<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2007CSA.0300199301.case.xml"><NO.CASE>C-441/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005C0441</NO.CELEX><NO.SEQ>0007.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1996</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>2021</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>26</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY J. KOKOTT — VĚC C-441/05</LEFT><RIGHT>ROQUETTE FRÈRES</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20061026">26. října 2006</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I —</NO.P><TXT>Úvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Hlavním smyslem tohoto řízení o rozhodnutí o předběžné otázce je opět otázka právní ochrany jednotlivce proti nařízením Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zatímco Soudní dvůr objasnil naposledy, zejména ve věcech Unión de Pequeños Agricultores<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20020725">25. července 2002</DATE>, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-50/00 P" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-6677">C-50/00, Recueil, s. I-6677</REF.DOC.ECR>), včetně stanoviska generálního advokáta Jacobse ze dne <DATE ISO="20020321">21. března 2002</DATE>.</P></NOTE> a Jégo-Quéré<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20040401">1. dubna 2004</DATE>, Komise v. Jégo-Quéré (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-263/02 P" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-3425">C-263/02, Recueil, s. I-3425</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, za jakých podmínek může jednotlivec podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES napadnout nařízení Společenství žalobou na neplatnost přímo před soudy Společenství<NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v této souvislosti také rozšíření aktivní legitimace jednotlivce, jak je to upraveno v čl. III-365 odst. 4 Smlouvy o Ústavě pro Evropu ze dne <DATE ISO="20041029">29. října 2004</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="310" DATE.PUB="2004" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. C 310, s. 1</REF.DOC.OJ>); podle něhož mají fyzické nebo právnické osoby možnost podat žalobu na neplatnost rovněž proti podzákonným právním aktům, které se jich bezprostředně týkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.</P></NOTE>, vyvstává v tomto řízení otázka právní ochrany z jiného úhlu pohledu: Za jakých okolností se může jednotlivec dovolávat <HT TYPE="ITALIC">před vnitrostátními soudy</HT> protiprávnosti nařízení Společenství, které předtím nenapadl přímo před soudy Společenství?</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Předmětem tohoto řízení je režim kvót pro výrobu izoglukózy, který je ve Společenství platný již od konce 70. let. Ve sporu v původním řízení napadá francouzský podnik Roquette Frères<NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jméno Roquette Frères není v judikatuře Soudního dvora neznámé; viz zejména rozsudek ze dne <DATE ISO="19801015">15. října 1980</DATE>, Roquette Frères v. Francouzská celní správa (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="145/79" YEAR="1980" PAGE.ECR="2917">145/79, Recueil, s. 2917</REF.DOC.ECR>), ve kterém se Soudní dvůr vyjádřil k časovému omezení účinků rozsudků; rozsudek ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE>, Roquette Frères v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="138/79" YEAR="1980" PAGE.ECR="3333">138/79, Recueil, s. 3333</REF.DOC.ECR>), ve kterém se Soudní dvůr vyjádřil k právům Evropského parlamentu v oblasti konzultací, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20021022">22. října 2002</DATE>, Roquette Frères (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-94/00" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-9011">C-94/00, Recueil, s. I-9011</REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr objasnil právní režim přezkumů prováděných Komisí ve věcech týkajících se hospodářské soutěže.</P></NOTE> před francouzskými soudy kvóty pro výrobu izoglukózy, které mu byly přiděleny vnitrostátními orgány. Na podporu své žaloby Roquette Frères uplatňuje, že na úrovni Společenství byla<?PAGE NO="I-1997"?> nesprávně spočítána základní množství izoglukózy přiznaná území metropolitní Francie<NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Pro francouzská zámořská území platí zvláštní základní množství pro izoglukózu, která nejsou předmětem tohoto řízení.</P></NOTE>, protože v rámci kvót nebyla zohledněna izoglukóza vyrobená jakožto meziprodukt pro výrobu jiných výrobků určených k prodeji.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>Předmět sporu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Izoglukóza je tekuté sladidlo, které se vyrábí z glukózy obsažené ve škrobu; tento škrob se získává z obilí, převážně z kukuřice<NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE>, Roquette Frères (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-210/90" YEAR="1992" PAGE.ECR="I-731">C-210/90, Recueil, s. I-731, bod 3</REF.DOC.ECR>). V prvním bodě odůvodnění nařízení Rady (EHS) č. 1111/77 ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o společných předpisech pro izoglukózu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="134" DATE.PUB="1977" PAGE.FIRST="4">Úř. vest. L 134, s. 4</REF.DOC.OJ>) je izoglukóza definována jako glukózový sirup s vysokým obsahem fruktózy. Společná organizace trhů v odvětví cukru definuje izoglukózu jako výrobek získaný z glukózy nebo jejích polymerů obsahující v sušině nejméně 10 % hmotnostních fruktózy. [Viz v tomto smyslu čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 1785/81 ze dne <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE> o společné organizaci trhů v odvětví cukru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="177" DATE.PUB="1981" PAGE.FIRST="4">Úř. vést. L 177, s. 4</REF.DOC.OJ>) a naposledy čl. 2 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 318/2006 ze dne <DATE ISO="20060220">20. února 2006</DATE> o společné organizaci trhů v odvětví cukru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="058" DATE.PUB="2006" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 58, s. 1</REF.DOC.OJ>)].</P></NOTE>. Izoglukóza se považuje za přímou náhražku tekutého cukru vyráběného z cukrové řepy nebo z cukrové třtiny a přímo si s ním konkuruje<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz druhý a sedmý bod odůvodnění nařízení č. 1111/77 stejně jako druhý bod odůvodnění nařízení č. 1785/81.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Ve Společenství byl na konci 70. let zaveden režim kvót na výrobu izoglukózy<NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tento režim kvót je založen na přidělování základních kvót (také nazývaných jako kvóty A) a dodatečných kvót (také nazývaných jako kvóty B). Cukr a izoglukóza, které se vyrobí nad rámec těchto kvót (také nazývané jako <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>C-cukr<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>, popř. <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>C-izoglukóza<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/> nebo <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>přebytkový cukr<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/>, popř. <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>přebytková izoglukóza<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>), byly v podstatě určeny pro vývoz do třetích zemí a zpravidla nemohly být ve Společenství uváděny na trh.</P></NOTE>, stejně jako již předtím na výrobu cukru<NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Snaha o obdobné zacházení s cukrem a izoglukózou se táhne jako červená nit body odůvodnění nařízení Rady (EHS) č. 1293/79 ze dne <DATE ISO="19790625">25. června 1979</DATE>, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1111/77 o společných předpisech pro izoglukózu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="162" DATE.PUB="1979" PAGE.FIRST="10">Úř. vest. L 162, s. 10</REF.DOC.OJ>, opraveno v <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="176" DATE.PUB="1979" PAGE.FIRST="37">Úř. vést. L 176, s. 37</REF.DOC.OJ>), kterým byl poprvé zaveden režim kvót pro izoglukózu. Viz v tomto smyslu druhý bod odůvodnění nařízení č. 1785/81.</P></NOTE>. Tento režim je třeba posuzovat v souvislosti se zárukami na prodej cukru, které byly stanoveny v rámci společné zemědělské politiky. Vzhledem k tomu, že výroba izoglukózy přispěla ke zvýšení přebytků cukru ve Společenství, měla být prostřednictvím kvót omezena, aby nedocházelo k případným negativním účinkům na politiku Společenství v odvětví cukru<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE> (138/79, uvedený v poznámce pod čarou 5, body 26 a 27).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Nejprve byly výrobní kvóty přidělovány jednotlivým podnikům přímo v nařízeních Společenství. Na základě čl. 9 odst. 1 až 3<?PAGE NO="I-1998"?> nařízení č. 1111/77 ve znění nařízení č. 1293/79<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz zejména článek 3 nařízení č. 1293/79.</P></NOTE> tak byla každému podniku usazenému ve Společenství vyrábějícímu izoglukózu přidělena základní kvóta na období od <DATE ISO="19790701">1. července 1979</DATE> do <DATE ISO="19800630">30. června 1980</DATE>, která v zásadě odpovídala dvojnásobku jeho výroby v období od <DATE ISO="19781101">1. listopadu 1978</DATE> do <DATE ISO="19790430">30. dubna 1979</DATE>, ale rovněž mohla být upravena tak, že jeho maximální kvóta nečinila více než 85 % a nebyla nižší než 65 % jeho technické roční kapacity pro výrobu<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tento režim byl zachován také pro období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE>. Viz článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 1592/80 ze dne <DATE ISO="19800624">24. června 1980</DATE> o použití režimů výrobních kvót v odvětvích cukru a izoglukózy pro období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="160" DATE.PUB="1981" PAGE.FIRST="12">Úř. vést. L 160, s. 12</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Pro podnik Roquette Frères byla tato základní kvóta <FT TYPE="NUMBER">15887</FT> tun, jak vyplývalo z čl. 9 odst. 4 nařízení č. 1111/77, ve znění nařízení č. 1293/79, ve spojení s jeho přílohou II<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tyto a následující kvóty vyjádřené v tunách se vztahují na sušinu (sušená látka).</P></NOTE>. Kromě toho měla Roquette Frères na základě odstavce 3 téhož článku nárok na tzv. maximální kvótu, která byla stanovena s ohledem na vlastní údaje podniku na <FT TYPE="NUMBER">20022</FT> tun, což odpovídá dodatečným <FT TYPE="NUMBER">4135</FT> tunám k základní kvótě.</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE> Soudní dvůr prohlásil nařízení č. 1293/79 na návrh Roquette Frères za neplatné z důvodu procesního pochybení při projednávání Evropským parlamentem<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 5, viz zejména bod 37. Viz rovněž v tomto smyslu obsahově podobný rozsudek ze stejného dne Maizena v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="139/79" YEAR="1980" PAGE.ECR="3393">139/79, Recueil, s. 3393, zejména bod 38</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Rada EU potom vydala novou obsahově stejnou úpravu měnící nařízení č. 1111/77, a to nejprve nařízení č. 387/81<NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Rady (EHS) č. 387/81 ze dne <DATE ISO="19810210">10. února 1981</DATE>, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1111/77 o společných předpisech pro izoglukózu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="044" DATE.PUB="1981" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 44, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> na období od <DATE ISO="19790701">1. července 1979</DATE> do <DATE ISO="19800630">30. června 1980</DATE> a potom nařízení č. 388/81<NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Rady (EHS) č. 388/81 ze dne <DATE ISO="19810210">10. února 1981</DATE>, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1592/80 o použití režimů výrobních kvót v odvětvích cukru a izoglukózy pro období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="044" DATE.PUB="1981" PAGE.FIRST="4">Úř. vest. L 44, s. 4</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> na období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE><NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="19820930">30. září 1982</DATE>, Roquette Frères v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="110/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="3159">110/81, Recueil, s. 3159, bod 1 výroku</REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr odmítl žalobu na neplatnost podanou Roquette Frères proti oběma těmto nařízením pozměňujícím nařízení č. 1111/77 jako neopodstatněnou. Viz rovněž rozsudky ze stejného dne Amylum v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="108/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="3107">108/81, Recueil, s. 3107</REF.DOC.ECR>) a Tunnel Refineries v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="114/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="3189">114/81, Recueil, s. 3189</REF.DOC.ECR>) k žalobám na neplatnost nařízení č. 387/81.</P></NOTE>. Roquette Frères tak byla opět přidělena již zmiňovaná základní kvóta <FT TYPE="NUMBER">15887</FT> tun a mimoto byla podle těchto nařízení podniku stanovena opětovně dodatečná kvóta ve výši <FT TYPE="NUMBER">4135</FT> tun.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Pro období od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> byla pravidla upravující výrobu cukru a izoglukózy zahrnuta do nové společné organizace trhů, ve které se již nepřidělují výrobní kvóty pro izoglukózu přímo jednotlivým podnikům — jak tomu bylo již dříve<?PAGE NO="I-1999"?> u kvót cukru — ale pouze obecně ve formě základních množství přiznaných členským státům<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Výjimku z tohoto pravidla lze nalézt v určitých ustanoveních, která měla souvislost s přistoupením nových členských států, ve kterých zákonodárce Společenství ještě přímo stanovil kvóty pro izoglukózu jednotlivým podnikům, např. v případě Řecka v čl. 24 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1785/81 a v případě Finska v čl. 27 odst. 4 čtvrtém pododstavci nařízení Rady (EHS) č. 2038/1999 ze dne <DATE ISO="19990913">13. září 1999</DATE> o společné organizaci trhů v odvětví cukru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="252" DATE.PUB="1999" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 252, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Od té doby orgány členských států provádějí konkrétní rozdělení kvót jednotlivým podnikům.</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> až do <DATE ISO="20060630">30. června 2006</DATE> vyplývala tato společná organizace trhů v odvětví cukru nejprve z nařízení č. 1785/81, potom z nařízení č. 2038/1999<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízením č. 2038/1999 bylo zrušeno nařízení č. 1785/81.</P></NOTE> a naposledy z nařízení č. 1260/2001<NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne <DATE ISO="20010619">19. června 2001</DATE> o společné organizaci trhů v odvětví cukru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" DATE.PUB="2001" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 178, s. 1</REF.DOC.OJ>). Tímto nařízením bylo zrušeno nařízení č. 2038/1999.</P></NOTE>. Od <DATE ISO="20060701">1. července 2006</DATE> se použije nařízení č. 318/2006<NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízením č. 318/2006 bylo zrušeno nařízení č. 1260/2001.</P></NOTE>, které však není pro tento případ relevantní.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>Sporné předpisy v tomto řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Podle čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1785/81 měly členské státy přidělit kvótu A a kvótu B každému podniku usazenému na jeho území vyrábějícímu cukr nebo izoglukózu, kterému byla přidělena na období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE> základní kvóta definovaná v nařízení č. 1111/77<NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Obdobná ustanovení se nacházejí také v pozdějších nařízeních o společné organizace trhů v odvětví cukru, viz čl. 27 odst. 1 nařízení č. 2038/1999 a čl. 11 odst. 1 nařízení č. 1260/2001.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Kvóta A přidělená každému podniku vyrábějícímu izoglukózu měla odpovídat základní kvótě, která mu byla zaručena na období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE>, a kvóta B se měla rovnat 23,55 % jeho kvóty A (čl. 24 odst. 3 a 5 nařízení č. 1785/81). Jaká celková základní množství mohla být tímto způsobem rozdělena v každém členském státě jako kvóty A a B, bylo stanoveno v čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81 v tabulce, ze které pro izoglukózu <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>v metropolitní Francii<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/> vyplývalo základní množství A ve výši <FT TYPE="NUMBER">15887</FT> tun a základní množství B ve výši <FT TYPE="NUMBER">4135</FT> tun. Tento režim kvót platil od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> a byl vícekrát prodloužen<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz nařízení Rady (EHS) č. 934/86 ze dne <DATE ISO="19860324">24. března 1986</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="087" DATE.PUB="1986" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 87, s. 1</REF.DOC.OJ>), nařízení Rady (EHS) č. 305/91 ze dne <DATE ISO="19910204">4. února 1991</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="037" DATE.PUB="1991" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 37, s. 1</REF.DOC.OJ>), nařízení Rady (EHS) č. 1548/93 ze dne <DATE ISO="19930614">14. června 1993</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="154" DATE.PUB="1993" PAGE.FIRST="10">Úř. vest. L 154, s. 10</REF.DOC.OJ>), nařízení Rady (ES) č. 133/94 ze dne <DATE ISO="19940124">24. ledna 1994</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="022" DATE.PUB="1994" PAGE.FIRST="7">Úř. vést. L 22, s. 7</REF.DOC.OJ>) a nařízení Rady (ES) č. 1101/95 ze dne <DATE ISO="19950424">24. dubna 1995</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="110" DATE.PUB="1995" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 110, s. 1</REF.DOC.OJ>), vydaná vždy ke změně nařízení Rady (EHS) č. 1785/81 o společné organizaci trhů v odvětví cukru.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Také v nařízení č. 2038/1999 Rada původně zachovala tato základní množství<?PAGE NO="I-2000"?> pro hospodářské roky 1995/96 až 2000/01. Z tabulky v čl. 27 odst. 3 tohoto nařízení tak vyplývalo pro izoglukózu <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>v metropolitní Francii<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/> opět základní množství A ve výši <FT TYPE="NUMBER">15887</FT> tun a základní množství B ve výši <FT TYPE="NUMBER">4135</FT> tun.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 26 odst. 5 nařízení č. 2038/1999 zároveň otevřel do budoucna možnost snížit uvedená základní množství pro to, aby Společenství mohlo dostát svým mezinárodním závazkům<NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Myslí se tím v tomto případě Dohoda o zemědělství (Úř. vest. L 336, s. 22) uzavřená v rámci mnohostranných jednání <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Uruguayského kola<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/> (1986-1994), která vedla k založení Světové obchodní organizace</P></NOTE>. Této možnosti využila Komise pro hospodářský rok 2000/01 a snížila pro izoglukózu <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>v metropolitní Francii<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/> základní množství A o 606,6 tun na <FT TYPE="DECIMAL">15280,4</FT> tun a základní množství B o 157,9 tun na <FT TYPE="DECIMAL">3977,1</FT> tun (čl. 1 odst. 2 ve spojení s přílohami I a II nařízení č. 2073/2000<NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Komise (ES) č. 2073/2000 ze dne <DATE ISO="20000929">29. září 2000</DATE>, kterým se pro hospodářský rok 2000/2001 snižuje v odvětví cukru zaručené množství v rámci režimu výrobních kvót a předpokládané maximální požadavky na zásobování rafinérií v rámci režimů preferenčních dovozů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="246" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="38">Úř. vest. L 246, s. 38</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>).</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Konečně, pro hospodářské roky 2001/02 až 2005/06 Rada stanovila v čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001 pro izoglukózu <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>v metropolitní Francii<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/> nové základní množství A ve výši <FT TYPE="DECIMAL">15747,1</FT> tun a nové základní množství B ve výši <FT TYPE="DECIMAL">4098,6</FT> tun, přičemž ale byla v čl. 10 odst. 3 a 4 tohoto nařízení opět uvedena možnost snížit tato množství, aby Společenství mohlo dostát svým mezinárodním závazkům.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Na základě toho Komise pro hospodářský rok 2002/03 snížila pro izoglukózu <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>v metropolitní Francii<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/> základní množství A o <FT TYPE="DECIMAL">1048,9</FT> tun na <FT TYPE="DECIMAL">14698,2</FT> tun a základní množství B o 273 tun na <FT TYPE="DECIMAL">3825,6</FT> tun (čl. 1 odst. 2 ve spojení s přílohami I a II nařízení č. 1745/2002<NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Komise (ES) č. 1745/2002 ze dne <DATE ISO="20020930">30. září 2002</DATE>, kterým se pro hospodářský rok 2002/2003 snižuje v odvětví cukru zaručené množství v rámci režimu výrobních kvót a předpokládané maximální požadavky na zásobování rafinérií v rámci režimů preferenčních dovozů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="263" DATE.PUB="2002" PAGE.FIRST="31">Úř. vést. L 263, s. 31</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>). Opětovné snížení Komise provedla následně pro hospodářský rok 2003/04, přičemž snížila pro izoglukózu <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>v metropolitní Francii<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/> základní množství A o 262,1 tun na <FT TYPE="NUMBER">15485</FT> tun a základní množství B o 68,2 tun na <FT TYPE="DECIMAL">4030,4</FT> tun (čl. 1 odst. 2 ve spojení s přílohami I a II nařízení č. 1739/2003<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Komise (ES) č. 1739/2003 ze dne <DATE ISO="20030930">30. září 2003</DATE>, kterým se pro hospodářský rok 2003/2004 snižuje v odvětví cukru zaručené množství v rámci výrobních kvót a předpokládané maximální požadavky na zásobování rafinérií v rámci preferenčních dovozů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="249" DATE.PUB="2003" PAGE.FIRST="38">Úř. vest. L 249, s. 38</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-2001"?><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>V rámci tehdy platné společné organizace trhů v odvětví cukru byla stanovena možnost, aby členské státy převáděly kvóty A a B mezi jednotlivými podniky bez ohledu na to, zda takto zvýhodněný podnik již byl držitelem kvóty, nebo nikoliv; pro tento účel mohly být stávající kvóty každého podniku vyrábějícího izoglukózu sníženy maximálně o 10 % (viz článek 25 nařízení č. 1785/81, článek 30 nařízení č. 2038/1999 a článek 12 nařízení č. 1260/2001).</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III —</NO.P><TXT>Skutkový stav a spor v původním řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Spor mezi Roquette Frères a francouzským ministrem zemědělství<NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ministre de l'Agriculture, de l'Alimentation, de la Pêche et de la Ruralité.</P></NOTE>, který se týká výpočtu výrobních kvót pro izoglukózu přidělovaných tomuto podniku, probíhá v současné době u francouzských správních soudů.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Roquette Frères konkrétně napadla jak rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000628">28. června 2000</DATE>, kterým ředitel oddělení pro hospodářskou a mezinárodní politiku ministerstva zemědělství rozhodl o výši výrobních kvót na izoglukózu pro tento podnik ve výši hospodářského roku 1981/82, tak čtyři vyhlášky ministra zemědělství ze dne <DATE ISO="20001026">26. října 2000</DATE>, <DATE ISO="20010713">13. července 2001</DATE>, <DATE ISO="20021023">23. října 2002</DATE> a <DATE ISO="20031017">17. října 2003</DATE>, kterými byla upravena výše ročních výrobních kvót tohoto podniku na izoglukózu vždy v souladu s platnými požadavky Společenství<NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz body 13 a 16 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Roquette Frères namítá před francouzskými správními soudy protiprávnost těchto aktů francouzského ministerstva zemědělství a požaduje jejich zrušení, jelikož ustanovení různých nařízení Společenství, na kterých se zakládají tyto právní akty, jsou neplatná. Roquette Frères v podstatě namítá, že na úrovni Společenství byla základní množství izoglukózy pro metropolitní Francii nesprávně vypočtena, protože nebyla zohledněna izoglukóza, která byla v tomto členském státě vyrobena v období od <DATE ISO="19781101">1. listopadu 1978</DATE> do <DATE ISO="19790430">30. dubna 1979</DATE> jakožto meziprodukt sloužící pro výrobu jiných výrobků určených k prodeji.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>V prvním stupni podala Roquette Frères žalobu k Tribunal administratif de Lille<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Správní soud v Lille.</P></NOTE>,<?PAGE NO="I-2002"?> který její žalobu rozsudkem ze dne <DATE ISO="20040311">11. března 2004</DATE> zamítl. Proti tomu podal podnik odvolání dne <DATE ISO="20040528">28. května 2004</DATE> k Cour administrative d'appel Douai<NOTE NOTE.ID="E0032" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Správní soud v Douai, dále také <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>předkládající soud<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV —</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE> Cour administrative d'appel de Douai řízení přerušil a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>[...] byla společnost Roquette Frères bez jakékoliv pochybnosti aktivně legitimována napadnout přímo před [Soudním dvorem] legalitu čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81, čl. 27 odst. 3 nařízení č. 2038/1999, článku 1 nařízení č. 2073/2000, čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001, článku 1 nařízení č. 1745/2002 a článku 1 nařízení č. 1739/2003 [?]</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Za předpokladu, že společnost Roquette Frères je aktivně legitimována namítat protiprávnost uvedených ustanovení [před vnitrostátními soudy], jsou čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81, čl. 27 odst. 3 nařízení č. 2038/1999, článek 1 nařízení č. 2073/2000, čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001, článek 1 nařízení č. 1745/2002 a článek 1 nařízení č. 1739/2003 platné, stanoví-li maximální základní množství pro výrobu izoglukózy na metropolitním území Francie, aniž by braly v úvahu izoglukózu, která byla vyrobena v tomto členském státě od <DATE ISO="19781101">1. listopadu 1978</DATE> do <DATE ISO="19790430">30. dubna 1979</DATE> jakožto meziprodukt sloužící k výrobě jiných výrobků určených k prodeji[?]<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>V řízení před Soudním dvorem předložili Roquette Frères, francouzská vláda, Komise Evropských společenství a Rada Evropské unie písemná a ústní vyjádření.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V —</NO.P><TXT>Právní posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Podstatou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je objasnění toho, zda Roquette Frères je v současné době skutečně ještě oprávněna napadnout před vnitrostátními soudy protiprávnost různých ustanoveni<?PAGE NO="I-2003"?> nařízení Společenství o výrobních kvótách na izoglukózu, i když předtím tento podnik nepodal žalobu přímo k soudům Společenství. Pokud by tato otázka byla zodpovězena kladně, požaduje předkládající soud, aby Soudní dvůr rovněž přezkoumal platnost těchto ustanovení. V podstatě jde o následujících šest ustanovení (dále jen <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>sporná ustanovení<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>):</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81,</P></ITEM><ITEM><P>čl. 27 odst. 3 nařízení č. 2038/1999,</P></ITEM><ITEM><P>článek 1 nařízení č. 2073/2000,</P></ITEM><ITEM><P>čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001,</P></ITEM><ITEM><P>článek 1 nařízení č. 1745/2002 a</P></ITEM><ITEM><P>článek 1 nařízení č. 1739/2003.</P></ITEM></LIST></P><P>Jelikož se všechna výše uvedená ustanovení, pokud jde o předběžné otázky, v zásadě neliší, budou dále posuzována společně.</P></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>K první předběžné otázce: aktivní legitimace Roquette Frères podat přímo žalobu na neplatnost sporných ustanovení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky je, zda je v současné době ještě Roquette Frères aktivně legitimována namítat před vnitrostátními soudy protiprávnost sporných ustanovení. Předkládající soud chce vědět, zda byl tento podnik bez jakékoliv pochybnosti aktivně legitimován k tomu, aby podal žalobu na neplatnost sporných ustanovení přímo k Soudnímu dvoru.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předmětem této první části žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tak v podstatě je vyjasnění postupu mezi dvěma<?PAGE NO="I-2004"?> možnými cestami, kterými si může jednotlivec zajistit soudní přezkum legality aktů orgánů Společenství. Touto otázkou se již Soudní dvůr v různých souvislostech zabýval<NOTE NOTE.ID="E0033" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19830927">27. září 1983</DATE>, Universität Hamburg (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="216/82" YEAR="1983" PAGE.ECR="2771">216/82, Recueil, s. 2771, bod 5 a násl.</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19940309">9. března 1994</DATE>, TWD (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-188/92" YEAR="1994" PAGE.ECR="I-833">C-188/92, Recueil, s. I-833, bod 10 a násl</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19961212">12. prosince 1996</DATE>, Accrington Beef (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-241/95" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-6699">C-241/95, Recueil, s. I-6699, body 14 a násl</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19970130">30. ledna 1997</DATE>, Wiljo (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-178/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-585">C-178/95, Recueil, s. I-585, bod 15 a násl</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19971111">11. listopadu 1997</DATE>, Eurotunnel a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-408/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-6315">C-408/95, Recueil, s. I-6315, bod 26 a násl</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20010215">15. února 2001</DATE>, Nachi Europe (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-239/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-1197">C-239/99, Recueil, s. I-1197, bod 28 a násl</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20010920">20. září 2001</DATE>, Banks (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-390/98" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-6117">C-390/98, Recueil, s. I-6117, bod 109 a násl</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20060223">23. února 2006</DATE>, Atzeni a další (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-346/03+C-529/03" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-1875">C-346/03 a C-529/03, Sb. rozh. s. I-1875, bod 30 a násl</REF.DOC.ECR>); vedle toho rozsudky Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 2, bod 40) a Komise v. Jégo-Quéré (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 30).</P></NOTE>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K vyjasnění rozdílu mezi přímou žalobou a nepřímou námitkou</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Systém právní ochrany ve Smlouvě o ES poskytuje jednotlivci v zásadě dvě možnosti, jak může dosáhnout soudního přezkumu legality právních aktů Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Jednak jednotlivci umožňuje napadnout právní akt Společenství <HT TYPE="ITALIC">přímo</HT> před soudy Společenství žalobou na neplatnost za podmínek stanovených v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES, a nechat tak přezkoumat jeho legalitu<NOTE NOTE.ID="E0034" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Zvláštní varianta řízení podle článku 241 ES nehraje v tomto případě roli, a proto se o ní dále nepojednává (viz k článku 241 ES rozsudek Nachi Europe, uvedený v poznámce pod čarou 33, body 33 a 34).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Krom toho se jednotlivci mohou dovolávat v rámci sporu před vnitrostátním soudem prostřednictvím nepřímé námitky protiprávnosti právního aktu Společenství, přičemž tento soud může dát podnět podle čl. 234 prvního pododstavce písm. b) ES, aby Soudní dvůr v rámci řízení o předběžné otázce přezkoumal platnost tohoto právního aktu Společenství<NOTE NOTE.ID="E0035" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky Universität Hamburg (uvedený v poznámce pod čarou 33, body 10 a 12); Nachi Europe (uvedený v poznámce pod čarou 33, bod 35); Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 2, bod 40) a Komise v. Jégo-Quéré (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 30).</P></NOTE>. V takovém případě se Soudní dvůr zabývá do určité míry <HT TYPE="ITALIC">nepřímo</HT> přezkumem legality právního aktu Společenství, jak tomu bylo také ve sporu v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Pokud žalobce nemá jinou možnost, jak by dosáhl přezkumu legality právního aktu Společenství, který se ho týká, vyžaduje základní právo na účinnou soudní ochranu<NOTE NOTE.ID="E0036" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz k tomuto základnímu právu rozsudky ze dne <DATE ISO="19860315">15. března 1986</DATE>, Johnston (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="222/84" YEAR="1986" PAGE.ECR="1651">222/84, Recueil, s. 1651, bod 18</REF.DOC.ECR>); Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 2, bod 39) a Komise v. Jégo-Quéré (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 29), dále článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="364" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. 2000, C 364, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, aby mu nebylo bráněno ve využití právě uvedeného <HT TYPE="ITALIC">nepřímého způsobu</HT> a aby ve sporu před vnitrostátním soudem byla připuštěna jeho nepřímá námitka.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2005"?><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Pokud se ale může žalobce domáhat ochrany žalobou na neplatnost podle článku 230 ES, musí žalovat <HT TYPE="ITALIC">přímo,</HT> aby dosáhl soudního přezkumu právního aktu, který napadá<NOTE NOTE.ID="E0037" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v tomto smyslu rozsudky TWD (zejména bod 17) a Nachi Europe (body 37 až 39), rozsudky jsou uvedeny v poznámce pod čarou 33.</P></NOTE>. Jinak vzniká nebezpečí obcházení žalobní lhůty stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES, jejímž uplynutím se stává napadený právní akt účinným<NOTE NOTE.ID="E0038" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky TWD (body 17 a 18); Nachi Europe (body 29 a 30); Banks (bod 111) a Atzeni (bod 31); rozsudky jsou uvedeny v poznámce pod čarou 33.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Žalobní lhůta a právní účinky spojené s jejím uplynutím slouží principu právní jistoty; brání se tím tomu, aby nemohly být <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>znovu a znovu zpochybňovány<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> právní účinky aktů orgánů Společenství<NOTE NOTE.ID="E0039" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky TWD (bod 16); Wiljo (bod 19) a Nachi Europe (bod 29); rozsudky jsou uvedeny v poznámce pod čarou 33.</P></NOTE>. Ten, kdo zmešká lhůtu pro podání žaloby na neplatnost podle článku 230 ES proti právnímu aktu Společenství, nemůže zpochybňovat účinnost tohoto právního aktu a nemůže ani později před vnitrostátními soudy nepřímo namítat jeho protiprávnost<NOTE NOTE.ID="E0040" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky TWD (uvedený v poznámce pod čarou 33, body 13 a 17); Nachi Europe (uvedený v poznámce pod čarou 33, body 30 a 37), a ze dne <DATE ISO="20030710">10. července 2003</DATE> Komise v. ECB (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-11/00" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-7147">C-11/00, Recueil, s. I-7147, bod 75</REF.DOC.ECR>). Tato judikatura se však týká pouze případů, ve kterých je spor před vnitrostátními soudy a případné řízení o předběžné otázce z důvodu svého předmětu takové povahy, že může zpochybnit platnost aktu Společenství; viz rozsudky Banks (bod 112) a Wiljo (body 27 a 29), které jsou uvedeny v poznámce pod čarou. 33.</P></NOTE>; vnitrostátní soud je vázán účinným právním aktem Společenství<NOTE NOTE.ID="E0041" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky TWD (bod 25); Wiljo (bod 24) a Nachi Europe (bod 40), které jsou uvedeny v poznámce pod čarou 33. Podle rozsudku Atzeni (uvedený v poznámce pod čarou 33, body 30 a 34) by byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která by se týkala platnosti dotčeného právního aktu Společenství, nepřípustná.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Odmítnutí nepřímé námitky v řízení před vnitrostátním soudem je odůvodnitelné pouze tehdy, pokud jednotlivec měl <HT TYPE="ITALIC">bez jakékoliv pochybnosti</HT> možnost podat žalobu na neplatnost k soudům Společenství<NOTE NOTE.ID="E0042" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>To, že aktivní legitimace jednotlivce musí být dána podle článku 230 čtvrtého pododstavce ES <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>bez jakékoli pochybnosti<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>, popř. <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>nepochybně<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>, vyplývá podle ustálené judikatury z rozsudků TWD (bod 24); Wiljo (body 21 a 23); Nachi Europe (body 37 a 38) a Banks (bod 111), které jsou uvedeny v poznámce pod čarou 33; viz také rozsudek Komise v. ECB (uvedený v poznámce pod čarou 40, bod 75). Podobně podle rozsudků uvedených v poznámce pod čarou 33 Accrington Beef (body 15 a 16); Eurotunnel (body 28 a 29) a Atzeni (bod 34) byla rozhodujícím faktorem skutečnost, zda je žaloba jednotlivce na neplatnost <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>zjevně<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>, <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>jasně<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>, popř. <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>nesporně<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/> přípustná.</P></NOTE>. Vzhledem k základnímu právu na účinnou soudní ochranu nemohou především objektivně vzniklé nejasnosti týkající se aktivní legitimace fyzických a právnických osob podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES obecně zatížit dotčené osoby. Jinak by vznikl značný tlak na to, aby tyto osoby podávaly žaloby na neplatnost z pouhé opatrnosti, i při pochybnostech o přípustnosti, aby neztratily možnost nechat vůbec soudně přezkoumat příslušný právní akt Společenství. To by také bylo z pohledu procesní ekonomie velmi nežádoucí.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2006"?><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Nepřímá námitka, která byla vznesena Roquette Frères před vnitrostátními soudy, může být proto vyloučena pouze tehdy, pokud měl podnik <HT TYPE="ITALIC">bez jakékoliv pochybnosti</HT> možnost podat žalobu na neplatnost proti sporným ustanovením podle článku 230 ES.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K žalobní legitimaci Roquette Frères napadnout sporná ustanovení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Pokud jsou sporná ustanovení součástí nařízení, jsou obecně závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech (čl. 249 druhý pododstavec ES). Taková ustanovení mohou v podstatě napadat žalobou na neplatnost pouze orgány Společenství, Evropská centrální banka a členské státy (čl. 230 druhý a třetí pododstavec ES)<NOTE NOTE.ID="E0043" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 2, bod 35).</P></NOTE>. Právnická osoba jako Roquette Frères je naproti tomu aktivně legitimována pouze tehdy, pokud je spornými ustanoveními <HT TYPE="ITALIC">bezprostredne a osobné dotčena</HT> (čl. 230 čtvrtý pododstavec ES).</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Skutečnost, zda Roquette Frères tyto požadavky splňuje, je mezi účastníky řízení před Soudním dvorem sporná. Zatímco samotný podnik, stejně jako Rada, existenci aktivní legitimace popírají, protože podle jejich názoru chybělo jak bezprostřední, tak i osobní dotčení, Komise a francouzská vláda zastávají zcela opačný názor.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Bezprostřední dotčení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>O <HT TYPE="ITALIC">bezprostředním dotčení</HT> je třeba uvažovat vždy, když napadený právní akt bezprostředně působí na právní postavení osoby, protože nevyžaduje přijetí prováděcího opatření (vnitrostátního nebo práva Společenství)<NOTE NOTE.ID="E0044" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz zejména rozsudek Komise v. Jégo-Quéré (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 35), stejně jako rozsudek ze dne <DATE ISO="20020503">3. května 2002</DATE>, Jégo-Quéré v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-177/01" YEAR="2002" PAGE.ECR="II-2365">T-177/01, Recueil, s. II-2365, bod 26</REF.DOC.ECR>, poslední věta).</P></NOTE> nebo protože jeho provedení nastává automaticky, jelikož orgán pověřený jeho provedením nemá žádný prostor pro uváženi<NOTE NOTE.ID="E0045" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne <DATE ISO="19980505">5. května 1998</DATE>, Dreyfus v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-386/96 P" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-2309">C-386/96 P, Recueil, s. I-2309, bod 43</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20040629">29. června 2004</DATE>, Front national v. Parlament (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-486/01 P" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-6289">C-486/01 P, Sb. rozh. s. I-6289, bod 34</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="20060502">2. května 2006</DATE>, Regione Siciliana v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-417/04 P" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-3881">C-417/04 P, Sb. rozh. s. I-3881, bod 28</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Na rozdíl od předchozího režimu<NOTE NOTE.ID="E0046" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v bodech 6 až 8 tohoto stanoviska zmiňované nařízení č. 1111/77, zejména článek 9 a příloha II ve znění nařízení č. 1293/79, č. 387/81 a č. 388/81.</P></NOTE> již nebyly kvóty na výrobu izoglukózy stanovené ve sporných ustanoveních přidělovány prostřednictvím nařízení dotčeným podnikům<?PAGE NO="I-2007"?> přímo, nýbrž byly přidělovány pouze obecně ve formě základních množství členským státům, které potom provedly konkrétní rozdělení mezi jednotlivé podniky. Ani rozdělování kvót na základě nařízení č. 1785/81 a č. 2038/1999, ale ani jejich pozdější změny vyplývající z nařízení č. 2073/2000, č. 1260/2001, č. 1745/2002 a č. 1739/2003 tak nepotřebovaly k provedení vnitrostátní opatření.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Mimoto, jak Roquette Frères a Rada správně poznamenávají, členským státům byla v rámci tehdy platné společné organizace trhů v odvětví cukru dána mimo jiné možnost, aby z jednotlivých podniků vyrábějících izoglukózu převáděly až do maximální hranice 10 % podíl z kvóty na jiné podniky<NOTE NOTE.ID="E0047" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 25 nařízení č. 1785/81, článek 30 nařízení č. 2038/1999 a článek 12 nařízení č. 1260/2001.</P></NOTE>. Režim kvót zavedený Společenstvím tak poskytoval orgánům členských států během celého období dotčeného v projednávané věci nikoliv nepodstatný prostor pro uvážení při rozdělování kvót izoglukózy mezi výrobci usazenými na jejich uzemí<NOTE NOTE.ID="E0048" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz také stanovisko generálního advokáta Reischla ze dne <DATE ISO="19820923">23. září 1982</DATE> ve věci Roquette Frères v. Rada (rozsudek ze dne <DATE ISO="19820930">30. září 1982</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="242/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="3213">242/81, Recueil, s. 3213, 3234</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Je ovšem pravda, že činnost vnitrostátních orgánů byla obsahově určena. Členské státy tak nemohly překročit celková základní množství izoglukózy, která jim byla při- dělena, a musely krom toho každému podniku vyrábějícímu izoglukózu, který již dříve získal v určitém referenčním období kvóty izoglukózy, přidělit opět kvótu A a kvótu B ve výši stanovené nařízením<NOTE NOTE.ID="E0049" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>To vyplynulo, vždy s ohledem na časové období, z článku 24 nařízení č. 1785/81 (referenční období od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE>), z článku 27 nařízení č. 2038/1999 (referenční období od <DATE ISO="19940701">1. července 1994</DATE> do <DATE ISO="19950630">30. června 1995</DATE>) a z článku 11 nařízení č. 1260/2001 (referenční období od <DATE ISO="20000701">1. července 2000</DATE> do <DATE ISO="20010630">30. června 2001</DATE>).</P></NOTE>. Také případné změny jejich základních množství, které vyplynuly z nařízení č. 2073/2000, č. 1260/2001, č. 1745/2002 a č. 1739/2003, se musely promítnout u každého podniku vyrábějícího izoglukózu.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Na rozdíl od názoru Komise nepostačují ovšem tyto samotné meze pro uvážení vnitrostátních orgánů k tomu, aby bylo možné pokládat jednotlivé výrobce izoglukózy za bezprostředně dotčené. V tomto ohledu totiž není nutné, aby právo Společenství přiznalo zvláště široký prostor pro uvážení orgánům pověřeným provedením sporných ustanovení; nemohou tak jako tak disponovat neomezeným prostorem pro uvážení již s ohledem na vázanost právem Společenství a, zejména, základními právy zaručenými Společenstvím. Bezprostřední<?PAGE NO="I-2008"?> dotčení jednotlivce je naopak vyloučeno již tím, že vnitrostátním orgánům zůstává -i případně obsahově omezený - prostor pro uvážení při provádění právního aktu Společenství, takže konkrétní obsah prováděcího aktu není jednotlivcem předem znám.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Právě tak je tomu v tomto případě: takový podnik, jakým je Roquette Frères nemohl předem předpokládat, v jaké konkrétní výši mu vnitrostátní orgány přidělí kvóty izoglukózy, protože - přinejmenším teoreticky - pořád existovala možnost vstupu nových podniků vyrábějících izoglukózu na trh. Nic na tom nemění ani skutečnost, že k takovému vstupu na trh nedošlo a základní množství stanovená pro metropolitní Francii byla přidělována tamními orgány vždy v celé jejich výši Roquette Frères jako jedinému podniku vyrábějícímu izoglukózu. V každém případě totiž ze společné organizace trhů v odvětví cukru jako takové nevyplýval žádný automatický postup vnitrostátních orgánů pro provedení režimu kvót práva Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Roquette Frères nebyla žádným způsobem spornými ustanoveními bezprostředně dotčena, protože sporná ustanovení vyžadovala provedení vnitrostátními opatřeními a ponechala členským státům v tomto ohledu určitý prostor pro uvážení.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Osobní dotčení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Fyzická nebo právnická osoba může tvrdit, že je <HT TYPE="ITALIC">osobně dotčena</HT> právním aktem Společenství pouze tehdy, pokud se jí akt dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo z důvodu faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám<NOTE NOTE.ID="E0050" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ustálená judikatura; viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19630715">15. července 1963</DATE>, Plaumann v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="25/62" YEAR="1963" PAGE.ECR="213">25/62, Recueil, s. 213, 238</REF.DOC.ECR>); Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 2, bod 36) a Komise v. Jégo-Quéré, (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 45).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>V rámci předchozího režimu, který spočíval na nařízení č. 1293/79, prováděl zákonodárce Společenství ve sporných předpisech<NOTE NOTE.ID="E0051" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz článek 9 ve spojení s přílohou II nařízení č. 1111/77 ve znění nařízení č. 1293/79.</P></NOTE> ještě sám rozdělení konkrétních kvót izoglukózy jednotlivým podnikům vyrábějícím izoglukózu. V souladu s tím byla Roquette Frères v této úpravě ještě výslovně uvedena. Vzhledem k tomu se Soudní dvůr výslovně ztotožnil s argumentem Roquette<?PAGE NO="I-2009"?> Frères, když žalovala na neplatnost nařízení č. 1293/79, že byla osobně dotčena ve smyslu čl. 173 druhého pododstavce Smlouvy o EHS (nyní čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)<NOTE NOTE.ID="E0052" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE> ve věci 138/79 (uvedený v poznámce pod čarou 5, body 15 a 16); ve stejném smyslu rozsudek ve věci Maizena v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 15, body 15 a 16). Přípustná byla rovněž žaloba Roquette Frères proti nařízením č. 387/81 a č. 388/81, kterým, v rozsahu relevantním pro tento případ, obsahově odpovídalo nařízení č. 1293/79; viz judikatura uvedená v poznámce pod čarou č. 18, stejně jako bod 8 tohoto stanoviska. K dalším případům z oblasti ochranných opatření v rámci obchodní politiky, ve kterých byly podniky v nařízeních Společenství uvedeny jmenovitě a byly považovány za aktivně legitimované, viz např. rozsudky ze dne <DATE ISO="19840221">21. února 1984</DATE>, Allied Corporation a další v. Komise (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="239/82+275/82" YEAR="1984" PAGE.ECR="1005">239/82 a 275/82, Recueil, s. 1005, body 12 a 14</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19850320">20. března 1985</DATE>, Timex v. Rada a Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="264/82" YEAR="1984" PAGE.ECR="849">264/82, Recueil, s. 849, bod 15</REF.DOC.ECR>) a Nachi Europe (uvedený v poznámce pod čarou 33, bod 39 ve spojení s bodem 3).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno, byla naproti tomu ve všech společných organizacích trhů v odvětví cukru platných od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE>, v jejichž rámci byly vydány všechna sporná ustanovení, stanovena pouze celková základní množství pro členské státy a bylo úkolem příslušných vnitrostátních orgánů rozdělit tato základní množství jako kvóty mezi podniky vyrábějící na jejich území izoglukózu<NOTE NOTE.ID="E0053" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz podrobnosti v bodech 9 až 17 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Proto Roquette Frères nebyla již výslovně uvedena ve sporných ustanoveních jakožto příjemce konkrétní kvóty izoglukózy<NOTE NOTE.ID="E0054" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tím se odlišuje tento případ například od věci Nachi Europe (rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 33, zejména body 3 a 39), kde napadené nařízení jmenovitě uvádělo dotčený podnik, popř. podnik, který s ním byl v úzkém spojení.</P></NOTE>, nýbrž byla pouze součástí druhově vymezené skupiny výrobců izoglukózy na území Společenství. Do působnosti sporných ustanovení tedy spadal podnik pouze na základě obecných a abstraktně formulovaných objektivních kritérií, která jsou jeho vlastnostmi jakožto hospodářského subjektu na trhu s izoglukózou. To podle ustálené judikatury nepostačuje k tomu, aby bylo možné hovořit o osobním dotčení ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES<NOTE NOTE.ID="E0055" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19870224">24. února 1987</DATE>, Deutz a Geldermann v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="26/86" YEAR="1987" PAGE.ECR="941">26/86, Recueil, s. 941, bod 12</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19930615">15. června 1993</DATE>, Abertal v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-213/91" YEAR="1993" PAGE.ECR="I-3177">C-213/91, Recueil, s. I-3177, body 19 a 20</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20011122">22. listopadu 2001</DATE>, Antillean Rice Mills v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-451/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-8949">C-451/98, Recueil, s. I-8949, bod 51</REF.DOC.ECR>) a Komise v. Jégo-Quéré (uvedený v poznámce pod čarou 3, body 43 a 46); ve stejném smyslu rozsudek Plaumann v. Komise (uvedený v poznámce pod čarou 50, s. 238).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Ve prospěch aktivní legitimace takového podniku, jakým je Roquette Frères, nesvědčí ani to, že tento podnik je jedním z mála výrobců izoglukózy ve Společenství, v metropolitní Francii dokonce jediným, takže mu v praxi byly přidělovány vždy všechny kvóty izoglukózy připadající na toto území. I když je dokonce možné dostatečně přesně stanovit počet a totožnost podniků, kterých se v určitém období nařízení týkalo, nevyplývá z toho pro podnik aktivní legitimace, pokud jsou tyto podniky, jako v tomto případě, vymezeny pouze na základě obecných<?PAGE NO="I-2010"?> a abstraktně formulovaných objektivních kritérií a ostatní hospodářské subjekty, nedotčené v době vydání předmětného nařízení, by jím mohly být dotčeny v budoucnosti v důsledku zahájení určité činnosti<NOTE NOTE.ID="E0056" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve stejném smyslu rozsudky ze dne <DATE ISO="19780316">16. března 1978</DATE>, UNIČME v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="123/77" YEAR="1978" PAGE.ECR="845">123/77, Recueil, s. 845, bod 16</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19850129">29. ledna 1985</DATE>, Binderer v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="147/83" YEAR="1985" PAGE.ECR="257">147/83, Recueil, s. 257, bod 13</REF.DOC.ECR>); Deutz a Geldermann (uvedený v poznámce pod čarou 55, bod 8); Abertal (uvedený v poznámce pod čarou 55, body 17, 19 a 20) a Komise v. Jégo-Quéré (uvedený v poznámce pod čarou 3, bod 46). Viz také stanovisko generálního advokáta Reischla ve věci 242/81 (uvedené v poznámce pod čarou 48, s. 3233).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>To, že zákonodárce Společenství při vydání sporných ustanovení výslovně připustil možnost vstupu případných nových soutěžitelů na trh, ukazuje právní úprava týkající se převádění kvót, která se uplatňuje od vstupu v platnost nařízení č. 1785/81<NOTE NOTE.ID="E0057" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 25 nařízení č. 1785/81, článek 30 nařízení č. 2038/1999 a článek 12 nařízení č. 1260/2001.</P></NOTE>: podle ní je možné, jak již bylo uvedeno, převádět na základě uvážení vnitrostátních orgánů stávající kvóty výrobců izoglukózy v maximální výši 10 % na jiné podniky, a to také na ty, které doposud nebyly držiteli kvót.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Jinak by musela být posouzena otázka aktivní legitimace Roquette Frères v případě, že by se zjistilo, že tento podnik patřil v okamžiku vydání každého ze sporných ustanovení do uzavřeného okruhu dotčených osob, které se odlišovaly od jiných případných žalobců formulací podaných návrhů, uzavřením určitých smluv nebo z titulu zaručeného právního postavení<NOTE NOTE.ID="E0058" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz také rozsudky ze dne <DATE ISO="19650701">1. července 1965</DATE>, Töpfer v. Komise (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="106/63+107/63" YEAR="1965" PAGE.ECR="548">106/63 a 107/63, Recueil, s. 548, 556</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19710513">13. května 1971</DATE>, International Fruit Company a další v. Komise (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="41/70—44/70" YEAR="1971" PAGE.ECR="411">41/70 až 44/70, Recueil, s. 411, body 16 až 22</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="19850117">17. ledna 1985</DATE>, Piraiki-Patraiki v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="11/82" YEAR="1985" PAGE.ECR="207">11/82, Recueil, s. 207, bod 19</REF.DOC.ECR>), a ze dne <DATE ISO="19940518">18. května 1994</DATE>, Codorniu v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-309/89" YEAR="1994" PAGE.ECR="I-1853">C-309/89, Recueil, s. I-1853, body 21 a 22</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. To ovšem nebyl tento případ.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Konkrétně, pro Roquette Frères nevyplývalo žádné zaručené právní postavení z pouhé skutečnosti, že podnik byl původně, tj. před vydáním sporných ustanovení, prostřednictvím nařízení Společenství vlastníkem kvót izoglukózy<NOTE NOTE.ID="E0059" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz v bodech 6 až 8 tohoto stanoviska zmiňované nařízení č. 1111/77, zejména jeho článek 9 a příloha II ve znění nařízení č. 1293/79, č. 387/81 a č. 388/81.</P></NOTE>. Její tehdejší kvóty byly totiž Roquette Frères od počátku přiděleny pouze na dvě konkrétně vymezená období, a sice na období od <DATE ISO="19790701">1. července 1979</DATE> do <DATE ISO="19800630">30. června 1980</DATE> a od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE>. Z tohoto přidělení nelze vyvozovat žádné závěry pro výpočet a rozdělení kvót v pozdějších obdobích a výši podílu Roquette Frères na nich.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Je vhodné uvést, že základní množství izoglukózy pro členský stát na období od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> odpovídala čistě kvantitativně<?PAGE NO="I-2011"?> ještě kvótám izoglukózy, které byly předtím přímo rozděleny jednotlivým podnikům; proto základní množství stanovená v nařízení č. 1785/81 pro území metropolitní Francie odpovídala kvótám, které Roquette Frères sama obdržela na obě předcházející dvanáctiměsíční období. Na rozdíl od období před <DATE ISO="19810701">1. červencem 1981</DATE><NOTE NOTE.ID="E0060" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Východiskem pro výpočet kvót přidělených podnikům na období před <DATE ISO="19810701">1. červencem 1981</DATE> (od <DATE ISO="19790701">1. července 1979</DATE> do <DATE ISO="19800630">30. června 1980</DATE> a od <DATE ISO="19800701">1. července 1980</DATE> do <DATE ISO="19810630">30. června 1981</DATE>) bylo množství jejich výroby v období od <DATE ISO="19781101">1. listopadu 1978</DATE> do <DATE ISO="19790430">30. dubna 1979</DATE>.</P></NOTE> nebyla již ve sporných ustanoveních výslovně použita předchozí výroba izoglukózy konkrétního podniku jako podklad pro výpočet základních množství izoglukózy<NOTE NOTE.ID="E0061" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tím se odlišuje tento případ například od věci Nachi Europe (rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 33, zejména body 3 a 39), kde se výpočty provedené v napadených nařízeních opíraly výlučně o obchodní údaje dotčeného podniku, popř. podniku, který s ním byl v úzkém spojení; viz šestý a sedmnáctý bod odůvodnění nařízení Rady (EHS) č. 2849/92 ze dne <DATE ISO="19920928">28. září 1992</DATE>, kterým se mění zavedený systém antidumpingových cel na dovoz určitých kuličkových ložisek s vnějším průměrem větším než 30 mm, které pocházejí z Japonska (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="286" DATE.PUB="1992" PAGE.FIRST="2">Úř. vest. L 286, s. 2</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, které nadále měly rozdělovat vnitrostátní orgány na svém území. U těchto základních množství se jednalo pouze o obecně stanovené maximální hranice, které se vztahovaly jak na výrobce izoglukózy již aktivně působící na trhu, tak i na případné nové soutěžitele, čímž byli všichni výrobci dotčeni stejným způsobem.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> již Roquette Frères nebyla konkretizována jako přímý adresát a neodlišovala se, pokud jde o sporná ustanovení, od ostatních případných žalobců. Pro podání žaloby na neplatnost proti sporným ustanovením by tak Roquette Frères neměla z důvodu nedostatečného osobního dotčení aktivní legitimaci ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES<NOTE NOTE.ID="E0062" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve stejném smyslu stanovisko generálního advokáta Reischla ve věci 242/81 (uvedené v poznámce pod čarou 48, s. 3233).</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Existují přinejmenším vážné pochybnosti 0 aktivní legitimaci Roquette Frères</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedených závěrů Roquette Frères nebyla oprávněna napadnout sporná ustanovení žalobou na neplatnost podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. 1 kdybych ovšem dospěla k závěru, že žaloby na neplatnost podané Roquette Frères byly přípustné, zbývá ještě ověřit, zda byl podnik aktivně legitimován <HT TYPE="ITALIC">bez jakékoliv pochybnosti</HT><NOTE NOTE.ID="E0063" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz také bod 33 tohoto stanoviska a judikatura uvedená v poznámce pod čarou 42.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>V této souvislosti ovšem nezáleží na pouhé subjektivně pociťované pochybnosti případné žalobkyně. Naopak vymezení hranice mezi žalobou na neplatnost před soudy Společenství a nepřímou námitkou před<?PAGE NO="I-2012"?> vnitrostátními soudy v konečném důsledku závisí na tvrzeních jednotlivce, která jsou pouze obtížně přezkoumatelná. Jednotlivec by tak mohl prakticky bez omezení ještě dodatečně zpochybňovat legalitu právních aktů Společenství, a tak obcházet jejich účinnost.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Na základě všech okolností tohoto případu je třeba spíše zkoumat, zda jednotlivec měl <HT TYPE="ITALIC">při objektivním posouzení</HT> oprávněný důvod pochybovat o přípustnosti některé ze žalob na neplatnost, které měl případně podat. Určujícím kritériem je tedy existence či neexistence objektivních pochybností, pokud jde o aktivní legitimaci fyzické nebo právnické osoby podle čl. 230 čtvrtého pododstavce.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Také v této věci jsou názory účastníků řízení před Soudním dvorem rozdílné: zatímco Roquette Frères a Rada jsou toho názoru, že pochybnosti o aktivní legitimaci podniku před soudy Společenství byly opodstatněné, Komise a francouzská vláda zastávají opačné stanovisko.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Zvláštní význam má v tomto případě skutečnost, že Soudní dvůr již jednou, v rozsudku ze dne <DATE ISO="19820930">30. září 1982</DATE>, odmítl žalobu Roquette Frères proti prvnímu ze čtyř sporných nařízení, o které se jedná v projednávané věci, a to proti nařízení č. 1785/81, jako nepřípustnou<NOTE NOTE.ID="E0064" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19820930">30. září 1982</DATE>, Roquette Frères v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="242/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="3213">242/81, Recueil, s. 3213, body 9 a 10</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Důvody uvedené v odůvodnění tohoto rozsudku se však omezily výslovně na to, že hodnotí přípustnost žaloby jednotlivce proti <HT TYPE="ITALIC">dávce z produkce</HT> izoglukózy stanovené nařízením č. 1785/81<NOTE NOTE.ID="E0065" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tamtéž (bod 8). Podrobnosti k této dávce byly stanoveny v článku 28 nařízení č. 1785/81.</P></NOTE>. Ve svém stanovisku k téže věci se generální advokát Reischl podrobně zabýval přípustností žaloby Roquette Frères a také ji odmítl, jelikož by <HT TYPE="ITALIC">režim kvót</HT> izoglukózy, o který se také jedná v projednávané věci, mohl být touto žalobou dotčen<NOTE NOTE.ID="E0066" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Stanovisko ve věci 242/81 (uvedené v poznámce pod čarou 48, s. 3233-3237).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Vzhledem k této situaci mohla Roquette Frères vycházet z toho, že nebyla aktivně legitimována k napadení sporných ustanovení<NOTE NOTE.ID="E0067" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>To neplatí pouze pro sporná ustanovení nařízení č. 1785/81, nýbrž také pro případné žaloby proti později vydaným obdobným právním aktům, tzn. v tomto případě proti nařízením č. 2038/1999, č. 2073/2000, č. 1260/2001, č. 1745/2002 a č. 1739/2003, na které lze vztáhnout závěry generálního advokáta Reischla z jeho stanoviska ve věci 242/81 (uvedené v poznámce pod čarou 48, s. 3233-3237).</P></NOTE>. Takové posouzení by bylo třeba považovat přinejmenším za obhajitelné, neboť se shodovalo s právním názorem generálního advokáta Soudního dvora v otázce, která nebyla v tehdejším případě samotným Soudním dvorem rozhodnuta výslovně opačným způsobem.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2013"?><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>To platí tím spíše, že při vydání sporných ustanovení neexistovala mimoto také žádná protichůdná judikatura Soudního dvora, na jejímž základě by mohl podnik s jistotou dospět k závěru ohledně přípustnosti žaloby, kterou by podal proti sporným předpisům<NOTE NOTE.ID="E0068" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Situace Roquette Frères není zejména srovnatelná s vývozcem, který napadá nařízení o zavedení antidumpingového cla, takže, například, na tento případ nelze použít závěry z rozsudku Nachi Europe (uvedený v poznámce pod čarou 33, body 38 a 39), k tomu viz poznámky pod čarou 54 a 61.</P></NOTE>. Podnik mohl naopak dojít z závěru, v souladu s ustálenou judikaturou, že sporná ustanovení jsou součástí nařízení, jejichž ustanovení platila pouze obecně pro abstraktně vymezené skupiny osob a objektivně stanovené situace, a <HT TYPE="ITALIC">nemůže</HT> tedy podat žalobu na neplatnost proti uvedeným ustanovením k soudům Společenství<NOTE NOTE.ID="E0069" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Accrington Beef (uvedený v poznámce pod čarou 33, bod 15); viz také závěry v bodech 37 až 53 tohoto stanoviska, stejně jako judikatura uvedená v poznámce pod čarou 55.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Roquette Frères tedy mohla mít oprávněné pochybnosti o své aktivní legitimaci k podání žaloby proti sporným ustanovením.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Mezitímní závěr</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Na základě těchto úvah by první předběžná otázka měla být zodpovězena takto:Roquette Frères nebyla bez jakékoliv pochybnosti oprávněna podat podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES k soudům Společenství žalobu na neplatnost čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81, čl. 27 odst. 3 nařízení č. 2038/1999, článku 1 nařízení č. 2073/2000, čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001, článku 1 nařízení č. 1745/2002 a článku 1 nařízení č. 1739/2003.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>K druhé předběžné otázce: Platnost některých ustanovení obsažených v nařízeních Společenství týkajících se základních množství pro výrobu izoglukózy</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Druhou otázkou žádá předkládající soud Soudní dvůr, aby posoudil platnost sporných ustanovení v rozsahu, ve kterém stanoví základní množství izoglukózy pro území metropolitní Francie.</TXT></NP><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Předkládající soud jako důvod pochybností o platnosti sporných ustanovení uvádí, že na úrovni Společenství možná byla chybně vypočtena základní množství pro výrobu izoglukózu pro území metropolitní Francie, protože přitom nebyla zohledněna izoglukóza, která se v tomto členském státě<?PAGE NO="I-2014"?> vyrobila v období od <DATE ISO="19781101">1. listopadu 1978</DATE> do <DATE ISO="19790430">30. dubna 1979</DATE> jakožto meziprodukt sloužící k výrobě jiných výrobků určených k prodeji.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Namítaná chyba se týká výpočtů, které byly prováděny při prvním zavedení režimu kvót na izoglukózu, tedy ještě za předchozího režimu<NOTE NOTE.ID="E0070" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz nařízení č. 1111/77 uváděné v bodech 6 až 8 tohoto stanoviska, zejména jeho článek 9 a příloha II ve znění nařízení č. 1293/79, č. 387/81 a č. 388/81.</P></NOTE> stanoveného ve sporných ustanoveních. Tato chyba se ovšem v následující době opakovala a týká se tak každého z ustanovení namítaných v projednávané věci, jelikož původně stanovené kvóty byly nakonec zachovány pro jednotlivé členské státy také později ve formě základních množství.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Zatímco Roquette Frères je přesvědčena o existenci takové chyby, a tedy o neplatnosti sporných ustanovení, ostatní účastníci řízení před Soudním dvorem považují sporná ustanovení za platná.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Kontext: rozlišení mezi standardní izoglukózou a izoglukózou jakožto meziproduktem při výrobě obohacené izoglukózy</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Z technického hlediska se izoglukóza získává prostřednictvím tzv. izomerace glukózového sirupu. V závislosti na jejich sladkosti a chemickému složení lze, jednoduše řečeno, rozlišovat dva konečné výrobky, které generální advokát Tesauro stručně nazval výrazy <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>standardní izoglukóza<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>obohacená izoglukóza<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0071" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Stanovisko generálního advokáta Tesaura ze dne <DATE ISO="19911213">13. prosince 1991</DATE> ve věci Roquette Frères (rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE>, uvedený v poznámce pod čarou 7, body 2 a 3).</P></NOTE>. Při výrobě posledně uvedeného výrobku se izoglukóza vyskytuje také jakožto meziprodukt.</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>Jednorázovou izomerací glukózového sirupu tak vzniká <HT TYPE="ITALIC">standardní izoglukóza,</HT> která se skládá téměř rovným dílem z glukózových a fruktózových molekul a chemickým složením se stejně jako sladkostí přibližuje tekutému cukru. Na trh se uvádí jakožto přímá náhražka tekutého cukru<NOTE NOTE.ID="E0072" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90 (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 3) a stanovisko generálního advokáta Tesaura v téže věci (bod 2).</P></NOTE>. Roquette Frères prodává takovýto výrobek, podle jejích vlastních údajů, pod obchodním označením <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>méliose<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2015"?><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Obohacená izoglukóza</HT> má ve srovnání se standardní izoglukózou podstatně vyšší obsah fruktózy<NOTE NOTE.ID="E0073" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Podle údajů Roquette Frères se může jednat dokonce o čistou krystalickou fruktózu.</P></NOTE>, a tím také podstatně vyšší sladkost. Takový výrobek byl podle vlastních údajů Roquette Frères vyráběn a prodáván pod obchodním označením <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>lévulose<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/>. Při výrobě obohacené izoglukózy jsou po první izomeraci od sebe v rámci několika po sobě následujících operacích vždy odděleny molekuly fruktózy a glukózy a pak jsou molekuly glukózy podrobeny nové izomeraci<NOTE NOTE.ID="E0074" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90 (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 4) a stanovisko generálního advokáta Tesaura v téže věci (bod 2). Částečně byla místo čisté glukózy používána také směs glukózy a fruktózy jako základ pro další procesy izomerace; viz bod 5 uvedeného rozsudku.</P></NOTE>. Po každé takové operaci tak vzniká - jakožto meziprodukt - znovu izoglukóza, která ale není jako taková uvedena na trh, protože je při dalším zpracování zcela spotřebována za účelem získání obohacené izoglukózy.</TXT></NP><NP><NO.P>70.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Režim kvót</HT> pro výrobu izoglukózy se vztahuje nejen izoglukózu, která se uvádí na trh, nýbrž také izoglukózu, která se používá jakožto meziprodukt při výrobě jiného výrobku určeného k prodeji a na konci výrobního řetězce již neexistuje. Takto rozhodl Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> v rámci řízení, které se opět týkalo podniku Roquette Frères<NOTE NOTE.ID="E0075" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90 (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 38 a třetí bod výroku).</P></NOTE>. Soudní dvůr dále upřesnil, že <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>při každém dalším procesu izomerace glukózového sirupu, který po první izomeraci obsahuje v sušině nejméně 10 % hmotnostních fruktózy, se jedná o výrobu izoglukózy, která podléhá režimu kvót stanovenému [nařízením č. 1785/81], pokud tyto postupy směřují ke zvýšení obsahu fruktózy v konečném výrobku<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0076" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90 (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 34 a druhý bod výroku).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>71.</NO.P><TXT>Započtení rovněž izoglukózy, vyrobené pouze jakožto meziprodukt, do kvót příslušných výrobců slouží účinné obraně před přebytky na trhu s cukrem. Krom toho se má tímto způsobem zabránit narušení hospodářské soutěže, a to nejen mezi izoglukózou a cukrem, ale i mezi výrobci izoglukózy; má se dosáhnout <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>rovnováhy<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>, kterou chtěl zákonodárce Společenství vytvořit mezi různými výrobci sladidel<NOTE NOTE.ID="E0077" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90 (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 33 ve spojení s bodem 25).</P></NOTE>. Stejně tak jako společná organizaci trhů podrobuje cukr režimu kvót, aniž by se rozlišovalo mezi meziproduktem a konečným výrobkem, zásada rovného zacházení přikazuje, aby se kvóty na izoglukózu také uplatňovaly bez jakéhokoliv rozlišení<NOTE NOTE.ID="E0078" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90 (uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 33 ve spojení s bodem 36).</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2016"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Sporná ustanovení nejsou stížená žádným zjevným pochybením při stanovení základních množství izoglukózy</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>72.</NO.P><TXT>Při přezkumu platnosti sporných předpisů se soudní kontrola omezuje na přezkoumání, zda se zákonodárce Společenství nedopustil zjevného pochybení při výkonu své diskreční pravomoci nebo zda zjevně nepřekročil hranice své posuzovací pravomoci<NOTE NOTE.ID="E0079" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE> ve věci 138/79 (uvedený v poznámce pod čarou 5, bod 25) a ze dne <DATE ISO="20000706">6. července 2000</DATE>, Eridania (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-289/97" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-5409">C-289/97, Recueil, s. I-5409, bod 49</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Při provádění společné zemědělské politiky, zejména v odvětví cukru, přitom musí zákonodárce společenství posuzovat složité hospodářské situace, jakož i přijímat rozhodnutí ekonomické, politické a sociální povahy<NOTE NOTE.ID="E0080" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>V tomto smyslu rozsudky ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE> ve věci 138/79 (uvedený v poznámce pod čarou 5, bod 25) a ve věci Eridania (uvedený v poznámce pod čarou 79, bod 48); dále rozsudky ze dne <DATE ISO="20051206">6. prosince 2005</DATE>, ABNA a další (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-453/03+C-11/04+C-12/04+C-194/04" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-10423">C-453/03, C-11/04, C-12/04 a C-194/04, Sb. rozh., s. I-10423, bod 69</REF.DOC.ECR>) a ze dne <DATE ISO="20060907">7. září 2006</DATE>, Španělsko v. Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-310/04" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-7285">C-310/04, Sb. rozh. s. I-7285, bod 96</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Požívá v tomto ohledu diskreční pravomoci, která se uplatní nejen na povahu a dosah ustanovení, která je třeba přijmout, ale také v určité míře na zjištění základních údajů<NOTE NOTE.ID="E0081" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19801029">29. října 1980</DATE> ve věci 138/79 (uvedený v poznámce pod čarou 5, bod 25) a ve věci Eridania (uvedený v poznámce pod čarou 79, bod 48); viz také rozsudky ze dne <DATE ISO="19970625">25. června 1997</DATE>, Itálie v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-285/94" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-3519">C-285/94, Recueil, s. I-3519, bod 23</REF.DOC.ECR>) a Španělsko v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 80, bod 121).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>73.</NO.P><TXT>Údajné pochybení při výpočtu Radou má mít svůj původ v režimu předcházejícím sporným ustanovením a mělo se odrazilo se v následujícím období také ve sporných ustanoveních. Je proto třeba nejprve ověřit, zda byl předchozí režim stižen zjevným pochybením a zda se následně toto případné pochybení projevilo rozhodujícím způsobem také při vydání těchto sporných ustanovení. Pokud by byla odpověď na tuto otázku kladná, musela by být konstatována jejich neplatnost.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Neexistence zjevného pochybení při přijetí předchozího režimu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>74.</NO.P><TXT>V rámci předchozího režimu spočívajícího na nařízení č. 1293/79<NOTE NOTE.ID="E0082" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 9 nařízení č. 1111/77 ve spojení s jeho přílohou II ve znění nařízení č. 1293/79 jakož i později vydaných nařízení č. 387/81 a č. 388/81.</P></NOTE>, byla základním kritériem pro kvantitativní určení kvót izoglukózy u sporných ustanovení individuální výroba každého výrobce během referenčního období od <DATE ISO="19781101">1. listopadu 1978</DATE> do <DATE ISO="19790430">30. dubna 1979</DATE>; krom toho měly být zohledněny roční technické kapacity výroby každého podniku<NOTE NOTE.ID="E0083" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Sedmý bod odůvodnění nařízení č. 1293/79 a čl. 9 odst. 1 až 3 nařízení č. 1111/77 ve znění nařízení č. 1293/79.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>75.</NO.P><TXT>Jak se dodatečně ukázalo, Rada měla v té době k dispozici jako podklad pro výpočet pouze údaje shromážděné během referenčního<?PAGE NO="I-2017"?> období, které nezahrnovaly izoglukózu vyrobenou Roquette Frères jakožto pouhý meziprodukt. Pro účely úplné evidence výroby i kapacit jednotlivých výrobců a aby se vyhovělo smyslu a účelu režimu kvót, je tak třeba rovněž zohlednit množství meziproduktu ve smyslu rozsudku ze dne <DATE ISO="19920213">13. února 1992</DATE> ve věci C-210/90<NOTE NOTE.ID="E0084" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 7, bod 38 a třetí bod výroku; viz také bod 70 tohoto stanoviska. V této souvislosti je třeba poukázat také na ustálenou judikaturu, podle které výklad ustanovení práva Společenství, který Soudní dvůr provádí v rámci výkonu své pravomoci vyplývající z článku 234 ES, vysvětluje a objasňuje, pokud je to nutné, význam a dosah tohoto ustanovení, jak se má nebo mělo vykládat a používat od okamžiku jeho platnosti (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19800327">27. března 1980</DATE>, Denkavit italiana (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="61/79" YEAR="1980" PAGE.ECR="1205">61/79, Recueil, s. 1205, bod 16</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20040113">13. ledna 2004</DATE>, Kühne &amp; Heitz (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-453/00" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-837">C-453/00, Recueil, s. I-837, bod 21</REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20060110">10. ledna 2006</DATE>, Skov a Bilka (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-402/03" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-199">C-402/03, Sb. rozh. s. I-199, bod 5</REF.DOC.ECR>0) a ze dne <DATE ISO="20061005">5. října 2006</DATE>, Nádasdi a další (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-290/05+C-333/05" YEAR="2006" PAGE.ECR="I-10115">C-290/05 a C-333/05, Sb. rozh. s. I-10115, bod 62</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud se tedy ohlédneme zpět, v tomto rozsahu se Rada při stanovení platných kvót izoglukózy pro Roquette Frères v nařízení č. 1293/79 dopustila pochybení.</TXT></NP><NP><NO.P>76.</NO.P><TXT>Zda se přitom však jednalo o <HT TYPE="ITALIC">zjevné</HT> pochybení, je nutné posoudit vzhledem ke všem okolnostem případu. V tomto ohledu je třeba zkoumat, zda by rozumný pozorovatel mohl a měl již v okamžiku, ve kterém musela Rada přijmout rozhodnutí bez problémů poznat, že výpočet výrobních kvót je chybný.</TXT></NP><NP><NO.P>77.</NO.P><TXT>V tomto případě je významnou skutečností to, že relevantní údaje o kapacitách a výrobě Roquette Frères v referenčním období pocházely od samotného podniku. Jednak přitom byly využity údaje, které Roquette Frères poskytla sama o své výrobní kapacitě. Krom toho byly vzaty v úvahu měsíční zprávy Francie o výrobě izoglukózy na jejím území<NOTE NOTE.ID="E0085" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Členské státy měly podle článku 1 nařízení Komise (EHS) č. 1471/77 ze dne <DATE ISO="19770630">30. června 1977</DATE> o sděleních členských států týkajících se izoglukózy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="162" DATE.PUB="1977" PAGE.FIRST="13">Úř. vést. L 162, s. 13</REF.DOC.OJ>) povinnost podávat taková sdělení.</P></NOTE>, které vycházely rovněž z informací poskytnutých podnikem Roquette Frères.</TXT></NP><NP><NO.P>78.</NO.P><TXT>Rada se v rámci své diskreční pravomoci mohla při zjišťování základních údajů pro plánovaný režim kvót<NOTE NOTE.ID="E0086" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz také bod 72 tohoto stanoviska a judikatura uvedená v poznámce pod čarou 81.</P></NOTE> opírat o údaje, které poskytly samy dotyčné podniky.</TXT></NP><NP><NO.P>79.</NO.P><TXT>V době vydání nařízení č. 1293/79 Rada neměla objektivně žádný důvod pochybovat o správnosti těchto údajů, zejména když bylo, s ohledem na rozdělení kvót, ve vlastním zájmu dotyčných podniků, aby nestanovily svá výrobní množství a své kapacity níže, než to odpovídalo skutečnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2018"?><NP><NO.P>80.</NO.P><TXT>Na rozdíl od tvrzení Roquette Frères, měly a mohly dotyčné podniky již tehdy vědět, že v údajích, které poskytly, by měla být zohledněna nejen izoglukóza skutečně dodávaná na trh, ale i izoglukóza vzniklá jakožto meziprodukt. Relevantní ustanovení práva Společenství totiž na žádném místě nerozlišovala mezi izoglukózou jakožto konečným výrobkem dodávaným na trh a izoglukózou vzniklou jakožto meziprodukt, rozlišení, které by odůvodnilo z hlediska výrobce to, aby uváděl pouze údaje o množství izoglukózy dodávané na trh jako konečný výrobek, nikoliv však údaje o meziproduktech.</TXT></NP><NP><NO.P>81.</NO.P><TXT>Podstatným společným bodem ustanovení práva Společenství pro omezení množství izoglukózy na společném trhu nebylo, tehdy stejně jako dnes, jaké množství izoglukózy bylo na společném trhu prodáno, nýbrž jaké množství bylo na trhu vyrobeno. Proto byla například již před zavedením <HT TYPE="ITALIC">režimu kvót</HT> pro izoglukózu stanovena v článku 9 nařízení č. 1111/77<NOTE NOTE.ID="E0087" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení č. 1111/77 v původním znění.</P></NOTE> dávka z produkce, a nikoliv z uvádění izoglukózy na trh. Také sdělení, která v rámci článku 1 nařízení č. 1471/77 členské státy měly povinnost poskytovat Komisi, se týkala vždy množství vyrobeného v určitém měsíci.</TXT></NP><NP><NO.P>82.</NO.P><TXT>Z uvedených důvodů jsem dospěla k závěru, že Rada se při přijetí předchozího režimu ve sporných ustanoveních nedopustila <HT TYPE="ITALIC">zjevného</HT> pochybení, když se při výpočtu kvót v oblasti izoglukózy opírala o údaje o kapacitách a výrobním množství, které poskytla sama Roquette Frères.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Neexistence rozhodujícího vlivu pochybení Rady na sporná ustanovení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>83.</NO.P><TXT>I když budu vycházet z toho, že předchozí režim byl stižen zjevným pochybením, je třeba ještě přezkoumat, zda takové pochybení rozhodujícím způsobem ovlivnilo vydání sporných ustanovení v následujícím období. V tomto ohledu je třeba posoudit následující:</TXT></NP><NP><NO.P>84.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> odpovídala platná základní množství pro izoglukózu stanovená pro metropolitní Francii ještě několik let těm kvótám, které byly přiděleny v obou předcházejících dvanáctiměsíčních obdobích přímo podniku Roquette Frères. Na rozdíl od období před <DATE ISO="19810701">1. červencem 1981</DATE> však<?PAGE NO="I-2019"?> nebyla v nařízení č. 1785/81 stejně jako v ostatních sporných ustanoveních výroba izoglukózy konkrétních podniků výslovně uvedena jako základ pro výpočet základních množství izoglukózy přidělovaných jednotlivým členským státům<NOTE NOTE.ID="E0088" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Naopak tomu tak bylo v předchozím režimu; viz v tomto ohledu čl. 9 odst. 1 až 3 nařízení č. 1111/77 ve znění nařízení č. 1293/79 stejně jako sedmý bod odůvodnění nařízení č. 1293/79.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>85.</NO.P><TXT>Ostatně z preambule nařízení č. 1785/81 vyplývá, že zákonodárce Společenství tím, že zavedl novou společnou organizaci trhů v odvětví cukru platné od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE>, jednal opět pod tlakem strukturálních přebytků, který byl zjištěn ve Společenství na trhu se sladidly<NOTE NOTE.ID="E0089" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Druhý bod odůvodnění nařízení č. 1785/81.</P></NOTE>. Režim kvót pro výrobu cukru a izoglukózy měl být výslovně uzpůsoben tak, aby zohlednil zejména poslední vývoj výroby<NOTE NOTE.ID="E0090" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jedenáctý bod odůvodnění nařízení č. 1785/81.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>86.</NO.P><TXT>To vše hovoří pro to, že při stanovení základních množství izoglukózy platných od <DATE ISO="19810701">1. července 1981</DATE> hrála roli řada faktorů, které ovlivnily posouzení Rady. Naproti tomu neexistuje nic, co by dostatečným způsobem nasvědčovalo tomu, že se Rada řídila při vydání nařízení č. 1785/81 výlučně - nebo přinejmenším rozhodujícím způsobem - konkrétní výrobou izoglukózy jednotlivých podniků v předcházejících obdobích.</TXT></NP><NP><NO.P>87.</NO.P><TXT>Nelze tudíž s jistotou říct, že případné nesprávné posouzení Rady při přijetí předchozího režimu rozhodujícím způsobem ovlivnilo sporná ustanovení. Platí to dokonce i tehdy, pokud jde o stanovení základních množství izoglukózy v prvním sporném ustanovení, čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81.</TXT></NP><NP><NO.P>88.</NO.P><TXT>Tím spíše to platí pro sporná ustanovení v pozdějších nařízeních. Jednak v okamžiku jejich přijetí byl předchozí režim ještě více časově vzdálen, v tomto případě o více než 20 let<NOTE NOTE.ID="E0091" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení č. 1293/79 bylo vydáno dne <DATE ISO="19790625">25. června 1979</DATE> a nařízení č. 2038/1999 dne <DATE ISO="19990913">13. září 1999</DATE>.</P></NOTE>. Krom toho v mezidobí Společenství přijalo mezinárodní závazky<NOTE NOTE.ID="E0092" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Myslí se tím Dohoda o zemědělství, která je uvedena v poznámce pod čarou 25.</P></NOTE>, které mohly hrát roli již při stanovení základních množství izoglukózy v nařízení č. 2038/1999<NOTE NOTE.ID="E0093" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz třináctý a šestnáctý bod odůvodnění nařízení č. 2038/1999.</P></NOTE> a které v následujícím období v každém případě takovou roli nesporně hrály.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2020"?><NP><NO.P>89.</NO.P><TXT>V této souvislosti neshledávám nic, co by dostatečným způsobem odůvodňovalo závěr, že případné dřívější nesprávné posouzení Rady mělo rozhodující vliv na sporná ustanovení. Neexistuje tudíž žádný důvod pro to, aby byla konstatována neplatnost těchto ustanovení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Mezitímní závěr</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>90.</NO.P><TXT>Z těchto důvodu by se mělo se na druhou předběžnou otázku odpovědět takto: Přezkoumání druhé položené otázky neukázalo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81, čl. 27 odst. 3 nařízení č. 2038/99, článku 1 nařízení č. 2073/2000, čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001, článku 1 nařízení č. 1745/2002 a článku 1 nařízení č. 1739/2003, pokud jde o stanovení základních množství pro výrobu izoglukózy na území metropolitní Francie.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI —</NO.P><TXT>Závery</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>91.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl Cour administrative d'appel de Douai takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Société Roquette Frères nebyla bez jakékoliv pochybnosti aktivně legitimována podat na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES k soudům Společenství žalobu na neplatnost čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81, čl. 27 odst. 3 nařízení<?PAGE NO="I-2021"?> č. 2038/1999, článku 1 nařízení č. 2073/2000, čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001, článku 1 nařízení č. 1745/2002 a článku 1 nařízení č. 1739/2003.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Přezkoumání druhé položené otázky neukázalo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1785/81, čl. 27 odst. 3 nařízení č. 2038/99, článku 1 nařízení č. 2073/2000, čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1260/2001, článku 1 nařízení č. 1745/2002 a článku 1 nařízení č. 1739/2003, pokud jde o stanovení základních množství pro výrobu izoglukózy na území metropolitní Francie.<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>