebo vypočteného středního plného brzdného zpomalení činila nejvýše 1 % (3).
2.2
Zkušební sled a cykly zkoušek brzdění
2.2.1
Pro účely každé zkoušky brzdění se zkušební pneumatikou se provede nejméně devět (9) platných zkušebních jízd.
2.2.2
V rámci jednoho cyklu zkoušek brzdění lze zkoušet až dvě (2) zkoušené pneumatiky. Je možné zkombinovat několik cyklů zkoušek brzdění, přičemž konečná zkouška brzdění s referenční pneumatikou v rámci jednoho zkušebního cyklu může posloužit jako počáteční zkouška brzdění při následujícím cyklu zkoušek brzdění.|
PŘÍKLAD 1 V případě cyklu zkoušek brzdění se dvěma zkoušenými pneumatikami probíhá zkoušení v tomto sledu: Ri – T1 – T2 – Rf kde: Ri/Rf je počáteční/konečná zkouška brzdění s referenční pneumatikou a T1, T2 jsou zkoušky brzdění se dvěma zkoušenými pneumatikami k posouzení. |
|
PŘÍKLAD 2 Pořadí jízd u série cyklů zkoušek brzdění s celkem čtyřmi (4) sadami zkoušených pneumatik (T1 až T4) by vypadalo takto: Ri – T1 – T2 – Rf/Ri – T3 – T4 – Rf, kde konečná zkouška brzdění se sadou referenčních pneumatik (Rf) z prvního cyklu zkoušek brzdění slouží jako počáteční zkouška brzdění (Ri) v druhém zkušebním cyklu. |
S každou zkoušenou pneumatikou se provedou nejméně tři (3) nenavazující cykly zkoušek brzdění.
2.3
Zkušební postup
2.3.1
Na všechna čtyři kola vozidla se nasadí stejné pneumatiky.
2.3.2
Vozidlo jede v přímém směru rychlostí přibližně o 5 km/h vyšší, než je nejvyšší rychlost v rámci evaluačního intervalu.
2.3.3
Jakmile se dosáhne měřicí zóny, přeřadí se na neutrální převodový stupeň, brzdový pedál se prudce sešlápne silou, která postačuje k aktivaci ABS na všech kolech vozidla a ke způsobení stabilního zpomalení vozidla. Pedál se drží sešlápnutý, až dokud rychlost vozidla neklesne na 0 km/h.
2.3.4
Střední plné brzdné zpomalení dm se určí buď mezi 15 a 5 km/h, nebo mezi 20 a 5 km/h. Vypočítá se buď z naměřeného času (vyjádřeného v s), vzdálenosti (vyjádřené v m), nebo zpomalení (vyjádřeného v m • s–2). Pro každou zkušební jízdu v rámci zkoušek brzdění (3 nebo 4) v daném cyklu zkoušek brzdění a pro všechny zkušební pneumatiky se k vyhodnocení použije stejný rychlostní interval.
2.4
Vyhodnocení údajů a prezentace výsledků
2.4.1
Vyhodnocení údajů
2.4.1.1
Pro měření vzdálenosti se střední plné brzdné zpomalení dm při zkušební jízdě vypočte jako:
kde:
|
v i |
je počáteční rychlost v m • s–1, |
|
v f |
je konečná rychlost v m • s–1 a |
|
s |
je vzdálenost v metrech mezi bodem počáteční rychlosti a bodem konečné rychlosti. |
2.4.1.2
Při hodnocení každé zkoušky brzdění se neberou v úvahu nejvyšší a nejnižší hodnoty (celkem dvě (2) zkoušky) z nejméně devíti platných zkušebních jízd.
2.4.1.3
Pro každou zkoušku brzdění v daném cyklu zkoušek brzdění se vypočítá a zaznamená aritmetický průměr d m,ave a směrodatná odchylka σd středního plného brzdného zpomalení, jakož i variační koeficient CVd :
a
2.4.2
Výpočet indexu přilnavosti na ledu při zkoušce brzdění
2.4.2.1
Pro účely výpočtu indexu přilnavosti na ledu GI,k (T n ) pro jednotlivou zkoušku brzdění, se střední plné brzdné zpomalení referenční pneumatiky upraví podle umístění každé ze zkoušených pneumatik (T n ) v rámci daného cyklu zkoušek brzdění.
2.4.2.2
Toto upravené střední plné brzdné zpomalení d m,adj(R) referenční pneumatiky se vypočítá podle tabulky 3, kde d m,ave(Ri) a d m,ave(Rf) jsou aritmetické průměry středních plných brzdných zpomalení při počáteční a konečné zkoušce brzdění s referenční pneumatikou v daném cyklu zkoušek brzdění.Tabulka 3
Výpočet upraveného středního plného brzdného zpomalení d m,adj(R) referenční pneumatiky
|
Je-li počet a posloupnost zkoušených pneumatik v rámci jednoho cyklu zkoušek brzdění: |
a zkoušená pneumatika k posouzení je: |
vypočítá se odpovídající upravené střední plné brzdné zpomalení dm,adj(R) referenční pneumatiky takto: |
||
|
T1 |
|
||
|
T1 |
|
||
|
T2 |
|
2.4.2.3
Pro danou zkoušku brzdění se index přilnavosti na ledu GI,k (T n ) zkoušené pneumatiky T n (n = 1, 2) vzhledem k pneumatice referenční vypočítá takto:
2.4.3
Index přilnavosti na leduIndex přilnavosti na ledu GI (T n ) zkoušené pneumatiky se vypočítá jako aritmetický průměr indexů přilnavosti na ledu GI,k (T n ) z jednotlivých zkoušek brzdění ve třech nenavazujících cyklech zkoušek brzdění takto:
Příklad úplného zkušebního protokolu je uveden v dodatku 2.
2.4.4
Statistická ověřování
2.4.4.1
Soubory středních plných brzdných zpomalení dm za každou zkoušku brzdění se zkontrolují z hlediska normality, posunu a případných extrémních hodnot.
2.4.4.2
Pokud hodnota variačního koeficientu CVd u zkoušky brzdění se zkoušenou pneumatikou překročí 6 %, nebere se tato zkouška v úvahu.
2.4.4.3
Pokud|
a) |
variační koeficient CVd počáteční nebo konečné zkoušky brzdění s referenční pneumatikou v daném cyklu zkoušek brzdění překročí 6 %, nebo |
|
b) |
aritmetické průměry středních plných brzdných zpomalení u počáteční a konečné zkoušky brzdění s referenční pneumatikou v daném cyklu zkoušek brzdění překročí 5 % průměru těchto dvou hodnot:
|
|
c) |
střední plné brzdné zpomalení referenční pneumatiky je u počáteční nebo konečné zkoušky brzdění v daném cyklu zkoušek brzdění menší než 0,9 m • s–2 nebo větší než 1,6 m • s–2, |
celý cyklus zkoušek brzdění se nebere v úvahu.
2.4.4.4
Pro každou zkoušenou pneumatiku Tn se variační koeficient CVG indexů přilnavosti na ledu GI,k(T n) pro jednotlivé zkoušky brzdění ve třech (3) nenavazujících cyklech zkoušek brzdění vypočítá takto:
kde:
a
GI (T n ) je index přilnavosti na ledu zkoušené pneumatiky T n.
2.4.4.5
Pokud variační koeficient CVG u této zkoušené pneumatiky T n překročí 6 %, provedou se dodatečné zkoušky brzdění v nenavazujících cyklech brzdění, dokud se variační koeficient CVG vypočtený z kterýchkoli tří zkoušek brzdění s touto zkoušenou pneumatikou nedostane do souladu s požadavky.
2.4.4.6
Pneumatika SRTT se přestane používat, jestliže vykazuje známky nepřiměřeného opotřebování nebo poškození nebo v případě, že dojde k poklesu její výkonnosti.
2.4.5
Srovnání výkonnosti na ledu zkoušené a referenční pneumatiky pomocí kontrolní pneumatiky
2.4.5.1
Obecné informace
2.4.5.1.1
V případě, kdy zkoušenou pneumatiku nelze namontovat na stejné vozidlo jako referenční pneumatiku, například kvůli rozměru pneumatiky, nemožnosti dosáhnout požadované míry zatížení a zkušebního husticího tlaku, se porovnání provede pomocí mezičlánkových pneumatik (dále jen „kontrolní pneumatiky“) a dvou různých vozidel.
2.4.5.1.2
Kontrolní pneumatika musí vyhovět indexu přilnavosti na ledu definovanému v bodě 6.5.2 tohoto předpisu.
2.4.5.1.3
Na jedno z těchto vozidel musí být možné namontovat referenční pneumatiku a kontrolní pneumatiku a na druhé vozidlo kontrolní pneumatiku a zkoušenou pneumatiku.
2.4.5.2
Výpočet indexu přilnavosti na ledu u kontrolní pneumatiky
2.4.5.2.1
Index přilnavosti na ledu GI,1 (C) kontrolní pneumatiky vzhledem k referenční pneumatice se stanoví v první sérii tří nenavazujících cyklů zkoušek brzdění postupem podle bodů 2.1.3.2 až 2.4.4.6 této přílohy, přičemž kontrolní pneumatika se považuje za pneumatiku zkoušenou. Ve druhé sérii tří nenavazujících cyklů zkoušek brzdění, ve kterých kontrolní pneumatika slouží jako pneumatika referenční, se stanoví index přilnavosti na ledu GI,2 (T) zkoušené pneumatiky vzhledem ke kontrolní pneumatice.
2.4.5.2.2
Index přilnavosti na ledu GI(T) zkoušené pneumatiky vzhledem k referenční pneumatice se vypočítá jako součin obou indexů přilnavosti na ledu:
2.4.5.3
Mezní podmínky
2.4.5.3.1
Ke srovnání s pneumatikou SRTT a se zkoušenou pneumatikou se použije tatáž sada kontrolních pneumatik namontovaná na tatáž kola.
2.4.5.3.2
Kontrolní pneumatiky použité při zkouškách musí být následně uskladněny za stejných podmínek, jaké jsou požadovány u SRTT.
2.4.5.3.3
Pneumatiky SRTT a kontrolní pneumatiky se přestanou používat, pokud dojde k jejich nepřiměřenému opotřebování nebo k poškození, nebo v případě, že dojde k poklesu jejich výkonnosti.Příloha 8 – Dodatek 1
Definice piktogramu „symbol přilnavosti na ledu“
Základna min. 15 mm, výška min. 13 mm.
Nákres není v měřítku.
Příloha 8 – Dodatek 2
Zkušební protokol a údaje o zkoušce u pneumatik C1
Část 1 – Protokol
|
1. |
Schvalovací orgán nebo technická zkušebna: … |
|
2. |
Název a adresa výrobce: … |
|
3. |
Zkušební protokol č.: … |
|
4. |
Obchodní značka a obchodní popis: … |
|
5. |
Třída pneumatiky: … |
|
6. |
Kategorie použití: … |
|
7. |
Index přilnavosti na ledu vzhledem k SRTT |
|
7.1 |
Zkušební postup a použitá pneu SRTT … |
|
8. |
Případné připomínky: … |
|
9. |
Datum: … |
|
10. |
Podpis: … |
Část 2 – Údaje o zkoušce: první cyklus zkoušek brzděním
|
1. |
Datum zkoušky: … |
|
2. |
Umístění zkušební dráhy: … |
|
2.1 |
Vlastnosti zkušební dráhy:
|
|
3. |
Zkušební vozidlo (značka, model a typ, rok): … |
|
4. |
Podrobnosti a údaje o zkušební pneumatice …
|
|
5. |
Výsledky zkoušek: střední plné brzdné zpomalení (m • s–2)
|
Část 2 – Údaje o zkoušce: druhý cyklus zkoušek brzděním
|
1. |
Datum zkoušky: … |
|
2. |
Umístění zkušební dráhy: … |
|
2.1 |
Vlastnosti zkušební dráhy:
|
|
3. |
Zkušební vozidlo (značka, model a typ, rok): … |
|
4. |
Podrobnosti a údaje o zkušební pneumatice …
|
|
5. |
Výsledky zkoušek: střední plné brzdné zpomalení (m • s–2)
|
Část 2 – Údaje o zkoušce: třetí cyklus zkoušek brzděním
|
1. |
Datum zkoušky: … |
|
2. |
Umístění zkušební dráhy: … |
|
2.1 |
Vlastnosti zkušební dráhy:
|
|
3. |
Zkušební vozidlo (značka, model a typ, rok): … |
|
4. |
Podrobnosti a údaje o zkušební pneumatice …
|
|
5. |
Výsledky zkoušek: střední plné brzdné zpomalení (m • s–2)
|
(1) To lze provést například jízdou o délce 5 až 10 km na vozovce s drsným povrchem nebo rovnocenném povrchu.
(2) Vhodné metody ke stanovení relativní nejistoty měření lze nalézt například v příručce k normě ISO/IEC 98-3, Nejistota měření – Část 3: Příručka pro stanovení nejistoty měření (GUM:1995).
(3) Například, provádí-li se výpočet středního plného brzdného zpomalení podle bodu 2.4.1.1 této přílohy, měla by být přesnost měřicích čidel nebo systémů k měření vzdálenosti (s) a rychlostí (vi a vf ) taková, aby kombinace jejich relativních nejistot umožňovala, na základě bodu 2.4.1.1 této přílohy, stanovit střední plné brzdné zpomalení s relativní nejistotou rovnající se 1 % nebo menší.
PŘÍLOHA 9
Postup stanovení přilnavosti na mokrých površích u pneumatik v opotřebovaném stavu
1.
Obecná část (vyhrazeno)
2.
Zkušební postup u pneumatik třídy C1Princip
Dva kroky:
|
1) |
Příprava pneumatiky v opotřebovaném stavu |
|
2) |
Vyhodnocení indexu přilnavosti za mokra u pneumatiky v opotřebovaném stavu |
2.1
DefinicePro účely této přílohy se „ zkoušenou pneumatikou “ nebo „ sadou zkoušených pneumatik “ a „ referenční pneumatikou “ nebo „ sadou referenčních pneumatik “, o nichž se hovoří v bodech 2.19.2 a 2.19.3, rozumí „ zkoušená pneumatika v opotřebovaném stavu “ nebo „ sada zkoušených pneumatik v opotřebovaném stavu “ a „ referenční pneumatika v opotřebovaném stavu“ nebo „ sada referenčních pneumatik v opotřebovaném stavu “.
2.1.1
„Pneumatikou v opotřebovaném stavu“ nebo „opotřebovanou pneumatikou“ se pro účely tohoto předpisu rozumí nová pneumatika opotřebená uměle snížením hloubky běhounu nebo, pokud jde o referenční pneumatiku v opotřebovaném stavu, tvářená s hloubkou běhounu definovanou v bodě 2.2.1.2.4.1 této přílohy.
2.1.2
„Pneumatikou v novém stavu“ se rozumí nová pneumatika před zahájením umělého opotřebování.
2.1.3
„Drážkou“ se rozumí prostor mezi dvěma sousedními žebry nebo bloky vzorku běhounu.
2.1.4
„Hloubkou drážek“ se rozumí kolmá vzdálenost od skutečné nebo vypočtené vztažné roviny definované okraji dvou sousedních žeber k nejnižšímu bodu drážky.
2.1.5
„Referenční šířka běhounu“ (C) se vypočte takto:
kde:
|
Ra |
je jmenovité profilové číslo, jak je definováno v rámci označení rozměru pneumatiky v předpisu OSN č. 30, s výjimkou rozměrů uvedených v příloze V předpisu OSN č. 30, kde je jeho hodnota stanovena na 90, a |
|
S 1 |
je jmenovitá šířka průřezu podle předpisu OSN č. 30 s výjimkou rozměrů uvedených v příloze V předpisu OSN č. 30, kde se jedná o šířku průřezu pneumatik uvedených ve zmíněné příloze. |
2.1.6
„Indikátory opotřebení běhounu“: viz definice v předpisu OSN č. 30.
2.1.7
„Střednicí“ se rozumí čára dělící celkovou šířku pneumatiky na dvě stejné části.
2.1.8
„Středovou částí“ se rozumí plocha na šířce běhounu, která zabírá ¾ (75 %) referenční šířky běhounu (C), měřeno symetricky od střednice (viz obrázek 4).
2.1.9
„Ramenní částí“ se rozumí plocha na obou stranách běhounu mimo středovou část.
2.1.10
„Dělicí čarou formy“ se rozumí čára, na jejíž úrovni se na obvodu pneumatiky stýkají části formy tvářející vzorek běhounu s částmi tvářejícími bočnici. Není-li dělicí čára formy na pneumatice vidět, považuje se za virtuální dělicí čáru formy obvodová čára v rovnocenné poloze na konci ramenních drážek (viz obrázek 1).
2.1.11
„Mezními body Li a Le na vzorku běhounu“ se rozumí body umístěné na profilu pneumatiky mezi dělicí čarou formy a hypotetickým bodem, který se může nacházet až 15 mm směrem ke střednici pneumatiky (viz obrázek 1).
Obrázek 1
2.1.12
„Obroušením“ se rozumí veškeré postupy, jimiž se odstraňuje materiál z běhounu za účelem přípravy pneumatiky v opotřebovaném stavu dle postupu v bodě 2.2.1.
2.1.13
„Referenční pneumatikou v opotřebovaném stavu“ nebo „sadou referenčních pneumatik v opotřebovaném stavu“ se rozumí pneumatika nebo sada lisovaných opotřebovaných normalizovaných referenčních zkušebních pneumatik SRTT16.
2.2
Teoretický cílový profil pneumatiky v opotřebovaném stavuTeoretický cílový profil je křivka profilu pneumatiky v opotřebovaném stavu, jak je popsána v bodě 2.2.1.2.2.
2.2.1
Příprava pneumatik třídy C1 v opotřebovaném stavuNásledující body pojednávají o přípravě pneumatik třídy C1 do opotřebovaného stavu, která se provádí odstraněním předem stanoveného množství pryže z běhounu (například řezáním, broušením, povrchovou úpravou) pro účely následného zkoušení indexu přilnavosti za mokra.
2.2.1.1
Přístroje a vybavení
2.2.1.1.1
Ukazatel hloubky běhounuLze použít jakékoli mechanické, optické nebo elektronické zařízení schopné měřit hloubku drážky (mezery). Ukazatel by měl mít rozlišení přinejmenším 0,02 mm. Přesnost ukazatele by se měla pohybovat v rozmezí ± 0,04 mm.
2.2.1.1.2
Stroj na odstraňování běhounu pneumatiky – zařízení umožňující odstraňovat pryž z běhounu předem určeným způsobem. Zařízení musí zejména zajistit přesnost broušení a rovněž přesnost konečné hloubky drážky, jak se požaduje v bodě 2.2.1.2.4.1.
2.2.1.2
PostupZvolí se 4 polohy, které jsou přibližně rovnoměrně rozmístěny po obvodu.
Obrázek 2
V každé z těchto čtyř poloh se zvolí měřicí body v příčném směru:
|
☐ |
ve středové části postupem popsaným v bodě 2.2.1.2.1 a |
|
☐ |
v každé ramenní části alespoň jeden měřicí bod. |
2.2.1.2.1
Volba kontrolních měřicích bodů ve středové částiKe kontrole shodnosti přípravného procesu (viz bod 2.2.1.2.3) se zvolí n měřicích bodů ve středové části, v příčném směru (viz obrázek 3).
|
☐ |
Počet měřicích bodů n musí být větší nebo roven 4. */ |
|
☐ |
Vybere se 1 měřicí bod v každé hlavní drážce. |
|
☐ |
Ostatní měřicí body se umístí do jiných než hlavních drážek:
|
Měřicí body v hlavních drážkách musí být umístěny v místech s celou hloubkou drážky, např. bez pryžových výstupků, příčných výztuh, indikátorů opotřebení běhounu a jiných výčnělků.
Obrázek 3
2.2.1.2.2
Popis teoretického cílového profilu opotřebené pneumatikyStředová část: křivka sestrojená na kružnici se středem umístěným na radiální ose procházející střednicí a jejíž zaoblení je zkonstruováno na aproximaci všech bodů umístěných ve výšce 2 mm ve všech kontrolních bodech, jak je popsáno v bodě 2.2.1.2.1. V závislosti na charakteristikách geometrie vzorku běhounu může být aproximace křivky posunuta od původního profilu pneumatiky.
Ramenní část: okraje uměle opotřebovaného profilu ve středové části běhounu jsou spojeny s body Le a Li. Musí se ověřit pravidelnost celého uměle opotřebovaného profilu pneumatiky (na povrchu středové části k ramenům) (např. obloukoměrem nebo jinou křivkou).
Obrázek 4
2.2.1.2.3
Příprava opotřebované pneumatikyPneumatiku zkontrolujte, abyste se ujistili, že běhoun nemá žádné vady, které by mohly mít vliv na vlastnosti hotové pneumatiky. V opačném případě pneumatiku k tomuto postupu nepoužívejte.
V závislosti na postupu zvoleném k uvedení pneumatiky do opotřebovaného stavu lze odstraňování pryže provést tak, aby se přímo dosáhlo cílového profilu opotřebované pneumatiky, nebo ruční pravidelnou kontrolou odstraňování pryže, nebo jiným způsobem.
2.2.1.2.4
Validace připravené pneumatiky
2.2.1.2.4.1
Validace hloubek běhounuNa konci přípravného procesu se změří hloubka drážek v měřicích bodech definovaných v bodě 2.2.1.2.1.
Pro všechny měřicí body umístěné ve středové části:
|
☐ |
konečná hloubka drážky v každém jednotlivém měřicím bodě ve středové části musí být 2 mm ± 0,4 mm, |
|
☐ |
průměrná hloubka drážky ze všech měřicích bodů ve středové části musí být 2 mm ± 0,2 mm. |
Pro každý měřicí bod umístěný v ramenní části:
|
☐ |
Konečná hloubka drážky v ramenní části nesmí být větší než 2 mm. |
Obrázek 5
Není-li splněna některá z výše uvedených podmínek, připraví se jiná zkoušená pneumatika.
2.2.1.2.4.1.1
Šířka ráfku musí odpovídat specifikacím uznávané organizace pro normalizaci pneumatik a ráfků uvedené v dodatku 4 k příloze 6 tohoto předpisu. Kód šířky ráfku se nesmí lišit o více než 0,5 od kódu šířky měřicího ráfku.
2.2.1.2.4.1.2
Husticí tlak pro měření hloubky běhounu musí být mezi 180 kPa a 220 kPa.
2.2.1.2.4.2
Validace povrchu opotřebované pneumatikyAritmetický průměr absolutních hodnot výšky profilu drsnosti konečného povrchu, jak je definován v normě ISO 21920-2:2021, se stanoví ze tří měřicích bodů v příčném směru, rozmístěných na připraveném povrchu přibližně rovnoměrně, a ve čtyřech obvodových polohách o stejném rozestupu.
Průměr třech aritmetických průměrů absolutních hodnot výšky profilu drsnosti konečného povrchu nesmí překročit 20 μm.
Není-li tato podmínka splněna, připraví se jiná zkoušená pneumatika.
2.3
Obecné zkušební podmínky
2.3.1
Vlastnosti dráhyZkušební dráha musí mít tyto vlastnosti:
2.3.1.1
Musí mít povrch z hutného asfaltu a jednotný sklon ne vyšší než 2 % v podélném i příčném směru a při zkoušení za použití příložného pravítka o délce 3 m se nesmí odchýlit více než o 6 mm.
2.3.1.2
Povrch musí být ve všech místech téhož stáří, složení a opotřebení. Zkušební povrch nesmí obsahovat sypký materiál a nános jiného materiálu.
2.3.1.3
Maximální rozměr zrna musí být 10 mm (s povolenou tolerancí 8 až 13 mm).
2.3.1.4
Hloubka struktury povrchu měřená hloubkou písku musí být 0,7 ± 0,3 mm; měří se v souladu s normou ASTM E965-96 (opětovně schválenou v roce 2006). Při metodě s vozidlem se průměrná hloubka struktury povrchu určí pro oba jízdní pruhy, v nichž budou pneumatiky brzdit.
2.3.1.5
Třecí vlastnosti smáčeného povrchu se měří za použití lisované pneumatiky SRTT16 opotřebované buď metodou popsanou v bodě 2.3.2.1 této přílohy, použije-li se metoda s vozidlem (podle bodu 2.4.1), nebo metodou popsanou v bodě 2.3.2.2 této přílohy, použije-li se metoda s přívěsem (nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik).
2.3.2
Metody používané k měření třecích vlastností smáčeného povrchu
2.3.2.1
Postupem popsaným v bodě 2.4.1 této přílohy se provedou dvě zkoušky brzdění s referenční pneumatikou, z nichž každá se skládá z nejméně šesti (6) platných zkušebních jízd ve stejném směru na zarovnaných úsecích dráhy. Zkoušky brzdění musí pokrýt celý potenciální brzdný prostor, včetně místa, kde byla změřena hloubka struktury povrchu.Zkoušky brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 2.4.1.1.1 a 2.4.1.1.2 této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu jedné zkoušky brzdění CVBFC překročí 4 %, výsledky se neberou v úvahu a zkoušky brzdění se opakují.
U každé zkoušky brzdění se aritmetický průměr
kde:
ϑ je teplota smáčeného povrchu ve stupních Celsia,
Průměrný koeficient brzdné síly korigovaný na teplotu (BFC ave,corr) nesmí být u žádné zkoušky brzdění menší než 0,4 a větší než 0,65.
Aritmetické průměry průměrných koeficientů brzdné síly korigovaných na teplotu obou zkoušek brzdění se nesmí lišit o více než 10 % od průměru obou hodnot:
2.3.2.2
Postupem popsaným v bodě 2.4.2 této přílohy se ve stejném prostoru, kde byla změřena průměrná hloubka struktury povrchu, provede jedna zkouška brzdění s referenční pneumatikou sestávající nejméně ze šesti (6) zkušebních jízd ve stejném směru.Zkouška brzdění se vyhodnotí podle ustanovení bodů 2.4.2.1.1 a 2.4.2.1.2 této přílohy. Pokud hodnota variačního koeficientu CVμ překročí 4 %, výsledky se neberou v úvahu a zkouška brzdění se zopakuje.
Aritmetický průměr (
kde:
ϑ je teplota smáčeného povrchu vozovky ve stupních Celsia,
Průměrný koeficient maximální brzdné síly korigovaný na teplotu (μ peak,corr) nesmí být menší než 0,45 a větší než 0,80.
2.3.3
Atmosférické podmínkySmáčení povrchu nesmí být narušeno větrem (lze použít kryty proti větru).
Teplota smáčeného povrchu a okolní teplota musí být v těchto rozmezích:
|
Kategorie použití |
Teplota smáčeného povrchu |
Okolní teplota |
|
|
Běžná pneumatika |
12 °C – 35 °C |
12 °C – 40 °C |
|
|
Pneumatika pro jízdu na sněhu |
|
5 °C – 35 °C |
5 °C – 40 °C |
|
|
Pneumatika pro jízdu na sněhu klasifikovaná jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek |
5 °C – 20 °C |
5 °C – 20 °C |
|
Pneumatika pro zvláštní použití |
|
5 °C – 35 °C |
5 °C – 40 °C |
|
|
Pneumatika pro zvláštní použití klasifikovaná jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek |
5 °C – 20 °C |
5 °C – 20 °C |
Navíc platí, že teplota smáčeného povrchu se během zkoušky nesmí změnit o více než 10 °C.
Okolní teplota se musí blížit teplotě smáčeného povrchu; rozdíl mezi okolní teplotou a teplotou smáčeného povrchu musí být menší než 10 °C.
2.3.4
Výměna referenčních pneumatikReferenční pneumatiky se přestanou používat, pokud zkoušením došlo k jejich nepřiměřenému opotřebování nebo poškození, nebo pokud má opotřebení či stárnutí vliv na výsledek zkoušky.
2.4
Zkušební metody k měření přilnavosti na mokrých površíchK výpočtu indexu přilnavosti za mokra (GB) zkoušené pneumatiky v opotřebovaném stavu se u vozidla jedoucího přímým směrem po mokrém pevném povrchu porovná brzdná výkonnost zkoušené pneumatiky na mokrém povrchu s brzdnou výkonností referenční pneumatiky na mokrém povrchu. Index přilnavosti za mokra se měří jednou z těchto metod:
|
a) |
metoda spočívající ve zkoušení sady pneumatik namontovaných na osobním automobilu vybaveném přístroji; |
|
b) |
zkušební metoda s využitím taženého přívěsu nebo vozidla ke zkoušení pneumatik, které jsou vybaveny zkušební pneumatikou / zkušebními pneumatikami. |
2.4.1
Zkušební metoda a) pomocí osobního automobilu vybaveného přístrojiPoužijí se všechna ustanovení uvedená v příloze 5 části A bodě 4.1 „Zkušební metoda a) pomocí osobního automobilu vybaveného přístroji“ a jeho podbodech, s výjimkou bodu 4.1.6 „Zpracování výsledků měření“. Místo něj se použije bod 2.4.1.1 této přílohy.
2.4.1.1
Zpracování výsledků měření
2.4.1.1.1
Výpočet průměrného koeficientu brzdné sílyPoužijí se všechna ustanovení uvedená v příloze 5 části A bodě 4.1.6.1.
2.4.1.1.2
Validace výsledkůVariační koeficient CVBFC se vypočte takto:
kde:
U referenční pneumatiky:
|
a) |
variační koeficient CVBFC počáteční a konečné zkoušky brzdění s referenční pneumatikou v rámci jednoho zkušebního cyklu musí být roven 4 % nebo menší; |
|
b) |
aritmetické průměry průměrných koeficientů brzdné síly počáteční a konečné zkoušky brzdění se nesmí lišit o více než [5] % od průměru obou hodnot:
kde:
|
|
c) |
průměrné koeficienty brzdné síly korigované na teplotu (BFCave,corr, viz bod 2.3.2,1 této přílohy) vypočtené z počátečních a konečných zkoušek brzdění s referenční pneumatikou v rámci zkušebního cyklu nesmí být menší než 0,40 a větší než 0,65. |
Není-li splněna jedna nebo více z výše uvedených podmínek, provede se znovu úplný zkušební cyklus.
U zkoušených pneumatik (T):
Variační koeficient CVBFC se vypočítá pro každou sadu zkoušených pneumatik. Je-li jeden z koeficientů vyšší než 4 %, údaje se neberou v úvahu a zkoušku brzdění je třeba u dotčené sady zkoušených pneumatik zopakovat.
2.4.1.1.3
Výpočet upraveného průměrného koeficientu brzdné sílyPoužijí se všechna ustanovení uvedená v příloze 5 části A bodě 4.1.6.3.
2.4.1.1.4
Výpočet indexu přilnavosti za mokra zkoušené pneumatikyIndex přilnavosti za mokra GB (T n ) zkoušené pneumatiky T n (n = 1, 2 nebo 3) se vypočítá takto:
kde:
|
|
je aritmetický průměr průměrných koeficientů brzdné síly zkoušené pneumatiky T n při zkoušce brzdění;
|
|
BFC adj(R) |
je upravený průměrný koeficient brzdné síly podle tabulky 1 přílohy 5; |
|
BFC(R0) = |
0,52 je koeficient brzdné síly referenční pneumatiky za referenčních podmínek; |
|
ϑ |
je teplota mokrého povrchu vozovky ve stupních Celsia naměřená při zkoušení zkoušené pneumatiky Tn; |
|
ϑ 0 |
je referenční teplota smáčeného povrchu pro zkoušenou pneumatiku podle kategorie použití, jak uvádí tabulka 2; |
|
MTD |
= |
je naměřená hloubka struktury povrchu dráhy v mm (viz bod 3.1.4 této přílohy); |
|
MTD 0 |
= |
0,8 mm je hloubka struktury povrchu referenční dráhy; |
|
K vehicle |
= |
1,95 je faktor pro zajištění souladu mezi předchozím výpočtem indexu přilnavosti za mokra a tímto výpočtem a pro zajištění konvergence mezi metodou s vozidlem a metodou s přívěsem. |
Koeficienty a, b, c a d jsou uvedeny v tabulce 2.
Tabulka 2
|
Kategorie použití |
ϑ0 (°C) |
a |
b (°C–1) |
c (°C–2) |
d (mm–1) |
|
|
Běžná pneumatika |
20 |
+0,90996 |
–0,00179 |
–0,00013 |
–0,10313 |
|
|
Pneumatika pro jízdu na sněhu |
|
15 |
+0,81045 |
–0,00004 |
–0,00019 |
–0,05093 |
|
|
Pneumatika pro jízdu na sněhu klasifikovaná jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek |
10 |
+0,71094 |
+0,00172 |
–0,00025 |
+0,00127 |
|
Pneumatika pro zvláštní použití |
|
15 |
+0,81045 |
–0,00004 |
–0,00019 |
–0,05093 |
|
|
Pneumatika pro zvláštní použití klasifikovaná jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek |
10 |
+0,71094 |
+0,00172 |
–0,00025 |
+0,00127 |
2.4.2
Zkušební metoda b) pomocí přívěsu taženého vozidlem nebo vozidla ke zkoušení pneumatikPoužijí se všechna ustanovení uvedená v příloze 5 části A bodě 4.2 „Zkušební metoda b) pomocí přívěsu taženého vozidlem nebo vozidla ke zkoušení pneumatik“ a jeho podbodech, s výjimkou bodu 4.2.8 „Zpracování výsledků měření“. Místo něj se použije bod 2.4.2.1 této přílohy.
2.4.2.1
Zpracování výsledků měření
2.4.2.1.1
Výpočet koeficientu maximální brzdné síly pneumatikyPoužijí se všechna ustanovení uvedená v příloze 5 části A bodě 4.2.8.1.
2.4.2.1.2
Validace výsledkůVariační koeficient CV μ se pro μ peak vypočítá takto:
kde:
U referenční pneumatiky (R):
|
a) |
variační koeficienty CVμ počáteční a konečné zkoušky brzdění s referenční pneumatikou v rámci jednoho zkušebního cyklu se musí rovnat 4 % nebo být menší; |
|
b) |
aritmetický průměr koeficientů maximální brzdné síly počáteční a konečné zkoušky brzdění s referenční pneumatikou v rámci jednoho zkušebního cyklu se nesmí lišit o více než 5 % od průměru obou hodnot:
kde:
|
|
c) |
průměrné koeficienty maximální brzdné síly korigované na teplotu (μ peak,corr, viz bod 2.3.2,2 této přílohy) vypočtené z počáteční a konečné zkoušky brzdění s referenční pneumatikou v rámci zkušebního cyklu nesmí být menší než 0,45 a větší než 0,80. |
Není-li splněna jedna nebo více z výše uvedených podmínek, provede se znovu úplný zkušební cyklus.
U zkoušené pneumatiky / zkoušených pneumatik (T n ):
Pro každou zkoušenou pneumatiku se vypočítá variační koeficient koeficientu maximální brzdné síly CVμ . Je-li jeden z koeficientů větší než 5 %, údaje se neberou v úvahu a zkoušku brzdění je třeba s dotčenou zkoušenou pneumatikou zopakovat.
2.4.2.1.3
Výpočet upraveného průměrného koeficientu maximální brzdné síly referenční pneumatikyPoužijí se všechna ustanovení uvedená v příloze 5 části A bodě 4.2.8.3.
2.4.2.1.4
Výpočet indexu přilnavosti za mokra zkoušené pneumatikyIndex přilnavosti za mokra GB(T n) zkoušené pneumatiky T n (n = 1, 2, 3) se vypočítá takto:
kde:
|
|
je aritmetický průměr koeficientů maximální brzdné síly zkoušené pneumatiky T n při zkoušce brzdění;
|
|
μ peak,adj(R) |
je upravený koeficient maximální brzdné síly podle tabulky 3 přílohy 5; |
|
μ peak(R0) = |
0,71 je koeficient maximální brzdné síly referenční pneumatiky za referenčních podmínek; |
|
ϑ |
je teplota mokrého povrchu vozovky ve stupních Celsia naměřená při zkoušení zkoušené pneumatiky Tn; |
|
ϑ 0 |
je referenční teplota smáčeného povrchu pro zkoušenou pneumatiku podle označení na její bočnici, jak je uvedeno v tabulce 4; |
|
MTD |
= |
je naměřená hloubka struktury povrchu dráhy; |
|
MTD 0 |
= |
0,8 mm je hloubka struktury povrchu referenční dráhy; |
|
K trailer = 1,50 |
= |
je faktor pro zajištění souladu mezi předchozím výpočtem indexu přilnavosti za mokra a tímto výpočtem a pro zajištění konvergence mezi metodou s vozidlem a metodou s přívěsem. |
Koeficienty a, b, c a d jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 4
|
Kategorie použití |
ϑ0 (°C) |
a |
b (°C–1) |
c (°C–2) |
d (mm–1) |
|
|
Běžná pneumatika |
20 |
+0,99655 |
–0,00124 |
+0,00041 |
+0,06876 |
|
|
Pneumatika pro jízdu na sněhu |
|
15 |
+0,94572 |
–0,00032 |
–0,00020 |
+0,08047 |
|
|
Pneumatika pro jízdu na sněhu klasifikovaná jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek |
10 |
+0,89488 |
+0,00061 |
–0,00080 |
+0,09217 |
|
Pneumatika pro zvláštní použití |
|
15 |
+0,94572 |
–0,00032 |
–0,00020 |
+0,08047 |
|
|
Pneumatika pro zvláštní použití klasifikovaná jako pneumatika pro jízdu za náročných sněhových podmínek |
10 |
+0,89488 |
+0,00061 |
–0,00080 |
+0,09217 |
3.
Vyhodnocení přilnavosti pneumatik tříd C2 a C3Vyhodnocení indexu přilnavosti za mokra u pneumatiky v opotřebovaném stavu
Princip
Dva kroky:
|
(a) |
Index přilnavosti za mokra G pneumatiky v novém stavu se vyhodnotí podle ustanovení uvedených v příloze 5 části B „Pneumatiky tříd C2 a C3“ a jejích podbodech. |
|
(b) |
Index přilnavosti za mokra GB pneumatik tříd C2 a C3 v opotřebovaném stavu se vyhodnotí podle těchto vzorců:
|
Kworn je faktor poklesu výkonnosti přilnavosti za mokra v novém stavu a v opotřebovaném stavu:
Kworn (C2) = 0,87
K worn (C3) = 0,83
Příloha 9 – Dodatek 1
Příklad protokolu o přípravě opotřebené pneumatiky
|
Datum broušení |
|
|
Výrobce |
|
|
Značka |
|
|
Obchodní popis / komerční název |
|
|
Rozměr |
|
|
Provozní popis |
|
|
Šířka ráfku |
|
|
Husticí tlak (kPa) |
|
|
Týden výroby |
|
|
Identifikační kód pneumatiky |
|
Měření hloubky drážek
|
Hloubka drážek Středová část: (2,0 ± 0,4) mm Ramenní část: ≤ 2 mm |
ve středové části (ano/ne) |
Umístění na obvodu |
||||
|
1 |
2 |
3 |
4 |
|||
|
Příčná umístění |
1 |
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
Hodnoty |
|
Průměrná hloubka drážky ve středové části (mm) Středová část: (2,0 ± 0,2) mm |
|
Měření drsnosti
|
Aritmetický průměr absolutních hodnot výšky profilu drsnosti (μm) |
Oddíly |
||||||
|
1 |
2 |
3 |
4 |
||||
|
Příčné umístění |
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|||
|
|
|
|
|
|||
|
Průměr |
|
|
|
|
|||
Příloha 9 – Dodatek 2
Příklady zkušebních protokolů o indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu
Příklad 1: Protokol o zkoušce indexu přilnavosti za mokra u pneumatik v opotřebovaném stavu pomocí metody s přívěsem nebo s vozidlem ke zkoušení pneumatik
|
Číslo zkušebního protokolu: |
|
|
Datum zkoušky: |
|
|
|
|
|
|
|||
|
Dráha: |
|
|
|
Minimální: |
Maximální: |
|
Hloubka struktury povrchu (mm): |
|
Teplota smáčeného povrchu (°C): |
|
|
|
|
μpeak,corr: |
|
Okolní teplota (°C): |
|
|
|
|
Hloubka vody (mm): |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
Rychlost (km/h): |
|
||||
|
Č. |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
|
|
Značka |
|
|
|
|
|
|
|
Vzorek / obchodní popis |
SRTT… |
|
|
|
SRTT… |
|
|
Rozměr |
|
|
|
|
|
|
|
Provozní popis |
|
|
|
|
|
|
|
Referenční (zkušební) husticí tlak (kPa) |
|
|
|
|
|
|
|
Identifikace pneumatiky |
|
|
|
|
|
|
|
Označení M+S (ano/ne) |
|
|
|
|
|
|
|
Označení 3PMSF (ano/ne) |
|
|
|
|
|
|
|
Ráfek |
|
|
|
|
|
|
|
Zatížení (kg) |
|
|
|
|
|
|
|
Tlak (kPa) |
|
|
|
|
|
|
|
μpeak |
1 |
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Směrodatná odchylka, σμ |
|
|
|
|
|
|
|
CVμ ≤ 4 % |
|
|
|
|
|
|
|
CVal(μ peak) ≤ 5 % |
|
|
|
|
|
|
|
μ peak,corr(R) |
|
|
|
|
|
|
|
μ peak,adj(R) |
|
|
|
|
|
|
|
Index přilnavosti za mokra |
|
|
|
|
|
|
|
Teplota smáčeného povrchu (°C) |
|
|
|
|
|
|
|
Okolní teplota (°C) |
|
|
|
|
|
|
|
Poznámky |
|
|
|
|
|
|
Příklad 2: Protokol o zkoušce indexu přilnavosti za mokra pomocí metody s vozidlem u pneumatik v opotřebovaném stavu
|
Číslo zkušebního protokolu: |
|
|
Datum zkoušky: |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
Dráha: |
|
|
|
Minimální: |
Maximální: |
|
Vozidlo |
|
|
|
Hloubka struktury povrchu (mm): |
|
Teplota smáčeného povrchu (°C): |
|
|
|
Značka: |
|
||
|
BFC ave,corr,1: |
|
Okolní teplota (°C): |
|
|
Model: |
|
|||
|
BFC ave,corr,2: |
|
|
|
|
Typ: |
|
|||
|
CVal(BFC ave,corr): |
|
|
|
|
Rok registrace: |
|
|||
|
Hloubka vody (mm): |
|
|
|
|
Maximální hmotnost na nápravu: |
přední |
zadní |
||
|
|
|
|
|
|
|||||
|
Počáteční rychlost (km/h): |
|
|
Konečná rychlost (km/h): |
|
|||||
|
Č. |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
||||||
|
Značka |
|
|
|
|
|
||||||
|
Vzorek / obchodní popis |
SRTT… |
|
|
|
SRTT… |
||||||
|
Rozměr |
|
|
|
|
|
||||||
|
Provozní popis |
|
|
|
|
|
||||||
|
Referenční (zkušební) husticí tlak (kPa) |
|
|
|
|
|
||||||
|
Identifikace pneumatiky |
|
|
|
|
|
||||||
|
Označení M+S (ano/ne) |
|
|
|
|
|
||||||
|
Označení 3PMSF (ano/ne) |
|
|
|
|
|
||||||
|
Ráfek |
|
|
|
|
|
||||||
|
Tlak na přední nápravě (kPa) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|
|
Tlak na zadní nápravě (kPa) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|
|
Zatížení přední nápravy (kg) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|
|
Zatížení zadní nápravy (kg) |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
vlevo: |
vpravo: |
|
|
|
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
Brzdná vzdálenost (m) |
BFCi |
|
|
Měření |
1 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
2 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
3 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
4 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
5 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
6 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
8 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
9 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
10 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||
|
Směrodatná odchylka, σBFC |
|
|
|
|
|
||||||
|
CVBFC ≤ 4 % |
|
|
|
|
|
||||||
|
CVal(BFC ave) ≤ 5 % |
|
|
|
|
|
||||||
|
BFC ave,corr(R) |
|
|
|
|
|
||||||
|
BFC adj(R) |
|
|
|
|
|
||||||
|
Index přilnavosti za mokra |
|
|
|
|
|
||||||
|
Teplota smáčeného povrchu (°C) |
|
|
|
|
|
||||||
|
Okolní teplota (°C) |
|
|
|
|
|
||||||
|
Poznámky |
|
|
|
|
|
||||||
PŘÍLOHA 10
Postup pro stanovení výkonnosti z hlediska oděru u pneumatik třídy C1
Úvod
Za účelem výpočtu indexu oděru zkoušené pneumatiky se její úroveň oděru porovná s úrovní oděru normalizované referenční zkušební pneumatiky. Měří se jednou z těchto zkušebních metod:
|
a) |
zkušební metoda s vozidlem na veřejných komunikacích; |
|
b) |
zkušební metoda s použitím sálového bubnu. |
1. Zkušební metoda a) s vozidlem na veřejných komunikacích
1.1 Oblast působnosti
Tato metoda se použije u pneumatik třídy C1 spadajících do oblasti působnosti tohoto předpisu s výjimkou pneumatik pro přilnavost na ledu a pneumatik s kódem jmenovitého průměru ráfku ≤ 13.
1.2 Definice
Kromě příslušných definic stanovených v bodě 2 tohoto předpisu se použijí následující definice.
|
1.2.1 |
„Smyčkou“ se rozumí úsek okruhu s týmž výchozím a koncovým bodem. Průjezd toutéž smyčkou ve směru hodinových ručiček a proti směru hodinových ručiček se považuje za dvě smyčky. |
|
1.2.2 |
„Okruhem“ se rozumí silnice, na nichž bude probíhat zkouška oděru. Okruh může mít jednu nebo více smyček, jimiž lze projíždět v libovolném pořadí. |
|
1.2.3 |
„Obrátkou“ se rozumí doba potřebná k projetí okruhu (včetně doby přestávek, střídání vozidel v jízdní sestavě nebo přepravovaných ve vozidle). |
|
1.2.4 |
„Celkovou vzdáleností“ se rozumí celková vzdálenost ujetá pneumatikou při zkoušce. |
|
1.2.5 |
„Elektrickým strojem“ se rozumí měnič energie přeměňující elektrickou energii na mechanickou a naopak. |
|
1.2.6 |
„Kategorií měniče hnací energie“ se rozumí i) spalovací motor, ii) elektrický stroj, nebo iii) palivový článek. |
|
1.2.7 |
„Hybridním elektrickým vozidlem (HEV)“ se rozumí vozidlo s hybridním pohonem, u nějž je jedním z měničů hnací energie elektrický stroj. |
|
1.2.8 |
„Hybridním vozidlem“ se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím sestávajícím z alespoň dvou různých kategorií měniče hnací energie a z alespoň dvou různých kategorií systému pro uchovávání hnací energie. |
|
1.2.9 |
„Hybridním elektrickým vozidlem s jiným než externím nabíjením (NOVC-HEV)“ se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které nelze nabíjet z externího zdroje. |
|
1.2.10 |
„Hybridním elektrickým vozidlem s externím nabíjením (OVC-HEV)“ se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které lze nabíjet z externího zdroje. |
|
1.2.11 |
„Výhradně elektrickým vozidlem (PEV)“ se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které jako měniče hnací energie využívá výhradně elektrické stroje a jako systémy pro uchovávání hnací energie využívá výhradně dobíjecí systémy pro uchovávání elektrické energie (REESS). |
|
1.2.12 |
„Vozidlem s výhradně spalovacím motorem (ICE)“ se rozumí vozidlo, u nějž jsou všechny měniče hnací energie spalovacím motorem. |
|
1.2.13 |
„Trakčním REESS“ se rozumí systém pro uchovávání elektrické energie, který je dobíjecí a poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon. |
|
1.2.14 |
„Vozidlem FWD (s pohonem předních kol)“ se rozumí vozidlo, u něhož trakční točivý moment dodává pouze přední náprava. |
|
1.2.15 |
„Vozidlem RWD (s pohonem zadních kol)“ se rozumí vozidlo, u něhož trakční točivý moment dodává pouze zadní náprava. |
|
1.2.16 |
„Vozidlem 4WD (s pohonem všech čtyř kol)“ se rozumí vozidlo, u něhož řidič může u jedné nápravy vypnout trakční točivý moment. |
|
1.2.17 |
„Vozidlem AWD (s pohonem všech kol)“ se rozumí vozidlo se stálým nebo vozidlem řízeným pohonem čtyř kol. |
|
1.2.18 |
„Referenčním vozidlem“ se rozumí vozidlo, jež bude osazeno referenčními pneumatikami. |
|
1.2.19 |
„Zkoušeným vozidlem“ se rozumí vozidlo, jež bude osazeno zkoušenými pneumatikami. |
|
1.2.20 |
„Koeficientem vozidla f2“ (měřeným v N/(km/h)2) se rozumí koeficient jízdního zatížení druhého stupně podle předpisu OSN č. 154. Uvádí se za referenčních podmínek. |
|
1.2.21 |
„Podélným zrychlením“ (měřeným v m/s2) se rozumí zrychlení ve směru pohybu vozidla. Podélné zrychlení má kladné znaménko v případě zvýšení rychlosti a záporné znaménko v případě snížení rychlosti (např. při brzdění). |
|
1.2.22 |
„Příčným zrychlením“ (měřeným v m/s2) se rozumí zrychlení ve směru kolmém k pohybu vozidla. Příčné zrychlení má kladné znaménko při levotočivé zatáčce ve směru pohybu vozidla. Příčné zrychlení má záporné znaménko při pravotočivé zatáčce ve směru pohybu vozidla. |
|
1.2.23 |
„Zkušební pneumatikou“ se rozumí buď zkoušené, nebo referenční pneumatiky. |
|
1.2.24 |
„Zkoušenou pneumatikou“ se rozumí pneumatika, u níž se oděr posuzuje vzhledem k referenční pneumatice. |
|
1.2.25 |
„Referenční pneumatikou“ se rozumí pneumatika, která bude použita v každé jízdní sestavě jako reference k vyhodnocení oděru zkoušené pneumatiky, podle této tabulky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
1.3 Symboly a zkratky
|
Symbol |
Jednotka |
Popis |
|
AICT |
bezrozměrná |
Index oděru zkoušené pneumatiky |
|
ALC |
mg/km/t |
Úroveň oděru zkoušené pneumatiky za zkušebních podmínek |
|
ALRT |
mg/km/t |
Úroveň oděru referenční pneumatiky za zkušebních podmínek |
|
ARC |
mg/km |
Rychlost oděru zkoušené pneumatiky za zkušebních podmínek |
|
ARR |
mg/km |
Rychlost oděru referenční pneumatiky za zkušebních podmínek |
|
D Ci |
km |
Celková vzdálenost ujetá zkoušeným vozidlem při zkoušce |
|
D Ri |
km |
Celková vzdálenost ujetá referenčním vozidlem při zkoušce |
|
MCTF i |
g |
Konečná hmotnost zkoušené pneumatiky i |
|
MCTS i |
g |
Počáteční hmotnost zkoušené pneumatiky i |
|
MRTF i |
g |
Konečná hmotnost referenční pneumatiky i |
|
MRTS i |
g |
Počáteční hmotnost referenční pneumatiky i |
|
O S |
mg/km/t |
Posun regresních přímek úrovně oděru referenční pneumatiky SRTT17S |
|
O W |
mg/km/t |
Posun regresních přímek úrovně oděru referenční pneumatiky SRTT17W |
|
Q Ci |
kg |
Zkušební zatížení každé zkoušené pneumatiky |
|
Q Ri |
kg |
Zkušební zatížení každé referenční pneumatiky |
|
SS |
mg/km/t/oC |
Citlivost SRTT17S na kolísání teploty |
|
SW |
mg/km/t/oC |
Citlivost SRTT17W na kolísání teploty |
|
Ti |
(oC) |
Průměrná teplota při zkoušce |
|
|
(oC) |
Průměrná teplota při n zkouškách |
1.4 Přístrojové vybavení
|
1.4.1 |
Přístroje k měření hmotnosti pneumatik
Váha musí umožňovat měření hmotnosti pneumatiky s přesností ±2 g. |
|
1.4.2 |
Přístroje k měření seřízení kol vozidla a jejich odklonu
Zařízení musí pracovat s přesností ±0,033 stupně. |
|
1.4.3 |
Přístroje k měření hmotnosti vozidla v jednotlivých polohách
Váha musí umožňovat měření zatížení každé pneumatiky s přesností ±0,1 %. |
|
1.4.4 |
Přístroje k měření zrychlení, vzdálenosti a rychlosti
Během zkoušky se provádí průběžné hodnocení rychlosti, příčného a podélného zrychlení, s minimální a doporučenou četností odběru vzorků 10 Hz. Použije se měření pomocí GNSS (globální družicový navigační systém podle definice v normě ISO 24245:2023) spojené s číselným zpracováním polohy. Viz číselné zpracování údajů GNSS v dodatku 1 k příloze 10 tohoto předpisu. Vzdálenost ujetá pneumatikou se musí rovnat vzdálenosti zaznamenané systémem GNSS plus vzdálenost ujetá bez signálu GNSS, ledaže je tato vzdálenost odhadnuta samotným GNSS. Nesmí se používat akcelerometry. |
|
1.4.5 |
Zařízení k měření tlaku v pneumatikách
Zařízení musí pracovat s přesností ±3 kPa. |
|
1.4.6 |
Přístroje k měření meteorologických podmínek (déšť, sníh, led)
V případě deště musí zkušební řidiči nahlásit počet kilometrů ujetých v každé obrátce se zapnutými stěrači (skutečně stírajícími čelní sklo). V případě sněhu/ledu musí zkušební řidiči nahlásit počet kilometrů ujetých v každé obrátce na vozovce pokryté sněhem nebo ledem. |
|
1.4.7 |
Přístroje k měření teploty
Lze použít palubní teploměr k měření vnější teploty. Údaje se zaznamenávají s časem a umístěním, na papíře nebo v elektronickém formátu. Přijatelný je i jiný teploměr umístěný k měření teploty vnějšího vzduchu. Přesnost teploměru musí být ±1 °C. Přijatelný je i přístroj k průběžnému záznamu teploty, splňuje-li výše uvedený požadavek na přesnost. Počáteční a konečné měření se provede kalibrovaným teploměrem. |
|
1.4.8 |
Přístroje k měření hmotnosti sestavy pneumatiky a kola
Váha musí umožňovat měření hmotnosti pneumatiky s přesností ±2 g. |
1.5 Postup k měření pneumatiky, sestavy pneumatiky a kola a vozidla
|
1.5.1 |
Měření hmotnosti pneumatik
Pneumatika se před měřením hmotnosti očistí a vysuší, a to zařízením nebo přípravkem, který z ní neodstraní pryž (např. neabrazivní čisticí prostředek na bázi vody). Před měřením hmotnosti se ze vzorku odstraní všechny viditelné kamínky. Měření se opakuje třikrát a zprůměruje se. |
|
1.5.2 |
Měření hmotnosti sestavy pneumatiky a kola
Sestava pneumatiky a kola se před měřením hmotnosti očistí a vysuší, a to zařízením nebo přípravkem, který z ní neodstraní pryž (např. neabrazivní čisticí prostředek na bázi vody). Před měřením hmotnosti se ze vzorku odstraní všechny viditelné kamínky, a to bez tlaku vzduchu a bez ventilové vložky. Před měřením hmotnosti se ověří, že sestava nepostrádá žádné vyvažovací závaží. |
|
1.5.3 |
Postup měření hmotnosti vozidla
Před měřením se vozidlo vyčistí a vysuší, má plnou palivovou nádrž (u vozidla se spalovacím motorem), zkušební zátěž podle bodu 1.6 této přílohy, je osazeno zkoušenými pneumatikami a koly pro účely zkoušky; k naměřené hmotnosti se připočte hmotnost průměrného řidiče (tj. 75 kg). Změří se zatížení Q na každé kolo. |
|
1.5.4 |
Postup měření seřízení kol (geometrie)
Seřízení geometrie se měří s plnou palivovou nádrží (u vozidla se spalovacím motorem), zkušební zátěž odpovídá bodu 1.6 této přílohy, jsou namontovány zkoušené pneumatiky a kola pro účely zkoušky; k naměřené hmotnosti se připočte hmotnost průměrného řidiče (tj. 75 kg). |
1.6 Požadavky na vozidlo
|
1.6.1 |
Obecné požadavky
Seřízení geometrie se provede takto:
Geometrie (sbíhavost a odklon) obou náprav referenčního vozidla a každého ze zkoušených vozidel se zkontroluje alespoň:
Na konci zkoušky se sbíhavost nesmí lišit o více než ±0,15 stupně a odklon o ±0,3 stupně oproti počátečnímu měření za stejných podmínek. |
|
1.6.2 |
Přijatelné hodnoty geometrie zavěšení a statického seřízení u vozidel FWD |
|
1.6.2.1 |
Vozidla používaná se zkoušenými pneumatikami, naložená podle popisu v bodě 1.5.4:
|
|
1.6.2.2 |
Vozidla používaná s referenčními pneumatikami, naložená podle popisu v bodě 1.5.4:
|
|
1.6.3 |
Přijatelné hodnoty geometrie zavěšení a statického seřízení u vozidel RWD |
|
1.6.3.1 |
Vozidla používaná se zkoušenými pneumatikami, naložená podle popisu v bodě 1.5.4:
|
|
1.6.3.2 |
Vozidla používaná s referenčními pneumatikami, naložená podle popisu v bodě 1.5.4:
|
|
1.6.4 |
Přijatelné hodnoty geometrie zavěšení a statického seřízení u vozidel 4WD
Vozidla 4WD je možné použít, pokud je zapnuta pouze jedna hnací náprava. V takovém případě se považují za vozidla s předním (FWD), nebo zadním (RWD) pohonem, podle dané konfigurace. |
|
1.6.5 |
Přijatelné hodnoty geometrie zavěšení a statického seřízení u vozidel AWD
Vozidlo se stálým pohonem všech čtyř kol (4WD) musí dodržet nastavení pro vozidla RWD, jak je popsáno v bodě 1.6.3 této přílohy. |
|
1.6.6 |
Jestliže žádné vozidlo nesplňuje podmínky v bodech 1.6.2, 1.6.3, 1.6.4 nebo 1.6.5, použije se tento postup:
|
|
1.6.7 |
Přijatelný měnič hnací energie vozidla
Povoleny jsou všechny druhy měničů hnací energie, jsou-li v celé jízdní sestavě stejné. Jízdní sestavu tvoří vozidla, která z hlediska svého stupně elektrifikace patří do stejného typu (tj. ICE nebo NOVC-HEV nebo OVC-HEV nebo PEV). |
|
1.6.8 |
Přijatelný převodový systém vozidla
Pro daný rozměr zkoušené pneumatiky se použije pokud možno vozidlo FWD. Lze-li pneumatiku daného rozměru namontovat pouze na vozidla RWD, použije se takové vozidlo a referenční pneumatiky se rovněž namontují na vozidlo RWD. Lze-li pneumatiku daného rozměru namontovat pouze na vozidla s pohonem všech kol, použije se takové vozidlo a referenční pneumatika se rovněž namontuje na vozidlo s pohonem všech kol. Pro referenční i zkoušenou pneumatiku se použije vozidlo s podobným rozložením točivého momentu, je-li takové vozidlo k dispozici. Pokud k dispozici není, použije se u referenčního i zkoušeného vozidla výchozí režim. Ve stejné jízdní sestavě jsou povolena vozidla s automatickými i manuálními převodovými systémy. |
|
1.6.9 |
Jízdní režim vozidla
Je-li na výběr z několika jízdních režimů, zvolí se výchozí jízdní režim, pokud jej výrobce vozidla definoval. Jestliže výrobce vozidla nestanovil žádný výchozí jízdní režim, musí být s příslušným orgánem dohodnuto použití reprezentativního jízdního režimu. |
|
1.6.10 |
Rekuperační brzdění
Vozidla v jízdní sestavě musí mít podobné schopnosti, pokud jde o rekuperaci energie. Toho se dosáhne tím, že se vyberou vozidla s podobným stupněm elektrifikace (viz bod 1.6.7). Pokud je možné funkci rekuperačního brzdění vozidla deaktivovat, může tak řidič učinit pouze v případě, že všechna vozidla v sestavě jedou za stejných podmínek rekuperačního brzdění. |
|
1.6.11 |
Přijatelné vlastnosti vozidla z hlediska aerodynamiky
Aerodynamické vlastnosti vozidla osazeného referenčními pneumatikami musí splňovat tuto podmínku: Hodnota f2 u vozidla s referenčními pneumatikami musí být nižší nebo rovna 1,2násobku hodnoty f2 u vozidel se zkoušenými pneumatikami. Ustanovení definované v tomto bodě se nepoužije, pokud zkušební zařízení nezná u vozidel jejich hodnotu f2. |
|
1.6.12 |
Přijatelná hmotnost vozidla (v závislosti na rozměru pneumatiky a jejím indexu nosnosti)
Celková hmotnost vozidla musí umožnit, aby byla pneumatika vystavena celkovému zatížení na úrovni (67 ± 7) % celkové jmenovité nosnosti pro čtyři pneumatiky. Příklady výpočtu: Předpokládá se, že index nosnosti referenčních pneumatik je 94, což odpovídá maximálnímu zatížení 670 kg. Celkové jmenovité zatížení čtyř referenčních pneumatik by pak činilo: 670*4 = 2 680 kg. Hmotnost naloženého vozidla pak musí být 2 680*67 % = 1 796 kg s tolerancí 2 680*7 %, což odpovídá ±188 kg. Rozložení zatížení mezi přední a zadní nápravu je následující:
K dosažení výše uvedených zatížení lze použít balast, jeho hmotnost však nesmí překročit 85 % maximálního užitečného zatížení vozidla. Použije se balast představující přinejmenším 1,5 cestujícího včetně řidiče. |
|
1.6.13 |
Požadavky na okruh, zrychlení a rychlost
Okruh musí tvořit uzavřená smyčka. Vozidla se musí vracet do výchozího bodu, aniž by byla přepravována na přepravníku automobilů. |
|
1.6.13.1 |
Minimální délka okruhu
Okruh musí tvořit jedna nebo více uzavřených smyček. Vozidla se musí vracet do výchozího bodu. Délka musí být minimálně 300 km různých silnic. Vozidlo se nesmí přepravovat na přepravníku automobilů, s výjimkou případu poruchy vozidla nebo vady pneumatiky. |
|
1.6.13.2 |
Rozvržení jízdního stylu
U každého z reprezentovaných jízdních stylů musí okruh dodržet následující rozložení zrychlení/vzdálenosti:
|
|
1.6.13.3 |
Celkové úrovně zrychlení
Pro směrodatnou odchylku a maximální hodnoty zrychlení platí tato ustanovení: |
|
1.6.13.3.1 |
Směrodatná odchylka
Směrodatné odchylky podélného a příčného zrychlení se u vozidel v téže jízdní sestavě nesmí při zkoušce odchylovat o více než 5 %. |
|
1.6.13.3.2 |
Maximální zrychlení
|
|
1.6.14 |
Požadavky na rychlost
Rychlost s tolerancí měření 10 km/h nesmí překročit platné zákonné limity v zemi, kde se okruh nachází. Rychlost navíc nesmí překročit 140 km/h. Maximální tolerance u ujeté vzdálenosti (včetně tolerance měření 10 km/h) je 0,5 % (celkem 40 km z 8 000 ujetých km). |
|
1.6.15 |
Sledování zrychlení a rychlosti při zkoušce
U každého vozidla v jízdní sestavě se při zkoušce neustále sleduje zrychlení a rychlost. Podrobnosti k výpočtu zrychlení a rychlosti jsou uvedeny v dodatku 1 k této příloze. |
|
1.6.16 |
Úroveň oděru na okruhu
Aby jej bylo možné použít ke zkoušení, musí okruh splňovat tyto specifikace úrovně oděru u referenčních pneumatik:
Pokud se na okruhu používá pouze jedna z referenčních pneumatik (např. pouze SRTT17S), musí být dodržena pouze jedna z podmínek – ta, která platí pro referenční pneumatiku používanou na okruhu.
Obrázek 1: Úroveň oděru při zkoušce normalizovaná na teplotu 20 °C musí být v rozmezí s1 a s2. Výpočet úrovně oděru na okruhu se provede podle bodu 1.6.16.1 této přílohy. |
|
1.6.16.1 |
Pro měření úrovně oděru referenční pneumatiky platí tato ustanovení:
Pro každou sadu zkoušených referenčních pneumatik (minimálně tři) je k dispozici úroveň oděru ALRTi v mg/km/t při teplotě Ti . Výpočet se aktualizuje každé čtvrtletí na základě výsledků všech zkoušek provedených za předchozí čtyři čtvrtletí počínaje rokem po první akreditaci okruhu. Aktualizace sklonů a vychýlení v počátečním bodě lze provést pouze v případě, že teplotní rozsah odpovídá ustanovením tohoto bodu. Citlivost SRTT17S a SRTT17W na kolísání teploty při zkoušce („ SS “ a „ SW “) (tj. sklon regresní přímky úrovně oděru referenční pneumatiky při průměrné zkušební teplotě) se vypočte z těchto rovnic:
Kompenzace regresních přímek úrovně oděru referenční pneumatiky na průměrnou zkušební teplotu při zkoušce se vypočítají z těchto rovnic:
Úrovně oděru okruhu při příslušných teplotách se vypočítají z těchto rovnic:
kde:
Používá-li se okruh pro SRTT17S i SRTT17W, výpočet sklonu S se provede pro každou referenční pneumatiku, čímž se získají hodnoty SS a SW. |
1.7 Požadavky na povětrnostní a klimatické podmínky
|
1.7.1 |
U pneumatik porovnávaných se SRTT17S při zkouškách podle tabulky v bodě 1.2.25 této přílohy je nutno dodržet tyto povětrnostní a klimatické podmínky:
|
|
1.7.2 |
U pneumatik porovnávaných se SRTT17W při zkouškách podle tabulky v bodě 1.2.25 této přílohy je nutno dodržet tyto povětrnostní a klimatické podmínky: |
|
1.7.2.1 |
Pneumatiky pro jízdu za náročných sněhových podmínek
|
|
1.7.2.2 |
Pneumatiky, jež nejsou určeny pro jízdu za náročných sněhových podmínek
|
|
1.7.3 |
Záznam meteorologických údajů |
|
1.7.3.1 |
Měření vzdálenosti ujeté za mokra
Vzdálenost ujetá za mokra vyjádřená jako procento ujeté vzdálenosti odpovídá vzdálenosti ujeté se zapnutými stěrači. Tento údaj lze získat manuálně z jednoho vozidla jízdní sestavy. Je-li tato možnost k dispozici, lze údaje rovněž získat z informací zaznamenávaných vozidlem (např. sběrnice CAN – síť řídicích jednotek, nebo OBD – palubní diagnostika). |
|
1.7.3.2 |
Průměrná teplota
Za účelem výpočtu průměrné teploty se provede nejméně pět měření na jednu obrátku na okruhu. Součástí těchto měření musí být teplota ve výchozím a cílovém bodě. Dále se měří teplota v nejvyšší nadmořské výšce dosažené v okruhu. Měření se provádí na nejméně jednom vozidle jízdní sestavy. Průměrná teplota okruhu se vypočítá jako průměr všech naměřených teplot za všech pěti bodů. Alespoň ve výchozím a cílovém bodě se měření provádí pomocí stacionárního zařízení s požadovanou přesností. Snímač teploty musí být umístěn venku na volném místě, vystaven proudění vzduchu a musí být chráněn před přímým slunečním zářením. Ochrana před slunečním svitem může být zajištěna stínítkem nebo podobným zařízením. K měření na silnici lze použít meteorologickou stanici umístěnou ve vozidle a s vnějším snímačem teploty. Průběžné měření teploty po celou dobu zkoušky je přijatelné. V tomto případě by měla být uvedena průměrná, minimální a maximální teplota naměřená za celou zkoušku. Prvních deset minut po startu a po každé řidičově přestávce se z minimální a maximální teploty vyloučí a nepoužije se ani k výpočtu průměrné teploty. Je přijatelné provést výpočet průměrné teploty jak v závislosti na čase, tak vzdálenosti. |
1.8 Požadavky na normalizovanou referenční zkušební pneumatiku
Referenční pneumatiky SRTT17S a SRTT17W se skladují za podmínek doporučených v normách F3676-23 a F3675-23.
SRTT17S se použije k hodnocení zkoušených pneumatik kategorie použití „běžná“ a pro pneumatiky kategorie „pro jízdu na sněhu“ nebo „pro zvláštní použití“, jež nejsou klasifikovány jako pneumatiky pro jízdu za náročných sněhových podmínek, a pro pneumatiky kategorie „pro zvláštní použití“, které nejsou označeny jako „M+S“.
SRTT17W se použije k hodnocení zkoušených pneumatik kategorie použití „pro jízdu na sněhu“ a pneumatik pro zvláštní použití označených jako „M+S“, ať již jsou klasifikovány jako pneumatiky pro jízdu za náročných sněhových podmínek, či nikoliv.
1.9 Příprava a nastavení pneumatik
|
1.9.1 |
Montáž pneumatik na ráfek a vozidlo
Nové zkoušené pneumatiky se namontují na ráfek povolený výrobcem pneumatiky a vyváží se. Nové referenční pneumatiky se pro každou zkoušku namontují na ráfek o šířce 7,5". Šířka ráfku zkoušené pneumatiky se uvede ve zkušebním protokolu. Pneumatiky, u nichž jsou zvláštní požadavky na montáž, jako je asymetrická nebo směrová konstrukce, musí být rovněž namontovány v souladu s těmito požadavky: musí být dodržen směr otáčení a musí být správně zvolena strana pneumatiky, která má směřovat ven od vozidla. |
|
1.9.2 |
Měření hmotnosti pneumatiky (bez ráfku)
Hmotnost pneumatiky se měří postupem podle bodu 1.5.1 této přílohy. Z žádné pneumatiky (zkušební či referenční) se nesmí odstraňovat pryž (např. výčnělky po větracích otvorech formy). Hmotnost každé pneumatiky se změří:
|
|
1.9.3 |
Měření hmotnosti sestavy pneumatiky a kola
Hmotnost sestavy pneumatiky a kola se měří postupem podle bodu 1.5.2 této přílohy. Mezilehlá měření hmotnosti sestavy pneumatiky a kola jsou volitelná. |
|
1.9.4 |
Tlak nahuštění pneumatik
Husticí tlak referenčních pneumatik musí být 290 kPa. Zkoušené pneumatiky se nahustí (za studena) na jmenovitý tlak, který pro něj stanoví příslušná norma, konkrétně:
|
1.10 Příprava a nastavení vozidel
Výběr vozidel pro zkoušené a referenční pneumatiky se provede s ohledem na omezení uvedená v bodě 1.6.
|
1.10.1 |
Měření hmotnosti vozidla
Hmotnost vozidla se měří postupem podle bodu 1.5.3 této přílohy. Vozidlo se opatří dodatečnou zátěží podle specifikací v bodě 1.6.12 této přílohy. U referenčních i zkoušených vozidel se musí změřit zatížení každé pneumatiky Q. |
|
1.10.2 |
Seřízení vozidla
Geometrie vozidla se seřídí podle ustanovení bodů 1.6.2 až 1.6.6 této přílohy. |
1.11 Zkušební metoda a měření
|
1.11.1 |
Obecné informace
Zkouška oděru pneumatik se provádí na otevřených silnicích. Jízdní sestava může mít nejvýše čtyři vozidla. Vozidla musí ujet přibližně 8 000 km po vybraných okruzích s daným stupněm razance jízdního stylu, aby byla každá zkoušená pneumatika vystavena stejným podmínkám (např. razance, řidiči, pozice v jízdní sestavě, počasí). Pneumatiky se hodnotí relativně vůči referenční pneumatice. Referenční pneumatika musí být namontována na jedno vozidlo jízdní sestavy tak, aby byla vystavena především kolísání teploty, ale též jiným proměnlivým parametrům. Zkoušené vozidlo musí být osazeno stejnými zkoušenými pneumatikami. Měřená výkonnost se vypočítá podle bodu 1.11.13 této přílohy. |
|
1.11.2 |
Celková zkušební vzdálenost
Celková vzdálenost ujetá každým vozidlem v jízdní sestavě musí být 8 000 ± 300 km. Veškerá jiná celková vzdálenost mimo tyto hranice zkoušku zneplatní. |
|
1.11.3 |
Složení a řízení jízdní sestavy
Jízdní sestava musí být homogenní, pokud jde o tyto vozidlové parametry:
Pro referenční i zkoušenou pneumatiku se použije stejný model vozidla se stejným nastavením za předpokladu, že:
Pokud jde o maximální vzdálenost mezi vozidly v jízdní sestavě, musí mít každý řidič výhled na vozidlo před sebou a za sebou. Každé vozidlo jezdí v pravém jízdním pruhu (nebo v levém jízdním pruhu v zemích s levostranným řízením), je-li volný. |
|
1.11.4 |
Rotace vozidel v jízdní sestavě a rotace řidičů ve vozidlech
Každá zkoušená pneumatika, včetně zkoušených a referenčních pneumatik, musí být podrobena stejným částem zkoušky:
Pro výměnu pozic řidičů a vozidel je dána tolerance odpovídající 10 % předem definované vzdálenosti na okruhu. |
|
1.11.5 |
Údaje měřené před zkouškou, během ní a po jejím skončení |
|
1.11.5.1 |
Před zkouškou a po jejím skončení
Před zkouškou a po jejím skončení se provedou tato měření:
|
|
1.11.5.2 |
Během zkoušky
Během zkoušky musí být splněny tyto podmínky:
Při dílčích zastávkách se doporučují tato měření, nejsou však povinná:
|
|
1.11.6 |
Zpracování údajů pro průměrnou teplotu
Měření teploty při zkoušce: Teplota se měří v souladu s bodem 1.7.3. |
|
1.11.7 |
Zpracování údajů pro směrodatnou odchylku podélného a příčného zrychlení při zkoušce
Během každé obrátky se průběžně vyhodnocuje rychlost, příčné a podélné zrychlení. Doporučuje se minimální vzorkovací frekvence 10 Hz. Nejběžnější technologií je GNSS (globální družicový navigační systém) ve spojení s číselným zpracováním polohy. Zpracování údajů o zrychlení je definováno v dodatku 1 k této příloze. |
|
1.11.8 |
Potvrzení platnosti zkoušky
Zkouška se považuje za platnou, jsou-li splněny tyto podmínky:
|
|
1.11.9 |
Odchylka od jmenovitého okruhu
Okruh se považuje za platný, jsou-li zcela splněny tyto podmínky:
Jsou-li všechna ustanovení splněna, považuje se okruh za platný a vzdálenost uvažovaná pro výpočet se odpovídajícím způsobem opraví. Náhodné odchylky jsou přijatelné, představují-li méně než 20 % délky okruhu nebo méně než 100 km (podle toho, která hodnota je nižší) za podmínky, že úroveň oděru referenční pneumatiky při 20 °C zůstane v povolených mezích a jsou dodrženy směrodatné odchylky zrychlení. Ve všech ostatních případech se zkouška považuje za neplatnou a okruh musí být znovu validován. |
|
1.11.10 |
Postup při závadě na vozidle
V případě poškození vozidla jízdní sestavy se postupuje podle těchto ustanovení:
|
|
1.11.11 |
Postup při závadě na pneumatice
V případě poškození pneumatiky vozidla jízdní sestavy se postupuje podle těchto ustanovení:
|
|
1.11.12 |
Postup při problémech souvisejících s údaji GNSS
Pokud záznam rychlosti a zrychlení u jednoho vozidla při jedné obrátce selhal na více než 5 % délky okruhu (z důvodu výpadku družicového signálu nebo poruchy zařízení), chybějící údaje se nahradí údaji z jednoho z ostatních vozidel (pokud možno z referenčního vozidla) téže jízdní sestavy během téže obrátky, jsou-li tyto údaje platné. |
|
1.11.13 |
Zpracování údajů pro výpočet úrovně oděru |
|
1.11.13.1 |
Úroveň oděru referenční pneumatiky při průměrné zkušební teplotě (mg/km/t)
Průměrná úroveň oděru referenční pneumatiky při průměrné zkušební teplotě během zkoušky se vypočte takto:
kde:
|
|
1.11.13.2 |
Výpočet úrovně oděru SRTT17S při 20 oC
Korekce teploty stanovená v bodě 1.6.16.1 této přílohy se použije na úroveň oděru SRTT17S takto:
kde |
|
1.11.13.3 |
Výpočet úrovně oděru SRTT17W při 10 oC
Korekce teploty stanovená v bodě 1.6.16.1 této přílohy se použije na úroveň oděru SRTT17W takto:
kde |
|
1.11.13.4 |
Úroveň oděru zkoušené pneumatiky při průměrné zkušební teplotě (mg/km/t)
Průměrná úroveň oděru zkoušené pneumatiky při průměrné zkušební teplotě během zkoušky se vypočte takto:
kde:
|
|
1.11.13.5 |
Index oděru zkoušené pneumatiky musí být nezávislý na průměrné zkušební teplotě a vypočítá se z této rovnice:
kde:
|
1.12 Zkušební protokol
|
1.12.1 |
Zkušební protokol musí obsahovat tyto informace:
|
|
1.12.2 |
Ke každé referenční pneumatice musí být uvedeny tyto informace:
|
|
1.12.3 |
Ke každé zkoušené pneumatice musí být uvedeny tyto informace:
|
|
1.12.4 |
Konečné výsledky zkoušky
|
2. Zkušební metoda b) s použitím sálového bubnu
2.1 Oblast působnosti
|
2.1.1 |
Tato metoda se použije u pneumatik třídy C1 spadajících do oblasti působnosti tohoto předpisu s výjimkou pneumatik pro přilnavost na ledu a pneumatik s kódem jmenovitého průměru ráfku ≤ 13. |
|
2.2 |
Definice a termíny
Kromě příslušných definic uvedených v bodě 2 tohoto předpisu se pro metodu se sálovým bubnem použijí níže uvedené definice. |
|
2.2.1 |
„Oděrem pneumatiky“ se rozumí opotřebení pneumatiky, které se projevuje úbytkem hmotnosti pneumatiky během používání. |
|
2.2.2 |
„Úbytkem hmotnosti“ se rozumí množství hmotnosti ztracené v důsledku oděru pneumatiky.
Poznámka 1: vyjadřuje se v gramech. |
|
2.2.3 |
„Zkušební pneumatikou“ se rozumí pneumatika, jež se používá v programu hodnocení, jedná se buď o zkoušenou, nebo referenční pneumatiku. |
|
2.2.3.1 |
Zkoušená pneumatika
T zkušební pneumatika, která je součástí programu hodnocení a je hodnocena vzhledem k referenční pneumatice pomocí stejné zkušební metody. |
|
2.2.3.2 |
Referenční pneumatika
R zvláštní zkušební pneumatika, která se používá jako měřítko v programu hodnocení. |
|
2.2.3.2.1 |
„Normalizovanou referenční zkušební pneumatikou“ nebo „SRTT“ se rozumí pneumatika, která je vyrobena, kontrolována a skladována podle norem ASTM International (American Society for Testing and Materials = Americká společnost pro zkoušení a materiály):
Běžná referenční pneumatika (225/45R17 94 XL ASTM F3676 – 23) se použije ke zkoušení zkoušených pneumatik, které nejsou určeny pro jízdu za náročných sněhových podmínek, tj. běžných pneumatik, pneumatik pro jízdu na sněhu a zvláštních pneumatik, jež nejsou označeny M+S ani 3PMSF. Zimní referenční pneumatika (225/45R17 94 XL ASTM F3675 – 23) se použije ke zkoušení zkoušených pneumatik určených pro jízdu za náročných sněhových podmínek (označených symbolem 3PMSF) a pneumatik pro zvláštní použití označených M+S nebo 3PMSF. |
|
2.2.4 |
„Střední hloubka profilu“ se používá k charakterizaci drsnosti povrchu v makroměřítku a je popsána v normě ISO 13473-1. |
|
2.2.5 |
„Mikrodrsností“ se rozumí drsnost povrchu charakterizovaná v mikroměřítku, měří se po úpravě podmínek filtrování, jak je definována v normě ISO 13473-1. |
|
2.2.6 |
„Souřadnicovým systémem pneumatiky“ je souřadnicový systém pneumatik specifikovaný v normě ISO 8855.
|
|
2.2.7 |
„Svislým zatížením“ se rozumí síla pneumatiky, kterou pneumatika působí na vozovku, vyplývající z hmotnosti nesené pneumatikou. Síla pneumatiky je specifikována v normě ISO 8855. |
|
2.2.8 |
„Příčnou silou“ se rozumí síla pneumatiky vyvolaná v příčném směru při zatáčení. Příčná síla pneumatiky je specifikována v normě ISO 8855. Při levotočivé zatáčce má kladné znaménko a při pravotočivé zatáčce má záporné znaménko. |
|
2.2.9 |
„Podélnou silou“ se rozumí síla pneumatiky vyvolaná v podélném směru při zrychlení nebo brzdění. Podélná síla pneumatiky je specifikována v normě ISO 8855. Má kladné znaménko v případě zvýšení rychlosti a záporné znaménko v případě snížení rychlosti (např. při brzdění). |
|
2.2.10 |
„Poloměrem zatížení“ se rozumí vzdálenost mezi osou pneumatiky a vnějším povrchem bubnu za ustálených podmínek při rychlosti rovnající se 0 a odklonu rovnajícímu se 0, přičemž zkušební zatížení a husticí tlak se aplikují při pokojové teplotě (ustanovení o teplotní stabilizaci jsou uvedena v bodě 2.6.2). |
|
2.2.11 |
„Točivým momentem pneumatiky“ se rozumí moment vyvinutý na ose otáčení pneumatiky. |
|
2.2.12 |
„Indexem nosnosti“ se rozumí číselný kód spojený s maximálním zatížením, které pneumatika může nést při rychlosti odpovídající značce rychlosti pneumatiky za provozních podmínek stanovených výrobcem pneumatiky. |
2.3 Symboly a zkratky
Kromě příslušných symbolů a zkratek uvedených v bodě 1 přílohy 10 tohoto předpisu se pro metodu se sálovým bubnem použijí níže uvedené symboly a zkratky.
|
Symbol |
Jednotka |
Popis |
|
T |
bezrozměrná |
Zkoušená pneumatika |
|
R |
bezrozměrná |
Referenční pneumatika |
|
Fz |
N |
Svislé zatížení |
|
Fy |
N |
Příčná síla |
|
Fx |
N |
Podélná síla |
|
rL |
m |
Poloměr zatížení |
|
My |
Nm |
Točivý moment pneumatiky |
|
LI |
bezrozměrná |
Index nosnosti |
|
MPD |
mm |
Střední hloubka profilu |
2.4 Zkušební metoda
|
2.4.1 |
Obecné informace
Touto zkušební metodou se posuzuje úbytek hmotnosti zkoušené pneumatiky vzhledem k referenční pneumatice. Při měření opotřebení běhounu pneumatiky v závislosti na ujeté vzdálenosti je nutno kontrolovat běžné zatížení, příčnou sílu a podélnou sílu působící na zkušební pneumatiku. Tato zkušební metoda používá zařízení ke zkoušení opotřebení běhounu s válcovým setrvačníkem (bubnem) opatřeným vnější povrchovou úpravou. |
|
2.4.2 |
Specifikace bubnu |
|
2.4.2.1 |
Zařízení ke zkoušení opotřebení pneumatik
Zařízení ke zkoušení opotřebení pneumatik se skládá z bubnu, upínáku pneumatiky, nakládacího zařízení a systému bránícího přilnavosti. Zařízení může mít jeden či dva upínáky. |
|
2.4.2.2 |
Průměr bubnu
Zkušební dynamometr musí mít válcový setrvačník (buben) o průměru nejméně 3 m. |
|
2.4.2.3 |
Zkušební povrch
Zkušební povrch se aplikuje na vnější povrch válcového bubnu. Zkušební povrch bubnu musí splňovat tyto minimální požadavky:
Úroveň oděru referenční pneumatiky SRTT17S na všech typech povrchu musí být v rozmezí 50 mg/km/t až 190 mg/km/t. Úroveň oděru referenční pneumatiky SRTT17W na všech typech povrchu musí být v rozmezí 35 mg/km/t až 165 mg/km/t. Úroveň oděru se vypočítá metodou popsanou v bodě 2.8 této přílohy. Je-li jako povrch použit smirkový papír, musí se vyměňovat podle ustanovení v dodatku 5. Jestliže povrch bubnu již nesplňuje podmínky předchozího odstavce, musí být povrch vyměněn. Rychlost oděru referenční pneumatiky se doporučuje průběžně kontrolovat. |
|
2.4.2.4 |
Šířka
Šířka zkušebního povrchu musí být po celou dobu zkoušky větší než šířka styčné plochy zkušební pneumatiky. |
|
2.4.3 |
Systém upnutí a otáčení pneumatiky
Systém upnutí a otáčení pneumatiky musí umožňovat dynamické řízení:
Maximální povolená odchylka od jmenovité hodnoty zatížení (Fz), příčné síly (Fy), podélné síly (Fx) a točivého momentu pneumatiky (My) během zkoušky je definována takto:
|
|
2.4.4 |
Systém bránící přilnavosti |
|
2.4.4.1 |
Poprašování
Zařízení ke zkoušení opotřebení běhounu musí mít poprašovací systém pro účely aplikace řízeného množství mastku nebo křemene. Směs mastku a křemene není povolena. Typická velikost prachových částic se může pohybovat mezi 0,1 μm a 100 μm. Poprašovací systém nanáší prášek na zkušební povrch v blízkosti styčné plochy zkušební pneumatiky tak, aby částečky abraziva neulpívaly na povrchu pneumatiky ani na povrchu zkušebního bubnu. Poprašovací systém a materiály musí být během zkoušky totožné jak u referenční, tak zkoušené pneumatiky a musí zůstat konstantní po celou dobu zkoušky. Rychlost aplikace prášku (měřená hmotnostně nebo množstevně) musí být u referenční i zkoušené pneumatiky stejná, s maximálním rozdílem ±10 % mezi zkouškami. |
|
2.4.4.2 |
Poloha trysky
Poloha trysky poprašovacího systému musí splňovat alespoň jednu z těchto specifikací:
|
|
2.4.5 |
Požadavky na přesnost u zatížení, úhlového seřízení, řízení a přístrojů
Měření těchto parametrů musí být dostatečně přesné, aby poskytlo požadované zkušební údaje. Konkrétní požadované údaje jsou uvedeny v dodatku 4 k této příloze. |
|
2.4.6 |
Váha
Váha k vážení zkušebních pneumatik musí mít:
Váha musí být řádně zkalibrována v souladu s požadavky výrobce. |
2.5 Zkušební podmínky
|
2.5.1 |
Obecné informace
Zkouška se skládá z měření úbytku hmotnosti pneumatiky nahuštěné na tlak za studena podle ustanovení bodu 2.5.3 této přílohy, přičemž husticí tlak se nechá narůstat (tj. „uzavřené přihušťování“), aniž by byl přístrojově regulován. |
|
2.5.2 |
Zkušební zatížení
Standardní zkušební zatížení Fz u pneumatiky, která se má měřit, se vypočítá z jejího indexu nosnosti odpovídajícího maximální hmotnosti, jakou může pneumatika nést. Standardní zkušební zatížení se vypočítá z hodnot uvedených v tabulce 1 a musí se pohybovat v rozmezí stanoveném v dodatku 4 k této příloze. |
|
2.5.3 |
Husticí tlak v pneumatice
Husticí tlak se nastaví na hodnotu podle tabulky 1 s přesností stanovenou v dodatku 4 k této příloze a nechá se přihušťovat. Tabulka 1 Zkušební zatížení a husticí tlak
|
||||||||||||
|
2.5.4 |
Zkušební podmínky (podélná síla, příčná síla, zkušební rychlost, jízdní vzdálenost)
Aby byla zkouška považována za platnou, musí při ní být splněny tyto podmínky:
|
2.6 Zkušební postup
|
2.6.1 |
Obecné informace
Kroky zkušebního postupu popsané níže se musí provádět v uvedeném pořadí.
|
|
2.6.2 |
Teplotní stabilizace
Nahuštěná pneumatika musí být umístěna v teplotních podmínkách zkušebního místa minimálně po dobu tří hodin. |
|
2.6.3 |
Úprava tlaku
Po stabilizaci teploty se pneumatika nahustí na zkušební tlak. |
|
2.6.4 |
Teplotní podmínky
Okolní teplota se při zkoušce udržuje na 25 °C ± 5 °C. Okolní teplota se měří ve vzdálenosti nejméně 0,15 m a nejvíce 1 m od pneumatiky. Průměrná okolní teplota se při zkoušení referenčních a zkoušených pneumatik nesmí lišit o více než 2 °C. |
|
2.6.5 |
Měření hmotnosti
U referenčních i zkoušených pneumatik se hmotnost měří před ujetím 5 000 km a poté, jak je definováno v bodě 2.6.6 této přílohy. |
|
2.6.6 |
Zkušební cyklus |
|
2.6.6.1 |
Vstupní podmínky
Referenční i zkoušená pneumatika se zkouší podle vstupních podmínek uvedených v dodatku 3 k této příloze. Zkušební podmínka 250 km specifikovaná v dodatku 3 je definována jako jeden zkušební cyklus, který se opakuje 20krát, dokud není dosaženo 5 000 km. |
|
2.6.6.2 |
Výchozí zkušební program (dvoupolohový buben)
Referenční a zkoušená pneumatika se v různých polohách namontují na jeden buben. Zkouška referenční a zkoušené pneumatiky se provádí současně. Poloha pneumatik se po dokončení 2 500 km jedenkrát vymění. Směr otáčení musí být po celou dobu zkoušky stejný. Po dokončení 2 500 km se doporučuje pneumatiky vizuálně zkontrolovat, aby se zajistilo, že nedošlo k odtržení běhounu. |
|
2.6.6.3 |
Alternativní zkušební program (jednopolohový buben)
Není-li možné zkoušet referenční a zkoušenou pneumatiku současně, lze zvolit alternativní zkušební program. Zkouška referenční pneumatiky (R) a zkoušené pneumatiky (T) probíhá v tomto sledu: R (1 000 km) – T (2 000 km) – R (2 000 km) – T (2 000 km) – R (2 000 km) – T (1 000 km) Soubor vstupních podmínek definovaný v dodatku 3 se musí opakovat čtyřikrát v délce 1 000 km a osmkrát v délce 2 000 km. Po dokončení zhruba 2 500 km se doporučuje pneumatiku vizuálně zkontrolovat, aby se zajistilo, že nedošlo k odtržení běhounu. |
|
2.6.6.4 |
Fáze zahájení zkoušky
Pneumatiky přichází do styku s bubnem při rychlosti 0 km/h. Zkušební zatížení Fz se poté aplikuje při rychlosti 0 km/h nebo při velmi nízké rychlosti. Po zatížení se rychlost může zvýšit na počáteční zkušební hodnotu 60 km/h s maximálním podélným zrychlením 0,125 m/s2 nebo na ujeté vzdálenosti odpovídající nejvýše 3,5 km. Tato zahajovací fáze probíhá za podmínek volného otáčení. Vzdálenost ujetá během zahajovací fáze se nezapočítává. |
|
2.6.7 |
Měření a záznam
V tabulce 2 jsou shrnuty parametry, které se měří a zaznamenávají: Tabulka 2 Parametry, které se měří a zaznamenávají při zkoušce na bubnu
Při měření síly nebo točivého momentu působícího na zkušební pneumatiku se může použít klouzavý průměr otáček jednoho kola, aby se odstranila první a/nebo druhá harmonická frekvence pneumatiky. Při měření síly nebo točivého momentu působícího na zkušební pneumatiku lze použít dolní propust, aby se odstranila první a/nebo druhá harmonická frekvence pneumatiky. |
2.7 Validace
Byla-li pneumatika podrobena zkušební metodě uvedené v bodě 2.5 této přílohy s použitím zkušebního ráfku a ventilu, které nevykazují trvalou deformaci a neumožňují únik vzduchu, nesmí být viditelné žádné známky oddělování běhounu, bočnice, vrstev, kordu, vnitřní výztuhy, pásu nebo patky, ani odtržení běhounu, otevřených spojů, prasknutí, přetržených kordů nebo ulpívání pryže.
Při vizuální kontrole nesmí referenční pneumatiky vykazovat žádné poškození. Pokud referenční pneumatika celkem ztratí více než 1 cm2 plochy běhounu (odtržením nebo v důsledku jiného mechanického působení), považuje se pneumatika za zničenou a zkouška za neplatnou.
Následující hodnoty naměřené u každého parametru musí zůstat v tolerancích uvedených v tabulce 3. V opačném případě musí být výsledky zkoušky odmítnuty.
Tabulka 3
Validace Fx, Fy, Fz
|
Parametr |
Měření |
Hodnota, která má být ověřena |
Přípustná odchylka |
||
|
Fx |
kvadratický průměra G(x) |
RMSGx = 0,059 |
±5 % |
||
|
Fy |
kvadratický průměra G(y) |
RMSGy = 0,074 |
±5 % |
||
|
Fx a Fy |
kvadratický průměra G(x, y) |
RMSGxy = 0,095 |
±5 % |
||
|
Fz |
kvadratický průměr Fz s použitím filtru vydělený jmenovitou hodnotou Fz |
průměr Fz |
±50 N nebo ±1 % podle toho, která z hodnot je větší |
||
|
Poznámka 1:
kde: i je množství údajů získaných při vzorkovací frekvenci 10 Hz; N je celkové množství získaných údajů; Fx, Fy a My lze filtrovat dolní propustí, aby se odstranil výstupní šum; Fz se filtruje jako klouzavý průměr za jednu vteřinu. |
|||||
2.8 Zpracování výsledků měření
Metoda výpočtu indexu oděru a úrovně oděru se řídí těmito rovnicemi:
|
|
MlT = MTb – MTa |
|
|
MlR = MRb – MRa |
kde:
|
MlT |
je úbytek hmotnosti zkoušené pneumatiky v gramech |
|
MlR |
je úbytek hmotnosti referenční pneumatiky v gramech |
|
MTb |
je hmotnost zkoušené pneumatiky před zkušebním cyklem, v gramech |
|
MTa |
je hmotnost zkoušené pneumatiky po zkušebním cyklu, v gramech |
|
MRb |
je hmotnost referenční pneumatiky před zkušebním cyklem, v gramech |
|
MRa |
je hmotnost referenční pneumatiky po zkušebním cyklu, v gramech |
Index oděru (AICT) se vypočítá z této rovnice:
AICT = ArT/ArR
kde:
|
ArT |
Normalizovaná rychlost oděru (mg/km/t) zkoušené pneumatiky ArT = MlT (g)/DT(km)/Fz,T(t) x 1 000 (mg/kg) |
|
ArR |
Normalizovaná rychlost oděru (mg/km/t) referenční pneumatiky ArR = MlR (g)/DR(km)/Fz,R(t) x 1 000 (mg/kg) |
|
DT |
Zkušební nájezd zkoušené pneumatiky (km) |
|
DR |
Zkušební nájezd referenční pneumatiky (km) |
|
Fz,T |
Zkušební zatížení (t) zkoušené pneumatiky |
|
Fz,R |
Zkušební zatížení (t) referenční pneumatiky |
Referenční pneumatikou pro výpočet indexu oděru musí být jedna z pneumatik popsaných v bodě 2.2.3.2.1 této přílohy.
2.9 Zkušební protokol
|
2.9.1 |
Zkušební protokol musí obsahovat tyto informace:
Příloha 10 – Dodatek 1 Zkušební metoda a) – Výpočet zrychlení 1. Vstupní parametry pro výpočet 1.1 Požadované parametry K výpočtu podélného a příčného zrychlení jsou potřeba tyto parametry:
Zrychlení jsou odvozena z vyhodnocení signálů GNSS (GLOBÁLNÍ DRUŽICOVÝ NAVIGAČNÍ SYSTÉM, jak je definován v normě ISO 24245:2023). Doporučuje se vzorkovací frekvence 10 Hz nebo vyšší. V opačném případě níže popsaný proces filtrování nefunguje. Filtrování naměřených hodnot
1.2 Detekce/oprava anomálií u rychlosti Před zahájením procesu filtrování se zkontrolují všechny naměřené hodnoty týkající se anomálií u rychlosti. Anomáliemi se u rychlostí rozumí měření, která nejsou věrohodná. K odhalení těchto anomálií se rychlost filtruje pomocí Butterworthova filtru s mezní frekvencí 1 Hz. Pro maximální podélné zrychlení je definována prahová hodnota 9 m/s2. To znamená, že změna rychlosti ve výši 9 m/s2 • tsampling je stále věrohodná. Anomálie u rychlosti je zjištěna, je-li rozdíl v rychlosti 2 • Δspeedpossible. Pokud se u rychlosti zjistí anomálie, nahradí se příslušné nezpracované hodnoty rychlosti lineární interpolovanou hodnotou. 1.3 Butterworthův filtr K filtrování měření se použije Butterworthův filtr druhého řádu s mezní frekvencí 1 Hz. Po tomto filtrování se hodnoty vyhladí klouzavým průměrem po dobu 1 sekundy v případě podélného zrychlení a po dobu 2 sekund u všech ostatních hodnot. Všechna zrychlení měřená při rychlosti nižší než 7 km/h se vyřadí. Kód v jazyce Python: from scipy.signal import butter, filtfilt # Filter settings: n_order is the order of the filter, # A scalar or length-2 sequence giving the critical frequencies N = 2 Wn = 1 / (0.5 * round(data_inp['freq_sample'].mean())) [b,a] = butter(N, Wn, 'lowpass') data_filt = filtfilt(b, a, data_inp, padtype = 'odd') data_inp = data_inp[(data_inp.speed_filt > speed_min)] 1.4. Klouzavý průměr: Kód v jazyce Python:
if round(data_inp['freq_sample'].mean()) % 2 != 0: win = int(round(data_inp['freq_sample'].mean())) else: win = int(round(data_inp['freq_sample'].mean()) - 1) data_inp['accx_filt_movg'] = data_inp['accx_filt'].rolling(window=win,, center=True, min_periods=1).mean() # averaging over 2 second window win = int(round(data_inp['freq_sample'].mean()) * 2 - 1) data_inp['accy_filt_movg'] = data_inp['accy_filt'].rolling(window=win, center=True, min_periods=1).mean() data_inp['speed_filt_movg'] = data_inp['speed_filt'].rolling(window=win, center=True, min_periods=1).mean() 1.5 Směrodatná odchylka v závislosti na vzdálenosti Vypočítaná zrychlení (vzorkovaná s konstantní frekvencí) se prostou interpolací převedou na hodnoty založené na vzdálenosti, aby byla získána jedna hodnota na metr. Z těchto zrychlení lze směrodatnou odchylku vypočítat pomocí těchto dobře známých vzorců:
přičemž
přičemž Kód v jazyce Python: from scipy import interpolate import numpy as np data_inp['distance'] = data_inp['speed']/data_inp['fsample'] data_inp['distance'] = data_inp['distance'].cumsum() # interpolate function for acc f_accx = interpolate.interp1d(data_inp['distance'], data_inp['accx']) f_accy = interpolate.interp1d(data_inp['distance'], data_inp['accy']) # generate array of distance every 1m distance_1m = np.array(data_inp['distance'].iloc[0], data_inp['distance'].iloc[-1], 1) # create an interpolation every 1m for the accelarations - numpy array result # len of the array same as len of distance_1m accx_DB = f_accx(distance_1m) accy_DB = f_accy(distance_1m) # compute the stadx with ceiling accx_DB and accy_DB stdax = np.std(accx_DB) stday = np.std(accy_DB) 2. Výpočet rozvržení jízdních stylů Při výpočtu rozvržení jízdních stylů se provedou tyto kroky:
Příloha 10 – Dodatek 2 Zkušební metoda a) – Příklad zkušebního protokolu pro metodu s vozidlem
Příloha 10 – Dodatek 3 Zkušební metoda b) – Vstup zkušebního cyklu Pro výpočet sil Fx a Fy na vstupu jsou níže uvedeny indexy podélného a příčného zrychlení – G(x) a G(y). V případě zkušebního stroje pro regulaci točivého momentu se točivý moment pneumatiky (My) vypočítá pomocí podélné síly (Fx) a poloměru zatížení (RL) podle těchto rovnic:
Fz je zkušební zatížení definované v bodech 2.2.8 a 2.5.2. G(x) a G(y) představují index porovnaný se standardním gravitačním zrychlením (g = 9,80665 m/s2). Alternativně lze definovat zemskou gravitaci v daném místě. Tabulka A1 definuje čas, G(x), G(y) a rychlost zkušebního cyklu. V tabulce A1 představuje T celkovou dobu trvání zkoušky od začátku. V bodě trvání zkoušky T se hodnoty G(x) a G(y) rovnají hodnotám uvedeným v tabulce A1. G(x) a G(y) se mezi dvěma sousedními body lineárně mění. Hodnoty Fx a Fy se proto rovněž lineárně mění od jednoho bodu k druhému. Následující grafy znázorňují vzorky lineární změny Fx nebo Fy vzhledem k T. T je doba jízdy od zahájení zkoušky. Hodnota G(x) a G(y) v čase jízdy T je uvedena v tabulce A1. G(x) a G(y) se lineárně mění mezi dvěma po sobě následujícími body. Graf A.1 Příklad Fx, se zkušebním zatížením 5 727N
Graf A.2 Příklad Fy, se zkušebním zatížením 5 727N
Tabulka A1. Vstupní parametry zkušebního cyklu
Příloha 10 – Dodatek 4 Zkušební metoda b) – Tolerance zkušebního zařízení Tabulka B.1 Přesnost přístrojového vybavení
Příloha 10 – Dodatek 5 Zkušební metoda b) – Výměna povrchu brusného papíru Povrch brusného papíru se musí vyměnit, nesplňuje-li specifikace v bodě 2.4.2.3. Povrch brusného papíru by měl být vyměněn: dosáhla-li ujetá vzdálenost 20 000 km v případě dvoupolohového bubnu o průměru 3 m, nebo 40 000 km v případě jednopolohového bubnu o průměru 3 m. Jestliže průměr bubnu nečiní 3 m, použije se tento vzorec: Vzdálenost, při níž se mění povrch vozovky (km) = vzdálenost, při níž se mění povrch vozovky (standardní hodnota) x průměr dubnu, který vlastní každá zkušební instituce (m) / standardní průměr bubnu (m) kde: vzdálenost, při níž se mění povrch vozovky (standardní hodnota) = 20 000 km; standardní průměr bubnu = 3 m. Příloha 10 – Dodatek 6 Zkušební metoda b) – Příklad zkušebního protokolu pro zkušební metodu s použitím sálového bubnu Zkušební protokol musí obsahovat následující informace.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(1) U těch pneumatik C1, které patří do kategorií neuvedených v příloze B normy ISO 4000-1:2015, je hustícím tlakem husticí tlak doporučený výrobcem pneumatiky odpovídající maximálnímu zatížení pneumatiky snížený o 30 kPa.
(2) Husticí tlak musí být přihušťován s přesností stanovenou v dodatku 4.
ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/1453/oj
ISSN 1977-0626 (electronic edition)