<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-581/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0581</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:726">EU:C:2021:726</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>15</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>15</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta A. Rantose – věc C‑581/20</HT></P><P>TOTO</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Athanasia Rantose</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210909">9. září 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE><NOTE TYPE="ENDNOTE" NUMBERING="roman" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Body 18 a 30 a poznámky pod čarou č. 9, 10, 13 a 57 tohoto znění byly po jeho prvním on‑line zpřístupnění předmětem jazykové úpravy.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑581/20</HT></P><P>Skarb Państwa Rzeczypospolitej Polskiej reprezentowany przez Generalnego Dyrektora Dróg Krajowych i Autostrad</P><P>proti</P><P>TOTO SpA – Costruzioni Generali,</P><P>Vianini Lavori SpA</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varchoven kasacionen sad (Nejvyšší kasační soud, Bulharsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Příslušnost a uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>občanské a obchodní věci<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Předběžná nebo zajišťovací opatření</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva o výstavbě veřejné silnice</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V roce 2015 podniky, kterým byla v Polsku zadána veřejná zakázka na výstavbu dálničního úseku, předložily polskému veřejnému zadavateli za účelem zajištění závazků převzatých ve smlouvě o veřejné zakázce záruky sjednané s bulharskou pojišťovnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>O několik let později podaly tyto podniky bezúspěšný návrh na nařízení opatření, kterým měl polský soud předběžně a za účelem zajištění zabránit veřejnému zadavateli ve využití těchto záruk. Podobný návrh podaly u bulharských soudů, které jej v prvním stupni zamítly a v odvolacím řízení mu vyhověly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Polský veřejný zadavatel podal k Varchoven kasacionen sad (Nejvyšší kasační soud, Bulharsko) kasační opravný prostředek. V řízení o něm je třeba mimo jiné určit, zda s ohledem na článek 35 nařízení (EU) č. 1215/2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> mají bulharské soudy mezinárodní příslušnost k přijetí navrhovaných předběžných a zajišťovacích opatření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Používám výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>předběžná a zajišťovací opatření<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, který vyplývá z výrazu použitého v nařízení č. 1215/2012. Ve skutečnosti bude nutné v každém jednotlivém případě upřesnit, které z kategorií odpovídá dané navrhované opatření.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Pokud je mi známo, Soudní dvůr o uvedeném článku rozhodoval zatím jen jednou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Supreme Site Services a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:638">EU:C:2020:638</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V rozsudcích vydaných k dřívějším instrumentům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Článek 24 bruselské úmluvy z roku 1968 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>; konsolidované znění <REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="027" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, C 27, s. 1</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Bruselská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) a článek 31 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>nařízení č. 44/2001<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>). Znění těchto ustanovení a stávajícího článku 35 není totožné, normotvůrce navíc zavedl režim předběžné ochrany i na jiných místech nařízení č. 1215/2012. Změny ovšem nemají vliv na použitelnost dřívější judikatury Soudního dvora v této věci coby vodítka.</P></NOTE> byly sice pochybnosti předkládajícího soudu diskutovány, ale ne vyřešeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Na pokyn Soudního dvora se toto stanovisko bude týkat jen druhé předběžné otázky. Pro účely odpovědi bude nutné podrobně prozkoumat podstatu vztahu mezi dvěma soudy různých členských států – a sice soudem, který rozhoduje ve věci samé, a soudem, který rozhoduje výlučně o předběžných a zajišťovacích opatřeních – v přeshraničních případech, ve kterých má článek 35 zabránit tomu, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>účastníkům řízení vznikla újma vyplývající z délky lhůt inherentních jakémukoli mezinárodnímu řízení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050428">28. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>St. Paul Dairy</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑104/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:255">EU:C:2005:255</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>rozsudek St. Paul Dairy<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, bod 12).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 1215/2012</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V bodě 33 odůvodnění se uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Pokud předběžná nebo zajišťovací opatření nařídil soud příslušný k rozhodování ve věci samé, měl by být podle tohoto nařízení zajištěn jejich volný pohyb. Předběžná nebo zajišťovací opatření, jež byla nařízena, aniž by byl žalovaný předvolán k soudu, by však podle tohoto nařízení neměla být uznána a vykonána, ledaže bylo uvedené rozhodnutí o opatření před jeho výkonem doručeno žalovanému. Nemělo by to bránit tomu, aby byla tato opatření [uznána a] vykonána podle vnitrostátního práva. Byla-li však tato předběžná nebo zajišťovací opatření nařízena soudem členského státu, který není příslušný rozhodovat ve věci samé, účinky těchto opatření by měly být podle tohoto nařízení omezeny pouze na území tohoto členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 2 stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Pro účely tohoto nařízení se:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> rozumí každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz či nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o nákladech řízení vydané soudním úředníkem.</TXT><P>Pro účely kapitoly III se <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> rozumí předběžná nebo zajišťovací opatření nařízená soudem, který je podle tohoto nařízení příslušný rozhodovat ve věci samé. Tento pojem nezahrnuje předběžná nebo zajišťovací opatření, jež byla nařízena uvedeným soudem, aniž by byl žalovaný předvolán k soudu, ledaže bylo rozhodnutí obsahující uvedené opatření před jeho výkonem doručeno žalovanému;</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 29, který je zařazen do oddílu nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Překážka litispendence a související řízení<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="029.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčeno ustanovení čl. 31 odst. 2, je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení do doby, dokud se neurčí jako příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="029.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>V případech uvedených v odstavci 1 a na žádost soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, jakýkoli jiný soud, u něhož bylo zahájeno řízení v téže věci, neprodleně informuje prvně uvedený soud o dni, kdy u něj bylo zahájeno řízení podle článku 32.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="029.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Jakmile je určen jako příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 35 (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Předběžná nebo zajišťovací opatření<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto členského státu navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný soud jiného členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 36, který je zařazen do oddílu nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Uznávání<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="036.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž je vyžadováno zvláštní řízení.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 42 odst. 2 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Pro výkon rozhodnutí v některém členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě a které nařizuje předběžné nebo zajišťovací opatření, předloží navrhovatel orgánu příslušnému pro výkon:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>osvědčení vydané podle článku 53 obsahující popis opatření a osvědčující, že:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>soud měl příslušnost rozhodnout ve věci samé,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>rozhodnutí je vykonatelné v členském státě původu, případně s uvedením toho, za jakých podmínek, a</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>doklad o doručení rozhodnutí, pokud je opatření nařizováno bez předvolání žalovaného k soudu.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 45 odst. 1 písm. c) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="045.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Na návrh kterékoli dotčené strany se uznání rozhodnutí odepře:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným v dožádaném členském státě mezi týmiž stranami<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo Graždanski Procesualen Kodeks<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Občanský soudní řád, Bulharsko; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>GPK<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</P></NOTE></HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>V projednávané věci jsou relevantní článek 18 (soudní imunita), články 389 až 396 (nařízení předběžných opatření), články 397 až 403 (zajišťovací opatření) a články 274 až 280 (opravné prostředky proti usnesením).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se moje stanovisko soustředí výhradně na výklad článku 35 nařízení č. 1215/2012, není nezbytné tyto články citovat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, spory a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Smlouvou ze dne <DATE ISO="20150730">30. července 2015</DATE> zadala Skarb Państwa Rzeczypospolitej Polskiej reprezentowany przez Generalnego Dyrektora Dróg Krajowych i Autostrad (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>polská Státní pokladna<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) společnostem TOTO SpA – Costruzioni Generali a Vianini Lavori SpA, jednajícím jako konsorcium registrované v Itálii, výstavbu rychlostní silnice S‑5 Poznaň – Vratislav, úsek Poznaň A2, Gluchowo – Wronczyn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle ujednání 20.6 smlouvy se strany dohodly, že soudy příslušnými pro rozhodování ve sporech mezi nimi budou soudy v místě sídla veřejného zadavatele (tedy polské soudy)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Podle bodu 2 vyjádření polské vlády znělo ujednání takto: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>[v]e všech sporech, které mohou vzniknout při plnění [sporné smlouvy], bude rozhodovat obecný soud příslušný podle místa sídla veřejného zadavatele […]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V téže smlouvě byla vystavena záruka č. 02900100000348 k zajištění splnění smluvních závazků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Podle shrnutí předkládacího usnesení byla tato záruka poskytnuta k plnění smluvních závazků v celkové výši <FT TYPE="DECIMAL">52294272,43</FT> [zlotých (PLN)], přičemž příloha 4 ze dne <DATE ISO="20190125">25. ledna 2019</DATE> stanovila její účinky do <DATE ISO="20190731">31. července 2019</DATE> v uvedené výši jako záruku pro případ nesplnění nebo vadného plnění smlouvy až do maximální výše a do <DATE ISO="20240630">30. června 2024</DATE> jako záruku za řádné provedení stavebních prací do výše <FT TYPE="DECIMAL">15877,73</FT> PLN.</P></NOTE> a záruka č. 02900100000818 k zajištění úhrady případné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>smluvní pokuty<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> po dokončení stavebních prací<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Podle předkládacího usnesení byla tato záruka poskytnuta k zajištění úhrady smluvní pokuty ve výši <FT TYPE="DECIMAL">9314671,95</FT> PLN do <DATE ISO="20190731">31. července 2019</DATE>, čímž mělo být zajištěno dokončení stavebních prací v souladu se smlouvou.</P></NOTE>. Obě záruky poskytla bulharská pojišťovna Evroins AD a obě se řídí polským hmotným právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Společnosti, kterým byla zakázka zadána, podaly k Sądu Okręgowemu w Warszawie (krajský soud ve Varšavě, Polsko) proti polské Státní pokladně negativní určovací žaloby. Jimi se domáhají určení, že žalovaná Státní pokladna není oprávněna požadovat zaplacení sjednané smluvní pokuty, jelikož nebyly splněny příslušné podmínky nebo žalovaná nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu jí tvrzeného prodlení s plněním smlouvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Předkládací usnesení, bod 2.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Navrhly také, aby soud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>nařídil předběžné opatření a uložil žalované, aby zejména nečerpala záruky č. 02900100000348 a č. 02900100000818 zřízené pojišťovnou Euroins AD<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Předkládací usnesení, bod 4.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20190607">7. června 2019</DATE> Sąd Okręgowy w Warszawie (krajský soud ve Varšavě) návrh na nařízení předběžných a zajišťovacích opatření zamítl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Podle bodu 4 předkládacího rozhodnutí polský soud měl za to, že návrhy na předběžná opatření jsou vzhledem k nedostatku právního zájmu na zahájení řízení neopodstatněné, jelikož neexistuje přijatelný důvod k tomu, aby žalovaný nepodepsal žádnou další přílohu, a podniky navíc nedoložily, že je pravděpodobné, že by odmítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření byl znemožněn nebo podstatně ztížen výkon případného budoucího rozhodnutí zohledňujícího potenciální nároky navrhovatelek. Stejně tak podniky neprokázaly, že je pravděpodobné, že by odmítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření vznikla nenapravitelná újma, ani do jaké míry by případné smluvní pokuty mohly ohrozit jejich finanční stabilitu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190731">31. července 2019</DATE> společnosti, kterým byla zakázka zadána, znovu navrhly nařízení těchto opatření, tentokrát u Sofijski gradski sad (městský soud v Sofii, Bulharsko), aby podpořily žaloby podané k Sądu Okręgowemu w Warszawie (krajský soud ve Varšavě).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Tento návrh byl v prvním stupni zamítnut, ale Sofijski apelativen sad (odvolací soud v Sofii, Bulharsko) mu v odvolacím řízení vyhověl. Posledně uvedený soud – po složení jistoty – nařídil obstavení pohledávky polské Státní pokladny ze záruk č. 02900100000348 a č. 02900100000818, které zřídila pojišťovna Evroins AD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Polská Státní pokladna podala kasační opravný prostředek k Varchoven kasacionen sad (Nejvyšší kasační soud, Bulharsko). V rámci tohoto opravného prostředku předložila také evropský platební rozkaz vydaný na základě nařízení (ES) č. 1896/2006<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="399" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 399, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, formulář E<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Platební rozkaz v její prospěch byl vydán proti pojišťovně Evroins AD, a to na částku <FT TYPE="DECIMAL">4086197,80</FT> PLN z titulu jistiny, na úroky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3322112,05</FT> PLN a na částku <FT TYPE="DECIMAL">76405,75</FT> PLN.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Společnosti, kterým byla zakázka zadána a které proti platebnímu rozkazu podaly odpor prostřednictvím formuláře F podle nařízení č. 1896/2006, předložily tento formulář v kasační odpovědi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>V tomto kontextu předkládá Varchoven kasacionen sad (Nejvyšší kasační soud) Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>1)</NO.P><TXT>Musí být článek 1 [nařízení č. 1215/2012] vykládán v tom smyslu, že takové řízení, jako je řízení popsané v tomto předkládacím usnesení, musí být zcela nebo zčásti považováno za věc občanskou nebo obchodní ve smyslu čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je třeba po uplatnění práva podat návrh na předběžná nebo zajišťovací opatření, o němž již soud příslušný rozhodovat ve věci samé rozhodl, považovat soud, jemuž byl předložen návrh na předběžná opatření na témž základě a u něhož bylo zahájeno řízení na základě článku 35 [nařízení č. 1215/2012], od okamžiku předložení důkazů o tom, že soud rozhodující ve věci samé vydal v tomto ohledu rozhodnutí, za nepříslušný?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Jestliže z odpovědí na první dvě předběžné otázky vyplyne, že soud, kterému byl předložen návrh na základě článku 35 [nařízení č. 1215/2012], je příslušný, musí být podmínky pro nařízení zajišťovacích opatření podle článku 35 [nařízení č. 1215/2012] vykládány autonomně? Musí být upuštěno od použití ustanovení, které v takovém případě, jako je projednávaný případ, nepřipouští nařízení zajišťovacího opatření vůči veřejnému orgánu?<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne <DATE ISO="20201105">5. listopadu 2020</DATE>. Žádost o projednání věci v souladu s článkem 105 jednacího řádu Soudního dvora byla zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily společnosti TOTO – Costruzioni Generali a Vianini Lavori, Polská republika a Evropská komise. Tytéž subjekty se, stejně jako polská Státní pokladna, zúčastnily jednání konaného dne <DATE ISO="20210715">15. července 2021</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Jak jsem již předeslal, mé stanovisko se omezí na druhou předběžnou otázku. Podstatou této otázky je vztah mezi soudy různých členských států, u nichž byly postupně podány návrhy na nařízení předběžných a zajišťovacích opatření podle nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Pro účely odpovědi na tuto otázku je třeba vyložit článek 35 nařízení č. 1215/2012, což umožní určit, zda soud (v projednávané věci bulharský), který není příslušný rozhodovat ve věci samé, může nařídit předběžná nebo zajišťovací opatření, když soud rozhodující ve věci samé (v projednávané věci polský) již o totožném návrhu rozhodl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Než navrhnu odpověď na tuto otázku, popíšu několik obecných aspektů nařízení č. 1215/2012, které mohou přispět k diskusi.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky: předběžná nebo zajišťovací opatření v nařízení č. 1215/2012</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Režim mezinárodní soudní příslušnosti a pohyb rozhodnutí o předběžných nebo zajišťovacích opatřeních</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podle nařízení č. 1215/2012 se lze předběžných a zajišťovacích opatření ve sporech spadajících do jeho oblasti působnosti domáhat dvěma způsoby:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zaprvé nařízení přiznává mezinárodní soudní příslušnost soudům, které jsou podle oddílů 1 až 6 kapitoly II příslušné i pro rozhodnutí ve věci samé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Jeho příslušnost k nařízení předběžných nebo zajišťovacích opatření není výslovně stanovena, ale přirozeně vyplývá z jeho obeznámenosti s věcí. Implicitně se o ní hovoří v bodě 33 odůvodnění nařízení č. 1215/2012. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981117">17. listopadu 1998</DATE>, <NAME.CASE>Van Uden</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑391/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:543">EU:C:1998:543</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>rozsudek Van Uden<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, bod 19).</P></NOTE>. Příslušnost těchto soudů je nezávislá na existenci určité vazby mezi předmětem opatření a sudištěm<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990427">27. dubna 1999</DATE>, <NAME.CASE>Mietz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑99/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:202">EU:C:1999:202</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho se – s výjimkou, kterou popíšu níže – na opatření nařízené soudem příslušným pro spor v hlavním řízení vztahuje režim uznávání a výkonu podle nařízení č. 1215/2012;</P></ITEM><ITEM><P>zadruhé podle článku 35 téhož nařízení rozhodují o předběžných a zajišťovacích opatřeních týkajících se určitého sporu soudy, které v tomto sporu nejsou příslušné rozhodovat ve věci samé.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Pro tento druhý případ stanovil Soudní dvůr k tomu, aby soud, který není příslušný pro rozhodnutí ve věci samé, mohl přesto být příslušný pro rozhodnutí o předběžném opatření, určité požadavky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Tyto podmínky byly dotvářeny výkladem odpovídajících ustanovení Bruselské úmluvy a nařízení č. 44/2001.</P></NOTE>:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>předběžnými nebo zajišťovacími opatřeními je třeba rozumět opatření, která jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>určena k zachování faktického nebo právního stavu za účelem ochrany nároků, jejichž uznání je ostatně požadováno po soudu rozhodujícím ve věci samé<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920326">26. března 1992</DATE>, <NAME.CASE>Reichert a Kockler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:149">EU:C:1992:149</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); Van Uden, bod 37, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE>, <NAME.CASE>Supreme Site Services a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:638">EU:C:2020:638</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>nelze nařídit opatření, která svými účinky <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> nahrazují řízení ve věci samé, to znamená, která ve stadiu předběžného projednání žaloby slouží k obcházení pravidel pro určení příslušnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudky Van Uden, bod 43 a násl.; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990427">27. dubna 1999</DATE> (<NAME.CASE>Mietz</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑99/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:202">EU:C:1999:202</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a St. Paul Dairy, bod 18.</P></NOTE>, a</P></ITEM><ITEM><P>musí existovat skutečná vazba mezi soudem, který není příslušný pro rozhodnutí ve věci samé, a navrhovaným opatřením. Nařízení takového opatření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>vyžaduje […] zvláštní opatrnost a důkladnou znalost konkrétních okolností, za kterých má opatření vyvolávat navrhované účinky<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek Van Uden, bod 38.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Tyto podmínky vyplývají ze skutečnosti, že článek 35 nařízení č. 1215/2021 přiznává navrhovateli předběžných nebo zajišťovacích opatření výhodu, která může zhoršit postavení protistrany, protože stanoví odchylku od režimu příslušnosti stanoveného samotným nařízením. Jejich výklad musí proto být restriktivní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek St. Paul Dairy, bod 11. Článek 35 bezpochyby představuje anomálii v systému, o čemž svědčí i jeho umístění do samostatného oddílu, mimo pravidla pro určování příslušnosti v pravém slova smyslu, ovšem stále v rámci kapitoly II nařízení č. 1215/2012.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Kromě toho by článek 35 mohl zavedením dalšího sudiště rovněž podporovat strategie <HT TYPE="ITALIC">forum shopping</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Tuto obavu vyjádřily strany zúčastněné na jednání, které nenašly shodu na otázce skutečného dopadu rizika. Komise konkrétně uvedla, že podle ní obsahuje samotný článek 35 prvky sebeomezení. O tom není pochyb, neboť normotvůrce i Soudní dvůr v rámci výkladu omezovaly rozsah působnosti tohoto ustanovení. Nemohu se však ztotožnit s žádným z argumentů Komise, zejména s názorem, že opatření, která lze nařídit na základě článku 35, musí být naléhavá. Předně jsou předběžná a zajišťovací opatření ve většině případů navrhována právě jako předběžná nebo zajišťovací, což údajnému omezení <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> ubírá na účinnosti. Dále stále ještě není zřejmé, zda naléhavost vůbec je podmínkou samotného použití článku 35; pokud ano, měla by být chápána autonomně.</P></NOTE> a zneužívání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Na jednání bylo konkrétně poukázáno na nebezpečí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>přezajištění<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> vyplývajícího z nařízení několika zajišťovacích opatření k témuž účelu u dvou různých soudů, které v tomto kontextu nejsou povinny spolu komunikovat (k marnému pokusu zahrnout takovou povinnost do nařízení č. 1215/2012 viz níže poznámku 38 tohoto stanoviska). Nařízení nemá pro takovou situaci jiné řešení, než které plyne z použití pravidel litispendence či pravidel týkajících se uznávání.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Pravomoc soudu, který nařizuje předběžná a zajišťovací opatření podle článku 35, je nařízením č. 1215/2012 navíc značně omezena, protože účinky těchto opatření jsou omezeny na území jeho vlastního členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Bod 33 odůvodnění a čl. 2 písm. a) druhý pododstavec nařízení č. 1215/2012. Toto omezení bylo již naznačeno v předchozím režimu, který vyžadoval skutečnou vazbu mezi předmětem navrhovaných opatření a místní příslušností státu soudu, který rozhoduje ve věci.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Nelze přitom zapomínat, že přípustnost předběžných a zajišťovacích opatření, o nichž by měl rozhodovat jiný soud než ten, který rozhoduje nebo bude rozhodovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Může se jednat o soud, který právě rozhoduje ve věci samé, nebo o soud, který bude ve věci samé rozhodovat v budoucnosti, je-li opatření nařízeno před zahájením hlavního řízení.</P></NOTE> ve věci samé, je reakcí na snadno pochopitelné praktické potřeby, jež jsou specifické pro předběžná a zajišťovací opatření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800521">21. května 1980</DATE>, <NAME.CASE>Denilauler</NAME.CASE> (<NO.CASE>125/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:130">EU:C:1980:130</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920326">26. března 1992</DATE>, <NAME.CASE>Reichert a Kockler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:149">EU:C:1992:149</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V souvislosti s újmou vyplývající z délky lhůt inherentních jakémukoli mezinárodnímu řízení viz rovněž rozsudek St. Paul Dairy, bod 12.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Toto ustanovení umožňuje dotyčné straně domoci se předběžného nebo zajišťovacího opatření v členském státě, ve kterém se nachází majetek nebo osoba, vůči nimž má být toto opatření vykonáno. Tím se eliminují nevýhody spojené s povinností vést nejprve soudní řízení v zahraničí a poté nechávat uznat rozhodnutí vydané zahraničním soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Tyto nevýhody jsou přítomny i ve zjednodušeném režimu automatického uznávání a výkonu bez prohlášení vykonatelnosti podle nařízení č. 1215/2012, protože dotyčná osoba musí ve státě původu získat požadované dokumenty a není <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> vyloučeno, že strana, vůči níž je uznání nebo výkon navrhován, navrhne příslušným procesním postupem jeho odmítnutí, ani že opatření nařízené v jednom členském státě lze v jiném členském státě vykonat teprve po jeho upravení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Taková možnost je potřebná tím spíše, že pro předběžná nebo zajišťovací opatření, která byla soudem rozhodujícím ve věci samé nařízena <HT TYPE="ITALIC">inaudita parte</HT> (čímž je zachován jejich účinek překvapení), v zásadě neplatí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Jejich volný pohyb je možný jen tehdy, když byl žalovaný předvolán k soudu, a pokud nebyl, když mu bylo rozhodnutí obsahující uvedené opatření doručeno před jeho výkonem.</P></NOTE> volný pohyb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Podle bodu 33 odůvodnění platí omezení pro <HT TYPE="ITALIC">výkon</HT> i pro <HT TYPE="ITALIC">uznání</HT>.</P></NOTE> mezi členskými státy na základě nařízení č. 1215/2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Podle bodu 33 odůvodnění by tomu naopak mohlo tak být tehdy, pokud to umožňuje vnitrostátní právo.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Vyloučení volného pohybu opatření tohoto typu vyplývá z definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> uvedené v čl. 2 písm. a) druhém pododstavci nařízení č. 1215/2012. V praxi se projevuje požadavkem čl. 42 odst. 2 téhož nařízení, podle kterého výkon předběžného nebo zajišťovacího opatření, jež v některém členském státě nařídil soud rozhodující v hlavním řízení, v jiném členském státě podléhá předložení osvědčení vydaného podle článku 53. Toto osvědčení obsahuje konkrétní údaje, kterými se dokládá postavení soudu a skutečnost, že žalovaný byl předvolán k soudu, a pokud nebyl, že mu opatření bylo doručeno.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vztah mezi sudišti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Mezi sudišti, která má navrhovatel předběžného nebo zajišťovacího opatření k dispozici a mezi kterými si může vybírat, neexistuje formální hierarchie. Je proto možné, že bude probíhat více řízení o předběžných nebo zajišťovacích opatřeních, přičemž pro takové situace normotvůrce výslovně nestanovil určité řešení.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Pluralita řízení o předběžných nebo zajišťovacích opatřeních</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Pro předběžná a zajišťovací opatření stanoví nařízení č. 1215/2012 zvláštní pravidlo (článek 35). Bylo by možné říci, že jím doplňuje <HT TYPE="ITALIC">přirozenou</HT> pravomoc soudu příslušného pro rozhodnutí ve věci samé k jejich přijetí. Zároveň otevírá prostor pro totožná řízení před různými soudy a riziko vzájemně neslučitelných rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Zásada priority, která v oddíle nařízení č. 1215/2012 nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Překážka litispendence a související řízení<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> upravuje pluralitu řízení v téže věci mezi týmiž stranami ve smyslu článku 29 téhož nařízení, se může podle mého názoru vztahovat i na tu fázi těchto řízení, ve které se rozhoduje o zajišťovacích opatřeních<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Jsem si vědom pochybností, které panují stran <HT TYPE="ITALIC">mechanického</HT> uplatnění článku 29 na předběžná a zajišťovací opatření a které vyplývají z různých důvodů – v závislosti na vlastnostech, jimiž se vyznačuje dualita řízení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Podle této zásady soud, u něhož bylo řízení zahájeno <HT TYPE="ITALIC">později</HT>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>přeruší […] bez návrhu řízení do doby, dokud se neurčí jako příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>. Poté, co se soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, určí jako příslušný, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Pravidlo časové přednosti se výjimečně obrací, mají-li soudy některého státu výlučnou příslušnost na základě doložky o volbě soudu – srov. čl. 31 odst. 2 a 3. V projednávané věci byl první návrh na zajišťovací opatření podán k polskému soudu, který si smluvní strany zvolily k řešení svých sporů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Jak jsem vysvětlil, koexistence návrhů na předběžná nebo zajišťovací opatření podaných k soudu příslušnému pro rozhodnutí ve věci samé a k soudu, který pro rozhodnutí ve věci samé příslušný není (ale u něhož bylo zahájeno řízení podle článku 35 nařízení č. 1215/2012), umožňuje dotčenému účastníkovi řízení zabránit prodlením, ke kterým při přebírání opatření nařízeného v jednom členském státě do jiného členského státu obvykle dochází.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Z tohoto hlediska by bylo možné považovat za paradoxní, kdyby osoba, která navrhuje předběžné nebo zajišťovací opatření u druhého soudu právě proto, aby zabránila průtahům u prvního soudu, musela podle pravidla překážky litispendence podat takový návrh výlučně ve státě, ve kterém je vedeno hlavní řízení, a to jen proto, že návrh na toto opatření tam byl podán dříve<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Tento argument není přesvědčivý pro každého. Ve zprávě Report on the Application of Regulation Brussels I in the Member States (Study JLS/C4/2005/3), vypracované na žádost Komise, bylo navrženo, aby priorita soudu příslušného rozhodovat ve věci samé byla stanovena v každém případě, a to s ohledem na lepší znalost věci (viz bod 777). V tomto duchu je koncipován článek 15 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne <DATE ISO="20190625">25. června 2019</DATE> o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2019">Úř. věst. 2019, L 178, s. 1</REF.DOC.OJ>), který nemá obdoby v žádném jiném předpise ani úmluvě.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Alternativně si lze v případě předběžných nebo zajišťovacích opatření představit nepoužití obecného pravidla překážky litispendence (článek 29 nařízení č. 1215/2012) a zabývat se otázkou dvou neslučitelných rozhodnutí, kdyby byla vydána, později ve fázi jejich uznání a výkonu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>To navrhuje část právní nauky – srov. Eichel, F., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Art. 35 Brüssel Ia-VO<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, <HT TYPE="ITALIC">in</HT> Wieczorek/Schütze, <HT TYPE="ITALIC">Zivilprozessordnung und Nebengesetze</HT>, sv. 13/2, 4. vyd., 2019, marg. 83, a tam citované další odkazy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Domnívám se ovšem, že takové řešení by nemuselo být v souladu s tímto nařízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>I když Soudní dvůr o této otázce zatím nerozhodoval, v souvislosti s článkem 24 Bruselské úmluvy se vyslovil proti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>vzniku příslušnosti více soudů pro týž právní vztah, což je v rozporu s cíli úmluvy<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek St. Paul Dairy, bod 20.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Za současných okolností postačí konstatovat, že výjimky z pravidla litispendence jsou stanoveny v samotném nařízení a žádná z nich neodpovídá právě popsané<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>K tomu připomínám, že argument o nepřiměřené délce řízení coby základu pro nepoužití (tehdejšího) článku 21 Bruselské úmluvy byl Soudním dvorem odmítnut v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031209">9. prosince 2003</DATE>, <NAME.CASE>Gasser</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑116/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:657">EU:C:2003:657</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Návrhy na změnu tohoto stavu vznesené v souvislosti s článkem 35 nařízení č. 1215/2012 neprošly, což jen podporuje argument proti tomu, aby v nyní platném systému docházelo u návrhů na předběžná a zajišťovací opatření ke zvláštnímu zacházení s litispendencí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz Report on the Application of Regulation Brussels I in the Member States (Study JLS/C4/2005/3), citovanou v poznámce 34. Neprošel ani návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [COM(2010) 748 final], ve kterém Komise prosazovala komunikaci mezi soudy s cílem koordinovat řízení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Mám proto celkově za to, že na návrhy na předběžná nebo zajišťovací opatření se pravidlo překážky litispendence uvedené v článku 29 nařízení č. 1215/2012 vztahuje. Z toho vyplývají dva důsledky, a sice že a) priorita svědčí soudu, u něhož byl návrh na zajišťovací opatření podán dříve, jakmile se prohlásí za příslušný, a že b) od téhož okamžiku se soud, u něhož by návrh na zajišťovací opatření byl podán později, musí prohlásit za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Neslučitelnost předběžných nebo zajišťovacích opatření různých soudů</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Případem, kdy předběžná nebo zajišťovací opatření nařídily dva soudy (jeden příslušný podle článku 24 Bruselské úmluvy a druhý na základě volby stran pro řešení sporů ve věci samé), se Soudní dvůr zabýval v rozsudku Italian Leather<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020606">6. června 2002</DATE> (<NO.CASE>C‑80/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:342">EU:C:2002:342</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>rozsudek Italian Leather<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>).</P></NOTE>, a to v souvislosti s čl. 27 odst. 3 uvedené úmluvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V uvedeném rozsudku Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>upřesnil, že neslučitelnost, která brání uznání zahraničního rozhodnutí, se týká právních účinků rozhodnutí, a nikoli existence různých právních rámců v členských státech nebo odlišného posouzení téže podmínky příslušnými orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Tamtéž, bod 44.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>potvrdil, že k neslučitelnosti dochází tehdy, když důsledky dotčených rozhodnutí – kdyby byla vydána současně v jednom členském státě – narušují společenský pořádek tohoto státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Tamtéž, bod 48.</P></NOTE>, a</P></ITEM><ITEM><P>uvedl, že za těchto podmínek a s ohledem na kogentní povahu důvodu pro odepření uznání stanoveného v čl. 27 odst. 3 Bruselské úmluvy musí dožádaný orgán odepřít uznání zahraničního rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Tamtéž, bod 2 výroku.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V důsledku totožnosti čl. 27 odst. 3 Bruselské úmluvy se stávajícím čl. 45 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1215/2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>[…] se uznání rozhodnutí odepře […] je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným v dožádaném členském státě mezi týmiž stranami<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</P></NOTE> lze dospět k závěru, že stejné řešení musí platit i na základě posledně uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na druhou předběžnou otázku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Pochybnosti předkládajícího soudu, které určují jeho druhou předběžnou otázku, jakož i argumenty zúčastněných stran k nim se zakládají na několika důvodech, které zanalyzuji v tomto pořadí:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>nejprve rozeberu dopad smluvní doložky o volbě soudu ve prospěch polských soudů;</P></ITEM><ITEM><P>poté se budu zabývat <HT TYPE="ITALIC">skutečnou vazbou</HT> navrhovaných opatření k bulharskému území;</P></ITEM><ITEM><P>nakonec se vyjádřím k významu polského soudního rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na předběžná a zajišťovací opatření, pro bulharský soud.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Je doložka o volbě soudu překážkou pro nařízení opatření bulharskými soudy?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Příslušnost soudu, před nímž probíhá hlavní řízení, k nařízení předběžných nebo zajišťovacích opatření nezávisí na zvláštním vztahu mezi předmětem opatření a místem soudu; postačí, aby nastaly okolnosti, které podle nařízení č. 1215/2012 odůvodňují určení příslušnosti ve věci samé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Jednou z takových okolností je dohoda stran o volbě příslušného soudu prostřednictvím doložky zakládající výlučnou příslušnost na základě článku 25 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že jejím základem je autonomie vůle, je ovšem legitimní pochybovat o tom, že by se každá dohoda o příslušnosti měla automaticky vztahovat i na předběžná nebo zajišťovací opatření. Jinými slovy si lze klást otázku, zda volba soudu systematicky vylučuje možnost nabízenou článkem 35 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Soudní dvůr o tomto problému ještě nerozhodoval. Rozsudek Italian Leather každopádně upřesňuje, že příslušnost podle článku 35 může existovat souběžně s příslušností jiného soudu, který si strany zvolí k vydání konečného rozhodnutí ve sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Domnívám se, že strany mohou (přinejmenším nenacházím důvody, proč by nemohly) dohodou prorogovat nebo derogovat mezinárodní soudní příslušnost pro předběžnou ochranu, pokud jejich situace spadá do působnosti nařízení č. 1215/2012. Otázka, na jaké spory se vztahuje dohoda o volbě soudu a na jaké nikoli, je otázkou výkladu dohody, kterou uzavřely.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Je proto žádoucí, aby strany výslovně vyjádřily úmysl vztáhnout doložku i na předběžnou ochranu. Není-li vůle jasná, bylo by možné se domnívat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Tato domněnka by samozřejmě byla vyvratitelná.</P></NOTE>, že obecně formulovaná doložka o volbě soudu rozšiřuje příslušnost zvoleného soudu i na nařízení předběžných nebo zajišťovacích opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tento závěr by naproti tomu neplatil pro vyloučení přístupu ke kterémukoli soudu jiného členského státu, než který byl zvolen dohodou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Vzhledem k jeho důsledkům, a sice že každé opatření, které by nebylo možné vykonat v členském státě zvoleného soudu, by podléhalo uznání a výkonu. K tomu viz výše poznámku 28 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, protože vyloučení použitelnosti článku 35 nařízení č. 1215/2012 presumovat nelze.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>V projednávané věci vložily strany do smlouvy ujednání, které jako soud příslušný pro rozhodování jejich sporů označuje obecně polské soudy, protože v Polsku má sídlo veřejný zadavatel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz bod 16 tohoto stanoviska. Považuji za samozřejmé, že polská Státní pokladna zpochybnila příslušnost bulharských soudů na základě tohoto ujednání.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Předkládající soud nezpochybňuje výlučnou příslušnost polských soudů ve věci samé, ale pokládá za sporné, zda je výlučná i pro předběžnou ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Polská vláda a společnosti, kterým byla zakázka zadána, se podle jejich vyjádření neshodují v otázce dosahu smluvní volby soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Body 7 a násl., zejména bod 11 vyjádření Polské republiky a body 28 a 29 vyjádření společností TOTO – Costruzioni Generali a Vianini Lavori.</P></NOTE>. Já osobně souhlasím s Komisí, podle které otázka, zda tato volba zahrnuje zajišťovací opatření, potažmo vylučuje příslušnost soudů kteréhokoli jiného státu, je věcí výkladu, který bude muset provést předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Bod 19 písemného vyjádření Komise. Mimo jiné viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>CDC Hydrogen Peroxide</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑352/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:335">EU:C:2015:335</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V této souvislosti bude nutné zohlednit – aby stranám byla zachována předvídatelnost – že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>[d]oložka o příslušnosti se může týkat pouze již vzniklého nebo budoucího sporu z určitého právního vztahu, což omezuje rozsah dohody o příslušnosti pouze na spory z právního vztahu, v rámci kterého byla tato doložka uzavřena<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>CDC Hydrogen Peroxide</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑352/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:335">EU:C:2015:335</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Doložka o příslušnosti se tedy neuplatní, když <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>poškozený podnik nemohl takový spor rozumně předvídat v okamžiku, kdy s uvedenou doložkou souhlasil<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Tamtéž, bod 70.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>S výhradou, že rozhodnutí přísluší, jak jsem již uvedl, předkládajícímu soudu, mám za to, že strany, které podepsaly ujednání dohodnuté v této věci, mohly <HT TYPE="ITALIC">rozumně předvídat</HT>, že jedna z nich případně navrhne předběžné nebo zajišťovací opatření, aby zabránila výkonu záruk. U veřejných zakázek nejsou spory o výkonu záruk veřejnými zadavateli neobvyklé.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Skutečná vazba</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Kdyby se dospělo k závěru, že doložka o příslušnosti nemá účinky na předběžnou ochranu, takže polské soudy nemají výlučnou příslušnost, neznamenalo by to ještě, že jeho přímým důsledkem je potvrzení příslušnosti bulharských soudů coby soudů, u nichž má být podán návrh podle článku 35 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V takovém případě by totiž příslušnost bulharských soudů závisela především na ustanoveních příslušných vnitrostátních právních předpisů. Kromě toho by musela existovat skutečná vazba mezi předmětem předběžného nebo zajišťovacího opatření a místní příslušností členského státu (Bulharska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Existence skutečné vazby v projednávaném sporu byla zpochybněna, a to ze dvou důvodů:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>jednak proto, že majetek nacházející se na bulharském území a vůči kterému má být opatření vykonáno, je movitý,</P></ITEM><?PAGE NO="13"?><ITEM><P>a jednak proto, že sporná záruka má být fakticky vyplacena polské Státní pokladně na polském území a v souvislosti s nesrovnalostmi při plnění smlouvy na stavební práce uzavřené a prováděné v Polsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Vyjádření Polské republiky, bod 36.</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Požadavek skutečné vazby přímo souvisí s <HT TYPE="ITALIC">ratiem legis</HT> článku 35 nařízení č. 1215/2012, a sice aby opatření bylo nařízeno i provedeno v témže členském státě. Skutečná vazba se tedy konkretizuje v aktivech, na která míří předběžné a zajišťovací opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Místo vyplacení samotné záruky je naproti tomu irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V tomto sporu bylo cílem předběžných a zajišťovacích opatření, jak bylo již uvedeno, zajistit návrhy na určení neexistence nároku polské Státní pokladny na vyplacení zajištěných částek. Bulharský odvolací soud v rámci výkonu těchto opatření nařídil obstavení pohledávky polského veřejného zadavatele vůči bulharské pojišťovně Evroins AD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Skutečná vazba mezi bulharskými soudy a předběžnými a zajišťovacími opatřeními závisí v konečném důsledku na tom, zda je uvedená pohledávka považována za nacházející se v Bulharsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Pohledávka jakožto nehmotný majetek není nikde fyzicky lokalizována a její <HT TYPE="ITALIC">umístění</HT> lze určit odkazem na připsání na účet, na kterém je vedena, nebo právní fikcí.</P></NOTE>, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí vydané v Polsku jako překážka nařízení zajišťovacích opatření bulharskými soudy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Musí se bulharský soud prohlásit za nepříslušný k nařízení navrhovaného předběžného a zajišťovacího opatření, když byl totožný návrh<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Předkládající soud nevznáší žádnou námitku vycházející z údajného nedostatku totožnosti nebo ze změny okolností, takže touto problematikou se nebudu podrobněji zabývat.</P></NOTE> podán k (polskému) soudu, který rozhoduje ve věci samé v hlavním řízení a který návrh na jeho nařízení zamítl?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>K odpovědi lze přistoupit ze dvou hledisek, a sice podle toho, zda je rozhodnutí polského soudu o zamítnutí návrhu na nařízení předběžných a zajišťovacích opatření konečné, či nikoli. Vzhledem k tomu, že na základě předložených informací nelze s jistotou určit povahu tohoto rozhodnutí, rozeberu obě možnosti.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí, které je konečné, a jeho případné uznání</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Podle nařízení č. 1215/2012 lze řízení ve věci samé nebo řízení o předběžném opatření zahájené v jednom členském státě ukončit, je-li příslušným procesním prostředkem namítnuto, že rozhodnutí přijaté v jiném státě je konečné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>K uznání zahraničního rozhodnutí, které ještě není konečné, viz bod 85 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Z vyjádření zúčastněných stran vyvozuji, že otázka, zda polské rozhodnutí zakládá překážku <HT TYPE="ITALIC">věci pravomocně rozsouzené</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>O překážce <HT TYPE="ITALIC">věci pravomocně rozsouzené</HT> se píše v předkládacím usnesení i ve vyjádřeních zúčastněných stran.</P></NOTE>, je sporná a objasnit ji musí předkládající soud. V každém případě spíše než o překážce věci pravomocně rozsouzené (tento pojem je v souvislosti s rozhodnutími zajišťovací povahy problematický) budu raději hovořit o tom, zda je soudní rozhodnutí konečné, tedy ukončující a proti kterému již nelze podat opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Potvrdí-li se, že zajišťovací rozhodnutí je v Polsku konečné, bude moci vyvolat účinky i v Bulharsku a bránit (dokud se skutkové okolnosti nezmění)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Zdůrazňuji, že musí jít o tutéž věc mezi týmiž stranami, neboť kdyby tomu tak nebylo (například proto, že nastaly skutečnosti, následkem kterých se původní situace výrazně změnila), nic by nebránilo podání nového návrhu na předběžná nebo zajišťovací opatření, případně k zahraničnímu soudu, který není příslušný pro rozhodnutí ve věci samé. Z povahy věci se opatření tohoto typu nařídí nebo odmítnou v závislosti na okolnostech předložených soudu v určitém okamžiku. Pokud se tyto okolnosti změní, původní odmítnutí nebrání jejich pozdějšímu nařízení.</P></NOTE> nařízení jiného opatření v téže věci mezi týmiž stranami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Varchoven kasacionen sad (Nejvyšší kasační soud) má rovněž pochybnosti o okamžiku, kdy musí z existence zahraničního rozhodnutí vyvodit normativní důsledky. Konkrétně se táže, zda se musí prohlásit za nepříslušný v okamžiku, kdy jsou předloženy důkazy o takovém rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Odpověď je v zásadě kladná. Podle čl. 36 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 se k uznání rozhodnutí členského státu v jiném členském státě nevyžaduje žádné zvláštní řízení. Nicméně strana, která se jej dovolává, musí splnit formální požadavky stanovené článkem 37, a sice předložit ověřenou kopii daného rozhodnutí a osvědčení vystavené podle článku 53, jehož předložení nelze podle doslovného znění nařízení prominout<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Doklady jsou podle všeho vypočteny taxativně, na rozdíl od předchozí právní úpravy, která v článku 55 nařízení č. 44/2001 stanovila možnost buď prominout předložení osvědčení vydaného podle přílohy V tohoto nařízení, nebo jej nahradit rovnocennou písemností. Je otázkou, zda musí být uvedeny údaje vyžadované současným článkem 42, neboť ty jsou doslovně vyžadovány jen pro výkon opatření; v bodě 33 odůvodnění se ovšem hovoří o omezení pohybu i pro účely uznání, přičemž definice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> uvedená v článku 2 platí pro celou kapitolu III. Pro účely projednávané věci může tato otázka v každém případě zůstat otevřená.</P></NOTE>. Soud nebo orgán může stranu, která se dovolává zahraničního rozhodnutí, požádat také o překlad nebo přepis tohoto rozhodnutí za podmínek stanovených v čl. 37 odst. 2.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Straně, pro kterou může mít uznání již vydaného rozhodnutí nepříznivé dopady, přísluší navrhnout jeho odepření z některého z důvodů uvedených v článku 45, považuje-li to za účelné. Takový návrh může být podle čl. 36 odst. 3 nařízení podán incidenčně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Článku 45 odst. 1 písm. c) se nelze v tomto rámci dovolávat, neboť za okolností této věci v Bulharsku ještě neexistuje opatření, jehož účinky by byly neslučitelné s účinky polského rozhodnutí, takže argument proti uznání tohoto rozhodnutí nemůže obstát.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí, které není konečné, a pravidlo překážky litispendence</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Lze-li proti polskému rozhodnutí podat v Polsku odvolání, je pro účely nařízení č. 1215/2012 třeba mít za to, že řízení o zajišťovacích opatřeních v této zemi stále probíhá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Za těchto okolností může dotčená osoba podat návrh na uznání opatření v Bulharsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Nařízení č. 1215/2012 nepodmiňuje uznání nebo výkon zahraničních rozhodnutí tím, aby byla konečná.</P></NOTE>. Nicméně v důsledku skutečnosti, že proti němu lze ještě podat opravný prostředek, může být takový návrh předčasný. Nařízení umožňuje dožádanému soudu přerušit řízení o uznání zahraničního rozhodnutí, pokud je napadeno v členském státě původu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Článek 38 písm. a).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že v Bulharsku byl podán totožný a pozdější návrh na předběžnou ochranu, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, jeví se mi jako vhodnější pravidlo překážky litispendence, které soudu, u něhož bylo řízení zahájeno později, ukládá povinnosti z moci úřední.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Doklad o polském rozhodnutí prokazuje (nebo může prokazovat, splňuje-li podmínky stanovené rozhodným právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Vnitrostátním právem dožádaného státu nebo právem určeným podle mezinárodní dohody; nařízení č. 1215/2012 tento aspekt neupravuje.</P></NOTE>) klíčové údaje uvedené v článku 29 nařízení č. 1215/2012:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>slouží k posouzení otázky, zda jsou obě řízení vedena v téže věci a mezi týmiž stranami;</P></ITEM><ITEM><P>dokládá datum podání návrhu u soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, a</P></ITEM><ITEM><P>osvědčuje, že se soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásil za příslušný k nařízení předběžného nebo zajišťovacího opatření nebo k zamítnutí návrhu na jejich nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Pro tyto účely není nutné formální prohlášení – viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140227">27. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Cartier parfums-lunettes a Axa Corporate Solutions assurances</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑1/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:109">EU:C:2014:109</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Pokud se po ověření těchto otázek potvrdí, že u polského soudu bylo řízení zahájeno jako první a že řízení byla zahájena v téže věci mezi týmiž stranami, bulharský soud podle čl. 29 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 nesmí rozhodovat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr na druhou předběžnou otázku Varchoven kasacionen sad (Nejvyšší kasační soud, Bulharsko) odpověděl takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>1)</NO.P><TXT>Článek 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že soud, ke kterému byl podán návrh na předběžná nebo zajišťovací opatření, o něm nesmí rozhodovat, jestliže a) soud jiného členského státu, který rozhoduje ve věci samé, vydal konečné rozhodnutí o těchto opatřeních; b) se tohoto konečného rozhodnutí dovolává dotyčná osoba, která předloží dokumenty vyžadované nařízením č. 1215/2012 pro jeho uznání v členském státě, v němž řízení dosud neskončilo, a c) k oběma soudům byly podány návrhy na zahájení řízení v téže věci mezi týmiž stranami.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Není-li rozhodnutí vydané soudem příslušným pro rozhodnutí ve věci samé dosud konečné, prohlásí se soud, u kterého bylo později zahájeno řízení podle článku 35 nařízení č. 1215/2012 a který o návrhu na předběžná nebo zajišťovací opatření podaném na témže základě, v téže věci a mezi týmiž stranami dosud nerozhodl, na základě čl. 29 odst. 3 nařízení č. 1215/2012 za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>